24 C 151/2019-96

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 1 rozhodl samosoudkyní Mgr. Miroslavou Švarcovou ve věci žalobce 2): [celé jméno žalovaného], [datum narození] bytem [adresa žalovaného] zastoupený advokátem [anonymizováno] [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] za účasti (původně žalobce 1)): [právnická osoba], [IČO] sídlem [adresa žalobkyně] zastoupená advokátem [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [anonymizováno]. sídlem [adresa] o žalobě podle části páté o.s. ř. takto:

Výrok

I. Žaloba o nahrazení nálezu Finančního arbitra ze dne [datum rozhodnutí] č. j. [spisová značka] [číslo] ve spojení s rozhodnutím Finančního arbitra o námitkách ze dne [datum rozhodnutí] č. j. [spisová značka] [číslo] pokud se týká výroku II., se odmítá.

II. Žaloba o nahrazení nálezu Finančního arbitra ze dne [datum rozhodnutí] č. j. [spisová značka] [číslo] ve spojení s rozhodnutím Finančního arbitra o námitkách ze dne [datum rozhodnutí] č. j. [spisová značka] [číslo] pokud se týká výroku III. tak, že [právnická osoba] [IČO] je povinna zaplatit žalobci 2) částku 54 000 Kč s úrokem z prodlení 8,05% ročně z částky 51 000 Kč za období od [datum] do zaplacení se zamítá.

III. Žalobce 2) ani [právnická osoba] [IČO] nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

1. Žalobce 2) (dále též žalobce) se žalobou ze dne [datum] domáhal nahrazení rozhodnutí finančního arbitra (dále jen FA nebo arbitr) uvedeného ve výroku rozsudku.

2. V žalobě tvrdil, že mu bylo rozhodnutí o námitkách doručeno dne [datum]. Žalobce se návrhem k FA ze dne [datum] domáhal určení neplatnosti smlouvy o životním pojištění [číslo] uzavřené mezi žalobcem a [právnická osoba] dne [datum] (dále jen pojistná smlouva) a vydání bezdůvodného obohacení ve výši zaplaceného pojistného a příslušenství z částky 105 000 Kč od [datum] do zaplacení ve výši 8,05% ročně. FA ve svém nálezu ze dne [datum rozhodnutí] č.j. [spisová značka] [číslo] dospěl k závěru, že pojistná smlouva je absolutně neplatná, uložil instituci povinnost uhradit žalobci 67 000 Kč a úrokem z prodlení ve výši 8,05% ročně z částky 54 000 Kč od [datum] do zaplacení (výrokem II.) a výrokem III. návrh co do zbytku uplatněného nároku zamítnul. Námitky proti nálezu též zamítnul. Žalobce nyní namítá, že FA dospěl k nálezu na základě nedostatečně zjištěného skutkového stavu a nesprávné aplikace § 457 zák. č. 40/1964 Sb. a dále také na základě nesprávného právního posouzení, které svědčí o úmyslu pojišťovny se bezdůvodně obohatit a o nemravnosti námitky promlčení a tím i nesprávného zúčtování částek pojistného. Nedošlo totiž k platnému sjednání nákladové a poplatkové struktury pojištění a rizikového pojistného, proto je smlouva neplatná, přičemž okolnosti sjednání smlouvy mají vliv i na posouzení dobré víry účastnice, když žalobce nebyl před uzavřením pojistné smlouvy seznámen s oceňovacími tabulkami. Veškeré pojistné podmínky totiž odkazují na mj. na pojistně technické zásady účastnice a na dokument přehled poplatků, který měl definovat i počáteční a správní náklady, poplatek za správu portfolia včetně administrativního poplatku a poplatku za evidenci podílových jednotek. FA dospěl k závěru o neplanosti smlouvy na základě nesprávných skutkových závěrů. Námitku promlčení vznesenou účastnicí i v řízení před soudem označil za nemravnou s ohledem na skutečnost, že smlouva byla uzavřena na formuláři žalobkyně a z Úředního sdělení ČNB, vydaného po uzavření pojistné smlouvy, již [datum] bylo zřejmé, že účastnice uzavírá neplatné smlouvy a jejím cílem proto bylo se bezdůvodně obohatit z uhrazeného pojistného. Poukázal rozhodnutí Městského soudu v Praze ve věci sp. zn. 23 Co 375/2020, v níž soud dovodil nemravnost vznesené námitky promlčení. Požaduje, aby soud nahradil výrok II. a III. nálezu ve znění námitek tak, aby účastnice byla povinna žalobci uhradit 121 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05% ročně z částky 105 000 Kč od [datum] do zaplacení, když v řízení bylo zjištěno, že žalobce uhradil pojišťovně do vydání nálezu částku celkem 121 000 Kč. 3. [právnická osoba] (od [datum] pod obchodní firmou [právnická osoba], dále též účastnice) uzavřela dne [datum] se žalobcem pojistnou smlouvu, před uzavřením Pojistné smlouvy žalovaný převzal plné znění Pojistné smlouvy a dokumentaci s uzavřením Pojistné smlouvy související, tj. mimo jiné, Všeobecné pojistné podmínky životního pojištění [anonymizováno] [číslo] (dále jen "VPP") a Doplňkové podmínky životního pojištění [anonymizováno] [číslo] (dále jen "DPP") a informace o povaze podkladových aktiv vnitřních fondů. Tyto náklady byly v pojistných podmínkách řádně sjednány, když čl. 1 bod 3 odst. 3.1. doplňkových pojistných podmínek (DPP) stanoví, že "Pojistitel je oprávněn od data počátku pojištění první den každého zúčtovacího období snižovat kapitálovou hodnotu pojištění o počáteční a správní náklady stanovené podle pojistně technických zásad pojistitele." Čl. 1 bod 1 odst. 1.

6. DPP stanoví, že "pojistitel je oprávněn od data počátku pojištění první den každého zúčtovacího období snižovat kapitálovou hodnotu pojištěni o rizikové pojistné za základní pojištění." Odst. 1.7. téhož článku a odstavce DPP stanoví, že "rizikové pojistné za základní pojištění stanoví pojistitel podle pojistně technických zásad pojistitele, především s ohledem na pohlaví a věk pojištěného, pojistnou částku platnou pro aktuální zúčtovací období a na zdravotní stav pojištěného k datu sjednaní pojištění nebo k datu poslední změny pojistné částky nebo pojistného." Má za to, že smlouva je platná. Pro případ opačného názoru soudu má za to, že nárok žalobce je promlčen, když smlouva byla uzavřena již v roce 2012 a subjektivní promlčecí doba tak marně uplynula před podáním návrhu k FA. Pokud jde o námitku promlčení a jejího souladu s dobrými mravy, odkázala na rozhodnutí Městského soudu v Praze sp.zn. [spisová značka].

4. FA ve svém vyjádření shrnul průběh řízení před FA a odkázal na svá rozhodnutí.

5. Provedeným dokazováním zjistil soud tento skutkový stav věci: Skutkový stav uvedený finančním arbitrem v odst. 5.1. nálezu byl mezi účastníky nesporný, tedy že: a) žalobce a účastnice uzavřeli dne [datum] pojistnou smlouvu, s počátkem pojištění ode dne [datum], s pojistnou dobou 30 let, s pojištěním pro případ smrti nebo dožití s garantovanou pojistnou částkou pro případ smrti ve výši 10 000 Kč, s běžným měsíčním pojistným ve výši 2000 Kč a s umístěním běžného i mimořádného pojistného podle zvolených fondů; b) s účinností od [datum] byla sjednána výše pojistného částkou 500 Kč měsíčně a konec pojištění [datum], c) žalobkyně zaplatila účastnici na pojistném celkem 121 000 Kč, poslední platbu provedl [datum] částkou 500 Kč, d) pojištění sjednané pojistnou smlouvou trvá. Rozhodnutí o námitkách bylo právnímu zástupci žalobce doručeno [datum] (doručenka datové zprávy) Pojistnou smlouvou„ Životní pojištění [anonymizována dvě slova]“ [číslo] ze dne [datum] uzavřené mezi účastnicí a žalobcem má soud za prokázané, že žalobce uzavřel pojištění pro případ smrti nebo dožití, pojistná částka pro případ smrti činí 10 000 Kč s počátkem pojištění, dobou pojištění, výše pojistného viz skutkový stav zjištěný FA, přičemž pro dané pojištění platí ustanovení zákona o pojistné smlouvě, [anonymizováno] [číslo] (dále VPP) a [anonymizováno] [číslo] (dále DPP), které byly žalobci předány při uzavření pojistné smlouvy a které jsou nedílnou součástí pojistné smlouvy. DPP má soud za prokázané, že dle bodu 2 odst. 3 se rizikovým pojistným rozumí úplata za pojištění rizika smrti nebo jiného rizika pojištěného pojištěním sjednaným pojistnou smlouvou. Dle bodu 2 odst. 5 se kapitálovou hodnotou rozumí aktuální hodnota pojištění a člení se na kapitálovou hodnotu s garantovanou technickou úrokovou mírou a kapitálovou hodnotou negarantovanou. Kapitálová hodnota se snižuje k 1. dni každého zúčtovacího období o rizikové pojistné za základní pojištění, počáteční a správní náklady a poplatky. Kapitálová hodnota se zvyšuje o zaplacené pojistné. Kapitálová hodnota se může měnit s ohledem na vývoj cen podílových jednotek jednotlivých vnitřních fondů. Dále se kapitálová hodnota může snižovat o mimořádné výběry. Dle čl. 1, odst. 1.6 je pojistitel oprávněn od data počátku pojištění první den každého zúčtovacího období snižovat kapitálovou hodnotu pojištění o rizikové pojistné za základní pojištění, dle odst. 1.7 rizikové pojistné za základní pojištění stanoví pojistitel podle pojistně technických zásad pojistitele, především s ohledem na pohlaví a věk pojištěného, pojistnou částku platnou pro aktuální zúčtovací období a na zdravotní stav pojištěného k datu sjednání pojištění nebo k datu poslední změny pojistné částky nebo pojistného. Dle čl. 1 bodu 3, odst. 3.1 je pojistitel oprávněn od data počátku pojištění první den každého zúčtovacího období snižovat kapitálovou hodnotu pojištění o počáteční a správní náklady stanovené podle pojistně technických zásad pojistitele. Soud provedl dále k důkazu Všeobecné pojistné podmínky pro životní pojištění, podle kterých dle čl. 21 a čl. 24 lze změny smlouvy činit pouze písemnými dodatky. Z modelového příkladu pojištění [anonymizována dvě slova] z [datum] má soud za prokázané, že na něj mělo být zaplaceno pojistné 102 000 Kč k [datum]. Ze stavu pojistné smlouvy k [datum] byla zjištěn poměr hodnoty fondů a hodnota odkupného v každém roce trvání pojistného. Výročními dopisy ze dne [datum], [datum], [datum] má soud za prokázané, že účastnice informovala žalobce o průběžném vývoji jeho pojištění s uvedením částky zaplaceného běžného pojistného od počátku pojištění, mimořádného pojistného zaplaceného od počátku pojištění, hodnotou výběru od počátku pojištění včetně poplatků, počtu podílových jednotek. Z dohledového benchmarku [číslo] [rok] má za prokázané, že obsahuje prohlášení o tom, že informace obsažené v tomto materiálu vyjadřují názory pracovníků sekce dohledu nad finančním trhem ČNB, který je aplikován v dohledové praxi, soud a případně i bankovní rada mohou zaujmout odlišný názor. Tento dohledový benchmark se vztahuje k nákladovosti produktu životního pojištění a k informacím o odkupném. Je v něm vyjádřen názor, že by měl být účastník pojistné smlouvy informován o výši odkupného při předčasném ukončení smlouvy a měla by být dle názoru ČNB zajištěna grafická modelace vývoje kapitálové hodnoty pojištění i odkupného. Z úředního sdělení ČNB z [datum] má soud za prokázané, že informování zájemce o pojištění a výši odkupného musí být jasné a přesné, stejně tak o nákladovosti pojištění. Vysvětlení musí být písemné a musí být zájemci sděleny důsledky spojené s předčasným ukončením smlouvy. Z interního sdělení [číslo] 2005 má soud za prokázané, že byl vytvořen za účelem výplaty odkupného. Z článku Kauza Dynamik uveřejněného v časopisu Finanční poradce má soud za prokázané, že byl zveřejněn v roce 2005 a autor v něm tvrdí, že jde o neprůhledný produkt, když klienti nevědí, co si pojišťovna strhne. Z výpisu – přehledu plateb pak soud zjistil, že žalobce uhradil na pojistném od [datum] do [datum] částku 2000 Kč a v období od [datum] do [datum] částku 500 Kč. Z nálezu FA z [datum rozhodnutí] - č.j. [spisová značka] [číslo] potvrzeného rozhodnutím o námitkách ze dne [datum] soud zjistil, že dne [datum] byl FA doručen návrh žalobce na zahájení řízení před finančním arbitrem o určení neplatnosti předmětné pojistné smlouvy, vydání bezdůvodného obohacení z neplatné pojistné smlouvy s úrokem z prodlení od [datum] do zaplacení ve výši 8,05% ročně z částky 105 000 Kč. Účastnice trvala na platnosti uzavřené pojistné smlouvy s tím, že pro případ dovození neplatnosti pojistné smlouvy vznesla námitku promlčení k uplatněnému nároku na vydání bezdůvodného obohacení. Dne [datum] vydal arbitr nález, jímž pod výrokem I. - Určil, že pojistná smlouva [číslo] kterou dne [datum] uzavřeli navrhovatel, [celé jméno žalovaného], [datum narození], bytem [adresa], [obec], a instituce, [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa žalobkyně], je od počátku neplatná. Výrok II. - Instituce, [právnická osoba], je povinna navrhovateli, [jméno] [celé jméno žalovaného], zaplatit částku ve výši 67.000 Kč (slovy šedesát sedm tisíc korun českých) s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 54.000 Kč (slovy padesát čtyři tisíc korun českých) od [datum] do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci nálezu. Výrokem III. - Návrh navrhovatele, [celé jméno žalovaného], se ve zbývající části podle § 15 odst. 1 zákona o finančním arbitrovi zamítá. Shledal ujednání o počátečních a správních nákladech dle čl. 3 DPP neurčité a proto i neplatné, a ujednání o výši rizikového pojistného dle čl. 1 a 1.7 DPP shledal neplatné pro neurčitost a ujednání odkupného dle čl. 8 DPP jsou pro neurčitost rovněž neplaná. Na základě neplatnosti uvedených ujednání shledal smlouvu neplatnou a určil proto její neplatnost. Důvodnou shledal námitku promlčení vznesenou účastnicí. Dle § 107 odst. 1 OZ je subjektivní promlčecí doba na vydání plnění z bezdůvodného obohacení 2 roky, objektivní promlčecí doba pak činí dle § 107 odst. 2 OZ 3 roky, resp. 10 let při úmyslném bezdůvodném obohacení. Dle finančního arbitra se žalobce o vzniku bezdůvodného obohacení dověděl z informace o stavu pojištění z [datum] a tedy i o výši kapitálové hodnoty pojištění 94 068 Kč a počátečních nesplacených nákladech 40 721 Kč a aktuálního odkupného 52 847 Kč. Pojistné zaplacené před datem [datum] při použití 3leté promlčecí doby před podáním návrhu k FA [datum] je tak promlčené. Úmysl účastnice bezdůvodně se obohatit na úkor žalobkyně [příjmení] nedovodil ani z interních sdělení účastnice, neboť takové sdělení obsahuje pouze obecný návod pro zaměstnance ve vztahu ke klientům, kteří chtějí předčasně ukončit pojištění, neprokazuje však ničeho ve vztahu účastnice a žalobkyně. K námitce Navrhovatele, že námitku promlčení vznesla Instituce v rozporu s dobrými mravy, finanční arbitr odkázal na rozhodnutí NS ČR sp. zn. 25 Cdo 2593/2011 s tím, že finanční arbitr nezjistil, že by k promlčení nároku navrhovatele, došlo vinou Instituce nebo že by námitka promlčení byla projevem zneužití práva na úkor navrhovatele, ani že by některý z těchto důvodů byl naplněn v tak výjimečné intenzitě, která by odůvodňovala odepření práva uplatnit námitku promlčení. Žádné okolnosti nenasvědčují tomu, že by námitka promlčení ze strany účastnice byla zneužita v rozporu se zákonným účelem promlčení s tím, že žalobkyně způsobila marné uplynutí promlčecí doby vlastní nečinností, ačkoliv měla dostatečné informace pro uplatnění svých práv, a takovému jednání nelze poskytnout ochranu v podobě nepřipuštění námitky promlčení. Ze souhrnného výpisu plateb vyplývá, že na pojistném bylo od [datum] do [datum], kdy uhradil poslední platbu, uhrazeno 67 000 Kč, které uložil instituci k vydání. Pokud jde o úrok z prodlení, ten stanovil dle § 2 nařízení vlády č. 142/1994 Sb., od [datum] a to na základě neúspěšné výzvy žalobce pojišťovně ze dne [datum] s plněním do 15 dnů, na který pojišťovna odpověděla [datum] s tím, že potvrdila přijetí výzvy dne [datum], přičemž žalobce žádal úrok od [datum].

6. Uvedené důkazy hodnotil soud jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti dle § 132 o.s.ř., přičemž má za to, že tyto plně prokazují shora zjištěný skutkový stav. V souladu s ust. § 250e odst. 2 o.s.ř. vzal soud za svá skutková zjištění správního orgánu, jež byla mezi účastníky řízení nesporná. Další navrhované důkazy soud pro nadbytečnost s ohledem na zjištěný skutkový stav věci zamítnul.

7. Po zjištění, že žaloba byla podána ve lhůtě stanovené ust. § 247 odst. 1 o.s.ř., když rozhodnutí o námitkách bylo právnímu zástupce žalobkyně doručeno [datum] a žaloba byla u soudu podána [datum] a je tedy včasná, se soud zabýval uplatněným nárokem, který posoudil dle ust. § 244 odst. 1 a násl. zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“) a shledal rovněž, že žaloba byla podána osobou k tomu oprávněnou dle ust. § 246 odst. 1 o.s.ř. Na vztah účastníků soud podle přechodných ustanovení § 3028 odst. 3 zákona. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, účinného od 1. 1. 2014, a podle § 3036 tohoto občanského zákoníku s ohledem na datum uzavření pojistné smlouvy [datum] aplikoval zákon č. 37/2004 Sb., o pojistné smlouvě a zák. č. 40/1964 Sb., občanský zákoník účinný do 31.12.2013 (dále jen [příjmení]). Podle ustanovení § 2 zákona o pojistné smlouvě je pojistná smlouva smlouvou o finančních službách, ve které se pojistitel zavazuje v případě vzniku nahodilé události poskytnout ve sjednaném rozsahu plnění a pojistník se zavazuje platit pojistiteli pojistné. Podle ustanovení § 37 odst. 1 OZ právní úkon musí být učiněn svobodně a vážně, určitě a srozumitelně; jinak je neplatný. Podle ustanovení § 41 OZ vztahuje-li se důvod neplatnosti jen na část právního úkonu, je neplatnou jen tato část, pokud z povahy právního úkonu nebo z jeho obsahu anebo z okolností, za nichž k němu došlo, nevyplývá, že tuto část nelze oddělit od ostatního obsahu. Podle ustanovení § 451 odst. 1 OZ kdo se úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat. Dle ust. § 451 odst. 2 OZ je bezdůvodným obohacením majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu, plněním z neplatného právního úkonu nebo plněním z právního důvodu, který odpadl, jakož i majetkový prospěch získaný z nepoctivých zdrojů. Podle ustanovení § 457 OZ je-li smlouva neplatná nebo byla-li zrušena, je každý z účastníků povinen vrátit druhému vše, co podle ní dostal.

8. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k závěru, že předmětná pojistná smlouva je absolutně neplatným právním úkonem dle § 37 odst. 1 OZ, neboť neobsahuje konkrétní (tedy určité) ujednání o výši rizikového pojistného za pojištění, když ji nelze zjistit ani ze smlouvy, ani VPP či DPP, které jsou nedílnou součástí pojistné smlouvy. Odkazuje-li pojistitel (účastnice) je v článku 1, bod 1 odst. 1.7 DPP na pojistně technické zásady pojistitele, nejde o dokument pojišťovny stanovící konkrétní sazby pojistného, nýbrž, jak uvádí i žalovaná [číslo] ve svém podání, o objektivně existující metody (zásady), které účastnice obligatorně používá, pročež je odkaz neurčitý a jedná se o neplatné ujednání. Vzhledem k tomu, že však ujednání o výši rizikového pojistného nelze od ostatního obsahu pojistné smlouvy oddělit, a není možno zjistit další položky smlouvy (poplatky, odkupné, investiční položky) je sjednaná pojistná smlouva absolutně neplatným právním úkonem. Důsledkem takového neplatného právního úkonu je pak vzájemná restituční povinnost smluvních stran. Žalobce hradil, jak vyplývá z přehledu plateb na pojistnou smlouvu pojistné v pravidelných měsíčních splátkách, čímž na straně účastnice vzniklo bezdůvodné obohacení dle § 451 odst. 2 OZ a žalobci svědčí právo na vydání takového bezdůvodného obohacení, přičemž vzhledem k opakujícímu se plnění (ve splátkách) běží promlčecí doba od každé dílčí úhrady platby pojistného zvlášť. Podle § 107 odst. 1 OZ se právo na vydání plnění z bezdůvodného obohacení promlčí za dva roky ode dne, kdy se oprávněný dozví, že došlo k bezdůvodnému obohacení a kdo se na jeho úkor obohatil. Dle odst. 2 citovaného ustanovení se nejpozději právo na plnění z bezdůvodného obohacení promlčí za tři roky, a jde-li o úmyslné bezdůvodné obohacení, za deset let ode dne, kdy k němu došlo. Soud dospěl k závěru, že žalobce mohla získat vědomost o vzniku bezdůvodného již při uzavření pojistné smlouvy, neboť již ke dni podpisu znal konkrétní obsah pojistné smlouvy, a znal tedy rozhodné skutkové okolnosti, z nichž mohl dovodit neplatnost takové smlouvy; lhostejno, zda takové okolnosti skutečně dovodil či nikoliv, rozhodné je, že takové skutečnosti mohl vědět. Uplatnil-li tedy žalobce svůj nárok na vydání bezdůvodného obohacení u FA [datum], svědčí mu nárok na vydání pojistného za poslední tři toky před podáním návrhu ve smyslu § 107 odst. 2 OZ, tj. za dobu od [datum] do poslední prokázané uhrazené splátky dne [datum]. Z přehledu plateb přitom vyplývá, že žalobce za tuto dobu uhradil pojistné v částce 67 000 Kč (24x 2000 Kč, 34x 500 Kč). Soud se dále zabýval námitkou žalobce o rozpornosti námitky promlčení vznesené účastnicí s dobrými mravy. Nejvyšší soud ve svém usnesení Nejvyššího soudu ze dne 14. 11. 2018, sp. zn. 28 Cdo 3432/2018, proti němuž byla ústavní stížnost odmítnuta, zopakoval závěry vyjádřené ve své judikatuře, tedy že ohledně námitky promlčení Nejvyšší soud odůvodnil a formuloval závěr, dle nějž dobrým mravům zásadně neodporuje, namítá-li někdo promlčení práva uplatňovaného vůči němu, neboť institut promlčení přispívající k jistotě v právních vztazích, je institutem zákonným, a tedy použitelným ve vztahu k jakémukoliv právu, které se podle zákona promlčuje. Uplatnění námitky promlčení by se příčilo dobrým mravům jen v těch výjimečných případech, kdy by bylo výrazem zneužití tohoto práva na úkor účastníka, který marné uplynutí promlčecí doby nezavinil, a vůči němuž by za takové situace zánik nároku na plnění v důsledku uplynutí promlčecí doby byl nepřiměřeně tvrdým postihem ve srovnání s rozsahem a charakterem jím uplatňovaného práva a s důvody, pro které své právo včas neuplatnil. Tyto okolnosti by přitom musely být naplněny v natolik výjimečné intenzitě, aby byl odůvodněn tak významný zásah do principu právní jistoty, jakým je odepření práva uplatnit námitku promlčení (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 11. 2001, sp. zn. 25 Cdo 2905/99, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 8. 2002, sp. zn. 25 Cdo 1839/2000, uveřejněný pod číslem 59/2004 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 10. 2007, sp. zn. 33 Odo 561/2006, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 2012, sp. zn. 30 Cdo 1860/2011). Rozpor námitky promlčení s dobrými mravy je pak třeba dovozovat toliko z okolností, za kterých byla námitka promlčení uplatněna, nikoli z okolností a důvodů, z nichž je dovozován vznik uplatněného nároku (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 8. 2004, sp. zn. 25 Cdo 2648/2003, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 10. 2007, sp. zn. 33 Odo 561/2006, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 7. 2010, sp. zn. 33 Cdo 126/2009). Odepřít výkon práva spočívajícího ve vznesení námitky promlčení, tak lze jen na základě skutečností, které nastaly nebo vznikly poté, co vzniklo právo, jehož prosazení se žalovaný vznesením námitky promlčení brání (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 7. 2016, sp. zn. 29 Cdo 2908/2014). V souzené věci soud neshledal skutečnosti, z nichž by vyplývalo, že primárním cílem vznesení námitky promlčení ze strany účastnice bylo zneužití práva žalobkyně, když žalobkyni žádným způsobem nebránila v uplatnění jejích práv u FA či soudu. Dovozuje-li žalobce nemravnost námitky promlčení z toho, že účastnice již v době uzavření smlouvy, resp. již v roce 2012 dle dohledového benchmarku [číslo] 2012 věděla, že uzavírá neplatnou pojistnou smlouvu a měla tedy úmysl se na žalobci obohatit, pak taková argumentace nemůže s ohledem na citovanou judikaturu obstát, když nejde o okolnosti, za nichž byla námitka promlčení uplatněna, nýbrž o okolnosti, z nichž žalobkyně dovozuje svůj nárok coby důsledek neplatně uzavřené smlouvy. Ostatně obě smluvní strany znaly obsah smlouvy a obě tedy mohly dovodit její neplatnost již v tento okamžik, avšak obě smluvní strany se cítily být smlouvou vázány, když žalobkyně hradila pravidelně pojistné a účastnice jí vyplatila odkupné. Pokud žalobce ohledně rozporu vznesené námitky promlčení s dobrými mravy argumentovala rozhodnutím Městského soudu v Praze sp. zn. [spisová značka], pak tam projednávaný nárok se netýkal obdobné smlouvy ani smlouvy sjednávané účastnicí, nadto v napadané pojistné smlouvě nebyl sjednán žádný produkt životního pojištění. A konečně sám odvolací soud označil uvedené rozhodnutí ve svém rozhodnutí z [datum rozhodnutí] č.j. [číslo jednací] za vybočení z ustálené rozhodovací praxe Městského soudu v Praze (odst. 26 rozsudku). Lze proto uzavřít, že závěr FA námitce promlčení a jejím souladu s dobrými mravy je správný.

9. Vzhledem k tomu, že žalobci vzniknul nárok na vrácení nepromlčené částky 67 000 Kč pojistného, zabýval se soud též nárokem na přiznání úroku z prodlení od [datum] ve výši 8,05% ročně. FA zjistil, že žalobce vyzval účastnici k vydání bezdůvodného obohacení z předmětné pojistné smlouvy v částce 105 000 Kč dopisem ze dne [datum], a to ve lhůtě 15dní od doručení, a účastnice doručení k tomuto dni učinila nesporným na základě odpovědi z [datum]. K datu výzvy byla na nepromlčeném pojistném uhrazena částka 54 000 Kč (25x 2000 Kč a 8x 500 Kč). Neuhradila-li tedy účastnice tuto částku do [datum], je dle § 517 odst. 1 OZ v prodlení a je podle § 517 odst. 2 OZ povinen uhradit žalobci úrok z prodlení stanovený dle prováděcího předpisu, přičemž s ohledem na přechodná ustanovení nařízení vlády č. 351/2013 Sb., konkrétně § 19 odst. 1 tohoto nařízení, se na úroky vzniklé po [datum] použije toto nařízení. Výše úroku je pak stanovena v § 2 tohoto nařízení a k [datum], od kdy je žalobcem příslušenství žádáno, činila sazba 0,05% ročně. Závěr vyslovený FA ve výroku II. nálezu potvrzený rozhodnutím o námitkách, jak je citováno výše, je proto správný a žaloba je tedy zcela nedůvodná.

10. Pro úplnost soud dodává, že považuje za mylnou argumentaci žalobce stran nahrazení výroku II. citovaného nálezu FA potvrzeného rozhodnutím o námitkách, kdy se žalobce touto žalobou domáhá změny celého nálezu (pokud se týká výroků na plnění), a tedy i výroku, jímž bylo žalobci vyhověno. Soud má za to, že žalobce může napadat pouze ty výroky rozhodnutí FA, jimiž nebylo vyhověno jeho návrhu, v souzené věci tedy pouze výrok III., jímž byl jeho návrh co do zbytku nároku zamítnut. Proto soud žalobu, pokud se týká nahrazení výroku II. s poukazem na ust. § 250g odst. 1 písm. c) o.s.ř. odmítnul jako nepřípustnou.

11. O náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi žalobcem 2) a účastnicí (původně žalobcem 1)) rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o.s.ř. tak, že s ohledem na zastavení řízení o žalobě žalobce 1) a neúspěchu žalobce 2) pokud se týká jeho žaloby, nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení.