5 Cmo 9/2025 - 390

Rubrum

Vrchní soud v Praze rozhodl jako soud odvolací v senátu složeném z předsedy JUDr. Ladislava Derky a soudců JUDr. Ivy Horákové a JUDr. Evy Hodanové ve věci žalobce: [Jméno žalobce]., IČO [IČO žalobce] sídlem [Adresa žalobce] zastoupený advokátkou [Jméno advokátky] sídlem [Adresa advokátky] proti žalovanému: [Jméno žalovaného], narozený [Datum narození žalovaného], IČO [IČO žalovaného] bytem [Adresa žalovaného] zastoupený advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] o námitkách žalovaného proti směnečným platebním rozkazům ukládajícím zaplacení směnečných penízů 348 428 Kč s příslušenstvím, 120 351 Kč s příslušenstvím, 237 154 Kč s příslušenstvím, 306 167 Kč s příslušenstvím a 244 663 Kč s příslušenstvím, o odvolání žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové, pobočky v Pardubicích, ze dne 19. září 2024, č. j. 54 Cm 394/2019-352 takto:

Výrok

I. Rozsudek se v bodu I. výroku potvrzuje. Částka náhrady nákladů řízení 239 820,82 Kč uvedená v bodu II. výroku se mění na částku 238 913,32 Kč, jinak se bod II. výroku potvrzuje.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů odvolacího řízení 37 346,07 Kč k rukám zástupkyně žalobce, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobce se žalobami, podanými u Krajského soudu v Hradci Králové, pobočky v Pardubicích (dále jen „soud“ nebo „soud prvního stupně“), domáhal proti žalovanému vydání směnečných platebních rozkazů ukládajících zaplacení směnečných penízů 348 428 Kč s příslušenstvím, 120 351 Kč s příslušenstvím, 237 154 Kč s příslušenstvím, 306 167 Kč s příslušenstvím a 244 663 Kč s příslušenstvím. Žaloby odůvodnil tím, že žalovaný vystavil směnky vlastní, ve kterých se zavázal zaplatit uvedené částky směnečného peníze. K jednotlivým žalobám byly připojeny originály směnek vlastních.

2. Ve věci sp. zn. 54 Cm 394/2019 se jednalo o směnku vlastní vystavenou dne 18. 4. 2017 v [adresa] žalovaným na řad žalobce se směnečným penízem 348 428 Kč a splatnou dne 15. 10. 2019 v [adresa] (dále též „první směnka“). V levém horním rohu byla směnka označena údajem „[Anonymizováno].

3. Ve věci sp. zn. 54 Cm 395/2019 se jednalo o směnku vlastní vystavenou dne 11. 4. 2016 v [adresa] žalovaným na řad žalobce se směnečným penízem 120 351 Kč a splatnou dne 15. 10. 2019 v [adresa] (dále též „druhá směnka“). V levém horním rohu byla směnka označena údajem „Smlouva č. 9200081117“.

4. Ve věci sp. zn. 54 Cm 396/2019 se jednalo o směnku vlastní vystavenou dne 16. 9. 2016 v [Anonymizováno] žalovaným na řad žalobce se směnečným penízem 237 154 Kč a splatnou dne 15. 10. 2019 v [adresa] (dále též „třetí směnka“). V levém horním rohu byla směnka označena údajem „[Anonymizováno]“.

5. Ve věci sp. zn. 54 Cm 410/2019 se jednalo o směnku vlastní vystavenou dne 16. 10. 2017 v [Anonymizováno] žalovaným na řad žalobce se směnečným penízem 306 167 Kč a splatnou dne 19. 10. 2019 v [adresa] (dále též „čtvrtá směnka“). V levém horním rohu byla směnka označena údajem „[Anonymizováno]“.

6. Ve věci sp. zn. 54 Cm 411/2019 se jednalo o směnku vlastní vystavenou dne 26. 7. 2018 v[Anonymizováno][Anonymizováno] žalovaným na řad žalobce se směnečným penízem 244 663 Kč a splatnou dne 19. 10. 2019 v [adresa] (dále též „pátá směnka“). V levém horním rohu byla směnka označena údajem „[Anonymizováno]“.

7. Soud vydal v řízení směnečné platební rozkazy (dále též „SPR“) č. j. 54 Cm 394/2019-11 z 16. 12. 2019, č. j. 54 Cm 395/2019-11 z 16. 12. 2019, č. j. 54 Cm 396/2019-11 z 16. 12. 2019, č. j. 54 Cm 410/2019-12 z 22. 1. 2020 a č. j. 54 Cm 411/2019-12 z 22. 1. 2020, proti kterým podal žalovaný včas námitky. Proti SPR č. j. 54 Cm 394/2019-11 podal žalovaný tyto námitky: 1) Směnka ve formě blankosměnky zajišťovala splnění závazků žalovaného z úvěrové smlouvy č. [Anonymizováno] uzavřené mezi účastníky dne 18. 4. 2017. Žalobce se zavázal poskytnout žalovanému úvěr 110 000 Kč a žalovaný se zavázal vrátit tuto jistinu s úrokem ve výši 197 800 Kč. Celkovou částku 307 800 Kč se zavázal vrátit v 60 měsíčních splátkách po 5 130 Kč. 2) Je zavádějící tvrzení, že uvedená smlouva byla uzavřena pro podnikatelský účel. Ve smlouvě bylo vedle rodného čísla žalovaného uvedeno též jeho IČO, a proto nebylo zřejmé, zda smlouva byla uzavřena s žalovaným jako spotřebitelem nebo jako s podnikatelem. Prohlášení uvedené v čl. 1.8. obchodních podmínek o podnikatelském účelu zápůjčky bylo účelové. V případě jedné zápůjčky došlo obratem k úhradě předchozí zápůjčky ve prospěch žalobce, který tak musel vědět, že zápůjčky nesouvisí s podnikáním žalovaného. Ve skutečnosti se jednalo o spotřebitelský úvěr, proto je smlouva o zápůjčce neplatná, a to pro porušení zákona o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb. (dále jen „ZSÚ“). Nebyla zkoumána úvěruschopnost žalovaného (viz § 86 odst. 1 a § 87 odst. 1 ZSÚ). Uzavřená smlouva byla rozporná s dobrými mravy a zajištění blankosměnkou bylo nepřiměřené. Podle § 112 ZSÚ je vyloučeno použití směnky ke splacení nebo zajištění spotřebitelského úvěru. 3) Žalovaný ke smlouvě č. [Anonymizováno] uhradil celkem 128 250 Kč, přičemž mu bylo poskytnuto 110 000 Kč. Částka 18 250 Kč představuje bezdůvodné obohacení žalobce. Žalovaný uzavřel 6 úvěrových smluv, u nichž uhradil celkem 836 113 Kč, přičemž jistiny v celkové výši činily 620 000 Kč. Rozdíl mezi těmito částkami ve výši 216 113 Kč je bezdůvodným obohacením žalovaného. 4) Smluvní pokuty jsou neplatné pro rozpor s dobrými mravy a s ustanoveními na ochranu spotřebitele. Úvěrová smlouva obsahuje tato disproporcionální ujednání ve prospěch žalobce: - Podle čl. 4 úvěrové smlouvy závazky ze smlouvy budou zajištěny vlastní směnkou dlužníka. - V čl. 5.4 dlužník prodloužil v souladu s § 630 odst. 1 občanského zákoníku (zákona č. 89/2012 Sb., dále jen „o. z.“) promlčecí lhůtu práv zapůjčitele na 15 let. - V čl. 5.7 písm. c) je sjednán poplatek za předčasné splacení úvěru ve výši 19 % z předčasně uhrazené jistiny zápůjčky. - V čl. 8 je sjednáno automatické zesplatnění zápůjčky pro neuhrazení dvou splátek nebo v případě prodlení s úhradou i části splátky déle než 30 dnů je zapůjčitel oprávněn zesplatnit celý úvěr. Neuhradí-li dlužník ve lhůtě 5 dnů od automatického zesplatnění (o kterém se nemusí ani dozvědět) zesplatněnou zápůjčku, je podle čl. 8.5 povinen uhradit další jednorázovou smluvní pokutu ve výši 50 % z celkové výše úvěru. 5) Úvěrová smlouva je neplatná i z důvodu nepřiměřenosti smluvního úroku ve výši 90 %. Úvěrová smlouva naplňuje kritéria zjevné nespravedlnosti a nelze jí pro rozpor s dobrými mravy poskytnout právní ochranu. 6) Úvěrová smlouva je rozporná s dobrými mravy, což platí i v případě, kdyby se jednalo o podnikatelský úvěr. Vzhledem k této skutečnosti (z důvodu neexistence zajištěného závazku) je neplatná i dohoda o vyplnění blankosměnky, a proto žalobce neměl právo vyplnit blankosměnku. Žalovaný na poskytnutý úvěr 110 000 Kč zaplatil celkem 128 250 Kč, tudíž je žalobce povinen vrátit žalovanému bezdůvodné obohacení ve výši 18 250 Kč. 7) Vedle úvěrové smlouvy č. [Anonymizováno] uzavřel žalovaný s žalobcem ještě úvěrovou smlouvu č. [Anonymizováno] na částku 150 000 Kč, přičemž žalovaný uhradil 277 801 Kč, u úvěrové smlouvy č. [Anonymizováno] na částku 75 000 Kč žalovaný uhradil 146 483 Kč (spojeno ke společnému řízení pod sp. zn. 54 Cm 394/2019, poznámka odvolacího soudu), u úvěrové smlouvy č. [Anonymizováno] na částku 110 000 Kč žalovaný uhradil 174 2103 Kč (spojeno ke společnému řízení pod sp. zn. 54 Cm 394/2019, poznámka odvolacího soudu), u úvěrové smlouvy č. [Anonymizováno] na částku 105 000 Kč žalovaný uhradil 83 249 Kč (spojeno ke společnému řízení pod sp. zn. 54 Cm 394/2019, poznámka odvolacího soudu), u úvěrové smlouvy č. [Anonymizováno] na částku 70 000 Kč žalovaný uhradil 26 120 Kč (spojeno ke společnému řízení pod sp. zn. 54 Cm 394/2019, poznámka odvolacího soudu). Žalovaný na závazky ze všech těchto smluv zaplatil celkem 836 613 Kč, přičemž s ohledem na neplatnost smluv měl zaplatit jen poskytnuté částky v celkové výši 620 000 Kč. Rozdíl 216 113 Kč je bezdůvodným obohacením na straně žalobce. Ve smyslu § 1982 o. z. žalovaný provedl zápočet vzájemných pohledávek z neplatných smluv a vyzval žalobce k vydání bezdůvodného obohacení 216 113 Kč. V ostatních čtyřech sporech podal žalovaný identické námitky, přičemž ve věci sp. zn. 54 Cm 395/2019 byla první námitka (popis kauzy) uvedena tak, že druhá směnka ve formě blankosměnky zajišťovala splnění závazků žalovaného z úvěrové smlouvy č. [Anonymizováno] uzavřené mezi účastníky dne 11. 4. 2016. Žalobce se zavázal poskytnout žalovanému úvěr 75 000 Kč a žalovaný se zavázal vrátit tuto jistinu s úrokem ve výši 115 032 Kč. Celkovou částku 190 032 Kč se zavázal vrátit v 48 měsíčních splátkách po 3 959 Kč. U této smlouvy žalovaný nevznesl námitku č. 5). Ve věci sp. zn. 54 Cm 396/2019 byla první námitka (popis kauzy) uvedena tak, že třetí směnka ve formě blankosměnky zajišťovala splnění závazků žalovaného z úvěrové smlouvy č. [Anonymizováno] uzavřené mezi účastníky dne 16. 9. 2016. Žalobce se zavázal poskytnout žalovanému úvěr 110 000 Kč a žalovaný se zavázal vrátit tuto jistinu s úrokem ve výši 168 736 Kč. Celkovou částku 278 736 Kč se zavázal vrátit v 48 měsíčních splátkách po 5 807 Kč. U této smlouvy žalovaný nevznesl námitku č. 5). Ve věci sp. zn. 54 Cm 410/2019 byla první námitka (popis kauzy) uvedena tak, že čtvrtá směnka ve formě blankosměnky zajišťovala splnění závazků žalovaného z úvěrové smlouvy č. [Anonymizováno] uzavřené mezi účastníky dne 16. 10. 2017. Žalobce se zavázal poskytnout žalovanému úvěr 105 000 Kč a žalovaný z této jistiny doplatil jiný úvěr, který nesouvisel s podnikáním. Dále se od výše uvedené čtvrté námitky lišila tím, že žalovaný namítl, že podle čl. 8.5 byl povinen uhradit další jednorázovou smluvní pokutu ve výši 25 % z výše dlužné nové jistiny. Dále podle čl. 8.7 nebude-li následující den po zesplatnění zaplacena nová jistina zápůjčky, zaplatí dlužník zapůjčiteli smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z nové jistiny zápůjčky za každý den prodlení. Ve věci sp. zn. 54 Cm 411/2019 byla první námitka (popis kauzy) uvedena tak, že pátá směnka ve formě blankosměnky zajišťovala splnění závazků žalovaného z úvěrové smlouvy č. [Anonymizováno] uzavřené mezi účastníky dne 18. 4. 2017. Žalobce se zavázal poskytnout žalovanému úvěr 70 000 Kč a žalovaný se zavázal vrátit tuto jistinu s úrokem ve výši 125 900 Kč. Celkovou částku 195 900 Kč se zavázal vrátit v 60 měsíčních splátkách po 3 265 Kč. Dále se od výše uvedené čtvrté námitky lišila tím, že žalovaný namítl, že podle čl. 8.5 byl povinen uhradit další jednorázovou smluvní pokutu ve výši 25 % z výše dlužné nové jistiny. Dále podle čl. 8.7 nebude-li následující den po zesplatnění zaplacena nová jistina zápůjčky, zaplatí dlužník zapůjčiteli smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z nové jistiny zápůjčky za každý den prodlení.

8. Žalobce v reakci na námitky žalovaného ve všech pěti sporech uvedl, že uzavřené smlouvy (dále též „Smlouvy“) nebyly smlouvami spotřebitelskými. Jednalo se o smlouvy o zápůjčce, nikoli o smlouvy o úvěru. Žalobce odkázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 23 Cdo 1129/2008 z 20. 9. 2010, podle kterého uvedením identifikačního čísla ve smlouvě dal účastník smlouvy najevo, že se smlouva týkala jeho podnikání. Účel zápůjček byl proto podnikatelský. V souladu s péčí řádného hospodáře posoudil žalobce schopnost žalovaného zápůjčky splácet. Zajištění zápůjček odráželo jejich výši.

9. Usnesením č. j. 54 Cm 394/2019-53 z 25. 5. 2020 soud spojil ke společnému projednání výše uvedená řízení s tím, že společné řízení je vedeno pod sp. zn. 54 Cm 394/2019.

10. Soud v řízení o námitkách žalovaného proti směnečným platebním rozkazům rozhodl v bodu I. výroku rozsudku z 26. 2. 2021 na č. l. 107 spisu, že se ponechávají v platnosti směnečné platební rozkazy č. j. 54 Cm 394/2019-11, č. j. 54 Cm 395/2019-11 a č. j. 54 Cm 396/2019-11 ze dne 16. 12. 2019 a č. j. 54 Cm 410/2019-12 a č. j. 54 Cm 411/2019-12 ze dne 22. 1. 2020. V bodu II. výroku uložil žalovanému zaplatit žalobci náhradu nákladů námitkového řízení ve výši 138 380,16 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

11. V odůvodnění rozsudku soud uvedl, že žalovaný vystavil ve prospěch žalobce směnky: 1) v Uherském Hradišti dne 11. 4. 2016 na směnečnou sumu 120 351 Kč, 2) v Praze dne 16. 9. 2016 na směnečnou sumu 237 154 Kč, 3) v Uherském Hradišti dne 18. 4. 2017 na směnečnou sumu 348 428 Kč, 4) v Praze dne 16. 10. 2017 na směnečnou sumu 306 167 Kč, 5) v Praze dne 26. 7. 2018 na směnečnou sumu 244 663 Kč.

12. Vystavené směnky zajišťovaly nároky ze smluv o revolvingových zápůjčkách uzavřených mezi žalobcem a žalovaným dne 11. 4. 2016 č. [Anonymizováno] (zápůjčka 75 000, smluvní úrok 115 032 Kč), 16. 9. 2016 č. [Anonymizováno] (zápůjčka 110 000 Kč, smluvní úrok 168 736 Kč), 18. 4. 2017 č. [Anonymizováno] (zápůjčka 110 000, smluvní úrok 197 800 Kč), 16. 10. 2017 č. [Anonymizováno] (zápůjčka 105 000 Kč, smluvní úrok 188 820 Kč) a 26. 7. 2018 č. [Anonymizováno] (zápůjčka 70 000 Kč, smluvní úrok 125 900 Kč), dále též „smlouvy“. Podle čl. 1.8. smluvních ujednání byly zápůjčky poskytovány pro podnikatelské účely.

13. Z výpovědi žalovaného soud zjistil, že žalovaný podniká v oboru instalatérství a topenářství. Návrh smlouvy žalovaný viděl až před podpisem smlouvy a při podpisu smlouvy neměl zájem na smlouvě cokoli měnit s tím, že obecně typy smluv nezná. Žalobce žalovanému nesdělil, že se jednalo o podnikatelský úvěr. Žalovaný nečetl Smlouvy ani následně, když je měl k dispozici. Žalovaný tvrdil, že nevěděl, že v případě dvou z uzavřených smluv bylo v jejich názvu napsáno, že se jedná o revolvingové podnikatelské půjčky.

14. Soud měl na základě provedených důkazů za prokázané, že Smlouvy mezi žalobcem a žalovaným nebyly uzavřeny jako spotřebitelské. Žalobce označením žalovaného identifikačním číslem, čl. 1.8. smluvních ujednání i názvem v případě dvou ze smluv prokázal, že zápůjčka byla poskytnuta za účelem podnikání. S ohledem na počet smluv uzavřených mezi žalobcem a žalovaným soud neměl za věrohodné tvrzení žalovaného, že nevěděl, že se jednalo o podnikatelské smlouvy, nikoli o smlouvy spotřebitelské.

15. Soud měl za nedůvodné tvrzení žalovaného o rozporu uzavřených (adhezních) Smluv s dobrými mravy, když po uzavření první ze Smluv měl žalovaný text smlouvy k dispozici, a přesto opakovaně stejný typ smlouvy s žalobcem uzavíral. Z výpovědi žalovaného vyplynulo, že mu byly známy výše měsíčních splátek, proto soud neměl pochybnosti o tom, že žalovaný byl seznámen s výší úroků. Soud odkázal na rozhodnutí Vrchního soudu v Praze č. j. 101 VSPH 803/2018-58 z 13. 12. 2018 jakož i na závěry rozhodnutí Nejvyššího soudu v této věci.

16. Soud dospěl k závěru, že ujednání o úroku nebylo v rozporu s dobrými mravy, a to bez ohledu na to, že žalovaný není profesionálem v oblasti financování. Žalovaný se při uzavření smluv zajímal o výši úroků, proto měl soud za účelové tvrzení žalovaného o ujednání o výši úroků v rozporu s dobrými mravy.

17. Soud se nezabýval možností moderace smluvních pokut s ohledem na to, že takovýto návrh nebyl učiněn žalovaným v námitkách ani ve vyjádření po poučení při jednání dne 10. 12. 2020.

18. S ohledem na nedůvodnost podaných námitek soud ponechal směnečné platební rozkazy v platnosti a o náhradě nákladů řízení rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. ve prospěch úspěšného žalobce.

19. Odvolací soud k odvolání žalovaného usnesením č. j. 5 Cmo 1/2022-217 ze dne 21. 7. 2023 zrušil rozsudek soudu prvního stupně č. j. 54 Cm 394/2019-107 ze dne 26. 2. 2021 a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení. V odůvodnění zrušovacího rozsudku odvolací soud zejména uvedl, že pro závěr, že se nejedná o spotřebitelskou smlouvu, není významné formální označení uvedené ve smlouvě (v dané věci bod 1.8 ve Smlouvách a ve dvou Smlouvách výslovné označení v záhlaví jako smluv podnikatelských), nýbrž skutečný stav, tj. zda zápůjčky byly poskytnuty žalovanému na jeho podnikatelskou činnost či nikoliv (viz např. usnesení Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 1176/21 ze dne 8. 6. 2021 a usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 1319/2016 ze 14. 3. 2018). Z uvedených důvodů neshledal odvolací soud správným skutkový závěr soudu prvního stupně, který považoval za zjištěné, že žalovaný si vzal uvedené zápůjčky pro své podnikatelské účely. Žalovaný má povinnost prokázat své kauzální námitky vznesené proti směnečným platebním rozkazům, tedy i námitku, že se v případě Smluv jednalo o smlouvy spotřebitelské. Pokud toto své břemeno unese, bude právně významným, zda žalobce u Smluv č. [Anonymizováno] a č. [Anonymizováno] prověřoval úvěruschopnost žalovaného dle § 9 zákona č. 145/2010 Sb. a u smluv č. [Anonymizováno], č. [Anonymizováno] a č. [Anonymizováno] podle § 86 z. s. ú. (pokud nikoliv, Smlouvy by byly neplatné). Odvolací soud dále uvedl, že i kdyby ve skutečnosti byly Smlouvy (případně i jen některá z nich) uzavřeny žalovaným v postavení podnikatele, tj. nejednalo by se o spotřebitelské smlouvy, mohly by se uplatnit závěry obsažené v rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 23 ICdo 56/2019 z 16. 3. 2021. Žalovaný se bránil i poukazem na výši smluvených úroků a smluvních pokut. V další fázi řízení bylo na soudu prvního stupně, aby žalovanému umožnil prokázat spotřebitelskou povahu uvedených Smluv.

20. Soud, po kasačním usnesení odvolacího soudu, rozhodl znovu v řízení o námitkách žalovaného proti směnečným platebním rozkazům v bodu I. výroku rozsudku z 19. 9. 2024 tak, že se ponechávají v platnosti směnečné platební rozkazy č. j. 54 Cm 394/2019-11, č. j. 54 Cm 395/2019-11 a č. j. 54 Cm 396/2019-11 ze dnů 16. 12. 2019 a č. j. 54 Cm 410/2019-12 a č. j. 54 Cm 411/2019-12 ze dnů 22. 1. 2020. V bodu II. výroku uložil žalovanému zaplatit žalobci náhradu nákladů námitkového řízení ve výši 239 820,82 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

21. V odůvodnění rozsudku soud odkázal na zjištění učiněná v předchozím rozsudku a znovu dospěl k závěru, že žalovaný neprokázal uzavření Smluv jako smluv spotřebitelských. Soud vyšel z předmětu těchto Smluv, resp. bodu 1.8 Smluvních ujednání, podle kterých byla zápůjčka poskytnuta pro podnikatelské účely žalovaného. Současně dvě ze Smluv byly označeny jako „smlouva o revolvingové podnikatelské zápůjčce“. Z další výpovědi žalovaného soud zjistil, že důvodem pro zápůjčky byly problémy spojené s podnikáním žalovaného a jeho finanční tíseň. Žalovaný ohledně uzavření Smluv s žalobcem nevyjednával. Žalovaný předložil žalobci svá daňová přiznání a občanský průkaz. Soud s ohledem na počet uzavřených Smluv neuvěřil tvrzení žalovaného, že o podnikatelské povaze uzavřených Smluv nevěděl, a poukázal na to, že dvě Smlouvy měly již v názvu uvedeno, že se jednalo o smlouvy podnikatelské. Žalobci coby profesionálu v oblasti nebankovních zápůjček byly známy podmínky pro zajištění úvěru směnkou, resp. nemožnost směnkou zajistit spotřebitelský úvěr. Soud pro nadbytečnost zamítl návrh žalobce na provedení důkazu, k jakým účelům byly zápůjčky použity. Přístup žalovaného k uzavírání smluv byl lehkovážný, když žalovaný obsah Smluv nečetl, resp. nekonzultoval a zajímal se jen o možnou výši zápůjčky. Žalovaný si byl vědom, že v bance zápůjčku nezíská s ohledem na svoji nedostatečnou bonitu a tvrzení žalovaného o nepřiměřeně vysokém úroku ze zápůjčky bylo účelové.

22. Žalovaný opakovaně žádal o uzavření Smluv, předkládal žalobci při jejich uzavírání daňové přiznání, živnostenský list a občanský průkaz, a proto soud dospěl k závěru, že žalovaný věděl, že Smlouvy uzavíral jako podnikatel. Žalovaný v rámci námitek, resp. koncentrační lhůty, nenavrhl smluvní pokutu moderovat.

23. Soud neshledal jako důvodnou ani námitku žalovaného o rozporu sjednaných smluvních úroků a smluvních pokut s dobrými mravy. Soud přihlédl k tomu, že žalovaný výši úroku znal, když se zajímal o výši měsíční splátky ve vztahu k zapůjčené částce. V případě smluvních pokut žalovaný uzavíral Smlouvy opakovaně, a proto mu musel být jejich obsah znám.

24. Soud dospěl k závěru, že žalovaný vznesené kauzální námitky o rozporu se zákonem a dobrými mravy dostatečně nekonkretizoval, resp. neunesl břemeno důkazní. Z těchto důvodů ponechal soud směnečné platební rozkazy v platnosti.

25. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. ve prospěch úspěšného žalobce.

26. Žalovaný podal proti rozsudku včas odvolání a navrhl napadené rozhodnutí změnit a směnečné platební rozkazy zrušit. Odvolání odůvodnil tím, že soud prvního stupně posoudil věc podle již překonané judikatury, že se v podnikatelských věcech dobré mravy neužijí. Odkázal na rozsudek Okresního soudu ve Zlíně sp. zn. 44 C 50/2022 ze dne 18. 5. 2023 v podobné věci, kdy soud posoudil smlouvu formálně označenou coby podnikatelskou jako smlouvu spotřebitelskou a konstatoval její absolutní neplatnost z důvodu nesplnění povinnosti zjištění úvěruschopnosti spotřebitele. Dále žalovaný odkázal na usnesení Okresního soudu v Ústí nad Orlicí č. j. 17 EXE 1048/2023-181 ze dne 30. 5. 2024 o zastavení exekuce vedené v souvislosti se smlouvou o úvěru, která byla účelově prezentována coby podnikatelská, bez uvedení skutečného účelu čerpání finančních prostředků a bez zkoumání úvěruschopnosti poskytovatelem úvěru. Podle ustálené rozhodovací praxe (rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 1176/21, sp. zn. I. ÚS 1930/11, Nejvyššího soudu sp. zn. 23 Cdo 1835/2012, sp. zn. 33 Cdo 1685/2015, sp. zn. 32 Odo 1196/2003, sp. zn. 28 Cdo 3249/2017) není pro určení, zda se jednalo o smlouvu podnikatelskou či spotřebitelskou, relevantní sjednaná smluvní identifikace stran, ale je třeba zkoumat faktický stav věci, tj. zda fyzická osoba skutečně jednala v rámci své podnikatelské činnosti, což reflektoval i rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 5 sp. zn. 24 C 237/2023 ze dne 19. 7. 2024. Formální označení smluv jako podnikatelských nereflektoval ani rozsudek Krajského soudu v Brně sp. zn. 74 Co 64/2023 ze dne 24. 4. 2024, který tyto smlouvy označil za zastřená právní jednání a učinil závěr, že se jednalo o spotřebitelské úvěry.

27. Žalobce ve vyjádření k odvolání žalovaného uvedl, že žalovaný nevystupoval při uzavření Smluv v postavení spotřebitele, což je mj. zřejmé z dlouhodobého obchodního vztahu žalobce se žalovaným. Žalovaný nepovažoval Smlouvy za neplatné, naopak po značnou dobu řádně plnil i splátky. I kdyby žalovaný použil poskytnuté finanční prostředky k jinému účelu než k podnikání, tak povinnosti žalobce jako zapůjčitele skončily vyplacením finančních prostředků a zapůjčitel nemá možnost kontrolovat, jak byly peníze použity. Spotřebitelům nabízí žalobce jiný produkt, a to smlouvu o spotřebitelském úvěru s jiným textem smluv, v nichž jsou vzaty v úvahu předpisy na ochranu spotřebitele, nepoužívají se směnky, posuzuje se úvěruschopnost spotřebitelů. Nepostačuje v námitkách proti SPR uvést jen obecná tvrzení o údajném rozporu s dobrými mravy, již v těchto námitkách se musí uvést vše, co proti SPR žalovaný namítá.

28. V podání ze dne 23. 5. 2025 žalovaný doplnil své odvolání o právní argumentaci a odkazy na aktuální judikaturu, přičemž tvrdil, že při uzavření úvěrové smlouvy jednal jako spotřebitel, nikoliv jako podnikatel. Odkázal na § 1728 odst. 2, § 1811 odst. 1, § 1812 odst. 1 a 2, § 1856 odst. 1 a § 1857 odst. 1 a 2 o. z., podle nichž měl žalobce jako profesionální poskytovatel úvěru povinnost sdělit žalovanému veškeré relevantní informace a jednat s odbornou péčí. Žalobce neověřil účel úvěru, ačkoliv věděl, že žalovaný má živnostenské oprávnění, a bez dalšího jej označil ve smlouvě jako podnikatele.

29. Žalovaný uvedl, že smlouvy podepisoval v autě, bez možnosti je řádně prostudovat, a nebyl informován o tom, že se jedná o podnikatelský úvěr. Formulace o podnikatelském účelu byla jednostranně vložena žalobcem do adhezních smluv bez předsmluvního jednání, čímž došlo k obcházení ochrany spotřebitele. Dle § 583 o. z. se žalovaný nacházel v právním omylu ohledně účelu smluv, neboť úvěr měl sloužit k osobním a rodinným potřebám. Žalobce jednal v rozporu s § 4 odst. 2 a § 5 odst. 1 o. z., neboť nejednal s odbornou péčí a vědomě ignoroval skutečný účel úvěru. Žalovaný odkázal na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 4. 2025, sp. zn. 20 Cdo 680/2025, které konstatuje, že poskytovatel úvěru je povinen ověřit účel úvěru a nelze se spoléhat pouze na formální údaje jako IČO nebo označení „podnikatelský účel“. Nejvyšší soud v tomto rozhodnutí navazuje na svou ustálenou judikaturu (např. sp. zn. 33 Cdo 1685/2015, 33 Cdo 158/2021, 20 Cdo 2852/2024), podle níž je rozhodující účel smlouvy, nikoliv formální označení. Žalovaný rovněž předložil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 2. 12. 2024, č. j. 33 C 23/2024-362, který řešil obdobnou věc a konstatoval, že poskytovatel úvěru nemůže obcházet zákonnou ochranu spotřebitele tím, že se formálně odvolá na podnikatelský účel, aniž by jej ověřil. Soud v tomto rozhodnutí zdůraznil, že profesionální poskytovatel úvěru musí vyvinout úsilí k ověření skutečného účelu úvěru, stejně jako činí při zajištění úvěru prostřednictvím zástavy.

30. Žalovaný tvrdil, že žalobce zneužil označení žalovaného jako podnikatele k obcházení zákazu vystavení zajišťovacích směnek u spotřebitelských úvěrů. Tímto postupem žalobce přenesl důkazní břemeno na spotřebitele, což je v rozporu s § 5 odst. 1 a § 4 odst. 2 o. z. Žalovaný dále odkázal na nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4084/12, který konstatuje, že formulářové smlouvy s blankosměnkami a nepřiměřenými sankcemi jsou neplatné pro rozpor s dobrými mravy. Tento nález byl následně reflektován i v rozhodovací praxi Nejvyššího soudu (např. rozhodnutí sp. zn. 20 Cdo 3324/2017). Závěrem žalovaný uvedl, že úvěrová smlouva je absolutně neplatná pro rozpor s dobrými mravy a zjevnou nespravedlnost, jak vyplývá i z nálezu Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 199/11. Žalobce účelově vyplnil údaje o podnikání do formulářové smlouvy, čímž obešel zákonnou ochranu spotřebitele a vytvořil prostor pro vystavení zajišťovací směnky.

31. V dalším doplňujícím podání ze dne 27. 5. 2025 žalovaný uvedl, že z přiložených rozsudků Krajského soudu v Praze a Krajského soudu v Brně plyne, že žalobce jedná opakovaně nepoctivě, když obchází ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru. V jiném případě zaslal žalobce klientovi návrh smlouvy o spotřebitelském úvěru, avšak později mu k podpisu předložil smlouvu o podnikatelském úvěru.

32. Odvolací soud podle § 212 o. s. ř. přezkoumal napadený rozsudek a po provedeném jednání ve věci samé dospěl k závěru, že odvolání žalovaného není důvodné.

33. Ve smyslu § 205a odst. 1 o. s. ř se dané odvolací řízení řídí principem neúplné apelace, tj. účastníci nemohou uvádět, s výjimkami v tomto ustanovení uvedenými, nové skutečnosti a navrhovat nové důkazy, které nebyly uplatněny před soudem prvního stupně. Navíc s ohledem na zásadu koncentrace námitkového řízení vyjádřenou v § 175 odst. 4 o. s. ř., která platí ve smyslu § 211 o. s. ř. i pro odvolací řízení, se odvolací soud může zabývat výlučně námitkami žalovaného včas vznesenými proti směnečným platebním rozkazům.

34. V dané věci se žalobce domáhá zaplacení pěti směnek vlastních popsaných blíže v odstavcích 2. až 6. uvedených výše. Co se týče první námitky proti všem SPR, tato obsahuje popis směnečných dohod (tj. důvodů, proč žalovaný směnky podepsal, co jednotlivé směnky zajišťovaly, tj. kauzy směnek). Takto vylíčená kauza směnek odpovídá popisu směnečných dohod uvedených v jednotlivých předžalobních výzvách, které žalobce v souladu s § 142a odst. 1 o. s. ř. zaslal žalovanému před zahájením jednotlivých soudních řízení.

35. Odvolací soud v obecné rovině uvádí, že chtějí-li se žalovaní směneční dlužníci (např. výstavci vlastní směnky na řad remitenta) ubránit námitkou ze svého vlastního vztahu k remitentovi (kauzální námitkou), musí v prvé řadě konkrétně specifikovat obsah svého právního vztahu k remitentovi, jinými slovy obsah tzv. směnečné dohody (důvod podepsání směnky vlastní výstavcem), uzavřené mezi remitenty a výstavci, završené podepsáním směnky, musí uvést, jakým způsobem následně důvod podepsání směnky odpadl či se nenaplnil, a dále musí tato svá tvrzení prokázat. S ohledem na § 1791 o. z. žalobci nejsou povinni tvrdit ani prokazovat důvod vzniku směnečného závazku žalovaných a nejsou povinni ani v žalobě tvrdit, z jakého důvodu vzali žalovaní na sebe směnečné závazky. Břemeno tvrzení s následným břemenem důkazním tíží vždy žalované, kteří musí konkrétně uvést, jak zněla a v čem konkrétně byla porušena směnečná dohoda. Tento procesní závěr učinil též Nejvyšší soud v rozsudku sp. zn. 32 Cdo 2383/98 z 2. 3. 1999, publikovaném v časopise Soudní judikatura č. 8/1999 s právní větou: Důkazní břemeno prokázání kauzálních námitek proti směnečnému platebnímu rozkazu nese žalovaný.

36. Jinými slovy – chtějí-li žalovaní ve sporech o zaplacení směnky vznést kauzální námitku (námitku z právního vztahu, na základě kterého směnku podepsali), musí v prvé řadě uvést, proč směnku podepsali (tj. vylíčit obsah směnečné dohody uzavřené s majitelem směnky, např. že směnka zajišťuje splnění závazků z určité smlouvy), a dále musí uvést, proč již není dán sjednaný důvod pro zaplacení směnky (např. směnkou zajištěný dluh již byl splacen nebo dluh nikdy nevznikl). Chybí-li některé z těchto dvou tvrzení, pak žalovaní žádnou kauzální námitku proti své povinnosti zaplatit směnku nevznesli. Dále, jak již výše odvolací soud uvedl, žalované tíží i důkazní břemeno k těmto dvěma tvrzením, proto pokud některé z těchto dvou tvrzení žalovaní neprokážou, neubrání se své povinnosti směnku zaplatit.

37. V první námitce žalovaný uvedl kauzu směnek, tedy ono nutné „první tvrzení“, které ale samo o sobě nemůže vést ke zrušení SPR.

38. V druhé námitce žalovaný tvrdil, že Smlouvami byly poskytnuty spotřebitelské úvěry. Po soudem prvního stupně doplněném dokazování se odvolací soud ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že tuto námitku, že by se jednalo se o spotřebitelské smlouvy dle § 1810 a násl. o. z., žalovaný neprokázal. Tvrzení žalovaného odporuje označení dvou Smluv přímo v nadpisu jako podnikatelských (jednalo se o Smlouvy ke čtvrté a páté směnce) a také ustanovení Smluv, že zápůjčky jsou poskytovány pro podnikatelské účely vydlužitele. I z výpovědi žalovaného při jednání dne 4. 4. 2024 soud prvního stupně správně zjistil, že důvodem pro zápůjčky byly problémy spojené s podnikáním žalovaného a jeho finanční tíseň. Žalovaný též vypověděl, že při uzavírání Smluv neřešil rozdíly mezi spotřebitelským a podnikatelským úvěrem a že u jiné společnosti mu nebyla poskytnuta zápůjčka s ohledem na jeho bonitu, což se mu u žalobce nestalo.

39. Odvolací soud v obecné rovině podotýká, že někteří podnikatelé – fyzické osoby si jsou vědomi, že by při ověřování své úvěruschopnosti neobdrželi spotřebitelský úvěr, a proto se uchylují k tomu, že uzavřou smlouvu o úvěru či zápůjčce v pozici podnikatele, byť vědí, že na základě smlouvy obdržený úvěr či zápůjčku nepoužijí pro svou podnikatelskou činnost. Poskytovatelé úvěrů a zápůjček v takové situaci (pokud jim sami dlužníci neprozradí svůj skutečný záměr, což nepochybně nebude pravidlem) nenesou odpovědnost za to, k jakému účelu úvěroví dlužníci a vydlužitelé použijí na základě smlouvy obdržené finanční prostředky a nelze si ani představit, jak by v obchodní praxi mohli tito poskytovatelé efektivně zjišťovat skutečný účel, ke kterému budou tyto peněžní prostředky použity.

40. Z uvedených důvodů se odvolací soud ztotožnil se závěrem soudu prvního stupně, že s ohledem na nespotřebitelský charakter Smluv nelze tyto shledat neplatnými z důvodu neprověřování úvěruschopnosti a shledat neplatnými směnečné dohody ke směnkám. Druhá námitka proti všem pěti SPR je proto nedůvodná.

41. Třetí námitka proti jednotlivým SPR souvisí se sedmou námitkou. Žalovaný namítl bezdůvodné obohacení žalobce, které shledal v tom, že považuje všechny Smlouvy z důvodu jejich spotřebitelského charakteru za neplatné, tudíž měl žalobce jen nárok na vrácení poskytnutých částek bez úroků a bez nároku na zaplacení smluvních pokut, avšak žalovaný již žalobci zaplatil více, než kolik činí součet těchto částek. K tomu odvolací soud dodává, že tyto dvě námitky se opírají o nesprávný závěr (viz hodnocení druhé námitky odvolacím soudem), že Smlouvy byly smlouvami spotřebitelskými. Třetí a sedmá námitka proto nemohou vést ke zrušení směnečných platebních rozkazů.

42. Ve čtvrté námitce žalovaný uvádí konkrétní ustanovení Smluv (jedná se zejména o smluvní pokuty), která považuje za neplatné, ale neuvádí konkrétní výši smluvních pokut vtělených do směnečných penízů, nelze tedy říci, v jakém rozsahu napadá výši směnečného peníze. V tomto směru je tato námitka neurčitá, přičemž tuto neurčitost nelze dodatečně po uplynutí námitkové lhůty konkretizovat, a to s ohledem na koncentraci námitkových tvrzení obsaženou v § 175 o. s. ř., v jehož odst. 1 je stanoveno, že žalovaný v námitkách „musí uvést vše, co proti platebnímu rozkazu namítá“. Tuto povinnost žalovaný, co se týče sankcí zahrnutých do směnečných penízů, nesplnil. Navíc se tak stalo za procesní situace, kdy v předžalobních výzvách žalobce byl žalovaný informován o konkrétních částkách kauzálních pohledávek, jejichž celkové výše byly vyplněny do blankosměnek jako konkrétní výše směnečných penízů. Žalovaný byl žalobcem před zahájením řízení přesně informován, na základě čeho byla směnka vyplněna a jaké konkrétní pohledávky zajišťuje, proto tato námitka proti všem SPR postrádá vedle určitosti i věcné opodstatnění (žalovaný nemohl být na pochybách, splnění kterých konkrétních nároků co do důvodu a rozsahu odpovídajících směnečným penízům je v jednotlivých směnkách zajišťováno).

43. Mínil-li žalovaný svou čtvrtou námitku tím způsobem, že z důvodů neplatnosti ustanovení Smluv uvedených v této námitce jsou pro rozpor s dobrými mravy neplatné i všechny Smlouvy jako celek, pak se odvolací soud s tímto názorem neztotožnil. Jak již výše odvolací soud uvedl, Smlouvy nejsou spotřebitelskými smlouvami, u kterých z důvodu významné nerovnováhy práv a povinností stran v neprospěch spotřebitele by bylo možné zvažovat neplatnost nejen těch ustanovení zakládajících tuto nerovnováhu, nýbrž neplatnost celých Smluv. Z toho důvodu ani z tohoto úhlu pohledu nelze přiznat této čtvrté námitce právní relevanci.

44. V páté námitce žalovaný u první, čtvrté a páté směnky argumentoval též příliš vysokým úrokem 90 %. V prvé řadě odvolací soud poukazuje na to, že tato uváděná výše neodpovídá skutečnosti – u první a čtvrté směnky (jedná se o smlouvy č. [Anonymizováno] z 18. 4. 2017 a č. [Anonymizováno] z 16. 9. 2016) činil úrok 51,46 % a u páté směnky (smlouva č. [Anonymizováno] z 18. 4. 2017) činil úrok 51,47 %, což je ověřitelné při použití finančního kalkulátoru na internetu http://www.finance.cz/uvery-a-pujcky/kalkulacky-a-aplikace/splatkovy-kalkulator/ (nad rámec vznesených námitek odvolací soud uvádí, že obdobně je tomu i u druhé a třetí směnky – u smluv č. a č. [Anonymizováno] z 11. 4. 2016 a č. [Anonymizováno] z 16. 9. 2016 činily úroky 56,34 % a 56,35 %). Odvolací soud dále zdůrazňuje, že se nejednalo o roční úrok, nýbrž o jednorázovou částku, která se v důsledku prodlení dlužníka se splácením úvěru nenavyšuje, což jsou ustanovení Smluv podstatně výhodná pro žalovaného. Tyto výše úroků (ceny za poskytnutí zápůjček) a též jednorázové konečné částky nezpůsobují (a to ani v kombinaci s ustanoveními Smluv uvedených ve čtvrté námitce) neplatnost Smluv pro rozpor s dobrými mravy. Odvolací soud v této souvislosti poukazuje na rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 23 ICdo 56/2019 z 16. 3. 2021 publikovaný ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 80/2021, přičemž v části právní věty je uvedeno: „Samotná výše úroků nebude ve vztazích mezi podnikateli zpravidla bez dalších okolností představovat naplnění zákonných předpokladů rozporu s dobrými mravy podle § 588 o. z.“ Odvolací soud se ztotožňuje s tímto závěrem v dané věci s ohledem na skutkové okolnosti jednotlivých Smluv.

45. V šesté námitce žalovaný rekapituluje, že Smlouvy jsou neplatné jako celek pro rozpor s dobrými mravy i v případě, že by se jednalo o nespotřebitelské smlouvy. V tomto směru odvolací soud odkazuje na výše uvedené závěry uvedené v odstavcích 42. až 44. a opakuje, že předmětné Smlouvy (jež nejsou spotřebitelskými smlouvami) nejsou neplatné pro rozpor s dobrými mravy.

46. Se sedmou námitkou se odvolací soud vypořádal při hodnocení třetí námitky výše v odstavci 41.

47. Odvolací soud dospěl k závěru, že soud prvního stupně po právu ponechal v platnosti směnečné platební rozkazy podle § 175 odst. 4 druhé věty o. s. ř. Z toho důvodu odvolací soud potvrdil bod I. výroku rozsudku (rozhodnutí ve věci samé) podle § 219 o. s. ř. jako věcně správný.

48. Soud prvního stupně rozhodl správně co do důvodu o náhradě nákladů řízení dle § 142 odst. 1, § 137 a § 224 odst. 3 o. s. ř. ve prospěch žalobce, avšak nikoliv co do výše.

49. Náklady žalobce v prvním řízení o námitkách žalovaného proti SPR ještě před spojením věcí spočívaly ve věci sp. zn. 54 Cm 394/2019 v odměně za právní zastoupení v rozsahu 1 úkonu právní služby 9 700 Kč (1 vyjádření ve věci samé), v hotových výdajích v rozsahu 1 paušální úhrady výdajů 300 Kč k 1 úkonu právní služby podle § 1 odst. 2, § 2 odst. 1, § 7, § 8 odst. 1, § 11 odst. 1 písm. d) a § 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění pozdějších předpisů (advokátního tarifu) a v náhradě 21% daně z přidané hodnoty dle zákona č. 235/2004 Sb. ve znění pozdějších předpisů (celkem 12 100 Kč).

50. Náklady žalobce v prvním řízení o námitkách žalovaného proti SPR ještě před spojením věcí spočívaly ve věci sp. zn. 54 Cm 395/2019 v odměně za právní zastoupení v rozsahu 1 úkonu právní služby 5 940 Kč (1 vyjádření ve věci samé), v hotových výdajích v rozsahu 1 paušální úhrady výdajů 300 Kč k 1 úkonu právní služby podle § 1 odst. 2, § 2 odst. 1, § 7, § 8 odst. 1, § 11 odst. 1 písm. d) a § 13 odst. 4 advokátního tarifu a v náhradě 21% daně z přidané hodnoty dle zákona č. 235/2004 Sb. ve znění pozdějších předpisů (celkem 7 550,40 Kč).

51. Náklady žalobce v prvním řízení o námitkách žalovaného proti SPR ještě před spojením věcí spočívaly ve věci sp. zn. 54 Cm 396/2019 v odměně za právní zastoupení v rozsahu 1 úkonu právní služby 9 260 Kč (1 vyjádření ve věci samé), v hotových výdajích v rozsahu 1 paušální úhrady výdajů 300 Kč k 1 úkonu právní služby podle § 1 odst. 2, § 2 odst. 1, § 7, § 8 odst. 1, § 11 odst. 1 písm. d) a § 13 odst. 4 advokátního tarifu a v náhradě 21% daně z přidané hodnoty dle zákona č. 235/2004 Sb. ve znění pozdějších předpisů (celkem 11 567,60 Kč).

52. Náklady žalobce v prvním řízení o námitkách žalovaného proti SPR ještě před spojením věcí spočívaly ve věci sp. zn. 54 Cm 410/2019 v odměně za právní zastoupení v rozsahu 1 úkonu právní služby 9 540 Kč (1 vyjádření ve věci samé), v hotových výdajích v rozsahu 1 paušální úhrady výdajů 300 Kč k 1 úkonu právní služby podle § 1 odst. 2, § 2 odst. 1, § 7, § 8 odst. 1, § 11 odst. 1 písm. d) a § 13 odst. 4 advokátního tarifu a v náhradě 21% daně z přidané hodnoty dle zákona č. 235/2004 Sb. ve znění pozdějších předpisů (celkem11 906,40 Kč).

53. Náklady žalobce v prvním řízení o námitkách žalovaného proti SPR ještě před spojením věcí spočívaly ve věci sp. zn. 54 Cm 411/2019 v odměně za právní zastoupení v rozsahu 1 úkonu právní služby 9 300 Kč (1 vyjádření ve věci samé), v hotových výdajích v rozsahu 1 paušální úhrady výdajů 300 Kč k 1 úkonu právní služby podle § 1 odst. 2, § 2 odst. 1, § 7, § 8 odst. 1, § 11 odst. 1 písm. d) a § 13 odst. 4 advokátního tarifu a v náhradě 21% daně z přidané hodnoty dle zákona č. 235/2004 Sb. ve znění pozdějších předpisů (celkem11 616 Kč).

54. Po spojení věcí náklady žalobce v prvním řízení o námitkách žalovaného proti pěti SPR spočívaly v odměně za právní zastoupení v rozsahu 4 úkonů právní služby po 13 340 Kč (3 jednání před soudem a 1 vyjádření ve věci samé), v hotových výdajích v rozsahu 4 paušálních úhrad výdajů po 300 Kč ke 4 úkonům právní služby a v náhradě za promeškaný čas při cestách k jednáním soudu 450 Kč podle § 1 odst. 2, § 2 odst. 1, § 7, § 8 odst. 1, § 11 odst. 1 písm. d) a g), § 13 odst. 4 a § 14 odst. 1 písm. a) a odst. 3 advokátního tarifu, v náhradě za použití automobilu při cestách k jednání a zpět na trase [adresa] v celkové výši 473,77 Kč podle § 30 odst. 2 vyhlášky č. 37/1992 Sb. ve znění pozdějších předpisů a § 157 a § 158 zákona č. 262/2006 Sb. (zákoníku práce) ve znění pozdějších předpisů a v náhradě 21% daně z přidané hodnoty dle zákona č. 235/2004 Sb. ve znění pozdějších předpisů (celkem 67 135,36 Kč). Za první řízení o námitkách žalovaného proti pěti SPR náleží žalobci celkem náhrada nákladů řízení 121 875,76 Kč.

55. Náklady žalobce v prvním odvolacím řízení spočívaly v odměně za právní zastoupení v rozsahu 1 úkonu právní služby 13 340 Kč (1 vyjádření ve věci samé), v hotových výdajích v rozsahu 1 paušální úhrady výdajů 300 Kč k 1 úkonu právní služby podle § 1 odst. 2, § 2 odst. 1, § 7, § 8 odst. 1, § 11 odst. 1 písm. d) a g) a § 13 odst. 4 advokátního tarifu, a v náhradě 21 % daně z přidané hodnoty dle zákona č. 235/2004 Sb. ve znění pozdějších předpisů (celkem 16 504,40 Kč).

56. Náklady žalobce v druhém řízení o námitkách žalovaného proti pěti SPR spočívaly v odměně za právní zastoupení v rozsahu 4 úkonů právní služby po 13 340 Kč (2 jednání před soudem a 2 vyjádření ve věci samé), v 1 úkonu právní služby 26 680 Kč (1 jednání před soudem delší než 2 hodiny) v hotových výdajích v rozsahu 5 paušálních úhrad výdajů po 300 Kč k 5 úkonům právní služby a v náhradě za promeškaný čas při cestách k jednáním soudu 450 Kč podle § 1 odst. 2, § 2 odst. 1, § 7, § 8 odst. 1, § 11 odst. 1 písm. d) a g) a § 13 odst. 4 advokátního tarifu v náhradě za použití automobilu při cestách k jednání a zpět na trase [adresa] v celkové výši 1 095,26 Kč podle § 30 odst. 2 vyhlášky č. 37/1992 Sb. ve znění pozdějších předpisů a § 157 a § 158 zákona č. 262/2006 Sb. (zákoníku práce) ve znění pozdějších předpisů a v náhradě 21 % daně z přidané hodnoty dle zákona č. 235/2004 Sb. ve znění pozdějších předpisů (celkem 100 533,16 Kč).

57. Součet uvedených náhrad nákladů řízení činí 238 913,32 Kč. Odvolací soud proto dle § 211, § 167 odst. 2 a § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. změnil v bodu II. výroku výši náhrady nákladů řízení na uvedenou částku 238 913,32 Kč s tím, že co do důvodu bod II. výroku potvrdil jako věcně správný.

58. S ohledem na plný úspěch žalobce rozhodl odvolací soud o náhradě nákladů odvolacího řízení v jeho prospěch dle § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. Tyto náklady spočívaly v odměně za právní zastoupení v rozsahu 2 úkonů právní služby po 13 340 Kč (písemné vyjádření k odvolání ze dne 21. 1. 2025 a účast při jednání odvolacího soudu), v hotových výdajích v rozsahu 2 paušálních úhrad výdajů po 450 Kč k účasti při jednání odvolacího soudu dle advokátního tarifu účinného od 1. 1. 2025 (viz Čl. II Přechodného ustanovení vyhlášky č. 258/2024 Sb.) podle § 1 odst. 2, § 2 odst. 1, § 7, § 8 odst. 1, § 11 odst. 1 písm. d) a g) a § 13 odst. 4 advokátního tarifu a v náhradě za promeškaný čas při cestě k jednání u odvolacího soudu 1 200 Kč (8 půlhodin po 150 Kč) podle § 14 odst. 3 advokátního tarifu účinného od 1. 1. 2025, v náhradě za použití automobilu při cestě k jednání a zpět na trase [adresa] v celkové výši 2 084,52 Kč podle § 30 odst. 2 vyhlášky č. 37/1992 Sb. ve znění pozdějších předpisů a § 157 a § 158 zákona č. 262/2006 Sb. (zákoníku práce) ve znění pozdějších předpisů a v náhradě 21 % daně z přidané hodnoty dle zákona č. 235/2004 Sb. ve znění pozdějších předpisů.