24 C 130/2020 - 143

Rubrum

Okresní soud v Karviné rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Milana Pelikána, Ph.D., a přísedících Jarmily Paličkové a Jarmily Macoškové ve věci žalobce: [Jméno žalobce], narozený [Anonymizováno] bytem [Adresa žalobce] zastoupený advokátem [Jméno advokáta A] sídlem [Adresa advokáta A] proti žalovanému: [Jméno žalovaného]., IČO [IČO žalovaného] sídlem [Adresa žalovaného] zastoupený advokátem [Jméno advokáta B] sídlem [Adresa advokáta B] o 22 801,00 Kč s příslušenstvím - náhrada za ztrátu na výdělku takto:

Výrok

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku ve výši 1 090 467 Kč se zákonným úrokem z prodlení počítaným vždy od 15. dne v měsíci do zaplacení, a to za měsíc prosinec 2018 z částky 5 916 Kč, za měsíc leden 2019 z částky 10 601 Kč, za měsíce únor 2019 až leden 2020 z částek 11 376,23 Kč, za měsíce únor 2020 až leden 2021 z částek 12 753,19 Kč, za měsíce únor 2021 až leden 2022 z částek 14 524,83 Kč, za měsíce únor 2022 až červen 2022 z částek 15 172,29 Kč, za měsíce červenec 2022 až září 2022 z částek 17 416,82 Kč, za měsíce říjen 2022 až leden 2023 z částek 18 956,89 Kč, za měsíce únor 2023 až červen 2023 z částek 20 545,89 Kč, za měsíce červenec 2023 až leden 2024 z částek 21 699,05 Kč, za měsíce únor 2024 až červen 2024 z částek 22 059,05 Kč, za měsíc červenec 2024 z částky 19 182 Kč, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobci částku ve výši 853 773 Kč, dále zákonné úroky z prodlení počítané vždy od 15. dne v měsíci do zaplacení za měsíc prosinec 2018 z částky 7 764 Kč, za měsíce leden 2018 až červen 2024 z částek 12 200 Kč, za měsíc červenec 2024 z částky 10 609 Kč, a dále aby žalovaný žalobci od 27. 7. 2024 do budoucna hradil se zákonným úrokem z prodlení měsíčně částku 34 259,05 Kč, splatnou vždy k 14. dni v měsíci, se zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci k rukám jeho zástupce na nákladech řízení částku ve výši 41 887,20 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

IV. Žalovaný je povinen zaplatit České republice na účet Okresního soudu v Karviné na státem hrazených nákladech řízení na znalečné částku ve výši 30 060 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

V. Žalovaný je povinen zaplatit České republice na účet Okresního soudu v Karviné 100 % náhrady nákladů řízení spočívající v odměně a náhradě hotových výdajů ustanoveného zástupce žalobce. Výše náhrady a její splatnost bude stanovena samostatným usnesením.

VI. Žalovaný je povinen zaplatit České republice na účet Okresního soudu v Karviné soudní poplatek ve výši 54 520 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobou doručenou soudu dne 27. 5. 2020 se žalobce domáhal vydání rozhodnutí, kterým by žalovaný byl zavázán zaplatit žalobci náhradu škody ve výši 1 862 190 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 13 680 Kč od 15. 12. 2018 do zaplacení, úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 22 801 Kč od 15. 1. 2019 do zaplacení, úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 23 576,23 Kč od 15. 2. 2019 do zaplacení, úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 23 576,23 Kč od 15. 3. 2019 do zaplacení, úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 23 576,23 Kč od 15. 4. 2019 do zaplacení, úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 23 576,23 Kč od 15. 5. 2019 do zaplacení, úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 23 576,23 Kč od 15. 6. 2019 do zaplacení, úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 23 576,23 Kč od 15. 7. 2019 do zaplacení, úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 23 576,23 Kč od 15. 8. 2019 do zaplacení, úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 23 576,23 Kč od 15. 9. 2019 do zaplacení, úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 23 576,23 Kč od 15. 10. 2019 do zaplacení, úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 23 576,23 Kč od 15. 11. 2019 do zaplacení, úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 23 576,23 Kč od 15. 12. 2019 do zaplacení, úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 23 576,23 Kč od 15. 1. 2020 do zaplacení, úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 24 953,19 Kč od 15. 2. 2020 do zaplacení, úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 24 953,19 Kč od 15. 3. 2020 do zaplacení, úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 24 953,19 Kč od 15. 4. 2020 do zaplacení, úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 24 953,19 Kč od 15. 5. 2020 do zaplacení, úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 24 953,19 Kč od 15. 6. 2020 do zaplacení, úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 24 953,19 Kč od 15. 7. 2020 do zaplacení, úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 24 953,19 Kč od 15. 8. 2020 do zaplacení, úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 24 953,19 Kč od 15. 9. 2020 do zaplacení, úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 24 953,19 Kč od 15. 10. 2020 do zaplacení, úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 24 953,19 Kč od 15. 11. 2020 do zaplacení, úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 24 953,19 Kč od 15. 12. 2020 do zaplacení, úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 24 953,19 Kč od 15. 1. 2021 do zaplacení, úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 26 724,87 Kč od 15. 2. 2021 do zaplacení, úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 26 724,87 Kč od 15. 3. 2021 do zaplacení, úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 26 724,87 Kč od 15. 4. 2021 do zaplacení, úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 26 724,87 Kč od 15. 5. 2021 do zaplacení, úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 26 724,87 Kč od 15. 6. 2021 do zaplacení, úrokem z prodlení ve výši 8 % ročně z částky 26 724,87 Kč od 15. 7. 2021 do zaplacení, úrokem z prodlení ve výši 8 % ročně z částky 26 724,87 Kč od 15. 8. 2021 do zaplacení, úrokem z prodlení ve výši 8 % ročně z částky 26 724,87 Kč od 15. 9. 2021 do zaplacení, úrokem z prodlení ve výši 8 % ročně z částky 26 724,87 Kč od 15. 10. 2021 do zaplacení, úrokem z prodlení ve výši 8 % ročně z částky 26 724,87 Kč od 15. 11. 2021 do zaplacení, úrokem z prodlení ve výši 8 % ročně z částky 26 724,87 Kč od 15. 12. 2021 do zaplacení, úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 26 724,87 Kč od 15. 1. 2022 do zaplacení, úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 27 372,29 Kč od 15. 2. 2022 do zaplacení, úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 27 372,29 Kč od 15. 3. 2022 do zaplacení, úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 27 372,29 Kč od 15. 4. 2022 do zaplacení, úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 27 372,29 Kč od 15. 5. 2022 do zaplacení, úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 27 372,29 Kč od 15. 6. 2022 do zaplacení, úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 29 616,82 Kč od 15. 7. 2022 do zaplacení, úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 29 616,82 Kč od 15. 8. 2022 do zaplacení, úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 29 616,82 Kč od 15. 9. 2022 do zaplacení, úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 31 156,89 Kč od 15. 10. 2022 do zaplacení, úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 31 156,89 Kč od 15. 11. 2022 do zaplacení, úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 31 156,89 Kč od 15. 12. 2022 do zaplacení, úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 31 156,89 Kč od 15. 1. 2023 do zaplacení, úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 32 745,89 Kč od 15. 2. 2023 do zaplacení, úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 32 745,89 Kč od 15. 3. 2023 do zaplacení, úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 32 745,89 Kč od 15. 4. 2023 do zaplacení, úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 32 745,89 Kč od 15. 5. 2023 do zaplacení, úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 32 745,89 Kč od 15. 6. 2023 do zaplacení, úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 33 899,05 Kč od 15. 7. 2023 do zaplacení, úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 33 899,05 Kč od 15. 8. 2023 do zaplacení, úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 33 899,05 Kč od 15. 9. 2023 do zaplacení, úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 33 899,05 Kč od 15. 10. 2023 do zaplacení, úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 33 899,05 Kč od 15. 11. 2023 do zaplacení, úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 33 899,05 Kč od 15. 12. 2023 do zaplacení, úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 33 899,05 Kč od 15. 1. 2024 do zaplacení, úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 34 259,05 Kč od 15. 2. 2024 do zaplacení, úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 34 259,05 Kč od 15. 3. 2024 do zaplacení, úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 34 259,05 Kč od 15. 4. 2024 do zaplacení, úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 34 259,05 Kč od 15. 5. 2024 do zaplacení, úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky 34 259,05 Kč od 15. 6. 2024 do zaplacení, a dále aby žalovaný byl povinen platit žalobci částku 34 259,05 Kč měsíčně, valorizovanou dle nařízení vlády, splatnou vždy 14. dne příslušného měsíce, a to od 14. 7. 2024 s ročním úrokem ve výši repo sazby, stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

2. Žalobce tvrdil, že byl zaměstnán u žalovaného jako horník – dělník v uhelných dolech od 28. 6. 2006 do 12. 11. 2018. Dne [datum] došlo při práci v rubání k pracovnímu úrazu žalobce, jehož následkem došlo ke zranění kotníku pravé nohy. Žalobce byl v den úrazu hospitalizován v Nemocnici [adresa], kde byla dne [datum] provedena operace pravého kotníku. Z tohoto důvodu byl žalobce od [datum] do [datum] v pracovní neschopnosti. Dne 28. 1. 2017 nastoupil do zaměstnání, kde vykonával stejný druh práce dle sjednané pracovní smlouvy. U žalobce přetrvávala bolest v pravém kotníku, a proto byl od [datum] opět v pracovní neschopnosti, která trvala od [datum] a byla v příčinné souvislosti s pracovním úrazem ze dne [datum]. V důsledku neustupující bolesti, která byla způsobena pracovním úrazem, a i po marných pokusech o zlepšení stavu, se žalobce rozhodl dne 12. 11. 2018 ukončit pracovní poměr s žalovaným dohodou. Žalobce současně v období od 1. 9. 2006 do 10. 7. 2018 vykonával práci pro zaměstnavatele „[Anonymizováno], se sídlem [Anonymizováno], Polsko (dále jen „[Anonymizováno]“). K rozvázání tohoto pracovního poměru došlo z důvodu přetrvávajících zdravotních problémů souvisejících s úrazem. Lékař v lékařské zprávě ze dne 21. 6. 2018 uvedl, že považuje stav žalobce jako trvalý, s omezením chůze po nerovném a kluzkém terénu, bez práce ve vlhku a chladu a bez zvedání a nošení těžkých břemen. Z těchto důvodů žalobce nemůže pokračovat ve výkonu práce na sjednané pozici u žalovaného, ani u jakéhokoliv jiného zaměstnavatele v rámci sjednaného druhu práce. Žalobce si nechal vypracovat znalecký posudek soudním znalcem v oboru zdravotnictví, odvětví ortopedie, se specializací traumatologie pohybového ústrojí, [tituly před jménem] [jméno FO], který dospěl k závěru, že zatěžování dolní končetiny žalobce ve smyslu pracovního zařazení je možné pouze bez nadměrného zatěžování, delší chůze, nošení břemen a chůze po nerovném terénu. S odkazem na příslušná ustanovení zákoníku práce se žalobce domáhal náhrady škody spočívající ve ztrátě na výdělku po skončení pracovní neschopnosti. Žalobcův průměrný výdělek před vznikem škody u žalovaného činil za předchozí kalendářní čtvrtletí (tj. 1. 7. 2018 až 30. 9. 2018) 13 174 Kč a průměrný výdělek u polského zaměstnavatele za předchozí kalendářního čtvrtletí) 1. 7. 2018 až 10. 7. 2018) činil 9 627 Kč. V součtu činil průměrný výdělek z obou pracovních poměrů 22 801 Kč. Pro přepočet polského zlotého na české koruny dle ČNB byl kurz ke dni 10. 7. 2018 5,994 PLN. Ode dne 12. 11. 2018 se žalobce nachází bez jakýchkoliv příjmů. Od 28. 11. 2018 je žalobce evidován na úřadu práce v Polsku jako osoba nezaměstnaná, bez nároku na podporu v nezaměstnanosti. Žalobce nedosahuje žádného výdělku po pracovním úrazu.

3. Žalovaný nesouhlasil s žalobou. Na svou obranu uvedl, že žalovaný je firmou, která vznikla a existuje podle českého práva, disponuje celou škálou vlastních zaměstnanců, kteří zajišťují v souladu s báňskými předpisy těžební činnost. Žalovaný má pronajaty potřebné prostory na jednotlivých důlních pracovištích. Žalovaný zaměstnává i polské zaměstnance. Všichni zaměstnanci z Polska jsou zároveň v Polsku zaměstnáni na poloviční úvazek ve firmě „[Anonymizováno]“, přičemž jim tato Polská firma nepřiděluje konkrétní pracovní úkoly, jedná se o jakousi placenou pracovní pohotovost. V souvislosti s tímto zaměstnáním u firmy „[Anonymizováno]“, vznikají zaměstnancům nároky z pracovního poměru v Polské republice. Jedná se o pracovní poměr sjednaný v souladu s ustanovením polského ustanovení zákoníku práce z 26. 6. 1974. Zaměstnanci od tohoto polského zaměstnavatele dostávají mzdu, náhradu za pracovní cesty, dále je jim zaměstnavatelem hrazeno pojistné na důchodové a nemocenské pojištění, úrazové pojištění atp. Výše mzdy a dalších zaměstnaneckých výhod závisí na konkrétních pracovních smlouvách uzavřených se společností „[Anonymizováno]“ a jejich zaměstnancem, dále na platném pracovním řádu, a také na výši stanovené minimální odměny za práci v Polské republice. Ve firmě žalovaného dochází ke sjednání standardního pracovního poměru dle zákoníku práce platného v České republice, jehož součástí je i dohoda o mzdě. Každý zaměstnanec má svobodnou volbu, zdali za těchto podmínek do pracovního poměru, s firmou žalovaného, nastoupí či nikoliv. Žalobce při sjednávání pracovního poměru v polské společnosti „[Anonymizováno]“, věděl a souhlasil, což stvrdil podpisem pracovní smlouvy s polskou firmou „[Anonymizováno]“, že tato mu nebude přidělovat práci, že zde bude pouze v pracovní pohotovosti, budou mu vypláceny cestovní náhrady a odměna za pracovní pohotovost, a bude přidělen k práci v české hornické firmě [Jméno žalovaného]., která mu bude poskytovat mzdu za vykonanou práci. Na žádost zaměstnanců, kteří jsou vždy, pokud se jedná o polské občany, zároveň zaměstnanci polské firmy „[Anonymizováno]“ a české firmy [Jméno žalovaného]., dostávají společně s výplatním lístkem z firmy žalovaného i informaci o vyplacených odměnách z firmy „[Anonymizováno]“, přičemž se jedná o informace přepočtené jak v polských zlotých, tak i v českých korunách. Z těchto skutečností nelze dovozovat odůvodněnost žalobního požadavku žalobce vůči žalovanému, v tom směru, že žalovaný by měl být povinen uhradit žalobci náhradu škody, způsobenou mu pracovním úrazem, v součtů výdělků žalobce u polské firmy „[Anonymizováno]“ a žalovaného. Žalovaný je přesvědčen, že neexistuje žádný právní důvod, který by odůvodňoval žalobcův požadavek, přičemž pracovní poměr žalobce u žalovaného je zcela samostatným právním jednáním jeho účastníků, uzavřeným podle českého práva, byť je jeho účastníkem žalobce jako občan Polské republiky. Dalším samostatným právním jednáním, který má jiné účastníky, je pracovní poměr uzavřený mezi žalobcem a polskou firmou „[Anonymizováno]“, jedná se o právní jednání uzavřené podle polského práva a účastníkem tohoto jednání není žalovaný, nikdy nebyl a nebude, jedná se o jednání, které žalovaný žádným způsobem neovlivňuje a ovlivnit nemůže. Dohoda uzavřená mezi žalovaným a polskou firmou „[Anonymizováno]“ je dohodou mezi dvěma obchodními společnostmi, jedná se o dohodu, která odpovídá jak českému tak i polskému právu, není s těmito právními řády v rozporu, neobchází žádnou právní normu, pouze deklaruje obchodní spolupráci dvou spolupracujících obchodních partnerů. K oprávněnosti žalobního požadavku žalobce nepostačí ani případné personální propojení firmy „[Anonymizováno]“ a žalovaného, když pouze z personálního obsazení firmy „[Anonymizováno]“ a žalovaného, není možno bez dalšího usoudit na jakékoli protizákonné či zákon obcházející jednání obou firem. V neposlední řadě je nutno žalobní požadavek na odškodnění pracovního úrazu posoudit i věcně, s tím, že dle názoru žalovaného, který vychází ze stanoviska Kooperativy pojišťovny, centra pojištění odpovědnosti za pracovní úrazy, ze dne 9. 8. 2019, žalobci nevznikl nárok na odškodnění na náhradu za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti, když žalobcův nárok není v příčinné souvislosti s pracovním úrazem, ze dne [datum]. Žalobce pracoval u žalovaného od 28. 6. 2006 na základě pracovní smlouvy a jeho pracovní poměr byl sjednán na dobu určitou do 31. 12. 2018, a to na pozici horník-dělník, s pracovištěm důl [adresa]. Dne [datum] utrpěl žalobce pracovní úraz, v důsledku kterého byl v pracovní neschopnosti do 12. 11. 2018. Po skončení pracovní neschopnosti byla žalobci nabídnuta lehčí práce, a to hlídání pásových dopravníků, přičemž tato práce byla pro žalobce vhodná, a to i s ohledem na následky pracovního úrazu, což stvrdil i pracovně lékařský posudek. Žalobce však tuto práci odmítl a ukončil pracovní poměr na vlastní žádost dohodou k datu 12. 11. 2018. Lze tedy konstatovat, že žalovaný nabídl žalobci náhradní práci, kterou mohl žalobce vykonávat i pro následky pracovního úrazu ze dne [datum], avšak žalobce tuto práci odmítl a ukončil pracovní poměr u žalovaného. Není tedy dána příčinná souvislost mezi následky pracovního úrazu ze dne [datum] a ztrátou na výdělku po skončení pracovní neschopnosti u žalobce, když tento odmítl bezdůvodně vykonávat jinou žalovaným pro něj zajištěnou práci, která odpovídala následkům jeho pracovního úrazu.

4. Žalobce je občanem Polské republiky. Příslušnost k projednání věci soud dovodil z článku 21 odst. 1 písm. a/ nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012. V souladu s článkem 8 nařízení I. upravující rozhodné právo pro individuální pracovní smlouvy je rozhodným právem právo České republiky (pracovní smlouva byla uzavřena podle práva České republiky a žalobce vykonával práci na území České republiky).

5. Mezi účastníky nebylo sporu o tom, že žalobce byl zaměstnancem žalovaného jako horník v dole od 28. 6. 2006 do 12. 11. 2018, kdy byl pracovní poměr ukončen dohodou. Mezi účastníky dále nebylo sporu ani o tom, že žalovaný dne [datum] utrpěl u žalobce pracovní úraz, v důsledku něhož byl v pracovní neschopnosti do 12. 11. 2018.

6. Ve vztahu k nároku na náhradu škody za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti a jeho výši zůstalo sporným, zda žalobce mohl i nadále vykonávat práci horníka, popř. práci hlídače pásových dopravníků, dále zda s ohledem na to, že pracovní poměr ukončil dohodou na vlastní žádost, by i nadále, nebýt následků pracovního úrazu, vykonával práci u žalovaného, a dále zda měly být zohledněny v rámci průměrného výdělku před vznikem škody částky cestovních náhrad a mezd, které obdržel od společnosti „[Anonymizováno]“, se kterou uzavřel pracovní poměr na polovinu pracovního úvazku, avšak u které žádnou práci nevykonával.

7. Dodatky k pracovní smlouvě uzavřené mezi účastníky dne 28. 6. 2006, a to ze dne 28. 12. 2009, z 30. 6. 2010, 31. 7. 2011, 29. 7. 2011, 31. 7. 2012, 30. 4. 2013, 30. 9. 2013, 27. 9. 2013, 29. 10. 2013, 30. 12. 2013, 27. 2. 2014, 28. 4. 2014, 30. 6. 2014, 29. 9. 2014, 28. 1. 2015, 31. 3. 2015, 24. 6. 2015, 26. 10. 2015, 29. 12. 2015, 29. 6. 2016, 30. 3. 2016, 30. 9. 2016, 29. 12. 2016, 19. 12. 2016, 15. 3. 2017, 20. 12. 2017 a 22. 12. 2017 bylo prokázáno, že mezi účastníky docházelo k opakovanému prodloužení pracovního poměru, naposledy do 31. 12. 2018. K ukončení pracovního poměru došlo dnem 12. 11. 2018, a to dohodou o rozvázání pracovního poměru uzavřenou mezi účastníky na žádost žalobce. Ze záznamu o úrazu bylo zjištěno, že při úrazu dne [datum] došlo u žalobce k poškození kotníku pravé nohy. Z listiny označené jako „ŚWIADECTVO PRACY“ ze dne 10. 7. 2018 bylo zjištěno, že žalobce pracoval od 1. 9. 2006 do 10. 7. 2018 u společnosti „[Anonymizováno]“ jako horník v podzemí s místem výkonu práce [Anonymizováno], a to na polovinu pracovního úvazku. Z potvrzení správy sociálního zabezpečení ze dne 26. 4. 2019 bylo zjištěno, že žalobce nepobírá důchodovou dávku ani rentu. Z potvrzení úřadu práce ze dne 28. 11. 2018 bylo zjištěno, že žalobce je registrován jako osoba nezaměstnaná ode dne 28. 11. 2018, přičemž nemá nárok na podporu v nezaměstnanosti. Z potvrzení městského střediska sociální pomoci ze dne 26. 4. 2019 bylo zjištěno, že žalobce nepobírá dávky finanční pomoci sociálního fondu. Znalec v oboru zdravotnictví, odvětví ortopedie, se specializací traumatologie pohybového ústrojí [tituly před jménem] [jméno FO] dospěl ve svém znaleckém posudku ze dne 22. 12. 2019 k závěru, že žalobce je v důsledku pracovního úrazu omezen pro práce s nadměrným zatěžováním dolních končetin, bez nutnosti delší chůze, bez nutnosti nošení břemen, bez nutnosti chození po nerovném terénu. Soudem ustanovená znalkyně z oboru zdravotnictví, odvětví posudkové lékařství [tituly před jménem] [jméno FO] dospěla v rámci znaleckého posudku ze dne 28. 8. 2023 a ze dne 6. 11. 2023 k závěru, že žalobce nebyl po skončení pracovní neschopnosti ode dne 12. 11. 2018 schopen vykonávat práci horníka ani práci hlídače pásových dopravníků v podzemí dolu. Mohl vykonávat jen práci hlídače s povinností jen občasných pochůzek, práci recepčního/vrátného tam, kde je náplní práce zápis vozidel, zápis návštěv, podávání telefonických informací apod. Mohl vykonávat práci prodavače v provozu s možností střídat chůzi a sed, úředníka, školníka, správce budov či jiných zařízení, popř. řidiče. Žalobce je schopen rekvalifikace. Z potvrzení žalovaného ze dne 12. 11. 2018 bylo zjištěno, že průměrný měsíční výdělek žalobce za III. kalendářní čtvrtletí r. 2018 činil 13 174 Kč. Z potvrzení o výdělcích u společnosti „[Anonymizováno]“ ze dne 16. 7. 2019 bylo zjištěno, že výdělek žalobce ve III. čtvrtletí r. 2018 činil 1 606,12 PLN.

8. Podle § 1a odst. 1 písm. c/zákoníku práce (zákon č. 262/2006 Sb., v platném znění) smysl a účel ustanovení tohoto zákona vyjadřují i základní zásady pracovněprávních vztahů, jimiž jsou zejména spravedlivé odměňování zaměstnance.

9. Podle § 269 odst. 1 zákoníku práce zaměstnavatel je povinen nahradit zaměstnanci škodu nebo nemajetkovou újmu vzniklou pracovním úrazem, jestliže škoda nebo nemajetková újma vznikla při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním.

10. Podle § 271b odst. 1 zákoníku práce náhrada za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti nebo při uznání invalidity přísluší zaměstnanci ve výši rozdílu mezi průměrným výdělkem před vznikem škody a výdělkem dosahovaným po pracovním úrazu nebo po zjištění nemocí z povolání s připočtením případného invalidního důchodu pobíraného z téhož důvodu. Ke snížení invalidního důchodu pro souběh s jiným důchodem podle právních předpisů o důchodovém pojištění ani k výdělku zaměstnance, kterého dosáhl zvýšeným pracovním úsilím, se nepřihlíží.

11. Podle § 271o zákoníku práce u zaměstnance, který je v době pracovního úrazu nebo zjištění nemoci z povolání v několika pracovních poměrech nebo je činný na základě dohody o práci konané mimo pracovní poměr, se při stanovení výše náhrady za ztrátu na výdělku vychází z průměrných výdělků dosahovaných u všech těchto základních pracovněprávních vztazích, a to po dobu, po kterou by mohly trvat.

12. Podle ust. § 352 zákoníku práce se průměrným výdělkem zaměstnance rozumí průměrný hrubý výdělek, nestanoví-li pracovněprávní předpisy jinak.

13. Podle ust. § 353 odst. 1 zákoníku práce průměrný výdělek zjistí zaměstnavatel z hrubé mzdy nebo platu zúčtované zaměstnanci k výplatě v rozhodném období a z odpracované doby v rozhodném období.

14. Podle ust. § 354 odst. 1 zákoníku práce není-li v tomto zákoně dále stanoveno jinak, je rozhodným obdobím předchozí kalendářní čtvrtletí.

15. Podle ust. § 109 odst. 1 zákoníku práce za vykonanou práci přísluší zaměstnanci mzda, plat nebo odměna z dohody za podmínek stanovených tímto zákonem, nestanoví-li tento zákon nebo zvláštní předpis jinak.

16. Podle ust. § 109 odst. 2 zákoníku práce je mzda, peněžité plnění a plnění peněžité hodnoty (naturální mzda) poskytované zaměstnavatelem zaměstnanci za práci, není-li v tomto zákoně dále stanoveno jinak.

17. Předpoklady odpovědnosti zaměstnavatele vůči zaměstnanci za pracovní úraz jsou existence poškození na zdraví nebo smrt zaměstnance (pracovní úraz), ke kterým došlo při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním, vznik škody a příčinná souvislost mezi pracovním úrazem a vznikem škody. Ke vzniku nároku na náhradu škody je zapotřebí, aby všechny tři tyto předpoklady byly splněny současně; chybí-li kterýkoliv z nich, nárok nevzniká. Odpovědnost za škodu při pracovním úrazu je tzv. objektivní odpovědností; zaměstnavatel tedy odpovídá za samotný výsledek (za škodu), aniž je uvažováno jeho zavinění. Škoda, která vzniká následkem pracovního úrazu, spočívá též ve ztrátě na výdělku po skončení pracovní neschopnosti (při uznání invalidity nebo částečné invalidity). Ke ztrátě na výdělku dochází proto, že pracovní schopnost zaměstnance byla následkem pracovního úrazu snížena (omezena), nebo zanikla, a účelem náhrady za ztrátu na tomto výdělku je poskytnout přiměřené odškodnění zaměstnanci, který není schopen pro své zdravotní postižení způsobené pracovním úrazem dosahovat takový výdělek, jaký měl před poškozením. Škoda spočívající ve ztrátě na výdělku je majetkovou újmou, která se stanoví ve výši rozdílu mezi průměrným výdělkem zaměstnance před vznikem škody a výdělkem po poškození, k němuž je třeba připočítat případný invalidní nebo částečný invalidní důchod poskytovaný z téhož důvodu; tímto způsobem jsou vyjádřeny snížení (omezení) nebo ztráta pracovní způsobilosti poškozeného a jeho neschopnost dosahovat pro následky pracovního úrazu stejný výdělek jako před poškozením. O vztah příčinné souvislosti se jedná tehdy vznikla-li škoda následkem pracovního úrazu (tj. bez pracovního úrazu by škoda nevznikla tak jak vznikla). Z hlediska naplnění příčinné souvislosti, jako jednoho z předpokladů odpovědnosti za škodu, nemůže stačit pouhé připuštění možnosti vzniku škody v důsledku pracovního úrazu (jeho následků), nýbrž musí být tato příčinná souvislost postavená najisto. Pracovní úraz nemusí být jedinou příčinou vzniku škody; postačí, jde-li o jednu z příčin, avšak příčinu důležitou, podstatnou a značnou. Jestliže všechny předpoklady odpovědnosti za škodu při pracovních úrazech byly splněny, je zaměstnavatel povinen hradit zaměstnanci škodu, dokud nenastane skutečnost, která představuje změnu okolností, které byly rozhodující pro určení výše náhrady škody, tj. dokud nedojde ke změně poměrů ve smyslu ustanovení § 271u odst. 1 zákoníku práce.

18. Mezi účastníky nebylo sporu o tom, že žalobci se u žalovaného stal dne [datum] pracovní úraz. Ke sporné otázce, zda žalobce byl či nebyl schopen výkonu práce u žalované po skončení pracovní neschopnosti, ustanovil soud znalkyni, která dospěla k závěru, že žalobce není schopen po ukončení pracovní neschopnosti dne 12.11.2018 pro pracovní úraz výkonu práce horníka ani hlídače pásových dopravníků. Žalobce je schopen pouze lehčí práce bez přenášení břemen a pohybu po nerovném terénu. Jedná se o stav, u kterého nelze očekávat zásadní zlepšení. Za stavu, že žalobce není schopen po skončení pracovní neschopnosti výkonu práce u žalovaného pro pracovní úraz, nese žalovaný odpovědnost za ztrátu na výdělku ve smyslu § 271b zákoníku práce.

19. Bylo prokázáno, že žalobce pracoval u žalovaného od 28. 6. 2006 jako horník v dole, a to na základě pracovní smlouvy a četných dodatků uzavřených k ní postupně prodlužujících pracovní poměr až do 31. 12. 2018. Soud s ohledem na takto uzavírané smlouvy nemá pochyb o tom, že nebýt pracovního úrazu a jeho následků žalobce by i nadále u žalovaného pracoval. Konečně pracovní poměr byl prodlužován i v období po úrazu. Za této situace má soud za to, že žalobce má nárok na náhradu za ztrátu na výdělku jak po datu ukončení pracovního poměru dne 12. 11. 2018, tak i po datu, kdy měl pracovní poměr uzavřený na dobu určitou do 31. 12. 2018 skončit (§ 271p zákoníku práce).

20. Platné právní předpisy zaručují zaměstnancům právo na spravedlivou odměnu za práci (srov. článek 28 Listiny základních práv a svobod publikované pod č. 2/1993 Sb., § 1a odst. 1 písm. c) zákoníku práce či ustanovení § 109 zákoníku práce). Všechna tato zákonná ustanovení zaměstnanci zaručují, že za vykonanou práci obdrží odměnu, která vykonané práci odpovídá, tj. spravedlivou odměnu za práci. Při spravedlivé odměně za výkon závislé práce se zaměstnanci také dostane spravedlivých náhrad škod, např. škod na zdraví způsobených pracovním úrazem či nemocí z povolání, protože tyto náhrady (srov. § 269 a následujících zákoníku práce) se odvíjejí z průměrného výdělku zaměstnance, tj. z odměny za práci. Ústavní právo zakotvené v článku 28 Listiny základních práv a svobod, které se promítá do výše citovaných ustanovení zákoníku práce, vylučuje, aby se zaměstnanci spravedlivé odměny za práci nedostalo.

21. Bylo prokázáno, že žalobce pracoval jako horník v podzemí na dole v České republice v době od 28. 6. 2006 do 12. 11. 2018, přičemž po celou tuto dobu pobíral mzdu od žalovaného. Zároveň měl žalobce sjednán pracovní poměr se společností „[Anonymizováno]“ se sídlem v Polské republice na poloviční pracovní úvazek horníka pod zemí ve městě [Anonymizováno] v Polsku, kde nikdy práci nevykonával. Žalovaný tvrdil, že společnost „[Anonymizováno]“ žalobci platila mzdu a tzv. cestovní náhrady a že se jednalo o formu pracovní pohotovosti. S ohledem na vzájemnou souvislost lze dovodit, že i od této společnosti by žalobce i nadále po dobu pracovního poměru u žalovaného pobíral mzdu a „cestovní náhrady“.

22. Mzda přísluší zaměstnanci za práci a cestovní náhrady za pracovní cestu nebo při dočasném přidělení zaměstnance k jinému zaměstnavateli. K výkonu práce pro společnost „[Anonymizováno]“ a k pracovním cestám žalobce žalovaný uvedl, že tito zaměstnanci jsou zaměstnání u společnosti „[Anonymizováno]“, přičemž tato polská firma jim „nepřiděluje konkrétní pracovní úkoly, jedná se o jakousi placenou pohotovost“. Pracovní pohotovostí se ve smyslu § 78 odst. 1 písm. h) zákoníku práce rozumí doba, v níž je zaměstnanec připraven k případnému výkonu práce podle pracovní smlouvy, která musí být v případě naléhavé potřeby vykonána nad rámec jeho rozvrhu pracovních směn. Žalobce pro společnost „[Anonymizováno]“ žádnou práci na pracovišti v Polsku nikdy nevykonával, žádné důlní pracoviště, na které by byl zařazen tam nebylo, a proto také nemohl být v pracovní pohotovosti, tedy připraven tam k výkonu práce. Taktéž nárok na cestovní náhrady nemohl žalobci vzniknout, protože tyto náhrady náleží zaměstnanci pouze za podmínek, které jsou stanoveny v § 152 zákoníku práce, tzn. pokud zaměstnanec v souvislosti s výkonem práce někam cestuje, koná pracovní cestu, cestu mimo pravidelné pracoviště, mimořádnou cestu v souvislosti s výkonem práce, je přeložen, je dočasně přidělen, či vykonává práci v zahraničí. Žádná taková situace nenastala, protože žalobce měl místo výkonu práce v [Anonymizováno] (podle pracovní smlouvy uzavřené s žalovaným), kde také ve skutečnosti pracoval. Žalobce tedy práci v zahraničí ve smyslu § 152 písm. g) zákoníku práce nevykonával, nešlo ani o dočasné přidělení k výkonu práce k jinému zaměstnavateli ve smyslu § 43a zákoníku práce, což sám žalovaný zdůraznil. Žalobce jako „zaměstnanec“ společnosti „[Anonymizováno]“ v Polské republice nikam necestoval v souvislosti s výkonem práce pro tuto společnost, takže cestovní výdaje v souvislosti s pracovním poměrem ke společnosti „[Anonymizováno]“, které by mu mohly být nahrazovány, neměl. Žalobce společnosti „[Anonymizováno]“ žádné cesty také neúčtoval, „cestovné“ bylo žalobci placeno pravidelně každý měsíc bez dalšího. „Cestovné“ takto placené žalobci proto není náhradou výdajů, nýbrž částí mzdy žalobce.

23. Z výše uvedených skutečností vyplývá, že žalobci byla za vykonanou práci horníka v podzemí, kterou konal pro žalovaného, po řadu let placena mzda, která se skládala ze mzdy zúčtované přímo žalovaným a dále ze mzdy a „cestovních náhrad“ zúčtovaných společností „[Anonymizováno]“ se sídlem v Polské republice. Do průměrného výdělku žalobce je proto nutno započíst veškeré částky, které byly žalobci za vykonanou práci vyplaceny, tj. mzdu od žalovaného, mzdu od společnosti „[Anonymizováno]“ a cestovní náhrady od společnosti „[Anonymizováno]“.

24. Lze tedy shrnout, že žalobce nemohl pro následky pracovního úrazu nadále vykonávat u žalovaného práci horníka, popř. práci hlídače pásových dopravníků, přičemž nebýt následků pracovního úrazu, vykonával by i nadále práci horníka u žalovaného, a že pro náhradu za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti je nutno zohlednit i částky, které žalobce obdržel od společnosti „[Anonymizováno]“.

25. Průměrný výdělek žalobce za III. kalendářní čtvrtletí 2018 činil u žalobce 13 174 Kč, u žalovaného 1 606,12 PLN, tj. 9 627 Kč (při přepočtu polského zlotého na české koruny dle kurzu ČNB ke dni 10. 7. 2018 – 5,994 PLN), činí 22 801 Kč měsíčně. Podle § 271b odst. 3 zákoníku práce náhrada za ztrátu na výdělku přísluší i zaměstnanci, který je veden v evidenci uchazečů o zaměstnání, přičemž za výdělek po pracovním úrazu se považuje výdělek ve výši minimální mzdy platné v den prvního zařazení do evidence uchazečů o zaměstnání (zákon č. 181/2018 Sb. účinný ode dne 1. 10. 2018). Žalobce byl zařazen do evidence dne 28. 11. 2018, minimální mzda činila 12 200 Kč měsíčně (nařízení vlády č. 286/2017 Sb.).

26. Průměrná hrubá mzda žalobce stanovená ve výši 22 801 Kč byla valorizována nařízením vlády č. 321/2018 Sb. o 3,4 % na částku 23 576,23 Kč, dále nařízením vlády č. 321/2019 Sb. o 5,2 % a částku 151 Kč na částku 24 953,19 Kč, dále nařízením vlády č. 517/2020 Sb. o 7,1 % na částku 26 724,87 Kč, dále nařízením vlády č. 508/2021 Sb. o 1,3 % a 300 Kč na částku 27 372,29 Kč, dále nařízením vlády č. 138/2022 Sb. o 8,2 % na částku 29 616,87 Kč, dále nařízením vlády č. 256/2022 Sb. o 5,2 % na částku 31 156,89 Kč, dále nařízením vlády č. 413/2022 Sb. o 5,1 % na částku 32 745,89 Kč, dále nařízením vlády č. 131/2023 Sb. o 2,3 % a 400 Kč na částku 33 899,05 Kč, nařízením vlády č. 338/2023 Sb. o 360 Kč na částku 34 259,05 Kč.

27. Zákonný úrok z prodlení se stanoví podle § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, a to ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Podle § 2 nařízení vlády výše úroků z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. Pro prodlení v druhém pololetí roku 2018 činila repo sazba 1 %, pro první pololetí roku 2019 činila 1,75 %, pro druhé pololetí roku 2019 činila 2 %, pro první pololetí roku 2020 činila 2 %, pro druhé pololetí roku 2020 činila 0,25 %, pro první pololetí roku 2021 činila 0,25 %, pro druhé pololetí roku 2021 činila 0,5 %, pro první pololetí roku 2022 činila 3,75 %, pro druhé pololetí roku 2022 činila 7 %, pro první pololetí roku 2023 činila 7 %, pro druhé pololetí roku 2023 činila 7 %, pro první pololetí roku 2024 činila 6,75 % a pro druhé pololetí roku 2024 činí 4,75 %.

28. Soud po příslušné valorizaci, po odečtu minimální mzdy ve výši 12 200 Kč přiznal žalobci za dobu od 13. 11. 2018 do 26. 7. 2024 (dne rozhodnutí soudu) celkem částku 1 090 467 Kč se zákonným úrokem z prodlení (jak je uvedeno ve výroku I.), tedy s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 5 916 Kč od 15. 12. 2018 do zaplacení, 9,75 % ročně z částky 10 601 Kč od 15. 1. 2019 do zaplacení, 9,75 % ročně z částky 11 376,23 Kč od 15. 2. 2019 do zaplacení, 9,75 % ročně z částky 11 376,23 Kč od 15. 3. 2019 do zaplacení, 9,75 % ročně z částky 11 376,23 Kč od 15. 4. 2019 do zaplacení, 9,75 % ročně z částky 11 376,23 Kč od 15. 5. 2019 do zaplacení, 9,75 % ročně z částky 11 376,23 Kč od 15. 6. 2019 do zaplacení, 10 % ročně z částky 11 376,23 Kč od 15. 7. 2019 do zaplacení, 10 % ročně z částky 11 376,23 Kč od 15. 8. 2019 do zaplacení, 10 % ročně z částky 11 376,23 Kč od 15. 9. 2019 do zaplacení, 10 % ročně z částky 11 376,23 Kč od 15. 10. 2019 do zaplacení, 10 % ročně z částky 11 376,23 Kč od 15. 11. 2019 do zaplacení, 10 % ročně z částky 11 376,23 Kč od 15. 12. 2019 do zaplacení, 10 % ročně z částky 11 376,23 Kč od 15. 1. 2020 do zaplacení, 10 % ročně z částky 12 753,19 Kč od 15. 2. 2020 do zaplacení, 10 % ročně z částky 12 753,19 Kč od 15. 3. 2020 do zaplacení, 10 % ročně z částky 12 753,19 Kč od 15. 4. 2020 do zaplacení, 10 % ročně z částky 12 753,19 Kč od 15. 5. 2020 do zaplacení, 10 % ročně z částky 12 753,19 Kč od 15. 6. 2020 do zaplacení, 8,25 % ročně z částky 12 753,19 Kč od 15. 7. 2020 do zaplacení, 8,25 % ročně z částky 12 753,19 Kč od 15. 8. 2020 do zaplacení, 8,25 % ročně z částky 12 753,19 Kč od 15. 9. 2020 do zaplacení, 8,25 % ročně z částky 12 753,19 Kč od 15. 10. 2020 do zaplacení, 8,25 % ročně z částky 12 753,19 Kč od 15. 11. 2020 do zaplacení, 8,25 % ročně z částky 12 753,19 Kč od 15. 12. 2020 do zaplacení, 8,25 % ročně z částky 12 753,19 Kč od 15. 1. 2021 do zaplacení, 8,25 % ročně z částky 14 524,83 Kč od 15. 2. 2021 do zaplacení, 8,25 % ročně z částky 14 524,83 Kč od 15. 3. 2021 do zaplacení, 8,25 % ročně z částky 14 524,83 Kč od 15. 4. 2021 do zaplacení, 8,25 % ročně z částky 14 524,83 Kč od 15. 5. 2021 do zaplacení, 8,25 % ročně z částky 14 524,83 Kč od 15. 6. 2021 do zaplacení, 8,5 % ročně z částky 14 524,83 Kč od 15. 7. 2021 do zaplacení, 8,5 % ročně z částky 14 524,83 Kč od 15. 8. 2021 do zaplacení, 8,5 % ročně z částky 14 524,83 Kč od 15. 9. 2021 do zaplacení, 8,5 % ročně z částky 14 524,83 Kč od 15. 10. 2021 do zaplacení, 8,5 % ročně z částky 14 524,83 Kč od 15. 11. 2021 do zaplacení, 8,5 % ročně z částky 14 524,83 Kč od 15. 12. 2021 do zaplacení, 11,75 % ročně z částky 14 524,83 Kč od 15. 1. 2022 do zaplacení, 11,75 % ročně z částky 15 172,29 Kč od 15. 2. 2022 do zaplacení, 11,75 % ročně z částky 15 172,29 Kč od 15. 3. 2022 do zaplacení, 11,75 % ročně z částky 15 172,29 Kč od 15. 4. 2022 do zaplacení, 11,75 % ročně z částky 15 172,29 Kč od 15. 5. 2022 do zaplacení, 11,75 % ročně z částky 15 172,29 Kč od 15. 6. 2022 do zaplacení, 15 % ročně z částky 17 416,82 Kč od 15. 7. 2022 do zaplacení, 15 % ročně z částky 17 416,82 Kč od 15. 8. 2022 do zaplacení, 15 % ročně z částky 17 416,82 Kč od 15. 9. 2022 do zaplacení, 15 % ročně z částky 18 956,89 Kč od 15. 10. 2022 do zaplacení, 15 % ročně z částky 18 956,89 Kč od 15. 11. 2022 do zaplacení, 15 % ročně z částky 18 956,89 Kč od 15. 12. 2022 do zaplacení, 15 % ročně z částky 18 956,89 Kč od 15. 1. 2023 do zaplacení, 15 % ročně z částky 20 545,89 Kč od 15. 2. 2023 do zaplacení, 15 % ročně z částky 20 545,89 Kč od 15. 3. 2023 do zaplacení, 15 % ročně z částky 20 545,89 Kč od 15. 4. 2023 do zaplacení, 15 % ročně z částky 20 545,89 Kč od 15. 5. 2023 do zaplacení, 15 % ročně z částky 20 545,89 Kč od 15. 6. 2023 do zaplacení, 15 % ročně z částky 21 699,05 Kč od 15. 7. 2023 do zaplacení, 15 % ročně z částky 21 699,05 Kč od 15. 8. 2023 do zaplacení, 15 % ročně z částky 21 699,05 Kč od 15. 9. 2023 do zaplacení, 15 % ročně z částky 21 699,05 Kč od 15. 10. 2023 do zaplacení, 15 % ročně z částky 21 699,05 Kč od 15. 11. 2023 do zaplacení, 15 % ročně z částky 21 699,05 Kč od 15. 12. 2023 do zaplacení, 14,75 % ročně z částky 21 699,05 Kč od 15. 1. 2024 do zaplacení, 14,75 % ročně z částky 22 059,05 Kč od 15. 2. 2024 do zaplacení, 14,75 % ročně z částky 22 059,05 Kč od 15. 3. 2024 do zaplacení, 14,75 % ročně z částky 22 059,05 Kč od 15. 4. 2024 do zaplacení, 14,75 % ročně z částky 22 059,05 Kč od 15. 5. 2024 do zaplacení, 14,75 % ročně z částky 22 059,05 Kč od 15. 6. 2024 do zaplacení, 12,75 % ročně z částky 19 182 Kč od 15. 7. 2024 do zaplacení.

29. Za měsíc listopad 2018 byla žalobci přiznána náhrada škody po odečtu minimální mzdy ve výši 7 764 Kč (12 200 Kč : 22 dnů x 14 dnů) z požadované částky 13 680 Kč ve výši 5 916 Kč a za měsíc červenec 2024 náhrada škody ve výši 19 182 Kč (34 259,05 Kč – 12 200 Kč = 22 059,05 Kč : 23 dnů x 20 dnů).

30. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci přiznanou částku do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku (§ 160 odst. 1 občanského soudního řádu).

31. Ve zbytku soud žalobu na zaplacení částek ve výši minimální mzdy a dále náhradu za ztrátu na výdělku od 27. 7. 2024 do budoucna ve výši 34 259,05 Kč měsíčně jako nedůvodnou zamítl, neboť za situace, že žalobce je stále pracovně způsobilý a lze předpokládat, že bude pracovat a tedy pobírat mzdu, nelze náhradu za ztrátu na výdělku do budoucna přiznat (výrok II.).

32. O nákladech řízení mezi účastníky bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 3 občanského soudního řádu. Náklady řízení se skládají z odměny zástupce žalobce za právní zastoupení stanovené podle § 7, § 11 odst. 1 písm. a/ a d/ vyhl. č. 177/1996 Sb. (advokátní tarif). Z tarifní hodnoty 1 636 656,26 Kč (pětinásobek hodnoty ročního plnění) činí odměna za 1 úkon právní služby 14 860 Kč, za 2 úkony právní služby (převzetí a příprava zastoupení, výzva před podáním žaloby) celkem 29 720 Kč. Náklady řízení se dále skládají z náhrady hotových výdajů stanovených podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu ve výši 300 Kč za 1 úkon právní služby, tj. celkem za 2 úkony 600 Kč. Odměna a náhrada hotových výdajů ve výši 30 320 Kč činí s připočtením 21% daně z přidané hodnoty 36 687,20 Kč. Celkem činí náhrada nákladů řízení, včetně nákladů na znalecký posudek MUDr. [jméno FO] ve výši 5 200 Kč, částku 41 887,20 Kč (výrok III.).

33. O nákladech řízení státu bylo rozhodnuto podle § 148 odst. 1 o. s. ř. Žalovaný byl v řízení neúspěšný, a proto byl zavázán nahradit státu náklady vynaložené na znalečné znalkyni MUDr. [jméno FO] ve výši 30 600 Kč (výrok IV.).

34. Státu vznikly náklady spojené s ustanovením zástupce žalobce. O jejich výši a splatnosti bude rozhodnuto samostatným usnesením poté, co bude zástupci žalobce pravomocně přiznána odměna za zastupování (výrok V.).

35. Žalobce je od soudního poplatku osvobozen (§ 11 odst. 2 písm. e/ zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, v platném znění). Podle § 2 odst. 3 zákona o soudních poplatcích přešla na žalovaného poplatková povinnost. Výše poplatku činí podle položky 1 Sazebníku soudních poplatků 54 520 Kč (výrok VI.).