24 Co 235/2022- 371

Rubrum

Krajský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Šárky Kamenické a soudkyň Mgr. Hany Říhové a Mgr. Pavly Peltrámové ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] zastoupená [údaje o zástupci] proti žalovaným: 1. [příjmení] [příjmení], [datum narození], 2. [jméno] [příjmení], [datum narození], oba bytem [adresa], oba zastoupeni [anonymizováno] [jméno] [příjmení], advokátkou, sídlem [adresa], o určení dědického práva, o odvolání žalovaných proti rozsudku Okresního soudu v Kladně ze dne 26. května 2022 č. j. 24 C 20/2017-326 takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje.

II. Žalovaní jsou povinni zaplatit žalobkyni společně a nerozdílně náklady odvolacího řízení ve výši 9 145 Kč k rukám [anonymizováno] [jméno] [příjmení], advokáta se sídlem v [obec].

Odůvodnění

1. Shora citovaným rozsudkem Okresní soud v Kladně určil, že žalovaným nesvědčí dědické právo podle závěti zůstavitelky [jméno] [příjmení] ze dne [datum] (výrok I.). Současně soud uložil žalovaným zaplatit náhradu nákladů řízení, a to jak náklady řízení žalobkyně ve výši 94 396,81 Kč, tak i náklady řízení České republiky ve výši 7 512 Kč (výroky II. a III.). Své rozhodnutí soud prvého stupně odůvodnil tím, že v dané věci bylo zjištěno, že zůstavitelka [jméno] [příjmení] sepsala závěť se svědky, na níž byl podpis zůstavitelky ověřen advokátem [anonymizováno] [příjmení]. Z tohoto pohledu je závěť formálně v pořádku. Jde-li o duševní stav zůstavitelky, soud po zhodnocení významu svědeckého dokazování uzavřel, že znaleckými posudky bylo prokázáno, že zůstavitelka trpěla duševní poruchou, pro kterou v době sepisu závěti nebyla schopna právně konat pro případ smrti. Za této situace tak posoudil závěť zůstavitelky jako neplatný právní úkon podle § 38 odst. 2 zákona č. 40/1964 Sb. (obč. zák.). Soud se při tomto hodnocení vypořádal i s dalšími v řízení provedenými znaleckými posudky s tím, že tyto závěry posudků znalecké dokazování provedené soudem (znalkyně [anonymizováno] [příjmení] [příjmení] a znalec – ústav – [ulice] [anonymizována dvě slova]) nezpochybňují.

2. Proti tomuto rozsudku podali žalovaní včasné odvolání. V něm namítají, že soud rozhodl o něčem jiném, než o navrhovaném určení, přitom na navrhovaném určení nemohou mít naléhavý právní zájem a soud sám přeformuloval petit žaloby, aniž by to jakkoliv odůvodnil. Ani na daném určení však není dán naléhavý právní zájem, neboť zde není žádný majetek pro dodatečné projednání dědictví. Odvolatelé namítli, že soud důkazy hodnotil selektivním způsobem. Nevypořádal se řádně s hodnocením svědectví svědků závěti, jejich svědectví přitom prokazuje, že zůstavitelka při pořízení závěti věděla, co činí a proč se takto rozhodla. Kdyby volní vlastnosti zůstavitelky byly skutečně narušeny, svědci by si toho museli všimnout. Nesprávně soud hodnotil výpověď ošetřujícího lékaře [anonymizováno] [příjmení], který neměl pochybnosti o tom, že zůstavitelka je orientována. Soud opomenul zhodnotit listinné důkazy – sdělení domova důchodců ze dne [datum], souhlas s hospitalizací, informovaný souhlas s CT vyšetřením. Tyto listiny přitom korespondují s výpovědí [anonymizováno] [příjmení] a svědků závěti. Odvolatelé dále namítli, že soud vadně zacházel s listinnými důkazy ve vztahu k výpovědi [anonymizováno] [příjmení]. V tomto řízení nejde o svědka, nebyla provedena žádná jeho lékařská zpráva k důkazu ani taková zpráva neexistuje, jsou jen jeho záznamy z [datum] a [datum]. Znalec – [ulice] [anonymizována dvě slova] – nemůže vycházet z výpovědí svědků, které byly provedeny v tomto řízení až po zpracování posudku. Odvolatelé podrobují kritice znalecký posudek [ulice] vojenské nemocnice v kontextu dalších znaleckých posudků – [anonymizováno] [příjmení], [anonymizováno] [příjmení] a [anonymizováno] [příjmení] (přitom ten měl k dispozici také zdravotní dokumentaci, jak uvedl při výslechu). Odvolatelé hodnotí znalecký posudek [ulice] [anonymizována dvě slova] jako vadný, protože hodnotí právní otázku. Znalecký posudek je v rozporu s listinami, zejména souhlasem s hospitalizací, dle kterého musela zůstavitelka při příjmu nemocnice komunikovat s lékařem, když uvedla osobu, které mají být poskytnuty údaje o jejím zdravotním stavu, dále je posudek v rozporu s informovaným souhlasem s CT vyšetřením a s tím, že při propuštění z nemocnice není v seznamu diagnóz demence. Soud také nehodnotil výpověď svědka [příjmení] [příjmení]. Odvolatelé mají za to, že jsou zde důkazy, které prokazují stav zůstavitelky, v němž byla schopna platně testovat pro případ smrti, tyto tvoří ucelený a logický řetězec, což nenarušuje ani osamoceně stojící znalecký posudek [ulice] [anonymizována dvě slova].

3. Žalobkyně ve svém vyjádření uvedla, že rozhodnutí soudu prvého stupně je správné. Jde-li o petit, poukazuje na to, že soud není otrocky vázán jeho formálním zněním v žalobě. Jde-li o podmínky dodatečného projednání dědictví, odkazuje zde na rozsudek Nejvyššího soudu České republiky č. j. 21 Cdo 1346/2016-553. Žalobkyně souhlasí se soudem provedeným hodnocením důkazů. Jde-li o„ opomenuté“ důkazy, poukazuje na to, že v souhlasu s hospitalizací není uvedeno datum, není k dispozici originál, není označena osoba, které se souhlas týká, a namítá, že podpis zůstavitelky není jejím pravým podpisem. Také u informovaného souhlasu s CT vyšetřením namítá, že listina není originálem, podpis není pravým podpisem zůstavitelky. Jde-li o dopis z [anonymizováno] [obec] z [datum], nevyplývá z něj, že by zůstavitelka mohla psát a pořídit závěť. Žalobkyně ve vyjádření opakuje svá dřívější skutková tvrzení a výsledky stěžejního dokazování k nim, uvádí, že zejména revizní znalecký posudek nebyl ničím zpochybněn. Vznáší také námitky proti důkazům žalovaných. Jde-li o posudek [anonymizováno] [příjmení], poukazuje na to, že byl vypracován bez spolupráce s psychologem, bez lékařské dokumentace, znalec není psychiatr a nepřísluší mu hodnotit výpovědi svědků. Jde-li o posudek [anonymizováno] [příjmení], jde jen o teoretické závěry, ve své podstatě potvrzují závěry [ulice] [anonymizována dvě slova] o CT nálezu, kdy obraz odpovídá smíšené kortikální a subkortikální demenci. Jde-li o posudek [anonymizováno] [příjmení], má za to, že přináší jen nekonkrétní teoretické závěry. Jde-li o svědka [příjmení], poukazuje na to, že svědek není psychiatr, sám připustil stavy zmatenosti zůstavitelky v minulosti a zůstavitelku cíleně na demenci nevyšetřoval.

4. Krajský soud v Praze jako soud odvolací přezkoumal rozhodnutí soudu prvého stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, podle § 212 a § 212a zákona č. 99/1963 Sb. (o. s. ř.) a dospěl k závěru, že rozhodnutí soudu prvého stupně je zásadně správné.

5. Z dosavadních tvrzení a přednesů účastníků je zřejmé, že mezi účastníky je nesporným, co plyne o smrti zůstavitelky a jejích posledních pořízeních z obsahu dědického spisu Okresního soudu v Kladně sp. zn. 32 D 168/2010. Lze tedy uzavřít, že bylo zjištěno, že zůstavitelka [jméno] [příjmení] zemřela dne [datum]. V rámci řízení o dědictví po zůstavitelce byla zjištěna závěť zůstavitelky ze dne [datum] sepsaná notářským zápisem, podle které zůstavitelka ustanovila univerzální dědičkou veškerého svého majetku žalobkyni [jméno] [příjmení]. Tato závěť je zůstavitelkou vlastnoručně podepsána. Stav a obsah závěti byl zjištěn v rámci řízení o dědictví po zůstavitelce. V rámci tohoto dědického řízení byla zjištěna také existence pozdější závěti, a to závěti ze dne [datum], která byla do dědického řízení rovněž předložena a rovněž byl zjištěn stav a obsah této závěti. Jde o závěť, kterou zůstavitelka odkázala veškerý svůj majetek rovným dílem [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] s tím, že touto závětí ruší své předchozí závěti. Závěť je podepsána vlastní rukou zůstavitelky, nebyla však sepsána vlastní rukou zůstavitelky. K závěti jsou připojeny podpisy svědků závěti, a to [jméno] [příjmení] a [jméno] [jméno]. Podpisy na závěti ověřil [anonymizováno] [jméno] [příjmení], advokát. Dědické řízení po zůstavitelce bylo usnesením Okresního soudu v Kladně ze dne 6. května 2010 č. j. 32 D 168/2010-35 zastaveno s tím, že majetek nepatrné hodnoty byl vydán vypravitelům pohřbu, dále pak bylo znovu otevřené dědické řízení zastaveno usnesením ze dne 16. června 2010 č. j. 32 D 168/2010-47 s tím, že majetek nepatrné hodnoty byl opět vydán [jméno] a [jméno] [příjmení]. Dne [datum] žalobkyně podala návrh na dodatečné projednání dědictví s tím, že by měla být dědičkou a disponuje právoplatnou závětí s tím, že existuje majetek po zůstavitelce, který by měl být v dědictví projednán. Vzhledem ke sporu dědičky obmyšlené závětí z roku [rok] a sporu závětních dědiců obmyšlených závětí z roku [rok] o platnost závěti z roku [rok], byla žalobkyně [jméno] [příjmení] usnesením ze dne 20. října 2010 č. j. 32 D 168/2010-135 odkázána, aby své dědické právo uplatnila žalobou u soudu, a to podáním žaloby proti [jméno] a [jméno] [příjmení], na určení, že je dědičkou zůstavitelky a účastnicí řízení. Rozhodnutí nabylo právní moci dne [datum]. Žaloba v této věci pak byla podána dne [datum], tedy ve lhůtě stanovené usnesením v dědickém řízení.

6. Jde-li o dílčí právní posouzení skutečností vyplývajících z těchto nesporných skutkových okolností plynoucích z obsahu dědického spisu po zůstavitelce, pak je třeba konstatovat, že zůstavitelka zemřela dne [datum], proto je třeba při řešení otázek dědického práva použít právo platné v den smrti zůstavitelky, tedy zákon č. 40/1964 Sb. ve znění pozdějších předpisů účinném do [datum] (dále jen obč. zák.). V řízení o dědictví se pak postupuje rovněž podle dřívějších právních předpisů, a to podle zákona č. 99/1963 Sb. v rozhodném znění.

7. V dané věci je pak třeba nejprve posoudit včasnost žaloby podle ustanovení § 175k odst. 2 o.s.ř. v rozhodném znění. Vzhledem k výše uvedenému je však zřejmé, že žaloba byla žalobkyní podána ve lhůtě stanovené soudem, tedy včas. Jde-li o žalobu podanou na základě odkazu účastníka řízení do sporného řízení, pak již není potřeba zkoumat naléhavý právní zájem na určení.

8. Současně je však třeba poukázat na to, že z obsahu tvrzení obou sporných stran, jakož i z obsahu dědického spisu, vyplývá, že v dané věci existuje spor o dědické právo žalovaných, které má být založeno poslední závětí zůstavitelky ze dne [datum]. Smyslem podané žaloby tak má být odstranění sporu mezi účastníky řízení o dědické právo založené na tomto titulu pro žalované, když žalobkyně zakládá své dědické právo na jiné, dosud jinou osobou nezpochybněné, závěti zůstavitelky ze dne [datum]. Z tohoto důvodu má odvolací soud za to, že výsledkem řízení, jehož se žalobkyně skutečně domáhá dle obsahu její žaloby a tvrzení v ní obsažených má být především popření dědického práva žalovaných založené závětí ze dne [datum]. To ostatně přímo vyplývá i z textu samotné žaloby, v níž pod bodem III. (v závěrečném shrnutí) je uvedeno, že žalobkyně„ popírá, že dědici zůstavitelky [jméno] [příjmení] jsou skutečně paní [jméno] [příjmení] a pan [příjmení] [příjmení], kteří opírají své dědické právo o závěti zůstavitelky ze dne [datum]“. Za této situace má odvolací soud za to, že, uvedla-li žalobkyně v úplném závěru své žaloby, že navrhuje, aby soud vydal rozsudek v tom směru, že žalobkyně [jméno] [příjmení] je dědičkou zůstavitelky a účastnicí řízení, pak taková formulace výroku rozhodnutí by zcela přesně nepostihovala obsah žalobních tvrzení, neboť podstatou těch je vyloučit z dědictví žalované. Pokud tedy soud prvého stupně při vydávání rozsudku přistoupil k formulační úpravě výroku tak, že určil, že„ žalovaným nesvědčí dědické právo podle závěti zůstavitelky [jméno] [příjmení] ze dne [datum]“, pak tím nijak nevybočil z mezí žalobního návrhu žalobkyně.

9. Na základě výše uvedeného je třeba také právně konstatovat, že obě závěti zjištěné v dědickém řízení mohou být (posuzováno ryze formálně) platnými závěťmi z hlediska formálních požadavků ustanovení § 476b a § 476d odst. 1 obč. zák.

10. Při tomto (dílčím) právním posouzení je také třeba uzavřít, že soud správně právně vyhodnotil námitku promlčení žalovaných vznesenou v tomto řízení. Taková námitka není vzhledem k uplatněnému nároku pojmově vůbec možná, je-li vztahována k právu žalované domáhat se dodatečného projednání dědictví po zůstavitelce. Je třeba především konstatovat, že uplatnění návrhu na dodatečné projednání dědictví je realizací procesního práva založeného občanským soudním řádem, k němuž pojmově nelze námitku promlčení (jako institut hmotného práva a nároků z něj vyplývajících) vztáhnout. Jde-li pak o samotné žalobkyní tvrzené její dědické právo, nejde o právo, které by samo o sobě mohlo promlčení podléhat. Dědictví se totiž ve smyslu § 460 občanského zákoníku nabývá smrtí zůstavitele, tedy na základě právní skutečnosti, kterou běh času z hlediska případných úvah o promlčení nemůže nijak zvrátit. Okolnost, že se zásadně nikdo nemůže stát dědicem a nabýt dědictví bez rozhodnutí soudu o dědictví v dědickém řízení podle obč. zák., respektive o.s.ř., je jen projevem ingerence státu do nabývání dědictví, avšak, i když se dědic ve smyslu této právní úpravy nemůže stát dědicem bez rozhodnutí soudu, nemění to nic na deklaratorní povaze takového případného rozhodnutí o dědictví v dědickém řízení. V tomto smyslu tedy uplatnění dědického práva v dědickém řízení nemůže podléhat promlčení, což ostatně vyplývá i z toho, že řízení o dědictví je ovládáno zásadou oficiality a lze je i bez návrhu zahájit kdykoli z úřední povinnosti. Promlčení tak zásadně mohou podléhat jen jednotlivá práva nabytá děděním, nikoli však dědické právo (tedy právo na dědictví nabývané smrtí zůstavitele) jako takové.

11. Z výše uvedeného pak vyplývá, že na základě včas podané žaloby žalobkyně po odkazu z dědického řízení je třeba skutkově a právně posoudit po provedeném řízení a dokazování tvrzení žalobkyně uvedená v žalobě, kterými se domáhá popření dědického práva žalovaných ze závěti zůstavitelky ze dne [datum].

12. V této situaci je pak velmi podstatné, že tato závěť zůstavitelky byla pořízena jako závěť allografní, tedy závěť, kterou zůstavitelka nesepsala vlastní rukou, nýbrž byla pořízena ve smyslu ustanovení § 476b obč. zák. Podstatnou náležitostí takové závěti kromě vlastnoručního podpisu zůstavitele je i okolnost, že zůstavitel před dvěma svědky současně přítomnými projevil, že listina obsahuje jeho poslední vůli, přitom svědci se musí na závěť podepsat. Vznikne-li po smrti zůstavitele spor o dědické právo, pak právě výslech svědků závěti ve smyslu ustanovení § 476b obč. zák. je tím základním a stěžejním důkazem, jímž může osoba zakládající své dědické právo na takové závěti prokázat platný dědický titul.

13. V průběhu tohoto řízení bylo provedeno dokazování výslechem svědků závěti, a to výslechem svědků [jméno] [příjmení] a [anonymizováno] [jméno] [jméno].

14. Na základě výpovědi těchto svědků před odvolacím soudem pak lze skutkově uzavřít, že svědectví svědků závěti potvrzuje, že k pořízení závěti zůstavitelky skutečně došlo. Oba svědci o celé události vypovídali poměrně přesvědčivě, i když je zřejmé, že v důsledku plynutí času si již některé detaily nemusejí zcela přesně pamatovat (například se lišili v tom, v jaké místnosti se akt odehrával, nepoužívali zcela shodných slov při popisu projevů zůstavitelky v souvislosti s pořízením závěti a podobně). Je také zřejmé, že zejména svědkyně [příjmení] byla při podání svědectví více ovlivněna i tím, co se o motivech závěti dozvěděla nikoli jen z události pořízení závěti se svědky a její vyjádření o slovech zůstavitelky tak nemusí být zcela přesné. Přesto však oba svědci zcela přesvědčivě shodně popsali, že se zúčastnili aktu, při němž došlo k podpisu zůstavitelky na listinu, která je označena jako závěť, na tuto listinu se podepsali také oba svědci, přitom zůstavitelka před oběma svědky přítomnými současně dostatečně zřetelně výslovně projevila, že jde o listinu, jejíž obsah je v souladu s její vůlí, a to na základě motivace, kterou při tomto aktu uvedla.

15. Byl-li výslovný projev vůle zůstavitelky před svědky takto prokázán, lze mít požadavek projevu vůle zůstavitelky před svědky z hlediska právního hodnocení podle § 476b obč. zák. za prokázaný. V této souvislosti pak již není významné (z hlediska formálních požadavků na pořízení závěti touto formou), zda bylo pravdivé prohlášení (sepsané jinou osobou než svědky) uvedené v listině, že si zůstavitelka listinu sama přečetla, neboť taková okolnost není z hlediska požadavku zákona na pořízení zůstavitelky alografní závětí podstatná. Uvedení této formulace (v rozporu se skutečností dle svědeckých výpovědí) v listině pak odvolací soud nepovažuje za zásadní ani z hlediska posuzování věrohodnosti výpovědi svědků. Z výpovědí obou je totiž zřejmé, že tento text v listině sami nijak nekoncipovali, o průběhu aktu oba vypovídali zásadně ve shodě a lze jim tak vytýkat nejvýše to, že uvedení tohoto textu, který však již není součástí poslední vůle zůstavitelky, před podpisem listiny nevěnovali dostatečnou pozornost.

16. Odvolací soud nemá důvod ani k jiným pochybnostem o věrohodnosti svědků závěti, když jde o osoby sice v přátelském vztahu k žalovaným, avšak v takovém poměru, že bez dalšího jen na základě takového charakteru vztahu nelze předjímat, že by mohli mít na výsledku řízení nějaký vlastní zájem.

17. Měl-li odvolací soud tímto doplněným dokazováním v odvolacím řízení zato, že závěť zůstavitelky ze dne [datum] mohla být pořízena v souladu s ustanovením § 476b obč. zák., zabýval se dále přezkoumáním rozhodnutí soudu prvního stupně ve vztahu k žalobkyní namítané okolnosti, že zůstavitelka v důsledku duševní poruchy nebyla způsobilá k pořízení poslední vůle. Pro posouzení této rozhodné právní otázky byla potřebná skutková zjištění v průběhu celého řízení zjištěna výpověďmi svědků, znaleckým dokazováním i listinným dokazováním.

18. V této souvislosti je třeba zmínit, že již ve věci vedené u Okresního soudu v Kladně pod sp. zn. 10 C 15/2013 bylo prováděno obsáhlé dokazování zaměřené na zjišťování duševního stavu zůstavitelky k rozhodnému datu [datum], neboť tento den (prakticky ve stejný okamžik, kdy zůstavitelka měla pořídit závěť), mělo dojít k právnímu úkonu darovací smlouvy ohledně nemovitostí ve vlastnictví zůstavitelky ve prospěch žalovaných. Vzhledem k charakteru právního úkonu darovací smlouvy a sepisu závěti má soud za to, že svým významem ve vztahu k eventuální přítomnosti duševní poruchy zůstavitelky jde zásadně o srovnatelné právní úkony. Vzhledem k této skutečnosti mohou být některé důkazy (zejména znalecké posudky v písemné podobě) použitelné k provedení důkazů i v tomto řízení (jak soud prvního stupně učinil, jde-li o znalecké posudky [anonymizováno] [příjmení] [příjmení], [ulice] [anonymizována tři slova] [příjmení] a [anonymizováno] [příjmení]), znalecký posudek [ulice] [anonymizována dvě slova] výslovně hodnotil duševní stav zůstavitelky také ve vztahu k právnímu úkonu závěti. V související věci sp. zn. 10 C 15/2013 pak bylo provedeno také dokazování výslechem svědků zásadně ve stejném rozsahu jako v této věci, protokoly o výslechu svědků v související věci byly k důkazu čteny také v tomto řízení. Jde svou povahou o listinné důkazy, které z hlediska hodnocení výsledku takového dokazování nemají shodný charakter a význam jako důkazy výslechem svědka, mohou však v souvislosti s hodnocením výsledku celého dokazování v této věci mít určitý význam (nejméně v tom, že lze hodnotit, zda listiny o výslechu svědků svědčí o tom, že by svědci vyslýchaní v této věci vypovídali zcela odlišné skutečnosti od těch, které uvedli v souvisejícím řízení).

19. Vzhledem k tomu, že soudem zkoumaný duševní stav zůstavitelky se pojí s okamžikem sepisu závěti, jsou při zjišťování rozhodných skutečností významné především výslechy svědků závěti ([jméno] [anonymizováno] a [jméno] [příjmení]) a [anonymizováno] [jméno] [příjmení], který se pořízení závěti měl rovněž účastnit. Ve vztahu k eventuální duševní poruše zůstavitelky lze z jejich výpovědi shodně uzavřít, že na ně zůstavitelka působila v době úkonu orientovaně, vedli s ní krátký společenský rozhovor o obecných záležitostech, zůstavitelka vyjádřila svou vůli převést svůj majetek na žalované z důvodu jejich péče o ni. Jde o svědectví, která by mohla bez dalšího svědčit ve prospěch nepřítomnosti duševní poruchy zůstavitelky. Je však současně zřejmé, že na tvorbě smlouvy a závěti se zůstavitelka sama nijak aktivně nepodílela, hotový text listin jí byl přečten, přitom sama v této části neprojevovala žádnou aktivitu, z níž by svědčila skutečná hloubka porozumění všem důsledkům uzavřeného úkonu. Nelze přehlédnout, že zjevně podle obsahu svědectví nebyl se zůstavitelkou veden nějaký podrobný rozhovor, který by vybočil z rámce obvyklé společenské konverzace, jde o vnímání situace laiky, přitom toto vnímání může být ovlivněno i vědomostí o vztahu zůstavitelky a žalovaných a na to navazujícího obsahu právního úkonu darování a závěti. Jde tedy o svědectví sice významná, avšak bez dalšího nevylučují, že zůstavitelka trpěla i v době úkonu darování duševní poruchou. K těmto svědectvím je třeba uvést, že výpovědi těchto svědků provedené v tomto řízení byly zjevně zásadně obdobného obsahu jako výpovědi, tak jak je jejich obsah zachycen v protokole o jednání ve věci 10 C 15/2013.

20. Jde-li pak o další svědectví, odvolací soud uzavírá, že z žádného nelze bezpečně uzavřít, že je sám o sobě (nebo v kontextu s ostatními) způsobilý potvrdit či vyvrátit, zda zůstavitelka trpěla duševní poruchou, případně jaký byl vliv takové poruchy na její úkony.

21. Jde-li o svědectví [jméno] [příjmení], ta popisuje své dvě návštěvy u zůstavitelky v [anonymizováno] [obec], z její výpovědi vyplývá, že zůstavitelka příliš nereagovala na to, na co se jí při návštěvě ptali, nýbrž mluvila především o tom, co zajímalo ji, především o minulosti, nikoli o v současnosti. Z výpovědi svědkyně je však zřejmé, že se zůstavitelkou nebyly v tak úzkém a častém osobním kontaktu, zvláště v rozhodné době, aby byla schopná její stav skutečně objektivně posoudit. Rovněž k její výpovědi lze konstatovat, že její obsah nebyl zásadně odlišný či zcela jiný od výpovědi, kterou podala v řízení ve věci sp. zn. 10 C 15/2013.

22. Byly-li vyslechnuty ošetřovatelky zůstavitelky, které jí poskytovali péči v rozhodné době (svědkyně [příjmení] [příjmení] a [jméno] [příjmení]), pak jejich svědectví nepřineslo žádná významná zjištění pro posouzení duševního stavu zůstavitelky. Obě svědkyně totiž uvedly, že už si na zůstavitelku prakticky nevzpomínají. Pokud by měl odvolací soud přihlédnout případně k obsahu jejich dřívějších výpovědí, kdy byly vyslýchány v době blíže smrti zůstavitelky a mohly si tak ještě více pamatovat, pak je nutno uzavřít, že ani z jejich výpovědí (posouzeno podle obsahu protokolu) nevyplývá, že by se zůstavitelkou konaly takové činnosti a hovory, v nichž by se v celé hloubce jednoznačně mohla rozpoznat duševní porucha zůstavitelky. Jejich vyjádření o tom, že„ odpovídala k věci“,„ bylo možné se s ní domluvit“ či„ nebyla nikdy takzvaně mimo, když se mi povedlo, že mě slyšela, odpověděla mi na to, co jsem se tázala“ k bezpečnému závěru o nepřítomnosti duševní poruchy u zůstavitelky vést nemůže. Žádný význam pro zkoumání duševního stavu zůstavitelky zjevně nepřineslo ani svědectví [jméno] [příjmení], rovněž pracovnice [anonymizováno] [obec], kde zůstavitelka pobývala, neboť ani tato svědkyně si již zůstavitelku nevybavuje. Protokol o její výpovědi v souvisejícím řízení svědčí o tom, že vypovídala, že zůstavitelku doprovázela na psychiatrické vyšetření, bližší informace o stavu zůstavitelky však ani z její dřívější výpovědi neplynula.

23. Svědkyně [jméno] [příjmení], sousedka zůstavitelky, vypovídala v tomto řízení zásadně shodně jako v řízení sp. zn. 10 C 15/2013. Skutečnosti zjištěné z její výpovědi však nepřinášejí taková zjištění, která by mohla být pro závěr o duševním zdraví zůstavitelky významná. Svědkyně po přestěhování zůstavitelky do domova důchodců už s ní nebyla v pravidelném kontaktu, nelze činit žádné závěry z dojmu svědkyně z několika náhodných setkání, při nichž se zůstavitelkou vedla zjevně jen velmi krátkou běžnou konverzaci.

24. Žádné významné skutečnosti o zdravotním stavu zůstavitelky nebyly zjištěny ani výslechem svědkyně [jméno] [příjmení], která sice pracovala v [anonymizováno] [obec], avšak o zůstavitelku nepečovala a o jejím zdravotním stavu nic nevěděla. V tomto se její svědectví nelišilo od toho, které bylo zaznamenáno v řízení pod sp. zn. 10 C 15/2013.

25. Zásadně shodně v dané věci vypovídala také svědkyně [příjmení] [jméno] [příjmení] (notářka, která odmítla sepsat závěť nebo smlouvu se zůstavitelkou na žádost žalovaných). Rovněž její svědectví nebylo způsobilé přinést přímo o zdravotním stavu zůstavitelky podstatné skutečnosti. Její svědectví do určité míry napovídá, že v době krátce předcházející posuzovanému úkonu personál zařízení, v němž zůstavitelka pobývala, projevoval pochybnosti o duševní způsobilosti zůstavitelky.

26. Jde-li o výslech svědka [příjmení] [příjmení], ten by mohl být významnější také proto, že svědek je lékař, a tak mohl zůstavitelku vnímat i z určitého odborného pohledu. Jeho svědectví však rovněž není způsobilé přinést nějaká zásadní zjištění. Svědek sice popisuje, že na zůstavitelce při vyšetření neshledával známky demence, avšak současně potvrzuje i dřívější stavy zmatenosti zaznamenané ve zdravotní dokumentaci. Z jeho výpovědi o charakteru jeho vyšetření zůstavitelky je přitom zřejmé, že se zaměřoval především na fyzické zdraví zůstavitelky, otázky směřující k duševnímu zdraví zůstavitelce nekladl („ na orientaci místem, časem, osobou, nebylo paní [příjmení] třeba se ptát, na mé dotazy ohledně obtíží odpovídala správně“), takže ani jako lékař nemusel skutečný stav duševního zdraví zůstavitelky rozpoznat. Navíc je zřejmé, že v době bezprostředně před sepisem závěti již zůstavitelku nevyšetřoval a nemohl mu být tedy konkrétní zdravotní (duševní) stav zůstavitelky znám.

27. V průběhu tohoto řízení již nebylo možné fyzicky provést důkaz svědeckou výpovědí [anonymizováno] [jméno] [příjmení], psychiatra, a to pro zdravotní nezpůsobilost k výslechu. Z protokolu o jeho výpovědi ve věci sp. zn. 10 C 15/2013 je však zřejmé, že jako svědek vypovídal především o tom, co si sám zaznamenal jako lékař psychiatr, který byl v kontaktu se zůstavitelkou. Je tedy zřejmé, že vypovídal především na základě svých záznamů, které v průběhu tohoto řízení předložil a soud jimi provedl důkaz, takže pro účely tohoto řízení lze vyvodit určitá zjištění vyplývající jak z listiny, v níž byl zaznamenán výslech [anonymizováno] [jméno] [příjmení] v rámci řízení sp. zn. 10 C 15/2013, tak ze záznamů, které lékař předložil. Z těchto důkazů je pak zřejmé, že lékař vyšetřoval zůstavitelku v souvislosti s požadavkem zařízení, v němž zůstavitelka pobývala, neboť zůstavitelka v noci nespala, bloudila po pokoji a strhávala ze spolubydlících deky. Je zřejmé, že [anonymizováno] [jméno] [příjmení] při vyšetření zůstavitelky v době nepříliš vzdálené od sporného úkonu ([datum]) nečinil zcela komplexní psychiatrické vyšetření zaměřené na zjištění demence, cílenými otázkami přiměřenými jeho odborné praxi a zkušenosti provedl vyšetření v takové míře, že na přítomnost demence sám usoudil, z tohoto důvodu pak také v souvislosti s žádostí notářky o vyjádření se ke způsobilosti zůstavitelky k právnímu úkonu závěti dne [datum] potvrdil, že zůstavitelka trpí demencí s tím, že, pokud by mělo rozhodovat o majetku, bylo by třeba provést znalecký psychiatrický posudek ohledně její způsobilosti k právním úkonům.

28. Odvolací soud má za to, že žádné významné skutečnosti z hlediska duševního zdraví zůstavitelky nelze dovodit ani z dalších listinných důkazů provedených soudem prvého stupně.

29. Především je třeba konstatovat, že, jde-li o podpis na listinách, jako je smlouva o poskytování sociální péče či žádost o příspěvek na péči, tyto listiny jsou obvykle v zájmu žádající osoby sepisovány za aktivního přispění okolí žadatele, které v této souvislosti dané osobě poskytuje významnou podporu. Význam podpisu takových listin samotnou osobou je pak ve vztahu k posouzení jejich duševní způsobilosti jen velmi malý, pokud by v souvislosti s tím nebyly současně prokázány takové okolnosti při vzniku těchto listin, z nichž by bylo možné na plnou přítomnost duševního zdraví žadatele v době podání či sepisu listiny usoudit. Proto jen podpis zůstavitelky na těchto listinách sám o sobě není žádným důkazem, že netrpěla duševní poruchou. Z tohoto důvodu je prakticky bez důkazní hodnoty ve vztahu k duševnímu zdraví zůstavitelky zpráva [anonymizováno] [obec] ze dne [datum] o žádosti zůstavitelky o zvýšení příspěvku na péči v lednu 2010, která byla podána na žádost notářky pro dědické řízení pod sp. zn. 32 D 168/2010.

30. Důkazní hodnota listin – informovaného souhlasu k CT vyšetření a souhlasu s hospitalizací – je bez dalšího významně snižována popřením pravosti podpisu zůstavitelky na těchto listinách žalobkyní. Především je však nutno konstatovat, že informovaný souhlas sám o sobě pravidelně není důkazem o nepřítomnosti duševní poruchy pacienta, nejsou-li zde rovněž prokázány další okolnosti při vzniku takového souhlasu, z nichž by bylo možné na duševní zdraví jednající osoby jednoznačně usuzovat (takové nebyly ani tvrzeny). Informovaný souhlas s hospitalizací je navíc zcela bezcennou listinou, není-li v daném případě z listiny zřejmé, kdy byla pořízena, a není-li zde uvedeno ani jméno a příjmení osoby, která měla souhlas udělit.

31. Zcela bez významu pro zjištění duševního stavu zůstavitelky v době pořízení úkonu je pak také svědectví [anonymizováno] [jméno] [příjmení], z jejíhož výslechu k této otázce nevyplývají žádné skutečnosti.

32. Z výše uvedeného vyplývá, že z provedeného svědeckého dokazování a listinných důkazů nelze učinit závěr o tom, zda zůstavitelka trpěla či netrpěla duševní poruchou, která by mohla mít zásadní vliv na její schopnost ke konkrétním právním úkonům. S ohledem na výsledky tohoto dokazování jsou zjištění vyplývající z těchto důkazů pro hodnocení duševního stavu zůstavitelky zásadně bezvýznamná. Za této situace je tak především podstatné, jaké okolnosti byly zjištěny znaleckým dokazováním.

33. I když sám odvolací soud hodnotí svědecké a listinné dokazování provedené v tomto řízení za zásadně bez významu pro závěry o duševním stavu zůstavitelky v době sepisu závěti, lze konstatovat, že význam mu v souladu se závěry soudu nepřikládali ani znalci, kteří zpracovávali posudky v listinné formě. Když svědci byli v tomto řízení vyslýcháni až po vypracování obou znaleckých posudků nařízených soudem, jak bylo výše uvedeno, výsledky tohoto dokazování jsou zásadně v souladu s tím, co plyne z protokolu, v nichž byly zaznamenány svědecké výpovědi stejných svědků ve věci 10 C 15/2013, s nimiž byli znalci při zpracování znaleckých posudků seznámeni. Za této situace tak nebylo potřeba doplňovat dokazování v této věci před výslechem znalců v této věci tak, že by znalci byli s výsledky svědeckého dokazování v tomto řízení (znovu) seznámeni, nepřispělo-li dokazování k jiným výsledkům, než které vyplývaly z dokazování ve věci 10 C 15/2013.

34. Znalecké dokazování nařízené soudem v této věci zásadní a rozhodující zjištění přineslo. Závěry znaleckého posudku [anonymizováno] [jméno] [příjmení] [příjmení] byly plně potvrzeny znaleckým posudkem [ulice] [anonymizována dvě slova] v [obec]. Především tento druhý znalecký posudek je dle svého obsahu úplný, neboť se zabýval i kompletní zdravotnickou dokumentací zůstavitelky (včetně ošetřovatelské dokumentace), přitom znalci své závěry přesvědčivě a srozumitelně zformulovali. Za této situace tak má odvolací soud za to, že v dané věci již není potřeba dále provádět výslech znalkyně [příjmení] [jméno] [příjmení] [příjmení] (která byla v řízení před soudem prvého stupně vyslechnuta jako svědkyně). Znalecký posudek [ulice] [anonymizována dvě slova] pak byl ztvrzen i výslechem zpracovatele posudku [anonymizováno] [jméno] [příjmení] (zpracovatel [anonymizováno] [jméno] [příjmení] byl vyslechnut jako svědek). Výslech zpracovatele posudku [anonymizováno] [ulice] pak odvolací soud z hlediska řádného provedení znaleckého posudku považuje za dostačující.

35. Na základě znaleckého dokazování, zejména ze znaleckého posudku [ulice] [anonymizována dvě slova], lze jednoznačně uzavřít, že zůstavitelka v době pořízení závěti trpěla mimo jiné také smíšenou kortikální a subkortikální demencí, a to takové tíže, že její volní vlastnosti byly závažně narušené a zůstavitelka nebyla schopna posoudit následky svého jednání. Takový závěr je přitom závěrem ryze odborným ve vztahu k dané specializaci znalce, nejde tedy o posouzení právní otázky, jak namítají odvolatelé, neboť znalec hodnotí zdravotní stav zůstavitelky a jeho důsledky z hlediska medicínského, nepřináší žádný právní závěr o tom, jak se promítá tento závěr do způsobilosti zůstavitelky k právnímu úkonu, který by byl závěrem právním. Tyto odborné závěry znalce přitom logicky vyplývají ze znaleckého posudku, v němž znalec popsal podklady, které měl k dispozici, tyto podklady shrnul v souhrnu a následně se s nimi odborně vypořádal v závěru znaleckého posudku, kde nejprve popisuje zjištěný stav, který dále medicínsky hodnotí. Je zřejmé, že znalec pro své závěry nepovažoval významné obsahy výpovědí svědků, což odvolací soud i s ohledem na výsledky dokazování považuje za zcela přiměřené a z hlediska odbornosti znalce logické. Tímto znaleckým posudkem jako revizním znaleckým posudkem pak znalci potvrdili závěry znalkyně [příjmení] [jméno] [příjmení] [příjmení].

36. Tyto jednoznačné a přesvědčivé závěry znaleckého dokazování nezpochybňují ani znalecké posudky (doplněné výslechem těchto znalců) předložené žalovanými.

37. Jde-li o znalecký posudek [anonymizováno] [jméno] [příjmení] ze dne [datum] (a jeho výslechu v tomto řízení), pak je především nutno konstatovat, že tento znalec se vyjadřuje ke zcela jiným otázkám, než které byly předmětem znaleckého dokazování v rámci znaleckého dokazování nařízeného soudem. Tento znalec se dle zadání měl vyjádřit k tomu, zda jen„ ze dvou z běžných vyšetření, která provedl [anonymizováno] [příjmení]“ lze spolehlivě stanovit diagnózu, že zůstavitelka byla dementní a dále měl odděleně zodpovědět otázku, zda je možné z podkladů, které měla k dispozici znalkyně [příjmení] [příjmení] [příjmení] –„ tedy dva v posudku citované záznamy o vyšetření [anonymizováno] [příjmení] a poznámky v nálezu nemocnice ve [obec] intermitentně zmatená“ učinit jednoznačný a kategorický závěr o demenci a vymizelých rozpoznávacích schopnostech zůstavitelky. Odpovědí na tyto otázky však nemůže být zpochybněno provedené znalecké dokazování, neboť z něj je zřejmé, že ani znalkyně [příjmení] [příjmení] [příjmení] a následně zejména ani [ulice] [anonymizována dvě slova] nevycházely jen ze dvou zběžných vyšetření [anonymizováno] [příjmení], případně z poznámky v nálezu nemocnice ve [obec]„ intermitentně zmatená“. Zpráva o vyšetření a záznam o zmatenosti sice byly součástí podkladů, k nimž znalci přihlíželi, zcela zjevně však nebyly jedinými podklady, ze kterých znalci vycházeli, naopak měli k dispozici řadu dalších záznamů zdravotní a ošetřovatelské dokumentace. Odpovědi na tyto otázky, tedy závěr [anonymizováno] [jméno] [příjmení], že jen na základě těchto podkladů není možné stanovit diagnózu demence ve vztahu ke znaleckému dokazování nařízenému soudem tak nemá žádný význam a nijak ho nezpochybňuje.

38. Rovněž znalecký posudek znalce [příjmení] [jméno] [příjmení] má odpovídat jen na otázku, zda z CT nálezu zůstavitelky lze nade vší pochybnost dovodit, že každý pacient s takovýmto nálezem trpí smíšenou kortikální a subkortikální demencí a že tedy má nejen poruchu paměti, výbavnosti a pracovní paměti, ale že má narušeny i exekutivní funkce a schopnost abstraktního myšlení, a dále měl odpovědět na otázku, zda lze s určitostí uzavřít, že [jméno] [příjmení] nebyla dne [datum] schopna posoudit následky svého jednání ve vztahu k darovací smlouvě, kterou uzavřela. Je zřejmé, že na druhou otázku znalec nemohl ani odpovědět, neboť to nebylo v souladu s jeho specializací v oboru zdravotnictví – radiodiagnostika. Jde-li pak o odpověď na první otázku, je nutno opět konstatovat, že ani posudek [anonymizováno] [příjmení] [příjmení] ani znalecký posudek [ulice] [anonymizována dvě slova] nevychází pouze z výsledku CT vyšetření, nýbrž popsaný nález důsledně posuzuje v kontextu všech zjištěných skutečností vyplývajících zejména ze zdravotnické a ošetřovatelské dokumentace. K zadané otázce se znalecký posudek [anonymizováno] [jméno] [příjmení] vyjadřuje pouze obecně, když uzavírá, že z CT vyšetření, ba dokonce s verbálního znění jeho popisu, nelze usuzovat, že musí být přítomna demence. Je totiž zřejmé, že tento závěr činí znalec nikoli ve vztahu ke konkrétnímu znaleckému posudku znaleckého ústavu, když současně uvádí, že posudkem nezpochybňuje posudek znaleckého ústavu, neboť mu to vzhledem k odbornosti nepřísluší, ale také proto, že nedospěl k úsudku, že byl založen pouze na výkladu CT vyšetření.

39. Zpochybnit závěry znaleckého dokazování není způsobilý ani žalovanými předložený znalecký posudek [anonymizováno] [jméno] [příjmení] ze dne [datum], který je zpracován v oboru zdravotnictví – specializace neurologie. Především je nutno konstatovat, že tento znalecký posudek není zcela věrohodný již proto, že úvodem znalec v podkladech neuvádí, že by měl k dispozici zdravotní dokumentaci, nevyplývá to ani z podkladů, které ve svém posudku popisuje, přesto ve svém výslechu znalec uvedl, že zdravotnickou dokumentaci měl k dispozici, ačkoliv z ní zjevně při zpracování svého znaleckého posudku podle jeho obsahu nevycházel. Vůbec pak už není konstatováno, že by měl znalec k dispozici i významné záznamy ošetřovatelské dokumentace [příjmení] [jméno] popisující stavy zůstavitelky v době krátce před sepisem závěti. Již z tohoto důvodu nelze brát tento posudek za zcela věrohodný. Jde-li pak o znalce z oboru neurologie, je zřejmé, že ve vztahu k tomuto oboru není způsobilý jako znalec vyjadřovat se k tomu, jaký byl duševní stav zůstavitelky. Navíc tomuto znalci opět byly položeny otázky, které zúžily možnost jeho odpovědí, neboť byl dotázán, zda je možné na základě dvou vyšetření, která provedl [anonymizováno] [jméno] [příjmení] a z výpisu [nemocnice] týkajícího se dvou hospitalizací v době od [datum] do [datum] a od [datum] do [datum] s přihlédnutím k výpovědi svědků i ošetřujícího praktického lékaře spolehlivě určit, že zůstavitelka v době závěti trpěla smíšenou kortikální a subkortikální demencí. Tedy je zřejmé, že podle tohoto zadání znalec nemohl vycházet z ostatní dokumentace, než která je popsána v dané otázce. Měl-li pak znalec vycházet z„ z výpisu [nemocnice] týkajícího se dvou hospitalizací“, pak je zřejmé, že takový podklad nebyl vůbec znalcem při zpracování znaleckého posudku použit. Uvádí-li tedy znalec jen na základě zadané otázky, tedy jen na základě zadaných materiálů závěr, že z podkladů není možné jednoznačně určit, zda-li zůstavitelka trpěla kortikální a subkortikální demencí, pak je zřejmé, že tím rovněž nemůže být nijak zpochybněno znalecké dokazování nařízené soudem, neboť lze znovu zopakovat, že znalecký posudek zejména [ulice] [anonymizována dvě slova] vycházel z komplexní zdravotnické dokumentace, včetně dokumentace ošetřovatelské. K těmto podkladům však znalec podle obsahu znaleckého posudku zjevně nepřihlížel. Výslech tohoto znalce pak spíše potvrzuje závěry [ulice] [anonymizována dvě slova], když znalec uvedl, že v případě zůstavitelky se se vší pravděpodobností jednalo o arterosklerotickou demenci. Potvrzuje, že obraz mozkové atrofie může podpořit diagnózu demence.

40. K samotnému významu znaleckého dokazování je nutno uzavřít, že bylo prováděno v době, kdy zůstavitelku již není možné vyšetřit, tedy závěry znaleckého posudku tak mohou být zásadně založeny jen na vysoké míře pravděpodobnosti prokázání duševního stavu zůstavitelky ke dni sporného úkonu. Právě takový vysoký pravděpodobnostní závěr však ze znaleckého dokazování, které nebylo zpochybněno žádnými dalšími důkazy, vyplývá, proto na základě tohoto dokazování lze uzavřít, že žalobkyně tvrzenou skutečnost duševní poruchy zůstavitelky v době pořízení závěti prokázala (srovnej také rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 173/13).

41. Zůstavitelka tedy trpěla duševní poruchou, která natolik ovlivňovala její ovládací i rozpoznávací schopnosti, že se to podstatným způsobem týkalo také její schopnosti pořídit závěť.

42. Podle § 38 odst. 2 občanského zákoníku je neplatný právní úkon osoby jednající v duševní poruše, která jí činí k tomuto právnímu úkonu neschopnou.

43. Z výše uvedeného tedy vyplývá, že zůstavitelka v důsledku prokázané duševní poruchy byla neschopná úkonu pořízení závěti, neboť trpěla duševní poruchou, pro kterou nebyla schopna ovládat své jednání a rozpoznávat jeho důsledky, takže nebyly zachovány takové složky projevu vůle, aby bylo možné považovat její projev vůle za platný ve smyslu ustanovení § 34 a § 38 odst. 2 obč. zák.

44. Nepořídila-li zůstavitelka platně závěť ve prospěch žalovaných, pak žalovaní nemohou být dědici zůstavitelky. Byla-li žalobkyně na podání žaloby odkázána na základě usnesení Okresního soudu v Kladně ze dne 20. října 2017 č. j. 32 D 168/2010-135, pak není potřeba pro toto řízení prokazovat naléhavý právní závěr na požadovaném určení, neboť ten vyplývá z výsledků dědického řízení. V tomto řízení pak soudu nepřísluší přezkoumávat, zda jsou dány podmínky pro vedení dědického řízení či nikoliv, k oprávněnosti postupu žalobkyně, která se domáhá projednání tvrzeného majetku zůstavitelky v dědickém řízení, pak odvolací soud poukazuje na rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 30. března 2017 č. j. 21 Cdo 1346/2016-553.

45. Z výše uvedeného odůvodnění odvolacího soudu vyplývá, že rozhodnutí soudu prvého stupně je správné, proto je odvolací soud postupem podle § 219 o. s. ř. potvrdil.

46. Správně rozhodl soud prvého stupně také o náhradě nákladů řízení, a to podle procesního výsledku postupem podle § 142 odst. 1 o. s. ř. Procesně úspěšné žalobkyni tak přísluší náhrada nákladů řízení, která spočívá v náhradě nákladů právního zastoupení. Má-li odvolací soud podpůrně při stanovení odměny za úkon právní služby vycházet z vyhlášky č. 177/1996 Sb. při absenci právního předpisu podle § 151 odst. 2 o. s. ř., pak je nutno konstatovat, že pro tento typ řízení vyhláška č. 177/1996 Sb. neobsahuje speciální sazbu. V dané věci nejde o situaci předpokládanou ustanovením § 9 odst. 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (advokátní tarif), neboť předmět řízení je penězi ocenitelný. Hodnota práva, o němž má být rozhodnuto, není dosud zjištěna, zjišťovat ji jen pro účely stanovení náhrady nákladů řízení by bylo zcela nepřiměřené, avšak s ohledem na charakter tohoto práva nelze bez dalšího vycházet jen z ustanovení § 9 odst. 1 advokátního tarifu. Za této situace tak odvolací soud považuje za důvodné přiměřeně aplikovat ustanovení § 9 odst. 4 písm. b) advokátního tarifu. Poměřeno tímto odůvodněním je pak zřejmé, že žalobkyni, která se neodvolala, byla přiznána náhrada nákladů řízení zásadně v nižší hodnotě, než v jaké by bylo možné stanovit náklady řízení podle výše uvedené úvahy. Stanovenou výši odměny za právní zastoupení pak odvolací soud shledává zcela přiměřenou vzhledem k charakteru této věci, složitosti poskytnuté právní služby a významu věci pro účastníky a jde tak tedy o odpovídající náklady řízení poměřeno zásadou spravedlivého uspořádání vztahu mezi účastníky. Soud prvého stupně správně stanovil také hotové výdaje, na odůvodnění jeho rozhodnutí lze v této části zcela odkázat.

47. Odvolací soud proto potvrdil rozhodnutí soudu prvého stupně také ve výroku o náhradě nákladů řízení. Ani odvolací soud neshledal žádné důvody pro postup podle § 150 o. s. ř. Je sice skutečností, že žalovaní jsou laici, a to jak z hlediska právního, tak i z hlediska lékařského, kteří si nemuseli být bez dalšího vědomi zdravotního stavu zůstavitelky, avšak s ohledem na výsledky dokazování, ve vztahu, k nimž žalovaní nijak neupravili své procesní stanovisko, neshledal odvolací soud ani v této okolnosti důvody hodné zvláštního zřetele pro to, aby žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení mimořádně odepřel.

48. Jde-li o náhradu nákladů odvolacího řízení, zde odvolací soud rovněž postupoval za použití § 224 odst. 1 o. s. ř., podle § 142 odst. 1 o. s. ř., když rovněž z výše uvedených důvodů neshledal důvody pro aplikaci ustanovení § 150 o. s. ř. Procesně úspěšné žalobkyni tak přísluší plná náhrada nákladů odvolacího řízení. Vzhledem k tomu, že právní zástupce žalobkyně vyčíslil náklady řízení ve výši, která nepřesahuje výši, kterou by odvolací soud shora popsaným způsobem stanovil jako odměnu, dále vzhledem k tomu, že žalobkyně řádně vyúčtovala také náhradu cestovních výdajů, přitom se eventuálních jiných nákladů odvolacího řízení vzdala, přiznal žalobkyni náhradu nákladů řízení v požadované výši, v této výši jde opět o výši nákladů řízení, která je zásadně v souladu s principem spravedlivého uspořádání vztahu mezi účastníky.

Poučení