24 C 20/2017- 326

Rubrum

Okresní soud v Kladně rozhodl soudkyní JUDr. Jitkou Sikorovou ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] zastoupená advokátem [údaje o zástupci] proti žalovaným: 1. [celé jméno žalovaného], [datum narození] bytem [adresa žalované a žalovaného] 2. [celé jméno žalované], [datum narození] bytem [adresa žalované a žalovaného] oba zastoupeni advokátkou JUDr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] žaloba na určení, že žalobkyně je dědičkou po zůstavitelce [jméno] [příjmení], [datum narození], zemřelé dne [datum], a účastnicí dědického řízení takto:

Výrok

I. Žalovaným nesvědčí dědické právo podle závěti zůstavitelky [jméno] [příjmení] ze dne [datum].

II. Žalovaní jsou povinni zaplatit žalobkyni společně a nerozdílně náhradu nákladů ve výši 94 396,81 Kč, a to tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

III. Žalovaní jsou povinni zaplatit společně a nerozdílně České republice Okresnímu soudu v Kladně na náhradě nákladů státu částku 7 512 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se domáhala žalobou určení, že je dědičkou zůstavitelky [jméno] [příjmení], narozené [datum], naposledy bytem [adresa], zemřelé dne [datum] (dále jen„ zůstavitelka“) a účastnicí dědického řízení sp. zn. [spisová značka], jak jí bylo uloženo usnesením zdejšího soudu ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací]. Toto dědické řízení bylo pravomocně zastaveno v roce 2010 pro majetek nepatrné hodnoty dle § 175 h odst. 2 tehdy platného zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen„ o.s.ř.“). Svůj nárok žalobkyně odůvodnila tak, že rozsudkem zdejšího soudu ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací], potvrzeném rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací], byla zůstavitelka určena ke dni [datum] vlastnicí nemovitosti – budovy [adresa] jako nedílné součásti pozemku st. parc. [číslo] – zastavěná plocha a nádvoří, pozemku st. parc. [číslo] pozemku [číslo] zahrada, vše zapsáno v katastru nemovitostí u [stát. instituce] – [stát. instituce], pro obec a [katastrální uzemí] (dále jen„ nemovitosti“). V citovaném rozsudku zdejšího soudu bylo uzavřeno, že zůstavitelka trpěla ke dni [datum] duševní chorobou, a proto byly právní úkony zůstavitelky ze dne [datum] spočívající v (i) sepsání allografní závěti ve prospěch žalovaných a (ii) uzavření darovací smlouvy s žalovanými, jehož předmětem bylo darování nemovitostí ve prospěch žalovaných, shledány jako absolutně neplatnými. Žalobkyně s těmito závěry soudů souhlasí a odůvodňuje jimi nároky uplatněné v žalobě v tomto řízení. Nejvyšší soud České republiky svým rozsudkem ze dne 30. 3. 2017, č.j. 21 Cdo 1346/2016-553, shora uvedené rozsudky (zdejšího [anonymizováno] a [název soudu]) zrušil, vrátil věc zdejšímu soudu s tím, že shledal u žalobkyně nedostatek aktivní věcné legitimace a vyslovil právní závěr, že je nezbytné vyčkat, zda bude na návrh žalobkyně zahájeno řízení o dodatečném projednání zůstavitelčina majetku a zjištěno její dědické právo. Žalobkyně dne [datum] podala u zdejšího soudu návrh na dodatečné projednání dědictví po zůstavitelce, tento doplnila dne [datum] (dále jen„ návrh na dodatečné projednání dědictví“). V reakci na tento návrh uložil zdejší soud žalobkyni usnesením č.j. [číslo jednací], které nabylo právní moci dne [datum], aby ve lhůtě 1 měsíce podala u zdejšího soudu žalobu proti žalovaným na určení, že je dědičkou zůstavitelky a účastnicí dědického řízení sp. zn. [spisová značka]. V žalobě, kterou žalobkyně zahájila toto řízení, tvrdí, že je jedinou univerzální dědičkou po zůstavitelce, a to na základě závěti sepsané notářkou Mgr. [jméno] [příjmení] formou notářského zápisu dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací], a zároveň popírá dědické právo žalovaných. Námitka promlčení uplatněná žalovanými je podle názoru žalobkyně nedůvodná, neboť podle § 100 odst. 2 zákona č. 40/1963 Sb., občanský zákoník ve znění platném do [datum] (dále jen„ obč.zák.“) se promlčují všechna práva majetková s výjimkou práva vlastnického, a žalobkyně je oprávněna žádat dodatečné projednání dědictví v podstatě kdykoli.

2. Žalovaní se ve věci vyjádřili tak, že jsou přesvědčeni o nedůvodnosti otevírání skončeného dědického řízení po sedmi letech, a to jelikož nevyšel najevo žádný nový majetek, jenž by nebyl znám v době projednávání dědictví po zůstavitelce dne [datum rozhodnutí] v řízení sp. zn. [spisová značka]. Pokud se žalobkyně domnívala, že majetek označený v návrhu na dodatečné projednání dědictví (tj. nemovitosti, úspory, vkladní knížky, šperky a norkový kožich, jejichž existenci žalovaní ve vyjádření popřeli) je předmětem dědictví po zůstavitelce, měla jej tedy označit v předmětném dědickém řízení započatém v roce [rok]. Nejedná se tedy o majetek, který se objevil po právní moci usnesení, kterým bylo řízení skončeno ve smyslu § 175 x o.s.ř. účinného do 31. 12. 2013. Nadto vznesli námitku promlčení práva žalobkyně žádat dodatečné projednání dědictví. Žalovaní rovněž vyjádřili nesouhlas s hodnocením obou právních úkonů zůstavitelky ze dne [datum] jako absolutně neplatných v řízení sp. zn. [spisová značka], poněvadž rozsudek zdejšího soudu jako soudu prvního stupně, jakož i rozsudek odvolacího soudu ve věci o určení vlastnického práva k nemovitostem a o určení neplatnosti darovací smlouvy, které došly k tomuto závěru, byly oba zrušeny. Předmětem posuzování byla pouze darovací smlouva na nemovitosti a nikoli allografní závět podepsaná před dvěma svědky. Na základě znaleckých posudků vypracovaných v souvislosti s tímto řízením nelze shledat dispozice zůstavitelky s majetkem neplatnými, jelikož závěry o její duševní nezpůsobilosti nejsou jednoznačné a přesvědčivé, jak vyplývá i ze znaleckých posudků předložených žalovanými. V souvislosti se znaleckými posudky žalovaní taktéž uvedli, že byly podle jejich názoru pořízeny nezákonně (jimi zadané dle § 127a o.s.ř. nevyjímaje) s argumentací, že neexistovala žádná osoba blízká zůstavitelce ve smyslu § 116 obč.zák, která by dala souhlas se získáním informací o zdravotním stavu zemřelé (tj. zůstavitelky) dle § 33 odst. 4 zákona č. 372/2011 Sb., v platném znění (dále jen „zákon o zdravotních službách“). Šlo tedy o důkazní prostředky nepřípustné.

3. Z návrhu žalobkyně na dodatečné projednání dědictví ze dne [datum] soud zjistil, že žalobkyně podala ke zdejšímu soudu návrh na dodatečné projednání dědictví po zůstavitelce v dědickém řízení sp. zn. [spisová značka], tj. nemovitostí a movitých věcí (úspory zůstavitelky ve výši 180 000 Kč, 2 ks vkladních knížek u [právnická osoba] – pobočka [obec], 2 ks sad briliantových prstenů a náušnic, 1 ks norkového kožichu. V doplnění návrhu ze dne [datum] odůvodnila, že je univerzální dědičkou po zůstavitelce, jelikož allografní závět zůstavitelky ze dne [datum] je absolutně neplatná pro zůstavitelčinu duševní poruchu, a popřela nárok žalovaných jako dědiců zůstavitelky.

4. Rozsudkem Okresního soudu v Kladně ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací] bylo určeno, že žalobkyně [celé jméno žalobkyně] je dědičkou zůstavitelky [jméno] [příjmení] a účastnicí dědického řízení vedeného u [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka]. Usnesením [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací], byl rozsudek soudu prvého stupně zrušen a věc byla vrácena soudu I. stupně k dalšímu řízení.

5. K vznesené námitce promlčení ze strany žalovaných se vyjádřil zdejší soud ve svém rozhodnutí ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací] (bod 53), i Krajský soud v Praze v usnesení ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [spisová značka] ([anonymizována dvě slova]), kdy promlčení zásadně mohou podléhat jen jednotlivá práva nabytá děděním, nikoli však dědické právo (tedy právo na dědictví nabývané smrtí zůstavitelky) jako takové.

6. K námitce žalovaných, že znalecké posudky byly pořízeny nezákonně, neboť neexistovala žádná osoba blízká zůstavitelce ve smyslu § 116 o.z., která by dala souhlas se získáním informací o zdravotním stavu zemřelé (tj. zůstavitelky) dle § 33 odst. 4 zákona č. 372/2011 Sb., v platném znění (dále jen „zákon o zdravotních službách“) se vyjádřil [anonymizováno] soud ve svém unesení ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [spisová značka] (bod [anonymizováno]), kdy opatření zdravotnické dokumentace pro účely znaleckého dokazování nemůže být v rozporu s ochranou práv zůstavitelky založenou zákonem č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách. Nakládání s údaji zdravotnické dokumentace (nahlížení, pořizování si výpisů a kopií) je přípustné pro soudní znalce v rozsahu nezbytném pro vypracování znaleckého posudku pro potřebu řízení před soudem, takže v této souvislosti se i údaje zdravotnické dokumentace stávají relevantní součástí dokazování v řízení před soudem.

7. Mezi účastníky bylo na základě jejich tvrzení a přednesů nesporným, že zůstavitelka [jméno] [příjmení] zemřela dne [datum]. V rámci řízení o dědictví po zůstavitelce byla zjištěna závěť zůstavitelky ze dne [datum] sepsaná notářským zápisem, podle které zůstavitelka ustanovila univerzální dědičkou veškerého svého majetku žalobkyni [celé jméno žalobkyně]. V rámci tohoto dědického řízení byla zjištěna také existence pozdější závěti, a to závěti ze dne [datum], která byla do dědického řízení rovněž předložena a rovněž byl zjištěn stav a obsah této závěti. Jde o závěť, kterou zůstavitelka odkázala veškerý svůj majetek rovným dílem žalovaným s tím, že touto závětí ruší své předchozí závěti.

8. Ze závěti ze dne [datum] má soud za zjištěné, že podle jejího textu zůstavitelka [jméno] [příjmení] odkázala veškerý svůj majetek rovným dílem [celé jméno žalované] a [celé jméno žalovaného] s tím, že touto závětí ruší veškeré své předchozí závěti. Závěť je podepsána vlastní rukou zůstavitelky. K závěti jsou připojeny podpisy svědků závěti, a to [jméno] [příjmení] a [jméno] [jméno], kteří podpisem závěti mj. stvrdili, že závěť zůstavitelka před svědky vlastnoručně podepsala, jsou si zcela jisti, že tak učinila při plné orientovanosti v čase i místě. Dále prohlásili, že text závěti před podpisem si zůstavitelka před svědky četla. Podpisy na závěti ověřil JUDr. [jméno] [příjmení], advokát.

9. V projednávané věci žalobkyně dovozuje, že zůstavitelka [jméno] [příjmení], svou závěť ze dne [datum] pořídila v duševní poruše, protože v době sepisu závěti nebyla v dobrém zdravotním stavu, nebyla schopna posoudit následky svého jednání, nebyla schopna číst, podepsat se. K prokázání žalobkyní tvrzených důvodů neplatnosti zůstavitelčiny závěti provedl soud řadu listinných důkazů, vyslechl navržené svědky [příjmení] [jméno] [příjmení], MUDr. [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [celé jméno žalobkyně], Mgr. [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], MUDr. [jméno] [příjmení] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], JUDr. [jméno] [příjmení], vyšel i ze svědeckých výpovědí [jméno] [příjmení] a [jméno] [jméno] učiněných před odvolacím soudem dne [datum], dále soud vyšel ze znaleckých posudků a vyslechl znalce.

10. Svědkyně [příjmení] [jméno] [příjmení] vypověděla, že žalovaní jsou její sousedé již 50 let, zůstavitelku [jméno] [příjmení] znala dobře, protože na ni šila a pouze v té souvislosti ji navštěvovala. Neví nic o jejím zdravotním stavu, pouze viděla žalované, jak ji pomáhali, vozili ji na vyšetření a chodili k ní uklízet. Od sestřiček z Domova [obec] ví, že žalovaná chodila zůstavitelku navštěvovat obden poté, co tam byla z důvodu zdravotního stavu umístěna. Naposledy zůstavitelku [příjmení] viděla předtím, než byla umístěna do Domova [obec], jako lékařka zůstavitelku nikdy nevyšetřovala.

11. Svědek [příjmení] [jméno] [příjmení] vypověděl, že byl ošetřujícím lékařem zůstavitelky [jméno] [příjmení] v [anonymizována dvě slova] ve [obec]. Komunikace se zůstavitelkou byla obtížná, měla těžkou nedoslýchavost, naslouchátko moc nenosila. Před smrtí byla odkázána na lůžko, její stav byl neudržitelný. Svědek nebyl schopen uvést, kdy se zdravotní stav zůstavitelky zhoršil. Dle svědka se demence projevuje tím, že člověk ztrácí orientaci v čase, orientaci o osobách, nepamatuje si, který je den, jaké roční období, nepoznává rodinné příslušníky. Nic takové u zůstavitelky nespatřoval. Svědek uvedl, že zůstavitelka měla stavy zmatenosti, byla v noci dezorientovaná, ale to dle něj nemusí souviset s demencí. Na orientaci místem, časem, osobou, nebylo zůstavitelky třeba se ptát, na jeho dotazy ohledně potíží odpovídala správně. Na potíže se zrakem si zůstavitelka nestěžovala. Svědek si nevzpomíná, že by jí dával něco číst, že by něco podepisovala. Vyšetření v domově důchodců probíhá za asistence místních sester, od nich se svědek dozví základní informace o pacientovi O stavech zmatenosti zůstavitelky se svědek dozvěděl od sester z domova důchodců, které říkaly, že zůstavitelka je v noci dezorientována, že nespí, pohybuje se po chodbách. Naposledy svědek zůstavitelku viděl v době, kdy ji odesílal do nemocnice, neví, kdy to bylo přesně. [příjmení] nemocnice byla odeslána z důvodu těžkého srdečního selhání. Svědek nevěděl, zda zůstavitelka byla k psychiatrovi MUDr. [příjmení] někým poslána. Dle svědka ústavní psychiatr vyšetřuje všechny staré lidi v domově důchodců. Svědek má atestaci všeobecné lékařství, interní lékařství. Soud dále v řízení opakovaně ve druhé části řízení vyslechl svědka [příjmení] [jméno] [příjmení], a ten vypověděl, že zůstavitelka si u něj v ordinaci na potíže se zrakem nestěžovala, nevzpomíná si, že by jí dával něco číst, že by něco podepisovala.

12. Svědkyně [jméno] [příjmení] vypověděla, že pracuje v domově důchodců [obec] jako vrchní sestra a zástupkyně ředitele od roku 2003. Na zůstavitelku [příjmení] si nepamatuje, nevybavuje si ji ani vizuálně. Nevzpomene se, zda zůstavitelku k nějakému vyšetření doprovázela, ani to, zda měla naslouchátko.

13. Svědkyně [jméno] [celé jméno žalobkyně] vypověděla, že žalobkyně je její matka, zůstavitelku [příjmení] navštívili v první den její hospitalizace v domově důchodců ve [obec], ta je nevnímala, nebyla schopna s nimi srozumitelně hovořit, povídala, co bylo za války, o své rodině, o své sestřenici. Zůstavitelka špatně slyšela, když ji byly navštívit, naslouchátko neměla, moc ho nenosila. Svědkyně uvedla, že časem se zdravotní stav zůstavitelky zhoršoval, při další návštěvě ležela v posteli, na položené dotazy neodpovídala. Svědkyně nevěděla, zda zůstavitelka byla schopna chůze, když ji viděla naposledy, jen ležela v posteli.

14. Svědkyně [příjmení] [jméno] [příjmení] vypověděla, že si vzpomíná, že ji manželé [celé jméno žalovaného] kontaktovali telefonicky, že chtějí, aby jim sepsala v domově důchodců závěť paní [příjmení]. Její praxe byla taková, že si nejdříve do domova zavolala, aby zjistila, jak na tom osoba zdravotně je. Sociální pracovnice jí sdělila, že zůstavitelka není schopna úkonu, který má učinit. Tím to pro ni bylo uzavřeno. Pak k ní přijeli manželé [celé jméno žalovaného] osobně, řekla jim, že sociální pracovnice jí řekla, že zůstavitelka není schopna úkonu. Na jméno sociální pracovnice, s kterou jednala v domově důchodců, si svědkyně nevzpomněla. Osobně svědkyně zůstavitelku nikdy neviděla.

15. Svědkyně [jméno] [příjmení] vypověděla, že na zůstavitelku [příjmení] si nepamatuje, byla v domově důchodců krátce, nové klienty domova přijímá ona. Smlouvu o poskytování služeb klienti podepisují osobně, svědkyně sama seznamuje klienty s tím, co je ve smlouvě uvedeno, pouze tam, kde je klient zbaven svéprávnosti, klienta zastupuje opatrovník. Každý klient podepisuje smlouvu osobně.

16. Svědkyně [příjmení] [jméno] [příjmení] vypověděla, že při vypracování znaleckého posudku měla k dispozici soudní spis a dokumentaci z domova důchodců, i dokumentaci MUDr. [příjmení]. V dokumentaci byl i závěr o hospitalizaci zůstavitelky [příjmení] na interním oddělení, kde byla diagnostikována demence. Diagnózu demence lze stanovit i bez testu [právnická osoba], na základě testu se určuje stupeň demence. CT není rozhodující pro určení demence. Když lékař popisuje CT, nedělá závěr, zda je demence diagnostikována, popisuje obraz, CT pak hodnotí např. neurolog. Stav zůstavitelky byl dle svědkyně zchátralý, bylo ji [číslo] let, 2x spadla, nefungovalo jí srdce, organizmus byl vyčerpán, byla krmena.

17. Svědkyně [jméno] [příjmení] vypověděla, že byla sousedka zůstavitelky [příjmení], se zůstavitelkou se často nevídaly, tak jednou za měsíc se potkaly, pozdravily se. Svědkyně v domově důchodců pracovala, když zůstavitelku viděla, byla zůstavitelka na vozíku. Na zůstavitelku se muselo mluvit jasně, zřetelně, hlasitě. Dle svědkyně zůstavitelka mohla psát, usuzuje to z toho, že pobírala důchod, tak si převzetí důchodu musela podepsat, jinak by důchod chodil na depozitum. Zůstavitelka nebyla ležák, ale nebyla úplně samostatná.

18. Svědkyně [jméno] [příjmení] vypověděla, že zůstavitelka [příjmení] byla její sousedka, bydlela naproti ní přes ulici, vídaly se několikrát týdně. Zůstavitelka špatně slyšela, nosila naslouchadlo, byla pohyblivá, dokud se její zdravotní stav nezačal zhoršovat. Než šla do domova důchodců, tak k ní chodili [celé jméno žalovaného], nosili jí jídlo, nákupy. V době, kdy byla zůstavitelka v domově důchodců, tak ji potkala s paní [celé jméno žalované] v parku, zůstavitelka na ni reagovala.

19. Svědkyně [jméno] [příjmení] vypověděla, že dříve pracovala jako sociální pracovnice v domově pro seniory. Na zůstavitelku [příjmení] si moc nevzpomíná, měli 95 klientů. Myslí si, že špatně slyšela, do kanceláře se vozila na vozíku, nevěděla, zda zůstavitelka si pro důchod chodila, nebo zda měla depozitum. Důchod se klientům předával jeden den v měsíci, kdy si klienti důchod převzali a převzetí podepsali. Bez podpisu se peníze vydávat nemohly.

20. V rámci odvolacího řízení byli u [anonymizováno] soudu vyslechnuti svědkyně [jméno] [příjmení] a svědek [jméno] [jméno].

21. Svědkyně [jméno] [příjmení] vypověděla, že zůstavitelku [příjmení] znala, měla k ní dobrý vztah, je to tak asi 10 let, co chtěla [anonymizováno] dát majetek, že se o ni starali. Byla pozvána k tomuto aktu jako svědek. V určený den se dostavila k [anonymizováno], na křesle tam přivezli zůstavitelku, byl tam ještě další svědek, pan [celé jméno žalovaného] paní [celé jméno žalované]. Svědkyně se bavila se zůstavitelkou, kde je, jak se jí daří, ona ji zvala na návštěvu, projevila radost, když návštěvu přislíbila. Pak později přišel advokát, měl připravené smlouvy, které předčítal, zůstavitelka pokyvovala hlavou. Svědkyně přesně nevěděla, co to bylo za smlouvy, asi to byla závěť. Dále svědkyně uvedla, že zůstavitelka nemohla psát, jinak by si listiny sepsala sama. Svědkyně měla kopie smluv, které kontrolovala a na závěr podepsala. Zůstavitelka mluvila o tom, že chce dát vše [anonymizováno], že ji nenechali na holičkách, že se o ni starají, že jsou její rodina. Šlo tehdy o barák, který jim chtěla dát. Svědkyně dále vypověděla, že si myslí, že listinu, kterou zůstavitelka podepisovala, nečetla. Má za to, že ji četl advokát. Svědkyně neví, proč podepsala, že konkrétně v závěti je uvedeno, že listinu paní [příjmení] četla. [příjmení] [příjmení] měla naslouchátko, advokátovi odpovídala, byly to takové odpovědi přiměřené věku, také už měla nějaké problémy.

22. Svědek [jméno] [jméno] vypověděl, že byl u toho, když se podepisovala závěť. Syn [příjmení] [jméno] [celé jméno žalovaného], jej požádal, zdali by byl ochoten svědčit u závěti, on s tím souhlasil. Dostavil se k [anonymizováno], tam byli přítomni [celé jméno žalovaného], paní [příjmení], paní [příjmení] a ještě tam byl notář. Když přišel notář, položil několik obecných otázek, jako třeba, jak se paní [příjmení] jmenuje, kolik je jí let, ptal se po motivaci, proč to chce udělat. Ona mu říkala, a to si pamatuje téměř doslova, že to chce udělat, protože se na ni všichni ostatní vyprdli, všechno to chce dát [anonymizováno], takhle to chce, že jim chce všechno odkázat. Pak notář předčítal závěť, ujišťoval se, jestli tomu paní [příjmení] rozumí. Předčítal ji po jednotlivých pasážích. Svědek měl další vyhotovení závěti, kontroloval, jestli je tam napsáno, co notář čte, potom se listina podepsala.

23. Svědek [příjmení] [jméno] [příjmení] vypověděl, že je manželem právní zástupkyně žalovaných. K podpisu závěti došlo tak, že se na něj obrátili manželé [celé jméno žalovaného], že se starají o svoji sousedku paní [příjmení], která se rozhodla, že na ně převede majetek. Sdělili mu, že zůstavitelka je v domově důchodců, zeptal se jich, v jakém je stavu, oni řekli, že je zdravá, čiperná, že nosí naslouchátko. Označili mu osoby, které budou závěť podepisovat jako svědci. Svědek závěť připravil, v den podpisu závěti se dostavil k [anonymizováno], zůstavitelka už tam byla. Představil se, zeptal se jí, zda ví, proč tam je, ona odpovídala, nebylo pochyb o tom, že je orientována. Následně jí dal závěť do ruky, ona mu ji vrátila, aby ji přečetl. Četl ji po kouscích, poté si zůstavitelka několikrát zkusila podpis, aby se rozcvičila, závěť podepsala a podepsala se i do ověřovací knihy. Před podpisem závěti svědek zůstavitelku neznal. Co má být obsahem závěti, mu řekli manželé [celé jméno žalovaného]. Svědek nevěděl, zda si zůstavitelka závěť přečetla. Ptal se jí, zda si je vědoma toho, co dělá. Ona řekla, že ano, že je ráda, že bude mít celou záležitost vyřešenou. Zůstavitelka se normálně bavila s lidmi kolem sebe, svědkovi vyprávěla, jak se o ni [celé jméno žalovaného] starají. Probíhal mezi nimi normální rozhovor. Zůstavitelka měla problém se sluchem, svědek na ni hovořil hlasitě. Svědky, kteří byli přítomni podpisu závěti, neznal. Závěť podepsala zůstavitelka sama. Zůstavitelka na svědka nedělala dojem, že by neuměla číst.

24. Žalobkyně v průběhu řízení namítala nedůvěryhodnost advokáta JUDr. [jméno] [příjmení], který ověřoval podpis zůstavitelky na závěti, neboť byl obžalován u [název soudu] pro pokus podvodu, kdy měl sepsat falešnou závěť. Dle žalobkyně je odůvodnitelný předpoklad, že padělal i závěť ze dne [datum], kdy zůstavitelka [příjmení] ani svědci [jméno] [příjmení] a Ing. [jméno] [jméno] nemuseli být této závěti přítomni. Soud má za to, že v případě věci projednávané u [název soudu] jde o souvislost se zcela jiným případem nemající vztah k projednávané věci. Nelze usuzovat na vztah advokáta k dané věci pouze na základě skutku, k němuž došlo později a pro který byl JUDr. [příjmení] pravomocně odsouzen. Žalobkyně nenavrhla ani nezaložila ke svým tvrzením o padělání závěti ze dne [datum] žádný důkaz, svědecké výpovědi [jméno] [příjmení] a Ing. [jméno] [jméno], kteří byli přítomni podpisu závěti, hodnotí soud jako důvěryhodné. Obdobnou úvahou se soud řídil i v případě zástupce znaleckého ústavu [ulice] vojenské nemocnice MUDr. [příjmení], kdy žalovaní namítali nedůvěryhodnost zpracovatele revizního posudku [ulice] [anonymizována dvě slova], neboť MUDr. [příjmení], který se na zpracování posudku podílel, byl pravomocně odsouzen za [anonymizována dvě slova] a není již znalcem. Pro úplnost soud dodává, že MUDr. [příjmení] nebyl jediným znalcem, který revizní znalecký [ulice] vojenské nemocnice ve věci zůstavitelky [příjmení] zpracovával. V řízení byl proto vyslechnut další ze znalců, kteří se na vypracování posudku podíleli, a to MUDr. [jméno] [příjmení].

25. Soud měl v úmyslu vyslechnout svědka [příjmení] [jméno] [příjmení], který několikrát soudu zaslal písemnou omluvu, uvedl, že je dlouhodobě zdravotně indisponován, jednání není schopen se účastnit. Soud tak vyšel z listinného důkazu, a to protokolu z řízení zdejšího soudu sp. zn. [spisová značka] ze dne [datum rozhodnutí], kde je uvedeno, že MUDr. [příjmení] byl ošetřujícím lékařem paní [příjmení], jako psychiatr pravidelně dojížděl do Domova [obec]. Na osobu zůstavitelky [příjmení] si nevzpomíná, ze záznamů, které měl k dispozici, vyplývá, že zůstavitelku [příjmení] vyšetřoval celkem dvakrát, jednou v polovině prosince 2009, podruhé o měsíc později, tedy v polovině ledna 2010. Přizván k jejímu vyšetření byl na základě žádosti personálu Domova důchodců [obec], s tím, že zůstavitelka v noci nespí, bloudí po pokoji a strhává ze spolubydlících deky. Zůstavitelku vyšetřil, zjistil, že je silně nahluchlá, nebyla orientovaná v čase, ohledně své osoby ale orientovaná částečně byla. Částečně proto, že věděla, jak se jmenuje, ale už si nepamatovala, kdy se narodila a kolik je jí let. Ze záznamu vyplývá, že zůstavitelce předepsal léky k tomu, aby v noci spala a zklidnila se. Její stav vyhodnotil jako demenci s poruchou spánku. Zůstavitelku kontroloval v polovině ledna, kdy už se otázkou demence nezabýval, zůstavitelka trpěla těžkým stupněm demence. Měl to, že zůstavitelka v době, kdy ji vyšetřoval, a také v době její hospitalizace ve [obec], nebyla schopna po mentální stránce dostatečně správně vyhodnotit takové úkony, jako je např. nakládání se svým majetkem. Svědek si dával pozor, aby nezaměňoval demenci za nedoslýchavost a vyloučil, že by zůstavitelka odpovídala zmateně jen v důsledku toho, že neslyšela. Má zkušenosti, je schopen odhadnout, kdy mu pacient odpoví nesmysl jen proto, že neslyší a kdy je to proto, že je zmatený. MUDr. [příjmení] se ve věci vyjádřil i písemně, kdy uvedl, vyšetření paní [příjmení] bylo pro její těžkou nedoslýchavost obtížné, proto při vyšetření dne [datum] nekvalifikoval míru a typ demence. Ve své zprávě ze dne [datum], která byla provedena k důkazu, doporučil provést znalecký psychiatrický posudek zůstavitelky, jenž by se vyjádřil ohledně jejího rozhodování s majetkem.

26. Z podaných svědeckých výpovědí má soud za zjištěné, že svědkyně [příjmení] [jméno] [příjmení] zůstavitelku viděla naposledy předtím, než ta byla umístěna do domova důchodců. Svědkyně [jméno] [příjmení] si zůstavitelku nepamatuje. Svědkyně [jméno] [celé jméno žalobkyně] popsala dvě návštěvy u zůstavitelky v domově důchodců [obec], kdy uvedla, že zůstavitelka nebyla schopna si s nimi srozumitelně povídat. Svědkyně popisovala dvě návštěvy zůstavitelky, je tedy zřejmé, že svědkyně nebyla se zůstavitelkou v tak častém osobním kontaktu, aby byla schopna se blíže vyjádřit k jejímu stavu v době sepsání závěti. Svědkyně [příjmení] [jméno] [příjmení] vypověděla, že poté, co se na ni žalovaní obrátili se žádostí o sepsání závěti, kontaktovala sociální pracovnici domova důchodců [obec], která jí sdělila, že zůstavitelka není schopna podepsat závěť. Ani z této výpovědi však nevyplývá nic o zdravotním stavu zůstavitelky v den sepsání závěti. Svědkyně [jméno] [příjmení] si na zůstavitelku moc nepamatovala, spíše se vyjadřovala ke smlouvě o poskytování služeb v DD. Svědkyně [příjmení] [jméno] [příjmení] vypověděla, že stav zůstavitelky byl zchátralý, bylo jí [číslo] let, 2x spadla, nefungovalo jí srdce, organizmus byl vyčerpán, byla krmena. Svědkyně [jméno] [příjmení] vypověděla, zůstavitelka nebyla ležák, ale nebyla úplně samostatná, svědkyně [jméno] [příjmení] vypověděla, že zůstavitelka špatně slyšela, byla pohyblivá, dokud se její zdravotní stav nezačal zhoršovat. Svědkyně [jméno] [příjmení] si na zůstavitelku moc nepamatovala. Svědek [příjmení] [jméno] [příjmení] nebyl schopen uvést, kdy se zdravotní stav zůstavitelky zhoršil. O stavech zmatenosti zůstavitelky se dozvěděl od sester z domova důchodců, které říkaly, že zůstavitelka je v noci dezorientována, že nespí, pohybuje se po chodbách. Naposledy zůstavitelku viděl před její hospitalizací do nemocnice z důvodu těžkého srdečního selhání, kdy to přesně bylo, nevěděl. Svědek má atestaci všeobecné lékařství. Ze svědeckých výpovědí JUDr. [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] a [jméno] [jméno] vyplývá, že zůstavitelka působila v den podpisu závěti orientovaně, byl s ní veden krátký společenský rozhovor. Zůstavitelka projevila svoji vůli, že chce závěť uzavřít ve prospěch žalovaných, neboť ti ji nenechali na holičkách. Závěť připravoval dle pokynu žalovaných dopředu JUDr. [příjmení], zůstavitelka se na tvorbě závěti nepodílela, text listiny (závěti) jí byl čten po odstavcích, sama v této části neprojevovala žádnou aktivitu.

27. Z podaných svědeckých výpovědí konkrétně ošetřujícího lékaře zůstavitelky MUDr. [jméno] [příjmení], MUDr. [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] má soud za zjištěné, že zdravotní stav zůstavitelky [jméno] [příjmení] dlouhodobě nebyl dobrý, nicméně jen z výpovědí svědků soud nemohl učinit jednoznačný závěr o tom, zda zůstavitelka [jméno] [příjmení] trpěla či netrpěla v době podpisu závěti ze dne [datum] duševní poruchou. Proto rozhodující ve věci byly vypracované znalecké posudky, kde mj. znalci vycházeli i z lékařské zprávy MUDr. [příjmení], který stav zůstavitelky vyhodnotil jako demenci s poruchou spánku.

28. Z revizního znaleckého posudku [ulice] vojenské nemocnice v [obec], který byl vypracován v řízení vedeném u zdejšího soudu pod sp. zn. [spisová značka], a výpovědi znalce [příjmení] [jméno] [příjmení] vyplývá, že ke dni [datum] zůstavitelka [příjmení] trpěla povšechnou arteriosklerózou, ischemickou chorou srdeční, chronickou plicní nemocí (což je závažné onemocnění, jehož hlavním rysem je bronchiální obstrukce, z čehož může vyplývat mozková hypoxie a smíšenou kortikální a subkortikální demencí). V den podpisu závěti byly volní vlastnosti zůstavitelky výrazně narušeny. V době od [datum] do [datum] a od [datum] do [datum] byla zůstavitelka hospitalizována v nemocnici [obec], ze závěrů hospitalizace vyplývá, že byla rozrušená, dezorientovaná místem, časem, osobou, zmatená. Po přeložení do domova důchodců ve [obec] s ní spolupráce byla obtížná, trpěla amentními stavy. Zůstavitelka byla vyšetřena na CT, kdy nález mozku byl vyhodnocen jako atrofie mozku a mozečku, popisovaný obraz odpovídá kortikální a subkortikální demenci, která se projevuje nejen poruchou paměti, ale jsou narušeny i exekutivní funkce – plánování a organizování, řešení problémů, schopnosti abstraktního myšlení. V testu [právnická osoba], který v případě zůstavitelky nebyl proveden, nejsou však exekutivní funkce zohledňovány. Při vyšetření CT mozku zůstavitelky bylo zjištěno, že komorový systém a subarachnoidální prostory jsou difuzně narušené, z toho lze jednoznačně stanovit diagnózu demence, kdy mozek se zmenšuje na úkor komorového systému. Dále bylo z CT patrno nápadnější hypotenzní ložisko, což znamená, že zůstavitelka prodělala před vyšetřením CT mrtvici. Při vypracování revizního znaleckého posudku znalecký ústav vycházel i z lékařských a ošetřovatelských záznamů, které rovněž vypovídají o zmatenosti zůstavitelky. Delirantní stavy u zůstavitelky byly dle znalce určitě. Jedinou příčinou delirantního stavu zůstavitelky bylo organické poškození mozku. Příznaky demence a tranzitně delirantního stavu jsou prakticky shodné. Dle znalce zůstavitelka trpěla jak delirantními stavy, tak i demencí. Dále znalec uvedl, že jedinec s diagnózou demence a delirantních stavů není schopen napsat rukou text na A4, je schopen napsat řádek nebo dva. V delirantním stavu není schopen člověk vůbec zachytit, co čte. V případě demence je schopen něco zachytit, otázkou je, do jaké míry je schopen to pochopit. U dementních stavů po určité době výrazně klesá soustředěnost pozornosti. U dementních pacientů s organickým poškozením mozku jsou noční deliria častá. [příjmení] ložisko na mozku u zůstavitelky akcentovalo stav demence.

29. Žalovaní závěry revizního znaleckého posudku zpochybňovali, uváděli, že u zůstavitelky nebyl proveden test [právnická osoba], jen z CT nelze spolehlivě určit, že zůstavitelka trpěla demencí. K jejich tvrzení byl proveden důkaz znaleckým posudkem MUDr. [jméno] [příjmení], prof. MUDr. [jméno] [příjmení] a MUDr. [jméno] [příjmení], PhD., [příjmení].

30. Ze znaleckého posudku MUDr. [jméno] [příjmení] ze dne [datum] a jeho výpovědi bylo zjištěno, že k tomu, aby bylo možné spolehlivě určit, že pacient je dementní, je nutné trvání demence po dobu šesti měsíců. Ke zjištění demence je třeba provést některou z testovacích metod, např. test [právnická osoba], a v neposlední řadě CT mozku. Kognitivní deficit při jednom vyšetření zjistit lze, může být v rámci stavu zmatenosti, stavu po mozkové příhodě, nebo třeba po těžké depresi. Lékař při stanovení demence pacienta vyšetří, v rámci vyšetření popíše jeho psychický stav, pak následuje objektivní popis zdravotního stavu, na základě objektivního popisu zdravotního stavu se určuje diagnóza. Pokud je v lékařské zprávě uvedeno, že je pacient dementní, je to pouze obecný údaj. Z listin, které měl znalec ke znaleckému posudku k dispozici, nedospěl k závěru, že by bylo možné říct, že u zůstavitelky demence byla. Diagnózu demence lze stanovit i bez testu [právnická osoba] CT mozku je zobrazovací metoda, která říká, jak mozek vypadá. Chronické nedokrvení mozku neříká nic o tom, zda je přítomna demence. Ani z lékařské zprávy [nemocnice] dle znalce nevyplývá u objektivního nálezu, kde bylo uvedeno, že zůstavitelka [příjmení] není orientována, že nespolupracuje, že by byla jednoznačně dementní. Intermitentní je stav přechodný, zmatenost je odrazem duševního stavu na základě např. infektu, srdečního selhávání. Problémy s orientací a zmateností mohou být jak u osob stižených demencí, tak i u osob stižených zmateností. Delirantní stav je stav kvalitativní poruchy vědomí, člověk má problémy s pamětí, orientací, mohou se objevovat úlekové reakce, delirantní stav má různou symptomatiku. Delirantní stav může existovat samostatně nebo může nasedat na demenci. Na CT mozku paní [příjmení] byla zřejmá hypotenzní ložiska, což znamená úbytek mozkové tkáně. Znalec připustil, že závěr [ulice] vojenské nemocnice, týkající se CT, kdy popisovaný obraz odpovídá smíšené kortikální a subkortikální demenci, je možný.

31. Ze znaleckého posudku prof. MUDr. [jméno] [příjmení], CSc., znalce z oboru neurologie, a výpovědi znalce bylo zjištěno, že klinický stav zůstavitelky byl jistě velmi závažný, na druhé straně má znalec za to, že z dokumentace, kterou měl k dispozici, není možné jednoznačně určit, zda v době předmětného právního jednání zůstavitelka trpěla kortikální a subkortikální demencí. Ve své výpovědi zároveň uvedl, že názory znalců se mohou lišit z důvodu obtížnosti způsobené dlouhým uplynutím času od smrti zůstavitelky. Obraz mozkové atrofie může podpořit diagnózu demence, ve věku, ve kterém zůstavitelka byla, má 80- 90% jedinců změny na mozku, které se projevují na CT. V případě zůstavitelky se pravděpodobně jednalo o arteriosklerotickou demenci. Určitým stupněm demence zůstavitelka trpěla, to je v tomto věku pravidlem. Z CT nelze jednoznačně stanovit diagnózu demence, k tomu se používá test [právnická osoba].

32. Ze znaleckého posudku MUDr. [jméno] [příjmení], PhD., [příjmení], bylo zjištěno, že z CT vyšetření radiolog nemůže usuzovat, že u vyšetřovaného musí být přítomna demence, jen z popisu CT tento závěr nelze učinit. Znalec nebyl v řízení z důvodu svého zhoršeného zdravotního stavu vyslechnut, ve věci se vyjádřil písemně, kdy uvedl, že z obrazu CT nikdy nelze konstatovat demenci, demence je diagnóza klinická nikoliv diagnóza obrazová. Obraz CT může být třeba utvrzujícím doplňkem v rozhodování, zda psychický stav může mít morfologickou podstatu nebo spolupodstatu, kterou je třeba aktivně léčit nebo stabilizovat.

33. Vzhledem k tomu, že zůstavitelka [jméno] [příjmení] zemřela dne [datum], řídí se dědění jejího jmění zákonem č. 40/1964 Sb., občanským zákoníkem. Závěť zůstavitelka pořídila dne [datum], posouzení platnosti tohoto právního úkonu (právního jednání) i posouzení platnosti závěti se rovněž řídí zákonem č. 40/1964 Sb., občanským zákoníkem.

34. Závěť je jednostranný právní úkon (jednostranné právní jednání), kterým zůstavitel (fyzická osoba) činí pro případ své smrti pořízení o svém majetku, popř. o celém svém jmění. Pořízení závěti spočívá na plné autonomii vůle zůstavitele. Zůstavitel tedy zásadně může v závěti se svým majetkem (jměním) naložit libovolným způsobem, může z jakéhokoliv důvodu nebo i bez uvedení důvodu povolat za svého dědice kohokoliv (kdo má právní osobnost) a vyloučit tak přechod svého majetku (jmění) na osoby, kterým by jinak dědictví připadlo na základě dědické posloupnosti ze zákona, a dědice může povolat k celému svému majetku (jmění), nebo jen jeho části, popř. toliko k jednotlivé věci. Práva některých osob k majetku z pozůstalosti ochraňuje institut tzv. neopomenutelných dědiců.

35. Závěť, stejně jako každý jiný právní úkon (každé jiné právní jednání), musí být mimo jiné vážná, svobodná, určitá a srozumitelná. Zůstavitel musí být způsobilý k právním úkonům (právnímu jednání) a nesmí ji podřídit v duševní poruše, která by ho činila k tomuto právnímu úkonu (právnímu jednání) neschopným.

36. Závěť zůstavitelky byla pořízena jako závěť allografní, tedy závěť, kterou zůstavitelka nesepsala vlastní rukou, nýbrž byla pořízena ve smyslu ustanovení § 476b obč. zák. Podstatnou náležitostí této závěti kromě vlastnoručního podpisu zůstavitele je i okolnost, že zůstavitel před dvěma svědky současně přítomnými projevil, že listina obsahuje jeho poslední vůli, přitom svědci se musí na závěť podepsat.

37. Námitka žalobkyně, že žalovaná v době podepsání závěti nemohla psát, byla vyvrácena listinnými důkazy a to zprávou ředitelky Domova [příjmení] [jméno] [příjmení] ze dne [datum], kde je uvedeno, že zůstavitelka si v lednu [rok] zažádala o zvýšení příspěvku na péči, kdy žádost musela být zůstavitelkou podepsána, dále existují listiny označené jako souhlas s hospitalizací ze dne [datum], kde je zůstavitelka [příjmení] podepsána. Stejně tak zůstavitelka podepsala dne [datum] informovaný souhlas pro CT vyšetření. Ke smlouvě o poskytování sociální péče v Domově [obec] ze dne [datum], kterou zůstavitelka osobně podepsala, se vyjadřovala svědkyně [jméno] [příjmení], která uvedla, že smlouvu o poskytování služeb klienti podepisují osobně, ona sama seznamuje klienty s tím, co je ve smlouvě uvedeno. Pouze tam, kde je klient zbaven svéprávnosti, klienta zastupuje opatrovník. V řízení nebylo ani prokázáno, že by zůstavitelka nemohla číst, ošetřující lékař zůstavitelky MUDr. [příjmení] [příjmení] se vyjádřil, že zůstavitelka si na potíže se zrakem nestěžovala. Znalec [příjmení] [příjmení] uvedl, že z žádných lékařských zpráv, které měli při vypracování revizního znaleckého posudku k dispozici, nevyplývá, že by zůstavitelka měla problémy se zrakem. Se shora uvedených důkazů má soud za prokázané, že zůstavitelka [jméno] [příjmení] podpisu na závěti [datum] byla schopna. Zůstavitelka závěť podepsala před dvěma svědky, podpis zůstavitelky byl úředně ověřen. Pro úplnost soud dodává, že z hlediska formálních požadavků kladených na allografní závěť není podstatné, zda si zůstavitelka závěť přečetla, ale zda před dvěma svědky současně přítomnými projevila, že listina obsahuje její poslední vůli, což oba svědci shodně potvrdili. Zůstavitelka i svědci závěť podepsali. Závěť zůstavitelky tak splňuje náležitosti uvedené § 476b obč. zák.

38. Žalobkyně k podpisu zůstavitelky na závěti navrhovala vypracování znaleckého posudku z oboru písmoznalectví, soud tento důkaz z důvodu procesní ekonomie zamítl, neboť skutečnost, že zůstavitelka závěť podepsala, byla prokázána shora popsanými důkazy.

39. Podle § 38 odst. 2 obč. zák., je neplatný právní úkon osoby jednající v duševní poruše, která ji činí k tomuto právnímu úkonu neschopnou.

40. Dle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 6. srpna 2009, sp. zn. 30 Cdo 352/2008, řešení otázky, zda osoba v době, kdy činila příslušný právní úkon, jednala v duševní poruše, závisí na posouzení skutečností, k nimž je třeba ve smyslu § 127 odst. 1 o. s. ř. odborných znalostí. Judikatura, převážně se upínající k interpretaci a aplikaci ustanovení § 38 odst. 1 obč. zák., tj. k institutu omezení, resp. zbavení způsobilosti k právním úkonům, kterou lze ovšem přiměřeně použít i při posuzování platnosti právního úkonu ve smyslu § 38 odst. 2 obč. zák., opakovaně zaujala právní názor, že v těchto věcech je povinností soudu umožnit znalcům (psychiatrům, psychologům), aby konfrontovali výsledky svého odborného vyšetření s ostatními výsledky dokazování, a aby na základě této konfrontace bezpečně usoudili, do jaké míry projevy duševní choroby vyžadují zbavení, případně omezení způsobilosti k právním úkonům. K tomuto účelu je soud povinen zajistit úplná a spolehlivá zjištění o osobních poměrech vyšetřované osoby, přičemž nedostatek takových skutkových zjištění nelze nahradit posudkem znalců. Zvláště je nutno zdůraznit požadavek zjištění údajů o tom, jak se vyšetřovaný chová v každodenním životě, jak se stará o potřeby své a své rodiny, jak hospodaří s finančními prostředky, jak se případně projevuje na svém pracovišti, jak se chová v různých životních situacích apod. Uvedeným požadavkům neodpovídá takový postup, při němž k ustanovení znalce a k vyžádání znaleckého posudku dochází na samém počátku řízení, někdy dokonce v rámci přípravy jednání, dříve než si soud opatřil ostatní podklady pro své rozhodnutí. Jinak řečeno, má-li se znalec odpovědně vyjádřit o zdravotním stavu vyšetřovaného, musí mít ovšem náležitě zjištěný skutkový stav věci, aby při podání posudku mohl přihlédnout ke všem skutečnostem, které vyšly v řízení najevo. Jde-li o zbavení či omezení způsobilosti k právním úkonům, je zvlášť nezbytné, aby soud před znaleckým dokazováním provedl takové důkazy, které by objasnily chování a vystupování toho, kdo má být zbaven či omezen ve své způsobilosti k právním úkonům, v každodenních situacích. Jen tak může mít znalec dostatečně široký a spolehlivý skutkový základ pro znalecké posouzení (srov. R 14/1977, R 3/1979).

41. V odborné literatuře bylo mj. zdůrazněno, že při posuzování způsobilosti již zemřelých osob k jednotlivému právnímu aktu je znalcova role podstatně snížena. Nemůže se v takovém případě spolehnout na výtěžek vlastní verbální explorace posuzovaného, ale vychází pouze ze spisového materiálu. Podle názoru J. B. se má vycházet také jen z některých svědeckých výpovědí, a to nejlépe z těch, jimž soud uvěřil a o jejichž znalecké zhodnocení soudce požádal. Jinak by se měl zaměřit spíš na zdravotnické nálezy, zejména na záznamy z doby nejbližší posuzovanému právnímu úkonu (B., S., Soudně psychiatrická expertíza z pohledu znalecké praxe, Bulletin advokacie [číslo] str. 4 a násl.).

42. Jakkoli esenciálním důkazním podkladem v řízení, v němž je posuzováno, zda předmětné právní jednání fyzické osoby bylo učiněno v duševní poruše či nikoliv, je znalecký posudek z příslušného oboru, nezbavuje to ještě soud povinností, aby se při hodnocení důkazů ve smyslu § 132 o. s. ř. zabýval úplností a přesvědčivostí zpracovaného posudku a tento důkazní prostředek - způsobem předvídaným v ustanovení § 132 o. s. ř. - hodnotil s dalšími důkazními prostředky a s přihlédnutím ke všemu, co vyšlo za řízení najevo, včetně toho, co uvedli účastníci.

43. Znalecký posudek ve smyslu občanského soudního řádu představuje jeden z mnoha důkazních prostředků, byť je svou povahou nezastupitelný. Znalec je přitom osobou (fyzickou či právnickou), která prostřednictvím svých odborných znalostí posuzuje skutečnosti, které byly soudem určeny, a ve znaleckém posudku soudu sděluje subjektivní výsledek tohoto posouzení (rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 28. května 2002, sp. zn. 33 Odo 325/2001).

44. Soud hodnotil každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti a pečlivě přihlížel ke všemu, co vyšlo v řízení najevo. Podle názoru soudu bylo v řízení prokázáno, že jednání zůstavitelky v době před pořízením závěti i v době následující vykazovalo známky duševní poruchy, kterou medicínská praxe definuje diagnózou demence. Vychází zejména ze znaleckého posudku [ulice] vojenské nemocnice, výslechu zástupce znaleckého ústavu z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie, kdy znalec na základě dostupné zdravotní dokumentace, z výpovědí svědků jakož i z odborných zkušeností znalce a poznatků medicínské praxe, při znalosti vzniku a vývoje demence, dospěl k závěru, že u zůstavitelky byla přítomna demence již v době pořízení závěti. Znalec přesvědčivým způsobem při svém výslechu znalecký posudek obhájil a zodpověděl vznesené dotazy. O správnosti závěrů znaleckého ústavu [ulice] [anonymizována dvě slova] ze strany soudu nebyly pochybnosti. Znalec potvrdil, že psychický stav zůstavitelky byl ke dni podpisu závěti změněn natolik, že její schopnosti posoudit následky svého jednání a své následky ovládnout, byly podstatným způsobem sníženy.

45. Tyto jednoznačné a přesvědčivé závěry znaleckého dokazování [ulice] vojenské nemocnice nezpochybňují ani znalecké posudky předložené žalovanými, a to znalecký posudek MUDr. [jméno] [příjmení] či znalecký posudek MUDr. [jméno] [příjmení], PhD., [příjmení]. Znalecký posudek MUDr. [jméno] [příjmení] se vyjadřuje k otázkám vyšetření, která jsou možná provést jen za života pacienta, znalec připustil, že diagnózu demence lze stanovit i bez testu [právnická osoba] a že závěr [ulice] vojenské nemocnice, týkající se CT, kdy popisovaný obraz odpovídá smíšené kortikální a subkortikální demenci, je možný. Znalecký posudek MUDr. [jméno] [příjmení], PhD., [příjmení], se pak vyjadřuje k významu CT vyšetření pro diagnózu demence, přitom je zřejmé, že se k této otázce vyjadřuje pouze obecně, když uzavírá, že z CT vyšetření, ba dokonce z verbálního znění jeho popisu, nelze usuzovat, že musí být přítomna demence. Tento závěr činí znalec nikoli ve vztahu ke konkrétnímu znaleckému posudku znaleckého ústavu, když současně uvádí, že svými závěry nijak nezpochybňuje posudek znaleckého ústavu jakožto celek, neboť mu to vzhledem k jeho odbornosti nepřísluší a nedospěl k úsudku, že by byl založen pouze na výkladu CT vyšetření. Ze znaleckého posudku prof. MUDr. [jméno] [příjmení], CSc., znalce z oboru neurologie, plyne, že není možné jednoznačně určit, zda v době předmětného právního jednání zůstavitelka trpěla kortikální a subkortikální demencí, avšak ve své výpovědi zároveň uvedl, že názory znalců se mohou lišit z důvodu obtížnosti způsobené dlouhým uplynutím času od smrti zůstavitelky. Rovněž se během výpovědi vyjadřoval k otázkám vyšetření, která jsou možná provést jen za života pacienta (např. [právnická osoba]), popř. že jsou pacienti s demencí„ většinou“ hospitalizováni na neurologii a ne na psychiatrii, což ale dle soudu nijak nezpochybňuje závěry revizního znaleckého posudku [ulice] vojenské nemocnice. V závěru znalec uvedl, že zůstavitelka [příjmení] trpěla určitým stupněm demence, to je v tomto věku pravidlem Pro úplnost soud dodává, že znalci [příjmení] [anonymizována dvě slova] při vypracování znaleckého posudku nevycházeli pouze ze snímku CT, ale měli k dispozici i bohatou zdravotní dokumentaci zůstavitelky [příjmení], z které jednoznačně vyplývá, že její zdravotní stav byl již před podpisem závěti dlouhodobě neuspokojivý.

46. K posouzení závěti, učiněné v duševní poruše, jako neplatné postačuje, aby ovládací a rozpoznávací schopnosti zůstavitele byly podstatně sníženy; nemusejí být zcela vymizelé (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 22. 1. 2018, sp. zn. 21 Cdo 5196/2016). Soud na základě provedeného dokazování dospěl k závěru o vysoké míře pravděpodobnosti duševní poruchy zůstavitelky k datu pořízení závěti s tím, že tato duševní porucha měla vliv na podstatné snížení ovládací a rozpoznávací schopnosti zůstavitelky (posoudit následky jeho jednání a toto jednání ovládnout). Takové jednání je neplatné. Soud proto určil, že žalovaní nejsou dědici po zůstavitelce [jméno] [příjmení] (výrok I.)

47. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud ve výroku II. podle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že přiznal žalobkyni, která byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 94 396,81 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 9 odst. 3 písm. a), § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 35 000 Kč sestávající z částky 2 500 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t. ze dne [datum], z částky 2 500 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne [datum], z částky 2 500 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé (vypracování a sepis písemného vyjádření k vyjádření žalovaných) dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne [datum], z částky 5 000 Kč (2 x 2 500 Kč) za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne [datum], z částky 2 500 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé (vypracování a sepis písemného vyjádření k podání žalovaných ze dne [datum] a ze dne [datum]) dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne [datum], z částky 2 500 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne [datum], z částky 2 500 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé (vypracování a sepis písemného vyjádření k písemnému vyjádření žalovaných - návrh důkazů a skutkových tvrzení žalovaných ze dne [datum]) dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne [datum], z částky 2 500 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne [datum], z částky 2 500 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne [datum], z částky 2 500 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne [datum], z částky 2 500 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé (vypracování a sepis závěrečného návrhu) dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne [datum], z částky 2 500 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé (vypracování a sepis písemného vyjádření k odvolání žalovaných ke Krajskému soudu v Praze) dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne [datum], z částky 2 500 Kč za účast na jednání u odvolacího soudu v [obec] dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne [datum], z částky 2 500 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé (vypracování a sepis písemného vyjádření) dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne [datum], z částky 5 000 Kč (2 x 2 500 Kč) za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne [datum], z částky 2 500 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé (vypracování a sepis písemného vyjádření dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne [datum], z částky 2 500 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne [datum], z částky 2 500 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne [datum], z částky 2 500 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne [datum], včetně 22 paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t., cestovní náhrady v celkové výši 19 761 Kč, a to v souvislosti s cestou realizovanou dne [datum], náhrada 2 095,11 Kč za 261 ujetých km v částce 1 495,11 Kč (29,80 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 463/2017 Sb. při průměrné spotřebě 5,8 l [číslo] km a 4 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 463/2017 Sb.) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 6 × 30 minut v částce 600 Kč podle § 14 a. t., v souvislosti s cestou realizovanou dne [datum] náhrada 2 089,38 Kč za 260 ujetých km v částce 1 489,38 Kč (29,80 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 463/2017 Sb. při průměrné spotřebě 5,8 l [číslo] km a 4 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 463/2017 Sb.) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 6 × 30 minut v částce 600 Kč podle § 14 a. t., v souvislosti s cestou realizovanou dne [datum] náhrada 2 172,68 Kč za 260 ujetých km v částce 1 572,68 Kč (33,60 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 333/2018 Sb. při průměrné spotřebě 5,8 l [číslo] km a 4,10 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 333/2018 Sb.) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 6 × 30 minut v částce 600 Kč podle § 14 a. t., v souvislosti s cestou realizovanou dne [datum] náhrada 2 172,68 Kč za 260 ujetých km v částce 1 572,68 Kč (33,60 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 333/2018 Sb. při průměrné spotřebě 5,8 l [číslo] km a 4,10 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 333/2018 Sb.) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 6 × 30 minut v částce 600 Kč podle § 14 a. t., v souvislosti s cestou realizovanou dne [datum] náhrada 2 172,68 Kč za 260 ujetých km v částce 1 572,68 Kč (33,60 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 333/2018 Sb. při průměrné spotřebě 5,8 l [číslo] km a 4,10 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 333/2018 Sb.) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 6 × 30 minut v částce 600 Kč podle § 14 a. t., v souvislosti s cestou realizovanou dne [datum] náhrada 2 171,54 Kč za 260 ujetých km v částce 1 571,54Kč (31,80 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 358/2019 Sb. při průměrné spotřebě 5,8 l [číslo] km a 4,20 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 358/2019 Sb.) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 6 × 30 minut v částce 600 Kč podle § 14 a. t., v souvislosti s cestou realizovanou dne [datum] náhrada 2 154,17 Kč za 260 ujetých km v částce 1 554,17 Kč (27,20 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 589/2020 Sb. při průměrné spotřebě 5,8 l [číslo] km a 4,40 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 589/2020 Sb.) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 6 × 30 minut v částce 600 Kč podle § 14 a. t., v souvislosti s cestou realizovanou dne [datum] náhrada 2 366,38 Kč za 260 ujetých km v částce 1 766,38 Kč (36,10 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 511/2021 Sb. při průměrné spotřebě 5,8 l [číslo] km a 4,70 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 511/2021 Sb.) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 6 × 30 minut v částce 600 Kč podle § 14 a. t., v souvislosti s cestou realizovanou dne [datum] náhrada 2 366,38 Kč za 260 ujetých km v částce 1 766,38 Kč (36,10 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 511/2021 Sb. při průměrné spotřebě 5,8 l [číslo] km a 4,70 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 511/2021 Sb.) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 6 × 30 minut v částce 600 Kč podle § 14 a. t., a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % ve výši 15 909,81 Kč. Soud nepřiznal žalobkyni náhradu nákladů řízení za účast u jednání soudu dne [datum], které bylo zrušeno z důvodu výpadku elektrické energie, neboť žalovaní vznik těchto nákladů nezavinili.

48. Soud v řízení uvedl chybně vyčíslil výši nákladů řízení, kdy uvedl 96 859,55 Kč namísto 94 396,81 Kč, soud tuto zjevnou nesprávnost opravil postupem podle § 164 o.s.ř.

49. Dále soud ve výroku III. rozhodl podle § 148 o.s.ř. o povinnosti žalovaných uhradit [země] – [anonymizováno] v [anonymizováno] společně a nerozdílně náklady ve výši [částka] představující náklady znalce spojené s jeho výslechem vyplacené znalci prof. MUDr. [jméno] [příjmení], CSc., ve výši [částka], znaleckému ústavu [ulice] [anonymizována dvě slova] za náklady spojené s výslechem znalce [příjmení] [jméno] [příjmení] ve výši [částka] a vyplacené svědečné MUDr. [jméno] [příjmení] ve výši [částka], lhůtu k plnění soud stanovil v souladu s § 160 odst. 1 část věty před středníkem o.s.ř.

Poučení