24 C 159/2019-320

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 5 rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Mgr. Ireny Šťastné a přísedících [jméno řešitele] [příjmení řešitele] a [anonymizováno] [jméno] [příjmení] ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] proti žalovanému: [osobní údaje žalovaného] zastoupený advokátem JUDr. [jméno] [jméno] sídlem [adresa] o přiměřené zadostiučinění takto:

Výrok

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 50 000 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se, co do povinnosti žalovaného zaplatit žalobci částku 73 984 Kč, zamítá.

III. Žaloba se, co do určení, že žalovaný porušil pracovně právní předpisy, zamítá.

IV. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 7 900 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobce se žalobou podanou zdejšímu soudu dne [číslo] znění částečného zpětvzetí žaloby z [datum] a ve znění změny žaloby z [datum] (o nichž bylo soudem rozhodnuto samostatným usnesením) domáhá vůči žalovanému konstatování, že žalovaný porušil pracovně právní předpisy a stanovení povinnosti žalovanému zaplatit žalobci náhradu nemajetkové újmy ve výši 123 984 Kč, a to původně ve formě přiměřeného zadostiučinění dle § 10 zákona č. 198/2019 Sb., o rovném zacházení a o právních prostředcích ochrany před diskriminací a o změně některých zákonů (dále jen„ antidiskriminační zákon“), a to s odůvodněním, že žalovaný vůči žalobci porušoval práva na rovné zacházení a zákaz diskriminace ve služebním poměru dle § 98 zákona č. 234/2014 Sb., o státní službě (dále jen „služební zákon“). Žalobce uvedl, že byl přijat do služebního poměru u žalovaného (jako odborný rada – specialista investiční výstavby v odboru majetkovém) dne [datum], služební poměř u žalovaného žalobce ukončil k [datum]; od [datum] je žalobce ve služebním poměru u Ministerstva zdravotnictví ČR. Žalovaný při plnění služebních povinností vůči žalobci soustavně porušoval jeho práva na rovné zacházení dle antidiskriminačního zákona, v důsledku čehož byla snižována osobní důstojnost žalobce, bylo vytvářeno zastrašující, nepřátelské, pokuřující a urážlivé prostřední, jemuž byl žalobce vystavován a jež zasahovalo do sféry osobní integrity žalobce a mělo neblahý vliv na jeho psychiku. Žalovaný zejména vůči žalobci oproti ostatním zaměstnancům porušoval ustanovení § 155 a 156 služebního zákona, když nevyhotovoval řádně, včas a k tomu oprávněnými osobami služební hodnocení žalobce, čímž byl žalobce následně poškozován i ve sféře majetkové. Služební hodnocení žalobce v roce 2016 (a dále opravované hodnoceními z [datum] a [datum]) obsahovalo nepravdivé, nepodložené, silně urážlivé až dehonestující skutečnosti, proto byla následně zrušena pro nezákonnost (služební hodnocení za rok 2016 tak zcela absentuje). Kromě toho služební hodnocení kolegů žalobce ([anonymizováno] [celé jméno svědka], [anonymizováno] [celé jméno svědka], [titul] [celé jméno svědkyně]) zpracoval tehdy odcházející (k [číslo]) nadřízený [celé jméno svědka], vůči žalobci však v rozporu se zásadou rovného zacházení nepostupoval, když služební hodnocení na žalobce zpracovala [celé jméno svědkyně]; jako jeden z hodnotitelů byl rovněž uveden [anonymizováno] [jméno] [příjmení], který nebyl služebně nadřízeným žalobce. Přes lepší služební hodnocení za rok 2017 (převzaté [datum]) vypracované na žalobce novým nadřízeným [anonymizováno] [příjmení] žalobci nebyl nelogicky zvýše osobní příplatek, což žalobce vnímal jako projev libovůle žalovaného a důkaz diskriminačního jednání vůči žalobci. Žalobce dále specifikoval, že platové ohodnocení žalobce (odvíjejí se od služebního hodnocení, které bylo jediným podkladem, na jehož základě bylo možno přiznat, zvýšit, snížit, odejmout osobní příplatek) za období od [datum] do [datum] proto nebylo opřeno o právně relevantní podklad; z důvodu absence služebního hodnocení nebylo možno rozhodnou o výši osobního příplatku. Žalobce byl dále přímými služebně nadřízenými vedoucím oddělení [celé jméno svědka] a ředitelkou odboru majetku [celé jméno svědkyně] vystaven silným projevům bossingu (v důsledku čehož mu mimo jiné nebyly udělovány odměny), když vůči žalobci zejména zneužívali ust. § 88 služebního zákona tím, že žalobci byly (v porovnání s jeho kolegy) udíleny soustavně a cíleně nesmyslné až absurdní výtky, např. z prosince 2015 (výtka za dobu, kdy žalobce nebyl státní zaměstnanec), z [datum] (výtka za vady docházky z doby před 7 měsíci při níž byly zpětně použity údaje z docházkového systému, když však nebyly vzaty v úvahu služební cesty v rámci pracovišť, plnění povinností mimo kancelář, z čehož však plynulo, že za dané období byl žalobce na pracovišti intenzivně sledován), z [datum] (výtka udělená žalobce [příjmení] [příjmení], která vůči žalobci neměla z hlediska nadřízenosti právně relevantní vztah); dané výtky byly rovněž z převážné části následně rušeny (přičemž však toto jednání nadřízených žalobce v zásadě kryl vedoucí služebního úřadu [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [anonymizováno]). Dále o žalobci šířili nepodložené lživé informace po služebním úřadě, čímž byla poškozována dobrá pověst žalobce. Žalobce byl permanentně vystavován psychickému nátlaku. Žalobce tak ve výše uvedených jednáních shledává naplnění podmínek pro přiznání přiměřeného zadostiučinění žalobci dle antidiskriminačního zákona, neboť s žalobcem nebylo zacházeno srovnatelně jako s ostatními příslušníky daného oddělení, šikanózním systematickým jednáním nadřízeným žalobce mu od roku 2015 ve srovnání s kolegy nebyly udělovány odměny a bylo udržování nízké osobní ohodnocení (oproti ostatním zaměstnancům). Žalobce proto požaduje náhradu nemajetkové újmy za každý měsíc, ve kterém vykonával službu bez řádného platného služebního hodnocení, tj. ve výši 10 332 Kč (30 % příslušného platového tarifu, což je výši, v níž mohl být žalobci přiznán osobní příplatek, tj. celkem 123 984 Kč za 12 měsíců. K výslovné výzvě soudu žalobce podáním z [datum] specifikoval, že diskriminován byl oproti ostatním příslušníkům daného oddělení ([titul] [celé jméno svědkyně], [anonymizováno] [jméno] [celé jméno svědka], [celé jméno svědka]) tím, že vůči němu nadřízení ([celé jméno svědkyně], [celé jméno svědka], potažmo [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [anonymizováno]) vykonávali v rámci služebního poměru jednání projevující se neoprávněnými útoky, zásahy do jeho osobní cti a ve věci odměňování žalobce. Nepřátelskou atmosféru pak [celé jméno svědkyně] a jí oblíbené zaměstnankyně vytvářela vůči žalobci i vůči dalším zejména zaměstnankyním, které toto jednání psychicky neunesly a ze zaměstnání odešly ([celé jméno svědkyně], [jméno] [celé jméno svědkyně], [jméno] [celé jméno svědkyně]). V podání z [datum] (odvolání) žalobce dále doplnil, že veškeré dané jednání žalovaného vůči žalobci žalobce vnímal jako diskriminační dle § 1 odst. 1 písm. c) antidiskriminačního zákona, neboť žalovaný tímto svým jednáním vůči žalobci nerespektovala zákaz diskriminace ve věcech pracovních, služebních poměrů a jiné závislé činnosti včetně odměňování. V podání z [datum] žalobce shrnul, že žalovaný vůči žalobci jako jedinému zaměstnanci řádně nezpracoval pracovní hodnocení, čímž byl žalobce poškozen jak v právu na spravedlivé odměňování tak např. v možnosti při hledání nového zaměstnání vykázat se bezvadným a objektivně zpracovaným služebním hodnocením. Nadto difamující bez důkazů uváděná tvrzení z pracovního hodnocení žalobce vnímá jako hrubý útok na jeho osobní integritu, a byl jimi i znevýhodněn ve srovnání s jinými zaměstnanci na daném pracovišti. Stejně tak jako porušením práva žalobce na rovné zacházení vnímá žalobce i opakované ukládání nedůvodných výtek, kontrolu docházky, výtky za opouštění kanceláře, opakované stěhování žalobce, jeho izolaci a špehování na pracovišti, když takovému jednání nebyli v dané míře vystavováni ostatní zaměstnanci. Žalobce tak veškerá daná jednání zejména [anonymizováno] [celé jméno svědkyně] a [anonymizováno] [celé jméno svědka] vnímal úkorně jako silně obtěžující.

2. Žalovaný nárok žalobce zcela neuznal s tím, že ve věci je dán nedostatek pravomoci civilních soudů, protože se jedná o věc služebního poměru žalobce. Za nesporné žalovaný označil přijetí žalobce do služebního poměru u žalovaného dne [datum] a skončení služebního poměru u žalovaného dne [datum]. Dále uvedl, že plnění služebních úkolů žalobce a výkon jeho služby včetně osobního přístupu a vystupování v kolektivu bylo problematické, proto byly žalobci po celou dobu trvání služebního poměru u žalovaného dle § 88 služebního zákona ukládány konkrétní výtky (vytýkající časté chyby ve výstupech z výkonu služby, opakované opouštění pracoviště, nevyužívání pracovní doby k plnění služebních úkolů) a zahájena kárná řízení. Neprofesionální přístup žalobce a nedostatky v plnění jeho služebních úkolů se projevily i v jeho služebních hodnoceních (z [datum], [datum], [datum], [datum]) a z nich vycházejících rozhodnutích o platu (z [datum], [datum], [datum], [datum]. Služební hodnocení za rok 2016 bylo opakovaně rušeno pro formální nedostatky, dle pokynu nadřízeného služebního orgánu nebylo již s ohledem na běh času další hodnocení žalobce za rok 2016 žalovaným vyhotovováno. Žalovaný při hodnocení žalobce postupoval v souladu s ust. § 155 a § 156 služebního zákona stejně jako u ostatních zaměstnanců, hodnocení žalobce provedl (samotné služební hodnocení ani nemá charakter rozhodnutí a do práv a povinností zaměstnance samo o sobě nijak nezasahuje), k porušení rovného zacházení ani k diskriminaci žalobce tak nedošlo, postupem vydávání služebních hodnocení žalobci nedošlo ke zkrácení jeho práv ani ve sféře majetkové ani osobní, když služební hodnocení podléhá ochraně osobních údajů, nelze je zpřístupnit jinak, než jak stanoví zákon. Je tak a priori vyloučeno tvrzené snížení dobré pověsti, důstojnosti a vážnosti žalobce ve společnosti, neboť služební hodnocení žalobce ze strany žalovaného nebylo mimo rámec služebního vztahu prezentováno. K tvrzenému bossingu žalovaný doplnil, že výtky byly vždy písemně podloženy konkrétními případy pochybení žalobce a byly činěny v rámci pravomoci nadřízených žalobce, vytýkané nedostatky byly s žalobcem ústně řešeny a dostal prostor k nápravě pochybení. Nedošlo tedy k porušení práva na rovné zacházení či diskriminaci. Žalovaný proto uzavřel, že odměňování žalobce plně reflektovalo jeho schopnosti, dovednosti a služební výsledky, výše požadované nemajetkové újmy a její výpočet je neurčitý až spekulativní. Kromě toho se v daném případě nejedná o diskriminační jednání žalovaného vůči žalobci, neboť žalobce v zásadě pouze rozporuje obsah služebního hodnocení (které je však užíváno k objektivnímu posuzování pracovního nasazení a schopností každého jednotlivého státního zaměstnance, a to nezávisle na pracovních výsledcích ostatních státních zaměstnanců působících na stejné pracovní pozici), avšak nijak neuvádí konkrétní zákonný předpoklad a důvod diskriminačního jednání. Podáním z [datum] (vyjádření k odvolání) žalovaný shrnul, že k jakémukoli porušení práva žalobce na rovné zacházení ani k jeho diskriminaci (přímé či nepřímé) jednáním žalovaného nedošlo, přičemž tvrzení žalobce učiněná po uplynutí lhůty dle § 118a o.s.ř. stanovené na jednání soudu dne [datum] považuje za nepřípustná a zejména neprokázaná nova. Žalovaný proto žádal zamítnutí žaloby.

3. Soud žalobu zamítl rozsudkem z 19.3.2021, č.j. 24 C 159/2019-217 (dále též jen„ Rozsudek“) s tím, že žalovaný nárok plynoucí z ust. § 98 antidiskriminačního zákona ve spojení s § 16 a § 17 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění účinném od 29.7.2017 (dále jen„ zákoník práce“) není dán, protože žalobce netvrdil a neprokázal, že by vůči němu bylo žalovaným postupováno diskriminačně na základě kvalifikovaných důvodů diskriminace uvedených v ust. § 2 antidiskriminačního zákona; kromě toho mu nesvědčí žádné z nároků plynoucích dle § 17 zákoníku práce, resp. § 10 antidiskriminačního zákona.

4. K odvolání žalobce byl Rozsudek zrušen a věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení usnesením Městského soudu v Praze z 28.7.2021, č.j. 62 Co 179/2021-255, pravomocným dne 20.9.2021, s odůvodněním, že soudem prvního stupně bylo především správně určeno, že ve věci je dána pravomoc obecného civilního soudu a stejně tak, že soud prvního stupně správně a dostatečně zjistil skutkový stav, z něhož vycházel i odvolací soud Odvolací soud však odlišně nahlížel na právní hodnocení s tím, že žalobce nepožadoval žádný z nároků podle § 17 zákoníku práce, resp. § 10 antidiskriminačního zákona, nýbrž se domáhal (původně – pozn. soudu před částečným zpětvzetím žaloby, resp. změnou žaloby) konstatování zásahu žalovaného do žalobcových práv a náhrady nemajetkové újmy v penězích z důvodu porušení zákazu diskriminace žalovaným ve věcech pracovních, služebních poměrů a jiné závislé činnosti, včetně odměňování. Odvolací soud dále konstatoval, že k nerovnému zacházení může dojít též z důvodů, které výslovně v antidiskriminačním zákoně nejsou jako diskriminační znaky uvedeny s tím, že § 10 antidiskriminačního zákona rozlišuje mezi porušením práv a povinností vyplývajících z práva na rovné zacházení a diskriminací; porušení rovnosti i z jiných než diskriminačních znaků vypočtených v § 2 odst. 3 antidiskriminačního zákona je pak nutno považovat za diskriminaci, neboť ze zásady rovného zacházení vyplývá požadavek, aby služební orgán bezdůvodně nezvýhodňoval ani neznevýhodňoval státní zaměstnance před ostatními srovnatelnými státními zaměstnanci. Odvolací soud rovněž uložil soudu prvnímu stupně, aby se dále zabýval případným snížením důstojnosti či vážnosti žalobce ve společnosti, přičemž doplnil, že snížením důstojnosti či vážnosti ve společnosti ve značné míře je třeba rozumět nemajetkovou újmu vzniklou v osobnostní sféře fyzické osoby, kterou tato vzhledem k povaze, intenzitě, opakování, trvání i šíři okruhu působní nepříznivého následku spočívajícího ve snížení její důstojnosti či vážnosti ve společnosti pociťuje a prožívá jako závažnou.

5. Po provedeném dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav:

6. Žalobce byl přijat do služebního poměru u žalovaného na služební místo: odborný rada – specialista investiční výstavby (prokázáno Rozhodnutím o přijetí do služebního poměru z [datum]).

7. Na žalobce bylo hodnotitelem vedoucím oddělení investic [celé jméno svědka] dne [datum] vypracováno služební hodnocení za období od [číslo] do [datum], žalobci byla udělena bodová klasifikace 0,8 se závěrem o nevyhovujících výsledcích, obsažen byl návrh na odejmutí dosavadního osobního příplatku ve výši 7 641 Kč, hodnocení odsouhlasil a podepsal předseda žalovaného dne [datum], žalobce jej převzal dne [datum] (prokázáno Služebním hodnocením žalobce z [datum]).

8. Rozhodnutí o platu (žalobce) [číslo jednací] z [datum rozhodnutí], kterým byl žalobci přiznán plat v platové třídě 13, platovém stupni 12 ve výši 31 550 Kč a osobní příplatek 0 Kč, tj. byl mu odejmut dosavadní osobní příplatek ve výši 7 641 Kč (stanovený podle platového výměru platného ke dni bezprostředně předcházejícímu vzniku služebního poměru), bylo zrušeno rozhodnutím náměstka ministra vnitra pro státní službu z [datum rozhodnutí], [číslo jednací] s tím, že postup žalovaného při vydání hodnocení nesplňoval požadavky příslušného nařízení vlády, neboť žalovaný vycházel z jím vydaného služebního předpisu předsedy SSHR č. 2/ 2016, který však neobsahoval konkrétní hodnotících kritéria vystihující potřeby daných služebních míst, proto bylo žalovanému uloženo provést nové hodnocení v souladu se zákonem (prokázáno rozhodnutím o platu [číslo jednací], rozhodnutím náměstka ministra vnitra pro státní službu z [datum rozhodnutí], [číslo jednací]).

9. Na žalobce bylo hodnotitelem vedoucím oddělení investic [celé jméno svědka] dne [datum] vypracováno nové služební hodnocení za období od [číslo] do [datum], žalobci byla udělena bodová klasifikace 0,9 (s uvedením konkrétních pochybení žalobce v oddílu B. hodnocení), obsažen byl návrh na snížení dosavadního osobního příplatku ve výši 7 641 Kč na 500 Kč, hodnocení odsouhlasil a podepsal předseda žalovaného dne [datum], žalobce jej převzal dne [datum] (prokázáno Služebním hodnocením žalobce z [datum]).

10. Žalobci byl následně přiznán plat dle 13. platové třídy, 12. platového stupně ve výši 31 550 Kč, a od [datum] ve výši 34 440 Kč a osobní příplatek ve výši 500 Kč (prokázáno rozhodnutími o platu [číslo jednací] a [číslo jednací]).

11. Na žalobce bylo hodnotitelem ředitelkou odboru majetkového [celé jméno svědkyně] dne [datum] vypracováno služební hodnocení za období roku 2016, kde byly zejména vytčeny nedostatky odborných znalostí/postupu/ závěrů žalobce a jeho konfliktní povaha, žalobci byla udělena bodová klasifikace 0,4 se závěry o nevyhovujících výsledcích, obsažen byl návrh na odebrání celého dosavadního osobního příplatku ve výši 500 Kč, hodnocení podepsal předseda žalovaného dne [datum]; přílohou [číslo] bylo sdělení [anonymizováno] [celé jméno svědkyně] z [datum] že hodnocení žalobce vypracovala jako jeho nejbližší nadřízený (při absenci bezprostředního nadřízeného) na pokyn mimo jiné ředitelky odboru personálního [anonymizováno] [příjmení] s tím, že vycházela z dostupných údajů o žalobci, kterému byly uděleny dne [datum], [datum], [datum] písemné výtky (a dne [datum] podán podnět na kárnou komisi) a z informací, které jí v průběhu roku 2016 sděloval [anonymizováno] [celé jméno svědka], vedoucí oddělení investic, hodnocení žalobce převzal dne [datum] (prokázáno Služebním hodnocením žalobce z [datum] včetně přílohy [číslo]).

12. Na základě odvolání žalobce bylo Rozhodnutí o platu (žalobce) [číslo jednací] z [datum rozhodnutí], kterým byl žalobci přiznán plat v platové třídě 13, platovém stupni 12 ve výši 34 440 Kč a osobní příplatek 0 Kč, tj. byl mu odebrán dosavadní osobní příplatek ve výši 500 Kč, zrušeno a věc vrácena služebnímu orgánu I. stupně k novému projednání rozhodnutím náměstka ministra vnitra pro státní službu z [datum rozhodnutí], [číslo jednací] s odůvodněním, že zejména nelze bez dalšího zjistit, na základě jakých konkrétních podkladů byl žalobce v hodnotících kritériích hodnocen 1 nebo 0 body, a dále s tím, že dané rozhodnutí o platu služební orgán I. stupně zruší a provede nové služební hodnocení žalobce na základě relevantních podkladů, které budou jeho přílohou a na které bude v konkrétních případech odkázáno, příp. dále rozhodne o změně nebo odnětí osobního příplatku (prokázáno rozhodnutím o platu [číslo jednací], odvoláním žalobce do rozhodnutí o platu podaného [datum], rozhodnutím náměstka ministra vnitra pro státní službu z [datum rozhodnutí], [číslo jednací]).

13. Rozhodnutí o platu (žalobce) [číslo jednací] z [datum rozhodnutí], kterým byl žalobci odebrán dosavadní osobní příplatek ve výši 500 Kč, a služební hodnocení (žalobce), které bylo podkladem daného rozhodnutí o platu (tj. hodnocení žalobce z [datum]) byly bez bližšího odůvodnění zrušeny usnesením předsedy žalovaného z [datum rozhodnutí], [číslo jednací], žalobci tak náležel do dalšího rozhodnutí dosavadní osobní příplatek 500 Kč (prokázáno usnesením předsedy žalovaného z [datum rozhodnutí], [číslo jednací]).

14. Žalobci byl od [datum] přiznán plat ve 13. patové třídě, 12. platovém stupni ve výši 37 890 Kč a osobní příplatek ve výši 500 Kč (prokázáno rozhodnutím o platu [číslo jednací]).

15. Na žalobce hodnotitelé [celé jméno svědkyně] a [anonymizováno] [jméno] [příjmení] vedoucí oddělení investic, Odbor majetkový dne [datum] vypracovali nové služební hodnocení, v němž byla žalobci opětovně vytýkána konfliktní povaha a odborné nedostatky, žalobci byla udělena bodová klasifikace 1, bylo doporučeno ponechat stávající osobní příplatek 500 Kč, hodnocení bylo odsouhlaseno a podepsáno předsedou žalovaného dne [datum], žalobce hodnocení převzal dne [datum] (prokázáno Služebním hodnocením žalobce z [datum]).

16. Ke stížnosti žalobce náměstek ministra vnitra pro státní službu dopisem z [datum rozhodnutí] [číslo jednací] žalobci sdělil, že služební hodnocení žalobce, se kterým byl seznámen [datum], je nepřezkoumatelné, protože není dostatečně zřejmé, k jakým konkrétním hodnotícím kritériím se vztahují k němu připojené přílohy, s ohledem na to, že však dané hodnocení nemělo vliv na výši osobního příplatku žalobce a s ohledem na běh času sdělil žalobci, že požádal předsedu žalovaného, aby hodnocení žalobce za rok 2016 zrušil a zajistil provedení služebního hodnocení žalobce již za rok 2017 (prokázáno dopisem náměstka ministra vnitra pro státní službu z [datum rozhodnutí] [číslo jednací]). Služební hodnocení žalobce za rok 2016 bylo následně zrušeno s tím, že v prvním čtvrtletí roku 2018 má být zpracováno služební hodnocení za rok 2017 a bylo by proto nehospodárné provádět hodnocení za rok 2016, protože toto by již nemělo faktické účinky (prokázáno Usnesením předsedy žalovaného z [datum rozhodnutí], [číslo jednací]).

17. Služební hodnocení žalobce za rok 2017 bylo vyhotoveno [datum] [anonymizováno] [příjmení], žalobci byla udělena bodová klasifikace 2,7 (dostačující výsledky) s tím, že žalobce udržuje konstruktivní vztahy s kolegy a běžně se zapojuje do týmových aktivit, obtížné situace a konflikty dokáže řešit, bylo doporučeno ponechat stávající osobní příplatek 500 Kč, předsedou žalovaného bylo hodnocení odsouhlaseno a podepsáno [datum], žalobce je převzal dne [datum] (prokázáno Služebním hodnocením žalobce z [datum]).

18. Žalobci byly [anonymizováno] [celé jméno svědkyně] a [anonymizováno] [celé jméno svědka] uděleny písemné výtky vždy se zcela konkrétní specifikací vytýkaných pochybení žalobce při plnění pracovních úkolů, a to např. výtky při zpracování záměru [anonymizováno], výzva k důslednému využívání pracovní doby (Výtka z [datum]), výtka při přípravě akcí [anonymizována dvě slova], opakovaná výzva k důslednému dodržování služební doby (Žádost [anonymizováno] [celé jméno svědka] z [datum] ředitelce o součinnost při řešení nedostatků v práci žalobce, Výtka z [datum]), výtka za řádné nevyužívání služební doby/nepovolené absence na pracovišti od [číslo] do [datum] s uvedením, že toto bylo zjištěno výpisy z docházkového systému a v řadě tam uvedených případů též osobně Ing. [celé jméno svědka] jeho sekretářkou či nadřízenou a právničkou [anonymizováno], (Výtka z [datum], Usnesení o opravě výtky [anonymizována dvě slova] z [datum rozhodnutí], [číslo jednací]), výtka za neetické chování vůči nadřízenému, kterou podepsala za Ing. [celé jméno svědka] v.z. pí [příjmení] (Výtka z [datum]), výtka za nevhodné („ arogantní, s despektem“) chování vůči nadřízenému (Výtka [datum]), výtka týkající se pochybení v souvislosti s veřejnou zakázkou 15-057a4 [anonymizováno] podlahy (Výtka z [datum]). Kárná komise II. stupně zřízená v Ministerstvu vnitra Rozhodnutím č.j.: MV [číslo] 2016 dne [datum] výrok I. prvostupňového rozhodnutí tak,že žalobce je vinen kárným proviněním dle § 88 odst. 1 služebního zákona které spáchal tím, že podepsal zápis o předání a převzetí staveniště při realizaci akce„ 16 – 041 b [obec]“ před účinností smlouvy o dílo č. 2016, ve zbytku (co do uložení písemné důtky a náhrady nákladů řízení) prvostupňové rozhodnutí potvrdila s odůvodněním, že v prvostupňovém rozhodnutí byly zčásti chybně označeny předpisy, které měl žalobce porušit (a v tomto rozsahu dala za pravdu námitkám žalobce) a že v příčinné souvislosti s porušením služební kázně žalobcem nevznikl následek přičitatelný k tíži žalobce, což však bylo zohledněno při uložení nejmírnějšího kárného opatření; žaloba žalobce proti tomuto rozhodnutí kárné komise byla zamítnuta Rozsudkem Městského soudu v Praze z 24.11.2020, čj. 3Ad 24/2017-62 s tím, že žalobce předmět soudního přezkumu vymezil jen nekonkrétními odkazy na určitá ustanovení předpisu bez souvislosti se skutkovými výtkami, tedy řádně a konkrétně nespecifikoval žalobní body, které by měl soud vypořádat. 19. [jméno] [příjmení] a [celé jméno svědkyně] byly„ na základě jejich požadavku“ ředitelem odboru informatiky zaslány přístupy žalobce na internet (prokázáno e-mailem [anonymizováno] z [datum]).

20. Žalobce [příjmení] [celé jméno svědka] s podrobným odůvodněním žádal o vysvětlení obsahu jemu udělených výtek (Dopis žalobce z [datum]), Ing. [celé jméno svědka] na to reagoval tím, že výtky jsou dostatečně odůvodněné a že u žalobce neshledal sebereflexi (Dopis Ing. [celé jméno svědka] z [datum]). Žalobce podal stížnost na jednání představených Ing. [celé jméno svědka] a Ing. [celé jméno svědkyně], se zcela konkrétní specifikací toho, proti jakému jejich jednání a zejména jakému konkrétnímu obsahu jemu udělovaných výtek brojí (prokázáno Stížností z [datum]). Žalobce se obracel na Ing. [celé jméno svědka] ohledně vysvětlení zpracování úkolů na akci [anonymizováno] a [anonymizováno], sdělil mu své přesvědčení, že jsou vůči němu ze strany ředitelky vytvářeny cílené záminky k problémům (e-mail žalobce z ledna 2016); žalobce opakovaně žádal Ing. [celé jméno svědka] o potvrzení z jakých důvodů se má stěhovat do jiné kanceláře a vysvětlení, proč má sdílet kancelář s pracovníky z jiných oddělení a nikoli s pracovníky z oddělení svého (emaily žalobce [příjmení] [celé jméno svědka] z listopadu 2016).

21. Z výpovědi svědkyně [celé jméno svědkyně] soud zjistil, že je od dubna 2014 dosud ředitelka odboru majetku, nadřízená žalobce. Ohledně žalobcových nedostatků v práci uvedla, že o žalobce ve svém odboru měla zájem s ohledem na jeho pracovní zkušenosti auditora, avšak po nástupu žalobce zjistila, že mu oblast investic a výstavby není tak blízká, žalobce byl ve 13. platovém stupni, což předpokládá odbornou zdatnost a přehled o problematice, svědkyně čekala, že se žalobce v určitém časovém intervalu zapracuje, což se však nestalo, jeho nedostatečnost byla nahrazována arogancí, veškeré nedostatky byly uvedeny v hodnocení, které vypracovával přímý nadřízený žalobce [příjmení] [celé jméno svědka], svědkyně vypracovala pouze jedno hodnocení na žalobce po odchodu [anonymizováno] [celé jméno svědka], vycházela přitom zcela z podkladů [anonymizováno] [celé jméno svědka] z jím předpřipraveného hodnocení a ze svých znalostí investičních akcí za rok 2017, na kolegy žalobce hodnocení nevypracovávala; svědkyně si již nevybavila konkrétní věci zde uvedené, kromě chyb ve věci skladového areálu [obec], u žalobce se jednalo i o nedůslednost, roztěkanost, nesoustředěnost, zpočátku s kolegy vycházel běžně, pak se ale stupňovala jeho agresivita, agresivní poznámky např. vůči nadřízenému [celé jméno svědka]. I jiní zaměstnanci byli hodnoceni např. průměrně, nikdo jiný proti tomu neměl námitky. Svědkyně popřela, že by kolegy žalobce naváděla k donášení na něj či že by jim osobně zakazovala se s ním bavit, rovněž např. se pí [celé jméno svědkyně] nikdy neřešila pracovní výkony žalobce, [anonymizováno] [celé jméno svědka] nenaváděla proti žalobce, nenabídla mu nikdy za to nějaké výhody. Některé nevyžádané informace, např. o přístupu žalobce na internet, dostala svědkyně od vedoucí oddělení majetku doktorky [příjmení], která byla v úzkém vztahu s žalobcem, i z důvodu tohoto vztahu byly někdy pracovní vtahy narušeny. Proto vyžádala od bezpečnostního ředitele informace o přístupu žalobce na internet; svědkyně nevěděla, proč byla pí [příjmení] na e-mail zaslány výsledky tohoto šetření; na základě toho byly všichni zaměstnanci proškoleni o přístupu na internet a byly několikrát kontrolováni bezpečnostním odborem. Je možné, že svědkyně nějaké pracovní věci žalobce řešila s pí [příjmení]. Ohledně kontroly docházky odkázala na předepsaný docházkový systém, což řešil s pracovníky jejich přímý nadřízený. Ohledně osoby pí [příjmení] svědkyně uvedla, že byla právnička žalovaného, byla přítomna u jedné výtky udělené žalobci, nebyla zmocněna k zastupování svědkyně. Svědkyně popřela, že by s žalobcem zacházela jinak než s jinými zaměstnanci, za jednání vůči žalobci jí nebyla udělena např. žádná výtka, návrhy na řešení situace ze strany žalobce byly šetřeny kontrolním odborem a jeho závěry byly se svědkyní projednány. Svědkyně setrvala na důvodnosti výtek udělených žalobci, např. ohledně toho, že popichoval, jízlivě špičkoval s tím, že daná pochybení sama viděla a vnímala na pracovišti; svědkyně neřešila žádnou stížnost kolegy na chování žalobce; dále upozornila na to, že výtky se po roce odstraňují z osobního spisu. Ohledně stěhování žalobce uvedla, že to řešil jeho nadřízený z důvodu mezilidských vztahů, svědkyni to bylo pouze oznámeno.

22. Z výpovědi svědka [celé jméno svědka] soud zjistil, že byl od září 2015 do ledna 2017 vedoucím investičního oddělení, tj. přímým nadřízeným žalobce. Se žalobcem měl běžné vztahy podřízeného/nadřízeného, rovněž s kolegy měl žalobce běžné vztahy. Svědek setrval na tom, že veškerá služební hodnocení žalobce i ostatních řádně zpracoval, vycházel ze svých zjištění z např. porad, kde bylo řešeno plnění jednotlivých úkolů, dále toho, co viděl, slyšel a vnímal na pracovišti, vycházel z jednání žalobce na pracovišti; nevybavil si, že by si na jednání žalobce někdy stěžoval některý z jeho kolegů; uvedl, že žalobce popichoval a byl ironický vůči němu, svědek si sám stěžoval na neplnění pracovních úkolů žalobce. Svědek popřel, že by věděl o osobních sporech na pracovišti, resp. uvedl, že je případně řešila ředitelka, resp. že např. slyšel, že se žalobce s pí [příjmení] nemusí potkávat na chodbách. Ohledně všech svých podřízených s ředitelkou [celé jméno svědkyně] např. řešil věci hodnocení, pokud je chtěla např. vysvětlit. Svědek rovněž setrval na jím udělených výtkách žalobci. Ohledně stěhování žalobce uvedl, že to bylo z provozních důvodů, více si nevybavil, nevybavil si rovněž, že by takto často byl stěhován jiný zaměstnanec. Ohledně výtky udělené žalobci [příjmení] [příjmení] uvedl, že tato byla oprávněna zastupovat ředitelku, která o tom byla informována. Ohledně kontroly docházky uvedl, že měl problémy s docházkou žalobce, konkrétně si vybavil dva případy, když s žalobcem jeho nepřítomnost na pracovišti osobně řešil, následně bylo vše řešeno přes záznamy docházky přes bezpečnostní oddělení, od něhož na pokyn ředitelky dostal i konkrétní kamerové záznamy, tato kontrola vyplývala z porad, byl to tedy pokyn od ředitelky, která mu dala docházku žalobce, ať provede kontrolu; i ohledně dalších dvou zaměstnanců řešil jejich vstupy na pracovištích a rovněž to řešil na poradách. Svědek si nevybavil, že by jiným zaměstnancům dal výtky. Na např. e-maily žalobce, ohledně akce [anonymizováno], svědek vždy reagoval. Svědek popřel, že by s žalobcem zacházel diskriminačně, či by jej žalobce informoval o bossingu či šikaně.

23. Z výpovědi svědkyně [celé jméno svědkyně] soud zjistil, že se jednalo o kolegyni žalobce, která u žalovaného pracovala od roku 2011 do roku 2016, pracovala na odboru majetkovém, na jiném oddělení než žalobce, se žalobcem přímo nespolupracovala, příp. se pouze jejich práce někdy prolnula (např. když řešila nepotřebný majetek ve skladu), sdílela s ním kancelář asi 1 nebo 2 měsíce, neměli a nemají jakýkoli bližší vztah. Svědkyně uvedla, že na tomto dříve bezproblémovém odboru po odvolání ředitele [příjmení] a po nástupu ředitelky [celé jméno svědkyně] nastal bossing a šikana z osobních důvodů, a to ředitelkou a právničkou žalovaného a skupinou zaměstnankyň okolo nich. Z těchto důvodů i svědkyně následně z práce odešla. Po svědkyni chtěli, aby žalobce hlídala a donášela na něj, s tím, že„ buď jim půjde na ruku, nebo si ponese sama následky“. Svědkyně dále specifikovala, že šikana a bossing byli i vůči všem ostatním zaměstnancům, nejen vůči žalobci. Svědkyni např. ředitelka dávala nesmyslné (u nichž bylo následně zjištěno, že je ani neověřovala a ani nepotřebovala), nesplnitelné a malicherné (opravy oslovení v dopisech atp.) úkoly, resp. se toto stávalo všem zaměstnancům, že ředitelka hledala takovéto chyby. Rovněž ředitelka před ostatními (na svolaných schůzkách) ponižovala pracovníky, kteří něco pokazili. Vůči žalobci daná situace započala tím, že se svědkyni (na konci roku 2015, začátku roku 2016) snažila proti žalobci zmanipulovat pí [příjmení], se kterou se kterou se rozešel; po svědkyni chtěla, aby na žalobce, který byl přesazen do jejich kanceláře donášela. Poté se svědkyni pí snažila říkat, co vše dělá žalobce špatně v pracovních věcech, dle svědkyně se však např. jednalo o věci, které žalobce nemohl ovlivnit. Ohledně služebního hodnocení uvedla, že nebylo„ služební“, ale že se jednalo o hodnocení podle toho, kdo byl ochoten„ dělat jejich praktiky“ (donášet, kontrolovat). Svědkyně uvedla, že tímto způsobem šikany a bossingu přistupovaly ke všem zaměstnancům, na žalobce byly obzvláště vysazeny (např. kolegyně [příjmení] mu prakticky s „ uchem na stěně“ měřila čas, když šel na toaletu) z osobního důvodu vycházejícího od pí [příjmení]. Svědkyni bylo pí [příjmení] řečeno, že se žalobce potřebují zbavit. Svědkyně si nevybavila, že by jinému zaměstnanci kromě žalobce chodily písemné výtky, pokud viděla jednu nebo dvě tyto výtky, přišly jí zcela nedůvodné. Ohledně služebního hodnocení žalobce uvedla, že není pravda, že by např. popichoval kolegy, naopak pí [příjmení] a [celé jméno svědkyně] popichovaly a šikanovaly zaměstnance tak, aby je znepřátelily mezi sebou. [příjmení] s žalobcem vycházeli bez problémů, nechtěli s ním sdílet kancelář, protože pak z toho měli problémy, protože se vedení nelíbilo, když s ním vycházeli, právě z tohoto důvodu (že kvůli tomu měla problémy s vedením) svědkyně hrozila výpovědí, pokud žalobce nepřesadí; bylo jim řečeno, že ho mají ignorovat a nemají se s ním bavit. Ohledně docházky uvedla, že bylo zcela běžné v rámci pracovní doby pracovně opouštět kancelář. Svědkyni osobně neviděla žádný konflikt žalobce s jiným zaměstnancem nebo nadřízenými, ty si vždy zaměstnance zvaly do zvlášť do svých kanceláří. Byla svědkem každodenních věcí, kdy mu např. házeli věci na stůl,„ vlítly do kanceláře, ať se s žalobcem nebaví“, chtěli po něm nějaké vysvětlení atp. Svědkyně ukončila pracovní poměr dohodou, panu [příjmení] však vysvětlila, že ji podala z důvodu šikany a bossingu, tajnému nahrávání atp.

24. Z výpovědi svědkyně [titul] [celé jméno svědkyně], soud zjistil, že od srpna 2013 dosud pracuje jako specialistka investiční výstavby na odboru majetku, byla kolegyně žalobce, přímo s ním však nespolupracovala, akce měli rozdělené. Žalobce poté, co se„ rozkoukal“, se dle svědkyně zaběhl normálně. [příjmení] s žalobcem či jeho povahou neměli problémy. Svědkyně dále uvedla, že vše, co se na pracovišti dělo, bylo nepříjemné, hrubé, hodně lidí kvůli tomu odešlo. Vůči žalobci začalo vedení vyvíjet nátlak z důvodu osobních věcí mezi žalobcem a vedoucí jiného oddělení pí [příjmení]; nátlak spočíval v neustálých výtkách, které dle svědkyně neodpovídali závažnosti daných věcí a které ostatní nedostávali, na pracovišti nebyly běžné písemné výtky, svědkyně však nevěděla, co bylo konkrétním obsahem výtek žalobci, někdy je od žalobce viděla, už si to nevybavuje; rovněž žalobce opakovaně stěhovali do jiných kanceláří i mimo rámec daného oddělení; na kolegy žalobce byl vyvíjen nátlak, aby se s ním nebavili, a to ředitelkou, pí [příjmení], pí [příjmení] a dvěma dalšími pracovnicemi, které ostatní kolegy„ držely na paškálu“, dusili, až se např. kolegyně [celé jméno svědkyně] zhroutila. Svědkyně uvedla, že jí osobně toto vytýkáno nebylo. Přímo u takových situací nebyla, protože si konkrétní zaměstnance zvali samostatně do kanceláře, slyšela to, pokud to např. probíhalo na chodbě, nebo tak, že jim to daný člověk řekl. Ke vtahu žalobce k nadřízenému [celé jméno svědka] uvedla, že„ jí to přišlo tak, že vedoucí [celé jméno svědka] něco od vedení dostal befelem, co má vůči žalobci udělat a nebyl s tím ztotožněn“, že si třeba postěžoval, že něco vůči žalobci musel podepsat. Se žalobcem sdílela kancelář cca 14 dní, bylo tam však málo místa, proto se vedoucí [celé jméno svědka] zasadil o přesazení žalobce, ale např. ne na volné místo u jiného kolegy ze stejného oddělení. Ohledně docházky uvedla, že byly kontrolovány výstupy z budovy, pochyb mezi kancelářemi byl běžný, neměla povědomí o tom, že by na pracovišti byly nějaké problémy s docházkou. Se svým hodnocením byla vždy spokojená; ohledně hodnocení žalobce věděla, že s tím byly problémy, neznala však jeho konkrétní obsah.

25. Z výpovědi svědka [příjmení] [jméno] [celé jméno svědka] soud zjistil, že od roku 2003 dosud pracuje jako specialista investiční výstavby, s žalobcem však neměl bližší společné činnosti – každý řešil své zakázky samostatně; žalobce byl jeho kolegou, krátce nadřízeným, měli běžný kolegiální vztah, seděli spolu v jedné kanceláři cca rok. Dle svědka žalobci práce šla, spolupráce s ním byla stejná jako s ostatními. Ohledně situace na pracovišti svědek uvedl, že tam bylo různě pohlíženo na různé pracovníky, řešily se např. výtky a docházka. Svědek si nevybavil, že by někdo jiný kromě žalobce dostával písemné výtky, resp. si vybavil, že celé oddělení dostalo písemnou výtku za přístupy na internet. V dané době věděl, co bylo obsahem výtek udílených žalobci, z jeho pohledu to byly záležitosti třeba nejasného výkladu něčeho, formálních záležitostí, domníval se, že bylo možné, že podobné chyby dělali i ostatní. Svědek se svým hodnocením neměl problémy. Svědek zaznamenal, že byly problémy s vedením [anonymizováno] [celé jméno svědka], pí [celé jméno svědkyně], [anonymizováno] [příjmení], nebyl však jejich aktivním účastníkem, odehrávalo se to v ředitelně nebo u vedoucího; dle svědka tyto konflikty byly„ rádoby pracovní“, projednávaly se nějaké tvrzené nedostatky, výtky na docházku nebo výkon práce; toto mu přišlo, že vůči ostatním nebylo takto uplatňováno a že vůči žalobci to bylo extrémní; ustavil se systém, že ostatní kolegyně z majetkového oddělení si žalobce všímala a zaznamenávala jeho odchody a příchody. Ohledně stěhování žalobce se svědek doslechl, že to bylo z osobních důvodů i z důvodů nadřízených; soukromými důvody mínil vztah žalobce s vedoucí oddělení majetku.

26. Z výpovědi svědkyně [celé jméno svědkyně] soud zjistil, že u žalovaného pracovala 32 let do roku 2017, na konci na odboru majetku, byla kolegyně žalobce na jiném oddělení, osobně s ním na žádných projektech nespolupracovala, měla jinou agendu. S žalobcem na příkaz seděli cca 1 nebo 2 měsíce v kanceláři, což byla výjimka, protože v kancelářích seděli lidé ze stejných oddělení; svědkyně se domnívala, že to bylo z důvodu, aby mohli žalobce hlídat, že se ho chtěli zbavit. Ohledně situace na pracovišti svědkyně uvedla, že vše započalo s příchodem nové ředitelky pí [celé jméno svědkyně], která byla arogantní, ráda ponižovala lidi, hodně lidí to nevydrželo; ředitelka se následně skamarádila s vedoucí oddělení svědkyně pí [příjmení] a začali jejich oddělení šikanovat, vytvořila se okolo nich skupina, celé oddělení se rozložilo, až tam skoro nikdo nezůstal, ani nově nabíraní pracovníci to často nevydrželi např. ve zkušební době. Dle svědkyně to ohledně žalobce bylo z důvodu jeho dřívějšího osobního vztahu s pí [příjmení], se kterou se rozešel, a ona to neunesla. Žalobce na rozdíl od ostatních zaměstnanců opakovaně dávali z kanceláře do kanceláře, neustále za ním chodili a něco po něm chtěli, dávali mu výtky, jejichž obsah však svědkyně neznala; svědkyni (a rovněž pí [celé jméno svědkyně]) řekla v kanceláři ředitelky buď pí [příjmení], [celé jméno svědkyně] nebo [příjmení], ať žalobce ignorují, svědkyně tedy spolu s kolegy věděla, že pokud budou sedět s žalobcem, budou mít problém; na svědkyni byl kvůli žalobci vyvíjen nátlak, když např. odmítla říci něco, co nebyla pravda; poté, co jí z těchto důvodů pí [příjmení]„ seřvala“ na chodbě se svědkyně zhroutila a musela vyhledal odbornou pomoc. Svědkyně měla vždy dobré hodnocení, až na poslední, kde ji úplně degradovali a sebrali jí veškeré osobní hodnocení. Svědkyně si na vedení nestěžovala, pouze následně žádala nadřízeného pí [celé jméno svědkyně] o přeložení do jiného odboru, protože s daným vedením nechtěla dělat, výsledek to nemělo, následně byla nucena odejít.

27. Z výpovědi svědkyně [jméno] [celé jméno svědkyně] soud zjistil, že od roku 1975 pracovala jako referentka majetkové správy. Žalobce byl její kolega, znali se již z dřívějška z jiných odborů, nikdy s ním neměla žádný konflikt ani nebyla u toho, že by s někým jiným měl konflikt, žalobce s kolegy problémy neměl. Svědkyně dala výpověď, protože na pracovišti byly od ředitelky a vedoucí oddělení majetku vůči některým zaměstnancům takové mezilidské vztahy, že to nevydržela. Vztahy se zhoršili od roku 2014 po nástupu ředitelky pí [celé jméno svědkyně], ta udělala nejprve„ čistku“ na investičním oddělení, poté se zaměřila na ostatní, vystřídalo se tam velké množství lidí; dle svědkyně tyto„ čistky“ byly nepodložené, nebyly proti nějaké skupině lidí, bylo to proti mladým, např. ve zkušební době, i proti starým. Vytvořila se tam skupina okolo ředitelky, pí [příjmení], pí [příjmení], která vymýšlela, jak jim to znepříjemnit. Jednotlivé pracovníky si volali do ředitelny. Do hodnocení svědkyni již v roce 2016 napsali věci, které nebyly pravdivé, že např. nespolupracuje, nesplnila úkol (který však jí např. ani nepříslušel), snížili jí osobní hodnocení, proti tomu podala stížnost. Svědkyně se domnívala, že žalobce měl problémy s vedením kvůli jeho soukromé věci s pí [příjmení], která byla zhrzená a tímto se mu mstila. Žalobce neustále stěhovali, rovněž i svědkyni nejprve stěhovali.

28. Z dalších provedených důkazů soud nezjistil žádné informace relevantní pro toto řízení. Soud dalšími důkazy řízení nedoplňoval, když jiné důkazy nebyly ani navrhovány.

29. Právně soud věc posoudil podle § 98 služebního zákona, dle něhož se na rovné zacházení a zákaz diskriminace ve služebním poměru § 16 a § 17 zákoníku práce použijí obdobně.

30. Dle § 16 odst. 1 zákoníku práce jsou zaměstnavatelé povinni zajišťovat rovné zacházení se všemi zaměstnanci, pokud jde o jejich pracovní podmínky, odměňování za práci a o poskytování jiných peněžitých plnění a plnění peněžité hodnoty, o odbornou přípravu a o příležitost dosáhnout funkčního nebo jiného postupu v zaměstnání.

31. Dle § 17 zákoníku práce právní prostředky ochrany před diskriminací v pracovněprávních vztazích upravuje antidiskriminační zákon.

32. Podle § 2 odst. 1 antidiskriminačního zákona se pro účely tohoto zákona právem na rovné zacházení rozumí právo nebýt diskriminován z důvodů, které stanoví tento zákon nebo přímo použitelný předpis Evropské unie v oblasti volného pohybu pracovníků.

33. Dle § 10 antidiskriminačního zákona dojde-li k porušení práv a povinností vyplývajících z práva na rovné zacházení nebo k diskriminaci, má ten, kdo byl tímto jednáním dotčen, právo se u soudu zejména domáhat, aby bylo upuštěno od diskriminace, aby byly odstraněny následky diskriminačního zásahu a aby mu bylo dáno přiměřené zadostiučinění (1). Pokud by se nejevilo postačujícím zjednání nápravy podle odstavce 1, zejména proto, že byla v důsledku diskriminace ve značné míře snížena dobrá pověst nebo důstojnost osoby nebo její vážnost ve společnosti, má též právo na náhradu nemajetkové újmy v penězích (1). Výši náhrady podle odstavce 2 určí soud s přihlédnutím k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k porušení práva došlo (3).

34. Podle § 124 odst. 1 věta první služebního zákona se odpovědnost služebního úřadu za škodu vzniklou státnímu zaměstnanci řídí zákoníkem práce.

35. Dle § 265 odst. 1 zákoníku práce je zaměstnavatel povinen nahradit zaměstnanci škodu, která mu vznikla při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s ním porušením právních povinností nebo úmyslným jednáním proti dobrým mravům.

36. Dle § 275 odst. 1 zákoníku práce je zaměstnavatel povinen nahradit zaměstnanci škodu nebo nemajetkovou újmu, a to v penězích, pokud škodu neodčiní uvedením v předešlý stav.

37. V dané věci bylo v řízení zcela prokázáno (rozhodnutím o přijetí do služebního poměru a nespornými tvrzeními účastníků), že žalobce byl přijat do služebního poměru u žalovaného na služební místo specialista investiční výstavby od [datum].

38. Žalobce se vůči žalovanému touto žalobou domáhá fakticky konstatování, že žalovaný vůči němu porušil pracovněprávní předpisy, a uložení povinnosti žalovanému zaplatit žalobci náhradu nemajetkové újmy v penězích ve výši 123 984 Kč, a to z důvodů porušování zákazu diskriminace žalovaným ve věcech pracovních, služebních poměrů a jiné závislé činnosti, včetně odměňování, když porušení práva na rovné zacházení žalobce shledal konkrétně v jednáních svých nadřízených zejména [anonymizováno] [celé jméno svědkyně], [anonymizováno] [celé jméno svědka], příp. [anonymizováno] [příjmení]), a to ve srovnání s kolegy žalobce ([anonymizováno] [celé jméno svědka], [anonymizováno] [celé jméno svědka], [titul] [celé jméno svědkyně], když na žalobce byly vypracovávána nezákonná služební hodnocení (obsahující nepravdivé difamující informace o žalobci), na jejichž základě mu pak byl podstatně snížen osobní příplatek, čímž bylo zasaženo i do majetkové sféry žalobce, dále tím, že byl žalobce na pracovišti systematicky šikanován, resp. se jednalo o tzv. bossing, udílením nezákonných výtek, nucením k opakovanému stěhování kanceláří, neodůvodněným a nadbytečným sledováním příchodů a odchodů žalobce z/do kanceláře, šířením nepravdivých informací na pracovišti, izolací žalobce vynucovanou na ostatních zaměstnancích atp., což vše mělo negativní dopad ve sféře finančního ohodnocení žalobce, a mělo rovněž neblahý vliv na psychiku žalobce, když tato jednání pociťoval dle svých tvrzení úkorně jako silně obtěžující.

39. V daném případě soud zejména konstatuje, že je vázán závazným právním názorem Městského soudu v Praze rozvedeným výše, který zejména soudu prvního stupně nevytkl ničeho, co do dříve zjištěného skutkového stavu.

40. Soud proto uvádí, že po provedení dokazování, jak je specifikováno v odst. 6. až 27. vyšel zejména z výpovědí svědkyně [celé jméno svědkyně], [celé jméno svědkyně], [celé jméno svědkyně] a [celé jméno svědkyně] (potvrzené v zásadních bodech i výpovědí svědka [celé jméno svědka]), z nichž vzal za prokázané, že po nástupu ředitelky [celé jméno svědkyně] na dané pracoviště, došlo z popudu pí [celé jméno svědkyně] a okruhu jí blízkých spolupracovnic pí [příjmení], příp. [příjmení] na daném pracovišti k vytvoření nepřátelského pracovního prostředí, které vykazovalo známky tzv. bossingu, a to zejména vůči žalobci z důvodu ukončení jeho dřívějšího osobního vztahu s pí [příjmení]. Tzv. bossingem, tj. vertikální šikanou (zde konkrétně zejména od [anonymizováno] [celé jméno svědkyně], příp. [anonymizováno] [celé jméno svědka], který danému jednání na pracovišti vycházejícímu od pí [celé jméno svědkyně] nijak nezabránil) je pak třeba i dle odborné literatury rozumět takové formy jednání a komunikace na pracovišti vůči podřízeným, v nichž nadřízení uplatňují převahu své moci a možnosti kontrolovat a úkolovat své podřízené nepřiměřeným, nepřátelským a neetickým způsobem, tj. např. zadáváním zbytečných či nesplnitelných úkolů, vedením komunikace ponižujícím způsobem, nepřiměřenou a v důsledku šikanózní kontrolou veškerého obsahu pracovních činností daného zaměstnance atp., přičemž důsledkem (zejména delší dobu působícího bossingu) je situace, kdy se zaměstnanec, vůči němuž je bossing uplatňován, v důsledku pokračujícího tlaku dostává do beznadějné a bezbranné situace, v níž takto„ zlomený“ zaměstnanec např. dobrovolně odchází, příp. začne podávat (v důsledku neustávajícího psychického tlaku) neuspokojivé pracovní výsledky.

41. Soud v daném případě dospěl k závěru, že prakticky veškeré tyto uvedené znaky bossingu na daném pracovišti, a to zejména ve velmi zvýšené míře právě vůči žalobci zcela konkrétně, podrobně a spontánně popsaly ve svých výpovědích svědkyně [celé jméno svědkyně], [celé jméno svědkyně], [celé jméno svědkyně] a [celé jméno svědkyně]. Vůči žalobci se přitom daná jednání mající původ od jeho nadřízených projevovala konkrétně tím, že na žalobce byla opakovaně vydávána formálně (právně) i obsahově vadná služební hodnocení, což je potvrzeno i rozhodnutími nadřízených orgánů, kterými byla daná vadná hodnocení opakovaně rušena (viz např. rozhodnutí náměstka ministra vnitra pro státní službu z [datum rozhodnutí], [číslo jednací], rozhodnutí náměstka ministra vnitra pro státní službu z [datum rozhodnutí], [číslo jednací], usnesení předsedy žalovaného z [datum rozhodnutí], [číslo jednací], usnesením předsedy žalovaného z [datum rozhodnutí], [číslo jednací] ve spojení s dopisem náměstka ministra vnitra pro státní službu z [datum rozhodnutí] [číslo jednací]) a z nichž plyne, že daná hodnocení zejména neobsahovala jasná a konkrétní hodnotící kritéria a podklady, na jejichž základě měla být daná hodnocení učiněna. V hodnoceních pak např. byla žalobci mimo jiné vytýkána i jeho nepřátelská povaha a nevhodné chování k ostatním kolegům, což však zcela popřeli ve věci vyslechnutí svědci [celé jméno svědkyně], [celé jméno svědkyně], [celé jméno svědka], [celé jméno svědkyně] i [celé jméno svědkyně], když svědkyně [celé jméno svědkyně], [celé jméno svědkyně], [celé jméno svědkyně] rovněž výslovně potvrdily, že služební hodnocení byla vyhotovována více než dle skutečných pracovních výkonů dle obliby daného zaměstnance u nadřízených (pí [celé jméno svědkyně], [příjmení]). Pokud pouze právě nadřízení žalobce [celé jméno svědkyně] a [celé jméno svědka] ve svých výpovědích uváděli nevhodné chování žalobce, z těchto výpovědí vyplývá, že toto tvrzené jednání žalobce pociťovali vůči sobě pouze tito jeho nadřízení, v hodnocení žalobce však uváděli žalobcovi konflikty s kolegy, což však bylo v tomto řízení vyvráceno; i sám svědek [celé jméno svědka] kromě toho vypověděl, že na chování žalobce si žádný z jeho kolegů nestěžoval. Soud proto tyto výpovědi nadřízených žalobce (i s ohledem na jejich menší podrobnost, menší spontánnost, jakož i„ svalování“ odpovědnosti za učiněná rozhodnutí v rámci daného pracoviště jeden na druhého, příp. na předchozí nadřízené žalobce) považuje za nevěrohodné, když oba tito svědci (jako nadřízení žalobce) mají zájem na rozhodnutí ve věci samé; naproti tomu svědci [celé jméno svědkyně], [celé jméno svědkyně], [celé jméno svědka], [celé jméno svědkyně] a [celé jméno svědkyně] nemají žádný osobní zájem na konkrétním rozhodnutí v této věci, všichni rovněž vyloučili jakýkoli bližší osobní vztah k žalobci, stejně tak nebyl zjištěn jakýkoli jejich možný zájem na poškození ostatních svědků [celé jméno svědkyně] a [celé jméno svědka] (zejména za situace, kdy svědci [celé jméno svědkyně] a [celé jméno svědka] na daném pracovišti nadále pracují), naopak svědkyně [celé jméno svědkyně], [celé jméno svědkyně] a [celé jméno svědkyně] rovněž výslovně potvrdily, že dané pracoviště opustily výhradně pro nesnesitelný tlak a nevhodné jednání ze strany jejich nadřízených, přičemž soud neshledal žádné důvody pro které by těmto výpovědím neuvěřil. Soud proto dospěl k závěru, že svědci [celé jméno svědkyně], [celé jméno svědkyně], [celé jméno svědka], [celé jméno svědkyně] a [celé jméno svědkyně] dostatečným způsobem potvrdili, že písemné výtky udílené žalobci byly na daném pracovišti zcela neobvyklé, nepřiměřené a namířené na žalobce právě z důvodu osobních antipatií vůči němu ze strany jeho nadřízených. Byť soud samozřejmě nezpochybňuje, že pracovní výkony žalobce nemusely být bezvadné, a tedy že některé z jemu udělených výtek mohly být (z části) důvodné (např. konkrétní výtky při zpracování záměru [anonymizováno], při přípravě akce [anonymizována dvě slova], zejména v souvislosti s rozhodnutím kárné komise II. stupně zřízené v Ministerstvu vnitra z [datum rozhodnutí], [číslo jednací]) forma, četnost a způsob udílení výtek (např. i přes k tomu neoprávněnou osobu JUDr. [příjmení]) žalobci svědčí o osobních a nikoli skutečně pracovních důvodech udílení těchto výtek.

42. Za další projevy bossingu vůči žalobci je pak dle soudu nutno považovat i jeho opakované stěhování do různých kanceláří bez jakéhokoli logického odůvodnění v návaznosti na žalobcem prováděné pracovní činnosti, nadměrné a na daném pracovišti neobvyklé sledování docházky žalobce a kontroly jeho návštěv internetu (iniciované, jak uvedla sama svědkyně [celé jméno svědkyně], pí [příjmení], do jejíž náplně činnosti však takováto kontrola žalobce nijak nespadala, když této pracovnici byly rovněž zcela nad rámec její pracovní náplně zaslány zjištěné přístupy žalobce na internet, jak plyne z e-mailu [anonymizováno] z [datum]). Tato veškerá jednání vůči žalobci je pak dle soudu třeba posoudit souhrnně zejména v kontextu vyvíjení tlaku na ostatní zaměstnance, aby na žalobce„ donášeli“, izolovali jej a nebavili se s ním, jak výslovně potvrdily svědkyně [celé jméno svědkyně] a [celé jméno svědkyně].

43. Soud tak s ohledem na vše shora uvedené uzavřel, že výše popsaná jednání nadřízených žalobce vůči žalobci v rámci jeho služebního poměru, která lze přičítat žalovanému, naplňují znaky bossingu, tedy jednání, které lze podřadit pod porušení práv a povinností vyplývajících z práva na rovné zacházení dle § 10 antidiskriminačního zákona a znamenají tak rovněž porušení § 16 odst. 1 zákoníku práce, když žalovaný v daném případě nezajistil žalobci rovné zacházení co do jeho pracovních podmínek a odměňování (když v důsledku nesprávných služebních hodnocení žalobce neobdržel finanční ohodnocení, kterého by jinak v daném služebním poměru mohl dosáhnout).

44. Protože žalovaný vůči žalobci porušil své výše uvedené zákonné povinnosti má dle § 10 antidiskriminačního zákona mimo jiné právo na přiměřené zadostiučinění, resp. dle § 124 odst. 1 věta první služebního zákona ve spojení s § 265 odst. 1 zákoníku práce právo na náhradu škody, resp. ve smyslu ust. § 275 odst. 1 zákoníku práce náhradu nemajetkové újmy, která mu právě v příčinné souvislosti s porušením těchto právních povinností při plnění pracovních úkolů ze strany žalovaného prokazatelně vznikla.

45. S ohledem na to, že uvedení do původního stavu v daném případě není zjevně možné, když žalobce již u žalovaného nepracuje, je dle soudu namístě přiznat žalobci právo na náhradu nemajetkové újmy v penězích. Daná nemajetková újma, resp. přiměřené zadostiučinění, v příčinné souvislosti s porušením právní povinnosti žalovaného zajistit žalobci rovné zacházení v pracovních podmínkách přitom spočívá ve zhodnocení fakticky psychických útrap, které žalobce zažil na daném pracovišti za dobu trvání bossingu. Soud přitom vzal v úvahu, že výše podrobně popsaným jednáním nadřízených žalobce bylo zasaženo do osobností sféry žalobce, když danému jednání byli účastni jeho kolegové, tedy byla podstatným způsobem snižována jeho důstojnost a vážnost na pracovišti. S ohledem na množství zákonných opravných prostředků, které žalobce využil k bránění svého práva na obdržení včasného a bezvadného služebního hodnocení, jakož i práva na řádný přezkum udílených pracovních výtek je dále zřejmé, že žalobce dané jednání vůči sobě úporně pociťoval a prožíval jako závažné, nedůvodné a neospravedlnitelné. Stejně tak soud jako přitěžující fakt posoudil i to, že dané jednání nadřízených žalobce bylo dlouhodobé (trvající přes dva roky), soustavné a systematické; nelze přitom dané jednání zlehčovat pouze tím, že žalobce jej déle než dva roky snášel bez větší tvrzené psychické újmy, když v řízení bylo zcela prokázáno, že jiní jeho kolegové daný tlak nezvládli a dané pracoviště raději opustili (viz výpověď svědkyně [celé jméno svědkyně], [celé jméno svědkyně]). Soud však v daném případě naopak přihlédl k i tomu, že veškerá jednání vůči žalobci byla činěna výhradně na jeho pracovišti, tedy měla jen omezený dopad do osobnostní sféry žalobce, když kromě jistě pochopitelného psychického stresu, neměla širší dopad na veřejný či rodinný život žalobce, např. služební hodnocení žalobce nebyla veřejně přístupná, žalobcova vážnost a důstojnost nebyla znevažována před širší veřejností atp.; stejně tak daná jednání významným způsobem neomezila např. pracovní možnosti žalobce, když žalobce nadále působí ve státní službě, což nesporoval.

46. Soud proto s přihlédnutím ke všem výše uvedeným konkrétním skutečnostem tohoto případu považuje za ve věci přiměřené odškodnění nemajetkové újmy v penězích ve výši 50 000 Kč, když se jedná o výši sice spíše symbolickou nicméně s dostatečným dopadem na žalovaného tak, aby byla naplněna zejména i preventivní funkce tohoto zadostiučinění, a aby bylo žalovanému dáno dostatečným způsobem najevo, že obdobná jednání nadřízených vůči podřízeným jsou nepřijatelná. Soud proto rozhodl, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.

47. S ohledem na výše uvedené soud (výroky II. a III.) zamítl žalobu co do zbytku požadované nemajetkové újmy, tj. co do částky 73 984 Kč, a rovněž z procesních důvodů zamítl i nárok žalobce na konstatování, že žalovaný porušil pracovně právní předpisy, když toto konstatování je předně zcela konzumováno přiznáním náhrady nemajetkové újmy v penězích, kromě toho tento nárok žalobce, jak byl po změně žaloby specifikován žalobním petitem, je zcela neurčitý a jako takový samostatně stojící žalobní petit nemohl být úspěšný (naopak z odůvodnění rozsudku samého zcela jasně plyne, která konkrétní ustanovení kterých pracovněprávních předpisů žalovaný vůči žalobci porušil a že právě z důvodů porušení těchto povinností je povinen zaplatit žalobci přiznanou finanční částku, protože jiné zadostiučinění se nejeví jako dostatečné).

48. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl výrokem IV. tohoto rozsudku podle ust. § 142 odst. 3o.s.ř. a žalobci, který byl ve věci úspěšný z části, avšak výše plnění, resp. forma plnění, záležela na úvaze soudu, přiznal plnou náhradu nákladů řízení. Ta sestává ze zaplaceného soudního poplatku za žalobu ve výši 2 000 Kč a za odvolání ve výši 2 000Kč a z paušální náhrady hotových výdajů za13 úkonů (podání žaloby, vyjádření ve věci samé z [datum], [datum], [datum], [datum], podání odvolání proti rozsudku z [datum], účast na jednání soudu prvního stupně dne [datum], [datum] – s ohledem na délku trvání od [číslo] hod do [číslo] – přiznána náhrada za 2 úkony, [datum], [datum], [datum], účast na jednání odvolacího soudu dne [datum]) po 300 Kč podle § 13 vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif ve smyslu § 151 odst. 3 o.s.ř. a vyhl. č. 254/2015 Sb., tj. celkem 7 900 Kč.

49. Lhůty k plnění byly určeny dle ust. § 160 odst. 1 o.s.ř.

Poučení