24 C 237/2023 - 276

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 5 rozhodl soudkyní Mgr. Irenou Šťastnou ve věci žalobkyně: [Jméno žalobkyně], narozená [Datum narození žalobkyně] bytem [adresa] zastoupená advokátem [Jméno advokáta A] sídlem [Adresa advokáta A] proti žalovanému: [Jméno žalovaného]., IČO [IČO žalovaného] sídlem [Adresa žalovaného] zastoupený advokátem [Jméno advokáta B] sídlem [Adresa advokáta B] o zaplacení 152 639 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 152 639 Kč s úroky z prodlení z této částky ve výši 15 % ročně od 3.5.2023 do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 31 114 Kč k rukám právního zástupce žalobkyně, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.

III. Žalovaný je povinen zaplatit České republice na účet Obvodního soudu pro Prahu 5 soudní poplatek za žalobu ve výši 3 816 Kč, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.

IV. Žalovaný je povinen zaplatit náhradu nákladů řízení České republice na účet Obvodního soudu pro [adresa] ve výši, jak bude určena v samostatném usnesení, a to do 3 dnů od právní moci tohoto usnesení.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se žalobou podanou zdejšímu soudu dne 11.7.2023 ve znění dalších doplnění domáhá po žalovaném zaplacení 152 639 Kč se zákonnými úroky z prodlení od 3.5.2023 do zaplacení s odůvodněním, že mezi účastníky byla dne 18.2.2022 uzavřena smlouva o úvěru, na jejímž základě byl žalobkyni poskytnut úvěr 230 000 Kč (dále též jen „Smlouva“). Žalobkyně však při sjednávání daného úvěru vždy jednala výlučně pro svoji osobní potřebu jako spotřebitelka, úvěr potřebovala pro hrazení svých běžných potřeb a splacení předchozích obdobných dluhů, žalovaného nikdy nežádala o úvěr pro účely podnikání, nesdělila mu nikdy své IČO, daný úvěr tak byl pro „podnikatelské účely“ poskytnut zcela účelově, když žalovaný bez vědomí žalobkyně do Smlouvy nepoctivě vypsal IČO žalobkyně, aby vzbudil dojem, že se jednalo o vztah podnikatelů, a to pouze z důvodu, aby se do budoucna vyhnul přezkumu smluv podle příslušných ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, neboť před poskytnutím úvěru nebyla nijak zkoumána úvěruschopnost žalobkyně, naopak žalovanému bylo známo, že žalobkyně potřebovala daný úvěr z důvodu své špatné finanční situace, kdy její příjem nepostačoval k úhradě jejích běžných potřeb a splácení jejích předchozích dluhů užitých rovněž na hrazení běžných výdajů. Žalobkyně Smlouvu sjednala prostřednictvím vyplnění internetového formuláře, následně ji telefonicky kontaktoval zprostředkovatel činný pro žalovaného pan [jméno FO], žalobkyně se následně na výzvu dostavila na smluvenou poštu, kde jí byla osobou žalobkyni neznámou předána žalovaným vyhotovená Smlouva, u které pouze žalobkyně úředně ověřila svůj podpis, následně v hotovosti obdržela sjednaný úvěr, resp. částku poníženou o provizi zprostředkovatele, tj. částku 200 000 Kč. Žalobkyně tedy Smlouvu uzavřela jako spotřebitel, nikdy nepožadovala úvěr pro podnikání a ani na své podnikání (které prováděla ve zcela minimálním rozsahu pouze pro svého zaměstnavatele dle mandátní smlouvy) nepotřebovala žádné finanční prostředky, což bylo žalovanému známo. Žalobkyně kromě toho až následně zjistila, že žalovaný je rovněž personálně propojen s dalšími společnostmi, které žalobkyni již dříve poskytly úvěry, tj. se společnostmi [právnická osoba], IČO: [IČO], a [právnická osoba]., IČO: [IČO], přičemž všichni tito úvěrující (vůči žalobkyni jednající i osobou [jméno FO], resp. za účasti notářky [tituly před jménem] [jméno FO]) tak byli zcela obeznámeni s tíživou finanční situací žalobkyně, a tuto situaci vůči žalobkyni, jako právnímu laikovi, zneužili. Smlouva, tak byla zjevně uzavřena jako spotřebitelský úvěr, a je tak absolutně neplatná pro rozpor s dobrými mravy i pro rozpor se zákonnými ustanoveními na ochranu spotřebitele, když před jejím uzavřením nebyla nijak zkoumána úvěruschopnost žalobkyně,. Žalovaný tak mohl po žalobkyni požadovat pouze uhrazení skutečně poskytnuté částky, nikoli však již hrazení úroků či dalších poplatků, když žalobkyně z týchž důvodů namítá i neplatnost ustanovení o smluvních pokutách. Žalobkyně však na daný úvěr žalovanému zaplatila celkem částku 382 639 Kč. Žalobkyně se proto domáhá zaplacení 152 639 Kč (382 639-230 000) z titulu bezdůvodného obohacení, a to spolu se zákonnými úroky z prodlení ode dne následujícího po marném uplynutí lhůty k plnění stanovené v předžalobní výzvě.

2. Žalovaný nárok žalobkyně zcela neuznal s tím, že Smlouva byla uzavřena mezi dvěma podnikateli, neboť žalobkyně ve Smlouvě, kterou opatřila svým úředně ověřeným podpisem, stvrdila výslovně, že „je podnikatelem a že tuto smlouvu uzavírá výlučně v rámci výkonu své podnikatelské činnosti, když veškeré poskytnuté finanční prostředky dle této smlouvy se zavazuje použít pro své podnikání“. Jak vyplývá z živnostenského rejstříku, žalobkyně je podnikatelkou od [datum]. Žalovanému pak nikdo nesdělil, že žalobkyně poskytnuté finanční prostředky použije za jiným účelem než k podnikání, pokud by žalovaný takovou informaci měl, Smlouvu by neuzavřel. Uzavření Smlouvy žalobkyni zprostředkovala společnost [právnická osoba], obsah komunikace žalobkyně s tímto zprostředkovatelem tak žalovanému není znám. Žalobkyně na daný úvěr zaplatila pět splátek a následně jej předčasně doplatila dne 11.1.2023, když na základě vyčíslení žalovaného doplatila zbývající dlužnou částku 343 639 Kč, tímto plněním tak zároveň celý svůj dluh plynoucí ze Smlouvy uznala. Smlouva tak byla uzavřena platně jako podnikatelský úvěr, a ani Smlouva včetně sjednaných úroků ani v jejím rámci sjednaná smluvní pokuta nejsou v rozporu s dobrými mravy. Nadto žalobkyně v předmětné době obdobné podnikatelské úvěry sjednávala opakovaně, když uzavřela minimálně tři další smlouvy o poskytnutí podnikatelského úvěru se společností [právnická osoba] a [právnická osoba].; ze strany žalobkyně by se tak mohlo jednat o úmyslnou snahu uvést věřitele v omyl s trestně právními následky; takové úmyslné nepoctivé a protiprávní jednání žalobkyně pak nemůže požívat právní ochrany. Žalovaný dále nepopíral rodinné vazby [jméno FO] a [tituly před jménem] [jméno FO], které se však nijak netýkaly předmětu tohoto řízení. Žalovaný proto žádá zamítnutí žaloby, když tvrzení žalobkyně jsou ryze účelová, spekulativní a ničím nepodložená, žalovaný se nemohl nijak dozvědět o tvrzené jiné vůli žalobkyně, než jak je uvedena ve Smlouvě, když žalobkyně za účelem uzavření Smlouvy předložila své živnostenské oprávnění a vědomě prohlásila, že poskytnuté finanční prostředky užije pro své podnikání.

3. Po provedeném dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav:

4. Žalovaný jako úvěrující a věřitel s žalobkyní jako úvěrovaným a dlužníkem dne 18.2.2022 uzavřel písemně Smlouvu, kterou se zavázal žalobkyni poskytnout úvěr ve výši 230 000 Kč, a to v hotovosti bezprostředně před podpisem Smlouvy vyplacením prostřednictvím pana [jméno FO], a žalobkyně se tento úvěr zavázala splatit v 72 měsíčních splátkách po 7 800 Kč splatných do 20. dne měsíce počínaje 20.3.2022, a to včetně úroku ve výši 35,79 % p.a. na tam uvedený účet pod VS: [var. symbol]; Smlouva obsahuje na poště úředně ověřený podpis žalobkyně, žalobkyně je v záhlaví Smlouvy identifikována kromě data narození a bydliště též uvedením, že je „podnikatelka zapsaná v živnostenském rejstříku pod identifikačním číslem [hodnota]“. V bodě I. Smlouvy „úvěrovaný prohlásil, že je podnikatelem a že tuto smlouvu uzavírá výlučně v rámci výkonu své podnikatelské činnosti, když veškeré poskytnuté finanční prostředky dle této smlouvy se zavazuje použít pro své podnikání“ s tím, že „účelem této smlouvy je poskytnutí úvěru sloužícího k financování podnikání úvěrovaného, který v tomto právním vztahu vystupuje jako podnikatel jednající v rámci výkonu svého podnikání“. V čl. IV. Smlouvy „úvěrovaný prohlásil, že mu byly před uzavřením této smlouvy poskytnuty informace o druhu, výši a trvání úvěru, o podmínkách jeho čerpání, o splátkách“ a „že mu byl bezplatně poskytnut návrh této smlouvy“ (prokázáno Smlouvou).

5. Koncept Smlouvy, který neobsahoval žádnou identifikaci žalobkyně, ohledně výše úvěru obsahoval ujednání, že 200 000 Kč bude zasláno na účet [č. účtu] a 30 000 Kč bude zasláno na účet [č. účtu] a splatnost stanovoval počínaje 20.8.2021 a splácení splátek na tam uvedený účet věřitele stanovoval pod VS: [var. symbol] byl zaslán na e-mail žalobkyně [e-mail] dne 1.2.2022, a to včetně vzoru smlouvy o zprostředkování, vzoru „poplatku zprostředkovatele“ a vzoru plné moci (viz Koncept Smlouvy ve spojení s e-mailem žalobkyni z 1.2.2022); z konceptu Smlouvy o zprostředkování připojené k tomuto e-mailu žalobkyni z 1.2.2022 plyne, že [jméno FO] se žalobkyni prokázal jako zprostředkovatel oprávněný na základě smlouvy o zprostředkování uzavřené s žalovaným zprostředkovat žalobkyni uzavření smlouvy o úvěru s žalovaným (viz bod 1. konceptu Smlouvy o zprostředkování), zároveň však bylo v bodu 2. (a 3.) konceptu Smlouvy o zprostředkování ujednáno, že tento zprostředkovatel se zavazuje žalobkyni zprostředkovat uzavření smlouvy o úvěru s žalovaným a žalobkyně se za to zavazuje zaplatit mu provizi ve výši 30 000 Kč zahrnující veškeré náklady spojené se zprostředkováním smlouvy o úvěru, administrativní poplatky za uzavření smlouvy, za posouzení žádosti o úvěr a za vyhotovení smluvní dokumentace. Z konceptu plné moci udělené [jméno FO] připojeného k tomuto e-mailu žalobkyni z 1.2.2022 plyne, že po žalobkyni bylo před uzavřením Smlouvy též požadováno, aby [jméno FO] udělila plnou moc k zastupování před notářem ve věci sepsání jednostranného uznání dluhu s přímou vykonatelností ohledně dluhu ze smlouvy o úvěru 230 000 s žalovaným.

6. Mezi účastníky nebylo sporu o tom a Vyčíslením celkové výše dluhu vyplývajícího ze Smlouvy učiněného žalovaným jednajícím jednatelem [jméno FO] dne 12.12.2022 ve spojení s kvitancí žalovaného z 2.2.2023 potvrzenou žalobkyni e-mailem [jméno FO] z 15.2.2023 plyne, že žalobkyně na základě Smlouvy zaplatila žalovanému celkem částku 382 639 Kč, a to zaplacením pěti prvních splátek po 7 800 Kč bankovním převodem pod VS: [var. symbol] (viz též Transport transakční historie z účtu žalobkyně [právnická osoba].) a zaplacením žalovaným vyčísleného doplatku dluhu ve výši 343 639 Kč dne 11.1.2023. Žalobkyně žalovaného vyzvala k vrácení žalované částky ve lhůtě 7 dnů Předžalobní výzvou z 24.4.2023 doručenou téhož dne do datové schránky žalovaného (viz doručenka do datové schránky).

7. Ohledně celkové finanční situace žalobkyně a též ohledně jednání žalovaného, resp. osob s ním personálně propojených s žalobkyní v době předcházející uzavření Smlouvy vzal soud dále za prokázané, že žalobkyně dne 16.10.2019 a 11.3.2020 uzavřela se společností [právnická osoba] smlouvy o úvěru, když označení žalobkyně v záhlaví těchto úvěrových smluv, jakož i čl. I. – účel poskytnutí úvěru jsou vymezeny obsahově zcela shodným textem, jako je tomu ve Smlouvě (viz smlouvy o úvěru z 16.10.2019 a 11.3.2020). Žalobkyně dne 5.2.2020 uzavřela smlouvu o úvěru s [právnická osoba]., v záhlaví této smlouvy je žalobkyně identifikována i svým IČO, v čl. I. této smlouvy je konstatováno, že je držitelkou živnostenského oprávnění a že úvěr je sjednáván v rámci její podnikatelské činnosti a prostředky z něj využije pouze za účelem svého podnikání (viz smlouva o úvěru z 5.2.2020). Žalobkyně dne 17.9.2020 uzavřela smlouvu o zápůjčce (spotřebitelském úvěru) s [právnická osoba], IČO: [IČO] (viz smlouva o zápůjčce z 17.9.2020). Žalobkyně notářským zápisem [spisová značka] z 25.3.2020 sepsaným notářkou [tituly před jménem] [jméno FO] uznala svůj dluh ze smlouvy o úvěru z 11.3.20202 se společností [právnická osoba] Z e-mailu žalobkyni z 19.2.2020 plyne, že [jméno FO] nabízel žalobkyni řešení jejích finančních problémů se splácením blíže zde neidentifikovaného úvěru i formou poskytnutí dalšího nového úvěru se zapsáním smluvního zástavního práva k nemovitosti žalobkyně do katastru nemovitostí. Z e-mailu žalobkyni z 25.5.2020 plyne, že ohledně úvěrů sjednaných s žalobkyní se společností [právnická osoba] jednala s žalobkyní za úvěrujícího jak [tituly před jménem] [jméno FO], tak [jméno FO].

8. Žalobkyně od [datum] disponuje živnostenským oprávněním na obory činnosti zprostředkování obchodu a služeb, velkoobchod a maloobchod, reklamní činnost, marketing, mediální zastoupení (viz Výpis z veřejné části Živnostenského rejstříku). Dle Pracovní smlouvy ve znění Dodatku č. [hodnota] je žalobkyně od 3.11.2014 zaměstnána na plný úvazek u [právnická osoba]., IČO: [IČO], jako [pracovní pozice], resp. [pracovní pozice]. Dle mandátní smlouvy č. [hodnota] z 8.7.2014 se žalobkyně jako mandatář pro svého zaměstnavatele jako mandanta zavázala za úplatu uzavírat tam vymezené smlouvy s třetími osobami. Dle Přiznání k dani z příjmů fyzických osob za rok 2023 měla žalobkyně příjem ze samostatné činnosti 28 610 Kč.

9. Žalovaný je podnikající právnickou osobou s předmětem podnikání výroba, obchod a služby neuvedené v přílohách 1 až 3 živnostenského zákona, jeho jednatelem a společníkem je [jméno FO] (viz výpis z obchodního rejstříku).

10. Z výpovědi žalobkyně soud zjistil, že si začala brát půjčky v době, kdy končila mateřskou dovolenou, v práci měla malý příjem, potřebovala si půjčit na běžné výdaje, nákupy, půjčovala si rychlé půjčky prostřednictvím SMS, poté u [právnická osoba], [právnická osoba] apod., a pak na splácení těchto půjček potřebovala peníze, které si půjčila půjčkou, o kterou se jedná v tomto řízení; do tohoto kolotoče úvěrů se dostala někdy v roce 2021, 2022. Na své podnikání nikdy peníze nepotřebovala, své IČO nikde neuváděla, v daných smlouvách to takto nevnímala, v dané době prostě potřebovala peníze, ani nevěděla, že je v tom nějaký rozdíl, pokud to tam je nebo není uvedeno. Na internetu pouze vyplnila do formulářů (pozn. soudu - viz č.l. 174 spisu - když soud dále z internetového formuláře [internetová stránka] vzal za prokázané, že pod touto webovou stránkou je inzerováno zajištění půjčky i bez dokládání příjmů a při existenci hodně závazků, kdy by v bance nepůjčili, když stačí vlastnit nemovitost, a to bez uvedení, že by se jednalo o podnikatelské úvěry, s uvedením zprostředkovatele [jméno FO]) tam požadované údaje - své jméno, příjmení, kontaktní údaje, e-mail, telefon, nevyplňovala nic ohledně svého majetku, závazků, příjmů ani nic ohledně podnikání. Poté žalobkyni telefonicky kontaktoval pan [jméno FO], s tím, že má investora, že jí dokáže pomoci zařídit půjčku od 150 do 200 000 Kč, žalobkyně mu říkala, že potřebuje předčasně splatit úvěr u [právnická osoba], tehdy měla žalobkyně splátky úvěrů ve výši cca 25-27 000 Kč měsíčně, neptal se, co to bylo za dluhy; komunikovali pouze telefonicky cca 2-3x. Bavili se i o nemovitosti žalobkyně, že si sami zkontrolují list vlastnictví, žalobkyně nevěděla, od koho vzešla komunikace ohledně její nemovitosti. Následně komunikovali již jen ohledně termínu, kdy se setkají na místě podpisu, které určil pan [jméno FO] na poště v [adresa], že tam přijede jeho kolega. Tam poté přijel nějaký kluk, který dal žalobkyni všechny papíry, které tam ověřila podpisem, tj. Smlouvu a asi něco ke zprostředkování, Smlouvu mu žalobkyně následně vrátila, a on jí předal v hotovosti 200 000 Kč, i když to mělo být bezhotovostně. V dané době znění Smlouvy neznala, nečetla jí, jela tam s tím, že potřebovala peníze a věděla, že je dostane. Žalobkyně e-mail z 1.2.2022 od žalovaného došlý na adrese [e-mail] dohledala až v rámci tohoto řízení, nevybavila si, že by jej v dané době obdržela; žalobkyně si nevybavila, jak se měla dozvědět, na jaký účet, pod jakým VS a v jaké výši má zasílat splátky, patrně jí to následně sdělil pan [jméno FO]. Žalobkyně nikdy nebyla dotazována ohledně toho, jak a z čeho bude splácet, jaké jsou její příjmy atp., bavili se jen o tom, jakou částku žalobkyně potřebuje. Nikdy se nebavili o tom, že žalobkyně je podnikatelka, a jakou dělá podnikatelskou činnost. Žalobkyně nikdy panu [jméno FO] neposílala žádné další listiny, např. výpisy z účtu, daňová přiznání, pracovní smlouvu ani živnostenský list. Tentýž postup, přes internetové stránky, byl před tím žalobkyní využit i s půjčkou od [právnická osoba], žalobkyně potřebovala peníze na konsolidaci předchozích mikropůjček, které měla na běžný provoz, tam s ní jednala pí [jméno FO]. Až poté, co žalobkyně uzavřela Smlouvu s žalovaným, s ní začal komunikoval rovněž pan [jméno FO] a žalobkyně zjistila, že jsou to propojené firmy. Žalobkyně má nyní dluhy v řádech milionů, nic z toho není na podnikání. Žalobkyně má středoškolské vzdělání, nemá žádné zdravotní omezení, IČO má od roku 2016, když v roce 2014 začala pracovat pro [právnická osoba], následně pro ně od roku 2016 začala podnikat na vedlejší činnost, na podnikání tedy nikdy žádné peníze nepotřebovala, vše pro podnikání jí poskytl zaměstnavatel. Žalobkyně doplnila, že prohlášením, že jí byly dané úvěry poskytovány „pro její podnikatelskou činnost“ tehdy tak nerozuměla, tehdy to tak nevnímala, pouze potřebovala peníze, nyní to vnímá jako účelové.

11. Z dalších provedených důkazů soud nezjistil žádné skutečnosti relevantní pro rozhodnutí ve věci. Soud dalšími důkazy řízení pro nadbytečnost nedoplňoval, když provedené důkazy považuje za dostatečné k řádnému zjištění skutkového stavu potřebného pro rozhodnutí ve věci. Po zhodnocení všech provedených důkazů jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná.

12. Po právní stránce soud věc posoudil dle ust. § 2395 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“), dle něhož se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

13. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále též jen „zákon“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů (odst. 2 věta první).

14. Podle § 87 zákona poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

15. Dle § 419 o.z. je spotřebitelem každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.

16. Dle § 2991 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil (odst. 1). Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

17. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

18. Mezi účastníky nebylo sporu o tom a Smlouvou samou bylo zcela prokázáno, že mezi žalobkyní jako úvěrovanou a žalovaným jako úvěrujícím byla ve smyslu ust. § 2395 a násl. o.z. uzavřena smlouva o úvěru, na jejímž základě byl žalobkyni poskytnut úvěr 230 000 Kč. Žalobkyně žalovanému dle Smlouvy zaplatila, jak bylo opět nesporným a plyne i z kvitance o doplacení Smlouvy, celkovou částku 382 639 Kč.

19. Mezi účastníky je spor ohledně toho, zda byla Smlouva platně uzavřena v rámci podnikatelské činnosti žalobkyně, tj. zda byla uzavřena jako podnikatelský úvěr mezi dvěma osobami podnikajícími, nebo zda v dané věci žalobkyně jednala vůči žalovanému jako spotřebitelka, a tedy se na ní vztahují i zejména kogentní ustanovení zákona na ochranu spotřebitelů.

20. Žalovaný v tomto rozsahu odkazoval výhradně na samotný text Smlouvy (podepsaný žalobkyní), který v záhlaví žalobkyni identifikoval mimo jiné i jako fyzickou osobu podnikající s uvedením jejího IČO a na zejména bod I. Smlouvy, v němž bylo výslovně prohlášeno, že žalobkyně Smlouvu uzavírá v rámci výkonu své podnikatelské činnosti a veškeré poskytnuté finanční prostředky použije pro své podnikání.

21. Žalobkyně svou vůli uzavřít Smlouvu v rámci své podnikatelské činnosti sporovala s tím, že žalovanému ani za něj jednajícímu zprostředkovateli panu [jméno FO] nikdy své IČO ani to, že je podnikatelka nesdělila, nikdy žádné finanční prostředky na své podnikání nepotřebovala a ani nepoužila; tyto skutečnosti tedy do textu Smlouvy vložil jednostranně a účelově žalovaný bez vědomí žalobkyně, která jim jako právní laik nepřisuzovala žádný význam. Žalobkyně dané finanční prostředky potřebovala na zaplacení svých předchozích dluhů, které rovněž spotřebovala na běžné výdaje své a své rodiny, což žalovanému propojenému personálně s firmami, které žalobkyni již dříve poskytovaly obdobné úvěry, bylo zcela známé.

22. V daném případě soud vyšel z již ustálené judikatury (srovnej např. rozhodnutí Ústavního soudu sp.zn. II. ÚS 1176/21, sp.zn. I. ÚS 1930/11, Nejvyššího soudu sp.zn. 23 Cdo 1835/2012, sp.zn. 33 Cdo 1685/2015, sp.zn. 32 Odo 1196/2003, sp.zn. 28 Cdo 3249/2017), že pro určení, zda se v konkrétním případě jednalo o smlouvu podnikatelskou nebo spotřebitelskou není relevantní výslovně ujednaná smluvní identifikace stran, ale je třeba vždy zkoumat faktický stav věci, tedy to, zda skutečně fyzická osoba jednala v rámci své podnikatelské činnosti. Tedy „souvislost půjčovaných prostředků s podnikáním nelze prokazovat jen tak, že je ve smlouvě uveden údaj o sídle a identifikačním čísle podnikatele, ani tím, že smlouva ´skrytě´ obsahuje ve formulářových ustanoveních blíže neurčené označení ´podnikatelské účely´…pro určení, zda se jedná o podnikatelský či spotřebitelský charakter vztahu je třeba vycházet ze všech podstatných okolností, z nichž by bylo zřejmé, že se při vzniku závazkového vztahu týkají podnikatelské činnosti“ (viz usnesení Ústavního soudu II. ÚS 1176/21).

23. V daném případě je tedy podstatné, zda před a při podpisu Smlouvy žalobkyně fakticky vůči žalovanému vystupovala a jednala jako podnikatelka v rámci své podnikatelské činnosti, či zda jednala zjevně mimo rámec své podnikatelské činnosti, tj. ve smyslu ust. § 419 o.z. jako spotřebitelka.

24. Soud v tomto rozsahu vyšel zejména z výpovědi samotné žalobkyně, kterou posoudil jako spontánní, věrohodnou a odpovídající, resp. doplňující logicky ve věci další provedené listinné důkazy. Žalobkyně jí prokázala, že finanční prostředky ze Smlouvy potřebovala výhradně pro splacení svých předchozích dluhů užitých na její běžné potřeby, resp. potřeby rodiny žalobkyně. Před uzavřením Smlouvy vyplnila pouze formulář na internetu, kdy po ní nebyly vyžadovány naprosto žádné informace týkající se jejího podnikání (ale ani jejích příjmů či výdajů); soud z této webové nabídky úvěrů (viz v řízení předložený formulář z webové stránky [internetová stránka]), vzal za prokázané, že z ní není jakkoli patrné, že by se mělo jednat o úvěry podnikatelské, naopak jsou nabízeny půjčky výslovně bez dokládání příjmů, v situaci, kdy nepůjčí banka, při existenci hodně závazků, tj. zjevně je cíleno na běžné spotřebitele nadto se nacházející ve složité finanční situaci, kdy je zjevně požadováno zajištění jejich nemovitostí.

25. Pokud žalovaný v řízení pouze bez dalšího tvrdil, že žalobkyně při sjednávání Smlouvy sama předložila výpis z živnostenského rejstříku, k tomuto tvrzení ani nenavrhl žádný důkaz. Stejně tak jako účelové soud posoudil tvrzení žalovaného, že nemohl vědět, jaké případné další skutečnosti žalobkyně před uzavřením Smlouvy sdělila svému zprostředkovateli; v řízení totiž bylo nade vší pochybnost prokázáno, že zprostředkovatel, který v daném případě kontaktoval žalobkyni – pan [jméno FO] - byl zároveň činný pro žalovaného samotného (jak plyne z konceptu Smlouvy o zprostředkování zaslaného e-mailem žalobkyni dne 1.2.2022), když sám uváděl, že jednal též jako zprostředkovatel pro žalovaného. Kromě toho faktická tíživá finanční situace žalobkyně musela být žalovanému již dlouho před uzavřením Smlouvy známá, neboť v řízení dále vyplynulo, že žalovaný je personálně propojen s dalšími právnickými osobami, které již dříve žalobkyni poskytly obdobné úvěry (a to i za zcela výslovně vyjádřeným účelem splacení předchozích dluhů žalobkyně), a to se společnostmi [právnická osoba] (s níž žalobkyně uzavřela úvěrové smlouvy v roce 2019 a 2020) a [právnická osoba]. (s níž žalobkyně uzavřela úvěrovou smlouvu v roce 2020), když propojení těchto firem plyne jak z téměř totožného (u [právnická osoba] – zcela totožného) vlastního formulářového textu daných úvěrových smluv, tak i z toho, že z e-mailové komunikace s žalobkyní z 19.2.2020, 25.5.2020 plyne, že i ohledně těchto úvěrů s žalobkyní jednali rodinní příslušníci jednatele žalovaného ([tituly před jménem] [jméno FO] a [jméno FO]). Žalobkyně pak dále doložila (mandátní smlouvou, přiznáním k dani z příjmů), že podnikatelskou činnost provozovala ve velice omezeném rozsahu a pouze pro svého zaměstnavatele jako vedlejší činnost, a tedy, že ke své podnikatelské činnosti nepotřebovala žádné finanční prostředky.

26. Žalovaný se pak nedostavením k prvému jednání ve věci (z něhož se omluvil a souhlasil s jeho provedením v jeho nepřítomnosti) sám zbavil možnosti, aby byl soudem dle ust. § 118a odst. 1, odst. 3 o.s.ř. poučen o nutnosti doplnit skutková tvrzení a zejména důkazy k jejich prokázání ohledně toho, jakým způsobem, z jakých zdrojů (jak ověřených a doložených) žalovaný (jako v daném závazkovém vztahu s žalobkyní zjevný profesionál) vůbec zjistil a fakticky ověřil, že úvěr dle Smlouvy byl žalobkyní požadován v souvislosti s její podnikatelskou činností, jakou činností konkrétně, resp. např. pro jaký konkrétní podnikatelský záměr žalobkyně dané finanční prostředky potřebovala. Žalovaný tak v řízení zejména neunesl břemeno důkazu, že by u žalobkyně před uzavřením Smlouvy věrohodně ověřil, že úvěr potřebovala na podnikatelský účel (a jaký).

27. Naopak podle v řízení prokázaných skutečností zjevně známých žalovanému, za nichž byla s žalobkyní Smlouva sjednána a uzavřena, a z pouze informací, které byly po žalobkyni při uzavírání Smlouvy požadovány (jak plynou z výpovědi žalobkyně ve spojení s údaji vyžadovanými na webových stránkách „[internetová stránka]“), nebylo možno nijak dovodit, že by se Smlouva měla skutečně týkat její podnikatelské činnosti, či že by žalobkyně mohla dané finanční prostředky potřebovat na jakýkoli konkrétní podnikatelský účel. Z výše uvedené judikatury pak plyne, že v tomto rozsahu nestačí pouze zcela obecný odkaz na „podnikatelské účely“ obsažený ve formulářovém textu Smlouvy předložené bez dalšího žalobkyni. Kromě toho bylo v řízení i prokázáno, že žalobkyni byl konečný text Smlouvy předložen až těsně před jejím podpisem, když koncept Smlouvy zaslaný jí prokazatelně e-mailem dne 1.2.2022 neobsahoval v identifikaci žalobkyně naprosto žádnou zmínku o tom, že s ní má být jednáno jako s podnikatelskou a že ve Smlouvě bude následně uvedeno též její IČO; po žalobkyni jako právním laikovi tak dle soudu nebylo možno požadovat, aby formulářovému znění bodu I. Smlouvy (resp. i konceptu Smlouvy) přikládala přílišný význam, zejména za situace, kdy z výpovědi žalobkyně rovněž vyplynulo, že jí žalovaný před uzavřením Smlouvy nijak nevysvětlil význam tam uvedených skutečností, zejména faktický rozdíl mezi případným úvěrem podnikatelským a spotřebitelským.

28. Dle soudu tak bylo v řízení dostatečným způsobem prokázáno, že žalobkyně vůči žalovanému fakticky vždy vystupovala zcela ve smyslu ust. § 419 o.z. výhradně z pozice spotřebitele (a údaje o jejím podnikání byly do Smlouvy vepsány samotným žalovaným a to bez vědomí žalobkyně těsně před podpisem Smlouvy), žalobkyně nikdy neprojevila vůči žalovanému zjevnou vůli, že by finanční prostředky potřebovala na jakoukoli svou konkrétně vymezenou podnikatelskou činnost, naopak z úvěrové historie účastníků (kdy osoby propojené s žalovaným již žalobkyni úvěry v minulosti poskytovaly) muselo být žalovanému zřejmé, že žalobkyně jedná ve finanční tísni dané nedostatkem finančních prostředků na běžné potřeby její a její rodiny, neboť (jak vyplynulo opět z výpovědi žalobkyně) žalobkyně žalovanému, resp. zprostředkovateli s nímž telefonicky komunikovala, vždy pouze prezentovala, že „prostě potřebovala peníze“ na splacení předchozích úvěrů, když neměla finanční prostředky na běžné výdaje své rodiny.

29. S ohledem na postavení žalovaného, jako poskytovatele (podnikatelských) úvěrů pak bylo na něm, jako na právním profesionálovi v daném oboru, aby se pečlivě a s řádnou odbornou péčí zajímal a ověřil, jaký byl skutečný účel jím poskytovaných úvěrů, a aby též důsledně svým klientům vysvětlil rozdíly mezi spotřebitelským a podnikatelským úvěrem, a též aby řádně vyhodnotil, zda žalobkyně projevila skutečnou vůli uzavřít podnikatelský úvěr. Žalovaný tyto své povinnosti nesplnil, když je zřejmé, že do Smlouvy formulářovým stylem účelově doplnil údaje o podnikání žalobkyně, ačkoli mu při zachování péče řádného hospodáře muselo být zřejmé, že žalobkyně dané finanční prostředky potřebuje pro své osobní potřeby.

30. Na Smlouvu je tak třeba hledět jako na úvěr uzavřený s žalobkyní jako spotřebitelem. Žalovaný však před uzavřením Smlouvy (jak plyne z výpovědi žalobkyně, kterou v tomto rozsahu žalovaný ani nijak nesporoval, ani v řízení netvrdil opak) naprosto žádným způsobem a z žádných zdrojů nezkoumal, neprověřoval ani neposoudil úvěruschopnost žalobkyně (tj. neověřil si její příjmy a výdaje, úvěrovou historii, neposoudil její schopnost úvěr splácet), naopak z informací o úvěrové historii žalobkyně, která (jak plyne z výše již uvedeného) musela být žalovanému známá je zřejmé, že musel vědět též o tom, že žalobkyně v době sjednávání Smlouvy byla ve finanční tísni. Soud proto Smlouvu posoudil jako absolutně neplatnou dle ust. § 87 zákona, neboť při jejím uzavírání bylo zjevně postupováno v rozporu s ust. § 86 odst. 1 zákona.

31. Dle ust. §. 87 věta poslední zákona tak mohl žalovaný po žalobkyni požadovat pouze zaplacení poskytnuté jistiny. Pokud žalobkyně dle Smlouvy žalovanému zaplatila celkem částku 382 639 Kč, dle ust. § 2991 o.z. se žalovaný na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatil o částku 152 639 Kč, neboť žalobkyně tuto částku plnila z neplatného právního důvodu; z téhož důvodu pak ani plnění žalobkyně dle neplatné Smlouvy nemohlo mít následky uznání dluhu.

32. Soud proto žalobě jako důvodné vyhověl výrokem I. tohoto rozsudku, a to s ohledem na prodlení žalovaného též co do požadovaných úroků z prodlení z dlužné částky (dle § 1970 o.z. a dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb.), když tyto přiznal ode dne následujícího po marném uplynutí lhůty k plnění dle předžalobní upomínky.

33. Žalobkyně byla ve věci zcela úspěšná, a proto jí soud podle § 142 odst. 1 o.s.ř. proti žalovanému přiznal plnou náhradu nákladů řízení. Ta sestává ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 3 816 Kč, z odměny advokáta za úkony, kdy zastupoval žalobkyni na základě jí udělené plné moci, tj. za 3 úkony právní služby (příprava a převzetí zastoupení, předžalobnívýzva k plnění, podání žaloby) po 7 220 Kč podle § 7 a § 8 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen „advokátní tarif“), jejíž aplikace vyplývá z § 151 odst. 2 věta prvá o.s.ř.; dále z náhrady hotových výdajů advokáta za uvedené 3 úkony právní služby ve výši po 300 Kč podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu; a dále z 21% DPH z odměn a náhrad ve výši 4 738 Kč dle § 137 odst. 3 o.s.ř.; tj. celkem 31 114 Kč. Dále soud postupoval dle příkazu § 149 odst. 1 o.s.ř. a § 160 odst. 1 o.s.ř., proto rozhodl, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku.

34. V průběhu řízení byl v záhlaví uvedený advokát žalobkyni ustanoven jako zástupce k zastupování v tomto řízení (po jejím částečném osvobození od soudních poplatků) usnesením zdejšího soudu z 24.4.2024, č.j. 24 C 237/2023-80, pravomocným dne 7.5.2024; o odměně za jím pro žalobkyně učiněné a vyúčtované úkony právní služby učiněné po 7.5.2024 proto bude soudem rozhodnuto v samostatném usnesení, přičemž z důvodu neúspěchu ve věci soud dále výrokem IV. tohoto rozsudku uložil žalovanému povinnost zaplatit státu náhradu těchto jemu vzniklých nákladů řízení (za zastupování žalobkyně soudem ustanoveným právním zástupcem), a to dle ust. § 148 odst. 1, § 149 odst. 2 o.s.ř., přičemž o výši těchto nákladů řízení státu bude rozhodnuto po vyplacení dané odměny samostatným usnesením.

35. Soud konečně výrokem III. tohoto rozsudku ve věci neúspěšnému žalovanému uložil dle ust. § 2 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích zaplatit státu soudní poplatek ve výši 50 % poplatku dle položky 1 bod 1 písm. b) sazebníku, tj. poplatek ve výši 3 816 Kč, když žalobkyně byla pro řízení osvobozena od soudních poplatků z 50 % usnesením zdejšího soudu z 17.1.2024, č.j. 24 C 237/2023-48 ve spojení s usnesením Městského soudu v Praze z 14.2.2024, č.j. 23 Co 44/2024-70, pravomocným dne 26.2.2024.

Poučení