23 Co 8/2025 - 1428

Rubrum

Krajský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Tomáše Kučery a soudkyň Mgr. Pavlíny Černé a JUDr. Ireny Sekavové ve věci žalobkyň: a) [Jméno žalobkyně A], narozená [Datum narození žalobkyně A] bytem [Adresa žalobkyně A] b) [Jméno žalobkyně B], narozená [Datum narození žalobkyně B] bytem [Adresa žalobkyně B] obě zastoupeny advokátem [Jméno advokáta A] sídlem [Adresa advokáta A] proti žalované: [Jméno žalované], narozená [Datum narození žalované] bytem [Adresa žalované] zastoupená advokátem [Jméno advokáta B] sídlem [Adresa advokáta B] o povolení nezbytné cesty, o odvolání žalobkyň proti rozsudku Okresního soudu v Kutné Hoře ze dne 1. 4. 2021, č. j. 9 C 35/2016 – 933, takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku I. mění tak, že: a) se povoluje ve prospěch každého vlastníka pozemku parcelní číslo [Anonymizováno] v katastrálním území a obci [adresa] právo nezbytné cesty jako služebnosti přes pozemek parcelní číslo [Anonymizováno] v katastrálním území a obci [adresa] v rozsahu vymezeném v geometrickém plánu č. [hodnota]-3/2020 vyhotoveném [tituly před jménem] [jméno FO], který je nedílnou součástí rozsudku, a to v neomezeném právu průchodu a v právu průjezdu vozidly o celkové hmotnosti do 3,5 tuny včetně nákladních přívěsů neomezeně, vozidly o celkové hmotnosti do 5 tun maximálně dvakrát ročně za účelem dovozu otopu, vozidly o celkové hmotnosti do 12 tun maximálně jednou ročně za účelem vývozu septiku. b) Žalovaná a každý vlastník pozemku parcelní číslo [adresa] cesty v rozsahu vymezeném ve výroku I. bod a) rozsudku. c) Žalobkyně jsou povinny společně a nerozdílně zaplatit žalované úplatu za povolení nezbytné cesty ve výši 20 000 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyním na nákladech řízení před soudem prvního stupně částku 92 440 Kč a na nákladech odvolacího řízení částku 110 951,10 Kč, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám zástupce žalobkyň.

III. Žalovaná je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Kutné Hoře náhradu nákladů řízení ve výši 45 906,31 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku IV. potvrzuje s tím, že soudní poplatek se ukládá zaplatit oběma žalobkyním společně a nerozdílně.

Odůvodnění

1. Právní předchůdce žalobkyň [jméno FO] (dále jen „právní předchůdce žalobkyň“) se žalobou domáhal vydání rozsudku, kterým by byla povolena nezbytná cesta ve prospěch každého vlastníka pozemku parc. č. [Anonymizováno] v katastrálním území [adresa], obec [adresa] (dále jen „pozemek žalobkyň“ nebo „pozemek parc. č. [Anonymizováno]“) přes pozemek žalované parc. č. [Anonymizováno] v katastrálním území [adresa], obec [adresa] (dále jen „pozemek žalované“ nebo „pozemek parc. č. [Anonymizováno]“), a to ve formě služebnosti cesty. Nárok odůvodnil tím, že je vlastníkem pozemku parc. č. [Anonymizováno] a pozemku parc. č. st. [Anonymizováno], jehož součástí je stavba č. p. [Anonymizováno] – rodinný dům, v katastrálním území [adresa], obec [adresa] (dále jen „pozemek parc. č. st. [Anonymizováno]“), který přímo sousedí s pozemkem žalované. Pozemky parc. č. [Anonymizováno] a parc. č. st. [Anonymizováno] nejsou dostatečně spojeny s veřejnou cestou a nelze na nich řádně hospodařit či je jinak řádně užívat, přičemž jediná přístupová cesta k pozemkům vede přes pozemek žalované. Na pozemku žalované jsou patrné vyježděné koleje, jež vznikly užíváním pozemku žalované jako cesty. Předchozí vlastník pozemku parc. č. [Anonymizováno] umožňoval přes tento pozemek přístup. Dosud bezproblémové užívání začala narušovat žalovaná, která využívání pozemku parc. č. [Anonymizováno] jakožto cesty neustále brání (např. konstrukcí závory). Právní předchůdce žalobkyň proto měl naléhavou potřebu domáhat se zřízení nezbytné cesty pro sebe a své právní nástupce, a to ve formě služebnosti cesty.

2. Okresní soud v Kutné Hoře (dále jen „soud prvního stupně“) shora označeným rozsudkem (dále jen „rozsudek soudu prvního stupně“ nebo „napadený rozsudek“) zamítl žalobu na zřízení nezbytné cesty jakožto služebnosti cesty ve prospěch každého vlastníka pozemku parc. č. [Anonymizováno] přes pozemek parc. č. [Anonymizováno] v rozsahu stanoveném v geometrickém plánu č. [hodnota]-[Anonymizováno] zpracovaném [tituly před jménem] [jméno FO] dne 2. 7. 2012 a schváleném Katastrálním úřadem pro Středočeský kraj, katastrální pracoviště [adresa] dne [datum], respektive v rozsahu v něm specifikovaného pozemku parc. č. [Anonymizováno] (výrok I.), uložil právnímu předchůdci žalobkyň zaplatit náhradu nákladů řízení ve výši 38 425 Kč k rukám zástupce žalované, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok II.), uložil právnímu předchůdci žalobkyň zaplatit České republice na účet soudu prvního stupně náhradu nákladů řízení ve výši 45 906,31 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok III.) a uložil právnímu předchůdci žalobkyň zaplatit České republice na účet soudu prvního stupně soudní poplatek ve výši 10 000 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (výrok IV).

3. Soud prvního stupně napadený rozsudek odůvodnil tím, že cesta nacházející se na pozemku žalované neslouží k uspokojení komunikační potřeby veřejnosti, ale jen jako přístup k nemovitostem, které se podél ní nacházejí. Vlastník pozemku parc. č. [Anonymizováno] nedal souhlas s obecným užíváním. Ze strany právního předchůdce žalované, jakož i ze strany žalované byl aktivně projevován nesouhlas s užíváním pozemku parc. č. [Anonymizováno] jako přístupové cesty. Nejedná se tedy o veřejně přístupnou účelovou komunikaci. Soud prvního stupně dále uzavřel, že jediný možný a jediný používaný přístup k pozemkům parc. č. [Anonymizováno] a parc. č. st. [Anonymizováno] vede přes pozemek žalované. Právní předchůdce žalobkyň neměl ani zajištěn přístup přes svůj pozemek parc. č. [Anonymizováno], v katastrálním území [adresa], který je zalesněný a v potřebném úseku je v prudkém svahu. Soud prvního stupně dále uzavřel, že na pozemku žalované se nachází smíšený les, který zde nevznikl z vůle žalované (ani jejího právního předchůdce). Sama žalovaná nehodlá pozemek zemědělsky obhospodařovat. V tomto ohledu není závazný zápis druhu pozemku a jeho ochrany v katastru nemovitostí. Pozemek žalované nesplňuje materiální znak pro zahrnutí do zemědělského půdního fondu a naopak splňuje materiální znak pozemku určeného k plnění funkcí lesa. Jako takový požívá příslušné právní ochrany. Na pozemku žalované se nachází nezpevněná lesní cesta, což představuje další omezení v jejím užívání. V lesích je totiž zakázáno jezdit a stát s motorovými vozidly, když výjimku může povolit jen vlastník lesa. Právní předchůdce žalobců nadto mohl a měl vědět, že nabývá vlastnické právo k pozemkům, k nimž není a nebyl řešen žádný přístup a jediný přístup vede přes pozemek žalované. Přesto se nesnažil si přístup zajistit. Takové jednání právního předchůdce žalobců je třeba považovat za hrubě nedbalé. Byla to pouze žalovaná, která žalobci opakovaně nabízela zřízení práva cesty nájemní smlouvou za podmínek, které nebyly nepřiměřené. Jelikož se jedná o lesní pozemek, nelze uvažovat ani o zřízení nezbytné cesty přes pozemek žalované. Právní předchůdce žalobkyň měl zajištěn pěší přístup v rámci obecného užívání lesa podle lesního zákona. Přístup motorových vozidel je limitován udělením výjimky žalovanou, na což není právní nárok. Jelikož byla žalovaná v řízení plně úspěšná, přiznal jí soud prvního stupně plnou náhradu nákladů řízení. Právní předchůdce žalobkyň byl rovněž povinen zaplatit náklady státu, které v průběhu řízení vznikly. Konečně byl právní předchůdce žalobkyň povinen zaplatit soudní poplatek.

4. Právní předchůdce žalobkyň podal proti napadenému rozsudku v plném rozsahu odvolání, které odůvodnil tím, že soud prvního stupně byl povinen respektovat aktuální právní stav ohledně pozemku žalované, tj. že se jedná o pozemek s trvalým travním porostem. [právnická osoba], které uzavíralo, že se jedná o les, bylo zrušeno. Soud prvního stupně nebyl oprávněn tuto odbornou otázku posoudit sám, neboť nedisponuje k posouzení takovéto skutečnosti odpovídajícími odbornými znalostmi. V řízení ani nebyl za tímto účelem ustanoven znalec. Otázku tak posoudil svévolně, nesprávně a k újmě právního předchůdce žalobkyň. Soud prvního stupně ani nevysvětlil, z čeho uzavřel, že údajný les nevznikl z vůle žalované, přestože bylo v řízení prokázáno, že dříve sloužil jako ovocný sad a má právní status trvalého travního porostu a zároveň požívá ochrany zemědělského půdního fondu, v němž je zahrnut. K vynětí pozemku ze zemědělského půdního fondu je vyžadováno rozhodnutí příslušného správního orgánu. Ani po faktické stránce není pozemek žalované lesním pozemkem ani pozemkem určeným k plnění funkcí lesa, a to právě z důvodu, že po jeho části vede zpevněná příjezdová komunikace k sousedním zastavěným pozemkům. Nesprávný byl i závěr soudu prvního stupně o tom, že právní předchůdce žalované neudělil souhlas s užíváním pozemku parc. č. [Anonymizováno]. Vycházel přitom z nedůvěryhodných důkazů a rovněž z provedených důkazů učinil nesprávná skutková zjištění. Navíc v tomto směru neposkytl právnímu předchůdci žalobkyň příslušné poučení o neunesení břemene tvrzení. Právní předchůdce žalobkyň zakoupil pozemky v dobré víře od obce Řendějov. V té době na nich byla vystavěna slepičárna. Není pravda, že by na pozemku žalované došlo k nějakým stavebním úpravám a vyrovnání terénu. To nebylo v řízení prokázáno. Obec právního předchůdce žalobkyň ujistila, že může pozemek žalované jako přístupovou cestu užívat a nebránil se proti tomu ani tehdejší vlastník, který naopak poskytl veškerou potřebnou součinnost při výstavbě rodinného domu na pozemku parc. č. st.

221. Vztahy byly dobré do doby, kdy vlastnictví nabyla žalovaná. Právní předchůdce žalobkyň proto neměl potřebu dávat tomuto užívání nějaký právní rámec. Nemůže se jednat o hrubou nedbalost. Právní předchůdce žalobkyň se snažil domluvit i se žalovanou, avšak marně. Aktuální situaci by nemohla vyřešit nájemní smlouva, neboť mezi účastníky panuje vzájemná a dlouhodobá antipatie. Výše žalovanou požadovaného nájemného byla neúměrně vysoká. Žalovaná dnes už ani o uzavření nájemní smlouvy nemá zájem.

5. Žalovaná ve vyjádření k odvolání uvedla, že s napadeným rozsudkem souhlasí a považuje ho za věcně správný. Důkazy bylo prokázáno, že pozemek žalované plní funkci lesa. Druh pozemku zapsaný v katastru nemovitostí je pouze deklaratorním údajem a nemá právní závaznost. Rozhodnutím správního orgánu nedochází ke změně faktického stavu pozemku, ale pouze se narovnává skutečný stav se stavem zapsaným a právním. V tomto případě se tak nejedná o řízení o vynětí ze zemědělského půdního fondu. Pozemek parc. č. [Anonymizováno] byl otci žalované do užívání vrácen v roce 1996 a navazuje na souvislé lesní pozemky v okolí. Historicky tak docházelo k živelnému zalesňování stávajícího pozemku (a to ještě před vrácením). Ovocné stromy tvoří na pozemku žalované výraznou minoritu dřevního porostu. Začlenění ovocných stromů je z hlediska přirozeného lesního hospodářství dokonce žádoucí. Na pozemku žalované se nenachází zpevněná komunikace. K terénním úpravám a užívání přístupové cesty došlo bez právního důvodu. Takové jednání nemůže požívat právní ochrany. Otec žalované (původní vlastník pozemku parc. č. [Anonymizováno]) nikdy nedal souhlas s užíváním pozemku. Naopak proti tomu aktivně brojil. Jejich spory měly dlouhou historii a pramenily z arogance právního předchůdce žalobkyň. Žalovaná nijak nebrání pěšímu užívání pozemku parc. č. [Anonymizováno]

6. V průběhu odvolacího řízení dne 8. 12. 2021 právní předchůdce žalobkyň zemřel. Krajský soud v Praze, jako soud odvolací, proto usnesením ze dne [datum], č. j. [spisová značka], rozhodl o procesním nástupnictví na straně žalobce s žalobkyněmi. Usnesení nabylo právní moci dne 13. 4. 2022. Žalobkyně a) byla manželkou právního předchůdce žalobkyň a žalobkyně b) byla jeho dcerou.

7. Odvolací soud vydal dne [datum] rozsudek, č. j. [spisová značka], kterým napadený rozsudek potvrdil s tím, že se povinnosti uložené ve výrocích II., III. a IV. ukládají oběma žalobkyním společně a nerozdílně (výrok I.) a uložil žalobkyním zaplatit společně a nerozdílně žalované náhradu nákladů odvolacího řízení ve výši 16 456 Kč, k rukám zástupce žalované, do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II.). Rozsudek odůvodnil tím, že o charakteru pozemku žalované bylo již pravomocně správním orgánem rozhodnuto způsobem, že se jedná o pozemek lesní. Z provedených důkazů bylo rovněž prokázáno, že otec žalované nedal nesouhlas s užíváním pozemku parc. č. [Anonymizováno], který mu byl vrácen družstvem do užívání v roce 1996. Bylo prokázáno, že mezi otcem žalované a právním předchůdcem žalobkyň byly spory ohledně pozemku parc. č. [Anonymizováno] Nesouhlasil, aby po něm sousedé jezdili. Tato skutečnost byla prokázána věrohodnými důkazy, a proto nebylo třeba právního předchůdce žalobkyň poučovat o neunesení důkazního břemene. Neexistuje zde veřejná účelová komunikace. V tomto směru i stavební úřad před vydáním stavebního povolení neučinil dotaz na otce žalované ohledně přístupu k pozemku parc. č. [Anonymizováno] a parc. č. st. [Anonymizováno], protože se mylně domníval, že cesta přes pozemek parc. č. [Anonymizováno] již byla zřízena, a proto tam je přístup. Nelze proto uzavřít, že by si právní předchůdce žalobkyň hrubou nedbalostí způsobil, že neměl k pozemkům přístup. Žalobkyním není nijak bráněno v chůzi přes pozemek žalované. Právní předchůdce žalobkyň v řízení uvedl, že vzdálenost mezi veřejnou cestou a jeho nemovitostí je kolem 125 metrů. Tato vzdálenost není natolik zásadní, aby bylo možno uzavřít, že znemožňuje užívání nemovitostí žalobkyněmi. Odvolací soud proto uzavřel, že nejsou splněny předpoklady pro zřízení nezbytné cesty, neboť to vylučuje charakter pozemku a neboť je o tento přístup žádáno pouze za účelem pohodlnějšího spojení. Žalované přiznal náhradu nákladů odvolacího řízení, neboť byla zcela úspěšná.

8. Žalobkyně podaly proti rozsudku odvolacího soudu dovolání, o kterém Nejvyšší soud rozhodl usnesením ze dne [datum], č. j. [spisová značka], tak, že dovolání odmítl (výrok I.) a žalobkyním uložil zaplatit společně a nerozdílně žalované náklady dovolacího řízení ve výši 3 388 Kč, do tří dnů od právní moci usnesení, k rukám zástupce žalované (výrok II.). Své rozhodnutí odůvodnil tím, že nedošlo k pochybení o poučovací povinnosti, neboť zamítavé rozhodnutí nebylo opřeno o neunesení důkazního břemene. Rovněž nebylo možné považovat rozsudek odvolacího soudu za nepřezkoumatelný. To, že žalobkyně nesouhlasí se závěrem odvolacího soudu, nezpůsobuje porušení jejich práva na spravedlivý proces. Odvolací soud svůj závěr o nesplnění předpokladů pro zřízení nezbytné cesty opřel o dva důvody (o charakter pozemku žalované a o pouhé pohodlnější spojení žalobkyň k jejich pozemkům). Brojí-li v dovolání žalobkyně pouze proti jednomu z nich, nemůže takto vymezená otázka založit přípustnost dovolání.

9. Žalobkyně se ve věci obrátily na Ústavní soud, který nálezem ze dne [datum], č. j. [Anonymizováno], zrušil usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum], č. j. [spisová značka], a rozsudek odvolacího soudu ze dne [datum], č. j. [spisová značka], neboť jimi byla porušena práva žalobkyň. Nález odůvodnil tím, že bylo zasaženo do jejich vlastnického práva. Nezřízením nezbytné cesty zbylo žalobkyním pouze holé právo. V daném případě dochází ke střetu dvou horizontálních práv, tj. práv žalobkyň a práva žalované vlastnit majetek. Upřednostněna byla ochrana práv žalované, aniž by byl dostatečně zvážen ústavněprávní rozměr věci. Existence lesní cesty nebrání zřízení práva cesty soudem. Není to veřejný zájem, který brání užití lesní cesty motorovými vozidly, ale zájem vlastníka, který může souhlas udělit. Umožňuje-li občanský zákoník soudu omezit vlastnické právo vlastníka každého pozemku a zřídit právo stezky a cesty, není důvod, proč by souhlas vlastníka s vjezdem nemohl být nahrazen souhlasem soudu. Účelem lesního zákona je právě jen částečné omezení práv vlastníka lesa, nikoliv jeho zvýhodnění ve srovnání s vlastníky jiných pozemků. Nesprávné závěry soudu prvního stupně o hrubé nedbalosti byly korigovány ze strany odvolacího soudu. Nabytí nemovité věci bez spojení s veřejnou cestou nelze v České republice s ohledem na historický vývoj právní úpravy pozemkového vlastnictví považovat za projev hrubé nedbalosti bez dalšího. Případy, kdy soud pro hrubou nedbalost, právo nezbytné cesty nepovolí, jsou výjimky a nelze tento důvod vykládat excesivně. Rovněž je třeba vzít do úvahy, že takový závěr neřeší současnou a budoucí situaci žalobkyň. Nelze však ani souhlasit se závěrem odvolacího soudu o pouhém pohodlnějším přístupu k nemovitostem. Je-li pozemek žalobkyň přístupný pouze pěšky, neřeší to jejich potřebu nemovitosti obhospodařovat. Vzdálenost 125 metrů je na odnos potravin a otopu příliš velká, a to bez ohledu na věk a zdravotní stav. Žalobkyně nemají žádný jiný přístup ke svým nemovitostem z veřejné cesty a vždy musí překonat pozemek žalované, k jehož užívání nedisponují žádným právním titulem. Požadavek na dostupnost pozemku žalobkyň vozidlem je tedy v daném případě přiměřený (z důvodu nutných oprav, dopravy nákladu, věku stěžovatelky apod.). Naopak omezení přístupu jen na právo pěší cesty je výjimkou, která musí být řádně odůvodněna. Nepoměr mezi zájmy žalobkyň a žalované může řešit náhrada za zřízení věcného břemene. Tím lze dosáhnout spravedlivé rovnováhy mezi ústavně garantovanými právy všech účastnic. Právo cesty lze případně zřídit i jinak než jako služebnost, tj. jako relativní právo, zavazující a opravňující jen účastníky řízení.

10. Žalovaná se po vydání nálezu Ústavního soudu opakovaně vyjádřila s tím, že pěší přístup je dostatečný i s ohledem na vzdálenost od veřejné komunikace. Vzdálenost mezi hranicí pozemku parc. č. [Anonymizováno] a pozemku parc. č. [Anonymizováno] činí cca 80 metrů (125 metrů to je až k veřejné cestě přes pozemek ve vlastnictví žalobkyň). V řízení ani nebyl prokázán špatný zdravotní stav žalobkyně a), pro který by nebyla schopna vzdálenost překonat pěšky. Žalobkyně jako důvody, pro které se domáhají zřízení nezbytné cesty, uvádí hlavně skutečnosti, které lze podřadit pod § 1021 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o. z.“). Jedná se totiž o ad hoc případy (dovoz dřeva, vývoz jímky apod.). Proti užití tohoto ustanovení pro dané případy žalovaná nic nenamítá. Za účelem pohodlnějšího spojení se žalobkyně domáhají neomezeného užívání, což vybočuje z požadavku nezbytnosti, přiměřenosti a ohleduplnosti užívání lesního pozemku. Lesní pozemek není na takové užívání uzpůsoben, neboť se na něm nenachází zpevněná komunikace. Pozemek nelze zatěžovat pravidelným každodenním průjezdem (zejména bez časového omezení, omezení hmotnosti vozidla, frekvence apod.). Za takového stavu by nezbytná cesta neměla být povolena dle § 1032 odst. 1 písm. a) o. z. Dle § 1261 o. z. lze navíc takovou služebnost zřídit pouze jako vykupitelnou. I z tohoto důvodu by nemělo být žalobě vyhověno. Přípustná vzdálenost staveb od parkovacích ploch má být do 300 metrů. Žalobkyně a) ani nemovitosti trvale neužívá. Navíc nezbytná cesta by měla být zřízena po nejkratší spojnici, tj. z pozemku parc. č. 545/1, který je rovněž ve vlastnictví žalobkyň. V takovém případě by chůzí musely žalobkyně překonat pouze 15 metrů. Nemovitost může být řádně obhospodařována i za současného stavu.

11. Po zrušení rozsudku odvolacího soudu za současné vázanosti závěry obsaženými v nálezu Ústavního soudu odvolací soud opětovně přezkoumal napadený rozsudek a řízení, které předcházelo jeho vydání, podle § 212 a následujících zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších změn (dále jen „o. s. ř.“), a dospěl k závěru, že odvolání je důvodné.

12. Soudem prvního stupně bylo z provedených důkazů zjištěno, že dne 1. 4. 1978 byla podepsána kupní smlouva, na základě které došlo k prodeji pozemků právními předchůdci žalované (Josefem a [jméno FO]) [adresa]. Právní předchůdce žalobkyň požádal dne 6. 3. 1991 o stavební povolení na výstavbu zděného rodinného domu s příslušenstvím na pozemku parc. č. st.

221. Dle technické zprávy připojené k žádosti je přístup ke stavbě zajištěn z veřejné cesty vedoucí podél jižní hranice pozemku. Žalovaná, ani její otec (původní vlastník pozemku parc. č. [Anonymizováno]) nesouhlasili, aby sousedé tento pozemek užívali jako přístupovou cestu. Řešeno to bylo i přes [právnická osoba] v Řendějově. Otec žalované si opakovaně stěžoval, že je pozemek parc. č. 545/[Anonymizováno] sousedy ničen (dochází ke kácení stromů, navážení hlíny a kamenů na pozemek žalované, bagrování a zřízení parkoviště) a že největší problémy má s právním předchůdcem žalobkyň. Na pozemku žalované v minulosti docházelo ke stavebním úpravám a vyrovnání terénu, v důsledku čehož je zde úzký pruh relativně rovného terénu, na němž jsou vyježděné koleje a který se využívá jako přístupová cesta žalobkyněmi a sousedy. Nalevo od cesty je pozemek žalované svažitý a poměrně hustě zalesněný, z velké části téměř neprostupně. Na pozemku žalované v části sousedící s pozemky parc. č. [Anonymizováno] a parc. č. [Anonymizováno] již nejsou patrné vyježděné koleje, ale nachází se zde pouze uměle vytvořený úzký pás pozemku, na který opět navazuje svažitý terén neprostupně porostlý stromy.

13. Žalovaná v roce 2009 navrhla právnímu předchůdci žalobkyň uzavření nájemní smlouvy, která by přístup k nemovitostem řešila. Právní předchůdce žalobkyň v roce 2010 reagoval s tím, že se nejedná o vhodný právní institut k vyřešení situace. Naopak navrhl zřídit věcné břemeno za částku 10 000 Kč, popř. odkup části pozemku žalované. Opětovně vyzval právní předchůdce žalobkyň žalovanou ke zřízení nezbytné cesty ve formě služebnosti v roce 2016. To žalovaná odmítla. V průběhu soudního řízení žalovaná uvedla, že již nemá vůli uzavřít s právním předchůdcem žalobkyň ani nájemní smlouvu.

14. V roce 2004 koupili sousední pozemek manželé [jméno FO]. Otec žalované nesouhlasil, aby manželé [jméno FO] přes pozemek parc. č. [Anonymizováno] jezdili. Starosta obce [adresa] k tomu manželům sdělil, že se jedná o vleklý spor, ve kterém nemůže být nápomocen, neboť přes pozemek parc. č. [Anonymizováno] nevede žádná komunikace. Manželé [jméno FO] nakonec přístup přes pozemek žalované vyřešili uzavřením nájemní smlouvy. Ta byla podepsána dne 23. 10. 2004 mezi otcem žalované a manžely [jméno FO].

15. Rozhodnutím [právnická osoba] [adresa], odbor stavebního úřadu, územního plánování a životního prostředí ze dne [datum], č. j. [Anonymizováno], bylo nařízeno odstranění doplňkových staveb právním předchůdcem žalobkyň, které se skládají z celkem sedmi objektů z kamenného zdiva (sklad zahradní techniky a venkovní posezení, přístupový můstek, černá kuchyně, sklad nářadí, sklad dřeva, jihozápadní oplocení, severozápadní oplocení), do 22. 9. 2015, neboť stavby byly vystavěny v rozporu se záměry územního plánování.

16. Na pozemku žalované je patrná vyježděná cesta. Dále se zde nachází hustý neprostupný porost jehličnatých a listnatých stromů. Jediný přístup k pozemku žalobkyň z veřejné cesty, která se nejblíže nachází na pozemku parc. č. [Anonymizováno], vede přes pozemek parc. č. [Anonymizováno] který je ve vlastnictví žalobkyň, a následně přes pozemek žalované. Cesta není nijak zpevněná.

17. Znaleckým posudkem č. [hodnota] – dodatek č. [hodnota], který byl vypracován znalcem [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly za jménem], byla vyměřena nezbytná cesta přes pozemek žalované v rozsahu zajištění přístupu k pozemku žalobkyň. Plocha této části pozemku odpovídá 238,55 m2 od vchodové brány na pozemek žalobkyň po okraj pozemku žalované sousedícího s pozemkem parc. č. [Anonymizováno] Při šířce cca 2,71 metru odpovídá délka cesty cca 113 metrům. Takto vymezené věcné břemeno nezbytné cesty lze dle vyjádření katastru nemovitostí zapsat do katastru nemovitostí i v současnosti.

18. Odvolací soud dokazování doplnil o výslech svědka [adresa], kterým bylo zjištěno, že vlastní dům, který sousedí s domem žalobkyň. Svědek tam jezdí pouze na rekreaci. Až k domu autem přijet nemůže. Dříve to bylo možné. Tato praxe trvala asi 30 let. Skončilo to však v roce 2008. Auto musí zůstat zaparkované na hrázi. Žalobkyně a) v domě č. p. [Anonymizováno] bydlí asi tři nebo čtyři roky. Dnes tam bydlí sama. Dříve tam bydlela i s manželem (právním předchůdcem žalobkyň). Přístup má k domu pouze pěší. Žalobkyně a) asi neřídí. Jezdí za ní žalobkyně b) s druhem. Může tam jezdit tak dvakrát do měsíce. Kanalizace tam není zřízená, jímka se musí vyvážet. Na zimu se musí přivést dříví. Většina vlastníků domů nepřistoupila na uzavření nájemní smlouvy s žalovanou. Dnes už se svědkem žalovaná nájemní smlouvu uzavřít odmítá. Naposledy ji s tímto kontaktoval na podzim roku 2024. Pouze jedna rodina může autem dojet až k domu.

19. Odvolací soud dále z výslechu svědka [jméno FO] zjistil, že žalobkyně a) je jeho švagrová. Právní předchůdce žalobkyň byl jeho bratr. Sám má v obci [adresa] chalupu. Jezdí tam však málo. Po smrti bratra dne [datum] se s žalobkyněmi nevídá příliš často. Žalobkyně a) v domě č. p. [Anonymizováno] bydlí. V roce 2021 ji tam s právním předchůdcem žalobkyň pomáhal stěhovat. Ostatní nemovitosti prodali. Žalobkyně a) nemá, kde by bydlela jinde. Žalobkyně b) za ní jezdí. Právní předchůdce žalobkyň měl problémy s žalovanou. Byl problém dojet autem k domu i v době, kdy měl právní předchůdce žalobkyň zdravotní problémy. Nemohla tam dojet ani sanitka. Cesta je i normálně obtížně sjízdná. Právní předchůdce žalobkyň si kvůli tomu pořídil čtyřkolku. Žalobkyně a) vlastní asi automobil a přívěsný vozík.

20. Z výslechu svědka [jméno FO] odvolací soud zjistil, že je druhem žalobkyně b). Žalobkyně a) v rodinném domě v [adresa] bydlí. Svědek se žalobkyní b) bydlí v [Anonymizováno] a za žalobkyní a) jezdí dle potřeby, obvykle o víkendu. Žalobkyně a) se k domu dostává autobusem a pěšky. Dojet se tam dá, je tam viditelná cesta. Dnes se tam ale kvůli bráně nejezdí. Chodí se od rybníka. Auto se zaparkuje cca 7 až 8 metrů od brány. Přes pozemek parc. č. [Anonymizováno] a poté rovně přes pozemek parc. č. [Anonymizováno] se k domu nedá dostat, neboť je to zarostlé. V domě se topí dřevem, které se vozí jednou ročně. Poslední zimu byla žalobkyně a) dva nebo tři měsíce mimo domov u tety. Asi z důvodu, že je tam zima náročná. V domě je septik. Naposledy se vyvážel asi před dvěma lety. Svědek tam sype biosložku, aby hladina tolik nestoupala. Díky tomu se nemusí tak často vyvážet. Žalobkyně a), ani žalobkyně b) neřídí. Řídí svědek. Pro žalobkyni a) vozí nákup. Větší nákup musí do domu odnést na několikrát. Je to náročné. Dřevo se musí převést na kolečku. Naposledy to bylo asi 70 koleček a trvalo to asi sedm nebo osm hodin. Vztahy s žalovanou nejsou dobré. K domu mohou jezdit pouze sousedé [jméno FO].

21. V odvolacím řízení bylo dále prokázáno, že žalobkyně a) je evidována jako vlastník osobního vozidla a nákladního přívěsu a že v roce 2019 došlo k vývozu septiku z rodinného domu č. p. [Anonymizováno].

22. Znaleckým posudkem č. [č. účtu] vypracovaným [tituly před jménem] [jméno FO] bylo v odvolacím řízení prokázáno, že obvyklá cena věcného břemene vymezené části pozemku parc. č. [Anonymizováno] o rozloze 238,55 m2 je 9 542 Kč a obvyklý měsíční nájem činí 80 Kč. Ke svým závěrům dospěla na základě porovnání obdobných nemovitostí. Závěry jsou logické a srozumitelné. Znalkyně mj. uvedla, že předmětná část pozemku parc. č. [Anonymizováno] je tvořena nezpevněným povrchem, pouze zatravněným, navíc v části svažitým, což pro užívání jako přístupová cesta pro automobilovou dopravu není výhodné.

23. Krajský úřad Středočeského kraje, odbor životního prostředí a zemědělství vydal dne [datum] rozhodnutí, č. j. [č. účtu], kterým bylo rozhodnuto, že pozemek parc. č. [Anonymizováno] je pozemkem určeným k plnění funkcí lesů (lesní pozemek). Takto je v současnosti i zapsán do katastru nemovitostí. Aktuálně je pozemek parc. č. [Anonymizováno] v katastru nemovitostí evidován ve vlastnictví žalované a pozemek parc. č. [Anonymizováno] ve vlastnictví žalobkyň.

24. Ke způsobu, jak jsou pozemky parc. č. [Anonymizováno] a parc. č. [hodnota] využívány, byly žalobkyně poučeny ve smyslu § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. V souladu s tímto poučením doplnily rozhodné skutečnosti a označily důkazy. Výslechy svědků bylo prokázáno, že žalobkyně a) v rodinném domě č. p. 28 trvale bydlí. Na tomto závěru se shodli jednotně všichni tři svědci. Svědek [jméno FO] potvrdil, že do domu žalobkyni a) a právního předchůdce žalobkyň (jeho bratra) stěhoval a že žalobkyně a) nemá jinou možnost, kde bydlet. Na tomto závěru nemůže nic změnit, že poslední zimu pobývala žalobkyně a) po přechodnou dobu mimo domov. Rovněž bylo v řízení výslechem svědka [jméno FO] prokázáno, že septik nebyl naposledy vyvážen v roce 2019 (k čemuž pouze žalobkyně disponovaly fakturou). Je vyvážen častěji.

25. Jelikož žalobkyně unesly důkazní břemeno ohledně užívání rodinného domu, nebylo důvodu přistupovat v tomto směru k provedení důkazů označených žalovanou (výslechem svědkyně [jméno FO], vyžádáním potvrzení od ČEZ o spotřebě energie nebo dotazem na [právnická osoba].). Skutkový stav byl provedenými důkazy postaven najisto. Důkazy žalované nesměřovaly ke znevěrohodnění svědků, nýbrž k prokázání jiné skutečnosti, než jaká byla zjištěna odvolacím soudem (srov. přiměřeně rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 6. 2. 2018, sp. zn. 28 Cdo 6042/2017). Rovněž ostatní žalovanou navržené důkazy (tj. sdělení o pokračování řízení [právnická osoba] [adresa] ze dne [datum], č. j. [Anonymizováno], orientační vyznačení nejkratšího přístupu k nemovitosti, protokol z jednání před soudem prvního stupně, ortofotomapa zachycující část cesty na pozemcích žalobkyň, fotodokumentace cesty na pozemcích žalobkyň, usnesení [právnická osoba], Krajské ředitelství policie Středočeského kraje, Územní odbor [adresa], Obvodní oddělení [adresa] ze dne [datum], č. j. [Anonymizováno] usnesení o přerušení řízení [právnická osoba] [adresa] ze dne [datum], č. j. [Anonymizováno], spis [právnická osoba] [adresa], odbor stavebního úřadu, územního plánování a životního prostředí, sp. zn. Výst. [Anonymizováno]) nebyly v odvolacím řízení provedeny, neboť neprokazovaly skutečnosti významné pro rozhodnutí v této věci. Pokud jde o možný přístup k pozemku žalobkyním z veřejné cesty, ten byl již jednoznačně prokázán v řízení před soudem prvního stupně.

26. Podle § 1029 odst. 1 o. z., vlastník nemovité věci, na níž nelze řádně hospodařit či jinak ji řádně užívat proto, že není dostatečně spojena s veřejnou cestou, může žádat, aby mu soused za náhradu povolil nezbytnou cestu přes svůj pozemek.

27. Podle § 1029 odst. 2 o. z., nezbytnou cestu může soud povolit v rozsahu, který odpovídá potřebě vlastníka nemovité věci řádně ji užívat s náklady co nejmenšími, a to i jako služebnost. Zároveň musí být dbáno, aby soused byl zřízením nebo užíváním nezbytné cesty co nejméně obtěžován a jeho pozemek co nejméně zasažen. To musí být zvlášť zváženo, má-li se žadateli povolit zřízení nové cesty.

28. Podle § 1030 odst. 1 o. z., za nezbytnou cestu náleží úplata a odčinění újmy, není-li již kryto úplatou. Povolí-li se spoluužívání cizí soukromé cesty, zahrne úplata i zvýšené náklady na její údržbu.

29. Podle § 1032 odst. 1 o. z., soud nepovolí nezbytnou cestu, a) převýší-li škoda na nemovité věci souseda zřejmě výhodu nezbytné cesty, b) způsobil-li si nedostatek přístupu z hrubé nedbalosti či úmyslně ten, kdo o nezbytnou cestu žádá, nebo c) žádá-li se nezbytná cesta jen za účelem pohodlnějšího spojení.

30. Podle § 1033 odst. 1 o. z., obklopuje-li nemovitou věc bez přístupu několik sousedních pozemků, povolí se nezbytná cesta jen přes jeden z nich. Přitom se uváží, přes který pozemek je nejpřirozenější přístup za současného zřetele k okolnostem stanoveným v § 1029 odst. 2.

31. Podle § 1021 o. z., vlastník umožní sousedovi vstup na svůj pozemek v době, rozsahu a způsobem, které jsou nezbytné k údržbě sousedního pozemku nebo k hospodaření na něm, nelze-li tohoto účelu dosáhnout jinak; soused však nahradí vlastníku pozemku škodu tím způsobenou.

32. Podle § 1034 o. z., při pominutí příčiny, pro niž byla povolena nezbytná cesta, aniž je na oprávněné straně nějaká jiná příčina pro zachování nezbytné cesty, soud na návrh vlastníka dotčeného pozemku nezbytnou cestu zruší 33. Podle § 1257 odst. 1 o. z., věc může být zatížena služebností, která postihuje vlastníka věci jako věcné právo tak, že musí ve prospěch jiného něco trpět nebo něčeho se zdržet.

34. Podle § 1261 o. z., pozemek určený k plnění funkcí lesa lze zatížit pozemkovou služebností, služebností pastvy nebo služebností braní lesních plodů jen smlouvou, pořízením pro případ smrti nebo rozhodnutím orgánu veřejné moci. Taková služebnost může být zřízena jen jako vykupitelná a podmínky výkupu musí být již při zřízení služebnosti předem určeny.

35. Dle § 20 odst. 1 písm. g) zákona č. 289/1995 Sb., zákon o lesích a o změně některých zákonů (lesní zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „lesní zákon“), v lesích je zakázáno jezdit a stát s motorovými vozidly.

36. Dle § 20 odst. 4 lesního zákona, vlastník lesa může povolit výjimku ze zákazů uvedených v odstavci 1 písm. a) až k). Pokud by touto výjimkou byla porušena práva jiných vlastníků lesů, rozhodne na návrh vlastníka lesa orgán státní správy lesů.

37. Na základě skutečností v řízení prokázaných odvolací soud uzavřel, že je třeba ve smyslu § 1029 o. z. zřídit ve prospěch žalobkyň (jakož i všech budoucích vlastníků) pozemku parc. č. 545/10 nezbytnou cestou. Předně bylo soudem prvního stupně správně uzavřeno, že na pozemku žalované se nenachází veřejně přístupná účelová komunikace, neboť žalovaná, ani její otec nikdy nedali s jejím obecným užíváním souhlas. Naopak proti takovému užívání aktivně vystupovali. Nebyl tak naplněn jeden ze základních předpokladů pro to, aby se o veřejně přístupnou účelovou komunikaci mohlo jednat. Rovněž nelze uzavřít, že by v minulosti cesta byla užívána neurčitým okruhem osob. Cesta byla užívána vlastníky pozemků a staveb nacházejících se podél této cesty (srov. např. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 11. 2023, č. j. 1 As 51/2023-54).

38. V řízení bylo dále prokázáno, že žalobkyně nemají ke svým nemovitostem z veřejné cesty přístup. [jméno FO] cesta, která k pozemku parc. č. [Anonymizováno] vede, je přes pozemek parc. č. [Anonymizováno] (ve vlastnictví žalobkyň) a následně přes pozemek žalované. V tomto směru je třeba odmítnout námitku žalované, že žalobkyně se mohou k pozemku parc. č. [Anonymizováno] dostat z veřejné cesty přes pozemky parc. č. [Anonymizováno] a parc. č. [Anonymizováno] (které jsou oba ve vlastnictví žalobkyň), čímž by se významně zkrátila cesta, kterou by musely překonat přes pozemek žalované. V řízení bylo prokázáno, že tato cesta nepřichází do úvahy, neboť je zde hustý neprostupný porost ve svažitém terénu. Tento porost vysokými stromy se nenachází pouze na pozemku parc. č. [Anonymizováno], ale i na spodní straně pozemku žalované. Naopak na pozemku žalované se již nachází cesta, která je jako příjezdová cesta historicky užívaná a do současnosti takto užívaná např. manžely [jméno FO]. Umožnění přístupu přes pozemek žalované tak odpovídá § 1033 odst. 1 ve spojení s § 1029 odst. 2 o. z.

39. Žalobkyně, resp. právní předchůdce žalobkyň, si ve smyslu § 1032 odst. 1 písm. b) o. z. nezpůsobili nedostatek přístupu z hrubé nedbalosti. Ten byl dán historickými okolnostmi, za kterých právní předchůdce žalobkyň nabyl pozemky parc. č. [Anonymizováno] a parc. č. st. [Anonymizováno]. Ani v rámci stavebního řízení v souvislosti s výstavbou domu č. p. [Anonymizováno] nebylo správním orgánem zjištěno, že k pozemkům nevede přístupová cesta. V průběhu let, kdy vznikly mezi žalovanou (popř. jejím otcem) a právním předchůdcem žalobkyň spory ohledně přístupové cesty, se obě strany snažily nalézt smírné řešení. Vzájemné požadavky však byly příliš rozdílné. Ostatně i Ústavní soud v předmětném nálezu sp. zn. [Anonymizováno] uzavřel, že nelze na straně právního předchůdce žalobkyň shledat hrubou nedbalost, pro kterou by si způsobil nedostatek přístupu.

40. Ústavní soud v citovaném nálezu, který je pro odvolací soud závazný, uzavřel, že ani to, že pozemek žalované je lesním pozemkem, nebrání, aby na něm byla ve smyslu § 1029 o. z. povolena nezbytná cesta spočívající nejen v právu průchodu, ale i v právu průjezdu motorovými vozidly. Lesní zákon totiž právo průjezdu motorovými vozidly přes lesní pozemek nezakazuje, nýbrž podmiňuje souhlasem vlastníka pozemku [§ 20odst. 1 písm. g) a odst. 4 lesního zákona]. Je-li třeba zřídit nezbytnou cestu přes lesní pozemek a odmítá-li žalovaná takový souhlas udělit, je takový souhlas vlastníka nahrazen rozhodnutím soudu.

41. Rovněž Ústavní soud dospěl k závěru, že povolení práva průjezdu je v daném případě přiměřený a oprávněný požadavek, neboť žalobkyně nemohou na svých nemovitostech řádně hospodařit a pečovat o ně. Při svém závěru vyšel ze skutkového zjištění, že je třeba překonat vzdálenost cca 125 metrů. V tomto směru lze předpokládat, že vzdálenost, kterou musí žalobkyně přes pozemek žalované překonat, bude o něco kratší (cca 113 metrů), jak lze dovodit ze znaleckého posudku vypracovaného znalcem [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly za jménem] Zcela jistě se ale nebude jednat o žalovanou tvrzenou vzdálenost 80 metrů. Žalovaná tuto vzdálenost měří od okraje pozemku parc. č. [Anonymizováno] k okraji pozemku parc. č. [Anonymizováno]. Touto úvahou by se žalobkyně dostaly na hranici svého pozemku, nikoliv však k přístupové bráně, která na pozemek parc. č. [Anonymizováno] vede. Takový argument je proto třeba odmítnout. Rozdíl v uvažovaných vzdálenostech (125 metrů a 113 metrů), které musí žalobkyně přes pozemek žalované chůzí překonat, aby se dostaly na svůj pozemek parc. č. [Anonymizováno], je natolik malý, že je třeba nadále vycházet ze závěrů přijatých Ústavním soudem.

42. Odvolací soud proto v souladu se závěrem Ústavního soudu uzavřel, že v případě žalobkyň je nedostatečný pouze pěší přístup, v němž žalovaná nebrání. Žalobkyně a) v rodinném domě č. p. 28 trvale bydlí. Sama neřídí, a proto pro ni veškeré větší nákupy zajišťuje žalobkyně b) se svým druhem, kteří bydlí v [Anonymizováno]. Za žalobkyní a) jezdí nepravidelně (podle aktuální potřeby). Je nepřijatelný argument žalované, že pokud jsou žalobkyně schopné nemovitosti zajišťovat do současnosti, není třeba nezbytnou cestu zřídit. To, že žalobkyně nemají jinou možnost, než nákup, dovoz dříví apod. postupně do nemovitosti odnést, neznamená, že není takový průjezd pro žalobkyně potřebný a účelný, a to zvláště za situace, kdy v jiných případech je vjezd motorových vozidel žalovanou umožňován (konkrétně manželům [jméno FO]). Umožněním takového práva žalobkyním proto nemůže být významným způsobem zasaženo do práv žalované. V řízení tak nebyly zjištěny žádné důvody vyjmenované v § 1032 odst. 1 o. z., které by bránily nezbytnou cestu ve prospěch žalobkyň, resp. každého vlastníka pozemku parc. č. [Anonymizováno] povolit.

43. Jelikož byla v řízení prokázána potřeba zřízení nezbytné cesty (zejména za účelem dovozu běžných nákupů do domácnosti), nebyla by práva žalobkyň dostatečně ošetřena pouze aplikací § 1021 o. z., jak v řízení navrhovala žalovaná.

44. Odvolací soud se dále zabýval tím, zda je namístě nezbytnou cestu zřídit jako služebnost nebo jako obligaci (formou nájmu). S ohledem na dlouholeté vzájemně špatné vztahy účastnic dospěl odvolací soud k závěru, že by nájemní vztah žalobkyním neposkytoval dostatečnou právní jistotu do budoucna. Žalovaná totiž dala v řízení svým postojem jasně najevo, že si nepřeje, aby žalobkyně k nemovitostem jezdily běžně autem a že právě jim souhlas s užíváním cesty motorovými vozidly nedá. Důvody, pro které žalobkyně o přístup žádaly, žalovaná bagatelizovala například tím, že není problém, pokud žalobkyně stráví převozem dříví přes pozemek žalované osm hodin, popř. že žalobkyně se k nemovitostem mohou dostávat přes hustě zalesněný svažitý terén. K upřednostnění služebnosti ve smyslu § 1257 o. z. ve sporech o zřízení nezbytné cesty lze rovněž odkázat rovněž na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 10. 2014, sp. zn. 22 Cdo 999/2014. Služebnost se v takovém případě zřizuje jako pozemková (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18. 10. 2016, sp. zn. 22 Cdo 2909/2016).

45. K tomu odvolací soud dodává, že povoluje-li soud nezbytnou cestu formou služebnosti dle § 1029 odst. 2 o. z. přes lesní pozemek, nelze na věc aplikovat § 1261 o. z. a takovou služebnost zřídit jako vykupitelnou (mj. s ohledem na závěry obsažené v citovaném nálezu Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 3045/23). Aplikace § 1261 o. z. by v takovém případě byla v rozporu se smyslem a účelem § 1029 odst. 2 o. z., tj. aby byl do budoucna zajištěn žalobkyním (popř. budoucím majitelům) přístup k pozemku parc. č. 545/10 při zachování právní jistoty, že ke zrušení služebnosti může dojít pouze ze zákonného důvodu vymezeného v § 1034 o. z., který je pro tento případ ustanovením speciálním. Veškerý takový smysl by byl popřen, pokud by žalovaná dostala možnost služebnost kdykoliv zrušit tím, že by žalobkyním vyplatila určitou sumu, čímž by právo žalobkyň na přístup k jejich nemovitostem nebylo opět vyřešeno.

46. Odvolací soud se dále zabýval rozsahem povolené nezbytné cesty a jejím konkrétním obsahem (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 4. 2020, sp. zn. 22 Cdo 3117/2019). Právo průchodu umožnil v neomezeném rozsahu, což v řízení žalovaná ani nesporovala. V případě práva průjezdu vzal odvolací soud do úvahy, že žalobkyně a) v rodinném domě č. p. 28 trvale bydlí, a proto je třeba umožnit jí neomezený průjezd vozidly o celkové hmotnosti do 3,5 tuny včetně nákladních přívěsů, aby byl zajištěn běžný chod domácnosti, tj. nákup potravin, drogerie, pravidelná údržba zahrady apod. Jelikož žalobkyně a) sama neřídí a je v tomto směru odkázána na pomoc druhých, nebylo na místě průjezd omezit na konkrétní dny nebo čas, neboť by tím nebyla dostatečně zajištěna aktuální potřeba žalobkyně a). V případě větších vozidel bylo na místě tento průjezd omezit. U vozidel o celkové hmotnosti do 5 tun maximálně dvakrát ročně, což souvisí s případnou potřebou dovozu otopu, a u vozidel o celkové hmotnosti do 12 tun maximálně jednou ročně za účelem vývozu septiku. V řízení nebylo prokázáno, že by bylo potřeba septik vyvážet častěji (žalobkyně to v řízení ani netvrdily). Nicméně jednou ročně představuje základní standard, který je na místě žalobkyním umožnit, aby bylo možné nemovitosti užívat. Žalované, jakož i každému vlastníku pozemku parc. č. [Anonymizováno] bylo uloženo takové oprávnění žalobkyň, popř. každého vlastníka pozemku parc. č. [Anonymizováno] strpět.

47. Za takto zřízenou služebnost uložil odvolací soud žalobkyním uhradit žalované úplatu dle § 1030 odst. 1 o. z. ve výši 20 000 Kč. Vyšel ze skutkového zjištění, že znalec věcné břemeno v neomezeném rozsahu ocenil na částku 9 542 Kč. Zároveň vzal odvolací soud do úvahy závazný závěr obsažený v nálezu Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 3045/23, dle kterého je třeba do výše úplaty promítnout veškeré rozhodné skutečnosti a zájmy všech účastnic za účelem dosažení spravedlivé rovnováhy. Nelze tak pominout, že zřízením nezbytné cesty se zhodnotí nemovitosti žalobkyň. Nezbytná cesta je navíc povolena přes lesní pozemek, přičemž žalobkyně k jeho užití motorovými vozidly nedala souhlas, a proto je nahrazen tímto rozhodnutím. Vzniklá situace byla významně ovlivněna historickou právní úpravou pozemkového vlastnictví a přístupem komunistického režimu k soukromému majetku. Žalovaná se svým postojem snažila chránit majetek, který její rodina nemohla po mnoho let užívat. Za přiměřené proto odvolací soud shledat uvažovanou částku zdvojnásobit, což rovněž v zásadě odpovídá dvacetinásobku ročního nájmu části pozemku žalované, na které je nezbytná cesta povolena (20 x 12 x 80 Kč).

48. S ohledem na vše shora uvedené odvolací soud napadený rozsudek ve smyslu ustanovení § 220 odst. 1 písm. b) o. s. ř. změnil a žalobě vyhověl.

49. O nákladech řízení před soudy obou stupňů bylo rozhodnuto ve smyslu § 224 odst. 1 a 2 a § 142 odst. 1 o. s. ř. Žalobkyně byly v řízení před soudem prvního stupně i v odvolacím řízení zcela úspěšné, a proto mají nárok na plnou náhradu nákladů řízení.

50. Náklady žalobkyň před soudem prvního stupně v celkové výši 92 440 Kč spočívaly v zaplaceném soudním poplatku ve výši 10 000 Kč ve věci samé, v zaplacené záloze na důkazy (na vypracování znaleckého posudku) ve výši 5 000 Kč a dále v nákladech za právní zastoupení v celkové výši 77 440 Kč. Ty sestávaly z odměny advokáta za šestnáct úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení, výzva před podáním žaloby, žaloba, účast na místním šetření dne 15. 9. 2017, účast na ústním jednání dne 26. 3. 2018, vyjádření ze dne 29. 3. 2018, účast na ústním jednání dne 17. 7. 2018, účast na místním šetření dne 9. 10. 2018, vyjádření ze dne 18. 1. 2019, vyjádření ze dne 23. 8. 2019, účast na ústním jednání dne 19. 11. 2019, dne 18. 8. 2020 a dne 22. 9. 2020, účast na místním šetření dne 14. 10. 2020, vyjádření dne 19. 3. 2021 a účast na ústním jednání dne 23. 3. 2021) po 2 500 Kč/úkon dle § 7 bod 5., § 9 odst. 3 písm. c), § 11 odst. 1 písm. a), d) a g) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „AT“), ve znění účinném do 31. 12. 2024, ze dvou úkonů právní služby (vyjádření k odvolání žalované proti nařízení předběžného opatření ze dne 23. 3. 2016 a odvolání proti rozhodnutí o znalečném ze dne 21. 2. 2019) po 1 250 Kč/úkon dle § 7 bod 5., § 9 odst. 4 písm. b), § 11 odst. 2 písm. c) AT, ve znění účinném do 31. 12. 2024, z paušální náhrady hotových výdajů za osmnáct úkonů právní služby po 300 Kč/úkon (§ 13 odst. 1 a 4 AT, ve znění účinném do 31. 12. 2024), z náhrady ztráty času k jednání u soudu prvního stupně nebo k místnímu šetření (celkem devět cest a každá zpáteční cesta odpovídá šesti půlhodinám) odpovídající 54 půlhodinám po 100 Kč [§ 14 odst. 1 písm. a) a odst. 3 AT, ve znění účinném do 31. 12. 2024], z cestovních nákladů v celkové výši 10 700 Kč advokáta ze sídla kanceláře k jednání u soudu prvního stupně (šest zpátečních cest), jedna zpáteční cesta 180 km a k místnímu šetření (tři zpáteční cesty) jedna zpáteční cesta 150 km, osobním automobilem reg. zn 5AM8771 s průměrnou spotřebou benzinu 7,2 l/100 km při ceně benzinu 95 oktanů v roce 2017 29,5 Kč/l, v roce 2018 30,5 Kč/l, v roce 2019 33,1 Kč/l, v roce 2020 32 Kč/l a v roce 2021 27,8 Kč/l a základní sazby náhrady v roce 2017 3,9 Kč/km, v roce 2018 4 Kč/km, v roce 2019 4,1 Kč/km, v roce 2020 4,2 Kč/km a v roce 2021 4,4 Kč/km [dle vyhlášek č. 440/2016 Sb., č. 463/2017 Sb., č. 333/2018 Sb., č. 358/2019 Sb., č. 589/2020 Sb. a dle § 157 odst. 4 písm. b) zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, v platném znění] a z 21 % daně z přidané hodnoty v celkové výši 13 440 Kč.

51. Odvolací soud nepřiznal náhradu za vyjádření ze dne 21. 6. 2017, neboť tím byly do spisu pouze založeny důkazy (nejednalo se o vyjádření ve věci samé), za účast na mediaci (z obsahu spisu nevyplývá, že se zástupce mediace osobně zúčastnil), vyjádření ze dne 1. 2. 2018, kterým byly sděleny výsledky řízení (procesní sdělení neobsahující vyjádření ve věci samé), za účast na jednání dne 14. 1. 2020 (z obsahu spisu nevyplývá, že by se takové jednání konalo) a za vyjádření ze dne 18. 5. 2020 obsahující pouze procesní vyjádření, že nejsou námitky ke znaleckému posudku (nejednalo se o vyjádření ve věci samé).

52. V odvolacím řízení spočívaly náklady žalobkyň v zaplaceném soudním poplatku za odvolání ve výši 10 000 Kč, za návrh na vydání předběžného opatření ve výši 1 000 Kč, za odvolání proti nevydání předběžného opatření ve výši 1 000 Kč, za dovolání ve výši 28 000 Kč, za zaplacenou zálohu na vypracování znaleckého posudku v odvolacím řízení ve výši 19 635 Kč a v nákladech za právní zastoupení ve výši 51 316,10 Kč. Ty sestávaly z odměny advokáta za dva úkony právní služby (odvolání ze dne 17. 5. 2021 a účast na jednání dne 11. 11. 2021) po 2 500 Kč dle § 7 bod 5., § 9 odst. 3 písm. c), § 11 odst. 1 písm. g) a k) AT, ve znění účinném do 31. 12. 2024, za dva úkony právní služby (návrh na vydání předběžného opatření ze dne 27. 8. 2021 a odvolání proti nevydání předběžného opatření ze dne 1. 10. 2021) po 1 250 Kč dle § 7 bod 5., § 9 odst. 3 písm. c), § 11 odst. 2 písm. a) a c) AT, ve znění účinném do 31. 12. 2024, za dva společné úkony právní služby (účast na jednání dne 26. 5. 2022 a dovolání ze dne 22. 8. 2022) po 4 000 Kč dle § 7 bod 5., § 9 odst. 3 písm. c), § 11 odst. 1 písm. g) a k), § 12 odst. 4 AT, ve znění účinném do 31. 12. 2024, za tři společné úkony právní služby (účast na jednání dne 15. 4. 2025, vyjádření ze dne 24. 3. 2025 a účast na jednání dne 14. 10. 2025) po 6 660 Kč dle § 7 bod 5., § 9 odst. 3 písm. c), § 11 odst. 1 písm. d) a g), § 12 odst. 4 AT, ve znění účinném od 1. 1. 2025, za jeden společný úkon (účast na vyhlášení rozsudku dne 21. 10. 2025) po 3 330 Kč dle § 7 bod 5., § 9 odst. 3 písm. c), § 11 odst. 2 písm. f), § 12 odst. 4 AT, ve znění účinném od 1. 1. 2025, z paušální náhrady hotových výdajů za šest úkonů právní služby (odvolání ze dne 17. 5. 2021, účast na jednání dne 11. 11. 2021, návrh na vydání předběžného opatření ze dne 27. 8. 2021, odvolání proti nevydání předběžného opatření ze dne 1. 10. 2021, účast na jednání dne 26. 5. 2022 a dovolání ze dne 22. 8. 2022) po 300 Kč (§ 13 odst. 1 a 4 AT, ve znění účinném do 31. 12. 2024), z paušální náhrady hotových výdajů za čtyři úkony právní služby (účast na jednání dne 15. 4. 2025, vyjádření ze dne 24. 3. 2025, účast na jednání dne 14. 10. 2025 a účast na vyhlášení rozsudku dne 21. 10. 2025) po 450 Kč (§ 13 odst. 1 a 4 AT, ve znění účinném od 1. 1. 2025) a z 21 % daně z přidané hodnoty v celkové výši 8 906,10 Kč. Celkem náklady odvolacího řízení činily 110 951,10 Kč.

53. Odvolací soud nepřiznal odměnu za tři návrhy na vydání předběžného opatření včetně soudních poplatků za tyto návrhy, které následovaly bezprostředně po prvním návrhu (první návrh byl podán dne 27. 8. 2021, druhý dne 1. 9. 2021, třetí dne 7. 9. 2021 a čtvrtý dne 21. 9. 2021). Tato podání se v zásadě opírala o ta samá tvrzení, veškeré návrhy byly neúspěšné. Právní předchůdce žalobkyň měl podat jeden úplný návrh na vydání předběžného opatření. Veškeré další návrhy je proto třeba považovat za neúčelné úkony. Dále odvolací soud nepřiznal odměnu za vyjádření ve věci ze dne 9. 11. 2021, které bylo učiněno bezprostředně před soudním jednáním konajícím se dne 11. 11. 2021. Vlastní odvolání bylo podáno dne 17. 5. 2021, právní předchůdce žalobkyň mohl rozhodná tvrzení doplnit v dostatečném předstihu před jednáním. Neučinil-li tak, bylo již na místě tvrzení doplnit až při jednání. Další vyjádření ve věci v krátkém časovém předstihu před jednáním je třeba rovněž považovat za neúčelný úkon. Za neúčelný úkon shledal odvolací soud i vyjádření žalobkyň ze dne 10. 7. 2025, ke kterému nebyly odvolacím soudem vyzvány. Žalobkyně pouze reagovaly na vyjádření žalované, aniž by toto vyjádření obsahovalo nějaké nové významné skutečnosti, které nebylo možné zahrnout již do vyjádření ze dne 24. 3. 2025. Konečně odvolací soud nepřiznal odměnu ani za vyjádření ze dne 12. 9. 2025, které neobsahovalo podání ve věci samé. Žalobkyně pouze uvedly, že netrvají na výslechu znalce.

54. Žalovaná je povinna uhradit náklady za řízení před soudem prvního stupně a před soudem odvolacím k rukám zástupce žalobkyň podle § 149 odst. 1 o. s. ř. ve lhůtě dle § 160 odst. 1 o. s. ř.

55. Jelikož odvolací soud změnil rozhodnutí ve věci samé, rozhodl nově ve smyslu ustanovení § 224 odst. 2 ve spojení s § 148 odst. 1 o. s. ř. i o náhradě nákladů státu, které vznikly před soudem prvního stupně. Žalovaná byla v řízení zcela neúspěšná, a proto je povinna náhradu nákladů vzniklých státu uhradit. Usnesením soudu prvního stupně ze dne 5. 2. 2019, č. j. [spisová značka], potvrzeným usnesením odvolacího soudu ze dne 28. 6. 2019, č. j. [spisová značka], bylo znalci za posudek přiznáno znalečné ve výši 28 016,97 Kč. Usnesením soudu prvního stupně ze dne 17. 4. 2020, č. j. [spisová značka], potvrzeným usnesením odvolacího soudu ze dne 15. 6. 2020, č. j. [spisová značka], bylo znalci za dodatek znaleckého posudku přiznáno znalečné ve výši 20 609,26 Kč, jehož část ve výši 5 000 Kč byla hrazena ze zálohy na znalecký posudek složené právním předchůdcem žalobkyň. Usnesením soudu prvního stupně ze dne 22. 9. 2020, č. j. [spisová značka], bylo svědku [jméno FO] přiznáno svědečné ve výši 2 280,08 Kč. Žalovaná je tak povinna nahradit náklady státu za znalecký posudek, jeho dodatky a svědečné v celkové výši 45 906,31 Kč, a to ve lhůtě dle § 160 odst. 1 o. s. ř. Pokud žalobkyně uhradily náklady státu dle zrušeného rozsudku odvolacího soudu, je na soudu prvního stupně, aby žalobkyním takto uhrazené náklady vrátil (z obsahu spisu však žádný doklad o jejich zaplacení nevyplývá).

56. Odvolací soud ve smyslu § 211 ve spojení s § 166 odst. 1 o. s. ř. doplnil do rozsudku potvrzující výrok o uložené povinnosti žalující strany uhradit soudní poplatek za podanou žalobu ve smyslu § 9 odst. 4 písm. a) a odst. 6 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o soudních poplatcích“). Jelikož právní předchůdce žalobkyň nezaplatil soudní poplatek spolu s podáním žaloby a nebyl k tomu dříve, než se začalo jednat o věci samé, ani soudem prvního stupně vyzván, byla tato povinnost uložena až v napadeném rozsudku. Právní předchůdce žalobkyň však v průběhu odvolacího řízení zemřel, a proto byl výrok IV. napadeného rozsudku ve smyslu § 219 o. s. ř. potvrzen pouze s upřesněním, že uloženou povinnost jsou povinny splnit žalobkyně společně a nerozdílně v souladu s § 2 odst. 8 zákona o soudních poplatcích. Z obsahu spisu nevyplývá, že by žalobkyně dosud soudní poplatek uhradily.

Poučení