48 C 159/2024 - 51

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudcem Ivem Krýsou ve věci žalobce: [Jméno žalobce], narozen [Datum narození žalobce] bytem [Adresa žalobce] zastoupen advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] proti žalované: [Anonymizováno] sídlem [Anonymizováno] o zaplacení 148 305 Kč s příslušenstvím, takto:

Výrok

I. Řízení se ohledně částky 22 264 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z této částky od [datum] do zaplacení zastavuje.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 113 437 Kč s úrokem z prodlení v zákonné výši 14,75 % ročně z částky 113 437 Kč od [datum] do zaplacení, to vše do 15 dnů od právní moci rozsudku.

III. Žaloba o zaplacení částky 12 604 Kč s úrokem z prodlení ve výši 0,25 % ročně z částky 126 041 Kč od [datum] do zaplacení a úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 12 604 Kč od [datum] do zaplacení se zamítá.

IV. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 8 684,70 Kč k rukám zástupce žalobce, [Jméno advokáta], advokáta, do 15 dnů od právní moci rozsudku.

V. Žalobci se vrací část zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 000 Kč, která mu bude vyplacena z účtu Obvodního soudu pro [adresa] do 30 dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobou došlou zdejšímu soudu dne [datum] se žalobce podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem, domáhal po žalované náhrady újmy vzniklé v souvislosti s trestním řízením vedeným proti žalobci posléze u Okresního soudu v [Anonymizováno] pod sp. zn. [sp. zn.]. Žalobce po částečném zpětvzetí žaloby v žalobě vymezil jeden nárok, a t o odškodnění za nemajetkovou újmu z titulu nesprávného úředního postupu v podobě nepřiměřené délky řízení. Žalobce uvedl, že trestní stíhání bylo zahájeno usnesením o zahájení trestního řízení ze dne [datum], č.j. [sp. zn.]-031081, a pravomocně skončeno rozsudkem Krajského soudu v [Anonymizováno] ze dne [datum], č.j. [sp. zn.]-1637. Trestní řízení vedené proti žalobci tedy trvalo téměř 9,5 roku. Dále žalobce konstatoval, že si jako obhájce zvolil [Jméno advokáta], který vykonával obhajobu po celou dobu trestního řízení. Nároky žalobce uplatnil u žalované dne [datum], a to v celkové výši 214 922,30 Kč, z toho na náhradu nákladů obhajoby 88 881,30 Kč a za odškodnění za nemajetkovou újmu 126 041 Kč. Žalovaná vydala dne [datum] stanovisko, ve kterém uznala nároky žalobce pouze z části, konkrétně v nákladech vynaložených na obhajobu, přičemž uhradila žalobci částku 60 325,28 Kč. Pokud jde o nárok žalobce na náhradu nemajetkové újmy z titulu nesprávného úředního postupu v podobě nepřiměřené délky řízení, pak tento nárok neuznala žalovaná vůbec, když dospěla k závěru, že s ohledem na okolnosti byla délka trestního řízení přiměřená. Co se týče požadované náhrady nemajetkové újmy z titulu nesprávného úředního postupu v podobě nepřiměřené délky řízení, vyšel žalobce při výpočtu z částky 15 000 Kč za jeden rok délky trvání řízení, přičemž pro první dva roky trvání trestního řízení tuto částku dle judikatury redukoval na polovinu. Dohromady, pokud jde o druhý nárok, tedy žalobce dle žaloby požaduje 126 041 Kč. K odůvodnění tohoto nároku uvedl, že rozhodnutí v trestním řízení nebylo vydáno v přiměřené lhůtě, přičemž sám žalobce k tomuto nezavdal žádnou příčinu, naopak svým postojem přispěl k tomu, aby řízení netrvalo ještě déle. Po celou dobu řízení, které trvalo téměř 9,5 roku, byl žalobce ohrožen obavou o své další profesní působení, neboť jako OSVČ po celou dobu trestního řízení až do současné doby stále provozuje autoškolu, která v názvu obsahuje jeho příjmení a je jejím jediným majitelem a zaměstnává další spolupracovníky, kromě toho je žalobce poměrně znám a považován za subjekt, který poskytuje kvalitní výuku. Žalobce poukázal také na to, že sám Krajský soud v [Anonymizováno] zpochybnil existenci samotných předpokladů pro zahájení trestního řízení vůči žalobci. Krajský soud v [Anonymizováno] dle žalobce uzavřel, že v případě žalobce nebyly splněny podmínky pro zahájení trestního řízení dle § 160 a násl. zákona č. 141/1961 Sb., o trestním řízení soudním (dále jen „tr. ř.“) a trestní řízení proti žalobci tak nemělo probíhat vůbec.

2. Žalovaná ve vyjádření ze dne [datum] k žalobě učinila nesporným, že u ní žalobce oba nároky uplatnil dne [datum] v celkové výši 214 922,30 Kč. Nárok žalobce v podobě nákladů obhajoby byl shledán opodstatněným co do důvodu a částečně co do výše, přičemž žalobci byla přiznána náhrada ve výši 60 325,28 Kč. Nárok žalobce na zadostiučinění za nepřiměřenou délku řízení nebyl shledán opodstatněným. Dále žalovaná učinila nesporným základní průběh posuzovaného trestního řízení. K požadavku na odškodnění za nemajetkovou újmu žalovaná uvedla, že stěžejní je skutečnost, že po skutkové stránce byla trestní věc žalobce výjimečně složitá, neboť se jednalo o trestnou činnost s mezinárodním přesahem. Skutkovou složitost věci ostatně nerozporoval ani žalobce, který právě z tohoto důvodu v rámci uplatnění nároku na náhradu nákladů obhajoby zvýšil svou odměnu dle § 12 odst. 1 AT na dvojnásobek. Žalovaná dále upozornila na to, že poté, že měl žalobce dne [datum] adresovat dozorujícímu státnímu zastupitelství návrh na odstranění průtahů v řízení, provedl policejní orgán analýzu stavu právní pomoci a zjistil, že doposud od německých kolegů neobdržel přepisy výslechů 258 svědků. Žalovaná je tedy toho názoru, že trestní řízení vedené proti žalobci bylo zcela přiměřené skutkovým okolnostem a právní složitosti věci a nelze v délce tohoto řízení shledávat nesprávný úřední postup v podobě nepřiměřené délky řízení. Žalovaná navrhla, aby soud žalobu zamítl.

3. Jelikož žalobce při jednání dne [datum] vzal žalobu částečně zpět ohledně nároku na náhradu škody spočívající v žalovanou neuznaném požadavku na navýšení odměny za některé úkony právní služby na dvojnásobek, soud ohledně tohoto řízení zastavil (výrok I) a rozhodl o odpovídajícím vrácení části zaplaceného soudního poplatku (po jeho snížení o 20 %, nejméně o 1 000 Kč) za tento samostatný nárok, neboť žaloba byla v tomto rozsahu částečně vzata zpět ještě před tím, než bylo zahájeno jednání ve věci a žalovaný nesdělil, že by s částečným zpětvzetím nesouhlasil (výrok V).

4. Předmětem řízení zůstal jeden nárok žalobce na odškodnění nemajetkové újmu za nepřiměřeně dlouhé trestní řízení.

5. Soud o věci rozhodl při nařízeném jednání.

6. Účastníci mezi sebou učinili nesporným průběh trestního řízení tak, že trestní stíhání žalobce bylo zahájeno dne [datum] usnesením č.j. [sp. zn.]-031081. Dne [datum] byl vyslýchán obviněný p. [jméno FO] za účasti obhájce, [datum] byl žalobce vyslýchán jako obviněný za přítomnosti svého obhájce, právního zástupce [Jméno advokáta] ([datum] vydán úřední záznam o podaném vysvětlení žalobce), [datum] podána stížnost žalobce proti usnesení o zahájení trestního stíhání, která byla zamítnuta usnesením dne [datum]. Dne [datum] proveden výslech žalobce na oddělení PČR, v letech [Anonymizováno] – [Anonymizováno] postupně vyslýcháni svědci a další obvinění ve věci a zasílány žádosti o poskytnutí informací k věci, žádosti o doručení písemností a provedení šetření k pobytu, na MěÚ [adresa] ohledně evidenčních karet řidičů. Dne [datum] učiněn dotaz na OSZ [adresa] ke stavu žádosti o právní pomoc na výslech svědků do [Anonymizováno], [datum] požádáno o právní pomoc příslušné státní zastupitelství v [Anonymizováno]. Dne [datum] byl vyslýchán obviněný p. [jméno FO] za účasti obhájce. Dne [datum], [datum], [datum], vydáno opatření OSZ v [Anonymizováno] o přibrání tlumočníků. Policií ČR vydán úřední záznam o stavu více než 250 výslechů ze dne [datum]. Dne [datum] zažádáno o opis z evidence rejstříku trestů žalobce a o posudek na MěÚ [adresa], [datum] zasláno vyrozumění o možnosti žalobce prostudovat trestní spis, [datum] spis prostudován obhájcem žalobce. Dne [datum] vydán OSZ v [Anonymizováno] záznam o zahájení jednání o dohodě o vině a trestu obviněných včetně žalobce, dne [datum] podán návrh na podání obžaloby, dne [datum] uzavřeli obvinění se státním zástupcem dohodu o vině a trestu. Usnesením OSZ v [Anonymizováno] č.j. [sp. zn.]-1199 ze dne [datum] zajištěn majetek žalobce a uloženy povinnosti, dne [datum] podána stížnost obhájce proti usnesení o zajištění peněžních prostředků. Dne [datum] podána obžaloba OSZ v [Anonymizováno] č.j. [sp. zn.]-1203 na žalobce. Dne [datum] vydáno usnesení Okresního soudu v [Anonymizováno] č.j. [sp. zn.] o zrušení usnesení ze dne [datum] a zároveň zrušeno zajištění finančních prostředků na účtech žalobce. Dne [datum] podán žalobcem návrh na podmíněné zastavení trestního stíhání a [datum] vyjádření ke skutkovému stavu. Dne [datum] vydáno usnesení Okresního soudu v [Anonymizováno] č.j. [sp. zn.]-1481 o podmíněném zastavení trestního stíhání žalobce, které bylo napadeno stížností státního zástupce a následně zrušeno Krajským soudem v [Anonymizováno] usnesením č.j. [sp. zn.]-1492 ze dne [datum]. Dne [datum] podáno vyjádření žalobce a jeho obhájce k obžalobě. Dne [datum] proběhlo hlavní líčení ve věci žalobce, proveden jeho výslech a odročeno na den [datum], kdy byl opět vyslechnut a odročeno na [datum], kdy byl opět vyslechnut, vše za přítomnosti svého obhájce. Dne [datum] na hlavním líčení vynesen rozsudek o vině žalobce č.j. [sp. zn.]-1585, proti kterému podal žalobce odvolání (s následným odůvodněním) a odvolací Krajský soud v [Anonymizováno] rozhodl dne [datum] na veřejném zasedání rozsudkem č.j. [sp. zn.] tak, že žalobce zprostil obžaloby. Rozhodnutí nabylo právní moci dne [datum] a řízení tak bylo skončeno. Dále bylo mezi účastníky nesporné, že žalobce u žalované nárok uplatnil dne [datum] a žalovaná nárok předběžně projednala, což sdělila stanoviskem ze dne [datum] ve znění opravného stanoviska ze dne [datum], kdy shledala délku trestního řízení přiměřenou. Nesporné bylo i to, že dne [datum] byl žalobcem zaslán návrh na odstranění průtahů v řízení adresovaný dozorujícímu OSZ v [Anonymizováno].

7. Spor se vedl o to, zda délka trestního řízení vedeného proti žalobci, a které bylo zahájeno usnesením o zahájení trestního stíhání ze dne [datum], byla či nebyla přiměřená, a v případě, že přiměřená nebyla, v jaké formě a případně výši žalobci náleží odškodnění.

8. Na základě provedeného dokazování (trestním spisem Okresního soudu v [Anonymizováno] vedeným pod sp. zn. [sp. zn.]) soud učinil následující další skutková zjištění. Dne [datum] učiněn PČR úřední záznam o dotazu na OSZ [adresa] ke stavu žádosti o právní pomoc na výslech svědků do [Anonymizováno], přičemž konstatováno, že právní pomoc ještě není vyžádána, že se na této ze strany OSZ [adresa] pracuje (č.l. 522). Dne [datum] podána na PČR ze strany OSZ [adresa] žádost o právní pomoc (č.l. 523). Dne [datum] vytvořen PČR úřední záznam o analýze stavu právní pomoci (č.l. 543). [datum] (č.l.1214) žalobci doručeno vyrozumění o možnosti prostudovat trestní spis, [datum] spis prostudován obhájcem žalobce. Dne [datum] (č.l. 1371) podána obžaloba OSZ v [Anonymizováno] (č.j. [sp. zn.]-1203) na žalobce. V rámci veřejného zasedání konaného dne [datum] u Okresního soudu v [Anonymizováno] schválena dohoda o vině a trestu obžalovaných [Anonymizováno], [Anonymizováno], [Anonymizováno] a [Anonymizováno] (č.l. 1428). Dne [datum] podán žalobcem návrh na podmíněné zastavení trestního stíhání (č.l. 1479). Usnesením Okresního soudu v [Anonymizováno] ze dne [datum], č.j. [sp. zn.]-1481, rozhodnuto o podmíněném zastavení trestního stíhání žalobce, které bylo napadeno stížností státního zástupce a následně zrušeno Krajským soudem v [Anonymizováno] usnesením ze dne [datum], č.j. [sp. zn.]-1492.

9. Ze skutečností mezi účastníky nesporných, která soud vzal za svá skutková zjištění a z provedeného dokazování má soud za prokázaný závěr o skutkovém stavu tak, jak je tento popsán výše s tím, že posuzované řízení ve vztahu k žalobci trvalo od [datum] do [datum]. Délka posuzovaného řízení vzhledem k posuzované nemajetkové újmě žalobce tak činí 9 let a 5 měsíců.

10. Soud z nesporných skutečností a provedených listinných důkazů učinil níže rozvedená skutková zjištění rozhodná pro posouzení důvodnosti žalobou uplatněného nároku.

11. Zjištěný skutkový stav soud právně posoudil následovně:

12. Podle § 1 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen „OdpŠk“), platí, že stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

13. Podle § 5 písm. a) OdpŠk platí, že stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním. Podle § 5 písm. b) OdpŠk stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena nesprávným úředním postupem.

14. Podle § 13 odst. 1 OdpŠk stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Podle druhého odstavce téhož ustanovení má právo na náhradu škody ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda.

15. Podle § 14 odst. 3 OdpŠk platí, že uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona je podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu.

16. Podle § 15 odst. 2 OdpŠk platí, že domáhat se náhrady škody u soudu může poškozený pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

17. Podle § 26 OdpŠk, pokud není stanoveno jinak, řídí se právní vztahy upravené v zákoně občanským zákoníkem („o.z.“).

18. Podle § 31a odst. 1 OdpŠk bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu.

19. Podle § 31a odst. 2 OdpŠk zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo.

20. Podle § 31a odst. 3 OdpŠk platí, že v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného.

21. V řízení bylo nesporné, že žalobce své nároky u žalované předběžně uplatnil ve smyslu § 14 odst. 1, 3 OdpŠk, proto věc může být projednána před soudem (§ 15 odst. 2 OdpŠk).

22. Žalobce se v tomto řízení po zpětvzetí jednoho z nároků specifikovaných v žalobě dále domáhal jednoho nároku, a to odškodnění nemajetkové újmy ve výši 126 041 Kč vzniklé v souvislosti s tvrzením, že délka trestního řízení vedeného s žalobcem byla nepřiměřená. Tento nárok soud posoudil jako nárok na odškodnění nemajetkové újmy vzniklé v příčinné souvislosti s nesprávným úředním postupem spočívajícím v nepřiměřené délce posuzovaného trestního řízení.

23. Soud nejprve konstatuje, že nárok na poskytnutí přiměřeného zadostiučinění za nemajetkovou újmu vzniklou nesprávným úředním postupem představuje specifický nárok, který zákonodárce do právního řádu zakotvil, aby naplnil požadavek čl. 13 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále též jen „Úmluva“), podle kterého každý, jehož práva a svobody přiznané touto Úmluvou byly porušeny, musí mít účinné právní prostředky nápravy před národním orgánem, i když se porušení dopustily osoby při plnění úředních povinností. Podle čl. 6 odst. 1 věta prvá Úmluvy platí, že každý má právo na to, aby jeho záležitost byla spravedlivě, veřejně a v přiměřené lhůtě projednána nezávislým a nestranným soudem, zřízeným zákonem, který rozhodne o jeho občanských právech nebo závazcích nebo o oprávněnosti jakéhokoli trestního obvinění proti němu. Smyslem novelizace zákonem č. 160/2006 Sb. tak primárně bylo přesunout rozhodování o náhradě nemajetkové újmy vzniklé porušením práva garantovaného čl. 6 odst. 1 Úmluvy z Evropského soudu pro lidská práva (dále jen „ESLP“) na vnitrostátní úroveň. Ovšem je zřejmé, že má-li soud odškodňovat na vnitrostátní úrovni nemajetkovou újmu vzniklou porušením práva primárně zakotveného již Úmluvou, musí při svém rozhodování vycházet z judikatury ESLP.

24. V posuzovaném případě se žalobce domáhal zadostiučinění za nemajetkovou újmu, která mu měla být způsobena v důsledku nesprávného úředního postupu v podobě nepřiměřené délky posuzovaného řízení. Soud se tak zabýval důvodností uplatněného nároku především s ohledem na to, zda jsou naplněny obecné předpoklady pro vznik nároku na náhradu nemajetkové újmy, když soud konstatuje, že k tomu, aby byla založena odpovědnost státu za újmu dle OdpŠk, je třeba, aby byly současně splněny následující kumulativní podmínky: existence odpovědnostního titulu, tj. v daném případě nepřiměřené délky řízení (nesprávný úřední postup); vznik újmy a příčinná souvislost mezi nesprávným úředním postupem a vzniklou újmou.

25. S ohledem na uvedené, soud prvotně posuzoval, zda došlo k nesprávnému úřednímu postupu, a to konkrétně, zda došlo k porušení povinnosti soudu vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě, když délka řízení je ve smyslu judikatury Evropského soudu pro lidské práva nepřiměřená tehdy, neodpovídá-li složitosti, skutkové a právní náročnosti projednávané věci a zároveň tkví v příčinách vycházejících z působení státu (tj. soudu) v projednávané věci, nikoliv stěžovatele, příp. od něj odlišných účastníků řízení. Evropský soud pro lidská práva ve své judikatuře upřednostňuje celkový pohled na řízení, posuzuje řízení s přihlédnutím ke všem okolnostem jako celek (srov. rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ve věci Slezák a ostatní proti České republice ze dne 11. 10. 2005) a průtah, jenž se vyskytne jen v určité fázi řízení, toleruje za předpokladu, že celková doba řízení nebude nepřiměřená (srov. rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ve věci Žirovnický proti České republice ze dne 9. 7. 2002). Naopak i v řízení, v němž soud činil úkony v přiměřených lhůtách a jeho postup byl plynulý, lze konstatovat porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě tehdy, když se s přihlédnutím ke všem okolnostem celková doba řízení přesto jeví nepřiměřeně dlouhou (srov. rozsudek Evropského soudu pro lidská práva ve věci Kubizňáková proti České republice ze dne 21. 6. 2005). Základní kritéria k posouzení, zda je délka řízení přiměřená, zakotvil zákonodárce v § 31a odst. 3 OdpŠk. Ovšem je třeba mít na mysli, že tato kritéria jsou stanovena pouze demonstrativním výčtem, soud tak musí přihlédnout i k dalším okolnostem projednávané věci.

26. Na základě zjištěných skutečností soud konstatuje, že trestní stíhání trvalo vůči žalobci od [datum] do [datum], tedy přibližně 9 let a 5 měsíců. V řízení nelze nalézt období zjevné nečinnosti orgánů činných v trestním řízení. Z provedeného dokazování vyšlo najevo, že řízení bylo složité zejména po procesní a skutkové stránce, o čemž svědčí množství prováděných výslechů. Trestní řízení mělo také mezinárodní rozměr, a to pokud jde o mezinárodní spolupráci s orgány činnými v trestním řízení ve [Anonymizováno], přičemž bylo třeba dožádat i zahraniční orgány a v rámci spolupráce nechat provést v zahraničí výslech desítek svědků, s čímž byla také následně spojena nutnost překladu uskutečněných výslechů a zasílání písemností mezi příslušnými českými a [Anonymizováno] orgány. O složitosti a rozsáhlosti věci svědčí také skutečnost, že byť samotný základní spis není nikterak výjimečně obsáhlý, přílohy obsahující informace vztahující se k posuzované trestné činnosti čítají cca 60 000 listů (zjištěno z konstatování v bodě 2. rozsudku Krajského soudu v [Anonymizováno]). Nehledě na uvedené skutečnosti však soud při komplexním pohledu na řízení, jehož celková délka přesáhla 9 let, nemůže dospět k závěru, že jeho délka byla přiměřená. Jedná se o trestní řízení, tedy řízení, ve kterém má být postupováno s nejvyšším urychlením. Nejvyšší soud považuje ve své judikatuře za extrémní délku řízení (civilního) trvající 20 let (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 1320/2011), v případě žalobce trvalo trestní řízení bezmála 9,5 roku, tj. téměř polovinu doby, kterou Nejvyšší soud považuje již za extrémní. Tento závěr Nejvyšší soud učinil v poměrech řízení občanskoprávního, přičemž u trestního řízení je jeho délku třeba posuzovat ještě přísněji. Na straně druhé však soud konstatuje, že nelze přisvědčit argumentaci žalobce, že by Krajský soud v [Anonymizováno] ve svém rozhodnutí přímo zpochybnil existenci samotných předpokladů pro zahájení trestního řízení vůči žalobci. Soud v tomto smyslu poukazuje na skutečnost, že ačkoli si krajský soud byl vědom, že na rozdíl od usnesení o zahájení trestního stíhání ani v podané obžalobě, ani ve skutkové větě výroku o vině rozsudku okresního soudu nejsou uvedeny žádné konkrétní skutečnosti, z nichž byl bylo možno dovodit závěr o subjektivní stránce žalobce (v postavení obžalovaného) ve vztahu k jeho údajné pomoci hlavnímu pachateli, nebylo možné vyloučit, že ve spisovém materiálu či v objemu příloh se neobjeví nějaký důkaz, který by v tomto směru mohl umožnit odvolacímu soudu doplnit dokazování a přeformulovat skutkové závěry výroku o vině z rozsudku okresního soudu (srov. bod 57. rozsudku krajského soudu). Na základě tohoto soud dospěl k závěru, že z rozsudku krajského soudu nelze učinit závěr, že by vůbec nebyly dány předpoklady pro samotné zahájení trestního stíhání žalobce. Tomu odpovídá i skutečnost, že krajský soud zevrubně (po dobu přesahující 1 rok) studoval spisový materiál s tím, že nebylo vyloučeno, že by nějaký z důkazů mohl vést k případnému závěru o vině žalobce (srov. bod 58. rozsudku krajského soudu). To nicméně nic nemění na tom, a v tomto smyslu soud považuje za nutné korigovat závěr žalované, že délku trestního řízení lze považovat za přiměřenou skutkovým okolnostem a právní složitosti věci jen proto, že věc byla objektivně po skutkové i procesní stránce složitá.

27. Soud tedy konstatuje, že došlo k nesprávnému úřednímu postupu spočívajícímu v nepřiměřené délce trestního řízení vedeného proti žalobci. Řízení jako celek neodpovídalo dobou svého trvání času, v němž je možné skončení řízení v obdobných věcech zpravidla očekávat. Došlo tak k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu § 13 odst. 1 věty třetí OdpŠk a tím k porušení práva žalobce na projednání jeho trestní věci v přiměřené lhůtě (§ 31a odst. 1 OdpŠk). V důsledku porušení práva žalobce na vydání rozhodnutí v přiměřené lhůtě mu vznikla nemajetková újma. Soud shledal, že je na místě žalobci poskytnout peněžitou formou zadostiučinění, neboť konstatování či omluva není v tomto případě dostatečnou formou zadostiučinění, a to již s přihlédnutím k celkové délce řízení a povaze věci jako trestní.

28. Při výpočtu výše finančního zadostiučinění vycházel soud ze Stanoviska Nejvyššího soudu, sp. zn. Cpjn 206/2010 (dále také jen „Stanovisko“). Pro poměry České republiky je přiměřené, jestliže se základní částka, z níž se při určování výše přiměřeného zadostiučinění vychází, pohybuje v rozmezí mezi 15 000 Kč a 20 000 Kč za jeden rok řízení (1 250 Kč – 1 667 Kč za měsíc), přičemž na první dva roky je přiznávána v jedné polovině. Jelikož se žalobce domáhal právě částky 15 000 Kč za jeden rok řízení, za první dva roky v poloviční výši, nezabýval se dále soud, zda by zde případně byly důvody pro stanovení částky vyšší a z této částky vyšel. V posuzované věci trestní řízení trvalo bez pěti dní 9 let a 5 měsíců. Soud vyšel z žalobcem požadované částky 15 000 Kč za rok řízení, tj. 1 250 Kč za měsíc. Zadostiučinění, které tak žalobci náleží, neboť délka řízení je zaokrouhlována na celé měsíce, je představováno částkou 126 250 Kč [2 x 7 500 + 7 x 15 000 + 5 x 1 250. Soud je však v tomto směru vázán návrhem žalobce, který délku, za niž požadoval odškodnění, vymezil na 9 let a 147 dnů, za což požadoval 126 041 Kč, kdy je však nutno tuto částku (126 041 Kč) modifikovat, a to dle kritérií uvedených v ust. § 31a OdpŠk. Již bylo uvedeno, že výčet těchto kritérií je demonstrativní, soud tak přihlédl i k dalším okolnostem.

29. Z hlediska kritéria postupu orgánu veřejné moci soud neshledal, že by se na délce řízení podílely orgány činné v trestním řízení. Jak již soud výše uvedl, v trestním řízení nebyla shledána žádná období nečinnosti, která by bylo možné označit za průtah. Není tak na místě pro postup OČTŘ základní částku dále jakkoli modifikovat.

30. Z hlediska významu předmětu řízení pro žalobce soud uvádí, že dle Stanoviska Nejvyššího soudu sp. zn. Cpjn 206/2010 je vyšší význam předmětu řízení presumován u řízení trestních (zejména je-li omezena osobní svoboda účastníka), dále řízení, jejichž předmětem je právo na ochranu osobnosti, rodinněprávní vztahy (zde zejména řízení ve věcech péče o nezletilé a věci výživného), řízení ve věcech osobního stavu, pracovně právní spory či řízení o poskytnutí různých plnění ze strany státu (sociální dávky, dávky důchodového pojištění, dávky zdravotního pojištění, podpora v nezaměstnanosti atd.). Posuzované řízení patřilo mezi shora uvedená řízení, jelikož se jednalo o řízení trestní. Je tak na místě základní částku zvýšit o 20 %.

31. Věc po právní stránce složitá nebyla, byla však velmi složitá po stránce procesní a skutkové, jak již soud výše rozebral a na skutečnosti výše uvedené (odst. 26) pro stručnost plně odkazuje. Soud s ohledem na toto kritérium základní částku snížil o 30 %.

32. Žalobce se na délce řízení nepodílel. Naopak bylo nesporné, že k délce řízení pozitivně dílčím způsobem přispěl, když zaslal dne [datum] návrh na odstranění průtahů v řízení adresovaný dozorujícímu OSZ v [Anonymizováno]. Z hlediska celkové délky řízení však tento ojedinělý návrh žalobce, při současném závěru o tom, že v trestním řízení obecně k průtahům nedocházelo, hodnotí soud jako nevýznamný a z tohoto důvodu základní částku nijak nemodifikoval.

33. Vyjádření ve věci podávala pouze žalovaná č.[hodnota], žalobce jako žalovaný č. [hodnota] podání nepodával, soud ve věci nijak neurgoval, ani nepodával nadbytečná podání. Jeho chování ve vztahu k délce řízení je proto třeba hodnotit jako neutrální. Soud tak s ohledem na toto kritérium základní částku nemodifikoval.

34. Ve světle výše uvedeného žalobci náleží přiměřené zadostiučinění za újmu způsobenou mu nesprávným úředním postupem spočívajícím v nepřiměřené délce, neboť byla prokázána existence odpovědnostního titulu (nesprávný úřední postup spočívající v nepřiměřené délce řízení), vznik újmy a příčinná souvislost mezi uvedenými dvěma podmínkami. Zadostiučinění za celé řízení žalobci náleží ve výši 126 041 Kč minus 10 %, tedy 113 437 Kč po zaokrouhlení na celé Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaná nárok žalobce neuznala a dosud mu nic neplnil, přiznal soud žalobci celou tuto částku (výrok II). Ve zbytku, co do částky 12 604 Kč, byla žaloba zamítnuta (výrok III).

35. Žalobce svůj nárok na náhradu škody dle OdpŠk uplatnil dne [datum] a zákonná šestiměsíční lhůta k projednání nároku skončila uplynutím dne [datum], kdy následující den se žalovaná dostala do prodlení. Žalobce tak má kromě přiznané jistiny nárok i na zaplacení úroku z prodlení v zákonné výši ze soudem přiznané částky 113 437 Kč, avšak od požadovaného data [datum] do zaplacení ve výši 14,75 % (nikoli požadovaných 15 % ročně) v souladu s § 1970 o. z. a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., když ke dni prodlení žalované dne [datum] činila zákonná výše úroku z prodlení 14,75 % ročně. Soud proto v této části žalobě vyhověl (výrok II). Ve zbytku (úrok z prodlení ve výši 0,25 % ročně z celé žalované částky a ve výši 15 % ročně z částky 12 604 Kč) soud požadavek na zaplacení úroku z prodlení zamítl jako nedůvodný (výrok III).

36. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 2 a 3 a § 146 odst. 2 věty první o.s.ř. Žalobce byl bez ohledu na to, zda žalovaná nárok projednala či neprojednala v zákonné 6měsíční lhůtě úspěšný, přičemž uspěl co do základu nároku, a i když žalobce byl ohledně nároku na odškodnění nemajetkové újmy úspěšný pouze částečně, rozhodnutí o výši plnění záviselo na úvaze soudu, tudíž se i částečný úspěch pro účely náhrady náklady řízení projeví jako úspěch plný. Jelikož žalobce uplatnil v řízení dva nároky, a to jeden nárok na náhradu nákladů vynaložených na obhajobu v trestním řízení a jednak nárok na odškodnění za nemajetkovou újmu, postupoval soud v intencích rozsudku Nejvyššího soudu sp.zn. 30 Cdo 1435/2015 ze vzájemného poměru tarifních hodnot takto uplatněných nároků, jež se stanoví podle § 8 a násl. AT. Celková tarifní hodnota předmětu řízení (na počátku) činí: 22 264 + 50 000 = 72 264 Kč. Žalobce byl úspěšný ohledně nároku na odškodnění za nemajetkovou újmu (v tarifní hodnotě 50 000 Kč). Žalobce zavinil zastavení řízení ohledně částky 22 264 Kč a v tomto rozsahu je povinen hradit jeho náklady. Dílčí poměr, v jakém účastníci uspěli, je u žalobce 69,19 % (50 000/72 264 * 100), u žalované 30,81 % (22 264/72 264 * 100). Celkově byl v řízení úspěšnější žalobce v rozsahu 38,38 %, po zaokrouhlení ve výši 40 %. V tomto rozsahu je žalovaná povinna hradit jeho náklady.

37. Náklady žalobce jsou představovány zaplaceným soudním poplatkem ve výši 3 000 Kč (původně zaplacený ve výši 4 000 Kč snížený o vrácenou část ve výši 1 000 Kč) a náklady právního zastoupení podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „AT“), spočívající v odměně advokáta za celkem [hodnota] úkony právní služby [za převzetí věci a přípravu zastoupení, sepis žaloby a účast při soudním jednání dne [datum] podle § 11 odst. 1 písm. a), d) a g) AT], a to za první dva úkony z tarifní hodnoty 72 264 Kč ve výši a 4 020 Kč [dle § 7 bod 5, § 8 odst. 1 a § 9 odst. 4 písm. a) AT, srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 30 Cdo 3378/2013], za třetí úkon z tarifní hodnoty 50 000 Kč a 3 100 Kč [dle § 7 bod 5, § 8 odst. 1 a § 9 odst. 4 písm. a) AT], 3 x režijní paušál ve smyslu § 13 odst. 4 advokátního tarifu á 300 Kč za tytéž úkony právní služby a cestovné k soudnímu jednání na trase [adresa] a zpět (320 km), učiněné osobním automobilem Audi Q7, registrační značky [SPZ] s kombinovanou spotřebou 6,7 l/100 km, palivem NM (na základě doloženého technického průkazu) dne [datum] podle vyhlášky č. 398/2023 Sb., při ceně paliva 38,70 Kč/l a náhradě za použití vozidla 5,6 Kč/km, 2 621,72 Kč, dále náhradu za promeškaný čas podle § 14 odst. 3 advokátního tarifu ve výši 800 Kč za 8 půlhodin po 100 Kč, celkem tedy 15 461,72 Kč [(2 x 4 020) + (1 x 3 100) + (3 x 300) + 2 621,72 + 800], to vše zvýšení o náhradu za 21% DPH ve výši 3 246,96 Kč na základě dokladu, že advokát žalobce je plátcem této daně. Náklady žalobce po zohlednění dílčího neúspěchu celkem 8 684,70 Kč [(3 000 + 15 461,72 + 3 249,96) * 0,40]. Soud proto uložil žalované povinnost zaplatit žalobci tuto částku, a to k rukám jeho zástupce (§ 149 odst. 1 o.s.ř., výrok IV).

38. Lhůta k plnění ve výroku o věci samé i v nákladovém výroku byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 část věty za středníkem o.s.ř., neboť se jedná o plnění ze státního rozpočtu, podléhající zákonu č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech, ve znění pozdějších předpisů a je tak na místě poskytnout žalované lhůtu delší, která žalobce v principu nijak nepoškozuje.

Poučení