24 C 69/2019-918

Rubrum

Okresní soud v Olomouci rozhodl samosoudkyní JUDr. Naděždou Novákovou ve věci žalobkyní: a) [celé jméno žalobkyně], [datum narození] bytem [adresa žalobkyně] b) [celé jméno žalobkyně], [datum narození] bytem [adresa žalobkyně] obě zastoupeny advokátem [údaje o zástupci] se sídlem [adresa] proti žalovanému: [osobní údaje žalovaného] zastoupený advokátem [údaje o zástupci] se sídlem [adresa] o nahrazení projevu vůle takto:

Výrok

I. Nahrazuje se projev vůle žalované uzavřít s oprávněnou osobou [celé jméno žalobkyně], [datum narození], bytem [adresa žalobkyně], tuto smlouvu o převodu pozemků dle zákona o půdě: Česká republika – Státní pozemkový úřad [IČO] se sídlem [adresa žalované] (dále jen„ převodce“) a [celé jméno žalobkyně], [datum narození] bytem [adresa žalobkyně] (dále jen„ nabyvatel“) uzavírají tuto smlouvu o převodu pozemku podle zákona o půdě: I. /a Česká republika – Státní pozemkový úřad má jako převodce v příslušnosti hospodaření: -) pozemek parc. [číslo] – orná půda, zaps. v kat. území [kat. území] pro [obec] u [katastrální úřad] [celé jméno žalobkyně] je držitelkou platného restitučního nároku pocházejícího z rozhodnutí pozemkového úřadu [číslo jednací] a [číslo jednací]. II. /a Převodce tímto převádí nabyvateli vlastnictví spoluvlastnického podílu v rozsahu k pozemku parc. [číslo] orné půdě, zaps. v kat. území [kat. území] pro [obec] u [katastrální úřad], včetně všech jeho součástí a příslušenství, nabyvatel předmětný spoluvlastnický podíl k nemovité věci včetně všech jeho součástí a příslušenství přijímá do svého vlastnictví. III. /a Vlastnické právo k převáděnému spoluvlastnickému podílu k nemovité věci včetně jeho součástí a příslušenství přechází na nabyvatele vkladem do příslušného katastru nemovitostí.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni a) náhradu nákladů řízení v částce 23 176,34 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokátky [údaje o zástupci].

III. Nahrazuje se projev vůle žalované uzavřít s oprávněnou osobou [celé jméno žalobkyně], [datum narození], bytem [adresa žalobkyně], tuto smlouvu o převodu pozemků dle zákona o půdě: Česká republika – Státní pozemkový úřad [IČO] se sídlem [adresa žalované] (dále jen„ převodce“) a [celé jméno žalobkyně], [datum narození] bytem [adresa žalobkyně] (dále jen„ nabyvatel“) uzavírají tuto smlouvu o převodu pozemku podle zákona o půdě: I. /b Česká republika – Státní pozemkový úřad má jako převodce v příslušnosti hospodaření: -) pozemek parc. [číslo] – orná půda, zaps. v kat. území [kat. území] pro [obec] u [katastrální úřad] [celé jméno žalobkyně] je držitelkou platného restitučního nároku pocházejícího z rozhodnutí pozemkového úřadu [číslo jednací] a [číslo jednací]. II. /b Převodce tímto převádí nabyvateli vlastnictví spoluvlastnického podílu v rozsahu k pozemku parc. [číslo] orné půdě, zaps. v kat. území [kat. území] pro [obec] u [katastrální úřad], včetně všech jeho součástí a příslušenství, nabyvatel předmětný spoluvlastnický podíl k nemovité věci včetně všech jeho součástí a příslušenství přijímá do svého vlastnictví. III. /b Vlastnické právo k převáděnému spoluvlastnickému podílu k nemovité věci včetně jeho součástí a příslušenství přechází na nabyvatele vkladem do příslušného katastru nemovitostí.

IV. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni b) náhradu nákladů řízení v částce 23 176,34 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokátky [údaje o zástupci].

Odůvodnění

1. Žalobou podanou u Okresního soudu v Olomouci dne 4. 3. 2019 se žalobkyně domáhaly po žalované nahrazení projevu vůle – uzavření smlouvy o převodu tzv. náhradních pozemků dle § 11a zákona o půdě, a to žalobkyně a) pozemků: parc. [číslo] zaps. v kat. úz. [kat. území] pro [obec], parc. [číslo] zaps. v kat úz. [kat. území] pro [obec], parc. [číslo] zaps. v kat. úz. [kat. území] pro [obec], parc. [číslo] zaps. v kat. úz. [kat. území] pro [obec], parc. [číslo] zaps. v kat. úz [kat. území] pro [obec], parc. [číslo] zaps. v kat. úz. [kat. území] pro [obec] , parc [číslo] zaps. v kat. úz. [kat. území] pro [obec], parc [číslo] zaps. v kat. úz. [kat. území] pro [obec], parc [číslo] zaps. v kat. úz. [kat. území] pro [obec], parc [číslo] zaps. v kat. úz. [kat. území] pro [obec], parc [číslo] zaps. v kat. úz. [kat. území] pro [obec], parc. [číslo] zaps. v kat. úz. [kat. území] pro [obec], parc. [číslo] zaps. v kat. úz. [kat. území] pro [obec], parc. [číslo] zaps. v kat. úz. [kat. území] pro [obec], parc. [číslo] zaps. v kat. úz. [kat. území] pro [obec], parc. [číslo] zaps. v kat. úz. [kat. území] pro [obec], parc. [číslo] zaps. v kat. úz. [kat. území] pro [obec], parc. [číslo] zaps. v kat. úz. [kat. území] pro [obec], parc. č. 1903, zaps. v kat. úz. [kat. území] pro [obec], parc. č. [číslo], zaps. v kat. úz. [kat. území] pro [obec], parc. [číslo] zaps. v kat. úz. [kat. území] pro [obec], parc. [číslo] zaps. v kat. úz. [kat. území] pro [obec], parc. [číslo] v kat. úz. [kat. území] pro [obec], a parc. [číslo] zaps. v kat. úz. [kat. území]. Totožného nároku se domáhala žalobkyně b) ohledně převodu náhradních pozemků parc. [číslo] zaps. v kat. úz. [kat. území] pro [obec], parc. [číslo] zaps. v kat. úz. [kat. území] pro [obec], parc. [číslo] zaps. v kat. úz. [kat. území] pro [obec], vzniklé oddělením od pozemku parc. [číslo] zaps. v kat. úz. [kat. území] pro [obec] dle geometrického plánu [číslo] [rok] vypracovaného společností [právnická osoba], ověřeného [titul] [jméno] [příjmení], úředně oprávněným zeměměřickým inženýrem u [označení katastrální úřadu], parc. [číslo] zaps. v kat. úz. [kat. území] pro [obec], vzniklé oddělením od pozemku parc. [číslo] zaps. v kat. úz. [kat. území], obec [obec]] dle geometrického plánu [číslo] vypracovaného společností [právnická osoba], ověřeného [titul] [jméno] [příjmení], úředně oprávněným zeměměřickým inženýrem u [označení katastrální úřadu], parc. [číslo] zaps. v kat. úz. [kat. území], obec [obec] a parc [číslo] zaps. v kat. úz. [kat. území], obec [obec]. Usnesením [název soudu] č. j. [číslo jednací] ze dne 1. 12. 2020, které nabylo právní moci dne 18. 12. 2020 soud na návrh žalobkyně řízení zastavil ve vztahu ke všem shora uvedeným náhradním pozemkům vyjma pozemku parc. č.. [číslo] – orná půda, zaps. v kat. území [kat. území] pro [obec] u [označení katastrální úřadu], přičemž současně připustil změnu žaloby, kdy se obě žalobkyně domáhaly nahrazení projevu vůle žalované uzavřít smlouvu o převodu pozemku parc. [číslo] zaps. v kat. úz. [kat. území] pro [obec] u [označení katastrální úřadu], a to v rozsahu ideální spoluvlastnického podílu tohoto pozemku ve vztahu ke každé z nich. Ve vztahu k připuštěné změně žaloby nabylo uvedené usnesení právní moci dne 2. 12. 2020.

2. Předmětem řízení tedy zůstalo toliko nahrazení projevu vůle uvedené ve výrocích I. a III. tohoto rozsudku ve vztahu k pozemku parc. [číslo] zaps. v kat. úz. [kat. území].

3. Žalobkyně jakožto dědičky oprávněné restituentky - matky [jméno] [příjmení], [datum narození], bytem [adresa], [ulice a číslo], zemřelé dne [datum], tvrdili, že jako osoby oprávněné dle zákona o půdě k uplatňování restitučních nároků na základě jednotlivých rozhodnutí pozemkového úřadu již od r. 1992 usilují o převod tzv. náhradních pozemků z vlastnictví státu do svého vlastnictví náhradou za pozemky v restituci nevydané, nacházející se na území [obec] v kat. úz. [kat. území] a kat. úz. [kat. úuemí], již v minulosti určené k výstavbě sídliště, které tam bylo skutečně po vykoupení pozemků vybudováno. Přes uvedené skutečnosti však žalovaná nesprávně na základě svých znaleckých posudků vypracovaných [titul] [příjmení] vyčíslila celkovou výši restitučního nároku v celkové výši cca 230 000 Kč, když žalovaná vycházela z charakteru těchto pozemků jakožto zemědělských, oproti ocenění znaleckým posudkem zpracovaným na návrh žalobkyň pod [číslo] v celkové výši restitučních nároků 7 229 750 Kč, vycházejícího ze stavebního charakteru těchto pozemků. Další spornou otázkou mezi stranami zůstaly skutečnosti související se stavební nesrostlostí odňatých pozemků v kat. úz. [část obce] a kat. úz. [část obce], když žalující strana s odkazem na svůj znalecký posudek a opatření [příslušný útvar architekta] dovozuje vzájemnou srostlost těchto pozemků v obou kat. území oproti stanovisku žalované, což v konečném závěru spělo na straně žalované k uplatnění srážky ve výši 60ti procent z hodnoty pozemků. Již právní předchůdkyně žalobkyň obdržela od žalované přípisem ze dne 8. 12. 2008 nezákonné ocenění odňatých pozemků, přičemž toto nesprávné vyčíslení výše restitučního nároku nevydaných zastavěných pozemků po celou dobu ztěžovalo oprávněným osobám jejich uspokojení prostřednictvím veřejných nabídek, a to za situace, že si uvedeného faktu byla žalovaná dokonce vědoma a soustavně tak zkracovala práva oprávněných žalobkyň. Nabídka pozemků žalované byla tudíž pro oprávněné osoby v minulosti zcela nedostačující nebo žádná, žalobkyně b) se např. v r. 2018 zúčastnila veřejné nabídky a požádala žalovanou o převod pozemků v okrese [okres], když na území [obec] nabídky žádné činěny nebyly, byť reálné možnosti existovaly, nicméně žalovaná účast žalobkyně b) v této nabídce ani vůbec neumožnila. Další žádosti žalobkyň o účast ve veřejných nabídkách byly učiněny 7. 1. 2019, 10. 4. 2019, 15. 4. 2019 a 24. 4. 2019, přičemž opětovně byly žalobkyně z veřejné nabídky vyřazeny, přičemž žalovaná evidovala restituční nároky žalobkyň i následně v chybně přeceněné výši, a to u každé z nich v částce 368 556,30 Kč. S ohledem na činěné malé nabídky náhradních pozemků v porovnání s velkým rozsahem odňatých pozemků, a to navíc nesprávně žalovanou oceněných, se nemohou žalobkyně stále domoci svého uspokojení, postup žalované považují za liknavý až svévolný a žalobu o nahrazení projevu vůle za podanou po právu. Kromě uvedeného sporu mezi stranami jsou vedena řízení z titulu uvedeného neuspokojeného nároku u dalších soudů, a to u [název soudu] [název soudu][název soudu] ve dvou řízeních, u [název soudu][název soudu][název soudu][název soudu][název soudu][název soudu][název soudu] ve 2 řízeních, [název soudu][název soudu][název soudu][název soudu][název soudu][název soudu][název soudu][název soudu][název soudu] ve 2 řízeních a [název soudu]. Celková výše nároku žalobkyň činí tedy 7 229 750 Kč, v souvislosti s dědickým řízením tedy náleží každé žalobkyni podíl v rozsahu 1/2, tj. hodnota 3 614 875 Kč, Z titulu pravomocných rozhodnutí připadlo v rámci uvedených hodnot žalobkyním při vydání náhradních pozemků celkem 4 326 484,03 Kč, přičemž z toho na žalobkyni a) připadlo 1 805 438,66 Kč a na žalobkyni b) připadlo 2 521 045,37 Kč. Na základě probíhajících nepravomocných řízení, kdy bylo rozhodnuto soudy prvního stupně ve prospěch žalobkyň, by připadlo v úvahu přičtení z celkové hodnoty vydaných náhradních pozemků, a to ve prospěch žalobkyně a) dalších 613 020,80 Kč (což činí po součtu shora výše uvedeného podílu celkem hodnotu pravomocně a nepravomocně vydaných pozemků výši 2 418 459,41 Kč), ve prospěch žalobkyně b) dalších 393 302,74 Kč (což činí po součtu shora výše uvedeného podílu celkem hodnotu pravomocně a nepravomocně vydaných pozemků výši 2 914 348,11 Kč). Oproti původnímu uplatněnému nároku žalobkyň, který současně obě opíraly o rozhodnutí Státního pozemkového úřadu o jejich restitučních nárocích pod [číslo jednací] a pod [číslo jednací] a pod [číslo jednací], již žalobkyně výše svých restitučních nároků opírají s ohledem na výše uvedené toliko o rozhodnutí Státního pozemkového úřadu pod [číslo jednací] a pod [číslo jednací], přičemž výš těchto nároků činí ve vztahu k rozhodnutí Státního pozemkového úřadu pod [číslo jednací] částku 3 426 000 Kč a ve vztahu k rozhodnutí Státního pozemkového úřadu pod [číslo jednací] částku 2536 750 Kč, celkem tedy 5 962 750 Kč. Vyčíslenou hodnotu shora požadovaného pozemku žalobkyně zcela akceptovaly dle znaleckého posudku na ocenění pozemků zpracovaných žalovanou, přičemž vydání tohoto náhradního pozemku nebrání žádná zákonná překážka.

4. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby ve vztahu k oběma žalobkyním, a to prioritně ve vztahu k tvrzení žalobkyň ohledně liknavého a svévolného postupu žalované v rámci uspokojení restitučních nároků žalobkyň, když současně tato otázka musí být dle rozhodovací praxe soudů zkoumána vždy individuálně a dle okolností každého případu. V dané věci však nebyly naplněny tyto předpoklady pro vyhovění žalobě, když k výběru pozemků a následnému převodu může dojít jen postupem zaručujícím všem oprávněným osobám stejný přístup, tj. v rámci veřejných nabídek. Právní předchůdkyně žalobkyň se nezúčastnila v období od 6. 10. 2008 do 31. 12. 2016 žádného z vyhlášených kol veřejných nabídek, pro případ přihlášek žalobkyň do veřejných dražeb vždy převyšovala vyhlášková cena nabízených pozemků nároky žalobkyň, čehož si musely být žalobkyně zcela vědomy a jejich postup byl toliko účelový, jejich přístup tedy lze vyhodnotit jako nedostatečně aktivní. Žalovaná nepopřela odchylné ocenění odňatých pozemků, které považuje svým charakterem za zemědělské, přičemž v průběhu došlo k částečnému přecenění pozemků s odkazem na rozhodnutí Státního pozemkového úřadu pod [číslo jednací], a to ve prospěch žalobkyň jakožto ocenění pozemků stavebních. Žalovaná podotkla, že oprávněné osobě může být vydána pouze náhrada zcela odpovídající charakteru odňatého pozemku k okamžiku přechodu na stát, proto nelze tyto pozemky považovat za stavební, když v době odnětí měly stále zemědělský charakter využití, i když byly odňaty za účelem výstavby, nicméně v uvedené době neexistovalo ani územní rozhodnutí k zastavění těchto pozemků. Pro případ vyhovění žalobě žalovaná namítala i nesprávnost ocenění odňatých pozemků žalobkyní s nutností aplikace srážek s odkazem na ocenění provedené znalcem [titul] [příjmení] č. [číslo] a č. [číslo] doplněném znaleckým posudkem [titul] [jméno] [příjmení] č. [číslo], kdy celková hodnota odňatých pozemků činí dle žalované částku 2 258 879 Kč zahrnující i příslušné srážky, neboť Opatření [příslušný útvar architekta] nelze považovat za rozhodující pro určení srostlosti pozemků a dále skutkové změny na odňatých pozemcích nelze přičítat ve prospěch oprávněných, pokud ke změnám došlo až po odnětí jejich pozemků. Žalobkyně uplatnily své nároky současně v několika soudních řízeních, tudíž je nezbytné s ohledem na tuto skutečnost sledovat případné postupné uspokojování žalobkyň a s ohledem i na výši jejich restitučního nároku. V průběhu řízení žalovaná změnila své stanovisko ve vztahu k celkové výši uplatněného restitučního s ohledem na vydání pravomocného rozhodnutí NS ČR v jiné soudní věci restitučních nároků žalobkyň, které se zabývalo i otázkou svévolnosti a liknavosti žalované ve vztahu k řešení restitučních nároků žalobkyň a dále vyhodnotilo i celkovou výši jejich restitučního nároku jakožto správně vyčíslenou. Zbývajícím sporným bodem žaloby se tedy následně stala otázka vhodnosti vydání náhradního pozemku parc. [číslo] zaps. v kat. úz. [kat. území], obec [obec] u [označení katastrální úřadu], který žalovaná ocenila výší 29 816,10 Kč. Žalovaná namítala nevhodnost uvedeného náhradního pozemku nikoliv pro zákonné překážky jeho vydání, ale na jeho umístění v ochranném pásmu nemovité kupní památky, památkové zóny, rezervace a nemovité národní kulturní památky v oblasti [část obce], kde je tato nemovitost vedena v územním plánu jako plocha užitkové zeleně, tudíž uvedená skutečná využitelnost pozemku zcela nekoresponduje s účelem restitučního zákona.

5. Níže provedenými důkazy bylo v řízení prokázáno, že: – usnesením [název soudu] sp. z. [spisová značka], [spisová značka] ze dne 26. 3. 2018, které nabylo právní moci dne 20. 4. 2018 - žalobkyně jsou právními nástupci oprávnění osoby [jméno] [příjmení], [datum narození], zemř. [datum], jakožto zákonné dědičky, a to každá v rozsahu k celku nabytého dědictví, mimo jiné i restitučních nároků zůstavitelky na vydání náhradních pozemků dle rozhodnutí Státního pozemkového úřadu pod [číslo jednací] pod [číslo jednací] – znaleckým posudkem [číslo] znaleckého ústavu [právnická osoba] ze dne 14. 12. 2018 a dodatkem [číslo] ze dne 24. 4. 2019, rozhodnutím [pozemkový úřad] pod [číslo jednací] ze dne 16. 9. 2008, rozhodnutím [pozemkový úřad] pod [číslo jednací] ze dne 17. 9. 2008 a rozhodnutím Státního pozemkového úřadu pod [číslo jednací] ze dne 31. 10. 2017, kupní smlouvou [číslo jednací] ze dne 3. 12.1969, kupní smlouvou ze dne 3. 12. 1969, kupní smlouvou ze dne 11. 6. 1973, kupní smlouvou ze dne 13. 9. 1976 a kupní smlouvou ze dne 19. 9. 1976 vč. geometrických plánů a mapy, Opatřením [příslušný útvar architekta] ze dne 20. 7. 1989, ortofotomapou, stavební technickou dokumentací pro lokalitu [anonymizováno], návrhem směrného územního plánu z r. 1964, předběžným návrhem výkupního plánu ze 9. 8. 1972, rozhodnutím [označení úřadu] o umístění stavby z 27. 8. 1972, územním rozhodnutím o umístění stavby č. [číslo] z 21. 12. 1970 a č. [číslo] z 27. 8. 1972, podrobným územním plánem [část obce] z r. 1967 z podnětu [celé jméno žalobkyně] byl vypracován znalecký posudek vyčíslující celkovou výši restitučních nároků žalobkyň v rozsahu uvedených jednotlivých rozhodnutí pozemkového úřadu. Znalecký ústav ocenil jednotlivé odňaté pozemky dle původních zápisů v PK – části pozemku – role [číslo] v kat. úz. [kat. území] (nyní dle KN parc. [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo] a části parc. [číslo]) vše o výměře 13 704 m2 k datu převodu pozemku na stát na základě kupní smlouvy [číslo] ze dne 3. 12.1969 uzavřené s právní předchůdkyní [jméno] [příjmení] pro výstavbu sídliště [část obce], přičemž uvedená smlouva byla uzavřena v tísni za nápadně nevýhodných podmínek za výplatu 0,40 Kčs / 1m2, tj celkem 5 482 Kč, uvedeným skutečnostem korespondovalo rozhodnutí [pozemkový úřad] pod [číslo jednací], přičemž uvedené pozemky nebylo možné pro překážku zastavěnosti vydat. Další ocenění se týkalo původních zápisů v PK – části pozemku – role [číslo] v kat. úz. [kat. území] (nyní dle KN parc. [číslo]) vše o výměře 5 065 m2 k datu převodu pozemku na stát na základě kupní smlouvy ze dne 3. 12. 1969 uzavřené s právní předchůdkyní [jméno] [příjmení] pro výstavbu sídliště [část obce], přičemž uvedená smlouva byla uzavřena v tísni za nápadně nevýhodných podmínek za výplatu 0,40 Kčs / 1m2, tj j. celkem 2 027 Kčs, uvedeným skutečnostem korespondovalo rozhodnutí Státního pozemkového úřadu pod [číslo jednací], přičemž toto jediné rozhodnutí bylo učiněno již vůči žalobkyním jakožto dědičkám [jméno] [příjmení], uvedené pozemky nebylo možné pro překážku zastavěnosti vydat. Ocenění bylo vypracováno i ve vztahu k původním zápisům v PK – části pozemku 620 – zahradě v kat. úz. [část obce] (dle KN parc [číslo] části parc. [číslo]) vše o výměře 10 147 m2 k datu převodu pozemku na stát pro část předmětného pozemku o výměře 6 672 m2 na základě kupní smlouvy ze dne 11. 6. 1973 /za tuto část bylo vyplaceno 0,40 Kčs/1m2, tj. celkem 2 668,80 Kč, pro část pozemku o výměře 82 m2 na základě kupní smlouvy ze dne 13. 9. 1976 / za tuto část bylo vyplaceno 4 Kčs/1m2, tj. celkem 328 Kčs/a pro část předmětného pozemku o výměře 3 393 m2 na základě kupní smlouvy ze dne 19. 9. 1976 / za tuto část bylo vyplaceno 0,40 Kčs/1m2, tj. celkem 1 357,20 Kčs/. Kupní smlouvy byly uzavřeny v tísni za nápadně nevýhodných podmínek s právní předchůdkyní [jméno] [příjmení], uvedeným skutečnostem korespondovalo rozhodnutí [pozemkový úřad] pod [číslo jednací], přičemž uvedené pozemky nebylo možné pro překážku zastavěnosti vydat. Znalecký ústav ocenil shora uvedené odňaté pozemky dle vyhl. č. 182/1988 Sb. ve znění vyhl. č. 316/1990 Sb. ve znění účinném ke dni 24. 6. 1991. Veškeré pozemky byly oceněny jako stavební v částce 250 Kč/1m2, tudíž ve vztahu k rozhodnutí Státního pozemkového úřadu pod [číslo jednací] činí tato výše při rozměru 13 704 m2 částku 3 426 000 Kč, ve vztahu k rozhodnutí Státního pozemkového úřadu pod [číslo jednací] činí tato výše při rozměru 5 068 m2 částku 1 267000 kčs a ve vztahu k rozhodnutí Státního pozemkového úřadu pod [číslo jednací] činí tato výše při rozměru 10 147 m2 částku 2 536 750 Kčs. Celková výše restitučního nároku činí tedy 7 229 750 Kč. Pozemky byly vykoupeny za účelem výstavby sídliště [část obce], přičemž tento záměr pochází z doby před datem jejich převodu na stát, původní urbanistický plán z r. 1966 nebyl přijat, ale v r. 1967 byl schválen přepracovaný, samotná výstavba měla být zahájena v r. 1969, proběhla však se zpožděním v letech 1972-1980. V době výkupu nebylo jasné, který pozemek bude zastavěn, tudíž se jednalo o zastavitelné území oceňované jako celek charakterem stavebních pozemků. V případě výkupu pozemků pro výstavbu sídliště [část obce] nebylo též v době výkupu jasně určeno, který pozemek bude zastavěn, tudíž byly tyto vykoupené pozemky oceňované jako stavební pozemky, výstavba sídliště byla zahájena v r. 1976. Pozemek [číslo] v kat. úz. [kat. území] se stal součástí [obec] před datem účinnosti zák. o půdě, kdy původní obec se stala v r. 1922 součástí [obec], proto byl vyhodnocen jako součást [obec] bez ohledu na to, kde bylo kat. úz., v němž leží, v době odnětí administrativně začleněno. Pozemek [číslo] v kat. úz. [kat. území] se stal součástí [obec] před datem účinnosti zák. o půdě, kdy původní obec se stala v r. 1960 součástí [obec], proto byl vyhodnocen jako součást [obec] bez ohledu na to, kde bylo kat. úz., v němž leží, v době odnětí administrativně začleněno. S ohledem na Opatření [příslušný útvar architekta] ze dne 20. 7. 1989 byly považovány oceňované pozemky za stavebně srostlé. Znalecký ústav neuplatnil u žádného z uvedených oceňovacích pozemků srážky dle přílohy [číslo] neboť ještě před převodem pozemků v kat. úz. [část obce] na stát byly pozemky napojeny již v r. 1967 na vedení el. energie vodní síť a kanalizaci, která t.č. byla nevyhovující, v případě pozemků v kat. úz. [část obce] obdobně před převodem těchto pozemků na stát již v r. 1972 byly tyto napojeny na městský vodovod a kanalizaci vč. připojení el. energie - znaleckým posudkem [číslo] ze dne 21. 11. 2008 a [číslo] ze dne 21. 11. 2008 [titul] [jméno] [příjmení], přípisem Pozemkového fondu ČR ze dne 8. 12. 2008, přípisem žalobkyň ze dne 14. 5. 2018, sdělení žalované ze dne 14. 11. 2018 - znalec na základě požadavku žalované ocenil shora uvedené pozemky dotčené rozhodnutím [pozemkový úřad] pod [číslo jednací] ze dne 16. 9. 2008 celkovou částkou 2 672 280 Kč, a to jakožto pozemky stavební á 250 Kč/1m2, dále pak pozemky dotčené rozhodnutím [pozemkový úřad] pod [číslo jednací] ze dne 17. 9. 2008 celkovou částkou 1 978 665 Kč jakožto pozemky stavební á 250 Kč/1m2, přičemž u tohoto ocenění uplatnil ve vztahu ke všem pozemkům srážky dle přílohy [číslo] I. tabulky v rozsahu celkové úpravy ceny – 22% z důvodu přístupu po nezpevněné komunikaci, absenci připojení na vodovod a kanalizaci. Přípisem žalované ze dne 8. 12. 2008 byla [jméno] [příjmení] informována o právu na náhradní pozemky za pozemky nevydané, přičemž její restituční nároky byly oceněny přes shora uvedené znalecké posudky částkou 127 447,20 Kč s odkazem na rozhodnutí [číslo jednací] a částkou 103 499,40 Kč s odkazem na rozhodnutí [číslo jednací]. Žalobkyně uvedeným přípisem z r. 2018 informovaly žalovanou o nesprávném ocenění pozemků – části parc. [číslo] PK, které mají být oceněny jako stavební, 14. 11. 2018 žalovaná na uvedený přípis reagovala přeceněním toliko v rozsahu výměry 6 672 m2 jakožto pozemků stavebních - znaleckým posudkem [číslo] 2019 ze dne 14. 8. 2019 znalce [titul] [jméno] [příjmení] – z podnětu žalované znalec vypracoval ohledně shora uvedených pozemků další ocenění restitučního nároku žalobkyň ve výši 2 258 879 Kč částečně jakožto stavební pozemky a ve výši 764 332 Kč částečně jakožto zemědělské pozemky, přičemž uplatnil částečně i srážky podle přílohy 7 - znaleckým posudkem [číslo] ze dne 4. 1. 2019, [číslo] ze dne 4. 6. 2018 a [číslo] ze dne 26. 6. 2018 znalce [titul] [jméno] [jméno] – z podnětu žalované znalec vypracoval ocenění požadovaných náhradních pozemků, tedy i vydaného pozemku parc. [číslo] orná půda o výměře 8 577 m2, zaps. v kat. úz. [kat. území], obec [obec] u [označení katastrální úřadu], který ocenil výší 29 816,10 Kč vč. ceny porostů- 12 okrasných stromů stáří 40 let vzniklých náletem. Příjezd k tomuto pozemku je možnýpo místní cestě s nezpevněným povrchem, pozemek se nachází v památkově chráněném území, v součané době není na měm možá žádná výstavby staveních objektů ani zřízení zahrady, dle platného územního plánu obce Samotišky se pozemek nachází v prostoru určeném k využití jako plochy užitkové zeleně. - rozsudkem [název soudu] č. j [číslo jednací] ze dne 27. 3. 2019, který nabyl právní moci dne 16. 7. 2019 a č. j. [číslo jednací] ze dne 16. 1. 2020, rozsudkem [název soudu] č. j. [číslo jednací] ze dne 14. 1. 2020 a č. j. [číslo jednací], dovoláním žalované ze dne 27. 4. 2020 vč. doručenky, vyjádřením žalobkyň ze dne 11. 5. 2020 k dovolání žalované, rozsudkem NS ČR č. j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí] a usnesením NS ČR č. j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí] – soud I. stupně vyhověl oběma žalobkyním v souvislosti s uplatněním vydání náhradních pozemků za své restituční nároky, a to částečným rozsudkem v rozsahu 2 200 503,60 Kč, když vyhodnotil postup žalované za liknavý a svévolný, pozemky byly shodně oceněny jako stavební, přičemž i po provedení srážek z ceny pozemků [titul] [jméno] [příjmení] činila hodnota vydaných náhradních pozemků částku, která byla vykryta i oceněním tohoto znalce v celkové výši 4 650 945 Kč. K odvolání žalované do uvedeného rozsudku rozhodl odvolací soud, který částečně řízení zastavil, částečně nárok žalobkyň zamítl a ve zbývajícím rozsahu rozhodnutí soudu I. stupně potvrdil, přičemž dovodil závěry znaleckého ústavu [právnická osoba] za zcela správné závěrů o srostlosti pozemků a vyloučení uplatnění srážek, dále pak vyhodnotil postup žalované jako liknavý a zjevně svévolný, když tyto závěry zcela vycházejí z nesprávného ocenění odňatých pozemků a tudíž i vyřazování žalobkyň z veřejných nabídek, když docházelo ke zvýhodňování třetích osob při převodu pozemků, což vedlo ke znevýhodňování prvorestituentů. Odvolací soud zcela zamítl námitky žalované spočívající v tvrzení o promlčení nároku žalobkyň, a to s odkazem na nepřípustnost těchto námitek pro rozpor s dobrými mravy pro závislost plnění uplatněných nároků na spolupůsobení žalované s odkazem na rozhodnutí NS ČR sp. zn. [spisová značka]. Též nevyhověl námitkám žalované ohledně vedení několika řízení žalobkyň ohledně restitučních nároků jakožto překážky vyhovění uplatněných nároků, a to s odkazem na vytvoření tvrzené překážky pouze pro případ vyhovění žalobnímu žádání ve formě pravomocného rozsudku. Dále soud I. stupně pak vyhověl žalobkyní i konečným rozsudkem v rozsahu hodnoty náhradních pozemku v částce 935 611,54 Kč. K podanému dovolání žalované proti rozsudku odvolacího soudu NS ČR částečně rozsudek odvolacího soudu ohledně vydání jednoho pozemku zrušil a vrátil odvolacímu soudu k dalšímu řízení, ve zbývajícím rozsahu podané dovolání odmítl. Dovolací soud se současně zabýval otázkou oprávněnosti restituentů domáhat se svého nároku u soudu s odkazem na liknavý a svévolný postup žalované s odkazem na rozhodnutí sp. zn. III ÚS 495/02 a ÚS 495/05, dále pak sp. zn. Pl. ÚS 6/05, z nichž je nutné dovodit důvodnost takové žaloby na vydání konkrétního vhodného pozemku bez ohledu na vázanost jeho zahrnutí do veřejné nabídky, což nelze vůči ostatním oprávněným osobám považovat za diskriminující, dále pak dovodil, že jako přinejmenším liknavý, ba až svévolný, lze kvalifikovat i takový postup žalované či jejího právního předchůdce – Pozemkového fondu ČR, jímž bez ospravedlnitelného důvodu ztěžovala uspokojení nároku oprávněné osoby zásadně předpokládaným postupem, tj. prostřednictvím veřejné nabídky pozemků, a to nesprávným ohodnocením nárok, tj. nesprávným určením ceny oprávněné osobě odňatých a nevydaných pozemků s odkazem na rozhodnutí NS ČR sp. zn. [spisová značka], sp. zn. [spisová značka], sp. zn. [spisová značka]. K otázce zjišťování a hodnocení liknavého postupu žalované je otázkou hodnocení skutkových zjištění soudy nižšího stupně, jejichž závěry ve vtahu i k projednávané věci nejsou nepřiměřené zjištěným skutkovým okolnostem. Jestliže žalovaná i přes aktivní přístup žalobkyň bez ospravedlnitelného důvodu ztěžovala jejich uspokojení zásadně předpokládaným postupem v důsledku zejm. nesprávného ocenění restitučního nároku, který dle ocenění znaleckým posudkem znaleckého ústavu [právnická osoba] mnohonásobně převyšuje ocenění provedené žalovanou, na němž žalovaná setrvala i poté, co si v r. 2008 sama nechala zpracovat znalecký posudek znalcem [titul] [jméno] [příjmení], který rovněž daný nárok ocenil v podstatě vyšší částkou v porovnání s oceněním provedeným samotnou žalovanou, kdy v souvislosti s možným uspokojením nároku žalobkyň tak došlo k mnohaletému prodlení, je nutné postup žalované vyhodnotit jako liknavý a nelze po žalobkyních požadovat jejich další účast ve veřejných nabídkách. Neobstojí ani argumentace žalované, která sporadickou účast žalobkyň ve veřejných nabídkách přičítá na vrub jejich subjektivním požadavkům získat konkrétní náhradní pozemky v jimi preferovaných lokalitách, nikoliv nesprávné kvantifikaci restitučního nároku. Cena náhradního pozemku má být ekvivalentní ceně pozemku, který byl oprávněné osobě odebrán, pokud tedy byl odňat zemědělský pozemek, má oprávněná osoba nárok na náhradu za zemědělský pozemek, když rozhodný je jejich charakter, tedy i hodnota, ke dni odnětí státem. Za pozemky určené k výstavbě je ovšem třeba osobě oprávněné poskytnout náhradu jako pozemky určené pro stavbu dle § 14 odst. 1 vyhl. 182/1988 Sb., byť byly v době převodu na stát v evidenci nemovitostí vedeny jako zemědělské, byly-li určeny ke stavbě – v době prodeje existující územně plánovací dokumentace, vykoupení za účelem výstavby sídliště, bezprostřední realizace výstavby. Pokud žalovaná naznačuje, že ke změně charakteru pozemku dochází až vydáním příslušného územního rozhodnutí, jeví se vhodné zdůraznit, že dovolací soud již dříve v řadě kauz aproboval výše naznačený flexibilnější přístup k posuzování původní povahy odňatých pozemků, v rámci něhož soudy podle kontextu každého jednotlivého případu zohledňují různé relevantní okolnosti a neulpívají rigidně jen na vydání územního rozhodnutí jako podmínce uznání pozemků za stavební. Posouzení charakteru pozemků stavebních či zemědělských je otázkou zásadně skutkovou, nikoliv právní, což naprosto vylučuje přípustnost dovolání. Pokud byly tedy pozemky v době přechodu na stát evidovány jako zemědělské, je třeba ocenit tyto jako stavební, pokud pozemky přešly na stát za účelem bezprostřední realizace výstavby sídliště, v souladu s územně plánovací dokumentacím tudíž se soud od soudní judikatury nijak neodchýlil. K otázce uplatnění srážek z ocenění odňatých pozemků dle přílohy 7 vyhl. č. 182/188 Sb. je nutné zohlednit stav těchto pozemků v době přechodu na stát, přičemž je nutné vyjít z individuálních skutkových okolností případu, kdy pozemky byly odňaty jako celek pro výstavbu sídlišť, jež„ stavebně srostla“ s hlavním městem Prahou a byla napojena na inženýrské sítě, tedy skutečnostech odůvodňujících posouzení, že v daném případě skutkové předpoklady pro aplikaci uvedených srážek naplněny nebyly. Aplikace uvedených srážek se neprovádí ke dni účinnosti zákona o půdě, tj. ke dni 24. 6. 1991, ale ke dni odnětí pozemků státem, když již v době odnětí dotčených pozemků územně plánovací dokumentace počítala s vybudování sídlišť na těchto pozemcích vč. jejich napojení na inženýrské sítě a občanské vybavenosti, přičemž tato výstavba byla v následujících letech realizována.. Princip ekvivalence ohledně ceny náhradního pozemku s cenou pozemku odňatého byl zachován. - rozsudkem [název soudu] č. j. [číslo jednací] ze dne 7. 2. 2020 a rozsudkem [název soudu] č. j. [číslo jednací] ze dne 29. 6. 2020 soud I. stupně částečně vyhověl oběma žalobkyním v souvislosti s uplatněním vydání náhradních pozemků za své restituční nároky, a to v rozsahu 1 832 409 Kč, když vyhodnotil postup žalované za liknavý a svévolný, při ocenění vycházel ze závěrů znaleckého ústavu [právnická osoba], rozsudek soudu I. stupně odvolací soud potvrdil s účinky právní moci dne 3. 8. 2020 - rozsudkem [název soudu] č. j. [číslo jednací] ze dne 8. 11. 2019 a rozsudkem [název soudu] č. j. [číslo jednací] ze dne24. 6. 2020 – soud I. stupně částečně vyhověl, a to žalobkyni a) v souvislosti s uplatněním vydání náhradních pozemků za své restituční nároky v celkové výši ocenění ve výši 100 465,30 Kč, když vyhodnotil postup žalované za liknavý a svévolný, při ocenění vycházel ze závěrů znaleckého ústavu [právnická osoba], krajský soud rozsudek soudu I. stupně potvrdil s účinky právní moci dne 20. 7. 2020 - sdělením žalované ze dne 10. 4. 2019 a 15. 4. 2018, dále ze dne 24. 4. 2019, ze dne 7. 1. 2019 a 15.10. 2019, přehledem nároků a plnění oprávněné osoby – žalovaná vyhodnotila žádost o převod náhradních pozemků žalobkyně b) za neplatnou s ohledem na nižší hodnotu restitučního nároku oproti ocenění hodnoty požadovaných pozemků v částce 51 875,40 Kč a 152 420,20 Kč, další žádost žalobkyně b) byla s ohledem na obdobný závěr vyřazena, když celkově oceňovala restituční nárok této žalobkyně v částce 398 914,50 Kč, v r. 2019 dle sdělení žalované dále žalobkyně b) neprokázala uplatňované nároky k uzavření smlouvy o převodu pozemků, když oproti svému nároku 232 075 Kč uplatnila nárok oceněný ve výši 260 016,50 Kč, v dalším případě ve výši 509 763,40 Kč. K datu 26. 9. 2019 byl žalovanou veden restituční nárok každé z žalobkyň v částce 368 556,30 Kč. Dne 15. 10.2019 byla žádost žalobkyně a) opět z veřejné nabídky vyřazena z důvodu nesplnění výše cenové nabídky - Výpisem z KN, sdělením [označení úřadu] ze dne 13. 5. 2021, nájemní smlouvou [číslo] vč. dodatku č. I – XVI vč. příloh, kopie katastrální mapy - pozemek parc. č. [číslo] orná půda o výměře 8 577 m2, zaps. v kat. úz. [kat. území], obec [obec] u [označení katastrální úřadu], je zapsán ve prospěch vlastníka ČR s příslušností hospodařit ve prospěch žalované, přičemž uvedený pozemek se nachází v ochranném pásmu nem. kulturní památky, a to v pásmu [anonymizováno] a areálu [anonymizováno] dle rozhodnutí [označení úřadu] sp. [spisová značka] [číslo] ze dne 21. 9. 1995, památkové zóně, rezervaci, nem. nár. kultur.. památky, památkově chráněném území, náležející do zemědělského půdního fondu. Jedná se o lokalitu č. 1, III. regulační pásmo, ve kterém je nepřípustná výstavba objektů přesahujících svými rozměry půdorysně 20x15 m, výškově dvě nadzemní podlaží a podkroví, současně nesmí vybočovat z úrovně a charakteru okolní zástavby. Pozemek parc. [číslo] v kat. úz. [kat. území] není kulturní památkou, ale nachází se tedy v ochranném pásmu nemovité kulturní památky, vlastník je tedy povinen k zamýšlené stavbě, změně stavby, terénním úpravám umístění nebo odstranění zařízení, odstranění stavby, úpravě dřevin nebo udržovacím pracím na této nemovitosti si předem vyžádat závazné stanovisko obecného úřadu obce s rozšířenou působností,v souladu s ust. § 14 odst. 2 zák. č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči v aktuálním znění.. Aktuálně je pozemek pronajat [právnická osoba] za účelem zemědělského využití- pěstování krmných plodin pro zvířata s účinností od 1. 6. 2003 na dobu neurčitou, přičemž mimo tento pronajatý pozemek s účinností 25. 8. 8.2015 nabyla vlastnické právo k pozemku par. [číslo] v kat. úz. [kat. území] pronajatého na základě shora uvedené nájemní smlouvy [právnická osoba] se zachováním nájemního vztahu.

6. Na základě provedených důkazů dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci:

7. Na základě usnesení [název soudu] sp. z. [spisová značka] ze dne 26. 3. 2018, které nabylo právní moci dne 20. 4. 2018, se žalobkyně staly rovnodílně právními nástupci oprávněné zůstavitelky [jméno] [příjmení], [datum narození], zemř. [datum], restitučních nároků na vydání náhradních pozemků dle rozhodnutí Státního pozemkového úřadu pod [číslo jednací] a pod [číslo jednací].

8. Jednotlivé odňaté pozemky dle původních zápisů v PK – části pozemku – role [číslo] v kat. úz. [kat. území] (nyní dle KN parc. [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo], [číslo] a části parc. [číslo]) vše o výměře 13 704 m2 k datu převodu pozemku na stát na základě kupní smlouvy [číslo] ze dne 3. 12.1969 uzavřené s právní předchůdkyní [jméno] [příjmení] pro výstavbu sídliště [část obce], přičemž uvedená smlouva byla uzavřena v tísni za nápadně nevýhodných podmínek za výplatu 0,40 Kčs / 1m2, tj celkem 5 482 Kč, nebylo možné dle rozhodnutí [pozemkový úřad] pod [číslo jednací] pro překážku zastavěnosti vydat. Taktéž pozemky původních zápisů v PK – části pozemku – role [číslo] v kat. úz. [kat. území] (nyní dle KN parc. [číslo]) vše o výměře 5 065 m2 k datu převodu pozemku na stát na základě kupní smlouvy ze dne 3. 12. 1969 uzavřené s právní předchůdkyní [jméno] [příjmení] pro výstavbu sídliště [část obce], přičemž uvedená smlouva byla uzavřena v tísni za nápadně nevýhodných podmínek za výplatu 0,40 Kčs / 1m2, tj j. celkem 2 027 Kčs, nebylo možné dle rozhodnutí Státního pozemkového úřadu pod [číslo jednací] pro překážku zastavěnosti vydat, přičemž uvedeného řízení se již neúčastnila zůstavitelka, ale samotné žalobkyně jakožto její dědičky.

9. Obdobný právní stav nastal i u pozemků ve vztahu k původním zápisům v PK – části pozemku [číslo] – zahradě v kat. úz. [kat. území] (dle KN parc [číslo] části parc. [číslo]) vše o výměře 10 147 m2 k datu převodu pozemku na stát pro část předmětného pozemku o výměře 6 672 m2 na základě kupní smlouvy ze dne 11. 6. 1973 /za tuto část bylo vyplaceno 0,40 Kčs/1m2, tj. celkem 2 668,80 Kč, pro část pozemku o výměře 82 m2 na základě kupní smlouvy ze dne 13. 9. 1976 / za tuto část bylo vyplaceno 4 Kčs/1m2, tj. celkem 328 Kčs/a pro část předmětného pozemku o výměře 3 393 m2 na základě kupní smlouvy ze dne 19. 9. 1976 / za tuto část bylo vyplaceno 0,40 Kčs/1m2, tj. celkem 1 357,20 Kčs/. Kupní smlouvy byly uzavřeny v tísni za nápadně nevýhodných podmínek s právní předchůdkyní [jméno] [příjmení] Tyto pozemky tedy taktéž nebylo možné dle rozhodnutí Ministerstva zemědělství, [pozemkový úřad] pod [číslo jednací] restituentkám vydat pro překážku zastavěnosti. Znalecký ústav [právnická osoba] vypracoval znalecký posudek [číslo] [rok] ze dne 14. 12. 2018 s dodatkem [číslo] ze dne 24. 4. 2019, kterým ocenil shora uvedené odňaté pozemky dle vyhl. č. 182/1988 Sb. ve znění vyhl. č. 316/1990 Sb. ve znění účinném ke dni 24. 6. 1991. Veškeré pozemky byly oceněny jako stavební v částce 250 Kč/1m2, tudíž ve vztahu k rozhodnutí Státního pozemkového úřadu pod [číslo jednací] činí tato výše při rozměru 13 704 m2 částku 3 426 000 Kč, ve vztahu k rozhodnutí Státního pozemkového úřadu pod [číslo jednací] činí tato výše při rozměru 5 068 m2 částku 1 267 000 Kčs a ve vztahu k rozhodnutí Státního pozemkového úřadu pod [číslo jednací] činí tato výše při rozměru 10 147 m2 částku 2 536 750 Kčs. Celková výše restitučního nároku činí tedy 7 229 750 Kč. Pozemky byly vykoupeny za účelem výstavby sídliště [část obce], přičemž tento záměr pochází z doby před datem jejich převodu na stát, původní urbanistický plán z r. 1966 nebyl přijat, ale v r. 1967 byl schválen přepracovaný, samotná výstavba měla být zahájena v r. 1969, proběhla však se zpožděním v letech 1972 -1980. V době výkupu nebylo jasné, který pozemek bude zastavěn, tudíž se jednalo o zastavitelné území oceňované jako celek charakterem stavebních pozemků. V případě výkupu pozemků pro výstavbu sídliště [část obce] nebylo též v době výkupu jasně určeno, který pozemek bude zastavěn, tudíž byly tyto vykoupené pozemky oceňované jako stavební pozemky, výstavba sídliště byla zahájena v r. 1976. Pozemek PK [číslo] v kat. úz. [kat. území] se stal součástí [obec] před datem účinnosti zák. o půdě, kdy původní obec se stala v r. 1922 součástí [obec], proto byl vyhodnocen jako součást [obec] bez ohledu na to, kde bylo kat. úz., v němž leží, v době odnětí administrativně začleněno. Pozemek PK [číslo] v kat. úz. [kat. území] se stal součástí [obec] před datem účinnosti zák. o půdě, kdy původní obec se stala v r. 1960 součástí [obec], proto byl vyhodnocen jako součást [obec] bez ohledu na to, kde bylo kat. úz., v němž leží, v době odnětí administrativně začleněno. S ohledem na Opatření [příslušný útvar architekta] ze dne 20. 7. 1989 byly považovány oceňované pozemky za stavebně srostlé. Znalecký ústav neuplatnil u žádného z uvedených oceňovacích pozemků srážky dle přílohy [číslo] neboť ještě před převodem pozemků v kat. úz. [část obce] na stát byly pozemky napojeny již v r. 1967 na vedení el. energie vodní síť a kanalizaci, která t.č. byla nevyhovující, v případě pozemků v kat. úz. [část obce] obdobně před převodem těchto pozemků na stát již v r. 1972 byly tyto napojeny na městský vodovod a kanalizaci vč. připojení el. energie. Tyto závěry popíral ve svém znaleckém posudku [číslo] ze dne 21. 11. 2008 a [číslo] ze dne 21. 11. 2008 znalec [titul] [jméno] [příjmení], který sice pozemky dotčené rozhodnutím [pozemkový úřad] pod [číslo jednací] ze dne 16. 9. 2008, které ocenil celkovou částkou 2 672 280 Kč, a pozemky dotčené rozhodnutím [pozemkový úřad] pod [číslo jednací] ze dne 17. 9. 2008, které ocenil celkovou částkou 1 978 665 Kč, posuzoval jako pozemky stavební á 250 Kč/1m2, ale ve vztahu k nim uplatnil srážky dle přílohy č. 7 I. tabulky v rozsahu celkové úpravy ceny – 22% z důvodu přístupu po nezpevněné komunikaci, absenci připojení na vodovod a kanalizaci. Přes toto ocenění zadané žalovanou, žalovaná v minulosti ocenila pozemky s odkazem na rozhodnutí [číslo jednací] částkou 127 447,20 Kč a pozemky s odkazem na rozhodnutí [číslo jednací] částkou 103 499,40 Kč, ani k požadavku žalobkyň nereagovala 14. 11. 2018 celkovým přeceněním pozemků jakožto pozemků stavebních. Následně žalovaná vycházela ze znaleckého posudku [číslo] [rok] ze dne 14. 8. 2019 znalce [titul] [jméno] [příjmení], který vypracoval z podnětu žalované další ocenění restitučního nároku žalobkyň ve výši 2 258 879 Kč částečně jakožto stavebních pozemků a ve výši 764 332 Kč částečně jakožto zemědělských pozemků, přičemž uplatnil částečně i srážky podle přílohy 7.

10. V souvislosti s oceněním odňatých pozemků oprávněné osobě v nízké částce nebyly jak právní předchůdkyně, tak především samotné žalobkyně úspěšné ve veřejných nabídkách v létech 2018 – 2019 včetně pro nedostatečnou výši svého restitučního nároku.

11. NS ČR se v rozsudku č. j. [číslo jednací] ze dne 16. 9. 2020 k podanému dovolání žalované ve věci žaloby žalobkyň ohledně téhož restitučního nároku u [název soudu] zabýval otázkou oprávněnosti restituentů domáhat se svého nároku u soudu s odkazem na liknavý a svévolný postup žalované s odkazem na rozhodnutí sp. zn. III ÚS 495/02 a ÚS 495/05, dále pak sp. zn. Pl. ÚS 6/05, z nichž je nutné dovodit důvodnost takové žaloby na vydání konkrétního vhodného pozemku bez ohledu na vázanost jeho zahrnutí do veřejné nabídky, což nelze vůči ostatním oprávněným osobám považovat za diskriminující, dále pak dovodil, že jako přinejmenším liknavý, ba až svévolný, lze kvalifikovat i takový postup žalované či jejího právního předchůdce – Pozemkového fondu ČR, jímž bez ospravedlnitelného důvodu ztěžovala uspokojení nároku oprávněné osoby zásadně předpokládaným postupem, tj. prostřednictvím veřejné nabídky pozemků, a to nesprávným ohodnocením nárok, tj. nesprávným určením ceny oprávněné osobě odňatých a nevydaných pozemků s odkazem na rozhodnutí NS ČR sp. zn. [spisová značka], sp. zn. [spisová značka], sp. zn. [spisová značka]. K otázce zjišťování a hodnocení liknavého postupu žalované je otázkou hodnocení skutkových zjištění soudy nižšího stupně, jejichž závěry ve vtahu i k projednávané věci nejsou nepřiměřené zjištěným skutkovým okolnostem. Jestliže žalovaná i přes aktivní přístup žalobkyň bez ospravedlnitelného důvodu ztěžovala jejich uspokojení zásadně předpokládaným postupem v důsledku zejm. nesprávného ocenění restitučního nároku, který dle ocenění znaleckým posudkem znaleckého ústavu [právnická osoba] mnohonásobně převyšuje ocenění provedené žalovanou, na němž žalovaná setrvala i poté, co si v r. 2008 sama nechala zpracovat znalecký posudek znalcem [titul] [jméno] [příjmení], který rovněž daný nárok ocenil v podstatě vyšší částkou v porovnání s oceněním provedeným samotnou žalovanou, kdy v souvislosti s možným uspokojením nároku žalobkyň tak došlo k mnohaletému prodlení, je nutné postup žalované vyhodnotit jako liknavý a nelze po žalobkyních požadovat jejich další účast ve veřejných nabídkách. Neobstojí ani argumentace žalované, která sporadickou účast žalobkyň ve veřejných nabídkách přičítá na vrub jejich subjektivním požadavkům získat konkrétní náhradní pozemky v jimi preferovaných lokalitách, nikoliv nesprávné kvantifikaci restitučního nároku. Cena náhradního pozemku má být ekvivalentní ceně pozemku, který byl oprávněné osobě odebrán, pokud tedy byl odňat zemědělský pozemek, má oprávněná osoba nárok na náhradu za zemědělský pozemek, když rozhodný je jejich charakter, tedy i hodnota, ke dni odnětí státem. Za pozemky určené k výstavbě je ovšem třeba osobě oprávněné poskytnout náhradu jako pozemky určené pro stavbu dle § 14 odst. 1 vyhl. 182/1988 Sb., byť byly v době převodu na stát v evidenci nemovitostí vedeny jako zemědělské, byly-li určeny ke stavbě – v době prodeje existující územně plánovací dokumentace, vykoupení za účelem výstavby sídliště, bezprostřední realizace výstavby. Pokud žalovaná naznačuje, že ke změně charakteru pozemku dochází až vydáním příslušného územního rozhodnutí, jeví se vhodné zdůraznit, že dovolací soud již dříve v řadě kauz aproboval výše naznačený flexibilnější přístup k posuzování původní povahy odňatých pozemků, v rámci něhož soudy podle kontextu každého jednotlivého případu zohledňují různé relevantní okolnosti a neulpívají rigidně jen na vydání územního rozhodnutí jako podmínce uznání pozemků za stavební. Posouzení charakteru pozemků stavebních či zemědělských je otázkou zásadně skutkovou, nikoliv právní, což naprosto vylučuje přípustnost dovolání. Pokud byly tedy pozemky v době přechodu na stát evidovány jako zemědělské, je třeba ocenit tyto jako stavební, pokud pozemky přešly na stát za účelem bezprostřední realizace výstavby sídliště, v souladu s územně plánovací dokumentacím tudíž se soud od soudní judikatury nijak neodchýlil. K otázce uplatnění srážek z ocenění odňatých pozemků dle přílohy 7 vyhl. č. 182/188 Sb. je nutné zohlednit stav těchto pozemků v době přechodu na stát, přičemž je nutné vyjít z individuálních skutkových okolností případu, kdy pozemky byly odňaty jako celek pro výstavbu sídlišť, jež„ stavebně srostla“ s [obec] a byla napojena na inženýrské sítě, tedy skutečnostech odůvodňujících posouzení, že v daném případě skutkové předpoklady pro aplikaci uvedených srážek naplněny nebyly. Aplikace uvedených srážek se neprovádí ke dni účinnosti zákona o půdě, tj. ke dni 24. 6. 1991, ale ke dni odnětí pozemků státem, když již v době odnětí dotčených pozemků územně plánovací dokumentace počítala s vybudování sídlišť na těchto pozemcích vč. jejich napojení na inženýrské sítě a občanské vybavenosti, přičemž tato výstavba byla v následujících letech realizována.

12. Žalobkyně uplatnily nárok na vydání náhradních pozemků s ohledem na jeho výši u několika soudů v ČR, přičemž pravomocně bylo vyhověno žalobám o vydání náhradních pozemků v rozsahu částky 4 326 684,03 Kč, tudíž vzhledem k ocenění odňatých pozemků dle znaleckého ústavu [právnická osoba] v částce 7 229 750 Kč zbývá k uspokojení tohoto nároku žalobkyň celkem částka 2 903 265,97 Kč.

13. Po částečné dispozici s žalobou a připuštění změny žaloby požadovaly žalobkyně vydání náhradního pozemku, a to každá v rozsahu k celku - pozemek parc. [číslo] orná půda o výměře 8 577 m2, zaps. v kat. úz. [kat. území], obec [obec] u [označení katastrální úřadu]. Dle znaleckého posudku [číslo] ze dne 4. 1. 2019, [číslo] ze dne 4. 6. 2018 a [číslo] ze dne 26. 6. 2018 znalce [titul] [jméno] [jméno] činí ocenění tohoto náhradního pozemku výši 29 816,10 Kč vč. ceny porostů- 12 okrasných stromů stáří 40 let vzniklých náletem. Příjezd k tomuto pozemku je možný po místní cestě s nezpevněným povrchem, pozemek se nachází v památkově chráněném území, v současné době není na něm možná žádná výstavba staveních objektů ani zřízení zahrady, dle platného územního plánu [obec] se pozemek nachází v prostoru určeném k využití jako plochy užitkové zeleně. [označení úřadu] přípisem ze dne 13. 5. 2021 soudu sdělilo, že se uvedený pozemek nachází v ochranném pásmu nem. kulturní památky, a to v pásmu areálu [anonymizováno a areálu [anonymizováno] dle rozhodnutí [označení úřadu] sp. [spisová značka] [číslo] ze dne 21. 9. 1995, památkové zóně, rezervaci, nem. nár. kultur.. památky, památkově chráněném území, náležející do zemědělského půdního fondu. Jedná se o lokalitu č. 1, III. regulační pásmo, ve kterém je nepřípustná výstavba objektů přesahujících svými rozměry půdorysně 20x15 m, výškově dvě nadzemní podlaží a podkroví, současně nesmí vybočovat z úrovně a charakteru okolní zástavby. Pozemek parc. [číslo] v kat. úz. [obec] není kulturní památkou, ale nachází se tedy v ochranném pásmu nemovité kulturní památky, vlastník je tedy povinen k zamýšlené stavbě, změně stavby, terénním úpravám umístění nebo odstranění zařízení, odstranění stavby, úpravě dřevin nebo udržovacím pracím na této nemovitosti si předem vyžádat závazné stanovisko obecného úřadu obce s rozšířenou působností, v souladu s ust. § 14 odst. 2 zák. č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči v aktuálním znění. Aktuálně je pozemek pronajat na základě nájemní smlouvy [číslo] [spisová značka] ve znění dodatků č. I – XVI [právnická osoba] za účelem zemědělského využití- pěstování krmných plodin pro zvířata s účinností od 1. 6. 2003 na dobu neurčitou, přičemž mimo tento pronajatý pozemek s účinností 25. 8. 8.2015 nabyla vlastnické právo k pozemku par. [číslo] v kat. úz. [kat. území] pronajatého na základě shora uvedené nájemní smlouvy [právnická osoba] se zachováním nájemního vztahu.

14. Podle § 4 zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, oprávněnou osobou je státní občan České a Slovenské Federativní Republiky, jehož půda, budovy a stavby, patřící k původní zemědělské usedlosti, přešly na stát nebo na jiné právnické osoby v době od 25. února 1948 do 1. ledna 1990 způsobem uvedeným v § 6 odst.

1. Zemřela-li osoba, jejíž nemovitost přešla v době od 25. února 1948 do 1. ledna 1990 do vlastnictví státu nebo jiné právnické osoby v případech uvedených v § 6, před uplynutím lhůty uvedené v § 13, nebo byla-li před uplynutím této lhůty prohlášena za mrtvou, jsou oprávněnými osobami, pokud jsou státními občany České a Slovenské Federativní Republiky, fyzické osoby v tomto pořadí: a) dědic ze závěti, jež byla předložena při dědickém řízení, který nabyl celé dědictví, b) dědic ze závěti, který nabyl vlastnictví, avšak pouze v míře odpovídající jeho dědickému podílu; to neplatí, jestliže dědici podle závěti připadly jen jednotlivé věci nebo práva; byl-li dědic závětí ustanoven jen k určité části nemovitosti, na kterou se vztahuje povinnost vydání, je oprávněn pouze k této části nemovitosti, c) děti a manžel osoby uvedené v odstavci 1, všichni rovným dílem; zemřelo-li dítě před uplynutím lhůty uvedené v § 13, jsou na jeho místě oprávněnými jeho děti, a zemřelo-li některé z nich, jeho děti, d) rodiče osoby uvedené v odstavci 1, e) sourozenci osoby uvedené v odstavci 1, a zemřel-li některý z nich, jsou na jeho místě oprávněnými jeho děti a jeho manžel.

15. V případech uvedených v § 6 odst. 1 písm. j) jsou oprávněnými osobami osoby tam uvedené; ustanovení odstavce 2 písm. c) až e) platí obdobně. V případě, že zemřela oprávněná osoba, která uplatnila nárok na vydání majetku před vydáním rozhodnutí podle § 9, přechází nárok na dědice.

16. Podle § 11 odst. 1 pís. c) č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, pozemky nelze vydat v případě, že pozemek byl po přechodu nebo převodu do vlastnictví státu nebo jiné právnické osoby zastavěn; pozemek lze vydat, nebrání-li stavba zemědělskému nebo lesnímu využití pozemku, nebo jedná-li se o stavbu movitou, 9b) nebo dočasnou, 9c) nebo jednoduchou, 9d) nebo drobnou, 9e) nebo stavbu umístěnou pod povrchem země. Za zastavěnou část pozemku se považuje část, na níž stojí stavba, která byla zahájena před 24. červnem 1991, a část pozemku s takovou stavbou bezprostředně související a nezbytně nutná k provozu stavby. Zahájením stavby se rozumí datum skutečného zahájení stavby, zapsané do stavebního deníku a oznámené stavebnímu úřadu, pokud byla stavba zahájena do dvou let od vydání stavebního povolení, 17. Podle § 11a odst. 1 zákona o půdě v platném znění oprávněným osobám uvedeným v § 4, kterým podle tohoto zákona nelze vydat pozemek odňatý způsobem uvedeným v § 6 odst. 1 a 2, převádí pozemkový úřad jiné pozemky na základě veřejných nabídek, není-li dále stanoveno jinak. Osoby, na které právo oprávněné osoby na bezúplatný převod jiného pozemku přešlo děděním, se pro účely tohoto zákona považují za oprávněné osoby.

18. Podle § 6 odst. 1 písm. f) zák. 503/2012 Sb., podle tohoto zákona nebo zákona č. 229/ 1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů, anebo zákona č. 44/1988 Sb., o ochraně a využití nerostného bohatství (horní zákon), ve znění pozdějších předpisů, nelze převádět z vlastnictví státu na jiné osoby zemědělské pozemky v národních přírodních památkách, národních přírodních rezervacích a na územích národních parků; dále nelze převádět zemědělské pozemky v přírodních rezervacích a v přírodních památkách, s výjimkou zemědělských pozemků, k jejichž zcizení vydalo souhlas Ministerstvo životního prostředí podle jiného právního předpisu.

19. Podle § 14 odst. 2 zák. č. 20/1987 Sb. ve znění pozd. předp., vlastník (správce, uživatel) nemovitosti, která není kulturní památkou, ale je v památkové rezervaci, v památkové zóně nebo v ochranném pásmu nemovité kulturní památky, nemovité národní kulturní památky, památkové rezervace, nebo památkové zóny (§ 17), je povinen k zamýšlené stavbě, prodejnímu stánku, konstrukci a zařízení pro slavnostní výzdobu a osvětlení budov, jejichž umístění nepřesáhne 30 po sobě jdoucích dnů, změně stavby, terénním úpravám, umístění nebo odstranění zařízení, odstranění stavby, úpravě dřevin nebo udržovacím pracím na této nemovitosti si předem vyžádat závazné stanovisko obecního úřadu obce s rozšířenou působností, není-li tato jeho povinnost podle tohoto zákona nebo na základě tohoto zákona vyloučena (§ 6a, § 17).

20. Podle § 17 odst. 1 zák. č. 20/1987 Sb. ve znění pozd. předp., vyžaduje-li to ochrana nemovité kulturní památky nebo jejího prostředí, vydá obecní úřad obce s rozšířenou působností po vyjádření odborné organizace státní památkové péče územní rozhodnutí o ochranném pásmu1) a určí, u kterých nemovitostí v ochranném pásmu, nejsou-li kulturní památkou, nebo u jakých druhů prací na nich, včetně úpravy dřevin, je vyloučena povinnost vyžádat si předem závazné stanovisko podle § 14 odst. 2; tato povinnost je vyloučena vždy, jde-li o stavbu, změnu stavby, udržovací práce, umístění nebo odstranění zařízení, jejichž provedením se nezasahuje žádným způsobem do vnějšího vzhledu této nemovitosti. Obecní úřad obce s rozšířenou působností může v ochranném pásmu omezit nebo zakázat určitou činnost nebo učinit jiná vhodná opatření na základě závazného stanoviska dotčeného orgánu.

21. Podle § 28a zákona o půdě pokud tento zákon nestanoví jinak, poskytují se náhrady podle tohoto zákona v cenách platných ke dni 24. června 1991, a to u věcí nemovitých v cenách podle vyhlášky č. 182/1988 Sb., ve znění vyhlášky č. 316/1990 Sb., a u věcí movitých v zůstatkových účetních cenách, u věcí movitých s nulovou zůstatkovou cenou ve výši 10 % pořizovací ceny.

22. Po provedeném dokazování s ohledem na shora uvedená zákonná ustanovení dospěl soud po částečném zastavení řízení a připuštění změny žaloby k závěru, že žaloba žalobkyň je zcela důvodná, a proto jejich žádání vyhověl.

23. Předmětem tohoto řízení se stal nárok žalobkyň coby dědiček oprávněné osoby z titulu restitučního nároku nevydaných pozemků, které byly s odkazem na ust. § 4 odst. 1 zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku (dále jen„ zákon o půdě“) odňaty a přešly na stát nebo na jiné právnické osoby v době od 25. února 1948 do 1. ledna 1990 způsobem uvedeným v § 6 odst. 1 zákona. Nemovitosti, z nichž byl tento restituční nárok odvozován, uplatňovala oprávněná osoba a její právní nástupkyně u příslušného správního orgánu, nicméně pro zastavěnost uvedených pozemků tyto nemohly být vydány a restituent nemohl být uspokojen, toliko uplatněním nároku na vydání náhradních pozemků či následně peněžitou náhradu. Žalobkyně svůj nárok uplatnily u několika soudů v rámci ČR s ohledem na umístění příslušných náhradních pozemků, když nebyly úspěšné v uspokojení svého nároku, natož nároku celého v rámci účasti ve veřejných dražbách vyhlášených žalovanou. Žalovaná od samého počátku nesprávně vyčíslila výši restitučního nároku oprávněných a jejich právní předchůdkyně, což zapříčinilo i přes postupné korekce výše ceny odňatých pozemků ze strany žalované v průběhu soudních řízení nedostupnost uspokojení žalobkyň, které byly z veřejných dražeb vylučovány pro nedostatečnou výši zůstatku jejich restitučního nároku. Uvedeným postupem žalovaná projevila liknavý přístup až svévoli při plnění svojí povinnosti, tudíž žalobní uplatnění nároků žalobkyň je zcela po právu, nemůže způsobit diskriminaci vůči ostatním oprávněným či dokonce případným účastníkům veřejných dražeb. Jedině soudním postupem tak byly žalobkyně schopny dosáhnout svého uspokojení při splnění dalších zákonných podmínek. Není příslušná ani námitka žalované o promlčení uplatněných nároků žalobkyň pro rozpor s dobrými mravy /je nutné odkázat i na rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 360/2000, které zdůrazňuje časovou neomezenost uplatnění převodu vlastnického práva k náhradním pozemkům/, když soud v uvedených závěrech zcela respektuje rozsudek NS ČR č. j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí] současně s odkazem na rozhodnutí sp. zn. III ÚS 495/02 a ÚS 495/05, dále pak sp. zn. Pl. ÚS 6/05, z nichž je nutné dovodit důvodnost takové žaloby na vydání konkrétního vhodného pozemku bez ohledu na vázanost jeho zahrnutí do veřejné nabídky, dále bez ospravedlnitelného důvodu ztěžování uspokojení nároku oprávněné osoby zásadně předpokládaným postupem v důsledku nesprávného ohodnocením nároku současně s odkazem na rozhodnutí NS ČR sp. zn. [spisová značka], sp. zn. [spisová značka], sp. zn. [spisová značka]. Soud v řízení provedl dokazování předloženými znaleckými posudky na ocenění odňatých pozemků, přičemž dospěl v souladu s uvedeným rozhodnutím NS ČR ohledně totožného restitučního nároku žalobkyň se závěry judikovanými i odvolacími soudy k závěru, že provedené ocenění odňatých pozemků v podobě pozemků stavebních bez uplatnění jakýchkoliv srážek dle přílohy 7 vyhl. č. 182/1988 Sb. ve znění vyhl. č. 316/1990 Sb. ve znění účinném ke dni 24. 6. 1991, a to v částce 7 229 750 Kč tak, jak toto ocenění vypracoval znalecký ústav [právnická osoba], zcela odpovídá skutkovým zjištěním a zákonné dikci včetně účelu a povahy restitučních předpisů. Za pozemky určené k výstavbě je tedy třeba osobě oprávněné poskytnout náhradu jako pozemky určené pro stavbu dle § 14 odst. 1 vyhl. 182/1988 Sb., byť byly v době převodu na stát v evidenci nemovitostí vedeny jako zemědělské, byly-li určeny ke stavbě – v době prodeje, existující územně plánovací dokumentace, vykoupení za účelem výstavby sídliště, bezprostřední realizace výstavby. S ohledem na výši restitučního nároku žalobkyň, které doposud nebyly zcela uspokojeny a uplatnily svůj nárok žalobami u více soudů v ČR, se soud zabýval otázkou zbývající výše restitučního nároku, tj. výší ohodnocení pravomocně vydaných náhradních pozemků, což činilo v době rozhodování částku 4 326 684,03 Kč. Na celkové vypořádání restitučního nároku tedy zbývá uspokojit žalobkyně v rozsahu částky 2 903 265,97 Kč celkem. Předmětem jejich žalobního žádání se tedy stal již toliko pozemek parc. [číslo] orná půda o výměře 8 577 m2, zaps. v kat. úz. [kat. území], obec [obec] u [označení katastrální úřadu]. Uvedený pozemek byl oceněn částkou 29 816,10 Kč vč. ceny porostů- 12 okrasných stromů stáří 40 let vzniklých náletem. Příjezd k tomuto pozemku je možný po místní cestě s nezpevněným povrchem, pozemek se nachází v památkově chráněném území, v současné době není na něm možná žádná výstavba stavebních objektů ani zřízení zahrady, dle platného územního plánu [obec] se pozemek nachází v prostoru určeném k využití jako plochy užitkové zeleně. [označení úřadu] přípisem ze dne 13. 5. 2021 soudu sdělil, že se uvedený pozemek nachází v ochranném pásmu nem. kulturní památky, a to v pásmu areálu [anonymizováno] a areálu [anonymizováno] dle rozhodnutí [označení úřadu] sp. [spisová značka] ze dne 21. 9. 1995, tedy v památkové zóně, rezervaci, nem. nár. kultur. památky, památkově chráněném území, náležejícím do zemědělského půdního fondu. Jedná se o lokalitu č. 1, III. regulační pásmo, ve kterém je nepřípustná výstavba objektů přesahujících svými rozměry půdorysně 20 x 15 m, výškově dvě nadzemní podlaží a podkroví, současně nesmí vybočovat z úrovně a charakteru okolní zástavby. Pozemek parc. [číslo] v kat. úz. [kat. území] není kulturní památkou, ale nachází se tedy v ochranném pásmu nemovité kulturní památky, vlastník je tedy povinen k zamýšlené stavbě, změně stavby, terénním úpravám umístění nebo odstranění zařízení, odstranění stavby, úpravě dřevin nebo udržovacím pracím na této nemovitosti si předem vyžádat závazné stanovisko obecního úřadu obce s rozšířenou působností v souladu s ust. § 14 odst. 2 zák. č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči v aktuálním znění. Aktuálně je pozemek pronajat na základě nájemní smlouvy [číslo] ve znění dodatků č. I – XVI [právnická osoba] za účelem zemědělského využití - pěstování krmných plodin pro zvířata s účinností od 1. 6. 2003 na dobu neurčitou, přičemž mimo tento pronajatý pozemek s účinností 25. 8. 8.2015 nabyla vlastnické právo k pozemku par. č. [číslo] v kat. úz. [kat. území] pronajatého na základě shora uvedené nájemní smlouvy [právnická osoba] se zachováním nájemního vztahu. S ohledem na shora uvedené skutečnosti tak neexistuje zákonná překážka k vydání tohoto náhradního pozemku, který je i t.č. zemědělsky obhospodařován, nájemní vztah nebrání jeho vydání, neboť práva nájemce jsou zachována tak jako v případě i druhého pronajatého pozemku, který nabyl do výlučného vlastnictví taktéž odchylný subjekt, přičemž uvedený pozemek představuje toliko podpůrný zdroj pro pěstování krmných plodin nezbytných pro provoz činnosti uvedeného subjektu. Vydáním tohoto náhradního pozemku nedojde k rozporu s účelem restitučního zákona z pohledu využitelnosti tohoto pozemku ani zák. č. 503/2012 Sb. v aktuálním znění, když jeho umístění sice v ochranném pásmu nemovité kulturní památky způsobuje možná budoucí omezení s jeho dispozicí a záměry vlastníka v souvislosti s jeho využitím, nicméně žalobkyně byly s těmito skutečnostmi zcela srozuměny a samy poté o vydání tohoto pozemku do podílového spoluvlastnictví požádaly /viz např. NS ČR sp. zn. [spisová značka], podobně sp.zn. [spisová značka] Proto soud s odkazem na znění výroků tohoto rozsudku žalobě vyhověl.

24. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle ust. § 142 odst. 1, § 146 odst. 2 o.s.ř. a § 150 o. s. ř. tak, že uložil žalované povinnost zaplatit náhradu nákladů řízení úspěšným žalobkyním. Plný úspěch na straně žalobkyň soud shledal s odkazem na zcela vyhovující rozsudek, když ve zbývajícím rozsahu žalobkyně vzaly žalobu částečně zpět, neboť v důsledku liknavého jednání žalované se domáhají svých nároků u vícero soudů v rámci ČR, přičemž jejich nároky jsou postupně rozhodnutími soudů již pravomocně uspokojovány a žaloby jsou tudíž brány postupně částečně zpět, současně se nejednalo u náhradních pozemků o překážky bránící k jejich vydání zjevně dostupné z veřejných rejstříků. Tyto okolnosti soud s ohledem na dosavadní přístup žalované v rámci dosažení spravedlnosti ve vztahu k právnímu zakotvení restitučních nároků považoval za okolnosti zvláštního zřetele hodné, pro které nekrátil žalobkyně na účelně vynaložených nákladech řízení, přičemž však vycházel při jejich stanovení ze základu odpovídajícímu hodnotě vydaného náhradního pozemku, a to ve vztahu ke každé žalobkyni v rozsahu 1/2. Náklady řízení ve vztahu ke každé žalobkyni v částce 23 176,34 Kč spočívaly v odměně za zastupování právním zástupcem dle § 7 bodu 5 vyhl. č. 177/1996 Sb. ve znění pozd. předp. za 10 úkonů pr. služby á 1 700 Kč /příprava a převzetí, žaloba, podání z 11. 9. 2019, ze 14. 4. 2020 a ze 14. 5. 2020, účast při 3 jednáních v rozsahu 5 úkonů/ tj. 17 000 Kč, dále v 1/2 paušální náhrady hotových výdajů za úkonů právní služby dle §§ 11, 13 vyhl. č. 177/1996 Sb. ve znění pozd. předp., tj. 1/2 (10 x á300 Kč), celkem tedy 1 500 Kč a 1/2 cestovného k 3 soudním jednáním z [obec] do [obec] a zpět veřejnou dopravou á 400 Kč vč. MHD á 36 Kč, celkem z částky 3x 436, tj. z částky 1308Kč, tedy 654 Kč a 21 % DPH ve výši 4 022,34 Kč. Soud nepřiznal žalobkyním účtované náklady cestovného jejich právního zástupce osobním vozidlem [označení vozidla], neboť právní zástupce žalobkyň řádně nepředložil soudu VTP od vozidla.

25. Tuto náhradu soud zavázal žalovanou zaplatit k rukám právního zástupce žalobkyň dle ust. § 149 odst. 1 o.s.ř.

26. Povinnost plnění určil soud v souladu s ust. § 160 odst. 1 věty prvé před středníkem o. s. ř. jako lhůtu třídenní.

Poučení