24 C 2/2016-249

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 1 rozhodl samosoudkyní Mgr. Miroslavou Švarcovou ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] zastoupená advokátem [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] pro zaplacení 5 694 011 Kč s přísl. takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 4 987 011 Kč s úrokem z prodlení z částky 4 987 011 Kč od [datum] ve výši 8,05% ročně do zaplacení, to vše do patnácti dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba o zaplacení částky 707 000 Kč s úrokem z prodlení u částky 707 000 Kč od [datum] ve výši 8,05% ročně do zaplacení se zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 519 090 Kč do patnácti dnů od právní moci rozsudku k rukám [anonymizováno] [jméno] [příjmení], advokáta.

IV. Žalovaná je povinna zaplatit České republice na účet Obvodního soudu pro Prahu 1 částku 31 476 Kč do patnácti dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se žalobou ze dne [datum] domáhala na žalované částky 5 720 146 Kč, po částečném zpětvzetí pak zaplacení částky 5 694 011 Kč, s úrokem z prodlení v zákonné výši od [datum] o zaplacení z titulu doplacení náhrady podle § 11 zákona o mimosoudních rehabilitacích.

2. V žalobě tvrdila, že restituční spor, na základě kterého byla povinna vydat nemovitost oprávněné osobě, trval více než 23 let, když návrh byl podán [datum] a řízení fakticky skončilo až [datum]. Stát žalobkyni na základě první žádosti z roku [rok] uhradil částku 79 854 Kč poté, co žalobkyně vydala darovací smlouvou ze dne [datum] oprávněné osobě [jméno] [příjmení] nemovitost (dům [adresa] a který je součástí pozemku parc. [číslo] parc. [číslo] – zastavěná plocha a nádvoří, parc. [číslo] zahrada, parc. [číslo] ostatní plocha vše zapsané v [katastrální uzemí], [územní celek]) jež byla předmětem restitučního řízení vedeného u [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka] a [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka]. Původní rozsudky vydané těmito soudy, na základě kterých žalobkyně nemovitost vydala, však byly následně zrušeny a řízení skončilo až rozhodnutím [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], který návrhu oprávněné osoby na vydání nemovitostí vyhověl. Žalobkyně žádala o úhradu náhrady za vydanou nemovitost, avšak než stihla předložit znalecký posudek, kterým byla zjištěna cena nemovitostí v době jejich vydání ke dni [datum], [stát. instituce] jí přípisem ze dne [datum] odpovědělo, že již dne [datum] vrátilo žalobkyni kupní cenu za předmětné nemovitosti 79 854 Kč, čímž je nárok žalobkyně zcela konzumován a nelze jejímu dalšímu požadavku vyhovět. Žalobkyně má však za to, že na základě rozhodnutí Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 1895/14 má možnost domoci se náhrady v takové výši, aby nenesla nepřiměřené břemeno. Odkázala na závěry Nejvyššího soudu vyjádřené v rozsudku ze dne 17. 2. 2010, sp. zn. 28 Cdo 22 02/ 2009 či ze 14. 9. 2011, sp. zn. 28 Cdo 4646/2010, v nichž tento soud dovodil, že § 11 zákona o mimosoudních rehabilitacích nelze vykládat tak, aby povinná osoba nesla nepřiměřené břemeno, přičemž umožňuje přiznat náhradu v rozumném poměru k tržní ceně nemovitosti v době jejího vydání. Náhrada v původní výši ceny se poskytne pouze těm osobám, které využily svého politického postavení a přispěly k protiprávnímu zvýhodnění, což není případ žalobkyně ani jejích právních předchůdců. Na základě znaleckého posudku [anonymizováno] [jméno] [příjmení] proto požaduje výše uvedenou částku k doplacení po odečtení již vyplacené náhrady. Úrok z prodlení požaduje od [datum], kdy jí bylo ministerstvem sděleno, že žádosti o náhradu nelze vyhovět. K vyjádření žalované pak žalobkyně doplnila, že nárok nemůže být s ohledem na pozdější povinnost stanovenou soudem vydání nemovitosti v roce 2015 promlčena, a pokud jde o výši náhrady, pak otec žalobkyně [příjmení] [příjmení] zaplatil za předmětné nemovitosti požadovanou cenu, která byla stanovena dříve, než se do výběrového řízení přihlásil. V řízení nebylo navíc prokázáno, že by právní předchůdce žalobkyně byl nad rámec řadového pasivního členství v KSČ jakkoliv politicky exponovanou osobu a skutečnost, že Obvodní národní výbor porušil směrnici při vyhlašování výběrového řízení, nebyl schopen žádným způsobem ovlivnit. Nelze proto aplikovat citovanou judikaturu ve věci protiprávního zvýhodnění žadatele. V průběhu řízení vzala žalobkyně žalobu zpět z důvodu vyplacení zhodnocení nemovitosti [jméno] [příjmení] v částce 26 135 Kč.

3. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby s tím, že k žádosti žalobkyně z [datum] jí byla přiznána a vyplacena náhrada postupem podle § 11 zákona č. 87/1991 Sb., v částce 79 854 Kč, tedy ve výši odpovídající částce, která byla zaplacena jejími právními předchůdci za koupi předmětných nemovitostí od státu v roce 1982. Nárok žalobkyně je proto zcela konzumován. Nadto je nárok žalobkyně potřeba považovat za promlčený, neboť byl založen uzavřením dohody o vydání nemovitostí ze dne [datum] s právními účinky vkladu vlastnického práva do katastru nemovitostí ke dni [datum], přičemž žádná žádost na zaplacení další či vyšší náhrady nebyla v promlčecí tříleté lhůtě od tohoto okamžiku podána. Žádost ze dne [datum] nelze proto považovat za adekvátní a ani včasnou. Pokud jde o případnou výši samotného nároku, pak pro účely zjištění ceny nemovitostí, jež tvoří základ pro určení výše náhrady, je třeba ji ocenit dle stavu, ve kterém se nacházela ke dni, kdy byla žalobkyně v postavení osoby povinné vyzvána osobou oprávněnou k vydání, tj. ke dni [datum]. Případné zvýšení ceny předmětné nemovitosti za dobu po vydání výzvy k vydání nemovitosti do jejího vydání nelze klást k tíži žalované. Pro účely k ocenění měly být dále uplatněny cenové předpisy platné ke dni účinnosti zákona č. 87/1991 Sb., tedy vyhláška č. 182/1988 Sb., ve znění vyhlášky č. 316/1990 Sb., nikoliv předpisy pozdější s poukazem na princip přiměřenosti a rozumnosti náhrady. Zásadním je dále, zda nemovitost nebyla v průběhu doby, kdy byla vlastněna povinnou osobou, podstatně zhodnocena. Rozdíl mezi cenou nemovitosti určenou ke dni nabytí nemovitosti povinnou osobou a cenou určenou ke dni vydání nemovitosti, je oprávněná osoba povinna vydanému uhradit. Tento nárok však musí směřovat vůči oprávněné osobě. Předmětná nemovitost byla podstatným způsobem zhodnocena, když v roce 1988 byla provedena nástavba druhého nadzemního podlaží, což vyplývá z posudku [anonymizováno] [jméno] [příjmení], proto je potřeba od celkové tržní ceny nemovitostí odečíst zhruba 34 % za toto zhodnocení. Znalecký posudek provedený jmenovaným inženýrem není zpracován správně v souladu s příslušným cenovým předpisem, proto je pro danou věc nepoužitelný. Poukázala na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 6. 8. 2012, sp. zn. 28 Cdo 1293/2012, v němž soud uzavřel, že náhrada by měla být v rozumném poměru k ceně nemovitosti v době jejího odnětí, že je vyvlastněnému zásadně třeba poskytnout přiměřenou náhradu v rozumném poměru k tržní hodnotě odnímaného majetku, přičemž adekvátní nemusí být vždy plná tržní cena. Při jejím určení bude třeba přihlédnout ke konkrétním okolnostem případu, například v době, po kterou žalobci nemovitost nerušeně užívali, okolnosti, za nichž je právní předchůdci nabyli, způsob péče o nemovitosti atd. Jak vyplývá z judikatury ESLP ve věci Pešková proti České republice ze dne 26. 11. 2009, stížnost číslo 22186/03, je třeba snížit požadovanou náhradu poměrným způsobem o tolik procent, o kolik byla kupní cena v roce 1979 nižší než cena odpovídající cenovým předpisům, přičemž právní předchůdci žalobkyně získali nemovitost za cenu nejméně o 10,2 % nižší než umožňovaly tehdy platné cenové předpisy, což vyplývá z rozsudku [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací] Cena měla v době uzavření smlouvy činit 88 925 Kč, avšak právní předchůdci žalobkyně zaplatili částku 10,2 % nižší. ESLP v uvedené věci poukázal i na to, že je třeba zabývat se tím, zda stěžovatelé nabyli majetek od státu v dobré víře, aniž by byli schopni ovlivnit podmínky transakce, přičemž pokud využili svého postavení a nabyli majetek neoprávněně za zvýhodněných podmínek, je namístě uložit povinnost vydat majetek zcela bez náhrady. Odůvodnění citovaného rozsudku [název soudu] je uvedeno, že nabyvatel [příjmení] [příjmení] v žádosti o koupi domu uváděli, že pracuje jako vedoucí oddělení práce a mezd na odboru školství [anonymizována čtyři slova], je členem KSČ 34 let, je mnoho let politicky a plně veřejně angažován, na žádost je připsáno doporučení závodního výboru [příjmení] k přednostnímu zařazení k prodeji předmětného domu s tím, že realizací tohoto prodeje by u [anonymizováno]. [příjmení] byla řešena stabilizace jeho pracovního poměru, na kterém mají zájem. Tím došlo v důsledku členství KSČ a angažovanosti [jméno] [příjmení] k protiprávnímu zvýhodnění oproti ostatním uchazečům.

4. Provedeným dokazováním soud zjistil tento skutkový stav věci: Rozsudkem [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací] byl potvrzen rozsudek [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], kterým soud rozhodl o povinnosti žalobkyně uzavřít s [jméno] [příjmení] dohodu, na základě které mu budou vydány nemovitosti zapsané na [list vlastnictví] pro obec a kat. úz. [část obce] - dům [adresa] se stavební plochou parc. [číslo] zahrada parc. [číslo] ostatní plocha parc. [číslo] ve stavu, v jakém se nacházejí ke dni doručení písemné výzvy k vydání věci povinné osoby, tj. ke dni [datum] (rozsudek [název soudu] sp. zn. [spisová značka] ze dne [datum rozhodnutí], rozsudek [název soudu] č.j. [spisová značka] ze dne [datum rozhodnutí]) Rozsudkem [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka] byly oba rozsudky zrušeny s tím, že soud musí zodpovědět také otázku, zda ve věci došlo k protiprávnímu zvýhodnění nabyvatelů nemovitostí, tyto své závěry náležitě zdůvodnit, znovu se vypořádat s výší kupní ceny nemovitostí, resp. odchylkou cen podle znaleckých posudků a zabývat se i posouzením procesu prodeje nemovitostí tak, jak je uvedeno v nálezech Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 1468/07 a II. ÚS 555/03 ([anonymizováno] [název soudu] [anonymizováno] [číslo jednací] [anonymizována dvě slova] [datum rozhodnutí]) Rozsudkem [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí] č.j. [číslo jednací] byla žalobkyni opětovně uložena povinnost vydat předmětné nemovitosti [jméno] [příjmení]. Tento rozsudek byl změněn rozsudkem [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí] č.j. [číslo jednací] tak, že povinnost žalobkyně vydání předmětných nemovitých věcí nebyla uložena. Odvolací soud se ve svém rozhodnutí zabýval členstvím právního předchůdce žalobkyně v KSČ, zda se vlivem této skutečnosti jedná o zvýhodněné nabytí nemovitosti, přičemž dospěl k závěru, že z obsahu realizačního spisu je nepochybné, že jmenovaný se nacházel v tíživé bytové situaci, což je poměrně jednoznačně dokumentováno okruhem osob, které spolu s občanem [příjmení] a jeho manželkou tehdy obývali třípokojový byt na sídlišti v [obec] – [část obce]. Jmenovaný měl dále finanční prostředky k tomu, aby uhradil kupní cenu, naléhavá bytová potřeba srovnatelná s bytovou potřebu občana [příjmení] u žádného z rodinných příslušníků oprávněné osoby, které o koupi projevily zájem, dána nebyla. (rozsudky) Nálezem [název soudu] sp. zn. [ústavní nález] ze dne [datum] byly usnesení [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí] č. j. [číslo jednací] i rozsudek [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí] č. j. [číslo jednací] zrušeny s tím, že u povinných osob, které byly v dobré víře a nepodílely se na protiprávním zvýhodnění, je namístě náhrada v rozumném poměru k tržní ceně majetku v době jeho vydání (rozsudek ve věci [příjmení] a [příjmení] proti České republice ze dne [datum], stížnost [číslo], § 53; rozsudek ve věci [příjmení] a [příjmení] proti České republice ze dne [datum], stížnost [číslo], § [číslo]). Naopak v případech, kdy povinné osoby využily svého politického postavení a přispěly k protiprávnímu zvýhodnění, je namístě pouze náhrada ve výši původní kupní ceny vydávaného majetku (rozsudek ve věci Tesař proti České republice ze dne 9. 6. 2011, stížnost č. 37400/06, § 69-70 a 73). Striktně gramatický výklad § 11 zákona o mimosoudních rehabilitacích umožňoval přiznat povinné osobě jako náhradu za vydání věci pouze původní kupní cenu; takový výklad by požadavkům vyloženým výše nedostál. S ohledem na judikaturu ESLP byl však tento výklad vnitrostátními soudy překonán. Podle rozsudků Nejvyššího soudu ze dne 17. 2. 2010 zn. 28 Cdo 2202/2009, ze dne 31. 8. 2010 sp. zn. 28 Cdo 4935/2009 a ze dne 14. 9. 2011 sp. zn. 28 Cdo 4646/2010 je třeba v některých případech vyložit § 11 zákona o mimosoudních rehabilitacích tak, aby povinná osoba nenesla nepřiměřené břemeno. Podle Nejvyššího soudu tedy lze v závislostech na okolnostech případu toto ustanovení přiznat náhradu v rozumném poměru k tržní ceně nemovitosti v době jejího vydání. Tento výklad jako ústavně konformní akceptoval i Ústavní soud v nálezu sp. zn. Pl. ÚS 33/10 ze dne 23. 4. 2013 (N 62/69 SbNU 177; 154/ 2013 Sb.), ve kterém zamítl návrh na zrušení § 11 zákona o mimosoudních rehabilitacích. Ústavní soud v projednávaném případě vycházel z toho, že povinná osoba má možnost domoci se náhrady v takové výši, aby nenesla nepřiměřené břemeno, bude-li muset dům vydat. Při zkoumání samotného výběrového řízení je pak úkolem obecných soudů zjistit, podle jakých kritérií byl nabyvatel vybrán, zejména zda nebyl upřednostněn s ohledem na svou politickou angažovanost. Naopak není úkolem obecných soudů, aby nahrazovaly úvahy tehdejších orgánů svými a dokazovaly, kdo z účastníků tehdejšího řízení měl největší bytovou potřebu, a kdo tedy měl dům získat. Dle nálezu sp. zn. I. ÚS 1108/11 ze dne 27. 5. 2014 (N 106/73 SbNU 705) totiž Ústavní soud "neměl jistě na mysli (v nálezu sp. zn. II. ÚS 583/01 ze dne 16. 12. 2003 (N 146/31 SbNU 299)), že by nyní téměř po čtyřiceti letech mělo být vyhodnocování tehdejších bytových potřeb uchazečů prováděno a že by výsledky takového dokazování snad mohly mít vliv na již dříve soudy vyslovenou skutečnost, že vedlejší účastníci byli při koupi předmětné nemovitosti upřednostněni z důvodu svého postavení v zaměstnání a politické angažovanosti... Jakkoli byla v té době bytová situace rodiny vedlejších účastníků (stejně tak jako tisíců dalších československých občanů) jistě složitá, bylo za tehdejší politické situace obvyklé, že kromě bytových potřeb bylo přihlíženo ke stranické příslušnosti žadatelů a jejich společenské angažovanosti. Ústavní soud konstatoval a konstatuje, že takovému odlišnému přístupu k občanům při požívání jejich práv,... nemůže poskytnout ochranu, neboť angažovanost ve prospěch totalitní komunistické strany nesměřovala a nesměřuje k prosazování demokratických hodnot..." (nález Ústavního soudu ze dne 10.3.2015) Rozsudkem [název soudu] č.j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí] byl pak potvrzen rozsudek [název soudu] č.j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí], kterým byla žalobkyni uložena povinnost vydat předmětné nemovitosti [jméno] [příjmení]. V odůvodnění soud uvedl, že Obvodním národním výborem [obec a číslo] byla porušena směrnice [stát. instituce] číslo 10 z roku 1964 [číslo jednací] nezveřejněním záměru prodeje domu, porušení směrnice nelze s ohledem na okolnosti případu považovat za protiprávní zvýhodnění nabyvatele. Podle názoru odvolacího soudu ovšem pro řešení směrnice nemohlo představovat postup, kterým by byl v rozporu s tehdy platnými předpisy, neboť směrnice jako interní normativní instrukce neměla jednoznačně normativní obsah a povahu. Neměla ani vnější ani vnitřní stabilní formu a strukturu, nebyla systemizována, strukturně a systemizačně neodpovídala právní konstrukci. Byla závazná v soustavě podřízenosti a neměla mít externí dopad, tj. vyvolávat právně závazné důsledky pro občany a organizace. Je ovšem třeba připustit, že porušení byť i jen jednoho z předpokladů ustanovení § 4 odst. 2 zákona č. 87/1991 Sb., má pravidelně důsledek stanovení povinnosti k vydání věci, případně k uzavření dohody o vydání věci. Dále uvedl, že v průběhu řízení nebylo prokázáno, že by právě jen pro osoby nabyvatelů manželů [příjmení] a jen ve vztahu k nim a pro tento účel byla sjednána nižší cena, než cena odpovídající tehdy platným cenovým předpisům. Manželé [příjmení] se ucházeli o zakoupení domu za situace, když byla stanovena cena rodinného domu a z obsahu provedených důkazů podle názoru dovolacího soudu jednoznačně nelze dovodit, že zde byla jakákoliv iniciativa vyvíjená k tomu, aby právě manželům [příjmení] byly nabídnuty příznivější cenové podmínky a cena za nemovitost byla snížena, manželé [příjmení] uhradili právě cenu stanovenou znaleckým posudkem. Rozsudek nabyl právní moci dne [datum] (rozsudek z [datum]) Žalobkyně na základě dohody ze dne [datum] vydala [jméno] [příjmení] předmětné nemovitosti s účinky ke dni [datum] (kopie dohody, zápis v katastru nemovitostí) V roce [rok] [rok] se žalobkyně snažila po zrušení rozsudků o navrácení nemovitosti do jejího užívání, a to výzvami z [datum], [datum]. [jméno] [příjmení] reagoval odpověďmi ze dne [datum] a [datum] negativně. (výzvy k vyklizení, odpovědi) Platebním rozkazem ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací] byla [jméno] [příjmení] uložena [název soudu] povinnost v úhradě částky 26 135 Kč s příslušenstvím jako náhrada za zhodnocení předmětné nemovitosti. (platební rozkaz) [stát. instituce] dopisem ze dne [datum] sdělilo žalobkyni, že jí bude podle § 11 zákona č. 87/1991 Sb. vyplacena částka 79 854 Kč. Dne [datum] odpovědělo žalobkyni na její další žádost ohledně vrácení kupní ceny, že její žádost již byla vyřízena v roce 2009 a nárok na další náhradu je promlčen. (sdělení Ministerstva financí ze dne [datum], [datum]) Znalec [celé jméno znalce] dospěl ve svém znaleckém posudku [číslo] k závěru, že výsledná tržní cena ke dni [datum] ve stavu ke dni [datum] činí 4 230 000 Kč, cena ke dni [datum] ve stavu ke dnu [datum] činí 5 720 000 Kč. Posudek však neobsahoval popis srovnávacího materiálu. (posudek [celé jméno znalce]) Znaleckým posudkem [právnická osoba] – [anonymizována dvě slova], [číslo] bylo provedeno ocenění předmětných nemovitých věcí ve stavu nemovité věci ke dni [datum] v ceně obvyklé tržní ke dni [datum], i ve stavu nemovitosti k tomuto datu. Ocenění bylo provedeno porovnávací metodou, jako podklad byla využita databáze Znalců a odhadců [obec], která je jedinou takovou databází v republice a je tvořena znalci a certifikovanými odhadci, údaje jsou přesné, je prověřena časem, je běžně používána. Porovnávací prvky jsou vybírány z databáze z většího množství objektů. [příjmení] nemovitosti má naprosto rozhodující charakter, dále užitná plocha dle metodiky Bankovní asociace, aby byly jednotné. Žádné nemovitosti nejsou stejné, totožnou nemovitost najít nelze, proto se využívají hodné prvky. Důležitější je technický stav objektu, je-li třeba dům modernizován, lze ho porovnat např. s domem starým [číslo] let, faktické stáří proto není určující. Vychází se z údajů znalců, kteří předmětné domy viděli a ověřili si stav. Pokud jde o údaje o ceně, vycházeli znalci i z ústního sdělení, kdy cena již byla dohodnuta, ale cena nebyla k dispozici, ceny byly stanovovány za účelem daňové povinnosti nebo pro potřeby banky. Znalec zvolil nemovitosti v lokalitách, kde mají přibližně stejnou cenu, aby se co nejvíce podobaly počtem místností. Při porovnávací metodě je minimální počet porovnávaných prvků 3 ks dle zákona. Obraz o ceně si udělal znalec z více prvků (domů) v databázi, ale vybere si jen ty nejvíce podobné. [ulice] cenu ke dni [datum] ve stavu ke dni [anonymizována dvě slova] určil částkou 5 000 000 Kč, přičemž vycházel ze vzorku šesti nemovitostí, tržní cenu ke dni [datum] ve stavu nemovitosti k tomuto dni pak určil částkou 5 500 000 Kč, přičemž vycházel rovněž ze šesti obdobných nemovitostí. (znalecký posudek) Znalec [příjmení] [jméno] [příjmení] na žádost žalobkyně vypracoval znalecký posudek [číslo] kterým určil co předmětné nemovité věci částku 5 800 000 Kč, přičemž znalecký posudek neobsahuje doložku podle § 127a o.s.ř. (posudek Ing. [jméno] [příjmení])

5. Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů samostatně i v jejich vzájemné souvislosti podle § 132 o.s.ř. dospěl soud závěru, že žaloba byla podána důvodně. Znalecký posudek [právnická osoba] [anonymizováno] – [anonymizována dvě slova] je pro posouzení nároku zcela vyhovující, když znalecký ústav svůj posudek obhájil a jeho závěry nebyly v průběhu řízení vyvráceny. Námitky žalované ohledně zařazení třech nevyhovujících nemovitostí do srovnání jsou pak s ohledem na uvedený počet nemovitostí coby srovnávacího materiálu bezpředmětné.

6. Nárok žalobkyně soud posoudil podle § 11 zák.č. 87/1991 Sb., o mimosoudních rehabilitacích, podle kterého vydá-li nemovitost jiná osoba než stát, vznikne této osobě nárok na vrácení kupní ceny, kterou zaplatila při koupi věci. Tento nárok musí být uplatněn u příslušného ústředního orgánu státní správy republiky. Podle § 4 odst. 2 zák.č. 87/1991 Sb., povinnými osobami jsou též fyzické osoby, jež nabyly věc od státu, který získal oprávnění s ní nakládat za okolností uvedených v § 6 zákona, a to v případech, kdy tyto osoby nabyly věc buď v rozporu s tehdy platnými předpisy, nebo na základě protiprávního zvýhodnění osoby nabyvatele, dále i osoby blízké těchto osob, pokud na ně věc byla těmito osobami.

7. Ústavní soud ve svém nálezu I. ÚS 1895/14 k náhradám za restituční majetek podotknul, že ačkoliv restituce mají zákonný základ a sledují legitimní cíl, musí rovněž sledovat spravedlivou rovnováhu mezi obecným zájmem a základními právy jednotlivce, tedy osoby povinné vydat majetek. Zmírňování předchozích křivd totiž nesmí přinášet nové křivdy. Povinná osoba proto musí za vydávaný majetek zásadně obdržet náhradu. Vydávaný majetek ostatně kdysi zabavil stát, a tak by břemeno spojené s jeho vracením nemělo nepřiměřeně zatěžovat povinné osoby (rozsudek ve věci Pincová a Pinc proti České republice ze dne 5. 11. 2002, stížnost č. 36548/97, § 53 a 58). V plenárním nálezu sp. zn. Pl. ÚS 33/10 dne 23. dubna 2013 dále konstatoval, že Nejvyšší soud v rozsudcích sp. zn. 28 Cdo 2202/2009 ze dne 17. 2. 2010, sp. zn. 28 Cdo 4935/2009 ze dne 31. 8. 2010 a sp. zn. 28 Cdo 4646/2010 ze dne 14. 9. 2011 uzavřel, že je třeba v některých případech vyložit § 11 zákona o mimosoudních rehabilitacích tak, aby povinná osoba nenesla nepřiměřené břemeno, tedy v závislostech na okolnostech případu toto ustanovení umožňuje přiznat náhradu v rozumném poměru k tržní ceně nemovitosti v době jejího vydání. Tento výklad jako ústavně konformní akceptoval i Ústavní soud v nálezu sp. zn. Pl. ÚS 33/10 ze dne 23. 4. 2013 (N 62/69 SbNU 177; 154/ 2013 Sb.), ve kterém zamítl návrh na zrušení § 11 zákona o mimosoudních rehabilitacích. Ústavní soud tak v projednávaném případě vycházel z toho, že vedlejší účastnice má možnost domoci se náhrady v takové výši, aby nenesla nepřiměřené břemeno, bude-li muset dům vydat. Jinak řečeno, podstatnou pro posouzení přiměřené náhrady za vydaný majetek je tedy otázka, zda vydaný majetek byl nabyt (ač v rozporu s tehdy platnými právními předpisy) v dobré víře. Je také nutno rozlišovat, zda majetek byl nabyt těmito povinnými osobami zneužitím jejich postavení v totalitním režimu, zda došlo k porušení hmotněprávních předpisů či k procesnímu pochybení, za které je odpovědný stát, popř. na základě příliš extenzivního výkladu restitučních zákonů a rovněž jaké "sociální" dopady vydání majetku znamená pro povinnou osobou. Opakované závěry Evropského soudu pro lidská práva vyslovené ve shora uvedených rozsudcích jak ve vztahu k náhradám poskytnutým povinným - fyzickým osobám dle zákona č. 87/1991 Sb., o mimosoudních rehabilitacích, ve znění pozdějších předpisů, tak i dle zákona č. 229/1991 Sb. nalezly následně odraz i v další rozhodovací činnosti Ústavního soudu. V usnesení sp. zn. III. ÚS 575/05 ze dne 28. 2. 2006 (U 1/40 SbNU 765) Ústavní soud s odkazem na rozhodnutí ESLP zdůraznil, že je nutno zachovat spravedlivou rovnováhu mezi požadavkem veřejného zájmu na restituci majetku a imperativem ochrany základního práva jednotlivce na ochranu majetku, z čehož vyplývá, že povinná osoba má v zásadě obdržet náhradu, jejíž výše by byla rozumná vzhledem k hodnotě majetku, jehož byla zbavena. Je zřejmé, že důsledky aplikace restitučních předpisů mohou být pro stěžovatele v konkrétních případech příkré a mohou citelně zasáhnout do jejich životů. Proto, pokud se stěžovatelé budou domáhat náhrady za majetek, který jsou nyní povinni vydat, budou muset příslušné orgány při stanovení náhrady vzít v úvahu všechny okolnosti daného případu tak, aby stěžovatelé nemuseli nést nepřiměřenou zátěž spojenou s prosazením legitimního cíle sledovaného restitučními předpisy, resp. aby nebyli nuceni nést břemeno odpovědnosti státu, který kdysi tento majetek zkonfiskoval.

8. Ve věci sp. zn. III. ÚS 1731/09 (usnesení sp. zn. III. ÚS 1731/09 ze dne 3. 8. 2010 (ve SbNU nepublikováno, dostupné na http://nalus.usoud.cz)) Ústavní soud uvedl: "Při posuzování věci z pohledu čl. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě tak Ústavní soud, s odkazem na závěry uvedené v rozhodnutí Evropského soudu pro lidská práva ve věci Pincová a Pinc proti České republice jež bylo stěžovatelům známo, konstatuje, že ke zbavení stěžovatelů jejich majetku došlo zákonným způsobem a toto zbavení majetku také sledovalo legitimní cíl, neboť zde existoval„ důvod obecného zájmu“ ve smyslu druhého odstavce čl. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě. K pojmu„ obecný zájem“ a k volnosti smluvních stran Úmluvy při rozhodování o vlastní ekonomické a sociální politice je možno rovněž odkázat na rozhodnutí ve věci Pincová a Pinc... Podle Evropského soudu legitimním cílem restituce je náprava dřívější protiprávnosti převodu nebo ostatních zásahů do vlastnického práva navrácením věci do jejího původního právního stavu s následky ex tunc. Lze tedy shrnout... že samotné„ odnětí“ majetku vlastníkovi na základě restitučních předpisů a v souladu s nimi nelze pokládat za rozporné s jeho (ústavně zaručenými) základními právy a svobodami, resp. jen na základě této skutečnosti nelze dospět k závěru, že by nesl„ nepřiměřenou zátěž“ ... a že v případě legálního a legitimního zásahu do vlastnického práva je tak možno existenci„ nepřiměřené zátěže“ (a následně i porušení zmíněného práva) posuzovat až v závislosti na státem poskytnuté náhradě (nebo její absenci).

9. Žalobkyně na základě rozsudku soudu [název soudu] sp. zn. [spisová značka] ze dne [datum rozhodnutí], kterým byl potvrzen rozsudek [název soudu] č.j. [spisová značka] ze dne [datum rozhodnutí], jímž byla žalobkyni uložena povinnost uzavřít dohodu o vydání předmětných nemovitostí, uzavřela s [jméno] [příjmení] dne [datum] dohodu o vydání těchto nemovitostí s účinky vkladu práva do katastru nemovitostí ke dni [datum]. Citované rozsudky však byly následně zrušeny a o předmětných nemovitostech bylo dále soudy opakovaně rozhodováno, přičemž naposledy bylo ve věci rozhodnuto v neprospěch žalobkyně rozsudkem [název soudu] č.j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí], rozsudek nabyl právní moci dne [datum]. Platebním rozkazem [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací] byla [jméno] [příjmení] uložena povinnost k úhradě částky 26 135 Kč s příslušenstvím jako náhrady za zhodnocení předmětné nemovitosti. Žalobkyně požádala o vyplacení náhrady za vydané nemovitosti v roce [rok], přičemž [stát. instituce] dopisem ze dne [datum] deklarovalo vyplacení částky 79 854 Kč podle § 11 zákona č. 87/1991 Sb. Podruhé žádala o doplacení ceny v roce 2015, [stát. instituce] dne [datum] žádost žalobkyně odmítlo s tím, že její žádost již byla zřízena v roce [rok] a nárok na další náhradu je promlčen.

10. Žalobkyně byla výše citovanými rozsudky shledána povinnou osobou podle § 4 zák.č. 89/1991 Sb., pročež jí podle § 11 tohoto zákona vzniknul nárok na vrácení kupní ceny za předmětnou nemovitost. Nárok podle téhož ustanovení uplatnila u [stát. instituce], splnila tím základní zákonné předpoklady pro vyplacení náhrady. K námitce žalované stran promlčení roku vzneseného žalobkyní na doplacení náhrady za vydání nemovitosti soud uvádí, že žalobkyni byla uložena povinnost k faktickému vydání předmětných nemovitostí až rozsudkem [název soudu] ze dne [datum], který nabyl právní moci dne [datum], předchozí rozhodnutí soudů byla zrušena na základě mimořádných opravných prostředků, proto toto rozhodnutí nelze považovat za konečná a tedy ani způsobilá založit plynutí lhůty pro uplatnění nároku na vrácení kupní ceny podle § 11 zákona č. 87/1991 Sb. Lhůta začala plynout až právní mocí konečného rozhodnutí ve věci samé, tedy dne [datum]. Rozhodnutí o povinnosti uzavřít dohodu o vydání nemovitosti má totiž konstitutivní charakter (dohodu o vydání věci, kterou mezi sebou oprávněná a povinná osoba následně uzavřely, byla vzhledem k tomuto rozhodnutí soudu již nadbytečná. K tomu Nejvyšší soud v usnesení ze dne 3. 8. 2015, sp. zn. 28 Cdo 799/2015 uvedl: Pravomocné rozhodnutí soudu o vydání nemovitosti a pravomocné rozhodnutí soudu o uložení povinnosti uzavřít dohodu o vydání věci shodně představují způsob nabytí vlastnictví k vydávané věci na základě rozhodnutí státního orgánu, kdy se obecně vlastnictví nabývá dnem v něm určeným, a není-li určen, dnem právní moci rozhodnutí (viz např. rozsudek velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 11. 12. 2013, sp. zn. 31 Cdo 2060/2010). Z uvedeného vyplývá, že na jednání o vydání nemovitosti vedená po právní moci rozsudku Okresního soudu v Šumperku, kterým bylo žalovanému uloženo uzavřít s právní předchůdkyní žalobce dohodu o vydání předmětné věci, by bylo lze (přinejmenším z hlediska obnovení vlastnického práva restituentky) nahlížet jako na do určité míry redundantní, čehož si všímá dovolatel."). Byl-li tedy nárok uplatněn u soudu žalobou dne [datum] poté, co ministerstvo nárok žalobkyně dopisem ze dne [datum] odmítlo, byl nárok uplatněn ve tříleté promlčecí lhůtě dle § 619 a § 629 zák.č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, pročež jí nárok nemůže být promlčen. Irelevantní je přitom, že jde již o druhou žádost žalobkyně, a vyplacení částky 79 854 Kč již v roce 2009, a to právě s ohledem na neexistenci konečného rozhodnutí ve věci samé, kdy plnění poskytnuté žalobkyni v roce [rok] s ohledem na zrušené rozsudky by bylo lze považovat za předčasné, když zrušením rozhodnutí o vydání se obnovilo vlastnické právo žalobkyně k původně vydané nemovitosti, čímž pádem odpadl právní důvod pro přijaté plnění. V nyní souzené věci lze takové plnění považovat za částečné.

11. Soud se s ohledem na citovanou judikaturu dále zabýval podmínkami uvedenými v § 4 zákona č. 87/1991 Sb., tedy za jakých okolností právní předchůdci žalobkyně nabyli předmětnou nemovitosti c a zda nebyli při nabývání nemovitosti protiprávně zvýhodněni. Z rozsudku [název soudu] č.j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí], kterým byl potvrzen rozsudek [název soudu] č.j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí], vyplývá že Obvodním národním výborem [obec a číslo] byla porušena směrnice Ministerstva financí [číslo] z roku 1964 [číslo jednací] nezveřejněním záměru prodeje domu, porušení směrnice nelze s ohledem na okolnosti případu považovat za protiprávní zvýhodnění nabyvatele, avšak k porušení došlo, což bylo důvodem k uložení povinnosti nemovitosti vydat oprávněné osobě. Nebylo však prokázáno, že by právě pro osoby nabyvatelů - manželů [příjmení], jen ve vztahu k nim a pro tento účel byla sjednána nižší kupní cena, než cena odpovídající tehdy platným cenovým předpisům, přičemž nabyvatelé o nemovitosti projevili zájem za situace, kdy již byla stanovena cena rodinného domu a tuto také uhradili, nebyly jim tedy nabídnuty příznivější cenové podmínky. Ani skutečnost, že otec žalobkyně [příjmení] [příjmení] byl členem KSČ, není v daném případě vylučující podmínkou, neboť takové členství neznamenalo v dané situaci zvýhodnění nabytí předmětných nemovitostí, když z rozsudku [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí] č.j. [číslo jednací] vyplynulo, že právní předchůdce žalobkyně se nacházel v tíživé bytové situaci, což bylo dokumentováno okruhem osob, které spolu s ním a jeho manželkou tehdy obývaly třípokojový byt na sídlišti v [obec] – [část obce] a zároveň měl finanční prostředky na úhradu kupní ceny a jeho naléhavá bytová potřeba byla nesrovnatelná s bytovou potřebou u ostatních z rodinných příslušníků původního vlastníka nemovitosti, kteří o koupi rovněž žádali. Členství v KSČ ani doporučení ONV tak nemělo na koupi nemovitosti žádný podstatný vliv. Pokud jde o porušení směrnice při zveřejňování nabídky ke koupi domu ze strany ONV, pak žalobkyni nelze tuto skutečnost klást k tíži, když její právní předchůdce nemohl povinnost zveřejnit nabídku žádným způsobem ovlivnit, proto ani toto porušení nemůže být hodnoceno jako vylučující kritérium podle § 4 zákona č. 87/1991 Sb. Na základě uvedeného proto soud dospěl k závěru, že žalobkyni coby právní nástupkyni manželů [příjmení], která byla povinná oprávněné osobě nemovitost vydat, náleží přiměřená cena podle § 11 zák. č. 87/1991 Sb.

12. Pokud jde o vyčíslení nároku žalobkyně podle § 11 zák.č. 89/1991 Sb., pak nárok, byť vyčíslený v roce 2009 podle tohoto ustanovení lze s ohledem na shora citovanou judikaturu považovat za chybně vyčíslený, když žalobkyni nelze klást k tíži, že restituční spor byl skončen až v roce 2015, kdy náhrada nereflektuje vývoj cen nemovitostí od doby přijetí restitučních zákonů, čímž se žalobkyně nikoliv vlastní vinou ocitla v situaci, kdy vyplacená náhrada neakcentuje účel a smysl restitucí. (srov. nálezy Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 33/97 a Pl. ÚS 21/96). Ten nemůže spočívat ve vrácení časově neaktuální a v důsledku neadekvátní kupní ceny, ale - jak České republice připomněl štrasburský soud - v zaplacení takové částky státem, která je za odpovídajících (a výjimečných) restitučních okolností přiměřená a rozumná. Proto obstojí výklad, podle něhož lze pod pojem kupní ceny ve smyslu § 11 zákona č. 87/1991 Sb. zahrnout též jiné plnění vyjadřující hodnotu nemovitosti (její části, spoluvlastnického podílu k ní). Soud dodává, že aktuální judikatura Nejvyššího soudu týkající se restitučních náhrad vyjádřená v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 16. 2. 2021, sp. zn. 28 Cdo 3772/2018 (byť v dané věci šlo o náhradu podle §§ 28a a 16 odst. 1 zákona č. 229/1991 Sb. dle vyhlášky č. 182/1988 Sb.) vychází z ocenění ve výši šestinásobku cen odňatých nemovitostí stanovených v souladu s vyhláškou č. 182/1988 Sb. Soud v souzené věci s ohledem na citovanou judikaturu dospěl k závěru, že zmíněný způsob výpočtu adekvátní ceny použít nelze a je na místě náhradu vyčíslit tržní cenou, jak je uvedeno výše.

13. Žalobkyně vydala předmětnou nemovitost oprávněné osobě fakticky [datum], soud proto vyčíslil náhradu ze nemovitost ve stavu k tomuto dni, neboť dále žalobkyně již nemovitost neužívala, avšak v ceně ke dni [datum], kdy byla žalobkyni soudem stanovena povinnost nemovitosti vydat. Revizním posudkem [anonymizována dvě slova] [právnická osoba] byla cena vydané nemovitosti stanovena částkou 5 000 000 Kč. Od této ceny je pak nezbytné odečíst již vyplacenou náhradu 79 854 Kč (tato částka byla odčtena již v žalobě) a rovněž částku 26 135 Kč vyplacenou žalobkyni oprávněnou osobou [jméno] [příjmení] za zhodnocení nemovitosti (pro tuto částku bylo řízení částečně zastaveno viz č.l. 64 spisu). Výsledná částka pak činí 4 987 011 Kč. Soud proto žalobě v této částce vyhověl. V souladu se závěry vyslovenými v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka] soud žalobkyni přiznal též úrok z prodlení z této částky dle § 1970 zák.č. 89/2012 Sb., ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2015 Sb., přičemž jako počátek prodlení lze akceptovat den, kdy bylo ministerstvem odmítnuto poskytnutí plnění tj. [datum]. Výše úroku k tomuto dni činí 8,05% ročně. (výrok I.)

14. Co do zbytku požadovaného nároku částky 797 000 Kč s příslušenstvím od [datum] soud žalobu jako nedůvodnou zamítnul. (výrok II.)

15. Žalobkyně má proti žalované dle § 142 odst. 3 o.s.ř. nárok na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení. Tyto sestávají z nákladů vynaložených na zastoupení advokátem a jsou vyčísleny podle vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (AT), kdy sazba za 1 úkon právní služby činí dle § 7 odst. 6 AT částku 28 260 Kč (tarifní hodnotou je částka žalobkyni přiznaná, která závisela na znaleckém posudku), když účelně vynaloženými byly úkony– převzetí a příprava zastoupení podle § 11 odst. 1 písm. a) AT, podání žaloby, podání z [datum], podle § 11 odst. 1 písm. d) AT, 1/2x4 za podání z [datum], [datum], [datum], [datum] dle § 11 odst. 2 písm. d) AT, 10x účast na jednání [datum] (přesahující 2 hodiny), [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum] dle § 11 odst. 1 písm. g) AT, plus 17 režijních paušálů po 300 Kč (dle ust. § 13 odst. 3 AT), celkem 429 000 Kč. Tato částka dle § 151 odst. 2 o.s.ř. zvýšeno o sazbu DPH 21% v částce 90 090 Kč, které je advokát plátcem. Celkem tak účelně vynaložené náklady činí 519 090 Kč. Námitka proti znalci [příjmení] [celé jméno znalce] z [datum] není účelným nákladem, neboť byla zcela neúspěšná. Náklady řízení jsou splatné podle § 149 odst. 1 o.s.ř. k rukám advokáta.

16. Žalované soud pod výrokem IV. rozsudku uložil povinnost k náhradě nákladů státu podle § 148 odst. 1 o.s.ř., tedy nákladů na znalecké zkoumání v částce 9 501 Kč za posudek [celé jméno znalce], za posudek znaleckého ústavu [právnická osoba] pak částkou 21 975 Kč, celkem 31 476 Kč.

17. Lhůty k plnění byly stanoveny dle § 160 odst. 1 o.s.ř. s přihlédnutím k obvyklé možnosti státu realizovat plnění.

Poučení