24 C 304/2020-77

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 8 rozhodl soudkyní Mgr. Janou Kesslerovou ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] proti žalované: [osobní údaje žalované] o zaplacení 102 371 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žaloba, kterou se žalobkyně po žalované domáhá zaplacení částky ve výši 102 371 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 67 843 Kč od [datum] do zaplacení a z částky 34 528 Kč od [datum] do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 900 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se žalobou došlou soudu dne [datum] domáhá po žalované zaplacení částky 102 371 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že dne 6. 4. 2018 okolo 18:30 hod. řídil [jméno] [příjmení] v [obec] po ulici [ulice] osobní automobil Volkswagen Passat [registrační značka], kde v blízkosti sloupu VO [číslo] u tramvajové zastávky„ [anonymizováno]“ srazil přecházející chodkyni [jméno] [příjmení], která přecházela na tramvaj v úrovni provozovny [příjmení] [příjmení], kde je snížený obrubník směrem k tramvajové zastávce pro snadnější přecházení chodců. Přechod pro chodce je od tohoto místa vzdálen více jak 50 m, chodkyně přecházela mezi kolonou stojících vozidel na tramvaj, která v tu dobu přijížděla na tramvajovou zastávku a přecházela v místě, kdy je jednoproudá vozovka a k ní přilehlá plocha označená vodorovným dopravním značením V13, za kterou se následně jednoproudá vozovka rozšiřuje na dvouproudou. Řidič srazil chodkyni v okamžiku, kdy ta přecházela vozovku před jiným vozidlem v koloně před ním, který ji pouštěl a řidič [příjmení] se snažil toto stojící vozidlo objet a najet do levého jízdního pruhu. Z podkladů obsažených ve spise Policie ČR vyplývá, že se řidič nechoval ohleduplně a ukázněně, dostatečně se nevěnoval řízení, dostatečně nesledoval situaci v silničním provozu a nepřizpůsobil jízdu situaci v provozu a přehlédl přecházející chodkyni [příjmení] [příjmení], která přecházela před vozidlem před ním, jehož řidič dal chodkyni přednost a při objíždění tohoto vozidla a vybočení do levého jízdního pruhu chodkyni srazil, tedy porušil ust. § 4 písm. a) b), § 5 odst. 1 písm. b) a § 18 zákona č. 361/2000 Sb. o provozu na pozemních komunikacích. Poškozená místem přecházení neporušila žádnou povinnost chodce, když přecházela na místě vzdáleném od přechodu ve větší vzdálenosti než 50 m a vozidlo, před kterým přecházela, jí dalo přednost, respektive pouštělo jí, srazil ji řidič vozidla, který toto vozidlo objížděl zleva při nájezdu do rozšiřujícího se jízdního pruhu. Při dopravní nehodě došlo ke zranění chodkyně, která byla vozidlem ZSS převezena na ošetření do FN [část obce], kde byla ošetřena a hospitalizována s tříštivou zlomeninou levé holenní kosti, poškozením chrupavky kolenního kloubu, za její ošetření uhradila VZP ČR smluvním zdravotnickým zařízením náklady na poskytnutí lékařské péče ve výši 67 843 Kč a dále uhradila pokračující náklady léčení ve výši 34 528 Kč, celkem 102 371 Kč. Dle § 55 odst. 1 zák. č. 48/1997 Sb. o veřejném zdravotním pojištění má VZP ČR právo tyto náklady požadovat po osobě, která svým zaviněným protiprávním jednáním poškození zdraví způsobila ve smyslu § 9 odst. 1 zák. č. 168/1999 Sb. o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, následně žalobkyně vyzvala k náhradě vzniklé škody žalovanou, která ničeho neuhradila s tím, že neshledává, že by ze strany řidiče došlo k zaviněnému protiprávnímu jednání a nárok žalobkyně bez náhrady odložila. Věc byla šetřena Policií ČR pod sp. zn. [anonymizováno] [číslo] s tím, že věc byla odevzdána k projednání přestupku, neboť nejde o podezření z trestného činu. Magistrát pro hlavní město Prahu však ve věci nerozhodl s odkazem na zásadu in dubio pro reo. Žalobkyně upozorňuje, že pro vznik občanskoprávní odpovědnosti v dané věci není rozhodující, zda bylo orgánem veřejné moci pravomocně rozhodnuto o vině řidiče, neboť její podmínky jsou odlišné a odkázala na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 25 Cdo 2212/2002. Žalobkyně zastává názor, že přestože řidič nebyl uznán vinným ze spáchání trestného činu nebo přestupku, lze dovodit jeho občanskoprávní odpovědnost na základě ust. § 2910 věta první občanského zákoníku, kdy se nechoval ohleduplně, ukázněně, aby svým jednáním neohrožoval život zdraví nebo majetek jiných osob, nevěnoval se plně řízení vozidla a nesledoval situaci v provozu na pozemních komunikacích, nepřizpůsobil rychlost jízdy přecházejícímu chodci. Chodkyně místem ani způsobem přecházení neporušila žádnou povinnost chodce uvedenou v § 54 odst. 2 zákona o silničním provozu, neboť vozovku přecházela kolmo, přechod pro chodce byl vzdálený více jak 50 m, řidič, před jehož vozidlem vozovku přecházela, stál a registroval ji a umožnil jí vozovku přejít a srazilo ji až vozidlo řízené [jméno] [příjmení], který se toto vozidlo snažil objet, aby nemusel čekat v koloně. Pokud by se řidič [příjmení] věnoval řízení, musel by vidět, že poškozená vstoupila do vozovky a přechází silnici směrem k tramvajové zastávce. Když řidič začal vybočovat a objíždět vozidlo před ním, poškozená již byla ve vozovce a nemohla předpokládat jeho riskantní manévr, navíc řidič měl věnovat zvýšenou pozornost tomu, že projíždí kolem tramvajové zastávky, do které v ten okamžik přijížděla tramvaj a hrozilo, že z ní budou vystupovat a přecházet vystupují chodci, nebo na ní dobíhat chodci. Je třeba vzít rovněž v potaz, že k nehodě došlo v centru [obec], kde se dá očekávat zvýšený pohyb chodců. V této souvislosti rovněž odkázala na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 25 Cdo 3807/2014, 25 Cdo 290/2012, když na jednání řidiče jsou kladeny vyšší nároky než na chodce s ohledem na jejich větší zranitelnost. Chodkyně byla v místě přecházení„ puštěna“ řidičem jiného vozu, který řídil ve stejném jízdním pruhu jako řidič [příjmení], mohla tak dle názoru žalobkyně oprávněně spoléhat na to, že nejen pouštějící řidič, ale i ostatní řidiči ve stejném jízdním pruhu za ním, včetně řidiče [anonymizováno], jí umožní dokončit přecházení a nemohla legitimně očekávat, že jiné vozidlo bude předjíždět ve stejném jízdním pruhu.

2. Žalovaná se k věci vyjádřil tak že,„ Při vyjíždění z kolony jsem vybočoval do levého jízdního pruhu, když v tom náhle mi vběhla chodkyně před auto. V místě nebyl přechod. Chodkyně se pořádně nerozhlédla. Přebíhala z chodníku na tramvajový ostrůvek zastávky [anonymizováno]. Jel jsem malou rychlostí (rozjížděl jsem se) a nehodě nemohl nijak zabránit. Chodkyně přiznala, že je to její chyba a chtěla odejít. Zastavil jsem ji, zavolal Policii ČR a ta později záchrannou službu, neboť chodkyně ji původně nechtěla.“ Dále řidič doložil žalované i listinu Policie ČR o podaném vysvětlení. Jak z popisu nehody řidiče, tak i z dalších podkladů, především zachyceném skutkovém ději představujícím postavení vozidla po nehodě a dále stop na kapotě vozidla, které nebylo vůbec poškozeno, není možné dovodit, že by pojištěný řidič jednal protiprávně a že by bylo prokazováno jeho zavinění, jak je žalobkyni uloženo dle § 55 odst. 1 zák. č. 48/1997 Sb. Naopak i z toho, že pojištěný řidič nebyl obviněn z žádného protiprávního skutku, ale byla to chodkyně, která byla podezřelá ze spáchání přestupku, jež byl projednáván magistrátem, je zřejmé, že řidič protiprávně nejednal. Na místě nehody bylo i policií vyhodnoceno, jak vyplývá z její relace dopravní nehody, že se jednalo o střet nezaviněný řidičem. Žalovaná v rámci uplatnění nároku žalobkyni vyzývala k prokázání zavinění řidiče, toto však žalobkyně nedoložila a ani to z podkladů, jež žalobkyně přikládá k žalobě, nevyplývá. Žalovaná nesouhlasí s tvrzením žalobkyně, že by bylo možno určit za viníka nehody řidiče [příjmení], z fotodokumentace je patrné, že vjížděl do levého pruhu, který v daném místě rozšiřuje tento směr jízdy na dva a svou jízdou neporušil žádný zákaz; byla to chodkyně, která se s ohledem na to, že se v daném místě silnice rozšiřuje a není zde přechod pro chodce, měla při přecházení vozovky přesvědčit, zda může bez ohrožení dalších účastníků provozu přecházet a nevytvořit náhlou překážku dalšímu účastníkům provozu, jak to bylo v dané věci. Vzhledem k tomu, že nehodu nezavinil pojištěný žalované a žalobkyni tak vůči ní nevzniklo právo domáhat se plnění za poskytnutou péči chodkyně, navrhla žalovaná žalobou zcela zamítnout.

3. V replice na to žalobkyně uvedla, že výsledek rozhodnutí správního orgánu není pro projednávanou věc směrodatný, řidič vozidla se nechoval ohleduplně a ukázněně, aby svým jednáním neohrožoval život zdraví nebo majetek jiných osob, nevěnoval se plně řízení vozidla a nesledoval situaci v provozu na pozemních komunikacích, nepřizpůsobil rychlost jízdy a přehlédl přecházející chodkyni [jméno] [příjmení], která přecházela před vozidlem, jehož řidič dal chodkyni přednost a při objíždění tohoto vozidla a vybočení do levého jízdního pruhu chodkyni srazil. Řidič porušil ust. § 4 písm. a) b), § 5 odst. 1 písm. b) a § 18 zákona č. 361/2000 Sb. o provozu na pozemních komunikacích. S ohledem na toto porušení právních předpisů platí ve vztahu k zavinění vyvratitelná domněnka zavinění z nedbalosti – § 2911 občanského zákoníku a odkázala i na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 6 Tdo 143/2011.

4. Soud zjistil z níže uvedených listinných důkazů tento skutkový stav. Ze spisu vedeného Policií ČR, Krajské ředitelství policie hl. m. [obec], SKPV, sp. zn. [anonymizováno] [číslo] bylo zjištěno, Policie ČR oznámila dne [datum] přestupek na fyzickou osobu – [jméno] [příjmení] pro podezření z porušení ust § 4 písm. a) a § 54 odst. 2 zák. č. 361/2000 Sb. o provozu na pozemních komunikacích tím, že 6. 4. 2018 v 18 hodin 30 minut řídil řidič [jméno] [příjmení] osobní motorové vozidlo tov. zn. Volkswagen Passat, rz [anonymizováno] [číslo] v [obec a číslo] po ulici [ulice] ve směru jízdy od ulice [ulice] směrem v ulici [ulice], kdy přijížděl do levého jízdního pruhu, před [číslo] došlo ke střetu s chodkyní [jméno] [příjmení], která náhle vstoupila do jízdní dráhy řidiči [příjmení] zprava doleva v jeho směru jízdy mezi stojícími vozidly v koloně mimo vyznačený přechod pro chodce, jelikož chtěla jít na přilehlou tramvajovou zastávku„ [anonymizováno]“. Při dopravní nehodě vznikla hmotná škoda na vozidle a došlo ke zranění chodkyně [příjmení], která byla přivezena na ošetření do FN [část obce]. Při objektivním posouzení předmětné dopravní nehody nebylo na straně řidiče [jméno] [příjmení] zjištěno porušení zákona č. 361/2000 Sb. a nejedná se o trestný čin.

5. Dne [datum] chodkyně [jméno] [příjmení] podala vysvětlení o tom, že na ulici [anonymizováno] stála kolona vozidel, proto se rozhodla přejít mezi vozidly na tramvajovou zastávku, vstoupila mezi dvě vozidla, řádně se před vstupem rozhlédla a jak byla mezi dvěma vozidly, tak se kolona začala rozjíždět, a proto přidala do kroku, aby nebránila vozidlu, před které vstoupila. Stále se přitom rozhlížela a když vstoupila do levého jízdního pruhu, tak do ní narazilo vozidlo. Levý pruh je v místě označen a je zde dopravní vodorovné značení a začátek jízdního pruhu je až za dopravním značením, ke střetu s vozidlem došlo v místě před rozšířením na levý jízdní pruh. Při střetu upadla na přední kapotu vozidla, zůstala stát. Řidič na místo přivolal policii, která převzala sanitku.

6. Z úředního záznamu o podání vysvětlení [datum] řidiče [příjmení] bylo zjištěno, že tento jel po ulici [anonymizováno] ve směru od ulice [ulice] směrem k ulici [ulice] v koloně, u zastávky„ [anonymizováno]“, kde se komunikace za tramvajovým ostrůvkem rozdvojuje na dva jízdní pruhy, začal vybočovat do levého jízdního pruhu, když tu náhle před vozidlem jedoucím před ním vyběhla chodkyně. Na krátkou vzdálenost stihl zastavit vozidlo, ale chodkyně spadla na přední kapotu jeho vozidla, jel velmi pomalu. Sledoval situaci před vozidlem, ale chodkyni na pravém chodníku nemohl vidět, a to přes vozidlo jedoucí před ním. V místě střetu s chodkyní není žádný přechod, chodkyně přebíhala na tramvaj, která jela ve stejném směru, jako jel řidič. Po nehodě zůstal stát, chodkyně chtěla odejít, uváděla, že je to její vina, že ji bolí pouze koleno, řidič přesto na místo zavolal Policii ČR, která přivolala vozidlo RZS, která odvezla chodkyni do FN [část obce]. Na vozidle neshledal žádné poškození, pouze na přední kapotě v prachu byly zjištěny stopy od chodkyně, jak upadla na přední kapotu.

7. Ze zprávy FN v [část obce], [anonymizováno] ortopedické kliniky bylo zjištěno, že u žalobkyně došlo k zavřené zlomenině jiných částí bérce vlevo, s hospitalizací.

8. Z protokolu o nehodě v silničním provozu bylo zjištěno, že na místě nebylo o pachateli přestupku nebo trestného činu rozhodnuto, vozidlo Volkswagen Passat [registrační značka] je ve vlastnictví společnosti [právnická osoba] a je pojištěno u žalované - mezinárodní pojistná karta. V době ohledání místa dopravní nehody bylo jasno, denní světlo, viditelnost nesnížená vlivem povětrnostních podmínek, soumrak, bez veřejného osvětlení. K dopravní nehodě došlo v uzavřené obci v [obec a číslo] na sledované komunikaci ulici [anonymizováno], která je pro automobilový provoz jednosměrná ve směru od ulice [ulice] označena DZ IP 4B, kdy jsou 2 jízdní pruhy a tramvajovým provozem v obou směrech. Komunikace je v místě dopravní nehody dvoupruhová, kdy pravý jízdní pruh je o šířce 4,6 metru a levý jízdní pruh o šířce 3,4 m, tramvajové těleso s povrchem betonovými panely o šířce 5,8 m, vpravo vedle komunikace je chodník o šířce 3,2 m a vlevo je chodník také o šířce 33,2 m, před místem dopravní nehody se nachází tramvajový ostrůvek o celkové šířce 2,4 m se zastávkou tramvajovou„ Bertramka“, která je od komunikace oddělena trubkovým zábradlím. [obec] VO [číslo] je od místa střetu 9,4 m a od pravého okraje 4,2 m, vozidlo odstaveno – vyznačeno, a to přední částí za VBM 1,8 m a zadní částí 3,2 m. Na místě nebyly zjištěny žádné smykové ani blokovací stopy, odpadlý lak ani sklo. Přechod pro chodce vyznačený od místa střetu 76,4 m. Byly zjištěny stopy na přední kapotě v prachu – otisky v prachu od chodkyně [příjmení], škoda na vozidle nevznikla. Na místě ani v blízkosti nebyla zjištěna kamera. Na č. l. 64 policejního spisu je plánek místa dopravní nehody, kde pod [číslo] je označeno místo střetu, pod [číslo] směr chůze chodkyně, pod [číslo] směr jízdy vozidla Volkswagen Passat a pod bodem 3 vozidlo Volkswagen Passat, stejné údaje jsou pak zjištěny z náčrtku místa. Z obou těchto listin je zřejmé, že vozidlo Volkswagen Passat stojí v jízdním pruhu, nikoliv na vodorovném dopravním značením V13 –„ šikmé rovnoběžné čáry“. Je rovněž zřejmé, že ke střetu došlo v jízdním pruhu, nikoliv na vodorovném značení V13.

9. Dne [datum] byly zahájeny úkony trestního řízení s tím, že řidič [jméno] [příjmení] byl podezřelý ze spáchání přečinu těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti podle § 147 odst. 1 trestního zákoníku. Tento pak vypověděl dne [datum], že se plně věnoval řízení vozidla, svítil, jel rychlostí do 20 km/hod. na zařazený první až druhý rychlostní stupeň, v koloně. U tramvajové zastávky„ Bertramka“, kde se komunikace za tramvajovým ostrůvkem rozdvojuje na dva jízdní pruhy, začal vybočovat do levého jízdního pruhu, přičemž nevyužil k jízdě pruh V13„ šikmé pruhy“. Kolona se pomalu rozjížděla, když tu náhle zpoza vozidla jedoucího před ním mu vběhla chodkyně zprava doleva z jeho pohledu, na tak krátkou vzdálenost stačil vozidla zastavit, ale chodkyně spadla na pravou přední kapotu jeho vozidla, podle něj se pouze opřela o vozidlo a zůstala stát, jel velmi pomalu. Chodkyni na pravém chodníku přes vozidlo jedoucí před ním nemohl vidět a neviděl. Po nehodě zůstal stát. Přijela hlídka policie, kterou zavolal a tato pomocí spreje zaznačila konečné postavení vozidla pro uvolnění provozu. S vozidlem od střetu do příjezdu policie na místo až do zakreslení jeho postavení nemanipuloval, chodkyně byla přítomna zakreslování konečného postavení vozidla a neměla žádné námitky.

10. Z úředního záznamu [jméno] [příjmení] dne [datum] bylo zjištěno, že v ulici [anonymizováno] stála kolona vozidel, a proto se rozhodla mezi vozidly přejít na tramvajovou zastávku, vstoupila mezi dvě vozidla, řádně se před vstupem rozhlédla a jak byla mezi dvěma vozidly, tak se kolona začala rozjíždět, a proto přidala do kroku, aby nebránila vozidlu, před které vstoupila. Stále se rozhlížela, a když vstoupila do levého jízdního pruhu, tak do ní narazilo osobní vozidlo. Levý pruh je v místě označen vodorovným dopravním značením, začátek jízdního pruhu je až za dopravním značením, ke střetu s vozidlem došlo v místě před rozšířením na jízdní pruh.

11. Z fotografické dokumentace z místa nehody pořízené Policií ČR bylo zjištěno, že předmětné vozidlo stojí v jízdním pruhu, nezasahuje do vodorovného značení (foto [číslo] – č. l. 93 policejního spisu). Na fotografiích není patrné poškození vozidla, na fotografii 10, 11, 12 je označené policií původní postavení vozidla ([číslo]). Z protokolu o ohledání místa činu z [datum] bylo zjištěno, že bylo provedeno dodatečné ohledání místa dopravní nehody doplněné o situační plánek s doplněním stop zaměřených na místě [datum], kde pod [číslo] bylo naznačeno pravděpodobné místo střetu, sprejem bylo vyznačené konečné postavení vozidla pod [číslo] pod [číslo] pravděpodobný směr vstupu chodkyně. I z tohoto článku je pak zřejmé, že vozidlo se nenacházelo na vodorovném značení V13 svým konečným postavením.

12. Ze znaleckého posudku [titul]. [jméno] [příjmení], znalce z oboru doprava odvětví doprava silniční, bylo zjištěno posouzení možností jednotlivých účastníků v nehodové situaci, které by vedly k odvrácení střetu, když ze strany chodkyně znalec uzavřel, že pokud by se před vstupem do vozovky dostatečně přesvědčila, že za dané dopravní situace svým vstupem do vozovky vzhledem ke vzdálenosti a rychlosti jízdy vozidel blížících se z její levé strany nedonutí jejich řidiče k náhlé změně směru nebo rychlosti jízdy, mohla obě vozidla postupně zaznamenat a zabránit střetu s tím, že by svůj vstup do vozovky včas odložila, případně pozastavila a ze strany řidiče [jméno] [příjmení] znalec uzavřel, že je zřejmé, že při rychlosti jízdy jeho vozidla v okamžiku, kdy mohl chodkyni [anonymizováno] ve vozovce zaznamenat, nebylo již v jeho silách střetnutí zabránit, přičemž rychlost jeho jízdy [číslo] km/hod nelze v dané situaci považovat za nepřiměřenou. Z hlediska technické přijatelnosti obsahu výpovědi jednotlivých účastníků znalec uzavřel, že výpověď chodkyně je celkem reálná, až na tvrzení ve výpovědi z [datum], kde uvádí, že do vozovky vstupovala v místě, kde se nachází snížený obrubník chodníku (nájezd), potom by se místo střetu musela nacházet minimálně 3,3-8,2 m před konečným postavením přední části vozidla Volkswagen Passat, což je zcela nereálné k rozsahu a způsobu zranění chodkyně a poškození vozidla Volkswagen. Dále tvrzení, že vozidlo Volkswagen Passat v době před střetem se pohybovalo v prostoru vyznačeném vodorovným dopravním značením V13„ šikmé rovnoběžné čáry“ je z fotodokumentace jednoznačně nepřijatelná. K výpovědi řidiče [příjmení] uvedl, že výpověď je reálná. Znalec uzavřel, že z technického hlediska lze v jednání chodkyně spatřoval hlavní příčinu předmětné dopravní nehody a že nebylo v silách řidiče [příjmení] žádným způsobem střetnutí zabránit v době, kdy mohl vznikající neočekávanou překážku poprvé zaznamenat. Policie dne [datum] odevzdala věc k projednání přestupku Magistrátu hlavního města Prahy.

13. Ze spisu Magistrátu hlavního města Prahy odboru dopravněsprávních činností sp. zn. S-MHMP [číslo] bylo zjištěno, že usnesením ze dne [datum] bylo řízení o přestupku zastaveno obviněné chodkyně [příjmení] [příjmení], právní moc [datum], z toho důvodu, že opětovným prostudování listinných důkazů nelze jakkoliv spolehlivě dospět k závěru, který z účastníků dopravní nehody porušil konkrétní povinnosti účastníka silničního provozu, které jsou mu ukládané zákonem o silničním provozu.

14. Podle ust. § 55 odst. 1) zák.č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění příslušná zdravotní pojišťovna má vůči třetí osobě právo na náhradu těch nákladů na hrazené služby, které vynaložila v důsledku zaviněného protiprávního jednání této třetí osoby vůči pojištěnci. Náhrada podle věty první je příjmem fondů zdravotní pojišťovny.

15. Podle ust. § 9 odst. 1) zák.č. 168/1999 Sb., má poškozený právo uplatnit svůj nárok na plnění podle § 6 u příslušného pojistitele nebo u Kanceláře, jedná-li se o nárok na plnění z garančního fondu podle § 24. Při uplatnění nároku je povinen předložit společný záznam o dopravní nehodě, jedná-li se o dopravní nehodu nepodléhající oznámení Policii České republiky podle zákona upravujícího provoz na pozemních komunikacích.

16. Podle ust. § 4 písm. a) zák.č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, na provozu na pozemních komunikacích je každý povinen chovat se ohleduplně a ukázněně, aby svým jednáním neohrožoval život, zdraví nebo majetek jiných osob ani svůj vlastní, aby nepoškozoval životní prostředí ani neohrožoval život zvířat, své chování je povinen přizpůsobit zejména stavebnímu a dopravně technickému stavu pozemní komunikace,1) povětrnostním podmínkám, situaci v provozu na pozemních komunikacích, svým schopnostem a svému zdravotnímu stavu. Podle ust. § 54 odst. 2 citovaného zákona, mimo přechod pro chodce je dovoleno přecházet vozovku jen kolmo k její ose. Před vstupem na vozovku se chodec musí přesvědčit, zdali může vozovku přejít, aniž by ohrozil sebe i ostatní účastníky provozu na pozemních komunikacích. Chodec smí přecházet vozovku, jen pokud s ohledem na vzdálenost a rychlost jízdy přijíždějících vozidel nedonutí jejich řidiče k náhlé změně směru nebo rychlosti jízdy.

17. Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazu jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti soud uzavřel, že žaloba není důvodná. Mezi stranami nebylo sporu o tom, že dne [datum] došlo k dopravní nehodě vozidla VW Passat řízeného [jméno] [příjmení] v [obec] v ulici [ulice], při které došlo ke zranění chodkyně [jméno] [příjmení], za jejíž léčení a pokračující náklady léčení smluvním zdravotnickým zařízením žalobkyně uhradila celkem částku 102 371 Kč.

18. Spornou zůstala otázka, zda řidič [příjmení] svým zaviněným protiprávním jednáním způsobil poškození zdraví chodkyně [příjmení]. Soud má ze shora označených listinných důkazů za prokázané, že chodkyně [příjmení] náhle vstoupila do jízdní dráhy řidiče [příjmení] zprava doleva v jeho směru jízdy mezi stojícími vozidly v koloně mimo vyznačený přechod pro chodce, když chtěla jít na přilehlou tramvajovou zastávku„ [anonymizováno]“ a donutila jej k náhlému zastavení vozidla. Pokud chodkyně [příjmení] uváděla, že ke střetu s vozidlem došlo v místě před rozšířením na levý jízdní pruh s tím, že se vozidlo pohybovalo na vodorovném dopravním značení V 13„ Šikmé rovnoběžné čáry“, toto prokázáno nebylo. Naopak bylo prokázáno, a to z protokolu o nehodě v silničním provozu, z plánku místa dopravní nehody, rovněž i z fotodokumentace pořízené policí, že vozidlo VW Passat se pohybovalo v levém jízdním pruhu mimo vodorovné dopravní značení V 13, kde rovněž poté došlo ke střetu s chodkyní. Bylo prokázáno, že řidič [příjmení] jel velmi pomalou rychlostí, a v okamžiku kdy mu náhle zpoza vozidla jedoucího předním vběhla před jeho vozidlo chodkyně, stačil na tak krátkou vzdálenost vozidlo zastavit. Přesto však došlo k poškození zdraví chodkyně. Je zřejmé, že kdyby se vozidlo pohybovalo vyšší rychlostí, následky na poškození zdraví chodkyně by byly daleko rozsáhlejší. Uvedené závěry soudu vycházejí i znaleckého posudku [titul] [jméno] [příjmení], znalce v oboru doprava, odvětví doprava silniční k posouzení možnosti jednotlivých účastníků nehodové situace, zpracovaného v přestupkovém řízení. Znalec dospěl k závěru, že chodkyně [příjmení] mohla ve středu zabránit, pokud by svůj vstup do vozovky včas odložila, případně pozastavila a k řidiči [jméno] [příjmení] uvedl, že při rychlosti jízdy jeho vozidla nebylo v jeho silách střetnutí zabránit, přičemž rychlost jízdy 16 - 19 km/hod nelze v dané situaci považovat za nepřiměřenou. Rovněž dospěl k závěru, že tvrzení o tom, že vozidlo VW Passat se před v době před střetem pohybovalo v prostoru vyznačeném vodorovným dopravním značením V 13, je z fotodokumentace jednoznačně nepřijatelné.

19. Jak již bylo shora uvedeno, soud neshledal v jednání řidiče [příjmení] žádné zaviněné protiprávní jednání, na jehož základě by došlo k poškození zdraví chodkyně [příjmení]. Naopak, byla to chodkyně, která se před vstupem do vozovky nepřesvědčila, že nevytvoří náhlou překážku v koloně stojícím vozidlům, nechovala se ohleduplně a ukázněně, její chování bylo riskantní s ohledem na nastalou situaci na komunikaci. Chodkyně měla počítat s tím, že se kolona vozidel může rozjet, a že přes, vedle sebe stojící vozidla, nemusí být pro řidiče vidět. S ohledem na uvedené soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.

20. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., neboť žalovaná měla ve věci plný úspěch, a má proto právo na náhradu všech účelně vynaložených nákladů řízení. Ty činí celkem 900 Kč a jsou tvořeny náhradou hotových výdajů žalované za 3 úkonů právní služby (příprava na jednání, podání ve věci samé ze dne [datum] a účast u jednání dne [datum]) po 300 Kč dle § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb.

21. Lhůta k plnění byla stanovena dle ust. § 160 odst. 1 o.s.ř.

Poučení