234 C 14/2019-140

Rubrum

Městský soud v Brně rozhodl samosoudce Mgr. Pavlem Matoušem ve věci žalobce: ; a) [celé jméno žalobce], narozený dne [datum] bytem [adresa žalobce] ; b) [celé jméno žalobce], narozený/á dne [datum] bytem [adresa] ; c) [celé jméno žalobkyně], narozená dne [datum] bytem [adresa žalobce, žalobkyně a žalobkyně] ; d) [celé jméno žalobkyně], narozená dne [datum] bytem [adresa žalobce, žalobkyně a žalobkyně] ; e) [celé jméno žalobce], narozený dne [datum] bytem [adresa žalobce, žalobkyně a žalobkyně] všichni zastoupeni advokátem Mgr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa], [obec] proti žalovanému: ; [právnická osoba], IČO: [osobní údaje žalovaného] sídlem [adresa žalované] zastoupený advokátem Mgr. [jméno] [příjmení] [jméno]. sídlem [adresa], [obec] o zaplacení 1 478 euro a 17 854 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Návrh žalobce a) - [jméno] [příjmení], aby mu byl žalovaný povinen zaplatit částky ve výši 478 euro a 17 854 Kč, se zamítá.

II. Návrh žalobce b) - [jméno] [příjmení], aby mu byl žalovaný povinen zaplatit částku ve výši 250 euro, se zamítá.

III. Návrh žalobce c) - [celé jméno žalobkyně], aby mu byl žalovaný povinen zaplatit částku ve výši 250 euro, se zamítá.

IV. Návrh žalobce d) - [celé jméno žalobkyně], aby mu byl žalovaný povinen zaplatit částku ve výši 250 euro, se zamítá.

V. Návrh žalobce e) - [celé jméno žalobce], aby mu byl žalovaný povinen zaplatit částku ve výši 250 euro, se zamítá.

VI. Žalobce a) - [celé jméno žalobce] je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 15 064 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám právního zástupce žalovaného.

VII. Žalobce c) - [celé jméno žalobkyně] je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 9 982 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám právního zástupce žalovaného.

VIII. Ve vztahu mezi žalobci b) - [celé jméno žalobce], d) - [celé jméno žalobkyně] a e) - [celé jméno žalobce] a žalovaným nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

Žalobou doručenou Městskému soudu v Brně dne 18.4.2019 žalobce a) domáhal po žalovaném uhrazení částky ve výši 478 euro a 17 854 Kč a každý z žalovaných b), c), d) a e) částky 250 euro a též náhrady nákladů řízení. Žalobu odůvodnili tak, že žalobce a) s žalovaným uzavřel dne 29.8.2017 pojistnou smlouvu [číslo] na pojištění vozidla [značka automobilu], [registrační značka] Smlouva byla dodatkem rozšířena o asistenci pro případ poruchy vozidla, pro případ poruchy v zahraničí byl navýšen pojistný limit na částku 20 000 Kč, a to s účinností od 17.8.2018. Dne 19.8.2018 se žalobci v pojištěném vozidle vydali na dovolenou do Bulharska. Na území Srbska však došlo dne 20.8.2018 k poruše vozidla, což představovalo pojistnou událost, na kterou se vztahovalo žalobcem a) uzavřené dodatečné pojištění. Žalobce a) se telefonicky obrátil na společnost, která měla fakticky asistenční služby zajišťovat - [právnická osoba], zde mu však bylo sděleno, že na tuto službu nárok nemá. Žalobce a) následně zjistil, že žalovaný u [právnická osoba] tuto sjednanou asistenční službu pro žalobce nezajistil. Žalobci měla být poskytnuta služba dispečinku dle čl. 5 odst. 2 písm. a) doplňkových pojistných podmínek žalovaného, práce mechanika dle čl. 5 odst. 2 písm. b), případně dle potřeby i ubytování odtah vozidla dle písm. g) téhož ustanovení a též odtah vozidla do servisu v zahraničí dle čl. 5 odst. 2 písm. j) nebo jeho repatriace do České republiky při splnění zde uvedených podmínek dle písm. k ) téhož ustanovení. Žádnou z těchto sjednaných služeb žalovaný žalobci neposkytl a žalobce a) je musel zabezpečit sám, tedy konkrétně odtah vozidla do servisu, opravu vozidla, která však byla hotova až dalšího dne a tím pádem i nutnost obstarat ubytování v nevyhovujícím místním hotelu. Po opravě vozidla v Srbsku žalobci pokračovali v cestě, vozidlo však vykazovalo další závady a nedaleko cíle v Bulharsku se stalo opět nepojízdným. Žalobce a) již asistenční společnost nekontaktoval a sám si zajistil odtah a opravu vozidla v bulharském servisu - porucha měla spočívat v prasklém klínovém řemeni a poškozeném startéru. Posledního dne dovolené bylo vozidlo tedy opraveno a žalobci se s ním vydali na zpáteční cestu do České republiky. Na území Srbska došlo k další poruše - opět byl závadou klínový řemen, resp. prasklé ozubené kolo, na němž řemen drží, žalobci však dojeli na území Maďarska. I nyní si žalobce a) musel znovu zajistit odtah vozidla do servisu. Zde mu bylo sděleno, že cena opravy by si vyžádala cca 500 euro, což by bylo značně nehospodárné, žalobce a) se tedy rozhodl repatriaci vozidla do České republiky. Porušením uzavřené pojistné smlouvy tak žalobci a) vznikla hmotná i nehmotná újma a ostatním žalovaným nehmotná újma. Hmotná újma spočívá v tom, že žalobce a) musel vynaložit za opravu poruchy vozidla v Bulharsku částku 228 euro a částku 17 854 Kč za repatriaci vozidla z Maďarska, které mu ze strany žalovaného nebyly proplaceny; naproti tomu žalovaný uhradil žalobci a) celkem 610 euro za odtah vozidla při první poruše v Srbsku (120 euro), opravu vozidla při první poruše v Srbsku (160 euro), ubytování při první poruše v Srbsku (60 euro), odtah vozidla v Maďarsku (170 euro) a ubytování v Maďarsku (100 euro). Částku 17 854 Kč za repatriaci vozidla z Maďarska je nutno považovat za škodu dle § 2913 občanského zákoníku vzniklou porušením smlouvy proto, že žalovaný nedostál svým povinnostem sjednat žalobci a) opravu vozidla a v momentě, kdy se oprava ukázala jako neekonomická (šlo o totožnou závadu jako v Bulharsku a i pokud by se ji podařilo provést v době kratší sedmi dnů, nevedlo by to k odstranění závady vozidla) v opravně, kterou si rovněž žalobce a) musel sám vyhledat, ač tak měl učinit žalovaný, nezbylo než přistoupit k repatriaci vozidla, aby žalobce a) předešel dalším škodám. Porušením uzavřené pojistné smlouvy žalovaným vyvolalo u každého z žalobců vznik nehmotné újmy ve smyslu § 2971 občanského zákoníku. Nehmotná újma spočívá v tom, že žalobce a) musel na cestě sám zajistit služby, které měl zajistit zajišťovat právě žalovaný, což se nepochybně projevilo i ve sféře ostatních žalobců jako určitá ztráta radosti z dovolené. Nehmotná újma žalobců spočívala dále v tom, že museli cestou dvakráte nocovat v nevyhovujícím ubytování na území Srbska a Maďarska a konečně v tom, že byly narušeny dovolenkové plány žalobců a toto porušení nebylo vykompenzováno poskytnutím sjednaných služeb. Výši nehmotné újmy pak žalobci stanovili u každého v částce 250 euro za analogického použití nařízení [příjmení] [číslo] upravujících kompenzaci při zpožděných letech. Žalovaný se k nárokům uplatňovaným vůči němu žalobci vyjádřil tak, že ani jeden z nich důvodný není. Připustil, že s žalobcem a) dne 29.8.2017 uzavřel pojistnou smlouvu [číslo] že na základě žádosti žalobce a) byl mu navýšen limit asistenční služby na 10 000 Kč pro Českou republiku a 20 000 Kč pro zahraničí. Dále připustil, že žalobce a) kontaktoval dne 20.8.2018 asistenční službu žalovaného - [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] V důsledku technické závady však žalobci a) bylo sděleno, že pro případ poruchy vozidla v zahraničí připojištění sjednané nemá, dále již žalobce a) asistenční službu a ani žalovaného nekontaktoval. Dne 3.9.2018 žalobce a) žalovaného vyzval nechť celou záležitost prošetří, což žalovaný učinil a vyplatil žalobci a) částku 610 euro za odtah vozidla při první poruše v Srbsku (120 euro), opravu vozidla při první poruše v Srbsku (160 euro), ubytování při první poruše v Srbsku (60 euro), odtah vozidla v Maďarsku (170 euro) a ubytování v Maďarsku (100 euro). Částka 610 euro přestavuje 15 680,05 Kč, přičemž limit pojistného plnění dle smlouvy, resp. doplňkových pojistných podmínek pro asistenci vozidla činí 20 000 Kč, proto jsou veškeré nároky žalobce a) na plnění z pojistné smlouvy nad rámce rozdílu, tedy částky 4 319,95 Kč nedůvodné. Žalovaný žalobci a) proplatil nároky, resp. výdaje, které měly souvislost s opravou vozidla v Srbsku a Maďarsku, které žalobce a) alespoň nějakým hodnověrným způsobem doložil. Výdaj za opravu vozidla v Bulharsku v částce 228 euro však žalobce dokládá toliko svým čestným prohlášením, což za relevantní důkaz považovat nelze, o tom byl žalobce a) vyrozuměn již před podáním žaloby. Současně byl vyzván, nechť doloží, že by oprava vozidla v Maďarsku přesáhla dobu sedmi dnů ve smyslu čl. 5 odst. 2 písm. k ) doplňkových pojistných podmínek žalovaného, jen za této podmínky by žalovaný žalobci a) náklady repatriace vozidla uhradil, žalobce a) sám však uvádí, že k repatriaci přikročil poté, co zjistil vysokou ceny opravy a proto k repatriaci přistoupil jako k nejúspornějšímu řešení. Tato skutečnost je pravděpodobně důvodem, proč nárok na úhradu částky 17 854 Kč subsumuje pod ustanovení o náhradě škody, ač jde o nárok ze smlouvy. Žalovaný skutečně porušil svůj závazek z pojistné smlouvy, když žalovanému neposkytl sjednanou asistenční službu, nicméně toto jeho protiprávní jednání není v příčinné souvislosti se vším„ příkořím“, které žalobcům vzniklo, tedy se všemi vzniklými náklady v průběhu cesty. Žalobce a) zjevně při první poruše nezvolil dostatečně kvalitní opravnu, což mělo za následek vznik potřeby dalších oprav, což tedy nelze již klást k tíži žalovaného. Pokud jde o nárok žalobců na náhradu nehmotné újmy pro jakousi ztrátu radosti z dovolené, pak žalobci odkazovaný § 2971 občanského zákoníku na řešenou věc nedopadá. Předpokladem náhrady nehmotné újmy jsou zvláštní okolnosti vzniku škody, tj. zejména porušení důležité povinnosti z hrubé nedbalosti či úmyslná touha škodit či jiná zvlášť zavrženíhodná pohnutka. Žádná mimořádná okolnost vzniku škody zde není, ustanovení slouží k ochraně zásadních statků, jako je život a zdraví člověka, majetku významné hodnoty apod.. Průběh cesty žalobců není záviděníhodný, nicméně, za situace, kdy by žalovaný plnění poskytl, byly by plány žalobců a„ radost“ z dovolené i tak narušeny, neboť by stejně museli své poruchové vozidlo nechat opravit a přespávat v místních ubytovacích zařízeních. V reakci na námitky žalovaného žalobce ještě uvedl, že pokud byl žalobce a) při první poruše v Srbsku ze strany asistenční služby odmítnut, nemělo by zjevně smysl jej kontaktovat opakovaně, porušení smlouvy je z tohoto pohledu zjevně na straně žalovaného. Limit 20 000 Kč dle čl. 3 doplňkových pojistných podmínek žalovaného se vztahuje k jednotlivé pojistné události, zde však došlo k několika samostatným pojistným událostem (poruchám), kdy požadovaná plnění jsou nižší, než sjednaný limit. Žalobce mají za to, že jimi navržené důkazy – čestné prohlášení a účastnické výslechy žalobců a) a c) jsou způsobilými důkazy k prokázání jejich nároků, pokud by soud neměl za prokázanou výši těchto nároků, nechť je soud určí úvahou ve smyslu § 136 občanského soudního řádu. Tím, že žalobce nesplnil svoji základní povinnost z pojistné smlouvy, resp. jejího dodatku, lze dovodit, že tak učinil z hrubé nedbalosti, ustanovení § 2971 občanského zákoníku se tedy vztáhne i na řešenou věc. K výzvě soudu podal právní zástupce nezletilých žalobců b), d) a e) návrhy k soudům příslušným pro nezletilé o udělení souhlasu k podání žaloby a vedení sporu za nezletilé vůči žalovanému ohledně částky 250 euro Okresní soud [obec] svým rozsudkem č.j. [číslo jednací] ze dne 6.1.2021 a zdejší soud svým rozsudkem č.j. [číslo jednací] ze dne 11.11.2020 zákonným zástupcům nezletilých souhlas s podáním této žaloby dal. Soud provedl následující dokazování, z něhož zjistil tento skutkový stav: Mezi stranami nebylo sporným (§ 120 odst. 3 občanského soudního řádu), že žalobce a) coby pojištěný a žalovaný coby pojistitel dne 29.8.2017 uzavřeli smlouvu na pojištění vozidla [značka automobilu], [registrační značka], asistence při poruše vozu nebyla původně sjednána. Uvedenou skutečnost potvrzuje i návrh smlouvy na pojištění vozidel na č.l. 25 spisu. Sporným nebylo dále to, že žalobce a) a žalovaný uzavřeli k uvedené pojistné smlouvě dodatek, jímž byl pojistná smlouva rozšířena s účinností od 17.8.2018 o asistenci pro případ poruchy vozidla. Pro případ poruchy v zahraničí byl navýšen pojistný limit na částku 20 000 Kč, pojistný vztah byl sjednán na dobu od 17.8.2018 do 27.2.2019, jak podporují žádost o změnu parametru ve smlouvě (č.l. 70 spisu), sjetina ze systému žalovaného (č.l. 71 - 72 spisu) a dále e-mailová komunikace stran ze dne 17.8.2018 (č.l. 14 a 15 spisu). Poskytování asistenčních služeb se mělo v dalším řídit doplňkovými pojistnými podmínkami žalovaného, což se podává z toho, že se jich obě strany dovolávají, resp., žalobce a) sám tyto založil do spisu. Z doplňkových pojistných podmínek plyne, že sjednané asistenční služby (čl. 3) jsou škodovým neživotním pojištěním, tj. ze strany žalovaného jsou hrazeny náklady na provedení nezbytných oprav nebo služeb vzniklých v době trvání pojištění v rozsahu specifikovaném dále pro každou jednotlivou službu. Čl. 3.4 odkazuje na čl. 9 - tabulku pojistných limitů s tím, že každý limit je maximální hranicí plnění za tu kterou službu z jedné pojistné události. Dle čl. 1 a 4.2 měla asistenční služby zajišťovat [právnická osoba] [anonymizováno], s.r.o., která zajistí konkrétního dodavatele. V čl. 4 se žalovaný zavázal uhradit výlohy na tu kterou službu, a to do výše sjednaného limitu. Dle čl. 5 měl žalobce poskytnout v případě škodní události technickou asistenci, konkrétně dle čl. 5 písm. a) službu dispečinku, b) práci mechanika, c) vyproštění vozidla, d) jeho odtah, e) úschovu vozidla, f) zapůjčení náhradního vozidla, g) ubytování v místním hotelu v závislosti na místních podmínkách a možnostech, i) dopravu do servisu, j) v zahraničí po odtažení vozidla do servisu provedení dílčí opravy dostatečné pro to, aby vozidlo bylo schopné návratu do České republiky, hrazeny jsou pouze náklady na diagnostiku a práci mechanika, náhradní díly si pojištěný hradí sám, k ) repatriaci vozidla je-li vozidlo opravitelné, ale jeho oprava by trvala déle, jak sedm dní. Dle čl. 9 se na službu dispečinku nevztahuje žádný limit, za příjezd a práci mechanika, vyproštění vozidla, odtah, úschovu, náhradní ubytování, dopravu do servisu, náhradní vozidlo, náhradní dopravu vztahuje limit 20 000 Kč v zahraničí pro vozidlo do 3,5 tuny, za repatriaci se pak měly hradit skutečné náklady, za opravu vozidla 7 000 Kč. Sporu nebylo dále v tom, že žalobci dne 19.8.2018 vyrazili ve vozidle [značka automobilu], [registrační značka], na dovolenou do Bulharska, že dne 20.8.2018 se na územní Srbska na vozidle vyskytla porucha, která vozidlo činila nepojízdným, že v důsledku této poruchy byl žalobce a) nucen vozidlo - poté, co mu faktický poskytovatel asistenčních služeb, [právnická osoba] [anonymizováno], s.r.o.. poskytnutí asistenčních služeb odmítl s tím, že je žalobce a) nemá sjednány - nechat odtáhnout do nejbližší opravny a noc přečkat s ostatními žalobci v místním hotelu. Výše uvedené podporuje potvrzení o opravě ze Srbska (č.l. 8 spisu), a e-mailová komunikace mezi zmocněncem žalobce a) a žalovaným z října 2018 a též skutečnost, že žalovaný tyto nároky žalobci uhradil - odtah vozidla 120 euro, opravu vozidla 160 euro, ubytování v hotelu 60 euro. Žalovaný připustil, že v důsledku technické závady nepředal informaci o sjednání připojištění – asistence při poruše vozidla - přímému dodavateli této služby, [právnická osoba] CZ, s.r.o.. Sporu nebylo dále v tom, že se na území Maďarska na vozidle projevila další závada, která vozidlo činila nepojízdným, že v důsledku této poruchy byl žalobce a) nucen vozidlo nechat odtáhnout do nejbližší opravny a noc přečkat s ostatními žalobci v místním hotelu. Výše uvedené podporuje potvrzení z Maďarska (č.l. 7 spisu) a e-mailová komunikace mezi zmocněncem žalobce a) a žalovaným z října 2018 a též skutečnost, že žalovaný tyto nároky žalobci uhradil - odtah vozidla 170 euro a ubytování 100 euro. Spornou skutečností rovněž nebylo, že žalobce a) poruše v Srbsku již asistenční službu ani žalovaného při další poruše nekontaktoval, ani nebyl sám z jejich strany kontaktován. Faktura č. 2018 prokazuje skutečnost, že žalobce a) nechal vozidlo z maďarské opravny odtáhnout na území České republiky, za tuto službu uhradil [jméno] [příjmení], [IČO] částku 17 854 Kč. Z e-mailové komunikace stran z 19.10.2018 až 7.11.2018 se podává, že žalovaný žalobce a) prostřednictvím zmocněnce žalobce a) uvědomil, že mu náklady na opravu vozidla v Bulharsku proplatí, pokud předloží rozpis položek za tuto opravu. Z přípisu právního zástupce žalobce a) žalovanému ze dne 19.11.2018 a kopie o doručení do datové schránky se podává, že žalobce a) žalovaného vyzval k úhradě částek 228 euro a 17 854 Kč, jakož i nehmotné újmy. Z reakce žalovaného na uvedenou výzvu ze dne 13.12.2018 se podává, že žalovaný nároky žalobce a) odmítl; nároky žalobce a) odmítla i asistenční společnost, jak plyne z přípisu [právnická osoba] [anonymizováno], s.r.o. Soud zhodnotil provedené důkazy z hlediska zákonnosti, závažnosti a pravdivosti a má za to, že tyto důkazy jsou spolehlivým podkladem pro rozhodnutí ve věci, tedy, že nic nebrání tomu, aby z nich soud při rozhodování o věci vycházel. Pravost či pravdivost provedených listinných důkazů jako takových nebyla v tomto řízení účastníky zpochybňována. Naproti tomu žalobce a) přes poučení ze strany soudu neprokázal, že vozidlo [značka automobilu] [registrační značka] mělo cestou na dovolenou v Bulharsku poruchu, na jejíž opravu žalobce vynaložil částku 228 euro, ani neprokázal, že vozidlo mělo cestou z dovolené zpět v Maďarsku poruchu, jejíž oprava by trvala déle než sedm dní. Snímky opraven v Bulharsku a v Maďarsku, získané prostřednictvím služby Google maps, navíc až po provedeném výslechu žalobce a) a c) tuto skutečnost objektivně dokázat nemohou. V rámci svých účastnických výpovědí si pak žalobci nevybavili ani název bulharské autoopravny, jejího provozovatele, ani místa, kde se nacházela, sami si fotografie vozidla v této opravně nepořídili. Již v žalobě žalobci uvedli, že k repatriaci žalobce a) přistoupil proto, že se mu cena opravy jevila vysoká a repatriace naopak jako levnější řešení. Účastnický výslech je jinak důkazem toliko podpůrným, když nelze rozumně předpokládat, že by účastník vědomě uváděl něco ve svůj neprospěch; čestná prohlášení vyhotovená žalobcem a) stojí účastnickému výslechu svoji„ silou“ na stejné úrovni. Konkrétní skutečnosti v tomto směru neplynou ani z fotografií vozidla na č.l. 122 - 126 spisu, neboť zde jsou bez bližšího upřesnění zobrazeny jednotlivé díly motoru vozidla [příjmení] [jméno]. Rovněž SMS komunikace žalobce a) se svým známým ze dne 28.8.2018 ke skutečnostem, o nichž byl žalobce a) poučen nevypovídá. Žalobce a) si stýská nad další poruchou vozidla, která má spočívat nefunkčním startéru, nic bližšího zde však uvedeno není. Z výpisu z účtu žalobce a) na č.l. 32 spisu žádné podstatné skutečnosti pro právní posouzení věci nevyplývají. Soud pak neprováděl vůbec důkaz potvrzením bulharské opravny navrhované žalobci, neboť tito soudu takový důkaz nakonec nepředložili. Podle § 1721 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ze závazku má věřitel vůči dlužníku právo na určité plnění jako na pohledávku a dlužník má povinnost toto právo splněním dluhu uspokojit. Podle § 2758 občanského zákoníku pojistnou smlouvou se pojistitel zavazuje vůči pojistníkovi poskytnout jemu nebo třetí osobě pojistné plnění, nastane-li nahodilá událost krytá pojištěním (pojistná událost), a pojistník se zavazuje zaplatit pojistiteli pojistné. Podle § 2811 občanského zákoníku při škodovém pojištění poskytne pojistitel pojistné plnění, které v ujednaném rozsahu vyrovnává úbytek majetku vzniklý v důsledku pojistné události. Podle § 2894 odst. 2 občanského zákoníku nebyla-li povinnost odčinit jinému nemajetkovou újmu výslovně ujednána, postihuje škůdce, jen stanoví-li to zvlášť zákon. V takových případech se povinnost nahradit nemajetkovou újmu poskytnutím zadostiučinění posoudí obdobně podle ustanovení o povinnosti nahradit škodu. Podle § 2971 občanského zákoníku odůvodňují-li to zvláštní okolnosti, za nichž škůdce způsobil újmu protiprávním činem, zejména porušil-li z hrubé nedbalosti důležitou právní povinnost, anebo způsobil-li újmu úmyslně z touhy ničit, ublížit nebo z jiné pohnutky zvlášť zavrženíhodné, nahradí škůdce též nemajetkovou újmu každému, kdo způsobenou újmu důvodně pociťuje jako osobní neštěstí, které nelze jinak odčinit. Po podřazení skutkového stavu pod výše uvedená ustanovení občanského zákoníku a též s ohledem na obsah smlouvy, resp. doplňkových pojistných podmínek, dospěl soud k závěru, že žaloba důvodná není. Jde-li o nárok na zaplacení částky 228 euro za opravu vozidla v Bulharsku, pak je soud toho názoru, že se jedná svojí povahou o nárok z uzavřené pojistné smlouvy, resp. jejího dodatku o asistenčních službách, to s ohledem na ujednání čl. 3 v návětí, 3.4 a 4.2 doplňkových pojistných podmínek coby součásti smlouvy. Tedy plnění, které žalovaný coby pojistitel měl dle smlouvy poskytnout, leč - ať již z jakéhokoliv důvodu - neposkytl. Jde tedy o vlastní předmět smlouvy, nikoliv škodu, která by porušením závazku žalovaného žalobci a) vznikla, tedy majetkovou újmu spočívající v něčem jiném (co by porušení smlouvy žalovaným dále vyvolalo), než je nesplnění samotného závazku ze smlouvy, byť žalobce b) měl tvrzenou opravu v Bulharsku platit sám. Opravu vozidla však žalobce a) musí alespoň nějak doložit (jako jiný pojištěný vůbec existenci vzniku pojistné události), což se mu však přes poučení ze strany soudu, jak uvedeno ve skutkové části rozsudku, nezdařilo. Nebyl-li prokázán sám základ nároku, nelze určovat jeho výši úvahou soudu ve smyslu § 136 občanského soudního řádu. Jde-li o nárok na zaplacení částky 17 854 Kč za repatriaci vozidla z Maďarska do České republiky, situace je zde v zásadě shodná s tím, co je uvedeno ohledně nároku na zaplacení částky 228 euro. Jde o nárok z pojistné smlouvy a bylo na žalobci a), aby prokázal, že vozidlo nebylo možno opravit během sedmi dnů. Jen za této situace by totiž žalovaný dle smlouvy tuto služby poskytl, resp. uhradil, a to bez omezení, ve výši skutečných nákladů repatriace. Ani v tomto případě však žalobce a) sjednaný předpoklad pro úhradu repatriace vozidla neprokázal. Ve vztahu k oběma nárokům lze připojit, že skutečnost, že žalobce a) po první poruše v Srbsku, kdy byl asistenční službou odmítnut, tuto nebo žalovaného při další poruše či poruchách nekontaktoval, samo o sobě jeho nárok nevylučuje, pokud měl v době cesty platně sjednané asistenční připojištění (v tom se obě stany shodly). Současně je soud názoru, že každou jednotlivou poruch a její opravu je třeba posuzovat jako samostatnou pojistnou událost, neboť jde o oddělené skutky či jevy v objektivní realitě, byť vzniklé při jedné cestě či dovolené, proto by se pojistné limity vztahovaly na každou nastalou poruchu (a v souvislosti s tím odtah, opravu, ubytování atd.) samostatně a nelze je sčítat. Jde-li o nárok žalobců na zaplacení částky 250 euro každému z nich coby náhradu nehmotné újmy (spočívající v tom, že v důsledku porušení smlouvy žalovaným, tedy neposkytnutím asistenčních služeb musel žalobce a) na cestě sám řešit situace, které měl na starost žalovaný, což se nepochybně projevilo i ve sféře ostatních žalobců jako jakási ztráta radosti z dovolené, že museli cestou dvakráte nocovat v nevyhovujícím ubytování na území Srbska a Maďarska a že byly narušeny dovolenkové plány žalobců a toto porušení nebylo vykompenzováno poskytnutím sjednaných služeb) pak - aniž by bylo třeba činit teoretický rozbor vlastní povahy nehmotné újmy - občanský zákoník ani jiný předpis neobsahuje ve smyslu § 2894 odst. 2 občanského zákoníku speciální úpravu nehmotné újmy žalobců ve vztahu k posuzované věci, je tedy nutno aplikovat„ obecný“ § 2971, jak ostatně i žalobci činí. Lze nicméně souhlasit s žalovaným, že tato norma na případ žalobců nedopadá. Hypotéza citovaného ustanovení je relativně neurčitá se dvěma demonstrativními případy. Je tedy potřebí zvláštních okolností, např. porušení důležité povinnosti z hrubé nedbalosti či úmyslného způsobení z touhy ničit či obdobné zavrženíhodné pohnutky. Soud je toho názoru, že zvláštní okolnosti zde dány nejsou, mezi účastníky byla uzavřena pojistná smlouva na pojištění vozidla (tzv. povinné ručení a k tomu pojištění skel) s následným připojištěním asistence, tedy obvyklý, běžně uzavíraný právní vztah, jehož předmětem bylo běžně provozované motorové vozidlo. Žalobci s vozidlem cestovali do státu ležícího v Evropě, ani zde soud okolnost zvláštního významu neshledává, takové cesty nejsou opět ničím neobvyklým. Že by snad žalovaný chtěl úmyslně z nízké pohnutky žalobcům působit nehmotnou újmu žalobci ani netvrdili a nebyl by i dán žádný zjevný smysl takového jednání ze strany žalovaného coby právnické osoby. Žalovaný svoji povinnost z pojistné smlouvy zjevně porušil, když žalobci a) asistenční služby neposkytl, nicméně každé porušení smlouvy není způsobilé vyvolat u druhé strany nehmotnou újmu dle § 2971 občanského zákoníku, a to třebas by šlo o povinnost, která byla hlavní povinností žalovaného z pojistné smlouvy, resp. jejího dodatku; ostatně každá smlouva obsahuje pro účastníky„ hlavní“ povinnosti, přičemž může mít i tzv. vedlejší ujednání. Nicméně i porušení hlavní povinnosti stranou smlouvy nevede ihned ke vzniku nehmotné újmy. Důležitost povinnosti se odvíjí od toho, k ochraně jakého právního statku je určena. Jak plyne i z odkazované komentářové literatury takový statkem je především život a zdraví člověka, lze si představit, že i některých domácích zvířat, dále majetku jako vzácných uměleckých děl apod. V řešené věci se takto významný chráněný zájem jednoduše nevyskytuje, rovněž nelze hovořit o tom, že by žalovaný svoji povinnost porušil z hrubé nedbalosti (uváděl technickou chybu při předávání údajů asistenční společnosti), tedy s vyšší než obvyklou lehkomyslností či bezohledností. Narušení dovolenkových plánů žalobců bylo tedy primárně dáno opravdu tím, že se jim cestou opakovaně porouchalo jejich vozidlo, nikoliv tím, že žalovaný nespolupůsobil při jeho opravě, tak jak dle smlouvy měl. Odhlédnout nelze ani od skutečnosti, že oprava dle čl. 5 odst. 2, písm. j) doplňkových pojistných podmínek měla být provedena v rozsahu nutném, aby bylo vozidlo schopno návratu do České republiky. Žalovaní však po opravě v Srbsku dne 21.8.2018 pokračovali dále v cestě, ke vzniku následné lidsky nepříjemné situace tedy minimálně zčásti přispěli i sami. Vzhledem k uvedenému tedy soud žalobu v plném rozsahu zamítl (výroky I. až V.). O nákladech řízení ve vztahu mezi žalobcem a) a žalovaným (výrok VI.) soud rozhodl dle § 142 odst. 1 občanského soudního řádu, a sice podle výsledku sporu tak, že povinnost k jejich náhradě uložil žalobci a), neboť žalovaný měl plný úspěch ve věci. Náklady řízení žalovaným vynaložené činí 15 064 Kč a představují: - náklady právního zastoupení advokátem za 5 úkonů právní služby po 2 340 Kč dle § 7 společně s § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (za převzetí zastoupení, dvě písemná podání ve věci samé, účast na jednání soudu dne 13.4.2021 a 10.6.2021), přičemž při kurzu ČNB 25,46 Kč za jedno euro, platném ke dni 1.6.2021 tak pro stanovení sazby odměny částce 478 euro odpovídalo 12 170 Kč; s připočtením částky 17 854 Kč tak soud vycházel z tarifní hodnoty 30 024 Kč - paušální částku náhrad hotových výdajů 750 Kč (podle § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb.), nicméně, jelikož právní zástupce žalovaného činil každý úkon právní služby ve vztahu ke všem žalobcům náleží mu vůči žalobci a) nárok na polovinu 5 režijních paušálů po 300 Kč, když ohledně druhé poloviny soud zavázal žalobce c) - částku odpovídající dani z přidané hodnoty, kterou je advokát, notář nebo patentový zástupce povinen z odměny za zastupování a z náhrad odvést podle zvláštního právního předpisu (§ 137 odst. 3 občanského soudního řádu) ve výši 2 614 Kč. O nákladech řízení ve vztahu mezi žalobcem c) a žalovaným (výrok VII.) soud rozhodl dle § 142 odst. 1 občanského soudního řádu, a sice podle výsledku sporu tak, že povinnost k jejich náhradě uložil žalobci c), neboť žalovaný měl plný úspěch ve věci. Náklady řízení žalovaným vynaložené činí 9 982 Kč a představují: - náklady právního zastoupení advokátem za 5 úkonů právní služby po 1 500 Kč dle § 7 společně s § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (za převzetí zastoupení, dvě písemná podání ve věci samé, účast na jednání soudu dne 13.4.2021 a 10.6.2021), přičemž při kurzu ČNB 25,46 Kč za jedno euro, platném ke dni 1.6.2021 tak pro stanovení sazby odměny částce 250 euro odpovídalo 6 365 Kč - paušální částku náhrad hotových výdajů 750 Kč (podle § 13 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb.), nicméně, jelikož právní zástupce žalovaného činil každý úkon právní služby ve vztahu ke všem žalobcům náleží mu vůči žalobci c) nárok na polovinu 5 režijních paušálů po 300 Kč, když ohledně druhé poloviny soud zavázal žalobce a) - částku odpovídající dani z přidané hodnoty, kterou je advokát, notář nebo patentový zástupce povinen z odměny za zastupování a z náhrad odvést podle zvláštního právního předpisu (§ 137 odst. 3 občanského soudního řádu) ve výši 1 732 Kč. Pokud jde o náhradu nákladů řízení ve vztahu mezi nezletilými žalobci b), d) a e) a žalovaným (výrok VIII.), pak v tomto případě se soud rozhodl aplikovat § 150 občanského soudního řádu a náhradu nákladů řízení žalovanému, jenž měl ve smyslu § 142 odst. 1 občanského soudního řádu jinak plný úspěch ve věci nepřiznat, přiznal jen soudní poplatek. Náklady řízení žalovaným vynaložené by jinak činily obdobnou částku jako u žalobce c). Podle § 150 občanského soudního řádu jsou-li tu důvody hodné zvláštního zřetele, nemusí soud výjimečně náhradu nákladů řízení zcela nebo zčásti přiznat. Důvodem toho postupu je skutečnost, že na podání této žaloby sami nezletilí zjevně vliv neměli (byť podání žaloby jejich zákonnými zástupci bylo schváleno opatrovnickými soudy) a částka k náhradě nákladů řízení se v jejich případě jeví jako poměrně vysoká a pro nezletilé ve věku 17 a 13 let představující nepřiměřenou zátěž do budoucna. Aplikace § 150 občanského soudního řádu se pak nemůže negativně projevit v poměrech žalovaného, který je komerční pojišťovnou s celostátní působností a základním kapitálem 209 553 890 Kč, jak se podává z výpisu z obchodního rejstříku žalovaného.

Poučení