7 C 38/2019 - 486

Rubrum

Okresní soud v Pardubicích rozhodl předsedkyní senátu Mgr. Jitkou Novákovou jako samosoudkyní ve věci žalobkyně:[Jméno žalobkyně], narozená dne [Datum narození žalobkyně] bytem [Adresa žalobkyně] zastoupená advokátem [Jméno advokáta A] sídlem [Adresa advokáta A] proti žalovanému:[Jméno žalovaného], narozený dne [Datum narození žalovaného] bytem [Adresa žalovaného] zastoupený advokátem [Jméno advokáta B] sídlem [Adresa advokáta B] o určení vlastnictví takto:

Výrok

I. Návrh žalobkyně, aby soud určil, že pozemek parc. č. St. [Anonymizováno], jehož součástí je stavba – budova č.p. [Anonymizováno], v obci a katastrálním území [adresa], je v podílovém spoluvlastnictví žalobkyně a žalovaného, a to u každého z nich id. vzhledem k celku, se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna nahradit žalovanému náklady řízení ve výši 1 479 104 Kč k rukám [tituly před jménem] [jméno FO], a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se proti žalovanému domáhala původně určení vlastnictví k pozemku parc. č. st. [Anonymizováno], jehož součástí je stavba – budova č.p. [Anonymizováno], v obci a katastrálním území [adresa] (dále jen „předmětná nemovitost“) a k pozemku parc. č. st. [Anonymizováno] v obci a katastrálním území [adresa], jehož součástí je stavba - budova bez čp./če - garáž. Usnesením zdejšího soudu ze dne 4.7.2022, č.j. 7 C 38/2019-203, bylo řízení ke zpětvzetí žalobkyně v části žalobního žádání, aby soud určil, že pozemek parc. č. st. [Anonymizováno], jehož součástí je stavba - budova bez čp./če garáž, v obci a k.ú. [adresa], zapsaný na LV č. [hodnota] u Katastrálního úřadu pro Pardubický kraj, Katastrální pracoviště [adresa], náleží do zaniklého společného jmění účastníků, pravomocně zastaveno. K návrhu žalobkyně byla usnesením ze dne 11.6.2024 připuštěna změna žaloby v tom znění, aby soud určil, že pozemek parc. č. st. [Anonymizováno], jehož součástí je stavba – budova s čp. [Anonymizováno] v obci a katastrálním území [adresa], je v podílovém spoluvlastnictví žalobkyně a žalovaného, a to u každého z nich ideální jednou polovinou vzhledem k celku.

2. Žalobkyně tvrdila, že účastníci jsou bývalí manželé, jejich manželství bylo rozvedeno, za trvání manželství byl pořízen rozsáhlý majetek včetně nemovitých věcí, zaniklé společné jmění manželů nebylo dosud vypořádáno. Ve výroku uvedená předmětná nemovitost je v katastru nemovitostí zapsána tak, že vlastnické právo svědčí žalovanému, přestože tyto nemovitosti nabyli manželé za trvání manželství do společného jmění manželů (dále jen SJM). Sám žalovaný do rozvodu manželství považoval předmětnou nemovitost za společný majetek manželů, v tomto smyslu se i opakovaně vyjadřoval, kupní cena za předmětné nemovitosti byla zaplacena ze společných prostředků bývalých manželů. Pokud je na kupní smlouvě o koupi předmětné nemovitosti podpis žalobkyně, tak tento je zfalšován, resp. před notářem vystupovala jako žalobkyně jiná osoba - nikoliv žalobkyně - jejím jménem, tudíž ani podpis v ověřovací knize není podpisem žalobkyně. Žalovaný žalobkyni po celou dobu trvání manželství psychicky i fyzicky týral, za což byl i odsouzen. Žalobkyně má tak naléhavý zájem na určení vlastnického práva, aby došlo k souladu zápisu v katastru nemovitostí se skutečným právním stavem. Rozvodem zaniklé SJM nebylo prozatím vypořádáno. Poté, co znaleckým posudkem z oboru písmoznalectví byla prokázána pravost podpisu žalobkyně na kupní smlouvě ohledně předmětné nemovitosti i v ověřovací knize, žalobkyně tvrdila, že se léčí pro posttraumatickou stresovou poruchu, mohlo tak dojít k tomu, že se její podpis na kupní smlouvě na předmětné nemovitosti mohl ocitnout, což mohla s ohledem na svůj zdravotní stav tzv. vytěsnit s tím, že v konečném důsledku není podstatné zda smlouvu podepsala či nikoliv.

3. Žalovaný s uvedenou žalobou nesouhlasil, navrhoval její zamítnutí v celém rozsahu. Uvedl, že tvrzení žalobkyně jsou lživá, při nabytí předmětné nemovitosti žalovaným byli účastníci manželé jen krátce, žalobkyně byla na mateřské dovolené s jejich společným synem, žádný majetek nevlastnila. Žalovaný měl finanční prostředky za práci v tehdejší Spolkové republice Německo před uzavřením manželství, a za tyto své výlučné finanční prostředky předmětnou nemovitost koupil, čehož si žalobkyně od počátku byla vědoma, proto dala souhlas k tomu, aby tato skutečnost byla uvedena v kupní smlouvě a jako takovou smlouvu podepsala. Vedlejší dům čp. [Anonymizováno] byl pořizován až po předmětné nemovitosti, a spadá do SJM, nikoliv však předmětná nemovitost.

4. Mezi účastníky bylo nesporným, že jejich manželství trvalo od roku 1992 do roku 2017, kdy zaniklo rozvodem.

5. Mezi účastníky bylo sporné vlastnictví předmětné nemovitosti.

6. Z kupní smlouvy ze dne 12.2.1996 bylo zjištěno, že byla uzavřena mezi [jméno FO] jako prodávajícím a žalovaným jako kupujícím, kdy touto kupní smlouvou byla předmětná nemovitost prodána za dohodnutou kupní cenu ve výši 1 200 000 Kč. V článku III. Smlouvy bylo uvedeno, že kupní cena 1 200 000 Kč byla uhrazena kupujícím k rukám prodávajícího najednou v hotovosti při podpisu této kupní smlouvy, což prodávající stvrzuje svým podpisem na této kupní smlouvě. V článku VII. Smlouvy bylo uvedeno, že paní [jméno FO] jako manželka kupujícího p. [Jméno žalovaného] prohlašuje, že její manžel kupuje výše uvedenou nemovitost ze svých vlastních finančních prostředků, a tudíž souhlasí s tím, že uvedená nemovitost nebude patřit do BSM. Smlouva byla opatřena podpisy prodávajícího, kupujícího a [jméno FO] (žalobkyně), přičemž dne 12.2.1996 tuto listinu podepsali vlastnoručně před [jméno FO], pověřenou notářem v Pardubicích, a to pod č. ověřovací knihy [Anonymizováno] (prodávající), [Anonymizováno] (kupující), [Anonymizováno] ([jméno FO]). Vklad vlastnického práva byl zapsán do katastru nemovitostí dne 13.2.1996 s právními účinky vkladu dnem 12.2.1996, dle podacího razítka Smlouva došla dne 13.2.1996 a byla zapsána pod poř. číslem [Anonymizováno]. Jako vlastník předmětných nemovitostí je v katastru zapsán žalovaný, jak vyplývá i z informace o pozemku ze dne 20.10.2017, výpisu z katastru nemovitostí ke dni 10.3.2003.

7. Z páté ověřovací knihy vydané dne 3.11.1995 notáři [tituly před jménem] [Anonymizováno] [jméno FO] se sídlem v [adresa] bylo zjištěno, že dne [právnická osoba].1996 u ověřovacího čísla [hodnota] je uvedena osoba [jméno FO], označeného rodným číslem a bydlištěm, u ověřovacího čísla [hodnota] uvedena osoba žalovaného s označením rodného čísla a bydliště, u čísla [hodnota] je uvedena osoba [jméno FO] s označením rodného čísla a bydliště, u těchto čísel jsou dále podpisy uvedených osob a jako listina na kterou byly podpisy připojeny byla uvedena kupní smlouva ze dne [právnická osoba].1996 mezi prodávajícím [jméno FO] a kupujícím [Jméno žalovaného] – dům čp. [Anonymizováno] se st. p., LV č. [hodnota] k.ú. [adresa], totožnost všech uvedených osob byla ověřena průkazem totožnosti.

8. Ze znaleckého posudku č. [Anonymizováno] ze dne 28.9.2020, doplňku k tomuto znaleckému posudku ze dne 15.4.2021, zpracovaného [tituly před jménem] [jméno FO], znalcem z oboru písmoznalectví odvětí písmoznalectví, specializace zkoumání ručního písma a výslechem tohoto znalce, bylo zjištěno, že sporný podpis znění [jméno FO] nacházející se na kupní smlouvě ze dne 12.2.1996 (zkoumán originál smlouvy), uložené u Katastrálního úřadu pro Pardubický kraj, katastrální pracoviště [adresa], je pravým podpisem osoby, jejíž srovnávací materiál byl předložen a stejně tak sporný podpis znění [jméno FO], který se nachází v ověřovací knize notářky [tituly před jménem] [jméno FO] je pravým podpisem osoby, jejíž srovnávací materiál byl předložen – tedy podpisem žalobkyně. Znalec se zabýval všemi znaky písma, co jsou stabilizované a měly důkazní hodnotu. Pro své závěry měl dostatek materiálu, které mu umožňovaly učinit kategorický závěr. Znalec žádné zásadní rozdíly v podpisech v ověřovací knize a předmětné kupní smlouvě nezjistil.

9. Z kupní smlouvy ze dne 2.4.1996 bylo zjištěno, že byla uzavřena mezi [jméno FO] jako prodávající a [jméno FO] jako kupujícím a manželkou kupujícího [jméno FO] jako vedlejším účastníkem kupní smlouvy, prodávající kupujícímu prodala do jeho výlučného vlastnictví dům čp. [Anonymizováno] se stavební parcelou p.č. [hodnota] a zahradou p.č. [Anonymizováno] v k.ú. [adresa], obci [adresa] za dohodnutou kupní cenu 970 000 Kč s tím, že kupní cena v plné výši byla zaplacena kupujícím k rukám prodávající před podpisem této kupní smlouvy. Smlouva byla opatřena podpisy prodávající, kupujícího a vedlejšího účastníka smlouvy, jejichž totožnost byla zjištěna z osobních dokladů advokátem [tituly před jménem] [jméno FO]. Vklad práva byl zapsán v katastru nemovitostí dne 3.4.1996 s právními účinky vkladu ke dni 2.4.1996 jak vyplývá z doložky Katastrálního úřadu v [adresa] – zmocněný pracovník [tituly před jménem] [jméno FO]. Kupní smlouva byla katastrálnímu úřadu dle podacího razítka předložena dne 3.4.1996.

10. Z návrhu na vklad vlastnických práv ze dne 24.7.2004 bylo zjištěno, že byl podán ke Katastrálnímu úřadu pro Pardubický kraj, Katastrální pracoviště [adresa], kde byl zaevidován pod č. [Anonymizováno] dne 24.8.2004. Tímto návrhem prodávající [jméno FO] a kupující manželé [Jméno žalovaného], trvale bytem [adresa] a [jméno FO], trvale bytem [adresa], podali návrh na vklad vlastnického práva do katastru nemovitostí pro dům čp. [Anonymizováno] na pozemku st. p.č. [hodnota] v k.ú. [adresa] (sousedící dům s předmětnou nemovitostí).

11. Z rozsudku Okresního soudu v Pardubicích ze dne 7.6.2018 č.j. 1 T 172/2017-607 měl soud zjištěno, že žalovaný byl uznán vinným tím, že v období od 1. 6. 2004 do 17. 1. 2017, v místě společného bydliště v domě v [adresa], kde bydlel s tehdejší manželkou [jméno FO], narozenou [Datum narození žalobkyně] (dále jen „poškozenou“), a jejich společným synem [Jméno žalovaného], narozeným [datum], a kde společně s poškozenou podnikal v pohostinství a ubytovacích službách, psychicky a fyzicky, nezřídka v přítomnosti syna, týral poškozenou, a to tak, že když byl pod vlivem alkoholu, hádal se s ní, sprostě jí nadával, že je kráva, píča, kunda a podobně, chytil ji za oblečení, strkal do ní, udeřil ji fackou nebo ji mlátil i pěstmi do končetin, a způsoboval jí tak modřiny, doma ji ponižoval, že poškozená nic neumí a že je k ničemu, říkal jí, ať z domácnosti táhne, a stalo se, že poškozené sebral i telefon a klíče od bytu, četnost fyzických útoků obžalovaného na poškozenou byla různá, někdy jednou za 14 dní nebo za měsíc anebo až za delší časový úsek, poškozená ze strachu z obžalovaného se synem, když byl ještě nezletilý, po napadení opakovaně utekla ke svým rodičům, případně se schovala do jiného pokoje v hotelu, aby přečkala noc, když poškozená v průběhu vztahu naznačila, že by obžalovaného opustila, vyhrožoval jí, že chcípne v kanále a že ji zlikviduje, obžalovaný kritizoval kamarádky poškozené, říkal, že si nepřeje, aby poškozená chodila za svými rodiči, někdy jí řekl, ať se jde převléci, s tím, že je ošklivá a tlustá, v zásadě nepřipouštěl názor poškozené, často seděl v restauraci a pil alkohol, což na poškozenou mělo psychický dopad v tom směru, že nevěděla, co přijde pak, postupně z obžalovaného měla takový strach, že nemohla spát, ke konci roku 2014 musela vyhledat psychiatra, který u ní konstatoval poruchu přizpůsobení, v roce 2016 obžalovanému oznámila, že chce vztah ukončit, protože ji napadl na Pernštýnském náměstí tak, že měla na těle modřiny, následně z důvodu strachu z obžalovaného utekla v dalším období vícekrát za synem do pokoje, naposledy obžalovaný poškozenou napadl v [právnická osoba] v [Anonymizováno] ulici v [adresa] dne 17. 1. 2017, když ji podle mínění obžalovaného přistihl při nevěře v jednom pokoji s afghánským studentem, který byl u nich v hotelu ubytovaný, kdy vtrhl dovnitř, sprostě na ni křičel, dal jí facku, poškozená upadla na zem a udeřila se do hlavy, čímž obžalovaný poškozené způsobil podvrtnutí krční páteře, poškozená nosila měsíc krční límec, trpěla bolestmi hlavy a krční páteře, a do 15. 2. 2017 byla v pracovní neschopnosti, a v důsledku popsaného soužití s obžalovaným se u poškozené minimálně od podzimu roku 2016 vyvíjela a po incidentu v lednu 2017 dovyvinula posttraumatická stresová porucha, která byla konstatována u psychiatrického znaleckého vyšetření poškozené ke dni 18. 7. 2017, čímž spáchal zločin týrání osoby žijící ve společném obydlí podle § 199 odst. 1, 2 písm. b), d) tr. zákoníku, za což mu byl uložen trest odnětí svobody trvání 2 let a 6 měsíců, podmíněně odložený na zkušební dobu v trvání 3 let a 6 měsíců. Z odůvodnění tohoto rozsudku bylo dále zjištěno, že svědkyně [právnická osoba] – lékařka z oboru psychiatrie, která byla pro účely výslechu v trestním řízení zproštěna povinnosti mlčenlivosti poškozenou, vypověděla u hlavního líčení, že poprvé ji poškozená navštívila 14. 12. 2014, pak na kontrole 5. 1. 2015. Poškozená trpěla problémy s nespavostí a úzkostí. Poškozená před svědkyní uvedla, že toto je reakcí na domácí násilí, kdy mluvila o napadání ze strany manžela, který pil, a zmínila před svědkyní, že tímto trpěl i syn, a že pro poškozenou bylo obtížné ze vztahu odejít s ohledem na společné podnikání. Poškozené byly medikovány léky pouze na snížení úzkosti a nespavost. Poškozená potom zašla za svědkyní až v únoru 2017, kdy uvedla, že se rozhodla pro rozvod manželství a řešit situaci napadání manželem na Policii ČR. Pokud svědkyně použila slova „údajného napadání“, zajisté tomu tak bylo proto, že svědkyně se nemohla vyslovit sama bez znalosti věci s jistotou, zda k domácímu násilí docházelo, nebo nikoli. Poškozená se však podle svědkyně nechovala abnormálně, neadekvátně situaci, byla skleslá, plačtivá, ovšem bez paralyzace. Svědkyně u poškozené nediagnostikovala posttraumatickou stresovou poruchu, neboť tato porucha se stanovuje až rok po traumatu, a tudíž nebyl správný čas ji zkoumat. U poškozené byla svědkyní – lékařkou označena diagnóza poruchy přizpůsobení. Poškozená se ke svědkyni dostavila i v listopadu 2017 a v únoru 2018. V trestní věci byl vypracován znalecký posudek z oboru školství a kultura, odvětví psychologie, včetně doplňku, a u hlavního líčení byl znalec – psycholog [tituly před jménem] [jméno FO] vyslechnut. Znalec uvedl, že trvá na závěrech posudku s tím, že poškozená [jméno FO] je pravou obětí. U obžalovaného znalec konstatoval, že si klade cíle, u kterých usiluje o dosažení, a pokud věci nejdou podle obžalovaného, snadno nastoupí dosti bouřlivá reakce. Obžalovaný se ne vždy dokáže ovládat, což by mohlo vést i k nezdrženlivým výbuchům hněvu, ne pokaždé agresivitu zvládá. V rodinných vztazích je tradiční, patriarchální, s dominantní potřebou se naplno prosazovat a vyžadovat to od druhých. Motivace obžalovaného vychází z potřeby plně a vždy prosadit vlastní vidění světa, a to všemi prostředky, včetně výbušné a snadno nastupující agrese, která by mohla být odbrzděna i požitým alkoholem. Osobnost poškozené znalec – psycholog vymezil tak, že v době vyšetření byla velmi psychicky labilní, cítila se výrazně submisivní, i když toto neodpovídalo bezprostřední povaze poškozené. Poškozená je osobou více náchylnou k psychickému vyčerpání, která intenzivně prožívá strach, úzkost a obavy, a obtížně zvládá stresové situace. U poškozené znalec nezjistil zvýšený sklon ke konfabulacím, zkreslování či bagatelizaci prožívaného a sděleného. Proporcionální roli u poškozené hraje ekonomická stabilita a možnost realizovat životní plány. Poškozená nemá potřebu vynikat na úkor druhých, nemá potřebu jim vládnout nebo jimi manipulovat. Reakce na zátěžové stavy jsou u poškozené v převažujícím rozsahu únikové. Partnerský vztah lze označit za dlouhodobě problematický a příčiny lze hledat ve zcela rozdílném pohledu na partnerské role. Soužití působilo na psychiku [jméno FO] dlouhodobě velmi negativně. Druh závislosti poškozené k obžalovanému vykazoval prvky masochistické závislosti. To znamená, že na jedné straně osoba ve vztahu trpí, velmi aktivně to prožívá, a na druhou stranu jsou tam známky toho, že pokud je vztah ekonomicky nebo sociálně výhodný, tak má taková osoba tendenci ve vztahu setrvávat i za cenu toho, že se jinak druhý partner nechová dobře. Byly nalezeny zřetelné stopy dlouhodobého působení nadlimitních zátěží psychiky poškozené a poškozenou lze znalecky označit za pravou oběť. V trestní věci byl vypracován i znalecký posudek z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, včetně doplňku, a u hlavního líčení byl znalec – psychiatr [tituly před jménem] [jméno FO] vyslechnut. Ve vztahu k obžalovanému znalec dospěl k závěru, že netrpí žádnou duševní poruchou a není osobou závislou na návykových látkách. Obžalovaný je abuserem alkoholu, který nepřesahuje průměrnou úroveň socioekonomické skupiny. V rozhodném období nebyly rozpoznávací a ovládací schopnosti obžalovaného sníženy. Poškozená v době vyšetření trpěla posttraumatickou stresovou poruchou – tj. neurotickou duševní poruchou, která se u ní pravděpodobně rozvíjela více dlouhodobě. Zásadní byly interpersonální manželské stresující diskomforty. Stigmatizace mohla nastat už na přelomu let 2014/2015, avšak podle znalce se dominantně odvíjela zhruba od podzimu 2016 s gradací v lednu 2017, kdy incident v hotelu byl definitivním spouštěcím momentem posttraumatické stresové poruchy. Před předmětnou dobou neměla poškozená žádnou duševní poruchu, když na přelomu let 2014/2015 byla konstatována jen porucha přizpůsobení. U poškozené byla podle znalce – psychiatra zcela typická symptomatologie s úzkostně depresivní problematikou, a dále návratné představy, obavy, nutkavé a vtíravé znovuprožívání traumatizujících momentů a s tím spjaté typicky vyhýbavé jednání, kdy se poškozená psychicky stáhla, vytvořila se u ní kaskáda obranných stresových astenických reakcí, a pro toto vše byla bez pochybností stanovena jako diagnóza posttraumatická stresová porucha. Poškozená byla podle znalce po stránce funkčních schopností sociálně a interpersonálně stažena, izolována, cítila se omezená a bez energie. V době vyšetření nebylo známek kompenzace u poškozené. U poškozené došlo k rozvoji posttraumatické stresové poruchy podle znalce – psychiatra od podzimu roku 2016, s gradací v lednu 2017, a znalec vyslovil rovněž pravděpodobnost, že se posttraumatická stresová porucha vyvíjela u poškozené dlouhodobě – tomuto by nasvědčoval závěr lékařky [právnická osoba] z oboru psychiatrie, že poškozená trpěla v roce 2014 a 2015 poruchou přizpůsobení. I kdyby však rozvoj samotné posttraumatické stresové poruchy nastal až na podzim roku 2016, jednalo se o těžkou újmu na zdraví, když posttraumatická stresová porucha existovala u poškozené i v době vyšetření znalcem – psychiatrem ke dni 18. 7. 2017. Na vznik posttraumatické stresové poruchy, u které byl podle znaleckého zkoumání patrný rozvoj od podzimu 2016 v důsledku matrimoniálního konfliktu, tak neměla výlučný vliv otázka možného vztahu poškozené s afghánským studentem, který poškozená v lednu 2017 ztratila po eskortování studenta do vlasti pro porušení pravidel na hotelu, i když tato okolnost se na dalším dorozvoji posttraumatické stresové poruchy podílet mohla.

12. Z usnesení Krajského soudu v Hradci Králové, pobočky v Pardubicích ze dne 26.9.2018, č.j. 14 To 205/2018-633 bylo zjištěno, že odvolání žalovaného proti rozsudku uvedené pod bodem 11. odůvodnění bylo zamítnuto.

13. Ze sdělení OSSZ [adresa] bylo zjištěno, že žalovaný nebyl zaměstnancem žádného státního podniku.

14. Z evidenčních listů důchodového pojištění žalovaného za dobu zaměstnání a za dobu výkonu samostatné výdělečné činnosti žalovaného bylo zjištěno, že žalovaný byl zaměstnán od 17.7.1975 do 31.8.1975 u Okresní správy spojů [adresa]. V době od 1.9.1976 do 30.5.1980 byl zaměstnán ve Střední zemědělské technické škole [adresa]. V době od 9.8.1977 do 31.8.1977 byl zaměstnán ve Východočeských pekárnách a cukrárnách [adresa]. V době od 1.3.1981 do 31.3.1983 byl zaměstnán u [právnická osoba]. V době od 1.4.1983 do 30.4.1987 byl zaměstnán v restauraci [adresa], oblastní podnik. V době od 1.2.1988 do 30.11.1989 byl zaměstnán u Oblastní správy tělovýchovných zařízení ČO ČSTV [adresa]. Od 1.12.1989 do 31.12.1992 byl žalovaný pojištěn jako OSVČ s adresou [adresa]. Jako OSVČ byl žalovaný evidován pod stejnou adresou i v letech 1993, 1994, 1995, 1996, 1997, 1998, 1999, 2000, 2001, 2002, 2003, 2004, 2005, 2011, 2012, 2013, 2014, 2015, 2016, 2017, 2018, 2019, 2020 a 2021. Pro roky 2004, 2005, 2006, 2007, 2008, 2009, 2010 a období od ledna do dubna 2011 byl žalovaný činný v rámci organizace [právnická osoba], IČ [IČO], [adresa].

15. Ze smlouvy o nájmu prostoru sloužícího z podnikání ze dne 30.12.2003 bylo zjištěno, že byla uzavřena mezi [jméno FO] a [jméno FO], [adresa] na straně jedné jako pronajímateli a [právnická osoba], sídlem [adresa], zastoupené [Jméno žalovaného] jako jednatelem, jako nájemcem, kdy touto smlouvou pronajímatel na základě kupní smlouvy jako výlučný vlastník domu v [Anonymizováno] ulici čp. [Anonymizováno] a [Anonymizováno], [adresa] se zavázal přenechat nájemci nebytové prostory popsané v článku II. a příloze č. 2 v celých nemovitostech domu nájemci za sjednané nájemné na dobu neurčitou. Příloha 2 nebyla součástí tohoto listinného důkazu předložena.

16. Ze smlouvy o nájmu prostoru sloužícího z podnikání ze dne 1.1.2016 bylo zjištěno, že byla uzavřena mezi [jméno FO] a [jméno FO], [adresa] na straně jedné jako pronajímateli a [Anonymizováno] [právnická osoba]., sídlem [adresa], zastoupené [Jméno žalovaného] jako jednatelem, jako nájemcem, kdy touto smlouvou pronajímatelé jako výlučný vlastník na základě SJM se zavázali přenechat prostor sloužící k podnikání na adrese [adresa], a to 9 pokojů, prostor kuchyně v přízemí, nájemci za sjednané nájemné na dobu neurčitou od 1.1.2016.

17. Z protokolu o výslechu žalovaného jako obviněného Policií ČR dne 5.6.2017 bylo zjištěno, že žalovaný uvedl trvalý pobyt [adresa], dále, že je OSVČ, k majetkovým poměrům: Nemovitosti – 1 x dům samostatně, 1 x dům v SJM, 1 x nemovitost – mlýn v [Anonymizováno], garáž, motorové vozidlo, dále protokol obsahoval popis věci, pro kterou byl trestně stíhán, žalovaným.

18. Z výslechu [jméno FO] bylo zjištěno, že k prodeji předmětné nemovitosti došlo tím způsobem, že na podzim roku 1995 se na svědka s manželkou obrátil žalovaný, že by měl o jejich nemovitost zájem, že by to spojil se sousedním domem, kde byla restaurace. Svědek s manželkou by neměli kam jít, proto si jak oni, tak žalovaný pro ně, sháněli nemovitost jinou. Žalovaný jim nabízel více nemovitostí, např. pod nemocnicí, dvakrát v [Anonymizováno], v [Anonymizováno], probíhalo to tak, že se u nich vždy stavil, že by něco mohl mít, svědek s manželkou se na ty nemovitosti jeli podívat. Nakonec potom našli domek ve [Anonymizováno] přes realitku, manželce svědka se domek líbil, byl po zemřelé paní, dům zdědila její dcera, která byla v Německu. Takže se s žalovaným domluvili, žalovanému řekli, aby zajistil peníze a byla to v podstatě taková výměna. Žalovaný jen po svědkovi chtěl, aby mu dali když tak tři dny předem vědět, aby mohl dojet do Německa pro peníze, které tam měl uložené. Smlouvu na prodej předmětné nemovitosti svědek dostal už hotovou k podpisu, podepisovali ji u notářky, u podpisu byli jak svědek, tak žalobkyně a žalovaný – tehdy manželé [jméno FO]. Svědek žalobkyni znal od vidění, u notáře to byla určitě ona. Prodávaná nemovitost byla ve výlučném vlastnictví svědka, proto u toho manželka svědka nebyla, a předmětné nemovitosti prodával žalovanému. Kupní cenu za prodávanou nemovitost měl žalovaný v obálce z ní vytáhl štus růžových marek, měl je připravené, svědek ty peníze k sobě ani nechtěl, nevěděl, kam by je schovával, manželce svědka se to nelíbilo, ale svědek žalovanému věřil, peníze se přepočítávaly v realitce, když kupovali nemovitost ve [Anonymizováno], fakticky žalovaný peníze předal paní, která jim prodávala nemovitost ve [Anonymizováno], a to při koupi domu svědkem ve [Anonymizováno]. Tím byl svědek s žalovaným za předmětnou nemovitost vyrovnáni. Svědek si vybavoval, že ještě byli s prodávající na elektrárně přepisovat hodiny. Svědkovi byla předestřena kupní smlouva z 12.2.1996, k níž svědek uvedl, že se jedná o smlouvu, kterou podepisovali a je na ní jeho podpis. K předestřenému pořadovému číslu [hodnota] ověřovací knihy svědek uvedl, že se taktéž jedná o jeho podpis.

19. Z výslechu svědka [jméno FO] (bratranec žalovaného) měl soud zjištěno, že ví o tom, že žalovaný pracoval v Německu, ale je to už hodně let, bylo to někdy v 90. letech, pracoval tam dost dlouho, svědek mu nabízel práci u sebe, ale žalovaný nechtěl, že v Německu platí líp, žalovaný pracoval v oboru gastronomie. Svědek měl povědomost o tom, že se za pár měsíců práce v Německu dali kupovat zahraniční vozy. Svědek jel jednou s žalovaným do Německa na otočku, žalovaný chtěl kupovat barák, jel tam pro peníze, které potřeboval za ten dům zaplatit, potřeboval přes milion korun. Svědek si vybavoval, že jeli do Valdbrö, když se vraceli, měl žalovaný příruční zavazadlo, samotné peníze svědek přímo neviděl. Kde žalovaný pro peníze byl, svědek nevěděl, byl rád, že se po dlouhé době dostal do západního Německa. Svědek se se žalovaným nestýká, bydlí na vesnici, vidí se maximálně tak jednou za pět let, když svědek přijede na Velkou pardubickou.

20. Z výslechu svědkyně [tituly před jménem] [jméno FO] (sestry žalovaného) soud zjistil, že svědkyně nebyla přítomna sepisu či podpisu kupní smlouvy na předmětnou nemovitost, ohledně předmětné nemovitosti žalovaný i žalobkyně mluvili o tom, že se pořizovaly za peníze, které žalovaný vydělal. Žalovaný jezdil za prací do Německa a to i před revolucí, celkem často, svědkyně již nedokázala odhadnout kolik let tam jezdil. Žalobkyně si do manželství nepřinesla žádný majetek. Peníze z Německa si žalovaný domů nevozil, svědkyni říkal, že si tam peníze nechal. V Německu žalovaný pracoval jako číšník, dělal i jiné práce, třeba u kolegů lékařů plot apod., je velmi zručný.

21. Z účastnického výslechu žalovaného bylo zjištěno, že měl zájem o dům pana [jméno FO], proto se na něj obrátil, pan [jméno FO] mu řekl, že nemají kam jít, že by si musel sehnat nemovitost, která jim bude vyhovovat. [jméno FO] tehdy bydlel jen v prvním patře domu, v přízemí domu bývala dříve nějaká prodejna, druhé patro domu nebylo obyvatelné, a ještě tam zatékalo. [jméno FO] se rozhodl, že žalovanému nemovitost prodá, žalovaný se jej ptal na představy o rodinném domu, kde by [jméno FO] měli bydlet, pomáhal mu vyhledávat nabídky, pan [jméno FO] si vybíral asi z pěti nebo šesti nemovitostí, nakonec si vybral dům ve [Anonymizováno]. Sepis kupní smlouvy dělala realitní kancelář ve Smilovce (asi paní [jméno FO]), dohodli se, že udělají dvě smlouvy, jednu na koupi domu pro žalovaného a druhou na koupi domu panem [jméno FO], vypracování smluv bylo zadáno nějakému právníkovi, každý obdržel jedno vyhotovení smlouvy (tedy žalovaný, žalobkyně a pan [jméno FO]) a bylo jim řečeno, že musí jít podepsat smlouvy k notáři. K notáři šli žalovaný, žalobkyně, pan [jméno FO]. Manželka pana [jméno FO] byla v realitní kanceláři, do notářské kanceláře již nešla. V notářské kanceláři všichni předložili občanské průkazy, byla zkontrolována jejich totožnost, podepisovala se smlouva, podepisovalo se do knihy ověření. Článek VII. se v kupní smlouvě ocitl na žádost žalovaného o domluvě se žalobkyní, která jasně věděla, že finanční prostředky, ze kterých se nemovitost pořizuje, jsou žalovaného, nebylo to v té době zrovna málo peněz, žalovaný nechtěl dělat předmanželskou smlouvu, protože v té době byli manželé teprve krátce a bylo to po narození syna. Žalovaný od pana [jméno FO] chtěl, aby mu řekl předem až bude chtít dům prodat – pro peníze na koupi domu jel do Německa, požádal svého bratrance, aby jel s ním – bylo to hodně peněž, chtěl, aby s ním někdo byl, kdyby se něco stalo. Žalovaný od roku 1983/1984 jezdil dost často pracovat do Německa, měl tam bratra, který je zubním lékařem, s bratrem se domluvili, že si peníze bude šetřit tam a případně si je později odveze (to bylo v době, kdy se muselo psát celní prohlášení na to, co se vyváží a na to, co se přiváží zpět). Žalovaný v [jméno FO] pracoval i po těchto letech, například v hotelu, který vlastnil pacient bratra žalovaného, to bylo asi v letech 1990-1992, vykonával i manuální práce jako bourání nemovitostí, stavění plotu, sekání zahrad, prostě příležitostné práce. Peníze za nemovitost byly v původní měně, v realitní kanceláři se přepočítaly, žalovaný se s panem [jméno FO] domluvili, že peníze budou deponované u švagra žalovaného [tituly před jménem] [jméno FO], na dům pro pana [jméno FO] a v momentě, kdy si pan [jméno FO] dům koupí, tak se peníze převedou. [jméno FO] se bál mít peníze doma, proto mezi nimi byla tato interní dohoda. Žalobkyně v realitní kanceláři s kupní smlouvou souhlasila, neprojevila žádný svůj nesouhlas, a to ani u notáře. Žalobkyně od počátku věděla, že jí předmětná nemovitost nepatří, podnikala v něm na svoje IČo, musela mít souhlas majitele domu na provozovnu, kdyby byla spoluvlastníkem, tak by souhlas nepotřebovala. Žalobkyně vedla hotel 5 – 6 let až do roku 2015. V rámci sporu o určení užívání majetku v dosud nevypořádaném SJM vedeném u zdejšího soudu pod sp. zn. 17 C 114/2018 nebyla předmětná nemovitost učiněna předmětem tohoto sporu. Do Německa žalovaný mohl vyjíždět dost často, jeho matka byla v té době nemocná a mohl s ní cestovat jako doprovod, v Německu tak mohl být dvakrát až třikrát do roka, délky pobytu v Německu byly různé, např. 14 dní, měsíc – jak kdy. Na pořízení předmětné nemovitosti si žalovaný nebral žádnou půjčku ani hypotéku.

22. Žalobkyně v rámci svého účastnického výslechu uváděla, že na koupi předmětné nemovitosti měli účastníci peníze z podnikání ve výši 500 000 Kč až 600 000 Kč, další část na úhradu kupní ceny si účastníci půjčili od bratra žalovaného. V té době účastníci vydělávali dost peněž, provozovali i restauraci s hotelem vedle stadionu v [adresa]. Pro půjčku jel žalovaný za bratrem do Německa. Půjčka byla bratrovi žalovaného vrácena až po delší době, v řádu let, kdy je o to bratr žalovaného požádal. Bratr žalovaného účastníkům půjčoval nejen na pořízení předmětné nemovitosti, ale i na pořízení domu čp. [Anonymizováno] a rekonstrukci předmětné nemovitosti. Tyto peníze požadoval vrátit všechny naráz a tato půjčka byla splacena z úvěru, který si brali účastníci společně u Raiffaisen banky. Žalobkyně nejprve uvedla, že u podpisu kupní smlouvy na předmětnou nemovitost nebyla, následně, že žalovaný pro ni přijel domů, odvezl ji k notářce, tam žalobkyně smlouvu podepsala, ale nečetla ji, nebyla k tomu možnost, žalovaný na ni strašně spěchal, doma měla nemocného syna, žalovanému věřila. V té době synovi mohly být 3 roky, žalovaná čerpala rodičovskou dovolenou. V době, kdy žalobkyně s žalovaným jeli k podpisu kupní smlouvy, syn nebyl doma sám, byl tam se sestrou žalobkyně. Účastníci nikdy nehovořili o tom, že by se mělo jednat o výlučné finanční prostředky žalovaného. Žalobkyně si původně myslela, že nic takového nepodepsala, teprve až v roce 2017 se od žalovaného dozvěděla, že předmětná nemovitost je napsaná pouze na něj, ani on sám to původně nevěděl, sdělil mu to až pán na Vodovodech a kanalizacích. Tuto informaci žalovaný řekl žalobkyni při jejich osobním setkání, kde žalobkyni slovně napadal, mimo jiné ji říkal, že skončí s igelitkou v kanále. Z tohoto setkání si žalobkyně pořídila zvukový záznam, bez vědomí žalovaného. V době trvání manželství účastníků si tito pořizovali i jiné nemovitosti, a to dům čp. [Anonymizováno], bývalý mlýn v [Anonymizováno], restauraci [Anonymizováno], bývalý mlýn byl pořizován z větší části za peníze z dědictví žalobkyně, u všech těchto nemovitostí byli účastníci zapsáni jako vlastníci společně. Dům čp. [Anonymizováno] sloužil k provozování ubytovacích služeb, které provozovala žalobkyně na živnostenský list a žalovaný měl zase provozování restaurace čp. [Anonymizováno]. I v době čerpání mateřské dovolené žalobkyně podnikala v restauraci a ubytování u stadionu od rána do večera, syna měla s sebou nebo jí vypomáhali rodiče, pracoval tam i žalovaný, měli tam personál. O práci žalovaného v zahraničí žalobkyně nemá žádnou povědomost, ví, že tam žalovaný jezdil s matkou za bratrem. Půjčka od bratra žalovaného se zaplatila z úvěru tak, že účastníci úvěr čerpali, na to, aby na ni vůbec dosáhli jim půjčovali ještě rodiče žalobkyně, celková částka, kterou bratru žalovaného vraceli, mohla být přes 4 000 000 Kč. K vrácení půjčky došlo při osobním setkání, u kterého ale žalobkyně nebyla. Dále žalobkyně uváděla, že si původně myslela, že podpis na kupní smlouvě k předmětné nemovitosti není její, oficiální cestou si nechala pořídit v únoru 2017 tuto kupní smlouvu, v době podání žaloby o určení vlastnictví již tuto kupní smlouvu měla. Byla však přesvědčena o tom, že podpis není její, že to musel být místo ní někdo jiný. Při podpisu kupní smlouvy na předmětnou nemovitost nikdo jiný nebyl, jen notářka, pan [jméno FO] tam nebyl. Žalobkyně pana [jméno FO] zná jako souseda, podle ní je to pravdomluvný a slušný člověk. Mateřskou dovolenou žalobkyně čerpala až dodatečně, jednorázově, protože v té době neměla žádné zaměstnání, skončila jako servírka v restauraci ve Štice, dva nebo tři měsíce připravovala restauraci u stadionu, účetní řekl, že na mateřskou před porodem žádný nárok nemá, syn účastníků se narodil [datum]. V únoru 1996 žalobkyni žalovaný říkal, že mají naspořeno 500 000 Kč – 600 000 Kč, živnostenský list žalobkyni mohl být vydán v roce 1997 či 1998.

23. Z Tržního posouzení hodnoty nemovitosti v letech 2019 až 2022 vypracovaného [jméno FO], [právnická osoba] [adresa] dne 12.10.2022 bylo zjištěno, že hodnota garáže s stp.č. [adresa] činí 495 418 Kč. Z odhadu tržní ceny předmětné nemovitosti zpracovaného [tituly před jménem] [jméno FO], znalkyní v oboru ekonomika, dne 12.10.2022 bylo zjištěno, že hodnota předmětné nemovitosti činí 10 460 597 Kč.

24. Podle § 80 o. s. ř. žalobou lze uplatnit, aby bylo rozhodnuto o určení, zda tu právní vztah nebo právo je či není, je-li na tom naléhavý právní zájem.

25. Podle § 3028 odst. 2 zák. č. 89/2012 Sb. je nutno právní následky jednání, resp. úkonů, učiněných před 1.1.2014, posuzovat podle dosavadních právních předpisů, tedy zejména podle zák. č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění platném a účinném do 31.12.2013. Obecně pak vznik, změnu či zánik práv a povinností z jednání osob je třeba posuzovat podle právní úpravy platné a účinné v době, kdy k takovému jednání došlo.

26. Podle § 143 odst. 1 obč. zák. ve znění platném a účinném od 1.1.1992 do 31.7.1998, v bezpodílovém spoluvlastnictví manželů (dále jen BSM) je vše, co může být předmětem vlastnictví a co bylo nabyto některým z manželů za trvání manželství, s výjimkou věcí získaných dědictvím nebo darem, jakož i věcí, které podle své povahy slouží osobní potřebě nebo výkonu povolání jen jednoho z manželů a věcí vydaných v rámci předpisů o restituci majetku jednomu z manželů, který měl vydanou věc ve vlastnictví před uzavřením manželství anebo jemuž byla věc vydána jako právnímu nástupci původního vlastníka.

27. I za účinnosti obč. zák. zůstala zachována možnost nabýt majetek manželem do výlučného vlastnictví i za trvání BSM, kdy předmět společného jmění manželů netvoří ani majetek, který jeden z manželů nabyl transformací za majetek náležející do jeho výlučného vlastnictví; v tomto směru platná právní úprava správně převzala stanovisko obecně sdílené soudní praxí (viz R 42/1972).

28. Ačkoli zák. č. 40/1964 Sb. ve znění platném a účinném do 31.7.1998 neobsahoval obdobu pozdějšího ustanovení § 144, podle něhož pokud není prokázán opak, má se za to, že majetek nabytý a závazky vzniklé za trvání manželství tvoří společné jmění manželů, přesto je nutno takové pravidlo dovodit i pro výklad tehdejšího znění zákona.

29. Podle § 588 obč. zák. z kupní smlouvy vznikne prodávajícímu povinnost předmět koupě kupujícímu odevzdat a kupujícímu povinnost předmět koupě převzít a zaplatit za něj prodávajícímu dohodnutou kupní cenu.

30. Soud nejprve řešil, zda je dán naléhavý právní zájem pro určovací žalobu, a dospěl k závěru, že žalobkyně má na požadovaném určení naléhavý právní zájem ve smyslu ust. § 80 písm. c) o. s. ř., neboť v době podání žaloby o určení vlastnictví nebylo SJM účastníků vypořádáno, mezi účastníky ani nebyl zahájen spor účastníků o vypořádání společného jmění manželů, (tento byl zahájen až dnem 19.3.2020 podáním návrhu žalovaného v postavení žalobce – věc vedena u zdejšího soudu pod sp.zn. 8 C 30/2020). Z citovaného spisu je dále zřejmé, že předmětem vypořádání byla původně i předmětná nemovitost, ohledně které však řízení bylo usnesením ze dne 6.11.2023, č.j. 8 C 30/2020-209, v této části pravomocně zastaveno, neboť byl žalovanou [Jméno žalobkyně] se souhlasem žalobce vzat zpět návrh na její vypořádání jako jí označené položky pro vypořádání SJM. Pro závěr, zda je na určení právního vztahu nebo práva naléhavý právní zájem, je rozhodný stav v době vyhlášení rozhodnutí (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, sp.zn. 21 Cdo 2494/2010). Vzhledem k tomu, že předmětná nemovitost není předmětem sporu o vypořádání SJM, mezi účastníky nedošlo k vypořádání SJM, od doby rozvodu manželství uplynulo více jak sedm let, došlo k naplnění zásady stejných podílů účastníků na nemovitosti, když nedošlo do tří let od zániku manželství k vypořádání SJM /§ 741 písm. b) o.z., dříve § 149 odst. 4 obč. zák./. Na tuto skutečnost žalobkyně reagovala přiléhavou změnou žalobního petitu, která byla připuštěna při jednání dne 11.6.2024 (čl. 472 spisu). Za dané situace je tak ke dni rozhodování dán naléhavý zájem žalobkyně na podané žalobě, aby mohlo dojít k případnému souladu zápisu vlastnictví v katastru nemovitostí s jí tvrzeným stavem.

31. Žalobkyně v tomto sporu měla povinnost tvrdit a prokazovat dobu trvání manželství účastníků, tj. kdy manželství bylo uzavřeno a kdy došlo k jeho zániku, dobu nabytí předmětné nemovitosti, tj. že k nabytí nemovitostí došlo za trvání manželství účastníků, zápis vlastnického práva k předmětné nemovitosti v katastru nemovitostí.

32. Strana žalovaná pro svůj úspěch ve věci musela tvrdit a prokazovat, že se ohledně předmětné nemovitostí jedná o výjimku ze souboru SJM (dříve BSM) dle § 143 odst. 1 obč. zák. ve znění platném a účinném v době od 1.1.1992 do 31.7.1998, s tím, že v samostatném vlastnictví mají manželé i ty věci, které nabyli za trvání manželství výměnou za jiné věci, které byly v jejich samostatném vlastnictví. I u věcí v samostatném vlastnictví platí zásada transformace, pokud nově nabytá věc nastoupí místo dosavadní věci, ať již přímo či nepřímo prostřednictvím peněz.

33. Po provedeném řízení soud dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. V řízení vzal kupní smlouvou ze dne 12.2.1996 (dále jen Smlouva), ověřovací knihou, znaleckým posudkem z oboru písmoznalectví včetně jeho doplnění a výslechem znalce, výslechem svědků [jméno FO], [jméno FO], [tituly před jménem] [jméno FO], účastnickým výslechem žalovaného za prokázané, že dne 12.2.1996 byla mezi svědkem [jméno FO] a žalovaným uzavřena Smlouva, předmětem této smlouvy byla předmětná nemovitost, k vlastnoručnímu podpisu Smlouvy smluvními stranami i žalobkyní na Smlouvě došlo před pověřeným pracovníkem notáře, ověření podpisů bylo zapsáno do ověřovací knihy notáře. Na základě Smlouvy došlo u [právnická osoba] v [adresa], Katastrální pracoviště [adresa] k zápisu vlastnického práva k předmětné nemovitosti ve prospěch žalovaného. Smlouva obsahovala prohlášení žalobkyně, že žalovaný jako její tehdejší manžel, kupuje předmětnou nemovitost ze svých vlastních finančních prostředků, a tudíž žalobkyně souhlasí s tím, že uvedená nemovitost nebude patřit do BSM. Tvrzení žalobkyně, že podpis na Smlouvě a ověřovací knize není její, je falešný, bylo vyvráceno znaleckým posudkem ve znění jeho doplnění, výslechem znalce, výslechem svědka [jméno FO], který potvrdil osobní účast žalobkyně (kterou dobře zná) při podpisu Smlouvy, její podpis Smlouvy i její podpis do ověřovací knihy. Dále soud doplňuje, že na legalizační doložku notáře je nutno pohlížet jako na veřejnou listinu ve smyslu ust. § 134 o.s.ř., lze odkázat na ust. § 6 a § 74 odst. 1 zák. č. 358/1992 Sb., o notářích, i na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, sp.zn. 30 Cdo 1190/2004. Taktéž svědek [jméno FO] hovořil o zájmu samotného žalovaného o získání předmětné nemovitosti (nikoliv zájmu obou manželů), taktéž se jednoznačně vyjádřil, že předmětnou nemovitost prodal samotnému žalovanému (nikoliv manželům), popsal nutnost žalovaného pro finanční prostředky na předmětnou nemovitost zajet do Německa, což bylo potvrzeno i výslechem svědka [jméno FO]. Žalovaný tak unesl své důkazní břemeno o výlučnosti jeho finančních prostředků, které získal ještě před uzavřením manželství účastníků prací v Německu, kde si i peníze ponechával, na pořízení předmětné nemovitosti, které soud vzal za prokázané účastnickým výslechem žalovaného, svědků [jméno FO], [tituly před jménem] [jméno FO], [jméno FO]. Tento závěr se jeví i logickým k tomu, že v době pořízení předmětné nemovitosti manželství účastníků trvalo tři roky, žalobkyně byla na rodičovské dovolené s tehdy nezl. synem účastníků, narozeným po půl roce trvání manželství (viz bod 11 odůvodnění), a lze tak stěží předpokládat úspory v manželství v řádech statisíců, umožňujících pokrytí poloviny kupní ceny za předmětnou nemovitost, důvod postrádající jejich převádění na cizí měnu, která byla ke koupi předmětných nemovitostí použita (viz výslech svědka [jméno FO] a žalovaného), taktéž nelze přehlédnout tu skutečnost, že účastníci později za trvání nabývali i další nemovitosti (sousední dům čp. [Anonymizováno], mlýn, restaurace), kde se jednalo nabytí těchto nemovitostí přímo do vlastnictví SJM účastníků, tedy aniž by žalobkyně byla z takové formy vlastnictví vylučována. Tyto závěry nemohly zvrátit ani evidenční listy důchodového pojištění žalovaného za dobu zaměstnání a za dobu výkonu samostatné výdělečné činnosti žalovaného, jejichž obsah nijak nevylučoval možnost práce žalovaného v Německu, kam vycestovával na brigádní činnost, v různých časových úsecích v řádech týdnů, žalovaný byl od 1.12.1989 OSVČ, byl tzv. „pánem svého času“. Stejně tak smlouvy o nájmu prostoru sloužícího z podnikání ze dne 30.12.2003 a ze dne 1.1.2016 (viz bod 15 a16 odůvodnění), které jako pronajímatelé sice označují oba účastníky, avšak první z nich se současně týká jak předmětné nemovitosti, tak sousedícího čp. [Anonymizováno] (které bylo v SJM), druhá čp. [Anonymizováno] (které bylo v SJM) – přičemž blíže mají být prostory specifikovány v příloze 2, která však nebyla k předložené smlouvě připojena, nevylučují označení obou účastníků jako pronajímatelů, byť v případě první smlouvy jako nepřesné. Ani případné prohlášení žalovaného o tom, že měl za to, že předmětná nemovitost je v SJM (dříve BSM), které mělo být učiněné při žalobkyní tvrzeném osobním setkání, uskutečněném v r. 2017, tedy již v době značně vyhrocených vztahů mezi účastníky, nemůže založit vlastnictví k předmětné nemovitosti nejprve ve formě v SJM, nyní v podílovém spoluvlastnictví účastníků. Pokud žalobkyně navrhovala provedení důkazu tajně pořízenou nahrávkou tohoto rozhovoru, soud k tomuto důkazu nepřistoupil, neboť žalovaný k pořízení takové nahrávky – soukromého rozhovoru - ani jejímu použití jako důkazu nedal souhlas, nebyly ani naplněny podmínky akcentované nálezem Ústavního soudu ČR ze dne 9.12.2014, sp.zn. II. ÚS 1774/14 a v R 83/2019 Nejvyššího soudu ČR za použití testu proporcionality při střetu práva na ochranu soukromí a na soudní ochranu. Provedení takového důkazu je omezeno na situace, kdy má vést k prokázání skutečnosti, kterou nelze prokázat jinak, provedení takového důkazu není na místě tehdy, pokud se pouze jeví prokázání sporné skutečnosti obtížnější. Žalovaná nebyla omezena na tento důkazní prostředek, prokázání téhož umožňoval i samotný účastnický výslech žalobkyně, převážilo tak právo žalovaného na ochranu soukromí (§ 86 a § 88 odst. 1 o.z.). Mezi účastníky se nejednalo se o komunikaci vedenou při obchodní nebo veřejné činnosti, žalobkyně se nemůže dovolávat ani ochrany jako oběti, při tomto čistě občanskoprávním sporu o určení vlastnictví v návaznosti na konfliktní vztahy mezi účastníky, vyúsťující ve vyvolávání různých soudních řízení tím kterým z účastníků. Soud však nijak nezpochybňuje závěry předchozího trestního řízení vedeného proti žalovanému pro trestnou činnost, které se dopustil vůči žalobkyni jako poškozené, ani to jaké závěry ohledně jejího zdravotního stavu učinili znalci. Obsah účastnického výslechu žalobkyně byl v kontextu s dalšími provedenými důkazy vyhodnocen jako nedůvěryhodný. Výslech svědka [jméno FO], který není v žádném vztahu k účastníkům řízení, nepůsobil tzv. „naučeným“ dojmem, svědek popsal v podstatných bodech uzavření Smlouvy obdobně jako žalovaný v rámci svého účastnického výslechu – předmětnou nemovitost chtěl získat žalovaný, svědek předmětnou nemovitost prodal žalovanému, sjednání kupní ceny, plnění z této kupní smlouvy, přítomnost osob u podpisu kupní smlouvy, se žalovaným byly tzv. vyrovnáni, nelze odhlédnout ani od obsahu čl. VII. Smlouvy o prohlášení žalobkyně o tom, že předmětná nemovitost je nabývána z výlučných finančních prostředků žalovaného. Žalobkyně naopak popírala nejprve svůj podpis na kupní smlouvě, následně přítomnost tohoto svědka u podpisu smlouvy, k uzavření Smlouvy došlo v r. únoru 1996, posttraumatická stresová porucha se u žalobkyně rozvinula nejdříve až na podzim 2016 a vygradovala v lednu 2017 (viz [podezřelý výraz] rozsudek). Soud proto uzavřel, že mezi svědkem [jméno FO] a žalovaným došlo k uzavření kupní smlouvy, Smlouva obsahuje podstatné náležitosti vyžadované pro smlouvu kupní, tj. dohodu na předmětu koupě a kupní ceně, a stala se i nabývacím titulem pro následné vkladové řízení u příslušného katastrálního úřadu, k nabytí předmětné nemovitosti došlo z výlučných finančních prostředků žalovaného, nestala se tak součástí BSM (později SJM) účastníků, žalovanému se tak podařilo prokázat, že se jedná o výjimku ze souboru SJM a je tak na místě žalobu zamítnout.

34. K dalším námitkám žalobkyně soud doplňuje, že: na Smlouvě nebyly ověřeny jen podpisy [jméno FO] a žalobkyně, ale i podpis žalovaného jak vyplynulo z legalizační doložky na smlouvě, ověřovací knihy, výslechu svědka [jméno FO]. Neplatnost smlouvy nezakládá ani ta skutečnost, že návrh na vklad práva k předmětné nemovitosti byl podán u katastrálního úřadu dne 13.2.1996, téhož dne zmocněný pracovník katastrálního úřadu povolil vklad práva s tím, že právní účinky vkladu vznikly dne 12.2.1996, neboť katastrální úřad v řízení o povolení vkladu nezkoumá platnost smlouvy, ale zkoumá listinu, na základě které má být vklad povolen, pouze z hledisek v zákoně taxativně vymezených, ostatní aspekty platnosti smlouvy, které však mohou způsobit i neplatnost smlouvy, katastrální úřad nezkoumá (zák. č. 344/1992 Sb., o katastru nemovitostí, ve znění účinném od 1.1.1993 do 30.6.1996). Od výslechu svědků V. a A. Berounských odstoupila sama žalobkyně, která prostřednictvím svého právního zástupce jejich účast u jednání dne 30.6.2022 odvolala, uvedla, že „i manželé Berounští by mohli o vztazích mezi účastníky vyprávět, ale od tohoto důkazu ustoupila, protože by to stejně nic nepřineslo“ (viz protokol z jednání na čl. 201 -202 spisu), kdy soud nepochybuje o vyhrocených vztazích mezi účastníky ( viz trestní rozsudek), při jednání dne 25.10.2022 (po koncentraci řízení) žalobkyně znovu navrhla výslech svědka V. Berounského k prokázání nevěrohodnosti svědků [jméno FO], [jméno FO], [tituly před jménem] [Anonymizováno], který strana žalující přes výzvu soudu neupřesnila (viz čl. 223-224 spisu), neboť je nutno odlišovat, zda se jedná o důkaz navržený po koncentraci řízení a žalobkyně hodlá prolamovat koncentraci řízení či zda se jedná čistě o linii k prokázání nevěrohodnosti svědků [jméno FO], [jméno FO], [tituly před jménem] [Anonymizováno]. Koncentrace řízení se nevztahuje na skutečnosti a důkazy, jimiž účastník hodlá zpochybnit věrohodnost provedených důkazů. Jde však o případy, kdy účastník tvrdí a prokáže takové skutečnosti, které mohou mít samy o sobě nebo ve spojení s již známými skutečnostmi vliv na hodnocení soudem provedeného důkazního prostředku z hlediska jeho věrohodnosti, například prokázání toho, že svědek vypovídal o věci pod vlivem návody nebo výhružky apod. Důkazem zpochybňujícím jiný důkaz není, pokud má nově navržený důkaz vést k jiným skutkovým zjištěním, a nikoliv výhradně ke zpochybnění věrohodnosti některého z dosavadních důkazů. Ve svém podání ze dne 29.11.2023 (viz čl. 428 spisu) žalobkyně uvedla, že výslech V. Berounského navrhuje ke zpochybnění věrohodnosti účastnického výslechu žalovaného, ovšem bez dalšího. Sama žalobkyně ovšem v rámci svého účastnického výslechu svědka [jméno FO] označila jako čestného a pravdomluvného člověka. Pokud žalobkyně uváděla, že žalovaný nenabídl žádné důkazy ke svým tvrzení o své práci v Německu, tak žalovaný svou důkazní povinnost splnil a to ve svém podání ze dne 28.1.2020 v čl. III. K provedení důkazu trestním rozsudkem došlo jak při jednání dne 30.6.2022 (čl. 201-202 spisu), stejně tak při jednání dne 21.9.2023[Anonymizováno](čl. 374-376 spisu), kdy byly k důkazu provedeny i ty části odůvodnění trestního rozsudku, které nebyly dostatečně akcentovány při jednání dne 30.6.2022. Cena nemovitosti pro [jméno FO] pořízená ve [Anonymizováno] byla nižší než kupní cena předmětné nemovitosti, za výlučné prostředky žalovaného byla pořízena nemovitost jiná, a to ve [Anonymizováno], která však není předmětem tohoto řízení: Vlastnictví k nemovitosti se nabývá vkladem do katastru nemovitostí. Kupní smlouva má tedy jednak účinky obligační – vznik závazkového právního vztahu mezi prodávajícím a kupujícím - a vkladem do katastru pak i účinky věcné (nabytí vlastnictví). Mezi svědkem [jméno FO] a žalovaným došlo k uzavření platné kupní smlouvy, obě smluvní strany své závazky ze Smlouvy považovali za splněné, byť formou uložení kupní ceny do úschovy, kde byly peněžní prostředky deponovány do doby, než došlo k placení kupní ceny za nemovitost ve [Anonymizováno]. Z výlučných finančních prostředků žalovaného tak došlo k nabytí předmětné nemovitosti žalovaným, nikoliv nemovitosti ve [Anonymizováno]. Došlo k vydržení řádnému či mimořádnému předmětné nemovitosti žalobkyní: Nezbytnou podmínkou vydržení (§ 1089 o.z.) je oprávněná držba věci. Oprávněná držba předpokládá, že je držitel v dobré víře, že mu věc patří se zřetelem ke všem okolnostem. Posouzení, je-li držitel v dobré víře či nikoli, je třeba vždy hodnotit objektivně a nikoli pouze ze subjektivního hlediska (osobního přesvědčení) samotného účastníka. Při hodnocení dobré víry je třeba brát v úvahu, zda držitel při běžné (normální) opatrnosti, kterou lze s ohledem na okolnosti a povahu daného případu po každém požadovat, neměl, resp. nemohl mít po celou vydržecí dobu důvodné pochybnosti o tom, že mu věc nebo právo patří (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 15.5.2017, sp. zn. 26 Cdo 4759/2016). K mimořádnému vydržení (§ 1095 o.z.) zákon vyžaduje jen uplynutí vydržecí doby, a aby nebyl držiteli prokázán „nepoctivý úmysl“. Ke kvalifikaci držby jako nepoctivé se nutně nevyžaduje „nepoctivý úmysl“; zpravidla postačí i nedbalost, pokud držiteli „musí být z okolností zjevné, že vykonává právo, které mu nenáleží“ (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 19.4.2022, sp. zn. 22 Cdo 3387/2021). Žalobkyně již v době uzavírání Smlouvy mezi [jméno FO] a žalovaným učinila na Smlouvě prohlášení o tom, že nemovitost nenáleží do BSM (SJM), že předmětnou nemovitost nabývá žalovaný za své vlastní finanční prostředky, a tento závěr [Anonymizováno] prokázán dalšími výše uvedenými důkazy. Žalobkyně tak měla povědomost o tom, že předmětná nemovitost se tak nestává součástí tehdejšího BSM, je výlučným vlastnictvím žalovaného, kdy v podrobnostech soud odkazuje na bod 33 odůvodnění. Soud tak má za to, že nebylo na místě žalobkyni vyzývat k doplnění tvrzení a označení důkazů ve vztahu k institutu vydržení (ať již řádnému nebo mimořádnému), neboť dosavadní skutková zjištění či obsah spisu toto právní posouzení neumožňují. Při jednání dne 11.6.2024 právní zástupce žalobkyně uvedl, že osobně navštívil svědka [jméno FO], který mu podal informace o tom, že žalovaný svědka deset dní před výslechem nabádal, aby se v tom tzv. nešťoural, aby před soudem vypovídal dle instrukcí žalovaného, že za předmětnou nemovitost byla uhrazena pouze částka 970 000 Kč, dále částka 30 000 Kč oběma účastníky za trvání jejich manželství, částka 200 000 Kč zůstala neuhrazena, z této částky žalobkyně uzavřela s p. [jméno FO] dne 12.3.2024 dohodu o úhradě poloviny dluhu ve výši 100 000 Kč, na tento dluh uhradila p. [jméno FO] 30 000 Kč a zbývající část dluh ve výši 70 000 Kč jí p. [jméno FO] odpustil, nelze tak stavět na obsahu provedeného výslechu tohoto svědka, k čemuž právní zástupce žalobkyně navrhl svůj svědecký výslech. K tomu soud dodává, že výslech svědka [jméno FO] byl proveden po řádném poučení dle § 126 o.s.ř. při jednání dne 25.10.2022. Jmenovaný svědek (ročník 1945) výslovně a spontánně uvedl, že k účastníkům nemá žádný vztah, pouze je dříve potkával, je to už 28 let, co je neviděl, žalovaného viděl až nyní před jednací síní – žalovaný zešedivěl. Lze těžko předpokládat, že by sám svědek spontánně uváděl informaci o zešedivění žalovaného, pokud by žalovaného viděl deset dní před jednáním soudu. I zbytek svědecké výpovědi [jméno FO] byl spontánní, nepůsobil dojmem „instruované osoby“, nelze ani přehlédnout to, že výslech žalovaného proběhl až po výslechu svědka B. [jméno FO], přesto výpovědi svědka a žalovaného nebyly zcela identické, každý z nich popisoval událost, tak jak si ji sám pamatoval. Mimo to byl právní zástupce žalobkyně u výslechu svědka B. [jméno FO] přítomen, měl možnost svědkovi klást otázky. Pokud žalobkyně odkazovala na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 30.11.2004, sp.zn. 20 Cdo 1578/2003, má soud za to, že na předmětnou věc není přiléhavé, neboť řeší situaci nabytí nemovité věci v rámci dobrovolné dražby (v jehož rámci se soudy spokojili s potvrzením o nabytí vlastnictví, vyhotoveném dražebníkem) nikoliv nabytí na základě kupní smlouvy, kdy soud nevychází pouze z podepsaného prohlášení žalobkyně na Smlouvě, ale i dalších důkazních prostředků, zejména výslechu svědků a žalovaného, které byly s to objasnit kontraktační proces i existenci výlučných finančních prostředků žalovaného použitých pro úhradu kupní ceny za předmětnou nemovitost. Pro úplnost soud odkazuje i na rozhodnutí Ústavního soudu ČR sp.zn. IV. ÚS 128/06, kdy ústavní soud již v minulosti konstatoval, že vznik závazkových vztahů musí vycházet zejména z respektu a ochrany autonomie vůle smluvních subjektů, kterými byly svědek [jméno FO] a žalovaný, neboť se jedná o zcela elementární podmínku fungování materiálního právního státu.

35. Návrhy na provedení dalších důkazů, a to zvukovým záznamem nahrávky z jednání žalobkyně se žalovaným, záznamy a listinami prokazujícími způsob užívání nemovitosti, výslechem svědků nevlastního otce žalobkyně L. Berounského, matky žalobkyně A. Berounské, položení otázek znalcům, jejichž závěry byly čteny z trestního rozsudku, úvěrovou smlouvou s dodatkem, smlouvou o zřízení zástavního práva, kupní smlouvou na nemovitost čp. [Anonymizováno], sdělením Magistrátu města [adresa], odboru evidence obyvatel spolu s dokladem o souhlasu vlastníka objektu s přihlášením trvalého bydliště, výslechem svědka [tituly před jménem] [jméno FO], byly proto pro nadbytečnost zamítnuty.

36. O nákladech řízení v řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 1 o.s.ř. Soud přiznal zcela úspěšnému žalovanému proti žalobkyni právo na náhradu nákladů, představovaných náklady právního zastoupení, tj. odměna advokáta určená podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., v pozdějším znění. Odměna za úkon právní služby byla vyčíslena dle ust. § 8 odst. 1 a § 7 bod 7 citované vyhlášky, neboť nelze vycházet z tarifní hodnoty dle ust. § 9 odst. 1 citované vyhlášky, které se použije pouze pro ty případy, kdy není možné hodnotu věci vyjádřit v penězích nebo ji zjistit s nepoměrnými obtížemi, což se nevztahuje na souzenou věc, kde byl předmět řízení oceněn jak vyplynulo z tržního ocenění [jméno FO], [právnická osoba], které bylo provedeno k důkazu při jednání dne 5.12.2019 (čl. 434-436 spisu). Lze-li tedy hodnotu nemovité věci vyjádřit v penězích, je zapotřebí výši mimosmluvní odměny stanovit podle tarifní hodnoty odpovídající ceně určovací žalobou dotčené nemovitosti (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 28.11.2017, sp.zn. 30 Cdo 4822/2017). Nejprve činila tarifní hodnota částku 10 956 015 Kč (garáž 495 418 Kč + 10 460 597 Kč na stp. č. [hodnota] jehož součástí je čp. [Anonymizováno]), kdy sazba za jeden úkon právní služby činila 48 700 Kč, poté co bylo řízení ohledně určení vlastnictví garáže pravomocně zastaveno (čl. 203 spisu) činila tarifní hodnota částku 10 460 597 Kč, a tedy sazba za jeden úkon právní služby byla ve výši 48 500 Kč. Za 12 úkonů právní služby /převzetí a příprava zastoupení [tituly před jménem] [Anonymizováno] a [tituly před jménem], porady s klientem ve dnech 6.1., 20.1., 22.10.2019, vyjádření ve věci samé ze dne 28.1., 29.10.2020, 23.4.2021, účast u jednání soudu ve dnech 9.1.2020, 24.8.2021 (přesahující dvě hodiny), 30.6.2022 dle § 11 odst. 1 písm. a/, d/, e) vyhlášky č. 177/1996 Sb., v pozdějším znění/ činí odměna advokáta 12 x 48 700 Kč, tj. 584 400 Kč. Za 13 úkonů právní služby /vyjádření ve věci samé ze dne 27.4., 11.10. a 7.11.2023, účast u jednání soudu ve dnech 25.10.2022 (přesahující dvě hodiny), 10.1., 23.3., 21.9.2023 (přesahující dvě hodiny), 5.12.2023, 11.6.2024 (přesahující dvě hodiny) a 27.6.2024 dle § 11 odst. 1 písm. a/, d/, e) vyhlášky č. 177/1996 Sb., v pozdějším znění/ činí odměna advokáta 13 x 48 700 Kč, tj. 630 500 Kč. Náhrada hotových výdajů advokáta činí 25 x 300 Kč dle § 13 odst. 4 citované vyhlášky, tj. 7 500 Kč. K nákladům řízení přísluší podle ust. § 137 odst. 3 o.s.ř. dále náhrada za DPH ve výši 21% 256 704 Kč. Náklady řízení tak činí celkem 1 479 104 Kč. Žádné mimořádné okolnosti případu, pro které by soud ve smyslu § 150 o.s.ř. výjimečně nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení, zjištěny ani tvrzeny nebyly. Lhůty k plnění stanovil soud dle § 160 odst. 1 o.s.ř. jako třídenní.

Poučení