24 C 181/2020 - 362

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 8 rozhodl soudkyní Mgr. Janou Kesslerovou ve věci žalobce: [Jméno žalobce], narozený [Datum narození žalobce][Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] proti žalované: [Jméno žalované], IČO [IČO žalované] sídlem [Adresa žalované] o zaplacení 366 131 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 124 275 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10% ročně z této částky od 14.5.2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Zamítá se žaloba co do částky 241 856 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10% ročně z této částky od 14.5.2020 do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

IV. O náhradě nákladů řízení státu bude rozhodnuto samostatným usnesením.

Odůvodnění

1. Žalobce se žalobou došlou soudu dne 16. 7. 2020 domáhá po žalované zaplacení částky 366 131 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že uplatnil vůči žalované podle § 9 odst. 1 zák. č. 168/1999 Sb. níže specifikované nároky vzniklé v souvislosti s dopravní nehodou dne [datum], kdy došlo ke střetu vozidel žalobce [jméno FO] [jméno FO], rz: [SPZ] [jméno FO], rz: [SPZ] nějž žalovaná vydala pojistnou kartu vozidla. V důsledku dopravní nehody oba účastníci utrpěli zranění. Žalobce utrpěl těžká zranění spočívající ve zlomenině pánve s porušením pánevního kruhu s posunem úlomků, zlomeninu jamky kyčelního kloubu vlevo, zlomeninu kosti křížové, zlomeninu horního a dolního raménka kosti stydké vpravo, nitrokloubní zlomeninu vnitřního a zevního kotníku vlevo s mírným posunem v ose a zevně dopředu a další zranění, která jsou specifikována ve znaleckém posudku MUDr. [adresa]. Dopravní nehoda ze dne [datum] byla řešena Městským úřadem v [adresa] pod č. j. [hodnota], kdy rozhodnutím ze dne [datum] byl žalobce uznán vinným ze spáchání přestupku podle § 125c odst. 1 písm. f), bod 8, zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, s tím, že výlučně sám zavinil dopravní nehodu dne [datum] tím, že při vyjíždění z místa ležícího mimo komunikaci na hlavní komunikaci nedal přednost v jízdě řidiči vozidla [typ vozidla], kterého při jízdě neviděl z důvodu profilu komunikace, kdy následně i přes intenzivní brždění řidiče vozidla [typ vozidla] došlo k nárazu přední části vozidla [typ vozidla] do levého předního boku vozidla [tovární značka] [typ vozidla]. Až rozhodnutím odvolacího orgánu Krajského úřadu Moravskoslezského kraje, odboru dopravy, ze dne [datum] sp. zn. [hodnota] bylo konstatováno spoluzavinění řidiče [jméno FO] z důvodu rychlosti vozidla [typ vozidla], která byla znalecky vypočítána na 124 km/h (znalecký posudek č. [hodnota] ze dne [datum] vyhotovený Ing. [jméno FO], soudním znalcem z oboru doprava, ekonomika, strojírenství). Svůj znalecký nález doplnil Ing. [jméno FO] vyjádřením ze dne [datum] se závěrem, že pokud by jel řidič vozidla [typ vozidla] v daném místě stanovenou (dovolenou právními předpisy) rychlostí, k dopravní nehodě by nedošlo a řidič vozidla [typ vozidla] by nebyl donucen k náhlé změně směru a rychlosti. Na základě míry spoluzavinění řidiči vozidla [typ vozidla], rz: [SPZ] žalobce uplatnil vůči žalované jako poškozený podle § 9 odst. 1 zákona č. 168/1999, o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, dílčí nároky snížené o 50 % svého spoluzavinění, a to 1) bolestné ve výši 194 677 Kč v souladu se závěry znaleckého posudku č. [hodnota] z [datum] znalce MUDr. [jméno FO], kdy znalec celkový nárok na odškodnění bolesti stanovil částkou 209 354 Kč, 2) ztížení společenského uplatnění ve výši 298 611,50 Kč v souladu se závěry znaleckého posudku č. [hodnota] ze dne [datum] vyhotoveného MUDr. [jméno FO], soudním znalcem, který stanovil celkový nárok na odškodnění ZSU ve výši 579 223 Kč, 3) ušlý příjem ve výši 261 454 Kč podle § 6 odst. 1 písm. c) zákona č. 168/1999 Sb., v důsledku utrpěných zranění žalobce přerušil provozování živnosti po dobu devíti měsíců od 1. 10. 2016 do 2. 7. 2017. Nárok uplatnil ve výši 50 % z příjmů vykázaných v daňovém přiznání u finančního úřadu v roce 2016 za období od 1. 1. 2016 do 31. 12. 2016, což fakticky představuje období předcházející dni dopravní nehody, tj. od 1. 1. 2016 do 17. 9. 2016. 4) účelně vynaložené náklady spojené s právním zastoupením advokátem ve výši 27 612,20 Kč za dva úkony právní pomoci a 10 960 Kč – převzetí zastoupení a písemné uplatnění nároku dle AT, 2x režijní paušál + DPH a dále náklady za vypracování znaleckých posudků č. [hodnota] a 3611 vyhotovených soudním znalcem MUDr. [jméno FO] v celkové výši 3 500 Kč (50 % ze zaplacených odměn za znalečné). Žalovaná na uplatněné nároky poskytla pojistné plnění v celkové výši 110 277 Kč, když poskytla náhradu za ZSU, náhradu nákladů za vypracovaný znalecký posudek a účelně vynaložené náklady spojené s právním zastoupením. Žalovaná krátila náhradu újmy z důvodu spoluzavinění žalobce ve výši 60 % uplatněného nároku. Uplatněný nárok na náhradu ušlého zisku nebyl žalovanou přiznán s odůvodněním, že žalobce přerušil samostatně výdělečnou činnost k 1. 10. 2017 a že tak činil v předcházejících letech opakovaně. Nárok na odškodnění bolesti nebyl žalovanou přiznán z důvodu promlčení. Žalobce má za to, že uplatněný nárok na odškodnění nemateriální újmy spočívající ve vytrpěných bolestech (bolestného) není promlčen, žalobce dovozuje, že spoluodpovědnost řidiče [jméno FO] byla najisto autoritativně postavena až právě v odvolacím řízení rozhodnutím Krajského úřadu Mravskoslezského kraje ze dne [datum] sp. zn. [hodnota], subjektivní promlčecí lhůta v délce tří let proto uplyne až dnem 2. 5. 2021. Nárok žalobce promlčen není, když objektivní lhůta z práva na pojistné plnění počne běžet za jeden rok od pojistné události podle § 626 o. z. Žalobce na bolestném uplatňuje částku 104 677 Kč, tedy 50 % z částky stanovené MUDr. [jméno FO]. K odmítnutému nároku na odškodnění ušlého zisku žalobce uvedl, že 1. 10. 2016 byl nucen přerušit svou podnikatelskou činnost právě a pouze v důsledku havárie ze dne [datum], při kterém mu byla způsobena těžká zranění neslučitelná s výkonem povolání elektrikáře. Podle znaleckého posudku MUDr. [jméno FO] z [datum] vznikla [datum] žalobci mj. závažná poranění, a to neúplná zlomenina čtvrtého a šestého žebra vlevo, zlomenina klíční kosti vlevo s meziúlomkem a posunem, nestabilní zlomenina pánve s porušením pánevního kruhu s posunem úlomků, zlomenina ruky, kyčelního kloubu, zlomenina kosti křížové, zlomenina horního a dolního raménka kosti stydké vpravo a nitrokloubní zlomenina vnitřního a zevního kotníku vlevo. Doba léčení byla od [datum] do [datum] s následnou rehabilitací do června 2017. Přerušenou podnikatelskou činnost žalobce obnovil až 3. 7. 2017, kdy mu to zdravotní stav v omezené míře umožnil. Opakované přerušení podnikatelské činnosti v letech 2011 – 2015 bylo vždy spojené s klesající poptávkou po jeho službách, kdy působil jako OSVČ zejména v [adresa]. V roce 2014 – 2015 byl jako OSVČ podnikatelsky zapojen při kooperaci na opravách bytu v [adresa]. Jedinou a podstatnou příčinou poklesu jeho příjmů v roce 2016 byl velmi špatný zdravotní stav způsobený zraněními vzniklými z dopravní nehody ze dne [datum]. Příjmová situace v roce 2016 do doby pojistné události [datum], tedy za devět měsíců, vypovídá o rozsahu poptávky po službách žalobce a jeho rozhodné příjmové situaci. Příčinou poklesu příjmu nebyla snížená poptávka po jeho službách, ale závažný zdravotní stav znemožňující jakýkoli výkon povolání. Pro účely soudního sporu žalobce uplatňuje z titulu ušlého příjmu částku 261 454 Kč, kdy žalobce vychází z částky 522 908 Kč jako objektivně zjištěného příjmu za leden až září 2016 před vznikem újmy, přičemž nárok uplatňuje za období přerušené podnikatelské činnosti devět měsíců od října 2016 do června 2017, snížené o 50 % spoluzavinění žalobce. Celkem se žalobce domáhá po žalované zaplacení částky 366 131 Kč s úrokem z prodlení jdoucím od 14. 5. 2020 do zaplacení.

2. Žalovaná se k věci vyjádřila tak, že nárok neuznává, navrhla žalobu zamítnout. Potvrdila, že dne [datum] došlo k předmětné dopravní nehodě s tím, že rozhodnutím Městského úřadu v [adresa] z [datum] byl za viníka nehody označen žalobce, který jako řidič osobního motorového vozidla tov. zn. [tovární značka] [typ vozidla]. rz: [SPZ] při vyjíždění z místa ležícího mimo komunikaci vlevo na hlavní pozemní komunikaci nedal přednost v jízdě řidiči vozidla tov. zn. [tovární značka]. rz: [SPZ] [jméno FO], v důsledku čehož došlo ke střetu vozidel. Proti rozhodnutí Městského úřadu v [adresa] žalobce podal odvolání a Krajský úřad Moravskoslezského kraje jako odvolací orgán následně [datum] rozhodnutí Městského úřadu v [adresa] změnil, a to tak, že vypustil výrok II. a výrok III. napadeného rozhodnutí a výrok IV. o uložení sankce byl změněn. Ve zbytku bylo rozhodnutí potvrzeno. Krajský úřad Moravskoslezského kraje konstatoval, že na vzniku dopravní nehody se podílel i řidič vozidla tov. zn. [typ vozidla] [jméno FO]. Vozidlo tov. zn. [tovární značka], rz: [SPZ] bylo v době dopravní nehody pojištěno u žalované a žalovaná tuto škodnou událost zaregistrovala pod č. [hodnota]. Žalobce se podanou žalobou domáhá na žalované odškodnění vytrpěných bolestí ve výši 104 677 Kč a náhrady ušlého zisku v částce 261 454 Kč s tím, že stanovil své spoluzavinění na dopravní nehodě ve výši 50 %. Žalovaná nároky žalobce neuznává. Sporným je mezi žalobcem a žalovanou taktéž míra účasti žalobce na vzniku dopravní nehody, kterou žalovaná stanovila ve výši 60 %, kdy vyšla z rozhodnutí Krajského úřadu Moravskoslezského kraje z [datum], č. j. [hodnota] v němž krajský úřad uvádí: „Krajský úřad souhlasí s odvolatelem, že na vzniku dopravní nehody se podílel i druhý řidič vozidla, který kdyby zahájil svou reakci v daném místě a čase z rychlosti 90 km/h, k dopravní nehodě by nedošlo. Nicméně hlavní vina leží na obviněném, který se řádně nepřesvědčil o situaci na hlavní pozemní komunikaci a do této komunikace velice pomalým způsobem vjel.“ Dále je v rozhodnutí konstatováno, že hlavní vina na vzniku dopravní nehody je nedání přednosti v jízdě obviněným (žalobcem), který se řádně nepřesvědčil o situaci na hlavní pozemní komunikaci. Žalovanou stanovená míra spoluzavinění na straně žalobce ve výši 60 % je v souladu se závěry předmětného rozhodnutí Krajského úřadu Moravskoslezského kraje. K nároku na bolestné žalovaná vznesla námitku promlčení. Připomněla, že promlčecí lhůta podle ust. § 629 odst. 1 o. z. trvá tři roky, podle § 619 odst. 1 o. z. platí, že jedná-li se o právo vymahatelné u orgánu veřejné moci, počne promlčecí doba běžet ode dne, kdy právo mohlo být uplatněno poprvé, a podle odst. 2 téhož ustanovení platí, že právo může být uplatněno poprvé, pokud se oprávněná osoba dozvěděla o okolnostech rozhodných pro počátek běhu promlčecí lhůty, anebo kdy se o nich dozvědět měla a mohla a takovými okolnostmi podle § 620 odst. 1 o. z. jsou okolnosti, které zahrnují i vědomost o škodě a osobě povinné k její náhradě. Podle § 626 o. z. platí, že u práva na pojistné plnění počne promlčecí lhůta běžet za jeden rok od pojistné události. Podle § 635 odst. 2 o. z. platí, že právo na pojistné plnění z pojištění odpovědnosti se promlčuje nejpozději promlčením práva na náhradu škody nebo újmy, na kterou se pojištění vztahuje. Podle názoru žalované je § 635 odst. 2 o. z. konstruována objektivní promlčecí lhůta, která je vázána na subjektivní okolnost, tj. uplynutí promlčecí lhůty u práva na náhradu škody nebo újmy, promlčecí lhůta pro právo na pojistné plnění tedy skončí současně s uplynutím promlčecí lhůty u práva na náhradu škody nebo jiné újmy, na jejichž krytí byl uzavřen pojistně právní vztah pro vznik odpovědnosti za škodu nebo újmu. Je třeba nejprve zkoumat běh promlčecí lhůty práva žalobce jako poškozeného na náhradu škody či jiné újmy vůči pojištěnému jako škůdci a pokud se toto právo vůči škůdci již promlčelo, je nutno shledat promlčeným i přímý nárok žalobce jako poškozeného podle § 9 odst. 1 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla. Tříletá subjektivní promlčecí lhůta nároku na náhradu škody běží ode dne, kdy poškozený získal představu o výši škody a o tom, kdo za škodu odpovídá. Žalovaná má za to, že bodové ohodnocení vytrpěných bolestí mohlo být objektivně provedeno ke dni [datum], když tento den byl žalobce propuštěn z nemocnice domů, následně byl léčen ambulantně na ortopedické a neurologické ambulanci. Žalobce v žalobě uvádí, že spoluodpovědnost řidiče [jméno FO] byla najisto autoritativně postavena až v odvolacím řízení rozhodnutím Krajského úřadu Moravskoslezského kraje ze dne [datum], subjektivní promlčecí lhůta v délce tří let pak podle žalobce uplyne až [datum]. S tímto tvrzením žalovaná nesouhlasí, neboť pro počátek běhu subjektivní promlčecí lhůty postačí, že poškozený na základě jemu dostupných informací může učinit pravděpodobný úsudek o tom, jaká konkrétní škoda vznikla a kdo konkrétně je škůdcem. Vůči takovému pravděpodobnému škůdci od takového okamžiku běží poškozenému subjektivní promlčecí lhůta, po kterou může svůj nárok uplatnit u soudu. Počátek běhu subjektivní promlčecí lhůty nároku poškozeného na náhradu škody zpravidla nepřipadá na den, kdy nabyl právní moci rozsudek, jímž byl škůdce uznán vinným za trestný čin, kterým škodu způsobil. Relevantními skutkovými informacemi poškozený může disponovat již dříve. Z rozhodnutí Krajského úřadu Moravskoslezského kraje z [datum] vyplývá, že se žalobce od počátku neztotožňoval s rozhodnutím Městského úřadu v [adresa], když do tohoto rozhodnutí podal odvolání, ve kterém uvedl, že se na vzniku dopravní nehody podílel i druhý řidič vozidla [jméno FO] a podle žalované tedy měl žalobce představu o tom, kdo za škodu odpovídá, dříve než [datum], a to již při šetření dopravní nehody Policií ČR. Žaloba byla soudu doručena 16. 7. 2020. V tomto směru žalovaná odkazuje na rozsudek Městského soudu v Praze ze 7. 11. 2018 pod č. j. 18 Co 290/2018-106, který se vypořádává s výkladem § 635 odst. 2 o. z., kdy vyjadřuje názor, že „nárok je třeba uplatnit u soudu v době, kdy ještě běží obě promlčecí lhůty, tj. lhůta objektivní a v jejím rámci lhůta subjektivní; marným uplynutím jedné z těchto lhůt se nárok promlčuje, i když poškozenému ještě běží i druhá promlčecí lhůta“. Uvedené pak potvrdil Nejvyšší soud ČR ve svém rozsudku ze dne 28. 11. 2019, č. j. 25 Cdo 1976/2019-182. Žalovaná potvrdila, že v souvislosti s předmětnou dopravní nehodou žalobce u ní uplatnil nárok na náhradu ušlého zisku za období od října 2016 do června 2017, při jehož stanovení vycházel ze zjištěného příjmu za období před dopravní nehodou, a to od ledna 2016 do září 2016, když [datum] došlo k předmětné dopravní nehodě. Žalovaná po prošetření nároku sdělila, že neuznává tento nárok, neboť z dokumentace, kterou žalobce žalované předložil, vyplývá, že ke dni 1. 10. 2016 přerušil výkon samostatné výdělečné činnosti, a tedy mu za období od 1. 10. 2016 do 2. 7. 2017 žádný zisk neušel. Z předložených dokumentů vyplynulo, že žalobce od roku 2011 přerušoval výkon samostatné výdělečné činnosti pravidelně každý rok. Není prokázáno, že v roce 2016 přerušil žalobce činnost výhradně z důvodu léčby zranění, která utrpěl při předmětné dopravní nehodě.

3. V replice na to žalobce uvedl, že setrvává na svém stanovisku, že nárok promlčen není. Stále má za to, že počátek běhu subjektivní lhůty je vázán na objektivizované zjištění pravděpodobného úspěchu v případném soudním sporu vůči němu, což nastalo až vyhlášením rozhodnutí Krajského úřadu Moravskoslezského kraje z [datum]. Až tímto rozhodnutím se odpovědnost – spoluzavinění řidiče [jméno FO] jevila jako dostatečně pravděpodobná, aby mohl uplatnit nárok, který je předmětem sporu. Rozhodnutí první instance vůbec nezakládalo pravděpodobnost úspěchu při vymáhání nároku vůči řidiči [jméno FO] a v návaznosti na tento nárok vůči příslušné pojišťovně. Připomněl judikatorní praxi, poukázal na starší rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR z 5. 3. 1924, Rv II. 559/24, kde se vyžaduje pro počátek běhu subjektivní lhůty to, že vědomost poškozeného musí být úplná, taková, která jest potřebí ku podání žaloby a z novější judikatury odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 25 Cdo 5895/2016, z něhož vyplývá, že vědomost poškozeného o tom, kdo za škodu odpovídá, není naplněna již na základě pouhého podezření. Za situace, kdy by Krajský úřad Moravskoslezského kraje dovodil výlučnou odpovědnost žalobce za vznik pojistné události ze dne [datum] a ztotožnil se tak s právním hodnocením správního orgánu prvního stupně, nárok žalobce vůči pojišťovně by se jevil zcela nedůvodným. Bylo to právě právní posouzení odvolacího orgánu, které poprvé závazně a pravomocně deklarovalo spoluzavinění řidiče [jméno FO]. Laické posouzení žalobce, byť vycházející ze znalosti konkrétních skutkových okolností pojistné události, mohlo vést maximálně k subjektivnímu podezření o osobě škůdce, nikoli reálné představě o úspěšnosti žaloby o nároku na náhradu škody či nároku na pojistné plnění. Odpovědnost řidiče [jméno FO] se jevila jako dostatečně pravděpodobná až vydáním rozhodnutí odvolacího orgánu. Promlčecí lhůta podle § 626 o. z. uplynula 17. 9. 2020 až po podání žaloby a promlčecí lhůta podle § 635 odst. 2 o. z. neuplynula vzhledem k tomu, že nárok na náhradu škody vůči škůdci promlčen není. Žalobce rovněž nesouhlasí s argumentací žalované při odmítnutí nároku na náhradu ušlého zisku, žalobce nepřerušil výkon samostatné výdělečné činnosti z jiné příčiny, než jako nezbytnou reakci na objektivní zdravotní stav vzniklý v důsledku pojistné události dne [datum]. Žalobce před pojistnou událostí dosahoval stabilních příjmů, což vyplývalo z poptávky po jeho službách. Jsou objektivizována zranění, která jednoznačně vedla k nemocenskému stavu žalobce a jeho neschopnosti nadále provádět výkon samostatné výdělečné činnosti, která byla založena na poměrně náročné fyzické práci. Výkon živnosti v oboru montáž, opravy a revize a zkoušky elektrických zařízení byl žalobcem provozován samostatně bez vlastních zaměstnanců. Tento druh práce kromě odborné znalosti vyžaduje též značné fyzické zatížení., tedy dobrý fyzický stav a z výčtu závažných zranění, objektivizované doby léčení s následnou rehabilitací, je zřejmé, že zdravotní stav žalobce byl po relativně dlouhou dobu velmi špatný a znemožňoval podnikatelskou činnost. Přerušení podnikatelské činnosti k 1. 10.2016 bylo žalobcem učiněno vzhledem ke špatnému zdravotnímu stavu i s přihlédnutím k okolnosti, že při evidenci na příslušném úřadu práce nebude žalobce zatížen odvody pojistného vůči správě sociálního zabezpečení a zdravotní pojišťovně. Připomněl, že stanovil výši svého spoluzavinění 50 %, kdežto žalovaná namítá spoluzavinění žalobce ve výši 60 %.

4. Žalobce doplnil, že mu ušel příjem minimálně v rozsahu 46 000 Kč od objednatele – společnosti b-okey stavební s. r. o. se sídlem [adresa], kdy na základě objednávky byly poptávány elektroinstalační práce v objektu na adrese [adresa], což vyplývá z písemné objednávky ze 14. 9. 2016. Dále v blíže nezjištěné době na přelomu roku 2016, 2017 byl žalobce osloven objednatelem Ing. [jméno FO], bytem [adresa], který jako vlastník nemovitosti poptával stavební práce v bytovém domě na adrese [adresa], přičemž předpokládaný ušlý příjem činil 95 000 Kč a obě obchodní příležitosti žalobce nebyl schopen realizovat pro svou pracovní neschopnost. Žalobce pro odstup času není schopen zjistit, tvrdit a prokázat veškeré podnikatelské příležitosti, které mu ušly v důsledku závažných zranění a tedy jeho reálně existující pracovní neschopnosti. Připomněl, že v obdobných případech se u zaměstnanců vychází z příjmu za kalendářní čtvrtletí předcházející škodní události. Prokazovat ušlý příjem je požadavek zřetelně přesahující možnosti každého menšího podnikatele, který je odkázán na aktuální poptávku ve svém okolí a na svých kontaktech, které jsou závislé na objektivním stavu hospodářství. Obecná poptávka po stavebních činnostech v roce 2016 byla na vzestupu, tato konjunktura trvá dodnes. Naproti tomu v letech 2010 – 2015 v důsledku hospodářského útlumu byla poptávka po stavebních činnostech zcela mizivá.

5. Žalovaná dále uvedla, že zadala vypracování odborného vyjádření k nároku žalobce na náhradu ušlého zisku s tím, že uvedené mělo reagovat na doplnění tvrzení žalobce. Tento odborný posudek zpracovala společnost [právnická osoba]. Žalobce vychází z daňového přiznání za rok 2016, tedy za rok, ve kterém došlo k úrazu a vychází pouze z příjmů vykázaných ve výši 522 908 Kč, nezohlednil výdaje. Žalobce v doplnění tvrzení doložil soudu objednávku elektroinstalačních prací od firmy [právnická osoba] na 45 000 Kč a prohlášením [jméno FO] o žalobcem odmítnuté nabídce prací s ušlým příjmem 95 000 Kč. Trvá však na tom, aby byl nárok na náhradu ušlého zisku vypočten z částky příjmů, kterých reálně dosahoval před datem dopravní nehody, neboť pro odstup času není schopen zjistit, tvrdit a prokázat veškeré podnikatelské činnosti, které mu v důsledku zranění ušly. Žalovaná připomněla, že ušlý zisk zapříčiněný pracovní neschopností či snížením, resp. ztrátou pracovní schopnosti u OSVČ byl judikaturou již podle dřívější právní úpravy občanského zákoníku č. 40/1964 Sb. podřazen pod termín ušlý příjem, posuzoval se podle ust. § 445 obč. zák. o ztrátě na výdělku, nově od 1. 1. 2014 podle § 2962 o. z. byl označen jako určitá obdoba ztráty na výdělku po dobu či po skončení pracovní neschopnosti a při zjišťování výše náhrady za ztrátu na výdělku u OSVČ se vychází z § 2 vyhlášky č. 258/1995 Sb. zrušené k 31. 12. 2013, kterou se prováděl občanský zákoník. Podle tohoto ustanovení se průměrným výdělkem rozumí průměrný výdělek zjišťovaný podle zvláštního zákona pro pracovně právní účely a není-li možno ho takto určit, vychází se z okolností jednotlivého případu, zejména daňového přiznání. Nová právní úprava zrušila zmíněnou prováděcí vyhlášku, ale jinak nevykázala žádnou zásadní odchylku v dané oblasti od zavedené praxe a je možné usoudit, že se nadále při stanovení ušlého výdělku samostatného podnikatele vychází z jeho daňového přiznání coby fyzické osoby. Podle stanoviska Nejvyššího soudu ČR, publikovaného ve sbírce soudních rozhodnutí pod č. 15/96, stanovení výše toho, co poškozenému ušlo ve smyslu občanského zákoníku, musí být provedeno tak, aby byla zajištěna pravděpodobná výše blížící se podle běžného uvažování jistotě. Výše ušlého výdělku OSVČ je dána rozdílem mezi příjmem z podnikání a náklady potřebnými k dosažení tohoto příjmu, kdy se vychází z částky, kterou by za obvyklých okolností poškozený ze své činnosti získal s přihlédnutím k nákladům, které by na dosažení těchto příjmů musel vynaložit. Z předložených daňových přiznání vyplývá, že žalobce zdaňoval své příjmy výdajovým paušálem, tento však slouží pouze pro daňové účely a nevyjadřuje skutečný objem potřebných nákladů. Pro výpočet ušlého zisku je ale třeba použít skutečné příjmy a výdaje poškozeného. Žalobce však skutečnou nákladovost podnikání nijak neprokazuje. Žalovaná tedy považuje údaj z daňového přiznání poškozeného s použitým výdajovým paušálem 80 % za jediné relevantní podklady k výpočtu průměrného zisku. Podle žalované by bylo možno použít pro narovnání nároku žalobce na náhradu ušlého zisku spojený rozdíl mezi příjmy a výdaji uvedený v daňových přiznáních poškozeného žalobce za hospodářské roky 2015 – 2016. Tímto způsobem bude zohledněn jak doporučovaný rok, který předcházel datu zranění 2015, tak i zkrácená část roku, ve kterém ke zranění došlo, 2016. Při stanovení průměrného zisku žalobce je podle žalované třeba vycházet z celého fondu kalendářních dnů roku 2015 a do [datum], které byly poškozenému k dispozici. Rozhodnutí žalobce přerušit podnikání od 5. 1. do 31. 8. 2015 tak, že na výkon činnosti v tomto roce zbylo 149 kalendářních dnů, bylo jeho subjektivní rozhodnutí, které může jít k tíži žalované, resp. k tíži pojištěného škůdce. Jedná se o přerušení příčinné souvislosti. Pokud by se žalobci vypočítal průměrný denní zisk jenom ze dnů, kdy neměl činnost přerušenou, byl by nedůvodně zvýhodněn, když koneckonců na druhé straně žádá náhradu za plnou dobu pracovní neschopnosti, přičemž nelze vyloučit, že by býval, nebýt úrazu, i v této době také nepracoval. Z předložených daňových přiznání vyplývá, za rok 2015 žalobce vykázal příjem 286 574 Kč a výdajový paušál 80 %, za rok 2016 vykázal příjem 522 908 Kč a výdajový paušál 80 %, celkem činil příjem za oba roky 809 482 Kč. Při výpočtu ušlého zisku se výdajový paušál nepoužívá, přihlíží se k odhadu skutečných nákladů, které by pak dle žalované bylo možno použít ve výši 50 % z příjmů. V takovém případě by předpokládaný hrubý zisk před zdaněním za oba roky dohromady činil částku 809 482 Kč : 2 = 404 741 Kč. Při stanovení průměrného denního zisku vychází žalovaná z fondu celých kalendářních dnů roku 2015 a do data úrazu 2016, který představuje 365 + 260 dní = 625 dní a průměrný zisk 404 741 : 625 = 648 Kč/den. Žalobce uvádí dobu trvání pracovní neschopnosti od [datum] do [datum] celkem 290 kalendářních dnů. Žalobce by měl tvrzenou dobu pracovní neschopnosti prokázat relevantním lékařským potvrzením od kdy do kdy fakticky trvala jeho pracovní neschopnost v souvislosti se zraněním při nehodě dne [datum]. Pokud by žalobce prokázal, že od [datum] do [datum] trvala jeho pracovní neschopnost, činil by ušlý zisk za toto období částku 648 x 290 = 187 920 Kč, od této částky je třeba odečíst spoluzavinění žalobce ve výši 60 %. Žalovaná v tomto směru odkazuje i na lékařský posudek MUDr. [jméno FO] ze [datum], v němž se uvádí, že za účelnou dobu léčení v pracovní neschopnosti lze považovat dobu od [datum] do [datum]. Další následné neplánované lékařské kontroly již podle MUDr. [jméno FO] nebyly v příčinné souvislosti s předmětným úrazem.

6. V replice na to žalobce uvedl, že výpočtový mechanismus ušlého zisku ve výši 261 454 Kč vychází z 50 % spoluzavinění žalobce, celkových příjmů žalobce ve výši 522 908 Kč za období předcházející pojistné události, tj. od 1. 1. 2016 do [datum]. Vzhledem k uplatněným námitkám žalované, vycházející z judikatury Nejvyššího soudu ČR a předloženému posudku vypracovanému zpracovatelem [právnická osoba]. žalobce navrhl pro smírné řešení sporu zohlednit u nároku na odškodnění ušlého příjmu kvalifikovaný odhad žalobce na výši jeho nákladů potřebných k dosažení zisku ve výši 50 %. Má tedy za to, že nárok na odškodnění jeho ušlého příjmu činí částku 130 727 Kč. Jako nedůvodné označuje východisko zpracovatele posudku [právnická osoba]., kdy za základ výpočtu náhrady byl započítán rovněž rok 2015, což jednoznačně zvýhodňuje stranu žalovanou. Je rovněž neobjektivní aplikovat statistiku České republiky na konkrétní situaci v Moravskoslezském kraji v [adresa] zvlášť. Žalobce rovněž odmítá závěry znaleckého posudku vypracovaného MUDr. [jméno FO] ve vztahu k výpočtu bolestného a závěru o účelné době léčení pouze do 28. 4. 2017, když znalec žalobce osobně neprohlédl a pracovní neschopnost žalobce byla objektivně prodloužena o nezbytnou rehabilitaci trvající ještě v červnu 2017. Žalobce byl po dobu půl roku ležící s atrofovaným svalstvem. I obnovení podnikatelské činnosti žalobce nebyl schopen v dříve obvyklé míře výkonu povolání, nadále přetrvávaly bolesti ve stoje, při chůzi, v přepravě materiálu. Žalobce navrhl smírné řešení sporu tak, že žalovaná mu zaplatí částku ve výši 235 404 Kč, sestávající z odškodnění bolestného v částce 104 677 Kč a ušlého příjmu ve výši 130 727 Kč.

7. K tomuto smírnému návrhu se žalovaná vyjádřila tak, že stále je toho názoru, že nárok žalobce týkající se bolestného i týkající se ušlého zisku je promlčen. Odkázala na již uvedené a i na rozsudek Nejvyššího soudu ČR z 29. 9. 2009 sp. zn. 25 Cdo 2891/2007. Uvedla dále, že pro počátek běhu promlčecí lhůty je důležitá vědomost žalobce o dvou okolnostech, a to o škodě a též o osobě odpovědné za náhradu škody. Vyžaduje se, aby žalobce ohledně osoby škůdce nabyl úplnou a nezpochybnitelnou jistotu, když je rozhodné, zda žalobci byly známy skutkové okolnosti, na jejichž základě mohl učinit úsudek, která konkrétní osoba za škodu odpovídá nebo zda mohl a měl takové okolnosti znát a tak tomu nepochybně bylo, když z rozhodnutí Městského úřadu v [adresa] č. j. [hodnota] mimo jiné vyplývá, že žalobci byl dne [datum] správním orgánem předložen znalecký posudek popisující nehodový děj. Nejpozději při seznámení se se znaleckým posudkem, se kterým žalobce následně vyjádřil nesouhlas, musel žalobce získat vědomost o osobě škůdce. Žalovaná dále odkázala i na rozhodnutí Nejvyššího soudu z 30. 9. 2003 sp. zn. 25 Cdo 871/2002 a 21 Cdo 2958/2007 z 13. 11. 2008. K vyčíslení bolestného mohlo dojít již [datum], kdy byl žalobce propuštěn z nemocnice. Žalovaná vznesla námitku promlčení i ve vztahu k nároku na úhradu ušlého zisku, pokud vychází z tvrzení žalobce ohledně doby, za kterou je požadován, když začala subjektivní promlčecí lhůta běžet od doby, kdy bylo možné ušlý zisk vyčíslit, tedy nejpozději 3. 7. 2017, kdy žalobce obnovil svou výdělečnou činnost. Smírný návrh žalobce je s ohledem na uvedené pro žalovanou neakceptovatelný. Pokud by soud nepřihlédl k námitce promlčení nároku žalobce k úhradě ušlého zisku, žalovaná souhlasí s mechanismem výpočtu ušlého zisku, jak byl naznačen v odborném posudku vypracovaném společností [právnická osoba]. a rovněž odkázala na judikaturu Nejvyššího soudu ČR k dané problematice, uvedenou v odborném posudku, zejména na rozsudek ze 6. 1. 2005 sp. zn. 21 Cdo 1486/2004, podle kterého mohou být podkladem výpočtu průměrného dosažitelného výdělku OSVČ v rozhodném období daňová přiznání. Takovýto postup nemůže být mechanickým výpočtem založeným na údajích daňového přiznání a musí dostatečně vystihovat specifické okolnosti individuálního případu. V tomto smyslu by pak nepochybně mělo být za účelem výpočtu ušlého zisku zohledněno jak daňové přiznání žalobce za rok 2016, tak i za rok 2015 a tímto způsobem pak mohou být zohledněny specifické okolnosti výdělečné činnosti žalobce, který opakovaně v letech 2011 – 2015 a 2017 – 2019 vždy přerušoval výkon svého živnostenského oprávnění.

8. Žalobce k důkazu předložil znalecký posudek č. [hodnota] vyhotovený znalcem MUDr. [jméno FO] [datum] vypracovaný za účelem posouzení ZSU žalobce a z něho bylo zjištěno, že dne [datum] znalec žalobce vyšetřil, že přetrvávající zdravotní omezení jak v osobním, tak i v profesním životě žalobce. Podle žalobce z logiky věci pak vyplývá, že v květnu a červnu 2017 byl zdravotní stav žalobce, tedy pracovní schopnosti, omezenější. Žalobce rovněž předložil poukazy na rehabilitaci ze 4. 1. 2017, 31. 3. 2017 a 19. 5. 2017, vystavené ortopedem MUDr. [jméno FO], z nichž bylo zjištěno doporučení rehabilotací.

9. Žalovaná vznesla námitku promlčení celého nároku.

10. Soud zjistil z uvedených důkazů tento skutkový stav. Z výpovědi žalobce bylo zjištěno, že tento zpočátku začínal s opětovnou výdělečnou činností nikoli 8 hodin denně, nýbrž 4 hodiny denně, když nebyla velká změna počasí. Při velké změně počasí nefungoval. I po 4 hodinách se vracel úplně vyčerpaný a unavený. Jeho práce v letech 2015, 2016, spočívala v přenášení předmětů, umísťování na různá místa vysoko i nízko, zasekávání věcí, podle zakázky. Od 3. 7. 2017 vykonával činnost zhruba 4 hodiny podle počasí. Přibližně do konce roku 2016 probíhala léčba tak, že jenom ležel, potom se snažil v rámci toho, co mu doporučil lékař a co zvládnul, udělat alespoň minimálně kolem sebe. V době propuštění z nemocnice nebyl schopen se sám o sebe postarat. V nemocnici podepsal revers. Ani jedno ze zranění nebylo zhojené ani částečně. Když jej propustili z nemocnice, musel si sehnat invalidní vozík. Na vozíku dojel na toaletu, jinak celý den ležel. Tento stav trval do konce roku 2016. Rehabilitace začaly po novém roce někdy v únoru 2017, byly předepsány lékařem, dojížděl na ně 14 dnů – 3 týdny. Pak se čekalo, až účinky rehabilitace doběhnou. Pokud byla účtována zdravotní péče zdravotní pojišťovně, a to fyzioterapie od 4. 1. 2017 do 8. 6. 2017, to odpovídá. Ušlý výdělek hlásil na formuláři žalované, žádná zvláštní sekce pro OSVČ tam není. Byl vyšetřen znalcem MUDr. [jméno FO]. Má oprávnění k provádění elektroinstalačních prací, je vyučený elektromechanik. Pro firmu [právnická osoba] již práce před úrazem vykonával. Prováděli rekonstrukce bytů ve vlastnictví RPG byty. Rovněž tak i pro Ing. [jméno FO], který vlastní nemovitosti [adresa], stále s ním spolupracuje. Vykonával opravu elektroinstalace, demontáž staré kuchyňské linky, montáž nové. Při práci nemůže vytočit ruku, ale nějak práci udělat musí. Se zatěžováním začal postupně. V červenci 2017 těžká břemena nosit nemohl. Rehabilitace mu příliš nepomohly. MUDr. [jméno FO] je ortoped.

11. K posouzení důvodnosti délky pracovní neschopnosti žalobce soud ve věci přibral znalkyni MUDr. [jméno FO]. Z jejího znaleckého posudku č. [hodnota] vypracovaného dne [datum], bylo zjištěno, že žalobce při dopravní nehodě utrpěl zlomeninu pánve s instabilitou pánevního kruhu, zlomeninu levé klíční kosti tříštivá s mezifragmentem, zlomeninu vnitřního kotníku vlevo bez dislokace, zlomeninu vnějšího kotníku vlevo s dislokací, v.s. nalomení 4. a 6. žebra vlevo, otřes mozku. Ze zprávy o hospitalizaci znalkyně zjistila, že žalobce opakovaně nedodržuje léčebný režim, sedá si, sundává si ortézu na frakturu klíčku a 21. 9. 2016 žalobce žádal o ukončení hospitalizace, podepsal negativní revers. Z laboratorního vyšetření z [datum] 2016byl zjištěn mimo jiné etanol 3,4 mmol/l, což je 0,15 promile. Z lékařské zprávy z chirurgické ambulance 5.10.2016 bylo zjištěno, že žalobce se dostavil na kontrolu místo 23. 9., jak bylo doporučeno, dlaha na levé dolní končetině byla rozstřižená po celé délce žalobcem a sundána, údajně pro otok a 4. 1. 2017 se žalobce dostavil na kontrolu bez berlí, plně zatěžuje. Znalkyně uzavřela, že zdravotní stav žalobce po polytraumatu ze [datum] odpovídal dočasné pracovní neschopnosti v období od [datum] do [datum]. V té době již byl úraz zhojen a poúrazový stav stabilizovaný, bez berlí chodil a dolní končetiny plně zatěžoval již 4. 1. 2017. Při preventivním vyšetření praktického lékaře 3. 3. 2017 udával bolest levého kotníku po zlomenině, hybnost kloubu dolních končetin byla v normě, porucha hybnosti nebyla doložena. Po kostních traumatech lze očekávat občasnou bolest po větší zátěži či při změnách počasí. Uvedené období se shoduje s obvyklou dobou léčení zlomeniny pánve a instabilitou do 196 dnů, což bylo nejzávažnější ze všech poranění, jak uvedl v posudku ortoped MUDr. [jméno FO]. Dále byl žalobce léčen pro náhle vzniklou bolest bederní páteře ortopedem MUDr. [jméno FO] od 24. 3. 2017, která neměla souvislost s prodělaným úrazem, ale s páteřními obtížemi při degenerativními změnami, tj. nemoci povahy obecné a byl odeslán k fyzioterapii. K poranění páteře při úrazu nedošlo, revmatické onemocnění nebylo prokázáno. Jsou prokázány známky počínající artrózy obou kyčelních kloubů. Podle dokumentace nezanechalo polytrauma ze 17. 9. 2016 trvalé následky, které by žalobce pracovně omezovaly. Podle kontrolního vyšetření chirurga MUDr. [jméno FO] z 1. 2. 2017 byla levá klíční kost zhojena plně a dne 1. 3. 2017 bylo zjištěno plné zhojení obou kotníků levé dolní končetiny, pakloub prokázán nebyl a hybnost byla perfektní. Znalkyně je toho názoru, že posuzovaný byl již od března 2017 pracovně omezen páteřními obtížemi povahy obecné, kdy nebyl schopen zvedat a přenášet těžká břemena. Pro posouzení nebylo nutné osobní vyšetření žalobce.

12. Z protokolu o nehodě v silničním provozu ze dne [datum] bylo zjištěno, že účastníkem dopravní nehody dne [datum] byl žalobce a [jméno FO], jedoucí s ním ve vozidle jako spolujedoucí a řidič druhého vozidla rz: [SPZ] [jméno FO]. V případě žalobce policejní orgán uvedl, že je podezřelý z porušení ustanovení § 4 písm. a), b) a § 23 odst. 1 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích. Dále policejní orgán uvedl, že k dopravní nehodě došlo spoluzaviněním obou řidičů a oba řidiči utrpěli při nehodě zranění. V řízení vedeném u Policie ČR, Krajské ředitelství ÚO [adresa], byl rovněž vypracován znalecký posudek č. [hodnota] znalcem Ing. [jméno FO] dne [datum], který vyhodnocoval způsob jízdy obou řidičů včetně stanovení rychlosti, schopnosti zabránit dopravní nehodě. V případě žalobce znalec uvedl, že měl možnost nehodě předejít a zabránit, pokud by se dostatečně a opakovaně přesvědčil o možnosti bezpečného vjetí do hlavní komunikace a v případě řidiče [jméno FO] znalec uzavřel, že tento reagoval včas a bez opoždění, jel však rychlostí vyšší než v daném místě stanovenou o 28 – 40 km/h.

13. Rozhodnutím Městského úřadu v [adresa] č. j. [hodnota] ze dne [datum] byl žalobce uznán vinným z porušení § 23 odst. 1, 2, § 4a zákona o provozu na pozemních komunikacích tím, že při vyjíždění z místa ležícího mimo komunikaci vlevo na hlavní pozemní komunikaci nedal přednost v jízdě řidiči vozidla [jméno FO], kterého při jízdě neviděl z důvodu profilu komunikace, tedy zavinil dopravní nehodu tím, že se nechoval ohleduplně a ukázněně. Z odůvodnění uvedeného rozhodnutí se podává, že jako další důkaz správní orgán považoval znalecký posudek zpracovaný znalcem Ing. [jméno FO]. Z rozhodnutí Krajského úřadu Moravskoslezského kraje č. j. [hodnota] ze dne [datum] soud zjistil, že bylo změněno citované rozhodnutí Městského úřadu v [adresa] tak, že byl vypuštěn výrok II., tedy že žalobce porušil ustanovení § 23 odst. 2 zákona o provozu na pozemních komunikacích a výrok III., tedy že žalobce porušil ustanovení § 4a zákona o provozu na pozemních komunikacích a ve zbytku bylo rozhodnutí potvrzeno, tedy výrok I., kterým správní orgán rozhodl o tom, že žalobce porušil povinnosti řidiče dle § 23 odst. 1 zákona o provozu na pozemních komunikacích a byl změněn výrok IV. o uložené sankci s tím, že mu byla uložena pokuta nižší než ve výše citovaném rozhodnutí. Krajský úřad uzavřel, jak se podává z odůvodnění uvedeného rozhodnutí, že je nepochybné, že se žalobce řádně nepřesvědčil o situaci na hlavní pozemní komunikaci, ačkoli k tomu měl dostatek času i přiměřenou viditelnost, na hlavní pozemní komunikaci vjel, v důsledku čehož došlo ke vzniku dopravní nehody. Hlavním viníkem je nepochybně žalobce. Krajský úřad dále uvedl, že na vzniku dopravní nehody se podílel i druhý řidič vozidla, který kdyby zahájil svou reakci v daném místě a čase z rychlosti 90 km/h, k dopravní nehodě by nedošlo, když ze znaleckého posudku vyplývá, že tento řidič vozidla [typ vozidla] jel rychlostí asi 124 km/h, minimálně 118 km/h, nicméně hlavní vina leží na žalobci, který se řádně nepřesvědčil o situaci na pozemní komunikaci, do této komunikace vjel velice pomalým způsobem, rychlost vozidla [typ vozidla], které se pohybovalo minimálně 130 km/h, neznemožňovala obviněnému dát přednost v jízdě.

14. Z lékařské zprávy (nečitelný lékař a zdravotnické zařízení) na čl. 52 ze dne 7. 4. 2020 bylo zjištěno, že doba léčení u žalobce byla v době od [datum] do [datum], kdy byl v péči chirurgické či traumatologické ambulance SZZ [adresa] a posléze pro přetrvávající potíže v nepřetržité péči ortopedické ambulance. Dále uvedený lékař uvedl, že poslední zpráva je k dispozici z 19. 5. 2017, předepsané další rehabilitace.

15. Z údajů z veřejné části živnostenského rejstříku (č. l. 53) ve vztahu k žalobci bylo zjištěno, že tento je držitelem oprávnění pro podnikatelskou činnost montáž, opravy, revize a zkoušky elektrických zařízení, dále výroba, obchod a služby neuvedené v přílohách 1 – 3 živnostenského zákona a poskytování technických služeb, datum vzniku živnostenského oprávnění je [datum], bylo mu přiděleno IČO: [IČO] a provozování živnosti bylo přerušeno od [datum] do [datum], od [datum] do [datum], od [datum] do [datum], od [datum] do [datum], od 1. 10. 2016 do 2. 7. 2017, od [datum] do [datum] a od [datum] do [datum].

16. Z opisu vybraných údajů z daňového přiznání fyzické osoby za rok 2016 – žalobce bylo zjištěno, že uplatňuje výdaje procentem z příjmu, vykázal příjmy ve výši 522 908 Kč a výdaje ve výši 418 326 Kč. Byla uplatněna sleva na poplatníka ve výši 24 840 Kč. Základ daně je pak ve výši 104 500 Kč po zaokrouhlení. Daň byla vyměřena ve výši 15 675 Kč po zaokrouhlení (č. l. 54 spisu).

17. Žalobce uplatnil nárok na pojistné plnění dopisem z 20. ledna 2020 u žalované, a to bolestné ve výši 104 677 Kč, ztížení společenského uplatnění ve výši 298 611,50 Kč, ušlý zisk ve výši 261 454 Kč a účelně vynaložené náklady spojené s právním zastoupením advokátem ve výši 27 612,20 Kč a náklady za vypracování znaleckých posudků ve výši 3 500 Kč. Žalobce s ohledem na závěry soudního znalce Ing. [jméno FO] svou míru spoluzavinění ve výši 50 %. Ušlý zisk vypočítal tak, že musel přerušit provozování živnosti po dobu devíti měsíců od 1. 10. 2016 do 2. 7. 2017, nárok uplatňuje ve výši 50 % z příjmů vykázaných v roce 2016 za období od 1. 1. 2016 do doby dopravní nehody [datum]. (prokazováno uplatněním nároku) Na to žalovaná reagovala dopisem z 13. 5. 2020 a sdělila, že vyplácí pojistné plnění žalobci ve výši 110 277 Kč, na náhradě za vypracování posudku ZSU vyplácí částku 5 000 Kč, nad ZSU částku 238 990 Kč a stanovila míru spoluzavinění žalobce ve výši 60 %, tedy – 146 394 Kč. Na účelně vynaložených nákladech spojených s právním zastoupením vyplatila žalobci částku 12 681 Kč. Připomněla, že náhradu na ušlý zisk neposkytne, neboť z předložené dokumentace je zřejmé, že žalobce přerušil samostatně výdělečnou činnost k 1. 10. 2016 a do 2. 7. 2017 mu žádný zisk neušel a od roku 2011 každý rok přerušoval výdělečnou činnost a neprokazuje, že k tomuto přerušení v roce 2016 došlo výlučně v souvislosti s následky dopravní nehody. V roce 2015 vykázal žalobce dílčí základ daně ve výši 57 315 Kč, v roce nehody pak 104 582 Kč, tedy více jak dvojnásobek a z toho je zřejmé, že ke snížení zisku nedošlo a odkázala na stanovisko z 20. 2. 2020 týkající se uplatněného nároku za vytrpěnou bolest, kde namítla promlčení nároku žalobce. (prokazováno sdělovacím dopisem) Na to reagoval nesouhlasně žalobce dopisem z 27. 5. 2020, odeslaným téhož dne, jak bylo zjištěno z uvedeného stanoviska včetně poštovního podacího lístku.

18. Ze znaleckého posudku MUDr. [jméno FO] ze dne [datum] k zadání žalobce bylo zjištěno, že tento znalec ohodnotil utrpěná zranění žalobce, a to tržná ranka ušního lalůčku vlevo, kožní odřeniny čela hlavy, otřes mozku s bezvědomím a retrográdní amnézií, zhmoždění stěny hrudníku vlevo, neúplnou zlomeninu 4. a 6. žebra vlevo, zlomeninu těla klíční kosti vlevo s meziúlomkem a posunem úlomku, zhmoždění stěny břicha, zhmoždění ledviny vlevo, podezření na zhmoždění pravé nadledvinky, nestabilní zlomeninu pánve s porušením pánevního kruhu s posunem úlomků, odřeniny kůže v oblasti hlezenního kloubu vlevo, nitrokloubní zlomenina vnitřního a zevního kotníku vlevo s mírným posunem v ose a zevně dopředu podle metodiky Nejvyššího soudu ve výši 791 bodů, při stanovení hodnoty bodu pro rok 2016 ve výši 264,67 Kč, tedy finanční ohodnocení bolestného ve výši 209 354 Kč.

19. Žalovaná dopisem z 20. 2. 2020 k uplatněným nárokům žalobce na bolestné, ztížení společenského uplatnění a ušlý zisk sdělila, že nárok na náhradu na vytrpěnou bolest je promlčen, ohledně nároku na ZSU uvedla, že zadala vypracování revizního posouzení a po jeho zpracování žalobce vyrozumí a co se týká ušlého zisku, vyzvala k předložení dokumentů, které byly označeny v uvedeném sdělení. Svou argumentaci doložila i rozhodnutím Městského soudu v Praze č. j. 18 Co 290/2018-106 ze 7. 11. 2018.

20. Při jednání 30. 8. 2021 strany shodně uvedly, že předmětem nároku je nárok žalobce na bolestné a ušlý příjem a rozdílná výše spoluzavinění žalobce, kdy žalobce uznává své spoluzavinění ve výši 50 %, kdežto žalovaná tvrdí, že spoluzavinění žalobce je ve výši 60 % a namítá promlčení všech žalobou uplatněných nároků.

21. Žalobce k přerušování živnosti v letech 2011 – 2015 uvedl, že v kraji jeho bydliště je poměrně velká nezaměstnanost a v případě, že není příznivá ekonomická situace, přeruší živnost, když nemá zakázky a žije z toho, co má našetřeno, případně ze zálohy, kterou si vezme na budoucí práci. Na období přerušení živnosti má roční období. Potvrdil, že v roce 2014 dělal rekonstrukci bytů pro RPG, které v roce 2015 zkrachovalo, proto měl 8 měsíců přerušenou živnost. Pokud nemá práci, má např. úvěr u jeho rodičů, půjčku, sociální dávky. Má vyživovací povinnost, kterou plní. Živnost přerušuje z toho důvodu, že nemusí platit sociální a zdravotní. Sociální dávky pobíral po nehodě, nemocenskou měl 9 měsíců, resp. půl roku, protože 3 měsíce mu uznáno nebylo, od dopravní nehody po obnovení živnosti to bylo 9 měsíců. Půl roku pobíral sociální dávky 3 500 Kč nebo 5 500 Kč, podle toho, jestli u sebe měl dceru či neměl a v předchozích letech 2014, 2015, sociální dávky nebral. Ušlý příjem vypočítával z roku 2016 z období před nehodou. Uplatňoval výdajový paušál, žádné odpisy majetku neuplatňoval. Od ledna 2016 do dne dopravní nehody měl příjmy ve výši 522 908 Kč. Žalobce si stanovil rozsah svého spoluzavinění ve výši 50 %, je to jeho postoj, laicky se k tomu mohl postavit i jinak. Zopakoval, že prvoinstanční rozhodnutí bylo stoprocentní zavinění žalobcem a takovéto rozhodnutí nezakládá nerizikové zažalování nároku. Poté po druhoinstančním rozhodnutí, které spoluzavinění druhého řidiče pojmenovává autoritativně, mohl žalobu podat. Námitka promlčení vznesená žalovanou ve vztahu k bolestnému důvodná není, až v případě rozhodnutí Krajského úřadu Moravskoslezského kraje z [datum] byla postavena najisto spoluodpovědnost dalšího řidiče [jméno FO] za vzniklou dopravní nehodu. Nejpozději na základě rozhodnutí Krajského úřadu Moravskoslezského kraje žalobce mohl uplatnit nárok proti [jméno FO], resp. proti žalované pojišťovně z titulu odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla, neboť teprve tehdy mu bylo zřejmé, že za nehodu odpovídá částečně i [jméno FO]. Rozhodnutí je z [datum], žaloba napadla 16. 7. 2020. Žalobce dále uvedl, že [datum] došlo k dopravní nehodě, 4 dny byl v nemocnici, 9 měsíců byl pracovně zcela neschopen a potom se velmi ztěžka a bolestivě dostával do polovičního tempa, kotník cítí do dneška, to samé pánev. Jeho práce je manuální, ve výškách, na štaflích, s těžkými břemeny.

22. Z objednávky elektroinstalačních prací (čl. 122) ze dne [datum] společnosti [právnická osoba]. bylo zjištěno, že tato u žalobce poptala objednávku elektroinstalačních prací v objektu provozovna firmy [adresa], v době od [datum] do [datum] za celkovou cenu 46 000 Kč.

23. Z potvrzení Ing. [jméno FO], [adresa] (č. l. 123) bylo zjištěno, že žalobce měl provádět pro uvedeného objednatele práce v období od dubna do května 2017 za částku 95 000 Kč, spočívající v opravě tří kuchyní a zednických pracích v pěti bytech 1 + 1 v [adresa].

24. Z lékařského posudku MUDr. [jméno FO], CSc., ze dne [datum] bylo zjištěno, že tento byl zpracován k zadání žalované, týká se odškodnění bolesti a posouzení účelné doby trvání neschopnosti k práci žalobce a MUDr. [jméno FO] dospěl k závěru, že žalobci náleží bodové ohodnocení za bolest ve výši 657 bodů a uzavřel ohledně trvání doby neschopnosti k práci žalobce, že při dopravní nehodě 17. 9. 2016 doložené léčby hospitalizace od [datum] do [datum] lze za účelnou dobu léčení pracovní neschopnosti žalobce považovat dobu od [datum] do [datum] s tím, že další naplánované kontroly již nebyly v příčinné souvislosti s předmětným úrazem.

25. Z odborného posudku společnosti [právnická osoba]. ze dne [datum], zpracovaného k zadání žalované bylo zjištěno, že tento stanovil ušlý zisk za období od dopravní nehody do 2. 7. 2017 ve výši 187 920 Kč a za období od dopravní nehody do 28. 4. 2017 by činil ušlý zisk částku 127 008 Kč, kdy tento zpracovatel odborného posudku vycházel z ustanovení § 2962 odst. 2 o. z. s tím, že podle judikatury je třeba změnit pouze způsob zjištění průměrného výdělku před poškozením, který nelze u podnikající osoby zjišťovat ze mzdových podkladů. Obdobně jako u osob v závislém pracovním poměru je třeba vycházet zejména z daňového přiznání podnikatele, popř. přihlédnout ke specifice jednotlivého případu a např. vyhodnotit ztrátu zakázky s tím, že obecně je preferován předchozí kalendářní rok z důvodu ucelených údajů o hospodářském výsledku podnikání poškozeného, kdy v posuzovaném případě se jednalo o hospodářský výsledek roku 2015 s tím, že podle rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 25 Cdo 4944/2009 výdělek poškozeného je třeba zjišťovat z údajů za celé zdaňovací období předcházejícího poškození zdraví. Při posuzování výše ušlého zisku je třeba hodnotit skutečně dosažené příjmy a vynaložené výdaje za předchozí období, a to nejenom za předchozí kalendářní měsíc či čtvrtletí, ale též za předchozí kalendářní rok, nelze vycházet pouze z údajů obsažených v daňovém přiznání. Výdajový paušál slouží pouze pro daňové účely, nevyjadřuje skutečný objem potřebných nákladů té které podnikatelské skupiny a jelikož žalobce nepředložil skutečnou nákladovost podnikání, vychází tento posudek z použitého výdajového paušálu 80 % za jediný relevantní podklad k výpočtu průměrného zisku. V odborném posudku je při stanovení náhrady ušlého zisku vycházeno z celého fondu kalendářních dnů roku 2015 do [datum]. Jeho rozhodnutí přerušit podnikání od 5. 1. do 31. 8. 2015 je jeho subjektivní rozhodnutí, nelze vypočítávat průměrný denní zisk pouze ze dnů, kdy živnost nebyla přerušena. Zpracovatel nekalkuluje se stanovením náhrady ušlého výdělku podle ztracených zakázek 46 000 a 95 000 Kč, tyto slouží pouze jako doplňující informace s tím, že za rok 2015 žalobce vykázal příjem 286 574 Kč, výdajový paušál 80 % a za rok 2016 žalobce vykázal příjem 522 908 Kč, výdajový paušál 80 %, tedy za oba roky činil příjem 809 482 Kč s tím, že při výpočtu ušlého zisku nelze použít výdajový paušál a zpracovatel použil kvalifikovaný odhad pro skutečné náklady žalobce v rozsahu 50 % příjmů a stanovil předpokládaný hrubý zisk před zraněním za oba roky dohromady ve výši 404 741 Kč a při stanovení průměrného denního zisku použil fond celých kalendářních dní roku 2015 do [datum], tedy 625 dní a průměrný denní zisk činil částku 648 Kč za den.

26. Žalobce s ohledem na uvedený odborný posudek ke stanovení ušlého zisku navrhl pro smírné řešení sporu zohlednit u nároku na odškodnění ušlého příjmu kvalifikovaný odhad žalobce na výši jeho nákladů potřebných k dosažení zisku ve výši 50 % a má za to, že je důvodný nárok na odškodnění jeho ušlého příjmu ve výši 130 727 Kč a považuje za nedůvodné pracovat i s příjmem v roce 2015. Odmítl závěry znaleckého posudku MUDr. [jméno FO] ve vztahu k výpočtu bolestného a účelné době léčení pouze do 28. 4. 2017, připomněl, že objektivně byla doba prodloužena o nezbytnou rehabilitaci trvající ještě v červnu 2017, byl po dobu půl roku ležící s atrofovaným svalstvem, přetrvávaly bolesti a k rehabilitacím doložil přehled úhrad zdravotní péče Všeobecné zdravotní pojišťovny za období od ledna do července roku 2017.

27. Žalovaná takovýto návrh smírného odklizení sporu odmítla a v podání došlém soudu 27. 1. 2022 namítla promlčení obou nároků žalobce, tedy jak bolestného, tak nároku týkajícího se úhrady ušlého zisku, což zopakovala při jednání 1. 2. 2022.

28. K tomu žalobce předložil znalecký posudek č. [hodnota] MUDr. [jméno FO] z [datum] vypracovaný za účelem posouzení výše ZSU. Zdůraznil, že tento znalec provedl osobní prohlídku žalobce 3. 9. 2019, z níž vyplývají přetrvávající zdravotní omezení žalobce jak v osobním, tak profesním životě a je tedy zřejmé, že v květnu, v červnu 2017 byl jeho zdravotní stav a pracovní schopnosti ještě omezenější. Předložil k důkazu rovněž poukazy na rehabilitaci z ledna, z března, z května 2017, vystavované ortopedem MUDr. [jméno FO] a rovněž z lékařské dokumentace vyplývající požadované formy rehabilitace až do června 2017.

29. Soud ve věci přibral MUDr. [jméno FO], znalkyni z oboru zdravotnictví, zdravotnická odvětví různá, posudkové lékařství, aby uvedla, v jakém období byl žalobce v důsledku dopravní nehody ze 17. 9. 2016 v pracovní neschopnosti, v jakém období byl v omezené pracovní schopnosti a ze znaleckého posudku zpracovaného MUDr. [jméno FO], znalkyní, dne [datum], bylo zjištěno, že zdravotní stav žalobce po polytraumatu ze dne [datum] odpovídal dočasné pracovní neschopnosti v období od [datum] do [datum], v té době již byl úraz zhojen a poúrazový stav stabilizovaný. Bez berlí chodil a dolní končetiny plně zatěžoval již 4. 1. 2017. 3. 3. 2017 při preventivním vyšetření praktického lékaře udával bolest levého kotníku po zlomenině, hybnost kloubů dolních končetin byla v normě, porucha hybnosti nebyla doložena. Po kostních traumatech lze očekávat občasnou bolest po větší zátěži či při změnách počasí. Obvyklá doba léčení zlomeniny pánve s instabilitou je do 196 dnů, což bylo nejzávažnější ze všech poranění, jak uvedl v lékařském posudku MUDr. [jméno FO]. Připomněla, že posuzovaný byl léčen pro náhle vzniklou bolest bederní páteře ortopedem MUDr. [jméno FO] od 24. 3. 2017 a tato neměla souvislost s prodělaným úrazem, ale s páteřními obtížemi při degenerativních změnách, tj. nemoci povahy obecné, byl odeslán k fyzioterapii 31. 3. 2017. K poranění páteře při úrazu nedošlo. Dle dokumentace nezanechalo polytrauma z předmětné dopravní nehody trvalé následky, které by žalobce pracovně omezovaly. Při kontrolním vyšetření chirurga MUDr. [jméno FO] z 1. 2. 2017 byla levá klíční kost hojena plně a dne 1. 3. 2017 bylo zjištěno plné zhojení obou kotníků levé dolní končetiny, pakloub prokázán nebyl a hybnost byla perfektní. Posuzovaný již od března 2017 byl pracovně omezen páteřními obtížemi povahy obecné, kdy nebyl schopen zvedat a přenášet těžká břemena a toto omezení trvá. Dále znalkyně připomněla, že z CT břicha ze [datum] vyplývají degenerativní změny na skeletu – nerovnoměrné snížení disků s maximem na L2/3 a L5/S1. Z průběhu hospitalizace od [Anonymizováno] do 21. 9. 2016 bylo zjištěno, že žalobce nedodržuje opakovaně léčebný režim, sedá si, opakovaně si sundává ortézu na frakturu klíčku, požádal o ukončení hospitalizace, podepsal negativní revers a 21. 9. 2016 byla hospitalizace ukončena. 4. 1. 2017 přišel do chirurgické ambulance bez berlí s plnou zátěží. 5. 10. 2016 přišel na kontrolu do chirurgické ambulance namísto 23. 9. s dlahou na levé dolní končetině rozstřiženou po celé délce pacientem a sundanou. A ze zdravotnické dokumentace MUDr. [jméno FO] znalkyně zjistila, že 24. 3. 2017 si žalobce stěžoval na bolesti dolní části zad v bederní krajině a dále znalkyně připomněla, že při přijetí k hospitalizaci [datum] byl u žalobce zjištěn etanol v séru ve výši 3,4 mmol/l, což je 0,15 promile.

30. Z vyjádření fyzioterapeutky PhDr. [jméno FO] ze [datum][Anonymizováno]bylo zjištěno, že žalobce docházel do zařízení na léčbu na 3 fyzioterapeutické poukazy, a to 4. 1. 2023 (správně 2017), 31. 3. 2017 a 19. 5. 2017.

31. Znalkyně MUDr. [jméno FO] doplnila posudek při jednání dne 20. 7. 2023, setrvala na svých závěrech uvedených v posudku s tím, že lékař musí vyčkat, až i na rentgenu je zhojení dokonalé, má za to, že žalobce měl používat opěrné pomůcky delší dobu, ale nepoužíval je, zřejmě obtíže neměl. Žalobce měl podle jejího názoru štěstí a nedodržování léčebného režimu nezanechalo negativní stopy, tedy nepromítlo se do délky trvání pracovní neschopnosti žalobce. Žalobce se dostavil k MUDr. [jméno FO] pro akutní blokádu bederní páteře, která vznikla poté, kdy dřepěl u kotle, poté se nemohl postavit, protože došlo k blokádě bederní páteře a toto bylo důvodem pro rehabilitaci. Nebylo to následkem úrazu, ten úraz byl v té době již dobře zhojen. Byly zjištěny degenerativní změny páteře, měl výrazně oslabené břišní svalstvo. V září 2016 bylo provedeno CT páteře, kde bylo prokázáno nerovnoměrné snížení meziobratlových plotének v oblasti bederní páteře. V březnu 2017 byl proveden rentgen, kde též byla snížena meziobratlová ploténka, byly prokázány výrůstky, osteofyty, to jsou známky degenerativní choroby. Při úrazu páteř poraněná nebyla. Rehabilitace byly pro nemoc povahy obecné. Zpětné vyšetření, od nehody uplynulo 5 let, nebylo nutné, dokumentace byla dostačující. Pokud byla indikována rehabilitace, ta byla indikována pro bolesti páteře s blokádou bederní páteře z března 2017, důvodem nebyl úraz ze září 2017, tedy pokud byla by vystavena dočasná pracovní neschopnost, tak pro nemoc povahy obecné.

32. Ze znaleckého posudku č. [hodnota] vypracovaného znalcem MUDr. [jméno FO], znalcem ustanoveným soudem dne 16. 1. 2024, ke stanovení výše bodového hodnocení bolesti podle metodiky bylo zjištěno, že ke stabilizaci bolesti žalobce s povolením plné zátěže dolní končetiny s ukončením pracovní neschopnosti došlo k 31. 3. 2017, znalec stanovil bodové hodnocení za bolest ve výši 694 bodů, navýšil pro lehkou komplikaci o 5 %, tj. o 6 a 4 body, položku S8233 a S8230, tedy zlomeninu zevního kotníku vlevo s posunem a zlomeninu vnitřního kotníku vlevo a uvedené navýšení odůvodnil komplikacemi hojení, kdy bylo vysloveno 1. 2. 2017 podezření na vznik pakloubu v lomné linii vnitřního kotníku, které se ale následně při kontrolním vyšetření 1. 3. 2017 nepotvrdilo. Proto tato komplikace byla hodnocena jako lehká o 5 %. Mezi závěry znalce [jméno FO] a soudem jmenovaným znalcem došlo v odškodnění ke shodě, nedošlo ke shodě pouze u jedné položky, a to stanovení bolestného za zlomeninu vnitřního kotníku bez posunu a oproti hodnocení MUDr. [jméno FO] jmenovaný znalec odškodnil zhmoždění břišní stěny a hrudníku, neboť tyto byly doloženy ve zdravotnické dokumentaci žalobce. Znalec při jednání dne 10. 6. 2024 setrval na svých závěrech uvedených v posudku, připomněl komplikaci týkající se vysloveného podezření, že vzniká pakloub, má za to, že lze stanovit shodné datum pro stabilizaci bolesti, tak i ukončení pracovní neschopnosti. 31. 7. 2017 potíže žalobce byly minimální. Na začátku zlomeniny pánve nestabilní, tj. největší bolest a pozvolna klesá. Zlomenina pánve je velmi bolestivá na začátku, je to subjektivní pocit. Mohou vzniknout druhotné bolesti páteře u takovýchto typů poranění.

33. Podle § 6 odst. 2 písm. a) zákona č. 168/1999 Sb., ve znění pozdějších předpisů, o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla (dále jen zákon), nestanoví-li tento zákon jinak, má pojištěný právo, aby pojistitel za něho uhradil v rozsahu a ve výši podle občanského zákoníku poškozenému způsobenou újmu vzniklou ublížením na zdraví nebo usmrcením.

34. Podle § 9 odst. 1 zákona má poškozený právo uplatnit svůj nárok na plnění podle § 6 u příslušného pojistitele.

35. Podle § 9 odst. 2 zákona plnění pojistitele je splatné do 15 dnů, jakmile pojistitel skončil šetření nutné k zjištění rozsahu jeho povinnosti plnit nebo jakmile pojistitel obdržel pravomocné rozhodnutí soudu o své povinnosti poskytnout pojistné plnění.

36. Podle § 2927 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen o.z.), kdo provozuje dopravu, nahradí škodu vyvolanou zvláštní povahou tohoto provozu. Stejnou povinnost má i jiný provozovatel vozidla.

37. Podle § 2962 odst. 1 o.z. náhrada za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti poškozeného se hradí peněžitým důchodem ve výši rozdílu mezi průměrným výdělkem poškozeného před vznikem újmy a náhradou toho, co poškozenému bylo vyplaceno v důsledku nemoci či úrazu podle jiného právního předpisu.

38. Podle § 2958 o.z. při ublížení na zdraví odčiní škůdce újmu poškozeného peněžitou náhradou, vyvažující plně vytrpěné bolesti a další nemajetkové újmy; vznikla-li poškozením zdraví překážka lepší budoucnosti poškozeného, nahradí mu škůdce i ztížení společenského uplatnění. Nelze-li výši náhrady takto určit, stanoví se podle zásad slušnosti.

39. Podle § 2918 o.z. vznikla-li škoda nebo zvětšila-li se také následkem okolností, které se přičítají poškozenému, povinnost škůdce nahradit škodu se poměrně sníží. Podílejí-li se však okolnosti, které jdou k tíži jedné či druhé strany, na škodě jen zanedbatelným způsobem, škoda se nedělí.

40. Podle § 619 odst. 1 o.z. jedná-li se o právo vymahatelné u orgánu veřejné moci, počne promlčecí lhůta běžet ode dne, kdy právo mohlo být uplatněno poprvé. Podle odst. 2) právo může být uplatněno poprvé, pokud se oprávněná osoba dozvěděla o okolnostech rozhodných pro počátek běhu promlčecí lhůty, anebo kdy se o nich dozvědět měla a mohla.

41. Podle § 620 odst. 1 o.z. okolnosti rozhodné pro počátek běhu promlčecí lhůty u práva na náhradu škody zahrnují vědomost o škodě a osobě povinné k její náhradě. To platí obdobně i pro odčinění újmy.

42. Podle § 626 o. z. u práva na pojistné plnění počne promlčecí lhůta běžet za jeden rok od pojistné události. To platí i v případě, kdy poškozenému vzniklo přímé právo na pojistné plnění vůči pojistiteli, nebo v případě, kdy pojištěný uplatňuje vůči pojistiteli úhradu toho, co poškozenému poskytl při plnění povinnosti nahradit škodu nebo jinou újmu.

43. Podle § 629 odst. 1 o.z. promlčecí lhůta trvá tři roky.

44. Podle § 635 odst. 2 o.z. právo na pojistné plnění z pojištění odpovědnosti se promlčí nejpozději promlčením práva na náhradu škody nebo újmy, na kterou se pojištění vztahuje.

45. Mezi účastníky nebyly sporné okolnosti vzniku dopravní nehody, vyjma míry účasti žalobce na vzniklé škodě, byla sporná výše výše ušlého příjmu žalobce po dobu jeho neschopnosti práce s tím, že žalovaná rovněž namítla promlčení všech nároků žalobce, tedy bolestného a ušlého příjmu.

46. K námitce promlčení celého zažalovaného nároku soud již v průběhu řízení uvedl, že podle jeho názoru žádný z nároků promlčený není. Žaloba byla podána 16. 7. 2020. K dopravní nehodě došlo [datum]. Soud se ztotožňuje s názorem žalobce o tom, že až rozhodnutím Krajského úřadu Moravskoslezského kraje ze dne [datum] bylo postaveno najisto spoluzavinění řidiče [jméno FO] tak, aby se žalobce předmětnou žalobou mohl domáhat jakéhokoli nároku po žalované jako pojistiteli vozidla [jméno FO]. Jestliže tomuto rozhodnutí Krajského úřadu Moravskoslezského kraje předcházelo rozhodnutí [právnická osoba] v [adresa] z [datum], kde byl za jednoznačného viníka nehody označen žalobce, až rozhodnutím Krajského úřadu Moravskoslezského kraje z [datum] začala žalobci běžet subjektivní promlčecí lhůta, na jehož základě mohl spolehlivě zjistit, kdo za škodu odpovídá, resp. spoluodpovídá. Do té doby, i když se mohl subjektivně domnívat, že za škodu odpovídá i druhý účastník nehody, zde bylo rozhodnutí Městského úřadu [adresa] o výlučné odpovědnosti žalobce. Proto má soud za to, že až rozhodnutím odvolacího orgánu žalobci počala běžet subjektivní promlčecí lhůta podle § 619 o. z. Jelikož žaloba byla podána 16. 7. 2020, ani jeden z nároků žalobce uplatněný touto žalobou promlčen není.

47. Sporná byla i otázka míry účasti žalobce na dopravní nehodě a vzniklé škodě, kde žalobce připouštěl svou spoluúčast ve výši 50 %, žalovaná, která vycházela z řízení před správním orgánem, zejména ze znaleckého posudku tam provedeného a konečného rozhodnutí, měla za to, že dominantní odpovědnost za dopravní nehodu nese žalobce a tedy jeho účast je vyšší než 50 % a stanovila ji ve výši 60 %. Soud, s ohledem provedené dokazování ve správním řízení, zejména znalecký posudek Ing. [jméno FO] a následné rozhodnutí Krajského úřadu Moravskoslezského kraje z 2. 5. 2018, v němž krajský úřad dospěl k závěru, že „hlavní vina leží na obviněném (žalobci), který se řádně nepřesvědčil o situaci na hlavní pozemní komunikaci a do této komunikace velice pomalým způsobem vjel … Hlavní vina na vzniku dopravní nehody je nedání přednosti v jízdě obviněným (žalobcem), který se řádně nepřesvědčil o situaci na hlavní pozemní komunikaci …“ dospěl k závěru, že účastníci nehody nenesou na vzniku nehody stejnou míru spoluúčasti, když žalobcova je vyšší, a to v rozsahu 60 %.

48. Po provedeném dokazování soud uzavřel, že žaloba je částečně důvodná. Ohledně výše náhrady za bolest soud vyšel ze závěrů znaleckého posudku č. [hodnota] ze dne [datum] MUDr. [jméno FO] znalce ustanoveného soudem, který měl k dispozici veškerou zdravotnickou dokumentaci žalobce, i ohodnocení předložená stranami. Posudek je logický, srozumitelný, řádně odůvodněný, byl podrobně rozebrán při jednání soudu. Znalec stanovil výši bodového hodnocení bolesti vzniklé u žalobce v souvislosti s dopravní nehodou ze [datum] na 684 bodů. Znalec pro lehké komplikace o 5 %, tj. o 6 a 4 body, navýšil položky S8233 zlomenina zevního kotníku vlevo s posunem a S8230 zlomenina vnitřního kotníku vlevo, s tím, že jako lehkou komplikaci shledal skutečnost, že lékaři vyslovili podezření, že v uvedeném místě vzniká pakloub, tedy hojení by mohlo být delší dobu a žalobce mohl být i psychicky ovlivněn uvedeným sdělením. Celkem stanovil výši bodového hodnocení bolesti na 694 bodů. Znalec se z větší části ztotožnil se závěry znaleckého posudku č. [hodnota] MUDr. [jméno FO]. Konstatoval rovněž, že žalobce byl hospitalizován v době od [datum] do [datum], kdy hospitalizace byla z důvodu negativního reversu ukončena předčasně, léčba si nevyžádala operační výkon, byla konzervativní, ke stabilizaci bolesti došlo k 31. 3. 2017 s povolením plné zátěže dolní končetiny. Z části se jeho závěry odlišily od závěrů MUDr. [jméno FO]. Hodnota bodu v roce 2016 byla ve výši 264,67 Kč, tedy při bodovém hodnocení 694 bodů činí bolestné částku 183 680,98 Kč, po zaokrouhlení 183 681 Kč. Po odečtení spoluúčasti žalobce na škodě je důvodný nárok ve výši 73 472 Kč (183 681 -60%).

49. Ke stanovení ušlého příjmu soud přihlédl ke skutečnosti, že žalobce od roku 2011 přerušoval pravidelně svou podnikatelskou činnost, byť vždy na různě dlouhá období v různých částech roku. Soud má za to, že, s ohledem na uvedené, je pro spravedlivé stanovení výše jeho ušlého příjmu potřeba vyjít v souladu s názorem žalované z příjmů za roky 2015, 2016, resp. daňových přiznání za rok 2016 a 2015 tak, jak je žalobce předložil žalované. Soud pro stanovení průměrného výdělku vzal v úvahu celý kalendářní rok 2015 (365 dnů) a část roku do dopravní nehody 2016 (260 dnů) a z vykázaných příjmů volnou úvahou soud stanovil průměrný denní výdělek žalobce. Podkladem pro tuto volnou úvahu soudu je nejenom výše příjmu žalobce v roce 2016, ale i příjmy roku 2015 doložené žalované a rovněž odborný posudek společnosti [právnická osoba]., proti němuž žádný z účastníků nebrojil, pokud se týká stanovení odhadu nákladů ve výši 50 % za rok. Žalobce soudu nepředložil skutečné náklady, uvedl, že pro dlouhou dobu již listiny není schopen předložit. Soud tedy dle odborného vyjádření stanovil odhad nákladů ve výši 50 % za rok. Průměrný příjem v období roku 2015 a části roku 2016 soud stanovil tak, že součet vykázaných příjmů 286 574 Kč v roce 2015 a 522 908 Kč v roce 2016 činí částku 809 482 Kč, od kterého byl odečten odhad nákladů ve výši 50 %, tedy hrubý příjem činil 404 741 Kč. Pro stanovení průměrného denního příjmu byla tato částka vydělena 625 dny (365 + 260) a průměrný denní příjem za rok 2015 a část roku 2016 činil částku 648 Kč. Ohledně posouzení délky neschopnosti práce žalobce v důsledku uvedené dopravní nehody soud vyšel ze závěrů znaleckého posudku MUDr. [jméno FO], který je logický, řádné odůvodněný, vycházející z lékařské dokumentace žalobce, doplněný i výslechem znalkyně při jednání. Soud uzavřel, že doba neschopnosti práce žalobce je v trvání od 17.9.2026 do 31.3.2017, tedy 196 dnů. Jak vyplynulo z uvedeného posudku, další zdravotní potíže žalobce, které bránily žalobci ve výkonu výdělečné činnosti, jsou již charakteru obecného onemocnění a nejsou v příčinné souvislosti s dopravní nehodou. Náhrada ušlého příjmu žalobce za uvedenou dobu činí po odečtu spoluzavinění částku 50 803 Kč (196 dnů x 648 Kč je 127 0088 Kč – 60%).

50. Soud proto žalobci přiznal jako důvodný doplatek pojistného plnění ve výši 124 275 Kč (výrok I). Co do rozdílu mezi předmětem řízení a částkou ve výroku I. rozsudku žalobci přiznanou, tj. co do částky 241 856 Kč s úrokem z prodlení, soud žalobu jako nedůvodnou zamítl (výrok II). Nárok na zákonný úrok z prodlení vyplývá z § 1970 o.z., výše úroku pak z nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění účinném k prvému dni prodlení.

51. O náhradě nákladů řízení (výrok III.) bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o.s.ř. tak, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Důvodný byl nárok žalobce v rozsahu cca 1/3 uplatněného nároku, v rozsahu cca 2/3 byla žalovaná úspěšná. Soud přihlédl k povaze sporu, část nároku záležela na znaleckém posudku (bolestné), žalovaná popírala celý základ nároku, který však byl shledán důvodným. Všechny tyto skutečnosti vedly soud k závěru, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo.

52. O náhradě nákladů vzniklých státu podle § 148 odst. 1 o.s.ř. bude rozhodnuto v samostatném usnesení.

Poučení