24 C 145/2024 - 48

Rubrum

Okresní soud v Jihlavě rozhodl samosoudcem Mgr. et Mgr. Bc. Milanem Boháčkem, M.A., ve věci žalobkyně: [Jméno žalobkyně], narozená [Datum narození žalobkyně] bytem [Adresa žalobkyně] zastoupená advokátem [Jméno advokáta A] sídlem [Adresa advokáta A] proti žalované: [Jméno žalované], narozená [Datum narození žalované] bytem [Adresa žalované] zastoupená advokátem [Jméno advokáta B] sídlem [Adresa advokáta B] o zaplacení povinného dílu takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 605 857,85 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 605 857,85 Kč od 14. 11. 2023 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 80 423 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám [Jméno advokáta A], advokáta.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalované zaplacení částky 605 857,85 Kč s úrokem z prodlení od 14. 11. 2023 do zaplacení. Tato částka představuje hodnotu povinného dílu, kterou měla žalobkyně obdržet po smrti zůstavitele, svého otce [jméno FO], narozeného [datum], zemřelého [datum] (dále též jen „zůstavitel“). Zůstavitel pořídil dne [datum] závěť, jíž k dědění veškerého svého majetku povolal žalovanou a žalobkyni vydědil, neboť neměla o zůstavitele projevovat opravdový zájem. Žalobkyně s důvody svého vydědění nesouhlasila, avšak s ohledem na skutečnost, že současně nerozporovala platnost zůstavitelovy závěti, ukončil soud její účastenství v dědickém řízení a odkázal ji na uplatnění svých práv v civilním řízení. Žalobkyně se snažila situaci vyřešit smírnou cestou, zaslala žalované dopis, ta však považovala vydědění za platné. Usnesením ze dne 9. 11. 2023, č. j. [spisová značka], stanovil Okresní soud v [adresa] čistou hodnotu pozůstalosti částkou 2 423 431,35 Kč. Povinný díl ve výši čtvrtiny zákonného podílu tak činí žalovanou částku, přičemž úroky z prodlení požaduje žalobkyně od data splatnosti pohledávky určené právní mocí usnesení o potvrzení nabytí dědictví žalované.

2. Žalovaná k podané žalobě uvedla, že uplatněný nárok neuznává. Žalovaná vedla se zůstavitelem po více než deset let před jeho smrtí společnou domácnost a jako jediná závětní dědička zdědila veškerý jeho majetek. Rozhodnutí zůstavitele žalobkyni vydědit považuje žalovaná za důvodné, neboť žalobkyně se o zůstavitele nijak nezajímala. Žalobkyně se od svých třinácti let se zůstavitelem nestýkala a jakémukoli kontaktu se vyhýbala. Důvodem byla neshoda ohledně financí: žalobkyně požadovala po zůstaviteli okamžité poskytnutí financí na nákup riflí, a když zůstavitel jejímu požadavku nevyhověl, žalobkyně se k němu doživotně obrátila zády. I přes snahy zůstavitele se s ním odmítala stýkat, a to i ve styku určeném soudním rozhodnutím. Zůstavitel se s žalobkyní pokoušel navázat kontakt prostřednictvím svého bratra [jméno FO], od kterého měla žalobkyně rovněž informace o nemoci zůstavitele. Ani přesto se však žalobkyně o zůstavitele nezajímala. Také žalovaná se pokoušela žalobkyni kontaktovat, a to po smrti zůstavitele, kdy chtěla žalobkyni předat smuteční oznámení a pozvat ji na pohřeb. To se však nepodařilo, proto jí žalovaná zaslala oznámení poštou. Přestože žalobkyně o smrti zůstavitele věděla, na pohřeb se nedostavila. Žalovaná proto navrhla podanou žalobu zamítnout.

3. Provedeným dokazováním dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním: z dopisu ze dne 16. 11. 2023 adresovanému žalované soud zjistil, že zástupce žalobkyně informoval žalovanou o převzetí zastoupení žalobkyně a současně ji vyzval k vyjádření k celé situaci. Zástupce žalobkyně uvedl, že žalobkyně se cítí být vyděděna protiprávně, přičemž za této situace má jako nepominutelná dědička právo na povinný díl. Současně žalované sdělil, že je žalobkyně připravena uplatnit svůj nárok u soudu.

4. Z listin z připojeného spisu Okresního soudu v [adresa] sp. zn. [spisová značka] soud zjistil tyto skutečnosti: z úmrtního listu [jméno FO], narozeného [datum], soud zjistil, že [jméno FO] zemřel dne [datum]. Z čl. prvního notářského zápisu ze dne [datum] soud zjistil, že [jméno FO], narozený [datum], pořídil pro případ smrti závěť, jíž povolal k dědění veškerého svého movitého i nemovitého majetku svou družku [Anonymizováno] [jméno FO], narozenou [Datum narození žalované] (žalovanou). Pro případ, že by tato dědička z jakéhokoli důvodu dědictví nenabyla nebo byla nezpůsobilá dědit, povolal k dědění svého veškerého majetku svého bratra [jméno FO], narozeného [datum]. Společně s tím zůstavitel učinil v čl. třetím notářského zápisu prohlášení o vydědění své dcery, nepominutelné dědičky [Jméno žalobkyně], narozené [Datum narození žalobkyně] (žalobkyně). Jako důvod jejího vydědění zůstavitel uvedl, že o něj neprojevuje opravdový zájem, jaký by projevovat měla. Neudržuje se zůstavitelem žádný styk, a to od svých třinácti let, kdy se nepohodli ohledně financí. Naposledy se zůstavitel se svou dcerou viděl v roce 2001, pak už jej nenavštívila. Neúčastnila se ani pohřbu své babičky, matky zůstavitele. Zůstavitel také uvedl, že nemá informace o tom, kde žalobkyně žije a zda má děti. Pro případ, že by nějaké potomky měla, však vyloučil z dědického práva i tyto její potomky. Z protokolu o jednání před soudním komisařem dne [datum] soud zjistil, že žalobkyně k dotazu soudního komisaře důvody svého vydědění popřela. Situaci hodnotila opačně než zůstavitel: byl to právě zůstavitel, který o žalobkyni od jejího narození nejevil zájem a nikdy jí nedal najevo svou lásku. Také rodiče zůstavitele neměli žalobkyni rádi, protože očekávali narození vnuka. Situace se zhoršila po rozvodu zůstavitele s matkou žalobkyně. Zůstavitel se odstěhoval a žalobkyni vychovávala její babička z matčiny strany. Zůstavitel žalobkyni navštěvoval pouze v soudem určeném rozsahu. Poté, co si našel partnerku, která měla děti, už o žalobkyni nejevil zájem. Tehdy žalobkyně navštěvovala rodiče zůstavitele. Zůstavitel se před ní skrýval, neodpověděl jí ani na pozdrav. Žalobkyně mu měla poslat dopis, ve kterém se ho ptala, jestli si pro ni ještě někdy přijede, ale zůstavitel se zřejmě zalekl a od té doby již žádný kontakt neudržoval, a to ani v době narozenin. Žalobkyně také uvedla, že asi ve svých 25 letech navštívila zůstavitelovu matku, která jí měla sdělit, že otec nabyl nějaké peníze, které však rozdělil svým nevlastním dětem. V tom okamžiku přišel zůstavitel, vůbec se však s žalobkyní nebavil a odešel; od té doby žalobkyně zůstavitele neviděla. Na Vánoce 2015 se žalobkyně pokoušela navázat kontakt alespoň s otcovou matkou, ta jí ale do domu vůbec nepustila. Z protokolu o jednání před soudním komisařem dne [datum] soud zjistil, že žalovaná byla jako závětní dědička vyrozuměna o dědickém právu, byla také poučena o výhradě soupisu, přičemž tuto výhradu neuplatnila. Žalobkyně byla jedinou dcerou zůstavitele. Aktiva zůstavitele byla zjištěna ve výši 2 474 610,35 Kč, pasiva ve výši 51 179 Kč. Z usnesení Okresního soudu v [adresa], notářky [tituly před jménem] [jméno FO], ze dne 9. 11. 2023, č. j. [spisová značka], soud zjistil, že I. výrokem tohoto usnesení stanovil soud obvyklou cenu majetku a jiných aktiv pozůstalosti částkou 2 474 610,35 Kč; výši dluhů a dalších pasiv pozůstalosti částkou 51 179 Kč a čistou hodnotu pozůstalosti částkou 2 423 431,35 Kč. Výrokem II. tohoto usnesení soud potvrdil nabytí veškerého majetku zůstavitele závětní dědičce, tj. žalované. Výrokem III. určil soud odměnu soudní komisařky.

5. Z účastnického výslechu žalobkyně soud zjistil, že zůstavitel se o ni nikdy nezajímal. K přerušení kontaktu došlo po rozvodů rodičů žalobkyně, zůstavitele naposledy viděla asi ve 12 letech. Rodiče žalobkyně měli mezi sebou před rozvodem konflikty; po jejich rozvodu vyrůstala žalobkyně u své babičky z matčiny strany, matka se znovu vdala. Zůstavitel se od té doby s žalobkyní navázat kontakt nepokoušel. Žalobkyně navštěvovala matku zůstavitele, ale i kontakt s ní byl problematický, například odmítala pustit žalobkyni do domu. Žalobkyně kontaktovala zůstavitele dopisem, také se jej pokoušela kontaktovat prostřednictvím jeho matky. Rovněž se vídala s bratrem zůstavitele [jméno FO], ale o zůstaviteli se s ním nebavila, protože nechtěl do jejich vztahu zasahovat. Vztah k rodičům zůstavitele popsala žalobkyně jako chladný. Dědeček se s ní nebavil vůbec, protože nebyla kluk, s babičkou byla v kontaktu naposledy asi v roce 2016 a pak ještě na Vánoce. Zůstavitel žalobkyni za svého života nepřispíval, hradil pouze stanovené výživné. Smuteční oznámení obdržela žalobkyně den před pohřbem a poté se vydala navštívit zůstavitelova bratra [jméno FO], aby zjistila, co se zůstaviteli stalo. Strýc jí sdělil, že byla omyl a že na pohřeb chodit nemá. Navíc měla zdravotní problémy spojené s [Anonymizováno] a neměla se na pohřeb jak dostat, proto se podívala na hrob až další den.

6. Z účastnického výslechu žalované soud zjistil, že žila jako družka se zůstavitelem ve společné domácnosti asi 10 let. Žalovaná popsala vztah zůstavitele a žalobkyně jako problematický, nekomunikovali spolu. Sám zůstavitel žádnou aktivitu k tomu, aby žalobkyni potkal, nevyvíjel. Žalovaná neměla povědomí o tom, že by se žalobkyně pokoušela kontaktovat zůstavitele. Stejně tak se o kontakt s žalobkyní nepokoušela ani sama žalovaná. Zůstavitel nehradil žádné náklady žalobkyně, žalobkyně od něj v posledních třech letech neobdržela nic bezplatně. Pokud jde o kontakt s žalobkyní prostřednictvím bratra zůstavitele, k tomu žalovaná uvedla, že se zůstavitel svého bratra ptal, zda žalobkyni potkal. Potkávali se většinou u lékařů, ale žalobkyně se sama na zůstavitele neptala. S bratrem zůstavitele jela žalovaná předat žalobkyni informace o pohřbu, ale nenašli označený zvonek, poroto nakonec zaslali smuteční oznámení poštou. Zůstavitel se s žalobkyní dlouhodobě nepotkával, ale v poslední době jej mrzelo, že neudržují kontakt. Když byla žalobkyně nezletilá, vídali se podle soudního rozhodnutí. Později už zůstavitel zřejmě počítal s tím, že se žalobkyně ozve sama. Zůstavitel věděl, kde žalobkyně bydlí, ale neříkal nic o tom, že by se jí na adrese pokoušel zastihnout.

7. Při jednání dne [datum] soud vyslechl také svědka [jméno FO], bratra zůstavitele. K jeho výpovědi soud předesílá, že svědek [jméno FO] vypovídal velmi obecně, od konkrétně položených dotazů odbíhal k širším a časově vzdáleným souvislostem, přičemž ani v těchto souvislostech nebyl konkrétní. Svědek na jednu stranu při svém výslechu uváděl, že zůstavitel měl zájem žalobkyni vídat (uvedl výslovně, že při pobytu žalobkyně u prarodičů řešili právě to, aby navštívila svého otce), na druhou stranu však neuvedl nic konkrétnějšího. Věrohodnost výpovědi svědka proto soud hodnotí v důsledku této nesouvislosti, zabíhavosti, inkoherence a neschopnosti podat logicky ucelené a konkrétní informace jako sníženou. Z jeho výpovědi však soud zjistil, že zůstavitel žil původně s matkou žalobkyně a jejím bratrem v jedné domácnosti, po rozvodu se zůstavitel odstěhoval do [adresa] a žalobkyni vídal nepravidelně podle soudního rozhodnutí asi do 13 let žalobkyně. Poté se kontakt mezi žalobkyní a zůstavitelem přerušil. Žalobkyně párkrát navštívila svědka [jméno FO]; k návštěvám zůstavitele svědek uvedl, že se původně s žalobkyní stýkali, ale v kontaktu jim bránila vzdálenost. K výslovnému dotazu však uvedl, že jim v kontaktu nebránilo nic, ale že přesně neví. Když zůstavitel zemřel, chtěl svědek společně s žalovanou žalobkyni předat parte, ale nenašli její zvonek, proto ho poslali poštou. Den před pohřbem žalobkyně navštívila svědka s tím, aby s ní šel koupit věnec na hrob a oblečení vhodné na pohřeb. To se však neuskutečnilo a žalobkyně nakonec na pohřeb nepřišla. Ke vztahu žalobkyně a rodičů zůstavitele v době zletilosti žalobkyně svědek uvedl, že nebyl špatný.

8. Z výslechu svědka [právnická osoba], nevlastního otce žalobkyně, soud zjistil, že se žalobkyně se zůstavitelem moc často nestýkala. Když chtěla žalobkyně zůstavitele navštívit, jeho rodiče ji za ním nepustili; později už za zůstavitelem nechodila. Svědek neměl informace o tom, že by zůstavitel kontaktoval žalobkyni. Bližší informace o vztahu žalobkyně a zůstavitele svědek neměl.

9. Z výslechu svědkyně [jméno FO], matky žalobkyně a bývalé manželky zůstavitele, soud zjistil, že po narození žalobkyně, tj. zůstavitelovy dcery, se o ni zůstavitel nestaral; vadilo mu, že není kluk. Po rozvodu chtěl zůstavitel žalobkyni do své péče, ale po pár návštěvách o ni přestal mít zájem. Svědkyně se se zůstavitelem rozvedla, když byly žalobkyni asi čtyři roky. Zůstavitel se pak odstěhoval do [adresa], zatímco svědkyně a žalobkyně bydlely v Telči. Zůstavitel nekontaktoval svou dceru ani o narozeninách, nebral ji na žádné výlety. Se svědkyní zůstavitel přerušil kontakty, proto jej svědkyně ani o dceři (žalobkyni) neinformovala. Když byla žalobkyně nezletilá, zůstavitel se s ní párkrát viděl; po nabytí zletilosti se už nestýkali. Pokud jde o vztah rodičů zůstavitele a žalobkyně, nebyl příliš pozitivní, prarodiče si přáli vnuka. Informace o smrti zůstavitele svědkyni samotné nepřišly.

10. Z výslechu svědkyně [adresa], tety žalobkyně a švagrové zůstavitele, soud zjistil, že se s žalobkyní stále stýká. Svědkyně bydlela společně s žalobkyní a její matkou, po nějakém čase se pak odstěhovala. Zůstavitel o žalobkyni v té době zájem nejevil. Stávalo se, že si žalobkyni jako nezletilou vůbec nevyzvedl. Když se potkali na ulici, zůstavitel se otočil a ani žalobkyni nepozdravil. Špatné vztahy byly i mezi žalobkyní a rodiči zůstavitele, kteří si přáli vnuka; žalobkyni nechtěli pustit za zůstavitelem do domu.

11. Z výpovědi svědka [právnická osoba], syna partnerky zůstavitele, se kterou zůstavitel žil po rozvodu s matkou žalobkyně, soud zjistil, že je s žalovanou v přátelském vztahu. Zůstavitele považuje za svého nevlastního otce, žili spolu jako rodina v [adresa]. Svědek si nepamatuje, jestli se zůstavitel s žalobkyní stýkal. Zůstavitel se možná o žalobkyni párkrát zmínil, osobně ji však svědek nikdy neviděl. V době, kdy bydleli v [adresa], měl zůstavitel automobil.

12. Z provedených důkazů má soud za prokázaný následující skutkový stav: zůstavitel zemřel dne [datum], přičemž žalobkyně byla jeho jedinou dcerou. [adresa] hodnota pozůstalosti zůstavitele činí 2 423 431,35 Kč. Žalobkyně žila se svou matkou [jméno FO] a zůstavitelem po narození ve společné domácnosti. Vztah rodičů žalobkyně se však rozpadl a rodiče se rozvedli, a to zhruba v době, kdy byly žalobkyni čtyři roky. Z hlediska posouzení věci samé přitom není rozhodné, co bylo důvodem rozpadu manželství rodičů žalobkyně – zda to byly konflikty ohledně financování potřeb žalobkyně, jak ve svých vyjádřeních naznačovala žalobkyně a jak uváděl při výslechu svědek [jméno FO], příp. zda šlo o důsledek skutečnosti, že zůstavitel očekával narození syna, jak uváděly svědkyně [jméno FO] a [adresa]. Objektivně však bylo prokázáno, že se po rozvodu zůstavitel s žalobkyní alespoň po určitou dobu stýkal, byť byl styk nepravidelný. Nepravidelný kontakt potvrdily jak samy účastnice řízení, tak i vyslýchaní svědci (zejména [jméno FO] a [jméno FO]). I když se jednotliví svědci neshodli na tom, jak často se žalobkyně měla se zůstavitelem stýkat, v zásadě se shodují na tom, že kontakt postupem času v důsledku špatných vztahů ustával. Od 12 až 13 let žalobkyně se pak zůstavitel s žalobkyní vyjma zcela náhodných setkání nestýkal vůbec. Stejně tak se svědci shodli na tom, že zůstavitel se po rozvodu odstěhoval z [adresa], kde žil se svou tehdejší partnerkou a svědkem [právnická osoba] ve společné domácnosti. Přestože žalobkyně i žalovaná považují za příčinu špatných vztahů v rodině nezájem druhé strany (obě poukazovaly na to, že se při náhodných setkáních druhá strana kontaktu vyhýbala), má soud za prokázané, že se žalobkyně pokoušela v době své zletilosti zůstavitele kontaktovat, a to nejméně dvakrát, když navštívila rodiče zůstavitele na Vánoce a někdy v roce 2016; se zůstavitelem se však nesetkala. Žalovaná se společně se svědkem [jméno FO] pokoušela osobně předat žalobkyni smuteční oznámení o smrti zůstavitele, avšak nepodařilo se jim žalobkyni zkontaktovat, proto smuteční oznámení nakonec odeslali poštou. To vyplynulo jak z účastnického výslechu žalované, tak z výslechu svědka [jméno FO], přičemž také samotná žalobkyně potvrdila, že smuteční oznámení obdržela, neboť den před pohřbem navštívila svědka [jméno FO]. Pokud jde o okolnosti pohřbu zůstavitele, v řízení bylo prokázáno, že žalobkyně se pohřbu v důsledku svých zdravotních obtíží nezúčastnila, ještě před pohřbem však kontaktovala svědka [jméno FO] a o okolnosti smrti zůstavitele se zajímala; na tom se shoduje jak sama žalobkyně, tak i svědek [jméno FO], byť vypovídal i v této části značně roztržitě. Druhý den po pohřbu se žalobkyně dostavila k hrobu zůstavitele. Soud má rovněž z provedeného dokazování za prokázané, že zůstavitel na sklonku života projevil přání se s žalobkyní potkat (svědci [jméno FO] i žalovaná shodně uváděli, že jej mrzelo to, že se s žalobkyní nestýká), sám zůstavitel však žalobkyni nekontaktoval a žalobkyně o tomto přání zůstavitele nevěděla, neboť s ním nebyla kontaktu. Žalobkyně od zůstavitele neobdržela žádné plnění. Zástupce žalobkyně kontaktoval žalovanou výzvou ze dne 16. 11. 2023 s tím, aby se k celé situaci vyjádřila.

13. Podle § 1643 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o. z.“) jsou nepominutelnými dědici děti zůstavitele a nedědí-li, pak jsou jimi jejich potomci.

14. Podle § 1643 odst. 2 o. z. je-li nepominutelný dědic nezletilý, musí se mu dostat alespoň tolik, kolik činí tři čtvrtiny jeho zákonného dědického podílu. Je-li nepominutelný dědic zletilý, musí se mu dostat alespoň tolik, kolik činí čtvrtina jeho zákonného dědického podílu.

15. Podle § 1646 odst. 1 písm. b) o. z. lze ze zákonných důvodů nepominutelného dědice vyděděním z jeho práva na povinný díl vyloučit, anebo jej v jeho právu zkrátit. Zůstavitel může vydědit nepominutelného dědice, který o zůstavitele neprojevuje opravdový zájem, jaký by projevovat měl.

16. Podle § 1650 o. z. má nepominutelný dědic vyděděný neplatně právo na povinný díl; byl-li zkrácen na čisté hodnotě povinného dílu, má právo na jeho doplnění.

17. Podle § 1654 odst. 1 o. z. nemá nepominutelný dědic právo na podíl z pozůstalosti, nýbrž jen na peněžní částku rovnající se hodnotě jeho povinného dílu. Jsou-li pro to na straně dědiců zvlášť závažné důvody a lze-li to na nepominutelném dědici rozumně požadovat, může soud povolit splátky na povinný díl nebo odklad jeho splatnosti; pohledávka se však úročí ode dne, kdy byla původně splatná.

18. Podle § 1660 odst. 1 o. z. se na povinný díl započte vše, co nepominutelný dědic z pozůstalosti skutečně nabyl odkazem nebo jiným zůstavitelovým opatřením. Podle odst. 2 téhož ustanovení se na povinný díl započte i to, co nepominutelný dědic od zůstavitele bezplatně obdržel v posledních třech letech před jeho smrtí, ledaže zůstavitel přikáže, aby se započtení provedlo za delší dobu; potomku se kromě toho započte i to, co od zůstavitele bezplatně obdržel dědicův předek. Při započtení se však nepřihlíží k obvyklým darováním.

19. Podle § 1661 odst. 1 o. z. se na povinný díl potomka započte to, co mu zůstavitel dal za svého života na úlevu v nákladech spojených se založením samostatné domácnosti, se založením manželského či obdobného soužití nebo s nástupem povolání či se započetím podnikání; na povinný díl se započte i to, co zůstavitel použil na úhradu dluhů zletilého potomka. Stalo-li se tak dříve než v posledních třech letech před zůstavitelovou smrtí, provede se započtení, pokud zůstavitel neprojeví opačnou vůli.

20. Podle § 1481 o. z. je z dědického práva vyloučen, kdo se dopustil činu povahy úmyslného trestného činu proti zůstaviteli, jeho předku, potomku nebo manželu nebo zavrženíhodného činu proti zůstavitelově poslední vůli, zejména tím, že zůstavitele k projevu poslední vůle donutil nebo lstivě svedl, projev poslední vůle zůstaviteli překazil nebo jeho poslední pořízení zatajil, zfalšoval, podvrhl nebo úmyslně zničil, ledaže mu zůstavitel tento čin výslovně prominul.

21. V projednávané věci zůstavitel svou dceru – žalobkyni jako nepominutelnou dědičku prohlášením učiněným u notáře vydědil, a to z důvodu neprojevování opravdového zájmu ve smyslu § 1646 odst. 1 písm. b) o. z. Žalobkyně s důvody svého vydědění nesouhlasila. Současně však nenapadla platnost pořízení pro případ smrti, tj. platnost zůstavitelem učiněné závěti. Nezpochybňuje-li nepominutelný dědic, který popírá důvody svého vydědění a uplatňuje nárok na povinný díl, platnost závěti, ve které byl zůstavitelem opomenut, není účastníkem pozůstalostního řízení. Takový nepominutelný dědic nemá právo na podíl z pozůstalosti, nýbrž jen na peněžní částku rovnající se hodnotě jeho povinného dílu (§ 1654 odst. 1 o. z.). Nejvyšší soud k tomu uvedl v usnesení ze dne 20. 1. 2021, sp. zn. 24 Cdo 2236/2020, dostupném na stránkách www.nsoud.cz, následující: „Za současné hmotněprávní úpravy nepominutelný dědic, na kterého zůstavitel v pořízení pro případ smrti nepamatoval, již nemůže požadovat odpovídající podíl na dědictví, jako tomu bylo dříve. Jeho ochrana, nezpochybňuje-li platnost takového pořízení, spočívá v tom, že má právo na peněžní částku rovnající se hodnotě jeho povinného dílu. Lze tak dovodit, že pořízením pro případ smrti opomenutý potomek zůstavitele již ‚nevstupuje‘ do práv a povinností zůstavitele (které podle ustanovení § 1475 odst. 2 o. z. tvoří pozůstalost), a nelze mít důvodně za to, že je zůstavitelovým dědicem. Uvedené koresponduje s právním závěrem vysloveným Nejvyšším soudem České republiky v rozsudku ze dne 30. 7. 2018, sp. zn. 21 Cdo 4392/2017, podle nějž se novou právní úpravou nepominutelný dědic stává pouhým věřitelem dědiců, tudíž mu nesvědčí dědické právo.“ Žalobkyně se tak zcela v souladu s výše citovaným rozhodnutím domáhala po žalované zaplacení peněžité částky odpovídající hodnotě jejího povinného dílu. Za této situace bylo proto namístě zkoumat platnost učiněného prohlášení o vydědění žalobkyně, které zůstavitel založil na neprojevování opravdového zájmu žalobkyně o jeho osobu.

22. Podle konstantní judikatury Nejvyššího soudu, dostupné na stránkách www.nsoud.cz, zůstavitel sice může nepominutelného dědice výslovným projevem vůle vydědit z důvodu neprojevování opravdového zájmu, jak zůstavitel učinil v nyní projednávané věci, avšak tento opravdový zájem, jaký by nepominutelný dědic projevovat měl, je nutno hodnotit s přihlédnutím ke všem okolnostem případu. Jedním z hledisek, které je třeba vždy zkoumat, je, zda zůstavitel měl sám zájem se s potomkem stýkat a udržovat s ním běžné příbuzenské vztahy. Vydědění přichází v úvahu jen tam, kde zůstavitel o tento blízký příbuzenský vztah stojí, kde se ho nezájem potomka osobně citově dotýká, kde mu tento stav vadí; nikoliv pokud je mu tento stav lhostejný, případně kdy k němu sám podstatně přispěl (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 1. 2004, sp. zn. 30 Cdo 2214/2002). Přitom, je-li skutečnost, že potomek trvale neprojevuje o zůstavitele opravdový zájem, důsledkem toho, že zůstavitel neprojevuje zájem o potomka, nelze bez dalšího dovodit, že by neprojevení tohoto zájmu potomkem mohlo být důvodem k jeho vydědění (k tomu blíže také v rozsudcích Nejvyššího soudu ze dne 24. 9. 2009, sp. zn. 21 Cdo 1912/2008, ze dne 8. 10. 2014, sp. zn. 21 Cdo 2088/2013, a ze dne 12. 6. 2024, sp. zn. 24 Cdo 924/2024). Skutečnosti odůvodňující závěr, že potomek o zůstavitele trvale neprojevuje opravdový zájem, který by jako potomek projevovat měl, mohou spočívat jak v pasivitě (nezájmu) potomka ve vztahu k zůstaviteli, tak také v chování, kterým potomek sice o zůstavitele zájem projevuje, ovšem způsobem neodpovídajícím řádnému chování potomka k rodiči, tj. například způsobem trvale překračujícím zásady společenské slušnosti (blíže v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 15. 7. 2007, sp. zn. 21 Cdo 688/2006).

23. Domáhá-li se vyděděný nepominutelný dědic poskytnutí povinného dílu na základě tvrzení, že byl neplatně vyděděn, musí být v žalobě předmět řízení vymezen jednak požadavkem na poskytnutí plnění vyjadřující jeho povinný díl, jednak vylíčením skutkových okolností ohledně zůstavitelem provedeného vydědění. Břemeno tvrzení a břemeno důkazní o tom, že nepominutelný dědic byl zůstavitelem vyděděn právem, však nese žalovaný zůstavitelův dědic, a to nejen ohledně důvodu uvedeného v prohlášení zůstavitele o vydědění, ale i o jiných důvodech způsobilých mít za následek vydědění nepominutelného dědice, které zůstavitel v prohlášení o vydědění neuvedl (blíže v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 29. 11. 2024, sp. zn. 24 Cdo 2633/2024). Zůstavitelův dědic se proto úspěšně ubrání žalobě vyděděného nepominutelného dědice o poskytnutí povinného dílu nejen tehdy, jestliže prokáže, že důvod vydědění uvedený v prohlášení o vydědění zůstavitel použil právem, ale i v případě, bude-li (zejména očekává-li, že důvod uvedený v prohlášení o vydědění nemusí obstát) tvrdit a také prokáže-li, že zůstavitel sice v prohlášení o vydědění nepoužil důvod vydědění právem, ale že vydědění žalujícího nepominutelného dědice způsobuje jiný důvod vydědění.

24. Zůstavitel [jméno FO] v prohlášení o vydědění uvedl, že o něj žalobkyně neprojevuje opravdový zájem, jaký by projevovat měla, neudržuje se zůstavitelem žádný osobní ani písemný styk, a to od svých třinácti let, kdy se nepohodli ohledně financí. Poté již kontakty mezi nimi ustaly. Soud však dospěl s ohledem na učiněná skutková zjištění k závěru, že zůstavitelem popisované jednání žalobkyně nepředstavuje důvod k vydědění. V projednávané věci bylo totiž zjištěno, že vztahy mezi žalobkyní a zůstavitelem byly narušeny dlouhodobě, a to v podstatě od doby rozvodu zůstavitele s matkou žalobkyně. Po jejich rozvodu byla žalobkyně svěřena do péče matky, zůstavitel se odstěhoval z [adresa]. Od té doby kontakt zůstavitele s tehdy nezletilou žalobkyní ustával. Žalobkyni však nelze klást k tíži to, že s ní jako s nezletilou zůstavitel kontakt neudržoval intenzivněji, respektive že sama jako nezletilá neiniciovala kontakt se svým otcem. Jejich vzájemně chladné vztahy byly důsledkem celé rodinné situace po rozpadu manželství zůstavitele s matkou žalobkyně a skutečnosti, že zůstavitel nezískal tehdy nezletilou žalobkyni do své péče pro dobu po rozvodu manželství. Zůstavitel přitom zvláště v této době mohl sám pravidelný styk s nezletilou žalobkyní iniciovat a udržovat, neboť i přes změnu bydliště disponoval automobilem, jímž mohl za svou nezletilou dcerou jezdit; navíc v řízení nebylo ani tvrzeno, že by existovaly nějaké překážky na straně žalobkyně nebo její matky (například odmítání styku se zůstavitelem z jejich strany), které by bránily kontaktům zůstavitele s žalobkyní. Navíc, pokud měl být konflikt zůstavitele s jeho nezletilou třináctiletou dcerou ohledně financí na nákup kalhot důvodem přerušení kontaktu s ní a v důsledku i důvodem jejího vydědění, považuje to soud za zcela nepřiměřené a neodpovídající výchovné roli rodiče (zůstavitele) k jeho nezletilému potomkovi (žalobkyni), přičemž uvedené důsledky tohoto konfliktu nelze v žádném případě klást k tíži výlučně žalobkyni, která navíc v té době ještě ani nebyla zletilá.

25. Pokud jde o pozdější období, žalobkyně se v dospělosti zůstavitele pokoušela kontaktovat, jak vyplynulo z listin provedených k důkazu z připojeného spisu sp. zn. [spisová značka] (z protokolu o jednání ze dne [datum]), ale také z účastnického výslechu žalobkyně a výslechu svědka [jméno FO]. Žalobkyně navštěvovala rodiče zůstavitele, avšak ani tyto návštěvy k navázání kontaktu se zůstavitelem nevedly. V důsledku dlouhodobě špatných vztahů tak žalobkyně ve své podstatě neměla jinou reálnou možnost se se zůstavitelem stýkat. A přestože zůstavitel na sklonku života projevil přání se s žalobkyní vidět, sama žalobkyně o tomto přání nevěděla. V takové situaci bylo proto především na zůstaviteli, aby žalobkyni kontaktoval on sám a sdělil jí toto své přání. Rozhodně tedy nelze dospět k závěru, že podoba vztahu zůstavitele a žalobkyně v závěru zůstavitelova života byla zapříčiněna výhradně jednáním samotné žalobkyně. Naopak, i jednání zůstavitele přispělo k tomu, že jeho vztah s žalobkyní nebyl takový, jaký by si sám představoval.

26. Co se týká okolností pohřbu zůstavitele, i když se jej žalobkyně neúčastnila, kontaktovala bratra zůstavitele, svědka [jméno FO] před jeho konáním poté, co obdržela smuteční oznámení. Měla tedy zájem dozvědět se informace o tom, jak zůstavitel žil, jaký byl závěr jeho života. Svou neúčast na pohřbu vysvětlila zdravotními obtížemi spojenými s [Anonymizováno] a hrob navštívila následující den. V rámci svých možností, do kterých se promítly především dlouhodobě špatné vztahy se zůstavitelem i jeho rodinou, tak žalobkyně o zůstavitele dostatečný zájem projevovala.

27. Dlužno také připomenout, že žalovaná neuvedla žádné konkrétnější skutečnosti, jež by nasvědčovaly tomu, že zůstavitele se nedostatečný kontakt s žalobkyní osobně citově dotýkal. Při svém výslechu uvedla, že se zůstavitel zpočátku s žalobkyní vídal podle soudního rozhodnutí, později však zřejmě počítal s tím, že se žalobkyně ozve sama. Sám zůstavitel však žalobkyni nekontaktoval, jak potvrdil také svědek [právnická osoba], který se zůstavitelem sdílel společnou domácnost po jeho odchodu od matky žalobkyně. Žalovaná neuvedla ani žádné jiné skutečnosti, které by svědčily o existenci důvodu vydědění žalobkyně. Soud proto uzavírá, že jednání žalobkyně v kontextu zůstavitelova chování k ní již od doby její nezletilosti nenaplnilo důvod jejího vydědění. Současně v řízení nevyšly najevo žádné jiné skutečnosti svědčící o tom, že by žalobkyně byla nezpůsobilým dědicem ve smyslu § 1481 o. z. (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 6. 2016, sp. zn. 21 Cdo 3074/2015). Za této situace má žalobkyně jako nepominutelná dědička právo na peněžní částku odpovídající hodnotě jejího povinného dílu.

28. V pozůstalostním řízení stanovil soud čistou hodnotu pozůstalosti částkou 2 423 431,35 Kč. Hodnota povinného dílu činí v případě zletilého nepominutelného dědice tolik, kolik činí čtvrtina jeho zákonného dědického podílu. Žalobkyně přitom od zůstavitele neobdržela žádné plnění, které by přicházelo v úvahu k započtení na povinný díl. Hodnota povinného dílu žalobkyně jako jediné zákonné dědičky zůstavitele tak činí částku 605 857,85 Kč, která odpovídá jedné čtvrtině z čisté hodnoty pozůstalosti. Pokud jde o úrok z prodlení, žalobkyně jej požadovala v zákonné výši od 14. 11. 2023 do zaplacení. Splatnost povinného dílu vychází z § 1654 odst. 1 věty druhé části za středníkem o. z., podle něhož se pohledávka úročí ode dne, kdy byla původně splatná, tedy ode dne následujícího po dni nabytí právní moci usnesení, jímž bylo žalované potvrzeno nabytí dědictví v pozůstalostním řízení. Usnesení Okresního soudu v [adresa], notářky [tituly před jménem] [jméno FO], ze dne [datum], č. j. [spisová značka], nabylo právní moci dne 13. 11. 2023; od následujícího dne proto žalobkyni náleží také úrok z prodlení z přisouzené částky v zákonné výši, která je určena nařízením vlády č. 351/2013 Sb., neboť žalovaná je v prodlení s plněním peněžitého závazku. Výše úroku z prodlení činí podle uvedeného nařízení 15 % ročně. Soud proto podané žalobě vyhověl v plném rozsahu.

29. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.“). Žalobkyně byla s podanou žalobou zcela úspěšná, proto má právo na náhradu nákladů řízení v plném rozsahu. Současně však soud podotýká, že dopis ze dne 16. 11. 2023, který adresoval zástupce žalobkyně před podáním žaloby žalované, neobsahuje výzvu k zaplacení konkrétně určené peněžité částky. Z pohledu žalované tak není tato výzva dostatečná, neboť na jejím základě si žalovaná nemohla posoudit, jakou konkrétní peněžitou pohledávku po ní žalobkyně požaduje, a tudíž zaplacením jaké částky by soudnímu řízení žalovaná předešla. Soud tak dospěl k závěru, že je sice namístě přiznat žalobkyni náhradu nákladů řízení, neboť žalobkyně před podáním žaloby upozornila žalovanou, že je připravena obrátit se s uplatněním svého práva na soud, avšak za tuto výzvu soud žalobkyni nepřiznal náhradu nákladů řízení právě s ohledem na skutečnost, že neobsahuje vyčíslení uplatňované pohledávky(k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 2. 2015, sp. zn. 29 Cdo 4388/2013), a tudíž se nejedná o výzvu k plnění ve smyslu § 11 odst. 1 písm. d) nebo odst. 2 písm. h) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění přechodného ustanovení čl. II vyhlášky č. 258/2024 Sb. (dále jen „a. t.”). Náklady řízení žalobkyně jsou tak tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 30 293 Kč a dále náklady vynaloženými na zastoupení advokátem za následujících 4,5 úkonů: převzetí a příprava zastoupení, sepsání žaloby, účast na jednání u soudu dne [datum] a [datum] a účast při vyhlášení rozsudku dne [datum]. Pokud jde o výši náhrady nákladů za jednotlivé úkony, pro úkony učiněné do 31. 12. 2024 se použije a. t. ve znění účinném do 31. 12. 2024. Za převzetí a přípravu zastoupení podle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., sepsání žaloby podle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. a účast u jednání dne [datum] podle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. tak náleží odměna ve výši 10 740 Kč za jeden úkon právní služby podle § 7 bodu 6. a. t. z tarifní hodnoty 605 857,85 Kč podle § 8 odst. 1 a. t. a náhrada hotových výdajů podle § 13 odst. 4 a. t. ve výši 300 Kč za každý přiznaný úkon, celkem 900 Kč. Pokud jde o úkony učiněné po 1. 1. 2025, použije se a. t. ve znění účinném od 1. 1. 2025. Za účast u jednání dne [datum] podle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. tak náleží odměna rovněž ve výši 10 740 Kč a náhrada hotových výdajů ve výši 450 Kč podle § 13 odst. 4 a. t. a za účast u vyhlášení rozsudku náleží odměna ve výši 5 370 Kč podle § 11 odst. 2 písm. f) a. t. a náhrada hotových výdajů ve výši 450 Kč podle § 13 odst. 4 a. t. Celková výše náhrady nákladů řízení tak činí 80 423 Kč. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaná povinna zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalobkyně, a to ve lhůtě podle § 160 odst. 1 o. s. ř., neboť pro uložení jiné lhůty soud neshledal důvod.