54 CO 95/2022 - 97

Rubrum

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Mgr. [příjmení] Pínové a soudců JUDr. Jiřího Körblera a JUDr. Jany Tondrové ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] sídlem [adresa], [PSČ] [obec a číslo] proti žalované: [osobní údaje žalované] sídlem [adresa], [PSČ] [obec a číslo] o zaplacení částky [částka] s příslušenstvím, o odvolání žalobkyně proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. 24 C 304/2020-77, takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradu nákladů odvolacího řízení částku [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky [částka] spolu s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení a z částky [částka] od [datum] do zaplacení (výrok I), a o povinnosti k náhradě nákladů řízení rozhodl tak, že žalobkyně je povinna na jejich náhradu zaplatit žalované částku [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok II).

2. Takto bylo rozhodnuto o žalobě, kterou se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení žalovaného peněžitého plnění z titulu náhrady nákladů vynaložených na léčení u ní pojištěné [jméno] [příjmení], která utrpěla tříštivou zlomeninu levé holenní kosti a poškození chrupavky kolenního kloubu při dopravní nehodě ze dne [datum] okolo 18:30 hodin, kdy byla v ulici [ulice], v [obec], v blízkosti tramvajové zastávky„ Bertramka“, sražena osobním automobilem tov. zn. VW Passat, [registrační značka], které bylo pro případ odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla pojištěno u žalované. Dle žalobních tvrzení je za uvedenou dopravní nehodu odpovědný řidič zmíněného motorového vozidla a žalobkyni tak podle § 55 odst. 1 zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění, ve spojení s § 9 odst. 1 a § 6 odst. 4 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla, náleží vůči žalované jako pojistiteli odpovědnosti za škodu způsobenou provozem motorového vozidla přímý nárok na náhradu zmíněných nákladů vynaložených na léčení svého pojištěnce.

3. Soud prvního stupně při svém rozhodování vyšel ze zjištění, že dne [datum] v 18:30 hod. došlo v ulici [ulice] v [obec], u tramvajové zastávky„ Bertramka“, ke střetu osobního motorového vozidla tov. zn. VW Passat, [registrační značka], s chodkyní [jméno] [příjmení], která náhle vstoupila do jízdní dráhy řidiči zmíněného vozidla, zprava doleva, v jeho směru jízdy, mezi vozidly stojícími v dopravní koloně, mimo vyznačený přechod pro chodce, jelikož chtěla přes vozovku přejít na přilehlou tramvajovou zastávku„ Bertramka“. V důsledku zmíněné dopravní nehody chodkyně [jméno] [příjmení], pojištěnec žalobkyně, utrpěla zavřenou zlomeninu částí levé holenní kosti vyžadujícího ošetření a hospitalizaci v nemocnici. Za uvedené léčení žalobkyně uhradila smluvnímu zdravotnickému zařízení náklady léčení v celkové výši [částka]. K předmětné dopravní nehodě došlo v místě, kde se komunikace za tramvajovým ostrůvkem rozdvojuje na dva jízdní pruhy. Řidič vozidla se v té době pohyboval v koloně aut míjejících zmíněnou tramvajovou zastávku v jednosměrném jízdním pruhu, přičemž v okamžiku, kdy se kolona vozidel opět rozjela, začal poté, co minul zmíněný tramvajový ostrůvek, vybočovat do nově vznikajícího levého jízdního pruhu - aniž by přitom k jízdě využil pruh s vodorovným dopravním značením V13 (šikmé rovnoběžné čáry), který se před zmíněným rozdvojováním na dva jízdní pruhy nacházel - mu náhle, zpoza vozidla jedoucího před ním, vběhla před vozidlo zprava doleva chodkyně [jméno] [příjmení]. Na tak krátkou vzdálenost již řidič nestačil s vozidlem ihned zastavit. Chodkyně tak přepadla na pravou přední část kapoty jeho vozidla, o níž se opřela a zůstala stát. Motorové vozidlo se před střetem pohybovalo rychlostí zhruba 16 až 19 km/h. Znalec z oboru doprava, odvětví doprava silniční, přibraný Policií ČR pro účely jí šetřeného podezření ze spáchání přečinu těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti podle § 147 odst. 1 trestního zákoníku, shledal příčinu předmětné dopravní nehody v jednání chodkyně [jméno] [příjmení], neboť nebylo v silách řidiče motorového vozidla žádným způsobem střetnutí zabránit. Oproti tomu chodkyně [jméno] [příjmení] tuto možnost měla, pokud by svůj vstup do vozovky včas odložila.

4. Na základě takto učiněného závěru o skutkovém stavu věci soud prvního stupně, zejména s odkazem na ust. § 55 odst. 1 zákona o veřejném zdravotním pojištění, žalobu jako nedůvodnou zamítl s poukazem na absenci jakéhokoliv zaviněného protiprávního jednání řidiče motorového vozidla. O povinnosti k náhradě nákladů řízení soud prvního stupně rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a ve věci zcela procesně úspěšné žalované přiznal plnou náhradu všech účelně vynaložených nákladů řízení v souhrnné výši [částka], sestávající z celkem tří paušálních náhrad po [částka], které podle § 151 odst. 3 o. s. ř., ve spojení s vyhláškou č. 254/2015 Sb., přísluší účastníku, který nebyl v řízení zastoupen zástupcem podle § 137 odst. 2 o. s. ř. a který nedoložil výši hotových výdajů svých nebo svého jiného zástupce.

5. Proti tomuto rozsudku podala žalobkyně včasné odvolání, neboť považuje rozhodnutí soudu prvního stupně za chybné jak po stránce skutkové, tak i právní. Zdůraznila v něm, že její pojištěnkyně, která při dopravní nehodě utrpěla škodu na zdraví, přecházela vozovku v místě, které je od přechodu pro chodce vzdáleno více jak 50 metrů, že na přilehlý tramvajový ostrůvek přecházela mezi kolonou stojících vozidel tam, kde je jednoproudová vozovka a k ní přilehlá plocha označená vodorovným dopravním značením V13, za kterou se až následně jednoproudá vozovka rozšiřuje na dvouproudou. Zvlášť přitom považovala za nutné zdůraznit, že k uvedenému střetu chodkyně s motorovým vozidlem došlo v místě před rozšířením o levý jízdní pruh a že chodkyně byla sražena v okamžiku, kdy přecházela vozovku před jiným vozidlem, stojícím před tím, které zmíněnou dopravní nehodu způsobilo, jehož řidič ji pouštěl. Řidič motorového vozidla tov. zn. Volkswagen Passat se však v té době zcela evidentně snažil před ním stojící vozidlo předjet. Za popsaných skutkových okolností má tedy na rozdíl od soudu prvního stupně za to, že řidič předmětného motorového vozidla se nechoval ohleduplně a ukázněně, dostatečně se nevěnoval řízení, dostatečně nesledoval situaci v silničním provozu, nepřizpůsobil jízdu situaci v provozu a ohrozil jiné účastníky provozu, když přehlédl přecházející chodkyni. Uvedený řidič tedy podle názoru žalobkyně porušil ust. § 4 písm. a), b), § 5 odst. 1 písm. b), § 17 a § 18 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích (o silničním provozu). Oproti tomu poškozená chodkyně [jméno] [příjmení] žádnou povinnost chodce neporušila, další vozidlo v jednom jízdním pruhu logicky nepředpokládala. Pokud řidič motorového vozidla tov. zn. VW Passat neměl přes stojící vozidlo výhled na pravou stranu jízdního pruhu a nesnížil rychlost tak, aby se mohl bezpečně přesvědčit, že neohrozí či neomezí při předjíždění kolony jiné účastníky provozu, je žalobkyně toho názoru, že ve smyslu ust. § 2910 věta první zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, jej stíhá občanskoprávní odpovědnost za škodu, kterou vlastním porušením povinnosti stanovené zákonem zavinil. Ostatně dle závěrů ustálené judikatury součástí povinné ohleduplnosti řidiče vůči chodcům je i povinnost předvídat, že se chodec náhle objeví z míst, která jsou zejména ve městě různým způsobem zakryta, například zaparkovanými vozidly, vozidly hromadné dopravy stojícími v zastávkách, ale také pomaleji jedoucími vozidly, jež jsou předjížděna. Pokud rychlost neumožní řidiči zastavit na vzdálenost jeho rozhledu a pokud mu tato rychlost zároveň neumožní včas reagovat na přítomnost chodce, který vstoupí z prostoru, do něhož řidič nemá rozhled, je namístě uvažovat o tom, že jde o rychlost nepřiměřenou. Na jednání řidiče jsou totiž kladeny vyšší nároky než na chodce s ohledem na jejich větší zranitelnost a s ohledem na nebezpečí, jež automobil pro chodce představuje. Žalobkyně je přesvědčena o tom, že soud prvního stupně nehodnotil všechny důkazy ve vzájemné souvislosti a dospěl tak k nesprávnému skutkovému závěru. Okolnosti daného případu totiž podle jejího mínění nasvědčují tomu, že k inkriminovanému střetu došlo ještě v průběžném pravém jízdním pruhu, tedy ještě před vjetím motorového vozidla tov. zn. VW Passat do levého jízdního pruhu, tedy že předmětné motorové vozidlo nutně muselo začít předjíždět vozidlo, které pouštělo chodkyni [jméno] [příjmení], ještě v jednom souvislém průběžně pokračujícím jízdním pruhu. Žalobkyně dále nesouhlasí se skutkovým závěrem soudu prvního stupně, převzatým z odkazovaného znaleckého posudku, že se chodkyně [jméno] [příjmení] dostatečně nepřesvědčila před vstupem do vozovky, že nedonutí řidiče k náhlé změně směru nebo rychlosti, protože v době, kdy do vozovky vstupovala, kolona vozidel stála. Nemohla tak řidiče vozidla, před kterým vozovku přecházela, donutit k náhlé změně směru nebo rychlosti jízdy, a taktéž nemohla předpokládat, že zmíněné stojící vozidlo, před nímž předcházela, v témže jízdním pruhu začne předjíždět vozidlo tov. zn. VW Passat. Jestliže jeho řidič zvolil takový předjížděcí manévr, neboť se mu nechtělo čekat v koloně, měl dbát zvýšené opatrnosti. Měl-li přitom zakrytý výhled vozidlem vedle něj stojícím, měl tomu přizpůsobit rychlost jízdy, zvláště pokud zaregistroval, že do zastávky dojíždí tramvaj, a tudíž lze předpokládat, že se ji některý chodec může pokusit doběhnout. Vlivem nesprávného závěru o skutkovém stavu věci pak dle mínění žalobkyně soud prvního stupně následně dospěl k nesprávnému právnímu posouzení věci samé. Protiprávní jednání řidiče motorového vozu vozidla tov. zn. VW Passat je podle ní zcela zřejmé. Závěr soudu prvního stupně o tom, že přecházející chodkyně vytvořila náhlou překážku v provozu, je tedy nesprávný, stejně jako to, že chodkyně měla počítat s tím, že přes stojící vozidlo nemusí být pro řidiče předmětného vozidla viditelná, neboť v inkriminovaném místě byl stále veden jen jeden jízdní pruh. Vzhledem k výše uvedenému je žalobkyně přesvědčena o tom, že jí v souladu s ust. § 55 odst. 1 zákona o veřejném zdravotním pojištění přináleží v této věci uplatněné právo na náhradu nákladů, které vynaložila na léčení poškozeného pojištěnce v příčinné souvislosti s popsaným zaviněným protiprávním jednáním řidiče předmětného motorového vozidla. Navrhla proto, aby odvolací soud změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že nároku, který žalobou uplatnila, bude alespoň zčásti vyhověno.

6. Žalovaná v reakci na odvolání žalobkyně uvedla, že s její argumentací nesouhlasí. Z důkazů, které měl soud prvního stupně k dispozici, je podle ní patrné, že řidič motorového vozidla tov. zn. VW Passat svojí jízdou žádný zákaz neporušil. Byla to naopak chodkyně, která se s ohledem na to, že se v daném místě silnice rozšiřuje a není zde přechod pro chodce, měla při přecházení vozovky přesvědčit, zda může bez ohrožení dalších účastníků provozu přecházet a nevytvořit tím náhlou překážku dalšímu účastníku provozu. Žalovaná tedy navrhla, aby odvolací soud napadený rozsudek jako věcně správný potvrdil.

7. Odvolací soud z podnětu podaného odvolání přezkoumal napadený rozsudek, včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, § 212a odst. 1, 5 o. s. ř.), a poté, co se souhlasem žalované podle § 101 odst. 3 o. s. ř. projednal věc v její nepřítomnosti a dále na podkladě jím v souladu s ust. § 213a odst. 1 o. s. ř., ve spojení s § 213 odst. 2 o. s. ř., doplněného dokazování zjistil, že -) poškozená chodkyně [jméno] [příjmení] vstoupila mezi vozidla stojící v dopravní koloně v době, kdy se kolona začala rozjíždět, a proto přidala do kroku, aby nebránila v jízdě vozidlu, před které do vozovky vstoupila (policejní záznam o [jméno] [příjmení] podaném vysvětlení ze dne [datum], č. l. 13 - 14 spisu), -) Policí České republiky podle § 105 odst. 1 trestního řádu přibraný znalec z oboru doprava, odvětví doprava silniční, jehož úkolem bylo posoudit relevantní okolnosti předmětné dopravní nehody ze dne [datum], dospěl mimo jiné k závěru, že motorové vozidlo tov. zn. VW Passat se v průběhu jízdy podél nástupního tramvajového ostrůvku pohybovalo v koloně vozidel za vozidlem před ním jedoucím, že v okamžiku střetu zmíněného motorového vozidla s chodkyní [jméno] [příjmení] se vozidlo již nacházelo v počáteční fázi najíždění do vznikajícího levého jízdního pruhu, aniž by však najelo na vodorovné dopravní značení V13„ šikmé rovnoběžné čáry“ a že od okamžiku vstupu chodkyně [jméno] [příjmení] do vozovky do okamžiku jejího střetu s motorovým vozidlem uplynuly necelé 2 vteřiny, přičemž při odhadované reakční době řidiče, včetně technické prodlevy v rozsahu 0,8 až 1,0 vteřiny, by i za předpokladu včasné a správné reakce řidič nebyl schopen střetu zabránit, neboť při počáteční rychlosti 16 až 19 km/h byl schopen vozidlo zastavit nejdříve na vzdálenost 5 až 7 metrů (znalecký posudek Ing. [jméno] [příjmení] ze dne [datum], [číslo] ve znění jeho doplňku ze dne [datum], který je součástí k soudnímu spisu připojeného spisového materiálu Policie ČR, Krajského ředitelství policie hl. m. [obec], Služba kriminální policie a vyšetřování, odbor vyšetřování dopravních nehod, [číslo jednací]), dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně není důvodné.

8. Odvolací soud je přesvědčen o tom, že soud prvního stupně si v zásadě pro své rozhodnutí opatřil veškerá relevantní skutková zjištění, na jejichž základě bylo možné věc náležitě právně posoudit a rozhodnout. Pouze z důvodu žalobkyní v jejím odvolání předestřeného alternativního náhledu na průběh inkriminovaného nehodového děje odvolací soud shledal potřebným upřesnit nikoli do všech detailů soudem prvního stupně reprodukovaná skutková zjištění plynoucí z listinných důkazů, které k důkazu provedl a proti jejichž pravosti a věcné správnosti účastnici řízení nic nenamítali. Argument žalobkyně, že znalcem pro potřeby trestního řízení učiněné hodnocení jednání účastníků dopravní nehody a závěr o jejich podílu na jejím způsobení jsou svou povahou právním posouzením, které znalci nepřísluší, odvolací soud neshledal důvodným s poukazem na to, že znalcem detailně učiněný rozbor jednání a chování účastníků v době bezprostředně předcházející vzniku dopravní nehody považuje za okolnosti skutkového charakteru, činěné osobou disponující pro tento účel požadovanou erudicí. Žalobkyni lze sice přisvědčit v tom, že hodnocení podílu účastníků dopravní nehody na jejím způsobení se ve své podstatě týká hodnocení existence příčinné souvislosti jako jedné z podmínek vzniku odpovědnosti za škodu, avšak nejedná se přitom o otázku právní, jak se žalobkyně nesprávně domnívá, nýbrž skutkovou (k tomu srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 21 Cdo 300/2001, uveřejněný v Souboru civilních rozhodnutí NS pod C [číslo], dále rozsudek téhož soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 25 Cdo 3334/2006, ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 25 Cdo 164/2018, nebo usnesení téhož soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 25 Cdo 4049/2019), neboť v řízení se zjišťuje, zda škodní událost a vznik škody jsou ve vzájemném poměru příčiny a následku. Předmětný závěr o skutkovém stavu věci, doplněný o shora uvedená zjištění, odvolací soud považuje za logický výsledek provedeného dokazování, opřený o řádné zhodnocení a posouzení jednotlivých důkazních prostředků tak, jak to stanoví procesní předpis v § 132 o. s. ř.

9. Právní posouzení žalobkyní v řízení uplatněného nároku soud prvního stupně implicitně správně posoudil jako svou povahou zvláštní právní nárok plynoucí z ust. § 55 odst. 1 zákona č. 48/1997 Sb., jež zakládá samostatný nárok zdravotní pojišťovny vůči třetí osobě (škůdci) na náhradu těch nákladů na péči hrazenou ze zdravotního pojištění, které vynaložila v důsledku zaviněného protiprávního jednání třetí osoby. Jde-li pak o náklady léčení následků dopravní nehody, je zdravotní pojišťovna oprávněna nárok na pojistné plnění odvozené od tohoto postižního nároku uplatnit přímo proti pojistiteli odpovědnosti škůdce podle § 9 odst. 1 a § 6 odst. 4 zákona č. 168/1999 Sb. Na náhradu nákladů za zdravotní péči, které byly sice vynaloženy zdravotní pojišťovnou na péči o jejího pojištěnce, avšak nebyly zapříčiněny jednáním třetí osoby ve smyslu § 55 zákona o veřejném zdravotním pojištění, však zdravotní pojišťovna nárok nemá, neboť s takovou skutečností zákon její nárok vůči třetím osobám nespojuje. To znamená, že třetí osoba odpovídá pojišťovně pouze v tom rozsahu, v jakém její zaviněné protiprávní jednání je v příčinné souvislosti s náklady vynaloženými na ošetření a léčení pojištěnce coby následku jejího jednání. Z tohoto důvodu tedy soud prvního stupně svou pozornost zcela správně v prvé řadě upřel na posouzení otázky míry zavinění toho kterého účastníka předmětné dopravní nehody na vzniku žalobou požadované náhrady nákladů léčení. Odvolací soud přitom sdílí závěr soudu prvního stupně, že výsledky provedeného dokazování vylučují možnost činit závěr o jakémkoli relevantním podílu řidiče motorového vozidla VW Passat na způsobení předmětné dopravní nehody, jednání zmíněného řidiče se na jejím vzniku nepodílelo ani zčásti. Uvedený závěr se opírá o podrobné znalecké posouzení jednání účastníků dopravní nehody, které bylo předmětem šetření v souvislosti s Policií ČR projednávaným podezřením ze spáchání přečinu těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti. V dané souvislosti bylo vyloučeno, že by řidič předmětného motorového vozidla způsobem své jízdy porušil jakoukoli povinnost plynoucí mu ze zákona o provozu na pozemních komunikacích. Výslovně přitom byla vyloučena žalobkyní tvrzená paralelní jízda řidiče motorového vozidla v jednom jízdním pruhu, stejně jako údajné předjíždění vozidla, před kterým chodkyně [jméno] [příjmení] vozovku přecházela, v pruhu vyznačeném vodorovnou dopravní značkou V13. Za místo střetu motorového vozidla s chodkyní bylo znalcem zcela jasně označeno místo na úrovni rozdvojování jízdního pruhu na dva samostatné jízdní pruhy s tím, pohybovalo-li se motorové vozidlo tov. zn. VW Passat v této fázi rychlostí 16 až 19 km/h, pak ani jeho rychlost nebylo možné kvalifikovat jako nepřiměřenou.

10. Žalobkyni lze sice přisvědčit v tom, že Nejvyšší soud se ve své judikatuře staví přísně k výkladu § 18 zákona o provozu na pozemních komunikacích, který se - zjednodušeně řečeno - týká toho, jak řidič musí přizpůsobit rychlost své jízdy a jakou smí jet rychlostí a že v případě pohybu vozidla v obci, v blízkosti přechodu pro chodce či autobusové zastávky, kde lze předpokládat riziko vstupu chodce do vozovky, je součástí povinné ohleduplnosti řidiče vůči chodcům též povinnost předvídat, že se chodec náhle objeví z míst, která jsou různým způsobem zakryta a že pokud rychlost jízdy neumožní řidiči zastavit na vzdálenost jeho rozhledu a pokud mu tato rychlost zároveň neumožní včas reagovat na přítomnost chodce, který vstoupil z prostoru, do něhož řidič nemá rozhled, je namístě uvažovat o tom, že jde o rychlost nepřiměřenou (viz např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]), avšak zároveň také platí, že závěr o přiměřené rychlosti se musí vždy odvíjet od posouzení individuálních skutkových okolností a měl by dbát obecných zásad přiměřenosti, jakož i zohlednit plynulost silničního provozu, jež má na bezpečnost také vliv. Provoz motorového vozidla je z podstaty spojen se zvýšeným rizikem, nicméně nelze po řidičích formalisticky vyžadovat natolik úzkostné chování, jež by fakticky znemožnilo plynulý provoz motorových vozidel. [příjmení] je, zda řidič na zvýšené riziko reagoval, a to způsobem, který lze považovat za adekvátní s přihlédnutím ke všem významným okolnostem. Nelze tudíž automaticky vinit řidiče automobilu z nepřiměřené rychlosti, jestliže (jakkoliv nestandardní chování chodců ve vozovce předvídá a počíná si s maximální opatrností) nemůže střetu nijak zabránit. Nelze totiž po účastníkovi silničního provozu spravedlivě požadovat, aby bez dalšího předpokládal veškerá možná porušení pravidel tohoto provozu jinými účastníky, tedy i chodci (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 8. 2008, sp. zn. 5 As 32/2008, publikovaný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod [číslo]). Proto také ustálená judikatura dospěla k závěru, že jednání chodce, který zcela neočekávaně a nenadále vstoupil do cesty přijíždějícímu vozidlu necelou vteřinu před střetem, lze důvodně považovat za takové počínání, které zcela a v plném rozsahu bylo příčinou nepříznivého účinku plynoucího z provozu motorového vozidla na osobu chodce (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 25 Cdo 3807/2014, uveřejněný v Souboru civilních rozhodnutí NS pod C [číslo]). Z pohledu provozu vozidla jde totiž o natolik neodvratitelné jednání, které je srovnatelné s případy vstupu chodce pod kola již projíždějícího vozidla na přechodu pro chodce (k tomu srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 25 Cdo 3434/2009, uveřejněné v Souboru civilních rozhodnutí NS pod C [číslo], či usnesení téhož soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 25 Cdo 2800/2007, uveřejněné v témže souboru pod C [číslo]) nebo sklouznutí pod kola míjejícího vozidla (k tomu srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. 25 Cdo 482/2008, uveřejněné v Souboru civilních rozhodnutí NS pod C [číslo], spolu s usnesením Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. I. ÚS 2010/09). Odvolací soud má za to, že výše zmíněné judikaturní závěry lze bez výhrad aplikovat i na nyní posuzovaný případ, kdy bylo prokázáno, že rychlost předmětného motorového vozidla se v době střetu pohybovala v rozmezí 16 až 19 km/h, což zcela jistě odpovídá zmíněným požadavkům na ohleduplnost jízdy řidiče v blízkosti zastávek hromadné dopravy, přičemž bylo-li zároveň prokázáno, že řidič uvedeného motorového vozidla mohl spatřit chodkyni až bezprostředně před inkriminovaným střetem a že chodkyně vstoupila do vozovky necelé 2 vteřiny předtím, než k uvedenému střetu došlo, přičemž chodkyně, na rozdíl od řidiče motorového vozidla, mohla zmíněné vozidlo včas zaregistrovat a zamezit střetu tím, že by do vozovky vůbec nevstoupila, má odvolací soud za to, že za takové situace počínání chodkyně [jméno] [příjmení] lze shledat zcela v plném rozsahu příčinou předmětné dopravní nehody, vylučující možnost přičítat tento následek k tíži řidiče motorového vozidla. Argumentaci žalobkyně, že její pojištěnkyně přecházela vozovku v době, kdy ji vozidlo stojící bezprostředně před motorovým vozidlem, které se s ní střetlo, pouštělo, lze považovat za vyvrácenou sdělením samotné chodkyně, které učinila v rámci podaného vysvětlení na policii dne [datum], kdy výslovně uvedla, že z toho důvodu, že se kolona do té doby stojících vozidel začala rozjíždět, přidala do kroku, aby vozidlu, před které vstoupila, nebránila v jízdě. Byla-li by chodkyně zmíněným vozidlem pouštěna, jak ve svém odvolání argumentuje žalobkyně, zmíněné vozidlo by se nerozjíždělo. Uvedené tak svědčí ve prospěch skutkového závěru, že chodkyně ve snaze dostihnout na tramvajovou zastávku přijíždějící tramvaj vstoupila do vozovky již v době rozjíždějící se kolony vozidel, a její snaha rychle opustit jízdní pruh, v němž se pohybovalo vozidlo, před kterým do vozovky vstoupila, následně vyústila v to, že se pro řidiče motorového vozidla tov. zn. VW Passat zcela nečekaně objevila v místě, kde počínala možnost využít k jízdě nově vznikající druhý jízdní pruh. Byla to tedy naopak chodkyně [jméno] [příjmení], která porušila povinnosti stanovené chodcům v ust. § 54 zákona č. 361/2000 Sb., tj. povinnost nevstupovat na vozovku bezprostředně před blížícím se vozidlem.

11. Odvolací soud proto podle § 219 o. s. ř. napadený rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný potvrdil, a to včetně akcesorického výroku o povinnosti k náhradě nákladů řízení.

12. O povinnosti k náhradě nákladů odvolacího řízení bylo rozhodnuto podle § 151 odst. 1 o. s. ř., ve spojení s § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř., a i v této fázi řízení procesně zcela úspěšné žalované byla přiznána plná náhrada všech účelně vynaložených nákladů řízení představovaná paušální náhradou ve výši [částka] za její vyjádření k odvolání žalobkyně (§ 1 odst. 3 písm. a), ve spojení s § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu).

Poučení