24 C 324/2018-283

Rubrum

Okresní soud v Táboře rozhodl samosoudkyní JUDr. Ivanou Jakšičovou v právní věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] zastoupená advokátkou [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] zastoupená advokátem Mgr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] o návrhu na zaplacení částky [částka] s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku [částka] se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9% ročně jdoucím od [datum] do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Pokud se žalobkyně domáhala zaplacení částky [částka] se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9% ročně jdoucím od [datum] do zaplacení, žaloba se zamítá.

III. Žalobkyně je povinna nahradit žalované na nákladech řízení částku [částka] do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku na účet zástupce žalované [příjmení] [jméno] [příjmení].

IV. Žalobkyně je povinna nahradit České republice – Okresnímu soudu v Táboře na nákladech řízení částku [částka] do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

V. Žalovaná je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Táboře na soudním poplatku částku [částka] do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobou podanou u zdejšího soudu se domáhala žalobkyně původně zaplacení částky [částka] s příslušenstvím v podobě zákonného úroku z prodlení od [datum] do zaplacení. Uvedla, že dne [datum] v 6:45 hodin u obce Březnice došlo k dopravní nehodě, při níž řidič vozidla, které bylo pojištěno u žalované, v plné rychlosti čelně narazil do protijedoucího vozidla, v němž seděla žalobkyně a způsobil jí tak velice těžká zranění. Stav žalobkyně odpovídal polytraumatu s významným krvácením a nutností protišokové léčby. Zpočátku konzervativní léčbu následoval [anonymizováno]. Později byla u žalobkyně jako následek poranění břicha diagnostikována břišní kýla, jež byla v celkové anestezii operována. Plastika kýly byla provedena pomocí síťky, přičemž v místě [anonymizováno] je opět vyklenutí odpovídající recidivě. Po nezdařených pokusech o otěhotnění byla pro poruchy fertility žalobkyni indikována operační revize. Během operačního výkonu došlo k poranění kličky tenkého střeva, jež bylo ošetřeno sešitím. Po propuštění do domácího léčení byla znovu [anonymizováno] a konzervativně léčena pro poruchu pasáže trávicí trubice po proběhlém komplikovaném [anonymizováno]. Žalobkyně musela podstoupit umělé oplodnění, po stimulaci hormony se však projevil hyperstimulační [anonymizováno] II. stupně, což její stav zkomplikovalo znovu. Prošla velice rizikovým těhotenstvím, které bylo zakončeno císařským řezem. Žalovaná jí dosud uhradila na bolestném částku [částka]. Dle znaleckého posudku MUDr. [jméno] [příjmení] jí náleží bolestné v souvislosti s původním zraněním v rozsahu 1964 bodů, což při hodnotě [částka] za jeden bod činí [částka]. Za související léčbu potom požadovala náhradu za 824 bodů v hodnotě jednoho bodu [částka], tedy [částka]. S ohledem na již zaplacenou částku nárokovala na bolestném [částka]. Dle výše uvedeného znaleckého posudku vedle toho požadovala i náhradu za ztížení společenského uplatnění včetně navýšení. Odkázala na znalecký posudek znalce [příjmení], podle něhož jí vznikl nárok na náhradu za ztížení společenského uplatnění v celkové částce [částka]. Vzhledem k tomu, že dobrovolně bylo zaplaceno [částka], žádala úhradu částky [částka]. Následně požadovala zvýšení ztížení společenského uplatnění o částku [částka] s odůvodněním, že se jedná o případ hodný mimořádného zřetele. Důvody spatřovala v tom, že úraz utrpěla v pouhých 26 letech a zanechal jí v žalobě popsané fyzické i psychické následky. Současně navrhovala, aby jí byla uhrazena částka [částka], kterou zaplatila znalci [příjmení] [příjmení] za vypracování znaleckého posudku.

2. Ještě před zahájením jednání ve věci samé omezila žalobkyně návrh tak, že nepožadovala zvýšení náhrady za ztížení společenského uplatnění (dále rovněž ZSÚ) ve výši [částka] ani již zaplacené znalečné ve výši [částka]. Soud proto řízení ohledně částky [částka] usnesením ze dne 13. května 2019 č.j. 24 C 324/2019-95 zastavil. Předmětem řízení tak zůstala částka [částka] (doplatek bolestného ve výši [částka] a doplatek za ztížení společenského uplatnění ve výši [částka]).

3. Žalovaná navrhovala zamítnutí žaloby v celém rozsahu. Učinila nespornou skutečnost, že při dopravní nehodě, která byla způsobena řidičem vozidla pojištěného žalovanou, došlo k dopravní nehodě, při níž utrpěla žalobkyně shora popsaná zranění. Namítala však, že žalované bylo vyplaceno bolestné v celkové částce [částka] (dne [datum] částka [částka] a dne [datum] částka [částka]), ztížení společenského uplatnění ve výši [částka] a náklady znaleckých posudků v částce celkem [částka]. Žalovaná namítala v první řadě promlčení nároku s tím, že k dopravní nehodě došlo [datum] a žaloba byla podána [datum]. Odkazovala na ustanovení § 8 zákona o pojistné smlouvě, podle něhož se právo na plnění z pojištění promlčí nejpozději za tři roky, jedná-li se o životní pojištění za deset let, promlčecí doba práva na pojistné plnění počíná běžet jeden rok po vzniku pojistné události. Došlo-li k dopravní nehodě dne [datum], posledním dnem uplatnění nároku byl den [datum]. Byla-li žaloba podána po marném uplynutí této lhůty, došlo k promlčení nároku. V obecné rovině žalovaná dále namítala, že žalobkyně neumožnila řádné posouzení nároku, neboť se nedostavila na prohlídku, v důsledku níž mělo dojít k přezkoumání jejího [anonymizováno] stavu. K otázce výpočtu výše nároku žalobkyně potom namítala, že soud musí postupovat podle zákona č. 40/1964 Sb. a s ním souvisejících předpisů. Využití metodiky Nejvyššího soudu pro odškodnění žalobkyně zpochybňovala, poukazovala na ustanovení § 3079 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., podle něhož má být výpočet proveden podle právní úpravy účinné v době vzniku nehody. Pokud se žalovaná věnovala podrobně požadavku na mimořádné navýšení ztížení společenského uplatnění, s ohledem na zpětvzetí žaloby v naznačeném rozsahu se soud touto otázkou blíže nezabýval.

4. Žalobkyně s odkazem na znalecké posudky, které soudu předložila, požadovala, aby výše náhrady byla určena podle ustanovení § 2958 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále o.z.). Vzhledem k tomu, že k události, od níž se škoda odvíjí, došlo dne [datum], tedy za účinnosti zákna [číslo] 1964, občanského zákoníku (dále obč. zák.) bylo nejprve třeba postavit najisto, jaká právní úprava bude pro posouzení nároku použita. Podle prvního odstavce přechodného ustanovení zakotveného v § 3079 o.z. se právo na náhradu škody vzniklé porušením povinnosti stanovené právními předpisy, k němuž došlo přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, posuzuje podle dosavadních předpisů. Podle druhého odstavce nerozhodl-li soud ke dni nabytí účinnosti zákona o náhradě škody vzniklé porušením povinnosti stanovené právními předpisy, k němuž došlo přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, může na návrh poškozeného člověka, jsou-li proto mimořádné důvody hodné zvláštního zřetele (§ 2 odst. 3), přiznat poškozenému i náhradu nemajetkové újmy podle tohoto zákona. Obecně se tedy posuzuje nárok na náhradu škody podle zákona účinného v době škodní události, pouze shledá-li soud mimořádné důvody a okolnosti věci, může výjimečně použít i aktuální právní úpravu.

5. V posuzované věci byla škodní událostí dopravní nehoda, ke které došlo dne [datum], tedy za účinnosti zákona č. 40/1964 Sb., a nároky žalobkyně je proto třeba zásadně posuzovat podle příslušných ustanovení tohoto zákona. Vzhledem k ustanovení § 2 odst. 3 o.z., podle něhož výklad a použití právního předpisu nesmí být v rozporu s dobrými mravy a nesmí vést ke [anonymizováno] nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění, zkoumal soud, zda jsou podmínky pro výjimku zakotvenou v ustanovení § [číslo] odst.

2. Jak je uvedeno shora, může soud při současném splnění v citovaném ustanovení vyjmenovaných podmínek postupovat při odškodnění podle nové právní úpravy, tedy zejména podle ustanovení § 2958 o.z. První podmínkou pro aplikaci přechodného ustanovení je skutečnost, že k porušení povinnosti, z něhož škoda vznikla, došlo přede dnem nabytí účinnosti zákona č. 89/2012 Sb., druhou, že do dne nabytí účinnosti tohoto zákona nedošlo k pravomocnému rozhodnutí o nároku na náhradu škody, třetí je návrh poškozené, aby náhrada byla přiznána podle právní úpravy zakotvené v zákoně č. 89/2012 Sb. Všechny tyto podmínky byly nepochybně splněny, neboť ke škodní události došlo [datum], žaloba byla podána po účinnosti nové občanskoprávní úpravy dne [datum] a žalobkyně se opakovaně dožadovala postupu podle nové právní úpravy. Poslední podmínkou však je existence mimořádných důvodů hodných zvláštního zřetele, kdy setrvávání na dosavadní úpravě by ve výsledku znamenalo rozpor s dobrými mravy vedoucí ke krutosti nebo bezohlednosti urážející obyčejné lidské cítění. Důvodová zpráva uvádí případy, kdy škůdce způsobil škodu úmyslně z touhy ničit, ublížit nebo z jiné zavržení hodné pohnutky, která svědčí zpravidla o morální bezcitnosti, zvrhlosti, o bezohledném sobectví apod. Je tedy zřejmé, že pro použití nové právní úpravy zákon předpokládá zcela mimořádné okolnosti pojící se ke vzniku škody. Ani samotná okolnost, že škůdce, který poškozenému způsobil újmu na zdraví, byl za toto jednání pravomocně odsouzen v [anonymizováno] řízení, nezakládá sama o sobě mimořádný důvod hodný zvláštního zřetele, pro který by náhrada měla být přiznána podle zákona č. 89/2012 Sb. (blíže rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 31. 10. 2017, sp.zn. 25 Cdo 1965/2016). V posuzované věci byla žalobkyně účastnicí dopravní nehody, při níž byla vážně zraněna. Z vylíčení rozhodujících skutečností ani z předložených důkazů však nevyplývá, že by řidič vozidla byl v souvislosti s dopravní nehodou v trestním řízení odsouzen, že by řídil pod vlivem alkoholu, případně že by nehodu způsobil úmyslně; jednalo se o klasickou dopravní nehodu - vážnou, nicméně svým průběhem nijak nevybočující z řady podobných událostí. Byť jsou její následky pro žalobkyni velmi vážné, není důvod, který by opodstatňoval použití nové právní úpravy s odkazem na § 3079 odst. 2 o.z. (V podrobnostech lze odkázat rovněž na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 31. 10. 2018 sp.zn. 25 Cdo 3377/2018).

6. Žalovaná nic nenamítala proti své pasivní legitimaci, vznesla však námitku promlčení nároku s odkazem na to, že k dopravní nehodě došlo [datum] a žaloba byla u soudu podána dne [datum]. Z důvodu procesní ekonomie se soud zabýval nejprve otázkou, zda námitka promlčení je důvodná. Žalobkyně požadovala zaplacení nemajetkové újmy proti žalované – pojišťovně škůdce. Podle § 6 odst. 2 citovaného zákona, nestanoví-li zákon jinak, má pojištěný nárok, aby pojistitel za něho nahradil v rozsahu a ve výši podle zvláštního právního předpisu poškozeným uplatněné a prokázané nároky na náhradu škody na zdraví. Přímé právo poškozeného ve vztahu k pojistiteli může být založeno jen právním předpisem, tím je v daném případě zákon č. 168/1999 Sb. o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla. Podle § 9 odst. 1 zákona č. 168/1999 Sb. má poškozený právo uplatnit svůj nárok na plnění podle § 6 u příslušného pojistitele nebo u kanceláře, jedná-li se o nárok na plnění z garančního fondu podle § 24. Jde o originární právo založené zvláštním předpisem, které nemá povahu nároku na náhradu škody. Ustanovení § 9 odst. 1 zákona dává poškozenému oprávnění svůj nárok uplatnit přímo proti pojistiteli toho, kdo mu odpovídá za škodu, což ovšem neznamená, že by do odpovědnostního vztahu mezi škůdcem a poškozeným vstoupil na místo škůdce jeho pojistitel. Jeho povinností je pouze plnit za pojištěného, jestliže poškozený uplatnil vůči němu své právo na plnění. Ve vztahu mezi poškozeným a pojistitelem se tak nejedná o právo na náhradu škody a při posouzení promlčení není namístě postupovat podle § 106 obč. zák. Ustanovení § 101 obč. zák. upravuje obecnou délku promlčecí doby, která platí všude tam, kde zákon nepočítá s promlčecí dobou zvláštní. Ustanovení § 104 obč. zák. stanoví speciálně počátek běhu promlčecí doby u práv na plnění z pojištění, a to rok po pojistné události. Okamžik vzniku pojistné události je tedy rozhodující pro učení počátku běhu obecné promlčecí doby. Počátek promlčecí doby je určen objektivně a její délka je stanovena na čtyři roky od pojistné události bez ohledu na to, kdy byla pojistná událost pojišťovně oznámena a kdy se pojistné plnění stalo splatným. Lze tedy uzavřít, že obecně se právo poškozené na plnění proti pojistiteli osoby odpovědné za škodu způsobenou provozem dopravního prostředku podle § 9 odst. 1 zákona č. 168/1999 Sb. promlčuje podle § 101 obč. zák. a § 104 obč. zák. (blíže rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 12. prosince 2007 sp. zn. 25 Cdo 113/2006).

7. Současně však je nepřijatelné, aby se nárok na pojistné plnění dle § 9 odst. 1 zákona promlčel dříve, než vznikla škoda. Proto pojem,,událost, z níž škoda vznikla“, něhož vychází ust. § 106 odst. 2 obč. zák., zahrnuje nejen protiprávní úkon či právně kvalifikovanou událost, které vedly ke vzniku škody, ale i vznik škody samotné. Obdobně pojistná událost, je-li obecně vymezena jako skutečnost, s níž je spojená povinnost pojistitele plnit poškozenému, jemuž vznikla škoda, není zásadně totožná s dopravní nehodou a zahrnuje i vznik škody (rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 13. března 2014 sp.zn. 25 Cdo 877/2013 Sb.). Proto v případě operace břišní kýly dne [datum] mohla začít běžet promlčecí doba týkající se bolestného nejdříve od tohoto dne. Zástupce znaleckého ústavu dále uvedl, že k ustálení zdravotního stavu obecně dochází zhruba rok po skončení léčby. Při operaci břišní kýly žalobkyně se jednalo o [anonymizováno] s velkým časovým odstupem, současně není vyloučeno, že žalobkyně bude nucena do budoucna podstoupit další operační výkon; není zřejmé, zda se její stav do budoucna zlepší, obtíže se mohou spíše stupňovat. V textu znaleckého posudku je uvedeno, že pro podezření na denervaci břišní stěny byla žalobkyně vyšetřována v první polovině roku 2014 ambulantními specialisty, zde podezření doposud prokázáno definitivně nebylo. První zmínka v písemné dokumentaci o břišní kýle je uvedena v ambulantním chirurgickém vyšetření v říjnu 2014, a popsána v nálezu CT v prosinci 2014. Následně byla indikována chirurgem k operaci kýly v únoru 2015. Byť tedy ke vzniku břišní kýly došlo v souvislosti se zraněním při autonehodě, nemohla promlčecí doba začít běžet dříve, než se břišní kýla v plném rozsahu projevila a než se po jejím operačním řešení ustálil zdravotní stav žalobkyně. Škoda spočívající ve ztížení společenského uplatnění vzniká, jakmile se po úrazu nebo jiném poškození zdraví a jeho případném léčení ustálí zdravotní stav poškozeného natolik, že je zřejmé, zda a jaké nepříznivé následky pro životní úkony poškozeného má jeho změněný [anonymizováno] stav, tedy zda a v jakém rozsahu došlo ke ztížení společenského uplatnění. O škodě se tedy poškozený dozví v době, kdy lze objektivně provést bodové ohodnocení ztížení společenského uplatnění, neboť až tehdy má k dispozici skutkové okolnosti, z nichž lze škodu, respektive její rozsah zjistit. [anonymizováno] stav žalobkyně rozhodně před [anonymizováno] nebylo možno považovat za ustálený. Vzhledem k operaci, která proběhla dne [datum], nemůže být nárok v naznačeném ohledu promlčen, byla-li žaloba podána dříve, než [datum].

8. Na úvod vlastního posouzení je třeba poznamenat, že bolestné do konce roku 2013, tedy v souvislosti s vlastní dopravní nehodou, považovala žalobkyně za zcela uhrazené a nebylo předmětem žaloby. Za předmět řízení označila toliko doplatek bolestného v částce [částka] v souvislosti s následnými komplikacemi a náhradu za další ztížení společenského uplatnění. Na bolestném žádala odškodnit útrapy spojené s operací břišní kýly dne [datum], dále útrapy spojené se zákrokem dne [datum] a bolesti krku a zad spojené s deformací břišní stěny. Vedle toho žádala o náhradu za ztížením společenského uplatnění nad rámec zaplacených [částka]. Odkazovala přitom na znalecký posudek znalce [příjmení] [jméno] [příjmení], který při hodnocení bolestného po [datum] vyšel z metodiky Nejvyššího soudu ČR k náhradě nemajetkové újmy a dospěl k závěru, že bolestné žalobkyně po tomto datu představuje po navýšení 824 bodů. Pokud jde o ztížení společenského uplatnění, vycházel rovněž z metodiky Nejvyššího soudu a dospěl k závěru, že žalobkyni náleží 10,09 korigovaných procent v částce [částka], kterou s odkazem na věk žalobkyně navrhoval navýšit o 20%. Znalec [příjmení] [jméno] [příjmení], z jehož posudku naproti tomu vycházela žalovaná, hodnotil bolestné žalobkyně v souvislosti s operací břišní kýly dne [datum] podle vyhlášky č. 440/2001 Sb. základními 105 body, bodové hodnocení navýšil o 50% na 157,5 bodů. Bolestné v souvislosti s operací dne [datum] a následnými komplikacemi nehodnotil, stejně tak jeho posudek neobsahuje hodnocení ztížení společenského uplatnění v souvislosti s poraněním břišní kýly. Soud se tedy nejprve zabýval otázkou, zda mezi zraněním způsobeným pojištěncem žalované a bolestným a ztížením společenského uplatnění, které žalobkyni vznikly, existuje vztah příčinné souvislosti. Stranami dosud předložené posudky se týkaly pouze hodnocení výše nemajetkové újmy žalobkyně, nebylo však postaveno najisto, zda mezi úrazem žalobkyně a následnými komplikacemi, které si vyžádaly gynekologické vyšetření a další zákroky, je příčinná souvislost. Proto zajistil zpracování ústavního znaleckého posudku, na němž se podíleli znalci z potřebných odvětví.

9. Z posudku vyplývá, že zdravotní stav žalobkyně, který si vyžádal operaci břišní kýly, s původním zraněním souvisel. Břišní stěna se v inkriminované oblasti skládá ze tří vrstev svalů, které se navzájem překrývají a spolu s obaly mají vliv na pevnost břišní stěny. Při nárazu mohlo dojít k mikroskopickým rupturám svalových vláken jednotlivých vrstev břišní stěny. Tento stav se subjektivně klinicky projevuje bolestí, ta však zřejmě nemohla být rozlišena a odlišena od ostatních bolestí, zvláště když se nacházela v bezprostřední blízkosti operační rány. Bezprostředně po úrazu byla žalobkyně zpočátku ležící a méně zatěžovala svaly břišní stěny. Teprve po vertikalizaci při operační a poúrazové rehabilitaci došlo k postupnému zatěžování břišní stěny a zvýšení tlakových nároků na břišní svalstvo. Následně začalo toto svalstvo postupně ochabovat a stěna se vyklenovat. Břišní kýla ani zeslabení břišní stěny se nemůže samo zhojit při konzervativní léčbě, na zpevnění hypertrofické břišní stěny nemá vliv ani rehabilitace a posilování svalstva břišní stěny. Jediné možné léčebné řešení břišní kýly je tedy řešení operační, kterému se pacientka skutečně podrobila. Znalecký posudek poznamenal, že došlo k recidivě břišní kýly a [anonymizováno] má obtíže prakticky stejné jako před operací. Vyloučení zhoršení stavu není možné, spíše je pravděpodobné. [příjmení] ohodnocení bolesti činilo 70 bodů a bylo dále zvýšeno pro komplikace podle § 6 dat. 1 písm. c) vyhlášky č. 440/2001 Sb. o 50%, tedy v konečné výši představovalo 105 bodů (vyplaceno 50 bodů) po [částka] za 1 hodinu. Pokud jde o ztížení společenského uplatnění, hodnotil znalecký ústav komplikace spojené s porušením břišního lisu 250 body, poúrazové omezení hybnosti páteře 200 body a poruchu stereotypu chůze 100 body, celkem 550 bodů. Z posudku je přitom zřejmé, že poúrazové omezení hybnosti páteře a porucha stereotypu chůze jsou důsledky zeslabení břišní stěny, které vede k nesprávnému držení těla, tvarovým změnám páteře a porušení pohybového stereotypu chůze. Jedná se tak o následky, které se postupně rozvíjely a u nichž lze o ustáleném [anonymizováno] stavu uvažovat teprve po operaci dne [datum]. Z toho důvodu s nimi soud uvažoval jako se včas uplatněnými nároky. Další zákroky - operační revize břicha dne [datum] a s tím související úkony, stejně tak potíže spojené s otěhotněním a předčasným porodem, s původním zraněním nesouvisely. Znalec [příjmení] [jméno] [příjmení] podrobně vyložil, že laparoskopická operace dne [datum] byla indikována pro zjištění, zda v malé pánvi nejsou srůsty bránící otěhotnění. Ze zdravotní dokumentace plyne, že srůsty v oblasti reprodukčních orgánů zjištěny nebyly, sterilita žalobkyně byla uzavřená jako sterilita bez jasných příčin, navázalo umělé oplodnění. Znalec připustil, že srůsty v dutině břišní byly důvodem změny původně laparoskopického vyšetření na otevřený operační výkon. [anonymizováno] však pro otěhotnění [anonymizováno] neměla žádný přínos a především při ní bylo zjištěno, že děloha i vaječníky jsou volné a srůsty tedy otěhotnění nebránily. Uvedl, že na možnost otěhotnění neměla prodělaná zranění žádný vliv, odkázal na řadu sterilit nezjištěného původu. Ani následné komplikace v těhotenství neměly souvislost s prodělanou autonehodou. Důvodem předčasného porodu bylo odchlípnutí placenty, které způsobilo krvácení a pro které byl bezchybně indikován císařský řez. Položení placenty, které bylo příčinou tohoto předčasného porodu, však s úrazem nijak nesouviselo. Z uvedených důvodů znalecký posudek uzavřel, že komplikace s otěhotněním a předčasným porodem s původním zraněním žalobkyně nijak nesouvisely. Bolestné ani ztížení společenského uplatnění nebylo v tomto ohledu hodnoceno.

10. Náhrada za bolest a ztížení společenského uplatnění stanovená na základě počtu bodů stanoveného lékařem (srov. § 6 odst. 1 vyhlášky č. 32/1965 Sb. a obdobně § 7 odst. 1 vyhlášky č. 440/2001 Sb.) představuje jednorázové odškodnění za bolesti způsobené poškozením na zdraví, jeho léčením nebo odstraňováním jeho následků, za nepříznivé důsledky pro životní úkony poškozeného, pro uspokojování jeho osobních a společenských potřeb nebo pro plnění jeho společenských úkolů. Odškodnění ze ztížení společenského uplatnění musí být přiměřené povaze následků a jejich předpokládanému vývoji, a to v rozsahu, v jakém jsou omezeny možnosti poškozeného uplatnit se v životě a ve společnosti. Ve zvlášť výjimečných případech hodných mimořádného zřetele může soud odškodnění přiměřeně zvýšit nad stanovené nejvyšší výměry odškodnění. Ustanovení § 7 odst. 3 vyhlášky č. 440/2001 Sb. umožňující mimořádné zvýšení odškodnění patří k právním normám, jejichž hypotéza není stanovena přímo právním předpisem, ale závisí v každém konkrétní případě na úvaze soudu. Uvedené ustanovení tak přenechává soudu, aby v každém jednotlivém případě sám podle svého uvážení posoudil, jaké zvýšení náhrady je v konkrétní posuzované věci přiměřené. Úvaha soudu v tomto směru není zcela neomezená, neboť právní předpis tím, že rámcově stanoví předpoklady pro vznik nároku na základní výměru odškodnění a pro vznik nároku na jeho zvýšení, stanoví zároveň hlediska, ke kterým je třeba přihlížet a jimiž je úvaha soudu o míře„ přiměřenosti“ zvýšení v jednotlivých výjimečných případech hodných mimořádného zřetele usměrňována (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 17.5.2005, sp. zn. 21 Cdo 2265/2004 a rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 10.8.2006, sp. zn. 21 Cdo 2510/2005). Soud s ohledem na shora zmíněné úvahy zvažoval, zda a do jaké míry je na místě náhradu žalobkyni zvýšit.

11. Žalobkyni bylo na bolestném uhrazeno celkem [částka], z toho se týká bolesti za operaci břišní kýly částka [částka] (90 bodů x [částka]). Znalecký ústav (shodně jako znalec [příjmení]) hodnotil bolestné po zvýšení podle § 6 odst. 1 písm. c) vyhlášky č. 440/2001 Sb. 105 body. Soud dále využil možnosti, kterou mu dává ust. § 7 odst. 3 vyhlášky a zvýšil náhradu bolestného na dvojnásobek, tedy na 210 bodů, tomu odpovídá částka [částka]. Důvodem zvýšení je skutečnost, že žalobkyně nepodstoupila zákrok bezprostředně poté, co se její potíže projevily. Naopak při předpokladu, že věci vyřeší důsledná rehabilitace, dlouhodobě intenzivně cvičila, absolvovala řadu v jejím stavu nepříjemných a zatěžujících vyšetření a procedur, než lékaři stanovili skutečnou [anonymizováno]. Samotné operaci, k níž došlo téměř po třech letech od nehody, tak předcházelo dlouhé období, v jehož průběhu byla nucena podstoupit léčení, které zůstalo zcela bez efektu. Operační zákrok, který teprve mohl znamenat řešení, znamenal další [anonymizováno]. Logicky byl komplikován předchozím zranění břicha a následovala po něm tříměsíční rekonvalescence. Ze všech uvedených důvodů bylo opodstatněné zvýšení náhrady bolestného na dvojnásobek. Pro úplnost je třeba dodat, že úvaha žalované, že žalobkyni byla dobrovolně vyplacena s odkazem na psychické obtíže částka vyšší, než jí podle posledního posudku náležela (znalec [anonymizováno] hodnotil položku 015 – ZSU 900 body, zatímco ústavní posudek 600 body) a má tak dojít k jakémusi započtení, není správná. Každá položka bolestného či ztížení společenského uplatnění představuje samostatný nárok. Pokud žalovaná některé nároky odškodnila dobrovolně, nejsou předmětem žaloby a nelze s nimi při určení konečné výše nároku uvažovat, tím méně kompenzovat zaplacené ZSÚ a bolestné. Pokud tedy žalobkyně dostala na bolestném v souvislosti se zmíněnou operací břišní kýly částku [částka], zbývá zaplatit dalších [částka].

12. Mezi stranami bylo nesporné, že na ztížení společenského uplatnění byla žalobkyni zaplacena celkem částka [částka], která vycházela se znaleckého posudku znalce [příjmení] [jméno] [příjmení]. Ten hodnotil položku vážné [anonymizováno] poruchy po poranění 900 body, omezení hybnosti krční páteře 100 body, těžké porušení břišní stěny provázené poruchou břišního lisu 375 body, dále porušení funkce střev 500 body, ztráta sleziny 300 body a konečné rozsáhlá plošná jizva po popálenině na břiše 200 body. Celkem bodové hodnocení ztížení společenského uplatnění činilo [číslo] bodů, což po vynásobení [částka] za 1 bod představuje přesně uhrazených [částka]. Ústavní znalecký posudek dospěl k závěru, že za poškození břišní stěny provázené porušením břišního listu náleží 250 bodů, za poúrazové omezení hybnosti páteře 200 bodů a za poruchu pohybového stereotypu chůze 100 bodů, duševní poruchy byly hodnoceny 600 body. S ohledem na shora popsané úvahy o promlčení se soud zabýval pouze následky, které se projevily či u kterých došlo k ustálení zdravotního stavu po [datum] (žaloba podána dne [datum]). Zjednodušeně řečeno z hlediska promlčení přichází v úvahu pouze ty následky, které souvisely s operací břišní kýly v [obec] [datum]. Znalec [příjmení], z jehož posudku žalovaná při odškodnění vycházela, hodnotil ZSU spočívající v poranění břišní stěny provázené poruchou břišního lisu podle položky 081 vyhlášky č. 440/2001 Sb. 250 body a ohodnocení navýšil s odkazem na § 6 odst. 1 písm. c) vyhlášky o 50%, celkem na 375 bodů, dále hodnotil v této souvislosti pouze omezení hybnosti krční páteře 100 body. K hodnocení přistoupil dříve, než byl ustálen zdravotní stav žalobkyně, nicméně dospěl ke stejnému závěru, jako znalecký ústav, neboť poškození odpovídalo příslušné položce vyhlášky. Znalecký ústav sám ke zvýšení nepřistoupil, odkázal na možnost navýšení soudem. Zdůraznil však, že pooperační řešení kýly nemělo trvalý účinek, došlo k rozvoji poměrně časné recidivy. Současně hodnotil další položky s poraněním břicha související. Poukázal na to, že břišní stěna je zeslabená, je porušen břišní lis. Je patrné nesprávné držení těla se zvýrazněním břišní kýly postojem; přítomný [příjmení] syndrom, spojený s tvarovými změnami páteře, se může výrazně podílet na ztížení společenského uplatnění. Nelze vyloučit postupné zhoršování stavu s pokračujícím rozvojem deformace páteře, je porušen stereotyp chůze. Ústav hodnotil porušení břišní stěny (položka 081) 250 body, poúrazové omezení hybnosti páteře (položka [číslo]) 200 body a konečně poruchu pohybového stereotypu chůze (položka [číslo]) 100 body. Celkové hodnocení v souvislosti s poraněním břišní stěny činí 550 bodů. Soud vzal v úvahu, že žalobkyně utrpěla úraz na počátku produktivního věku – bylo jí teprve 26 let. Je v zásadě vyřazena ze sportovního vyžití, estetický problém ji omezuje v běžných aktivitách jako je pobyt na koupališti. Je výrazně omezena při výběru oblečení, což je zejména pro mladou ženu velmi limitující a nekomfortní. V těhotenství trpěla obtížemi spočívající ve vyklenování břicha do strany, nikoli běžně dopředu. I to pro ni znamenalo zdravotní i estetický problém a i proto se žalobkyně cítí být omezena ve svých plánech na další těhotenství. Bolesti zad a porucha stereotypu chůze se dle posudku budou spíše zhoršovat, což bude mít vliv na případný výběr povolání. Byť se nepotvrdilo přesvědčení žalobkyně o tom, že její následné gynekologickém potíže souvisely s velmi vážným úrazem způsobeným pojištěncem žalované, je evidentní, že by jim žalobkyně jako zcela zdravá mladá žena byla schopná jinak čelit, než tomu bylo po život ohrožujícím komplikovaném zranění. V neposlední řadě soud zvažoval i dlouhou dobu, která od úrazu uplynula, rostoucí inflaci a tedy skutečnost, že částka, kterou žalobkyně téměř po deseti letech od úrazu obdrží, bude představovat jinou hodnotu, než jakou představovala v okamžiku vzniku škody. Všechny uvedené důvody vedly soud k závěru, že navýšil náhradu za ZSÚ na trojnásobek, tedy na [číslo] bodů, což představuje částku [částka] ZSU týkající se kýly a jejích následků (hodnoceno položkami [číslo] omezení hybnosti krční páteře lehké – 100 bodů, 081 těžké porušení břišní stěny 250 bodů, se zvýšením 375 bodů) bylo žalovanou dobrovolně odškodněno částkou [částka] (475 bodů), proto náleží dále náhrada ve výši [částka]. S připočtením částky [částka] na doplatku bolestného činí opodstatněný nárok žalobkyně [částka]. Uvedenou částku soud přiznal včetně zákonného úroku z prodlení ve výši 9% ročně od [datum], neboť žalobkyně vyzvala žalovanou k plnění výzvou ze dne [datum], v níž marně požadovala plnění ve lhůtě 7 dnů.

13. Při rozhodování o nákladech řízení vzal soud v úvahu, že žalobkyně byla úspěšná přibližně ze 13% a neúspěšná z 87 %. Podle § 142 odst. 2 o.s.ř. by tak žalované náleželo přibližně 74% odůvodněných nákladů. Soud však vzal v úvahu v zásadě pochopitelné přesvědčení žalobkyně, že její následné potíže s úrazem souvisely, neboť tomu odpovídala minimálně časová souvislost. Jako laik mohla jen stěží předvídat, zda mezi jejími potížemi a úrazem byl vztah příčinné souvislosti. Za této situace považoval za správné aplikovat ustanovení § 150 o.s.ř. o tom, že nemusí náhradu nákladů řízení zčásti nebo zcela přiznat, jsou-li k tomu důvody hodné mimořádného zřetele (viz [anonymizováno] Ústavního soudu ze dne [datum] sp. zn. [ústavní nález]). Přiznal proto úspěšné žalované právo pouze na jednu polovinu nákladů řízení. Náklady byly představovány náhradou právního zastoupení za 8 úkonů právní služby po [částka] a 8 režijních paušálů po [částka] podle § 13 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb. Celkem náklady řízení činily [částka], jedna polovina pak představuje částku [částka].

14. Podle § 148 odst. 1 o.s.ř. má stát podle výsledku řízení proti účastníkům právo na náhradu nákladů, které platil, pokud u nich nejsou předpoklady pro osvobození od soudních poplatků. Takové předpoklady tvrzeny nebyly. Jak je uvedeno shora, žalobkyně byla neúspěšná z 87%, proto by měla hradit odpovídající část nákladů řízení. Ze shora popsaných důvodů soud za použití ustanovení § 150 o.s.ř. její povinnost k náhradě nákladů státu rovněž snížil na 50% Náklady činily celkem [částka] ([částka] – svědečné, [částka] hotové výdaje nemocnice [obec], [částka] hotové výdaje nemocnice [obec], [částka] znalečné), 50% nákladů pak představuje [částka]. Na žalovanou potom připadá 13% nákladů ve výši [částka]. Vzhledem k tomu, že žalovaná uhradila zálohu ve výši [částka], která byla v řízení spotřebována, povinnost k náhradě nákladů státu soud neukládal. Náklady řízení zaplatí účastníci na účet zdejšího soudu č.ú. 19- [číslo], [variabilní symbol].

15. Žalobkyně byla podle § 11 odst. 2 písm. d) zákona č. 549/1991 Sb. osvobozena od placení soudních poplatků. Soud proto s odkazem na ustanovení § 2 odst. 3 citovaného zákona uložil žalobkyni povinnost zaplatit v části, v níž byla neúspěšná soudní poplatek. Jeho výše činí podle položky 3 sazebníku [částka] Soudní poplatek zaplatí žalobkyně na účet zdejšího soudu č.ú. [číslo], v s. [číslo].

Poučení