23 Co 59/2025 - 78

Rubrum

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Jitky Denemarkové a soudkyň Mgr. Patricie Adamičkové a Mgr. Andrey Grycové ve věci žalobce: [Jméno žalobce], narozený dne [Datum narození žalobce] bytem [Adresa žalobce] zastoupený advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] proti žalované: Česká republika - [ústřední orgán], IČO [IČO] sídlem [adresa] o zaplacení 148 305 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalované proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne 6. prosince 2024, č. j. 48 C 159/2024-51, takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu I. stupně se ve výroku o věci samé II mění tak, že žaloba se zamítá co do částky 12 604 Kč s úrokem z prodlení v zákonné výši 14,75 % ročně z částky 12 604 Kč od 18. 6. 2024 do zaplacení; jinak se v tomto výroku potvrzuje.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení před soudy obou stupňů ve výši 15 944,64 Kč, a to do 15 dnů od právní moci rozsudku k rukám [Jméno advokáta], advokáta.

Odůvodnění

1. Rozsudkem se dne 6. 12. 2024 soud prvního stupně zastavil řízení ohledně částky 22 264 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z této částky od 18. 6. 2024 do zaplacení (výrok I), uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku 113 437 Kč s úrokem z prodlení v zákonné výši 14,75 % ročně z částky 113 437 Kč od 18. 6. 2024 do zaplacení, a to do 15 dnů od právní moci rozsudku (výrok II), zamítl žalobu o zaplacení částky 12 604 Kč s úrokem z prodlení ve výši 0,25 % ročně z částky 126 041 Kč od 18. 6. 2024 do zaplacení a úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 12 604 Kč od 18. 6. 2024 do zaplacení (výrok III), uložil žalované povinnost zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 8 684,70 Kč k rukám právního zástupce žalobce do 15 dnů od právní moci rozsudku (výrok IV) a rozhodl, že žalobci se vrací část zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 000 Kč, která mu bude vyplacena z účtu Obvodního soudu pro Prahu 2 do 30 dnů od právní moci rozsudku (výrok V).

2. Soud prvního stupně takto rozhodl o žalobě podané soudu 23. 7. 2024, kterou se žalobce domáhal proti žalované náhrady újmy vzniklé v souvislosti s trestním řízením vedeným proti žalobci u Okresního soudu v [místo] pod sp. zn. [spisová značka] (dále jen „posuzované řízení“). Žalobce se domáhal jednak náhrady majetkové újmy za náklady vynaložené na obhajobu ve výši 22 264 Kč s příslušenstvím, jednak náhrady nemajetkové újmy ve výši 126 041 Kč s příslušenstvím z titulu nesprávného úředního postupu v podobě nepřiměřené délky posuzovaného řízení.

3. Vzhledem k tomu, že v průběhu řízení vzal žalobce zpět uplatněný nárok na náhradu majetkové újmy, soud prvního stupně výrokem I řízení částečně zastavil. Současně výrokem V rozhodl o vrácení odpovídající části zaplaceného soudního poplatku.

4. Po vymezení dalších žalobních tvrzení ve vztahu k nároku na odškodnění nemajetkové újmy a obrany žalované soud prvního stupně uvedl, jaká skutková zjištění o průběhu trestního řízení jsou mezi účastníky nesporná a jaká skutková zjištění o něm učinil ze spisu Okresního soudu v [místo] sp. zn. [spisová značka]. Vzal za prokázané, že trestní řízení ve vztahu k žalobci trvalo od 15. 5. 2014 do 10. 10. 2023, tedy 9 let a 5 měsíců.

5. Po právní stránce posoudil věc podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), v platném znění (dále jen „OdpŠk“). Připomněl předpoklady vzniku nároku na nemajetkovou újmu vzniklou nesprávným úředním postupem, jimiž jsou existence odpovědnostního titulu (v daném případě nesprávného úředního postupu), vznik újmy a příčinná souvislost mezi nesprávným úředním postupem a vzniklou újmou. Vyšel z prokázané skutečnosti, že trestní stíhání trvalo vůči žalobci přibližně 9 let a 5 měsíců. V posuzovaném řízení nenalezl období zjevné nečinnosti orgánů činných v trestním řízení. Řízení bylo složité, zejména po procesní a skutkové stránce. O tom svědčí množství prováděných výslechů. Trestní řízení mělo také mezinárodní rozměr, a to pokud jde o mezinárodní spolupráci s orgány činnými v trestním řízení ve [místo], když bylo třeba dožádat i zahraniční orgány a v rámci spolupráce nechat provést v zahraničí výslech desítek svědků. S tím byla následně spojena nutnost překladu uskutečněných výslechů a zasílání písemností mezi příslušnými českými a německými orgány. Podle soudu prvního stupně o složitosti a rozsáhlosti věci svědčí to, že byť samotný základní spis není nikterak výjimečně obsáhlý, jeho přílohy čítají cca 60 000 listů. Poukázal na to, že se jedná o trestní řízení, v němž by mělo být postupováno s nejvyšším urychlením. Posuzované řízení trvalo téměř polovinu doby, kterou Nejvyšší soud ve své judikatuře považuje již za extrémní. Nepřisvědčil žalobci, že by Krajský soud v [místo] ve svém rozhodnutí přímo zpochybnil existenci samotných předpokladů pro zahájení trestního řízení vůči žalobci. Z rozsudku Krajského soudu v [místo] nelze učinit závěr, že by vůbec nebyly dány předpoklady pro samotné zahájení trestního stíhání. Tomu odpovídá i ta skutečnost, že krajský soud po dobu přesahující 1 rok studoval spisový materiál s tím, že nebylo vyloučeno, že by nějaký z důkazů mohl vést k případnému závěru o vině žalobce. Soud prvního stupně dospěl k závěru, že délku řízení nelze považovat za přiměřenou skutkovým okolnostem a právní složitosti věci. V posuzovaném řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu, řízení jako celek neodpovídalo dobou svého trvání času, v němž je možné skončení řízení v obdobných věcech zpravidla očekávat. Nemajetkovou újmu, která žalobci vznikla porušením jeho práva na vydání rozhodnutí v přiměřené lhůtě, je třeba odčinit peněžitou formou zadostiučinění, neboť konstatování či omluva není v tomto případě dostatečnou formou zadostiučinění, a to již s přihlédnutím k celkové délce řízení a povaze věci jako trestní.

6. Při výpočtu finanční výše odškodnění soud prvního stupně vycházel ze stanoviska Nejvyššího soudu sp. zn. Cpjn 206/2010. Jelikož žalobce se domáhal částky 15 000 Kč za 1 rok řízení, za první 2 roky v poloviční výši, soud prvního stupně se nezabýval tím, zda by zde byly případně důvody pro stanovení částky vyšší, a vyšel z žalobcem požadované částky. Shledal, že základní částka činí 126 250 Kč, avšak byl vázán návrhem žalobce, který požadoval odškodnění za 9 let a 147 dnů ve výši 126 041 Kč. Tuto částku pak soud prvního stupně modifikoval podle kritérií uvedených v ustanovení § 31a OdpŠk. Z důvodu významu předmětu řízení pro žalobce zvýšil částku o 20 %, protože trestní řízení patří mezi řízení, u nichž je presumovaný vyšší význam předmětu řízení pro poškozeného. Z důvodu složitosti věci, a to skutkové a procesní, snížil základní částku o 30 %. Kritérium postup orgánů veřejné moci se na výši částky neprojeví, protože na délce řízení se orgány činné v trestním řízení nepodílely. Na délce řízení se nepodílel ani žalobce, proto se na výši základní částky neprojeví ani kritérium jednání poškozeného. Shledal, že žalobci náleží přiměřené zadostiučinění ve výši 113 437 Kč a tuto částku žalobci přiznal. Ve zbytku, co do částky 12 604 Kč, žalobu zamítl.

7. Žalobci rovněž přiznal úrok z prodlení z přisouzené částky. Žalobce uplatnil nárok u žalované 15. 12. 2023, následující den po uplynutí zákonné šestiměsíční lhůty, která skončila 15. 6. 2024, se žalovaná dostala do prodlení. Žalobce požadoval úrok z prodlení od 18. 6. 2024. Úrok přiznal ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb., tj. ve výši 14,75 %, nikoliv ve výši požadovaných 15 % ročně. Proto úrok z prodlení ve výši 0,25 % ročně z celé požadované částky a ve výši 15 % ročně z částky 12 604 Kč zamítl jako nedůvodný.

8. O nákladech řízení mezi účastníky rozhodl podle § 142 odst. 2, 3 a § 146 odst. 2 věty první o. s. ř. Žalobce uplatnil v řízení dva nároky, a to nárok na náhradu nákladů vynaložených na obhajobu v trestním řízení a nárok na odškodnění za nemajetkovou újmu. Soud vzájemně poměřil tarifní hodnoty takto uplatněných nároků a shledal, že žalobce byl úspěšný v rozsahu 69,19 %, žalovaná v rozsahu 30,81 %. Celkově úspěšnějšímu žalobci proto přiznal náhradu nákladů řízení v rozsahu 40 % po zaokrouhlení. Náklady žalobce jsou náklady vynaložené na soudní poplatek a náklady na právní zastoupení.

9. Proti výrokům II a IV rozsudku podala včasné a přípustné odvolání žalovaná. Namítala, že rozhodnutí soudu prvního stupně spočívá na nesprávném právním posouzení věci. Žalovaná přijala názor soudu prvního stupně stran existence odpovědnostního titulu státu v podobě nesprávného úředního postupu a uznává, že trestní řízení vedené u Okresního soudu v [místo] pod sp. zn. [spisová značka] bylo nepřiměřeně dlouhé. Nesouhlasila však se způsobem, jakým soud prvního stupně modifikoval základní částku zadostiučinění, a to zejména stran složitosti řízení. Poukázala na bod 26. odůvodnění rozsudku a s ohledem na tam uvedené skutečnosti měla za to, že základní částka zadostiučinění měla být stran procesní a skutkové složitosti věci snížena přinejmenším o 50 %. Převážná část trestního řízení probíhala ve fázi řízení přípravného, a to z toho důvodu, že těžiště trestního řízení se přesunulo do [místo], kde byly postupně vyslýchány stovky svědků na základě žádosti o právní pomoc. S tím byla logicky spjata rozsáhlá tlumočnická činnost. Poukázala na soudem provedený důkaz v podobě analýzy stavu právní pomoci ze dne 11. 11. 2019, z něhož se podává, že policejnímu orgánu chybělo stále ještě 258 výslechů zahraničních svědků. Po skutkové stránce bylo tedy posuzované trestní řízení extrémně složité a náročné. Důkazní materiál má přes 60 000 listů. Soud prvního stupně v bodě 29. odůvodnění rozsudku uzavřel, že se orgány činné v trestním řízení na délce řízení nijak negativně nepodílely. Orgány tak byly nepřetržitě aktivní a délka řízení byla de facto zapříčiněna toliko skutkovou stránkou věci. Žalovaná ponechala na úvaze odvolacího soudu, zda je namístě stran významu řízení pro žalobce zohlednit tu skutečnost, že dne 1. 3. 2021, tedy po podání obžaloby, byl žalobcem podán návrh na podmíněné zastavení trestního stíhání. Tato skutečnost svědčí o sníženém významu trestního řízení pro žalobce, když návrhem na podmíněné zastavení prokázal toliko, že své vlastní procesní obraně v rámci trestního řízení nevěnoval náležitou pozornost. Žalovaná navrhla, aby odvolací soud změnil rozsudek soudu prvního stupně ve výroku II přinejmenším tak, že se žaloba co do částky 25 208,30 Kč s příslušenstvím zamítá a uložil žalobci povinnost uhradit žalované náhradu nákladů odvolacího řízení.

10. Žalobce se vyjádřil k odvolání žalované tak, že nesouhlasí s dalším snížením základní částky z hlediska složitosti věci. Poukázal na to, že procesní náročnost přípravného řízení byla dána spojením věcí všech původně obviněných osob, a že vedení společného řízení bylo výlučně v gesci orgánů činných v trestním řízení. Žalobce se týkala jen nepatrná část vyslechnutých svědků, ostatní v zahraničí slyšení svědci byli vyslýcháni ve vztahu k dalším spoluobviněným. To je významná skutečnost, které mohly orgány činné v trestním řízení předejít tím, že by vůči žalobci vedly trestní řízení samostatně. Doba trestního řízení by se tak několikanásobně zkrátila. Se snížením základní částky o 30 % žalobce souhlasí. Poukázal na to, že svým postojem k trestnímu řízení, zejména ve fázi po skončení vyšetřování, přispěl k urychlení vydání konečného rozhodnutí tím, že netrval na zachování zákonných lhůt nejméně v případě dvou hlavních líčení a plnil pokyny ze strany soudu, pokud to bylo třeba. Nepopírá, že podal návrh na podmíněné zastavení trestního stíhání, byla to reakce na již poměrně dlouhou dobu trvání trestního stíhání a na důvodně očekávané několikaleté projednávání jeho trestní věci soudy obou stupňů. Poukázal na obsah uvedeného doznání, kde uznává pochybení pouze v tom směru, že nebyla přesná evidence vyučovacích jednotek (teorie a jízdy), současně se však kategoricky distancoval od jakékoliv spolupráce a kontaktů s hlavním tehdejším spoluobviněným [tituly před jménem] [jméno FO]. Žalobce navrhl, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně potvrdil a přiznal mu náhradu nákladů odvolacího řízení.

11. Odvolací soud přezkoumal z podnětu podaného odvolání, a v jeho mezích, napadený rozsudek soudu prvního stupně i řízení, které jeho vydání předcházelo, postupem podle § 212 a § 212a odst. 1, 5 o. s. ř., se souhlasem účastníků bez projednání věci při jednání (§ 214 odst. 3 o. s. ř.) a shledal, že odvolání žalované je zčásti opodstatněné.

12. Odvolací soud předesílá, že výroky I, III a V nebyly odvoláním napadeny a samostatně nabyly právní moci (§ 206 odst. 2 o. s. ř.).

13. Soud prvního stupně provedl dokazování ke zjištění skutkového stavu v potřebném rozsahu, provedené důkazy hodnotil v souladu se zásadou volného hodnocení důkazů podle § 132 o. s. ř., takže jeho skutková zjištění o včasném uplatnění nároku u žalované a o průběhu posuzovaného řízení jsou správná. Soudem prvního stupně zjištěný skutkový stav věci je tak způsobilým podkladem i pro rozhodnutí odvolacího soudu.

14. Podle § 13 odst. 1 OdpŠk stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě.

15. Podle § 31a odst. 3 OdpŠk v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného.

16. Co do základu nároku soud prvního stupně posoudil věc po právní stránce správně. Délku posuzovaného řízení 9 let a 5 měsíců vskutku nelze považovat za přiměřenou složitosti věci a významu řízení pro žalobce. S tímto závěrem se ostatně ztotožnila i k plnění zavázaná žalovaná, jak vyplývá z jejího odvolání. Žalovaná odvoláním nebrojila ani proti odškodnění žalobce formou finančního zadostiučinění, ani proti určené výši základní částky 126 041 Kč.

17. Pokud jde o modifikaci základní částky ve výši 126 041 Kč, z níž soud prvního stupně vycházel při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění, odvolací soud souhlasí se soudem prvního stupně o jejím navýšení o 20 % z hlediska významu předmětu řízení pro žalobce. Soud prvního stupně správně přihlédl k tomu, že posuzované řízení bylo trestním řízení, které je obecně považováno za řízení se zvýšeným významem pro účastníka, neboť se zásadním způsobem dotýká jeho práv. Odvolací soud nesdílí názor žalované, že význam předmětu řízení pro žalobce snižuje ta skutečnost, že podal návrh na podmíněné zastavení svého trestního stíhání. Jak správně žalovaná připomněla, usnesení soudu prvního stupně o podmíněném zastavení trestního stíhání bylo posléze zrušeno ke stížnosti státního zástupce. Trestní řízení tak pokračovalo řízením před soudem. Podle odvolacího soudu nelze z podání návrhu na podmíněné zastavení trestního stíhání dovodit, že by posuzované řízení mělo pro žalobce nižší význam. Je třeba uvědomit si, že žalobce podal návrh na podmíněné zastavení trestního stíhání dne 1. 3. 2024, poté, co dne 21. 1. 2021 Okresní soud v [místo] schválil dohodu o vině a trestu uzavřenou mezi státním zástupcem a čtyřmi zbývajícími obviněnými, včetně [tituly před jménem] [jméno FO], a rovněž poté, co došlo ke změně právní kvalifikace jemu za vinu kladeného skutku, kdy byl nově ohrožen nižší trestní sazbou. V návrhu žalobce připustil možné pochybení při vyplňování výkazů absolvované jízdy, či vydání potvrzení o proškolení osob, aniž by u nich vůbec došlo k výuce, důrazně ale popřel, že by kdy převáděl frekventanty kurzu k provedení zkoušky ke zkušebnímu komisaři [tituly před jménem] [jméno FO]. Shodně se žalobcem tak odvolací soud konstatuje, že argumentace žalované stran významu předmětu řízení pro žalobce není případná.

18. Odvolací soud ale shledal opodstatněnou argumentaci žalované stran kritéria složitost řízení. Soud prvního stupně správně seznal, že posuzované řízení bylo složité po procesní a skutkové stránce. Je zřejmé, že převážná část řízení probíhala ve stadiu přípravného řízení, v němž bylo třeba vyslechnout řadu svědků žijících ve [stát], pořídit překlady těchto výslechů a korespondovat mezi českou a [Anonymizováno] stranou. V listopadu 2019 chybělo policejnímu orgánu ještě 258 výslechů zahraničních svědků (z toho 113 doručených, ale nepřeložených, 33 doručených a přeložených, ale doposud neodeslaných policejnímu orgánu a 112 nedoručených), jak bylo prokázáno soudem prvního stupně k důkazu provedenou analýzou stavu právní pomoci ze dne 11. 11. 2019 na č. l. 543 spisu Okresního soudu v [místo] sp. zn. [spisová značka] (viz bod 8. odůvodnění napadeného rozsudku). Soud prvního stupně také poukázal na obsáhlost příloh trestního spisu, jež čítají cca 60 000 listů. Procesní a skutkové složitosti věci nasvědčuje i to, že orgány činné v trestním řízení postupovaly v řízení bez průtahů. Skutečnost, že řízení mělo mezinárodní rozměr, když bylo třeba požádat o pomoc policejní orgány ve [místo], a že tedy věc byla po procesní a skutkové stránce složitá, pak podle odvolacího soudu výstižněji odráží snížení základní částky o 40 % prostřednictvím kritéria složitost řízení. Neobstojí námitka žalobce, že z vyslechnutých svědků se žalobce týkala jen nepatrná část, a že orgány činné v trestním řízení mohly vést trestní řízení vůči žalobci samostatně, jakož i námitka, že od počátku trestního řízení chybělo důvodné podezření, že by údajná trestná činnost žalobce měla souviset s trestnou činností hlavního pachatele [tituly před jménem] [jméno FO]. Námitky žalobce totiž zjevně vychází ze zpětného hodnocení situace při znalosti výsledku posuzovaného řízení, kdy byl rozsudkem Krajského soudu v [místo] ze dne 10. 10. 2023, č. j. [spisová značka], zproštěn obžaloby podle § 226 písm. a) trestního řádu, neboť v žalobním návrhu označený skutek není trestným činem. Přitom i z odůvodnění rozsudku krajského soudu se podává, že nebylo možné vyloučit, že ve spisovém materiálu značného objemu, který odvolací soud zevrubně studoval přes jeden rok, se neobjeví nějaký důkaz, který by umožnil odvolacímu soudu doplnit důkazní řízení a přeformulovat skutkové závěry výroku o vině napadeného rozsudku (viz bod 57. odůvodnění rozsudku krajského soudu).

19. Odvolací soud považuje za správné závěry soudu prvního stupně, že kritéria jednání poškozeného a postup orgánů veřejné moci během řízení se v konečné výši finančního zadostiučinění nijak neprojeví. Od základní částky 126 041 Kč tedy odvolací soud odečetl 20 % a dospěl k výsledku 100 833 Kč. Tuto částku odvolací soud pokládá za adekvátní odškodnění nemajetkové újmy, která vznikla žalobci nesprávným úředním postupem spočívajícím v nepřiměřené délce posuzovaného řízení.

20. Přísluší se doplnit, že soud prvního stupně správně posoudil prodlení žalované a správně rozhodl i o výši úroku z prodlení. V zájmu stručnosti lze odkázat na bod 35. odůvodnění napadeného rozsudku.

21. Z uvedených důvodů odvolací soud postupoval podle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. a změnil výrok o věci samé II napadeného rozsudku tak, že zamítl žalobu co do částky 12 604 Kč s úrokem z prodlení v zákonné výši 14,75 % ročně z částky 12 604 Kč od 18. 6. 2024 do zaplacení. Jinak rozsudek soudu prvního stupně ve výroku II potvrdil podle § 219 o. s. ř. jako věcně správný.

22. Vzhledem ke změně napadeného rozsudku, byť částečné, odvolací soud rozhodl nejen o nákladech odvolacího řízení, ale znovu i o nákladech řízení před soudem prvního stupně (§ 224 odst. 2 o. s. ř.). V posuzované věci žalobce uplatnil v řízení dva samostatné nároky, jednak nárok na náhradu majetkové újmy v podobě obhajného, který vzal v průběhu řízení zpět, jednak nárok na náhradu nemajetkové újmy, přičemž o náhradě nákladů řízení ve vztahu k oběma těmto nárokům je třeba rozhodnout v rozhodnutí, jímž se řízení končí (§ 151 odst. 1 o. s. ř.). V případě objektivní kumulace nároků se o náhradě nákladů řízení účastníků rozhoduje jediným výrokem (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 5. 2016 sp. zn. 33 Cdo 4702/2015). Odvolací soud rozhodl o nákladech řízení podle § 146 odst. 2 věty první o. s. ř. ve vztahu k nároku na náhradu majetkové újmy, protože částečné zastavení řízení zavinil žalobce tím, že vzal žalobu zpět, aniž by se mu dostalo plnění od žalované, a dále podle § 142 odst. 3 o. s. ř. ve vztahu k nároku na náhradu nemajetkové újmy, kdy žalobce byl úspěšný co do základu nároku a výše přiznaného plnění závisela na úvaze soudu.

23. Při určování poměru úspěchu a neúspěchu účastníka, který vedle nároku na zadostiučinění za nemajetkovou újmu v řízení uplatnil rovněž nárok (nároky) na jiné peněžité plnění (objektivní kumulace), je zpravidla třeba vycházet ze vzájemného poměru tarifních hodnot takto uplatněných nároků, jež se stanoví podle § 8 a násl. advokátního tarifu (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 12. 2016, sp. zn. 30 Cdo 1435/2015).

24. Tarifní hodnotu nároku na náhradu majetkové újmy představuje částka 22 264 Kč, tarifní hodnotu nároku na náhradu nemajetkové újmy představuje přisouzená částka 100 833 Kč. Odvolací soud vycházel z ust. § 9a odst. 2 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění účinném od 1. 1. 2025, podle něhož platí, že ve věcech vyplývajících z uplatňování práv a povinností podle právních předpisů o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem, s návrhem na poskytnutí přiměřeného zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu, se za tarifní hodnotu považuje výše přiznané náhrady, nejvýše však částka 500 000 Kč, byla-li přiznána náhrada nemajetkové újmy v penězích. Tarifní hodnotou sporu je tedy částka 123 097 Kč, žalobce byl procesně úspěšný ohledně částky 100 833 Kč, tj. v rozsahu 78 %, neúspěšný byl ohledně částky 22 264 Kč, tj. v rozsahu 22 %. Neúspěch žalobce představuje úspěch žalované ve sporu. Právo na náhradu nákladů řízení vzniklo procesně úspěšnějšímu žalobci, a to v rozsahu 56 % (78-22).

25. Žalobce vynaložil v řízení náklady na soudní poplatek ve výši 3 000 Kč (původně zaplacený ve výši 4 000 Kč snížený o vrácenou část ve výši 1 000 Kč) a na právní zastoupení.

26. V řízení před soudem prvního stupně advokát učinil tři úkony právní služby podle § 11 odst. 1 písm. a), d), g) advokátního tarifu, ve znění účinném do 31. 12. 2024 - převzetí a příprava zastoupení, sepis žaloby a účast na jednání před soudem dne [datum]. Za první dva úkony náleží odměna z tarifní hodnoty 72 264 Kč ve výši 4 020 Kč za jeden úkon [§ 7 bod 5, § 8 odst. 1 a § 9 odst. 4 písm. a) advokátního tarifu], za třetí úkon náleží odměna z tarifní hodnoty 50 000 Kč ve výši 3 100 Kč [§ 7 bod 5, § 8 odst. 1 a § 9 odst. 4 písm. a) advokátního tarifu]. Náhrada hotových výdajů za tři úkony právní služby podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu, ve znění účinném do 31. 12. 2024 činí 300 Kč za jeden úkon, celkem 900 Kč. Cestovné k soudnímu jednání dne [datum] z místa sídla advokáta v [místo] do sídla soudu v [místo] a zpět činí 2 621,72 Kč (osobním automobilem [název], registrační značky [SPZ] s kombinovanou spotřebou 6,7 l/100 km, palivem NM, při ceně paliva 38,70 Kč a náhradě za použití vozidla 5,60 Kč/km podle vyhlášky č. 398/2023 Sb.). Náhrada za promeškaný čas podle § 14 odst. 3 advokátního tarifu činí 800 Kč za 8 půlhodin po 100 Kč. V odvolacím řízení advokát učinil jeden úkon právní služby podle § 11 odst. 1 písm. k) advokátního tarifu – vyjádření k odvolání ze dne 23. 1. 2025. Za tento úkon právní služby náleží odměna podle § 7 bod 5, § 9a odst. 2 písm. a) advokátního tarifu ve znění účinném od 1. 1. 2025 ve výši 5 140 Kč (z tarifní hodnoty 100 833 Kč) a náhrada hotových výdajů podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu ve znění účinném od 1. 1. 2025 ve výši 450 Kč. Náhrada za DPH 21 % z odměny a náhrad činí 4 420,86 Kč.

27. Celkem činí náklady 28 472,58 Kč. Žalobce má nárok na náhradu nákladů řízení v rozsahu 56 %, což představuje částka 15 944,64 Kč. Ke splnění povinnosti odvolací soud stanovil žalované shodně se soudem prvního stupně pariční lhůtu v délce 15 dnů, protože žalovaná čerpá prostředky ze státního rozpočtu (§ 160 odst. 1 o. s. ř.). Platebním místem je advokát žalobce (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).

Poučení