24 C 202/2021 - 105

Rubrum

Okresní soud v Liberci rozhodl samosoudcem Mgr. Ivanou Štěpánovou ve věci žalobce: [Jméno žalobce], narozený [Datum narození žalobce] bytem [Adresa žalobce] zastoupený advokátem [Jméno advokáta A] sídlem [Adresa advokáta A] proti žalovanému: [právnická osoba], IČO [číslo] sídlem [adresa] zastoupený advokátem [Jméno advokáta B] sídlem [Adresa advokáta B] o zaplacení 796 371 Kč s příslušenstvím, takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení ve výši 76 982,47 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalovaného.

III. Žalobce je povinen zaplatit České republice náklady řízení ve výši 7 198 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 7.10.2021 domáhal vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 796 371 Kč se zákonným úrokem z částky 796 371 Kč od 1.10.2021 do zaplacení. Žalobu odůvodnil tím, že dne 31.5.2016 vydal Okresní soud v Liberci elektronický platební rozkaz č.j. EPR 15176/2016 – 13, kterým uložil žalobci v pozici žalovaného zaplatit žalovanému v pozici žalobce částku 431 475 Kč s příslušenstvím, přičemž žalovaná částky měla představovat neuhrazené měsíční zálohy na náklady spojené se správou polyfunkčního domu na adrese [adresa], ve kterém žalobce vlastní bytové jednotky č. [číslo] a v rozhodné době dále vlastnil jednotky č. [číslo]. Protože žalobce v pozici žalovaného podal opožděný odpor, nabyl elektronický platební rozkaz právní moci a pohledávka byla následně vymáhána exekučně, a to v rámci exekučního řízení vedeného pod sp. zn. [spisová značka] Exekutorským úřadem [adresa], [tituly před jménem] [jméno FO]. V rámci exekuce byla na předmětnou pohledávku uhrazena částka 796 371 Kč, v důsledku čehož byla exekuce dne 29.10.2018 zastavena. Žalobce tvrdil, že v době podání návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu však žalovanému již nic nedlužil, neboť část pohledávek byla uhrazena přímými platbami ještě před podáním návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu a část zanikla jednostranným započtením pohledávek. Část pohledávek pak zanikla platbami provedenými po vydání elektronického platebního rozkazu. Konkrétně v případě jednotek č. [číslo] a[Anonymizováno][číslo] mělo jít o pohledávky za období září 2013 – leden 2016, které byly dle tvrzení žalobce uhrazeny pro rok 2013 platbami ze dne 27.12.2013 (částka [částka]), pro rok 2014 platbami ze dne 11.2.2014, 17.4.2013, 10.6.2014, 6.8.2014, 10.10.2014, 20.1.2015 (vždy částka [částka]), pro rok 2015 platbami ze dne 6.2.2015, 2.3.2015, 16.4.2015, 15.7.2015, 9.10.2015, 6.11.2015, 9.6.2017, 14.6.2017, 14.7.2017, 18.7.2017, 31.7.2017 a 1.8.2017 (vždy částka [částka]). V případě jednotky č. [číslo] mělo jít o pohledávky za období září 2013 – leden 2016, které byly dle tvrzení žalobce uhrazeny platbami ze dne 25.8.2013 (částka [částka]), 11.2.2014, 14.5.2014, 6.8.2014, 11.9.2014 (vždy částka [částka]), 6.2.2015, 16.4.2015, 1.7.2015, 14.9.2015 (vždy částka [částka]), 9.10.2015, 13.11.2015, 14.12.2015 a 10.3.2016 (vždy částka [částka]). V případě jednotky č. [číslo] a [číslo] mělo jít o pohledávky za období od září 2013 do konce roku 2014, které byly dle tvrzení žalobce uhrazeny platbami ze dne 10.10.2014, 10.11.2014, 9.12.2014, 10.3.2015, 16.4.2015, 11.2.2014, 10.3.2014, 8.4.2014, 14.5.2014, 10.6.2014, 10.7.2014, 6.8.2014, 18.9.2014, 10.10.2014, 2.3.2015, 2.3.2015, 6.11.2014 (vždy částka [částka]). Pohledávky za rok 2015 ve výši 79 224 Kč měly zaniknout započtením. V případě jednotek č. [číslo] mělo jít o pohledávky za období září 2013 – leden 2016, a to ve výši [částka], [částka] a [částka], přičemž všechny pohledávky zanikly započtením. Započtením pak měla zaniknout i pohledávka ve výši [částka] z titulu nedoplatku na vodném a stočném a pohledávka ve výši 18 005 Kč z titulu nedoplatku na elektrické energii. K započtení podle tvrzení žalobce došlo jednostranným úkonem dne 18.10.2017, o čemž byl žalovaný informován dopisem ze dne 22.11.2017. K započtení uplatnil žalobce své pohledávky vůči žalovanému, které na něj postoupil smlouvou o postoupení pohledávek pan [jméno FO], přičemž šlo o pohledávku ve výši 67 500 Kč z titulu odměny za správcovství za období říjen 2014 – prosinec 2015, dále o pohledávky z titulu nákladů vynaložených na úklid společných prostor za období říjen 2014 – září 2015 ve výši 62 000 Kč a za období říjen 2015 – prosinec 2016 ve výši 75 000 Kč a dále o pohledávku ve výši 60 621 Kč z titulu vynaložených nákladů na opravu [Anonymizováno]. Žalobce tak tvrdil, že v rámci exekučního řízení plnil bez právního důvodu, případně z právního důvodu, který odpadl, a proto se žalovaný na úkor žalobce bezdůvodně obohatil.

2. Žalovaný s žalobou nesouhlasil. K žalobě se vyjádřil tak, že žalobce uplatňuje nárok, pro který existuje překážka věci rozsouzené, neboť o nárocích žalobce již bylo pravomocně rozhodnuto v řízení vedeném u Okresního soudu v Liberci spod sp. zn. EPR 15176/2016. Skutečnost, že se žalobce v tomto řízení o svá práva nestaral a byl nečinný, nemůže jít k tíži žalovaného, stejně tak jako skutečnost, že žalobce na pravomocně přiznanou pohledávku dobrovolně neplnil a musela být proto zahájena exekuce. Pokud jde o započtení pohledávek z let 2014 – 2016, vznesl žalovaný námitku promlčení a uvedl, že žalobcem tvrzené započítávané pohledávky žalovaný v minulosti odmítl jako neoprávněné, o čemž byl žalobce informován dopisem ze dne 27.10.2017.

3. Z informací o jednotkách, získaných online nahlížením do katastru nemovitostí, bylo zjištěno, že žalobce je vlastníkem jednotek č. [číslo], vymezených v budově č.p. [číslo], v katastrálním území [adresa], číslo LV [číslo].

4. Z návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu bylo zjištěno, že žalovaný v pozici žalobce uplatnil vůči žalobci v pozici žalovaného své pohledávky na zaplacení částky 57 444 Kč, 171 429 Kč, 179 004 Kč, 5 593 Kč a 18 005 Kč, vše s příslušenstvím v podobě zákonného úroku z prodlení, a to z titulu neuhrazených nákladů spojených se správou domu č.p. [číslo] na adrese [adresa] a dále z titulu nedoplatku na odebrané elektřině a na vodném a stočném, vše v souvislosti s vlastnictvím bytových jednotek č. [číslo] v uvedeném domě.

5. Z elektronického platebního rozkazu č.j. EPR 15176/2016 – 13, vydaného Okresním soudem v Liberci dne 31.5.2016, bylo zjištěno, že žalobci v pozici žalovaného byla uložena povinnost zaplatit žalovanému v pozici žalobce částku 57 444 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05% ročně z této částky od 1.1.2014 do zaplacení, částku 171 429 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05% ročně z této částky od 1.1.2015 do zaplacení, částku 179 004 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05% ročně z této částky od 1.1.2016 do zaplacení, částku 5 593 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05% ročně z této částky od 22.4.2015 do zaplacení, částku 18 005 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05% ročně z této částky od 31.1.2015 do zaplacení a dále zaplatit náhradu nákladů řízení ve výši 54 867 Kč.

6. Z usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci č.j. 36Co 63/2017 – 126 ze dne 12.10.2017 bylo zjištěno, že odvolací soud potvrdil usnesení okresního soudu č.j. 18 C 301/2016 – 30, kterým byl odpor proti elektronickému platebnímu rozkazu č.j. EPR 15176/2016 – 13 odmítnut pro opožděnost a žalobci v postavení žalovaného bylo uloženo, aby žalovanému v postavení žalobce zaplatil náhradu nákladů řízení ve výši 25 797 Kč.

7. Z úředního záznamu ve spisu EPR 15176/2016 ze dne 5.12.2017 bylo zjištěno, že dne 31.5.2016 byl vydán elektronický platební rozkaz č.j. EPR 15176/2016 – 13, dne 24.6.2017 byl podán odpor, odůvodněný podáním ze dne 22.7.2016, v němž byla vznesena námitka věcné nepříslušnosti Okresního soudu v Liberci. Usnesením Vrchního soudu v Praze č.j. 1463/2016 – 26 ze dne 27.12.2016 bylo rozhodnuto, že věcně příslušné jsou okresní soudy. Odpor podaný dne 24.6.2016 byl usnesením č.j. 18 C 301/2016 – 30 ze dne 23.1.2017 odmítnut pro opožděnost, neboť platební rozkaz byl žalobci v postavení žalovaného doručen dne 7.6.2016. Usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci č.j. 36Co 63/2017 – 126 ze dne 12.10.2017 byl usnesení okresního soudu potvrzeno. Usnesení nabyla právní moci dne 21.11.2017.

8. Z exekučního příkazu č.j. [spisová značka] ze dne 18.1.2018, vydaného soudním exekutorem [tituly před jménem] [jméno FO], Exekutorský úřad [adresa], bylo zjištěno, že pověřený soudní exekutor rozhodl o provedení exekuce vedené na základě pověření Okresního soudu v Liberci, vydaného dne 12.12.2017 pod č.j. 74 EXE 61973/2017, podle elektronického platebního rozkazu č.j. EPR 15176/2016 – 13, ve spojení s usnesením Okresního soudu v Liberci č.j. 18 C 301/2016 – 30 a usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci č.j. 36Co 63/2017 – 126, a to přikázáním pohledávky, kterou měl žalobce v postavení povinného vůči [jméno FO] z titulu kupní smlouvy ze dne 27.11.2017. Dlužníkovi povinného, tj. [tituly před jménem] [jméno FO] bylo uloženo, aby na účet soudního exekutora po doručení příslušných informací vyplatil částku 57 444 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05% ročně z této částky od 1.1.2014 do zaplacení, částku 171 429 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05% ročně z této částky od 1.1.2015 do zaplacení, částku 179 004 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05% ročně z této částky od 1.1.2016 do zaplacení, částku 5 593 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05% ročně z této částky od 22.4.2015 do zaplacení, částku 18 005 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05% ročně z této částky od 31.1.2015 do zaplacení, náklady nalézacího řízení ve výši 54 867 Kč, 25 797 Kč a 13 898 Kč a dále mu bylo uloženo, aby pohledávku blokoval i pro předběžné náklady exekuce ve výši 174 500 Kč.

9. Ze sdělení Exekutorského úřadu [adresa] ze dne 16.6.2022 č.j. [spisová značka] bylo zjištěno, že v rámci exekuce vedené pod sp. zn. [spisová značka] byla vymožena částka 796 821 Kč, toho částka 431 475 Kč představovala jistina dluhu, částka 94 562 Kč představovala náklady nalézacího řízení včetně řízení odvolacího, částka 122 898 Kč představovala úroky, částka 25 797 Kč představovala náklady oprávněného v exekučním řízení a zbytek tvořily náklady exekutora.

10. Z listiny označené jako „Zápočet pohledávek“ ze dne 18.10.2017 bylo zjištěno, že žalobce oznámil žalovanému, že ke dni 18.10.2017 provedl zápočet svých pohledávek proti pohledávám, které má vůči němu žalovaný. Pohledávky žalobce zde byly uvedeny čtyři, v celkové výši 265 121 Kč a byly specifikovány tak, že v případě částek 75 000 Kč a 62 000 Kč jde o částky, které žalobce zaplatil za úklid společných prostor v polyfunkčním domě na adrese [adresa], v případě částky 60 621 Kč jde o částku, kterou žalobce zaplatil za opravu zvonků a v případě částky 67 500 Kč jde o odměnu za správcovství v uvedeném domě. Pohledávek žalovaného zde bylo uvedeno šest, v celkové výši 252 085 Kč a konkrétně šlo o pohledávky ve výši 22 735 Kč, 54 564 Kč, 71 964 Kč, 79 224 Kč, 5 593 Kč a 18 005 Kč a byly specifikovány tak, že jde o pohledávky vzniklé neuhrazením záloh na služby dle EPR 15176/2016 – 13 ze dne 31.5.2016, a to za jednotku č. [Anonymizováno] za období 9 – 12/2013 a 1/2014, 2 – 12/2014 a 1/2015, 2 – 12/2015 a 1/2016, za jednotky č. 658/24, 26, 27 za období 2 – 12/2015 a 1/2016. Zbylé pohledávky pak měly přestavovat doplatek vodného a stočného za období 28.2.2014 – 21.2.2015 a elektrickou energii spotřebovanou v jednotce č. [Anonymizováno] v období 18.12.2013 – 15.12.2014. Žalobce oznámil započtení části pohledávky a po žalovaném žádal doplacení nevypořádané části ve výši 13 036 Kč. Z podacího lístku ze dne 19.10.2017 pak bylo zjištěno odeslání zásilky žalovanému.

11. Z dopisu ze dne 27.10.2017 bylo zjištěno, že [jméno FO] jako předseda výboru Společenství vlastníků jednotek [adresa] sdělil žalobci, že neuznává závazky Společenství vlastníků jednotek [adresa] ve výši 252 085 Kč a nadále eviduje závazky žalobce vůči Společenství vlastníků jednotek [adresa], jejichž úhradu stále žádá. Z obálky a podacího lístku pak bylo zjištěno, že dne 13.11.2017 odeslal žalovaný zásilku žalobci.

12. Z výpisu z účtu č. [č. účtu] s názvem „Společenství vlastníků jednotek [Anonymizováno]“ za období od června 2016 do srpna 2016 bylo zjištěno, že ve dnech 9.6.2017, 14.6.2017, 14.7.2017, 18.7.2017, 31.7.2017 a 1.8.2017 byly na tento účet připsány platby ve výši 1 513 Kč, přičemž všechny platby byly odeslány z účtu č. [č. účtu] s názvem „[jméno FO]“ a u všech plateb byl uveden variabilní symbol [var. symbol]. Z výpisů byla zjištěna rovněž platba ze dne 29.8.2017 ve výši 2 616 Kč z účtu č. [č. účtu] s názvem „[jméno FO]“, označená variabilním symbolem [var. symbol].

13. Z výpisu z účtu č. [č. účtu] za období od června 2016 do srpna 2016 bylo zjištěno, že ve dnech 9.6.2017, 14.6.2017, 14.7.2017, 18.7.2017, 31.7.2017 a 1.8.2017 byly provedeny platby ve výši 1 513 Kč na účet č. [č. účtu]. Účet je veden na jméno [jméno FO], výpis z účtu pak byl adresován paní [jméno FO].

14. Svědek [jméno FO]) vypověděl, že je dědečkem žalobce, společenství vlastníků zakládal a asi 10 let byl i pověřeným vlastníkem a správcem domu, ve funkci skončil někdy na konci roku 2015. Svědek vypověděl, že jako pověřený vlastník a správce měl přístupy k účtům, kam chodily zálohové platby, své platby předával účetní k zanesení do účetnictví, o všech platbách měl přehled. Při skončení funkce všechny své účty, kdy platil za různé služby, nestihl předat, následně žalovaného vyzýval k úhradě, na což nebylo reagováno. Pohledávky poté postoupil svému vnukovi, tedy žalobci, což žalovanému písemně oznámil. Ohledně variabilních symbolů, pod kterými chodily platby za jednotlivé jednotky, svědek vypověděl, že variabilní symboly tvořila účetní při rozpisu plateb každý rok v lednu, variabilní symboly byly stále stejné, vždy bylo ve variabilním symbolu obsaženo číslo jednotky. Zároveň pokud na účet společenství vlastníků přišla platba, byl tam uveden nejen variabilní symbol, ale i jméno. Svědek uvedl, že například z výpočtového listu pro jednotky [Anonymizováno] a [Anonymizováno] za rok 2012, do kterého při výslechu nahlédl, se podává, že variabilní symbol byl [Anonymizováno], na tři jednotky byl jeden variabilní symbol. K dotazu zástupce žalobce uvedl, že nemůže vyloučit, že by společný variabilní symbol byl i pro prodejny, tedy pro jednotky č. [hodnota], [Anonymizováno] a [Anonymizováno]. Ohledně osoby [jméno FO] uvedl, že je to druhý dědeček žalobce, je proto možné, že nějaké platby šly z jeho účtu, vlastně to tak fungovalo delší dobu. K dotazu soudu vypověděl, že do roku 2016 nebylo možné, aby platby za stejné bytové jednotky chodily na účet společenství vlastníků jednotek pod různými variabilními symboly v jednom roce. V současné době jsou variabilní symboly tvořeny číslem jednotky, tedy například [Anonymizováno], [číslo]. Svědek dále vypověděl, že platby za období roku 2015 byly provedeny v roce 2017 proto, že za roky 2015 a 2016 nebylo provedeno vyúčtování.

15. Mezi účastníky nebylo sporné, že žalobce žalovanému v rámci nařízené exekuce zaplatil částku 796 371 Kč, sporná však byla otázka, zda toto plnění bylo plněním bez právního důvodu (případně z právního důvodu, který odpadl), či nikoli, tedy zda toto plnění naplnilo některou ze skutkových podstat bezdůvodného obohacení.

16. Podle § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“) kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle § 2991 odst. 2 o.z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetková prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

17. V posuzovaném případě žalobce tvrdil, že na dlužnou pohledávku žalovanému plnil částečně platbami realizovanými ještě před vydáním elektronického platebního rozkazu, částečně platbami po vydání platebního rozkazu a částečně došlo k zániku pohledávky započtením, které žalobce provedl jednostranně písemnou formou dne 18.10.2017.

18. Pokud jde o platby realizované do vydání elektronického platebního rozkazu, tj. do 31.5.2016, pak tyto platby měly být tvrzeny a prokazovány v rámci nalézacího řízení, v němž k vydání elektronického platebního rozkazu došlo. Žalobce však zůstal v tomto řízení pasivní, odpor proti elektronickému platebnímu rozkazu podal opožděně a tento následně nabyl právní moci. O pohledávkách uplatněných žalovaným v tomto nalézacím řízení tak bylo pravomocně rozhodnuto.

19. Podle § 159a odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) jakmile bylo o věci pravomocně rozhodnuto, nemůže být v rozsahu závaznosti výroku rozsudku pro účastníky a popřípadě jiné osoby věc projednávána znovu.

20. O pohledávkách žalovaného vůči žalobci bylo pravomocně rozhodnuto vydaným elektronickým platebním rozkazem, v rozsahu výroku elektronického platebního rozkazu tak nemůže být o pohledávkách rozhodováno znovu, neboť je zde překážka věci rozsouzené. Za situace, kdy exekuční titul, tj. elektronický platební rozkaz (a rozhodnutí exekutora o nákladech exekučního řízení) nebyl ani dodatečně odklizen, nelze plnění poskytnuté na základě toto rozhodnutí považovat za plnění bez právního důvodu, ani z právního důvodu, který odpadl, neboť povinnost plnit, uložená žalobci tímto rozhodnutím v době plnění trvala. Soud na tomto místě odkazuje na judikaturu Nejvyššího soudu České republiky, konkrétně na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 13. 6. 2000, sp. zn. 25 Cdo 5/2000 (zveřejněný ve sbírce pod sp. zn. R 48/2001). Soud se proto blíže nezabýval okolnostmi, za kterých měly být tyto platby realizovány, neboť ať už byly jakékoli, na posouzení věci by to nic nezměnilo.

21. Pokud jde o tvrzené započtení, soud vycházel z následujících úvah. Žalobce tvrdil, že dne 18.10.2017 jednostranně písemně započetl své pohledávky vůči pohledávkám žalovaného, čímž mělo dojít k zániku pohledávek žalovaného vůči žalobci. Soud se nejprve zabýval tím, zda by plnění v exekuci, tedy po vydání exekučního titulu a na základě tohoto exekučního titulu, mohlo představovat bezdůvodné obohacení, pokud by bylo plněno na zaniklou pohledávku. Uvedená právní otázka již byla vyřešena judikaturně, když Nejvyšší soud České republiky v rozsudku sp. zn. 23 Cdo 1283/2007 ze dne 30.4.2009 judikoval, že „jestliže bylo žalované na úkor žalobkyně poskytnuto plnění na judikátní pohledávku, kterou žalovaná neměla, protože tato pohledávka po vydání přisuzujícího rozsudku, tedy po titulu (a před uzavřením smlouvy o jejím postoupení na žalovanou), zanikla, pak došlo u žalované k bezdůvodnému obohacení spočívajícím v majetkovém prospěchu získaném plněním bez právního důvodu ve smyslu ustanovení § 451 odst. 2 občanského zákoníku (dále též je ObčZ), a to bez zřetele na to, zda byl výkon rozhodnutí zastaven podle ustanovení § 268 odst. 1 písm. g) o. s. ř. či zda (dosud) nikoliv. Ke stejnému závěru dospěl Nejvyšší soud České republiky i v usnesení sp. zn. 23 Cdo 2957/2010 ze dne 31.10.2012, ve kterém na závěry rozsudku sp. zn. 23 Cdo 1283/2007 ze dne 30.4.2009 odkázal. Ačkoli se uvedená judikatura váže ke staré úpravě bezdůvodného obohacení, obsažené v § 451 a násl. zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, ve znění účinném do 31.12.2013, soud tuto judikaturu považuje za aplikovatelnou i na posuzovaný případ. Pokud by tedy žalobce prokázal, že plnil na pohledávku, která zanikla, šlo by na straně žalovaného o bezdůvodné obohacení ve smyslu § 2991 o.z. Aby však došlo k zániku pohledávky započtením, muselo by toto jednání žalobce splňovat všechny náležitosti právního jednání, včetně určitosti právního jednání, aby z něj bylo možné jednoznačně zjistit, které pohledávky a do jaké jejich výše se uplatňují k započtení a které pohledávky nebo jejich části započtením nezanikají.

22. Z listiny označené jako „Zápočet pohledávky“ bylo zjištěno, že žalobce v rámci svého kompenzačního projevu vypočetl, jaké pohledávky má vůči žalovanému, přičemž šlo o pohledávky ve výši 75 000 Kč a 62 000 Kč za úklid společných prostorů v polyfunkčním domě [adresa], pohledávku ve výš 60 621 Kč za opravu zvonků ve stejném domě a pohledávku ve výši 67 500 Kč za správcovství v témže domě, celkem tedy pohledávky ve výši 265 121 Kč. Pohledávky k započtení byly specifikovány tak, že jde o pohledávky ve výši 22 735 Kč, 54 564 Kč, 71 964 Kč, 79 224 Kč, 5 593 Kč a 18 005 Kč, celkem ve výši 252 085 Kč, s tím, že mělo jít o pohledávky vzniklé neuhrazením záloh za služby – viz EPR 15176/2016 – 13 ze dne 31.5.2016, konkrétně se týkající jednotky č. 658/5 za období 9 – 12/2013 a 1/2014, 2 – 12/2014 a 1/2015, 2 – 12/2015 a 1/2016 a jednotek č. [Anonymizováno],[Anonymizováno][Anonymizováno], [Anonymizováno] za období 2 – 12/2015 a 1/2016. Zbylé pohledávky pak měly přestavovat doplatek vodného a stočného za období 28.2.2014 – 21.2.2015 a elektrickou energii spotřebovanou v jednotce č. [Anonymizováno] v období 18.12.2013 – 15.12.2014. Žalobce uvedl, že započítává část své pohledávky a nevypořádanou část ve výši 13 036 Kč žádá uhradit na bankovní účet. Žalobce však neuvedl, kterou část své pohledávky, resp. které části kterých svých pohledávek započítává a která část nebo které části nadále trvají, tedy které části nebo která část započtením nezanikne. Takové právní jednání, ve kterém není srozumitelně a určitě určeno, které započítávané pohledávky v celkovém součtu převyšující pasivně započítávané pohledávky se uplatňují k započtení, je konstantní judikaturou Nejvyššího soudu České republiky hodnoceno jako právní jednání zdánlivé (§ 553 odst. 1 o.z.), k němuž nelze přihlížet (§ 554 o.z.). Soud zde odkazuje například na rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky sp. zn. 23 Cdo 1593/2023 ze dne 30.8.2023, sp. zn. 32 Cdo 565/2019 ze dne 17.8.2000 a sp. zn. 23 Cdo 2901/2021 ze dne 30. 11. 2022. S ohledem na tyto závěry soud k právnímu jednání žalobce, které mělo spočívat v započtení pohledávek, nepřihlédl, neboť šlo o právní jednání zdánlivé. Protože k tomuto právnímu jednání nebylo možné přihlížet, soud se dále nezabýval samotnou existencí pohledávek žalobce, a proto ani neprovedl žalobcem označené důkazy k prokázání tvrzení o existenci těchto pohledávek (příjmové pokladní doklady a oznámení o postoupení pohledávek).

23. Poslední kategorií právních jednáních, v důsledku kterých mělo dojít k zániku pohledávky žalovaného, byly platby ve výši [částka], provedené dne 9.6.2017, 14.6.2017, 14.7.2017, 18.7.2017, 31.7.2017 a 1.8.2017. Žalobce k jejich prokázání navrhl důkaz výpisem z účtu žalovaného, k nařízenému jednání pak přinesl rovněž výpis z účtu, ze kterého měly být platby realizovány. K prokázání plateb dále navrhl výslech svědka [Anonymizováno]. Z provedeného dokazování bylo zjištěno, že platby sice byly v tvrzených dnech provedeny, avšak byly provedeny z účtu, který nebyl účtem žalobce, a zároveň s variabilním symbolem, pod kterým žalovaný platby neidentifikoval jako platby žalobce na předmětné dlužné částky. Žalobce, resp. jeho právní zástupce, při jednání pak uvedl, že nedokáže říci, proč byly platby zasílány zrovna s variabilním symbolem, s jakým byly zasílány. Z výpovědi svědka bylo zjištěno, že ve variabilním symbolu se vždy objevuje číslo jednotky, za kterou je platba odváděna, což v posuzovaném případě nebylo splněno, neboť u plateb byl uveden variabilní symbol [var. symbol] a [var. symbol], ačkoli mělo jít o platby za jednotky [Anonymizováno] a [Anonymizováno]. Z výpisu z účtu žalovaného pak bylo rovněž zjištěno, že v měsíci srpnu 2017, tedy ve stejném měsíci, ve kterém byla provedena jedna z výše uvedených plateb, byla na účet žalovaného připsána platba z účtu, který je veden na jméno žalobce, s uvedením variabilního symbolu [var. symbol], z čehož lze usuzovat, že žalobci byl znám správný variabilní symbol. Žalovaný proto uvedené platby identifikoval jako platby žalobce na jednotky [Anonymizováno] a [Anonymizováno] za období roku 2015, skutečnost, že platby byly zasílán právě s uvedenými variabilními symboly nedokázal objasnit ani žalobce. Uvedené platby tak nebylo možné posoudit jako platby na tvrzené dluhy.

24. Ze všech výše uvedených důvodů soud uzavřel, že žaloba není důvodná, a proto ji v celém rozsahu zamítl.

25. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o.s.ř., podle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl.

26. Náklady řízení jsou tvořeny odměnou za zastupování, jelikož žalovaný byl zastoupen advokátem. Odměna byla stanovena podle vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále jen AT), dle § 7 AT v celkové výši 57 500 Kč za pět úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení, vyjádření k žalobě, porada s klientem, 2x účast při jednání) po 11 500 Kč. Doplnění vyjádření k žalobě nepovažuje soud za účelně vynaložený náklad, neboť k doplnění vyjádření nebyl žalovaný vyzýván a mohl se ke všem žalobním tvrzením vyjádřit v jednom podání. Stejně tak nebylo jako úkon právní služby přiznáno nahlížení do spisu, neboť nahlížení do spisu (na rozdíl od prostudování spisu při skončení vyšetřování v trestním řízení) není úkonem právní služby dle AT. Za jeden úkon právní služby zástupci dále náleží paušální částka náhrady hotových výdajů ve výši 300 Kč dle § 13 odst. 4 AT. Celkem tedy odměna a paušální náhrady hotových výdajů tvoří částku 59 000 Kč.

27. Náklady řízení jsou dále tvořeny náhradou za promeškaný čas dle § 14 AT, a to za cesty zástupce z [Anonymizováno] na jednání u Okresního soudu v Liberci konané ve dnech [datum] a [datum], celkem v trvání 12 započatých půlhodin, tj. 1 200 Kč (100 Kč x 12). Náklady řízení jsou dále tvořeny cestovným, přičemž výše cestovného na jednání konané dne [datum] byla určena podle vyhlášky č. 467/2022 Sb. (dále jen „vyhláška 1“) a výše cestovného na jednání konané dne [datum] byla určena podle vyhlášky č. 398/2023 Sb. (dále jen „vyhláška 2“). Podle § 1 písm. b) vyhlášky 1 činí sazba základní náhrady za používání osobních silničních motorových vozidel částku 5,20 Kč za 1 km, podle § 4 písm. a) vyhlášky 1 činí výše průměrné ceny za jeden litr benzínu částku 41,20 Kč. Na trase [adresa] a zpět ujel zástupce celkem [hodnota] km, průměrná kombinovaná spotřeba použitého automobilu je podle doloženého technického průkazu 5,3 litrů na 100 km. Cestovné na jednání konané dne [datum] tedy činí částku 1 683,46 Kč. Podle § 1 písm. b) vyhlášky 2 činí sazba základní náhrady za používání osobních silničních motorových vozidel částku 5,60 Kč za 1 km, podle § 4 písm. a) vyhlášky 2 činí výše průměrné ceny za jeden litr benzínu částku 38,20 Kč. Na trase [adresa] a zpět ujel zástupce celkem [hodnota] km, průměrná kombinovaná spotřeba použitého automobilu je podle doloženého technického průkazu 5,3 litrů na 100 km. Cestovné na jednání konané dne [datum] tedy činí částku 1 738,41 Kč. Soud nepřiznal žalovanému náhradu spočívající v cestovném zástupce žalovaného za cesty konané z důvodu nahlížení do spisu a z důvodu porady s klientem (žalovaným), neboť nahlížení do spisu není úkon právní služby dle AT a porada s klientem mohla být realizovaná v sídle zástupce, takový náklady soud hodnotí jako neúčelný. Protože zástupce žalovaného je plátcem daně z přidané hodnoty, patří podle § 137 odst. 3 o.s.ř. k nákladům řízení rovněž částka odpovídající dani z přidané hodnoty, kterou je advokát povinen z odměny a z náhrad odvést podle zákona o dani z přidané hodnoty, celkem ve výši 13 360,60 Kč. Celkem tedy náhrada nákladů řízení tvoří částku 76 982,47 Kč. Protože byl účastník, jemuž náleží náhrada nákladů řízení, zastoupen advokátem, bylo uloženo zaplatit tuto náhradu k rukám tohoto zástupce (§ 149 odst. 1 o.s.ř.), a to ve lhůtě dle § 160 odst. 1 o.s.ř.

28. O náhradě nákladů řízení ve vztahu ke státu bylo rozhodnuto podle § 148 odst. 1 o.s.ř. podle kterého stát má podle výsledků řízení proti účastníkům právo na náhradu nákladů řízení, které platil, pokud u nich nejsou předpoklady pro osvobození od soudních poplatků. Náklady státy spočívají ve svědečném, které je stát přiznal svědkovi [jméno FO] usnesením č.j. 24 C 202/2021 – 97 ze dne 25.3.2024. Protože žalobce byl v řízení neúspěšný, byla povinnost nahradit náklady státu uložena jemu. Lhůta k plnění byla stanovena podle § 160 odst. 1 o.s.ř.

Poučení