10 Co 228/2022-1203

Rubrum

Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Jany Šalomounové a soudců Mgr. Jitky Lukešové a Mgr. Martina Šebka ve věci žalobkyň: ; a) [jméno] [příjmení], narozená dne [datum] bytem [adresa] b) [anonymizováno] [jméno] [příjmení], narozená dne [datum] bytem [adresa] obě zastoupené advokátem [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [anonymizováno]. sídlem [adresa] proti; žalované: za účasti vedlejší účastnice na straně žalované: ; [země] [anonymizována čtyři slova], [IČO] sídlem [adresa] zastoupená advokátem [anonymizováno] [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] [právnická osoba], [IČO] sídlem [adresa] zastoupená advokátem [anonymizováno] [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] o vydání náhradních pozemků, o odvolání žalované proti rozsudku Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 20. 6. 2022, č. j. 16 C 67/2019-943, takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje.

II. Žádná z účastnic a ani vedlejší účastnice na straně žalované nemají právo na náhradu nákladů odvolacího řízení.

Odůvodnění

1. Okresní soud v Karlových Varech rozsudkem ze dne 20. 6. 2022, č. j. 16 C 67/2019-943, zamítl žaloby, kterými se žalobkyně domáhaly po žalované uzavření smluv o převodu pozemků podle zákona o půdě, a to žalobkyně a) pozemků p. p. [číslo] p. p. [číslo] p. p. [číslo] v [katastrální uzemí], [územní celek], a žalobkyně b) pozemků p. p. [číslo] p. [parcelní číslo] v [katastrální uzemí], [územní celek] (výroky I. a II.), a žalované vůči žalobkyním právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal (výrok III.).

2. Proti tomuto rozsudku podaly si žalobkyně včasné odvolání, jelikož nepovažují za správný závěr soudu prvního stupně, že všechny náhradní pozemky jimi označené nejsou na ně převoditelné. Podle názoru žalobkyň soud prvního stupně věc v této otázce nesprávně právně posoudil, na základě provedených důkazů dospěl k nesprávným skutkovým zjištěním o nevydatelnosti zažalovaných náhradních pozemků, ačkoli bylo dle žalobkyň naopak prokázáno, že náhradní pozemky jsou na žalobkyně převoditelné a neexistovaly u nich žádné zákonné ani jiné relevantní důvody, které by jejich převoditelnost na žalobkyně vylučovaly.

3. Pokud jde o pozemky v [katastrální uzemí], pak na rozdíl od soudu prvního stupně mají žalobkyně za to, že žalovaná v případě těchto pozemků nesdělila a ani nedoložila žádné zákonné důvody, které by vylučovaly převoditelnost těchto pozemků na žalobkyně s tím, že rovněž cena těchto pozemků byla mezi účastnicemi nesporná. Žalobkyně také soudu prvního stupně doložily, že s oběma pozemky je zemědělsky hospodařeno a jsou na zemědělské hospodaření s těmito pozemky také pobírány dotace. Soud prvního stupně rovněž dle žalobkyň nijak nezohlednil skutečnost, že podle platného územního plánu [územní celek] jsou tyto pozemky zařazeny jako plochy NSs, tedy nelesní sloužící sportu s převážně zemědělským využitím, kdy pouze jako doplňkové využití předmětných pozemků je připuštěno sportovní využití. Je tedy dle žalobkyň zavádějící argument soudu prvního stupně, že zemědělské využití těchto pozemků je pouze doplňkové, když je tomu naopak. Podle žalobkyň jsou oba tyto pozemky k převodu vhodné, jelikož jejich využití je převážně zemědělské a nikoli sportovní s tím, že tyto pozemky byly také již právním předchůdcem žalované – [anonymizována tři slova] nabízeny k prodeji v režimu zákona č. 95/1999 Sb., což rovněž podporuje závěr o jejich převoditelnosti na třetí osoby. Žalobkyně dále dle svého přesvědčení také okresnímu soudu sdělily a doložily, že tyto pozemky nejsou dotčeny územním rozhodnutím [stát. instituce], odboru stavebního úřadu, č. [anonymizováno] [číslo], o umístění stavby„ [příjmení] [anonymizováno] [jméno] – [ulice]“, č. j. výst [číslo], ze dne 27. 2. 2008 s tím, že dle nich stavební úřad v [obec] výslovně potvrdil, že následně realizovaná stavba se nijak netýkala předmětu sporu, tedy obou pozemků, jak to vyplývá z kolaudačního souhlasu, přičemž stavebním úřadem v [obec] bylo rovněž potvrzeno, že předmětné územní rozhodnutí platilo jen čtyři roky od nabytí právní moci a prodlužováno dále nebylo. Žalobkyně nesouhlasily ani s argumentací ohledně lyžařského areálu, neboť v případě předmětných pozemků existuje v místě pluralita vlastnických vztahů, jelikož tyto pozemky sousedí s pozemky řady dalších vlastníků. Samotné provozování lyžování také dle žalobkyň není činností ve veřejném zájmu a převoditelné v rámci restitucí jsou i lyžařské sjezdovky, jak to vyplývá například z rozhodnutí Nejvyššího soudu ve věci sp. zn. 28 Cdo 2687/2018.

4. Nevhodné k převodu dle žalobkyň nejsou ani pozemky v k. ú. [obec] [anonymizováno] [obec], jelikož závěr soudu prvního stupně, že nejsou vhodné k převodu a zemědělsky využitelné, vychází ze zcela formalistického posouzení. Jde-li o pozemky č. parc. [číslo] a [číslo] (správně [číslo]) v k. ú. [obec] [anonymizováno] [obec] je na těchto pozemcích zemědělsky hospodařeno a jsou na zemědělské hospodaření pobírány dotace, přičemž na předmětných pozemcích se v minulosti intenzivně hospodařilo a není chybou žalobkyň, že po roce 1945 se stát o tyto zemědělské pozemky přestal odpovídajícím způsobem starat. Soud prvního stupně tedy dle žalobkyň nijak nezohlednil to, že pozemky jsou zemědělsky využitelné, jak dle nich plyne i z platného územního plánu, kterým jsou k zemědělské činnosti přímo určeny, byť logicky v rámci obtížnějších přírodních podmínek. V případě pozemku č. parc. [číslo] v k. ú. [obec] [anonymizováno] [obec] nebyly dle žalobkyň zjištěny žádné zákonné důvody, které by vylučovaly převoditelnost tohoto pozemku. Žalovaná dokonce sama v řízení soudu prvního stupně doložila potvrzení od obce, ze kterého plyne, že všechny pozemky v k. ú. [obec] [anonymizováno] [obec] nejsou ze zákona z převodu na žalobkyně vyloučeny. Ani u pozemků č. parc. [číslo] a č. parc. [číslo] (správně [číslo]) v k. ú. [obec] [anonymizováno] [obec] žádné zákonné důvody vylučující jejich převoditelnost na žalobkyně přítomny nejsou a cena všech pozemků byla mezi účastnicemi nesporná. Pokud tyto pozemky byly v zimních měsících využívány pro lyžování, pak to opět jejich zemědělskému využití ve zbývající podstatné části roku dle žalobkyň nebránilo. Znovu i v případě těchto pozemků žalobkyně zdůraznily, že převoditelné jsou i náhradní pozemky v rámci tzv. lyžařských areálů, kdy i v tomto případě v místě všech pozemků již existuje značná pluralita vlastnických vztahů.

5. Žalobkyně tedy navrhly, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil a jimi podané žalobě vyhověl.

6. Žalovaná ve svém vyjádření k odvolání žalobkyň uvedla, že s odvoláním žalobkyň nesouhlasí a zcela se ztotožňuje s rozsudkem soudu prvního stupně a považuje jej za věcně správný. Žalovaná dále uvedla, že nesouhlasí s tvrzením žalobkyň, že by u předmětných pozemků nesdělila ani nedoložila žádné zákonné důvody, které by vylučovaly jejich převoditelnost na žalobkyně a naopak má za to, že v řízení dostatečně prokázala, že pozemky nejsou převoditelné, což vyplývá i z rozsudku soudu prvního stupně, přičemž jeho závěry jsou relevantní i v současné době. S ohledem na to, že odvolání žalobkyň neobsahuje žádné nové, relevantní informace, které by již v řízení před soudem prvního stupně neuvedly a se kterými by se soud prvního stupně již náležitě nevypořádal, nepovažovala žalovaná za nutné se opakovaně k těmto tvrzením žalobkyň vyjadřovat. Žalovaná tedy navrhla, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný potvrdil.

7. V průběhu řízení před odvolacím soudem vstoupila dále do řízení jako vedlejší účastnice na straně žalované [právnická osoba] [anonymizováno], a to s ohledem na svůj právní zájem týkající se výsledku sporu ohledně pozemků č. parc. [číslo] a [číslo] v k. ú. [obec], které tvoří součást lyžařského areálu provozovaného touto společností, kdy její vyjádření ve věci odpovídalo ve vztahu k těmto pozemkům vyjádření podanému k výzvě odvolacího soudu žalovanou. S ohledem na to, že žalovaná se vstupem vedlejší účastnice na její straně do řízení souhlasila a ani žalobkyně žádné námitky vůči vstupu této společnosti do řízení neuplatnily, odvolací soud o přípustnosti vedlejšího účastenství na straně žalované nerozhodoval a s vedlejší účastnicí na straně žalované dále jednal.

8. Na podkladě včasného odvolání žalobkyň přezkoumal odvolací soud napadený rozsudek soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, postupem dle ust. § 212 a násl. o. s. ř., přihlédl k obsahu odvolání žalobkyň, vyjádření žalované k němu, a poté, co ve věci konal odvolací jednání, poskytl účastnicím poučení ve smyslu ust. § 118a o. s. ř., následně přihlédl k jimi doplněným tvrzením a tvrzením vedlejší účastnice na straně žalované a také dokazování před soudem prvního stupně doplnil, dospěl k závěru, že odvolání žalobkyň za důvodné považovat nelze.

9. Předně odvolací soud uvádí, že v posuzované věci jde již o třetí rozsudek soudu prvního stupně, kterým bylo o žalobě uplatněné žalobkyněmi v této věci rozhodnuto, kdy předchozí dva rozsudky soudu prvního stupně ze dne 11. 9. 2019, č. j. 16 C 67/2019-396, a ze dne 9. 6. 2021, č. j. 16 C 67/2019-687, byly usneseními Krajského soudu v Plzni jako soudu odvolacího ze dne 29. 11. 2019, č. j. 10 Co 353/2019-451, a ze dne 30. 9. 2021, č. j. 10 Co 190/2021-726, zrušeny a věc vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení s tím, že v druhém zrušovacím usnesení odvolací soud současně nařídil, aby v dalším řízení věc projednal a rozhodl jiný samosoudce Okresního soudu v Karlových Varech než [anonymizováno] [jméno] [příjmení] Odvolací soud se tedy danou problematikou již opakovaně zabýval, přičemž v průběhu řízení před soudem prvního stupně postupně byly původně sporné otázky týkající se naplnění judikaturních předpokladů pro možnost uplatnění žaloby v této věci a ohledně správného ocenění restitučního nároku žalobkyň vyjasněny s ohledem na to, že ve věci žalobkyň bylo rozhodováno i dalšími soudy ohledně uspokojení stejného restitučního nároku převody náhradních pozemků. Právě s ohledem na tato rozhodnutí vydaná mezi týmiž účastnicemi v obdobných věcech, včetně rozhodnutí Nejvyššího soudu (např. rozhodnutí vydaná ve věcech vedených u Okresního soudu v Jablonci nad Nisou pod sp. zn. 12 C 40/2019 a sp. zn. 5 C 17/2019, u Okresního soudu v Trutnově pod sp. zn. 15 C 38/2019 a sp. zn. 30 C 185/2021, u Okresního soudu v Chebu pod sp. zn. 12 C 42/2019, u Okresního soudu v Ústí nad Orlicí pod sp. zn. 11 C 47/2019, u Okresního soudu v Mladé Boleslavi pod sp. zn. 9 C 65/2019, u Okresního soudu Praha-východ pod sp. zn. 36 C 124/2019, u Okresního soudu Praha – západ pod sp. zn. 3 C 86/2019, u Okresního soudu v Olomouci pod sp. zn. 24 C 69/2019, u Okresního soudu v Jindřichově Hradci pod sp. zn. 5 C 21/2019, u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. 9 C 58/2019) přestaly být skutečnosti týkající se naplnění judikaturních předpokladů pro uplatnění žaloby na vydání náhradních pozemků ze strany žalobkyň a ohledně správného ocenění jejich restitučního nároku ze strany žalované sporovány. Odvolací soud se tudíž těmito otázkami již nezabýval, neboť by to bylo nadbytečným, a tedy pro účely svého rozhodování, stejně jako soud prvního stupně, vychází z toho, že judikaturní předpoklady pro možnost uplatnění žaloby na vydání náhradních pozemků vůči žalované byly ve vztahu k žalobkyním naplněny s ohledem na postup žalované při uspokojování restitučního nároku žalobkyň, který je možno označit za liknavý či svévolný, a že správné ocenění výše restitučního nároku žalobkyň pro každou z nich činí částku 3 614 875 Kč.

10. Odvolací se tedy v rámci tohoto odvolacího řízení nadále soustředil, stejně jako soud prvního stupně v napadeném rozsudku, na posouzení poslední sporné otázky mezi účastnicemi, tedy zda žalobkyněmi požadované náhradní pozemky, o kterých bylo nyní soudem prvního stupně napadeným rozsudkem rozhodnuto, jsou pozemky vhodné k vydání jako pozemky náhradní za pozemky nevrácené žalobkyním, které byly odňaty jejich právní předchůdkyni. Šlo přitom o náhradní pozemky požadované žalobkyněmi v k. ú. [obec] č. parc. [číslo] a č. parc. [číslo] a v k. ú. [obec] [anonymizováno] [obec] č. parc. [číslo], č. parc. [číslo] a č. parc. [číslo]. Žalobkyně ve vztahu ke všem těmto pozemkům tvrdily, že jde o pozemky vhodné k vydání, zatímco žalovaná namítala, že o pozemky vhodné k vydání nejde a uváděla řadu konkrétních námitek, pro které jednotlivé pozemky k vydání žalobkyním vhodné nejsou.

11. Soud prvního stupně se otázkou vhodnosti žalobkyněmi požadovaných náhradních pozemků k vydání podrobně zabýval, přičemž ohledně pozemků č. parc. [číslo] a [číslo] v k. ú. [obec] učinil na podkladě řádně provedeného dokazování skutková zjištění, která uvedl pod body 16. až 19. odůvodnění napadeného rozsudku, ohledně pozemků č. parc. [číslo], [číslo] a [číslo] v k. ú. [obec] [anonymizováno] [obec] skutková zjištění, která uvedl pod body 20. až 23. odůvodnění napadeného rozsudku, ke všem požadovaným pozemkům a dalším skutečnostem tvrzeným účastnicemi ještě skutková zjištění pod body 24. až 26. odůvodnění napadeného rozsudku, kdy odvolací soud na tato skutková zjištění soudu prvního stupně pro stručnost odkazuje, neboť jsou účastnicím známa a jejich opakování by na tomto místě bylo nadbytečné.

12. Při právním posouzení otázky vhodnosti žalobkyněmi požadovaných náhradních pozemků k vydání vycházel soud prvního stupně z ustanovení zákona č. 229/1991 Sb., dále z ustanovení zákona č. 334/1992 Sb. a zákona č. 503/2012 Sb. a judikatury Nejvyššího soudu a ve vztahu k požadovaným náhradním pozemkům hodnotil, zda jde o pozemky k vydání vhodné, tedy jinak zařaditelné do veřejné nabídky žalované s tím, že v té souvislosti posuzoval, zda převodu nebrání zákonné výluky uvedené v ust. § 11 odst. 1 zákona o půdě a § 6 odst. 1 zákona č. 503/2012 Sb., zda nejde o pozemky zatížené právy třetích osob, zda jejich převod není z jiného důvodu zapovězen zákonem, zda je lze zemědělsky obhospodařovat, zda nevzniknou jiné problémy při hospodaření s nimi, případně zda nejde o pozemky zastavěné či tvořící součást areálu, kdy všechna tato hlediska zkoumal se zřetelem k individuálním skutkovým okolnostem případu a u každého jednotlivého pozemku samostatně, byť s přihlédnutím k širším souvislostem konkrétní věci. Vyšel rovněž z toho, že restituční výluka uvedená v § 11 odst. 1 písm. c) zákona o půdě dopadá i na pozemky zatížené veřejným užíváním, jejichž vydáním by oprávněná osoba získala vyprázdněné vlastnické právo, a rovněž z toho, že vhodnost vydání je třeba hodnotit objektivně ve světle naplnění cílů zákona o půdě.

13. Jako východisko pro posouzení vhodnosti náhradních pozemků k jejich vydání označil dále soud prvního stupně vztah náhradního pozemku k zemědělskému původnímu fondu, popřípadě zákonu o půdě s tím, že v souvislosti s posouzením přináležitosti požadovaného náhradního pozemku k zemědělskému půdnímu fondu vyšel z toho, že jako zemědělská půda může být určena i půda, která není jako zemědělský půdní fond označena (svým druhem uvedeným v katastru nemovitostí neodpovídá druhu zemědělské půdy), avšak fakticky je jako zemědělská půda využívána (popřípadě tak zřejmě užívána být může). V případě všech žalobkyněmi požadovaných náhradních pozemků pak dospěl k závěru, že formální znak součásti zemědělského půdního fondu u nich dán není, jelikož jde druhem o půdu nezemědělskou, ať už se tak stalo v důsledku rozhodnutí správního úřadu, jak tomu bylo u pozemků v k. ú. [obec], nebo se druhem o nezemědělskou půdu jednalo historicky, jak se to jeví u pozemků v k. ú. [obec] [anonymizováno] [obec]. Na podkladě svých zjištění z provedeného dokazování dospěl dále k závěru, že náhradní pozemky požadované žalobkyněmi nesplňují ke dni rozhodnutí soudu prvního stupně ani materiální znak začlenění do zemědělského půdního fondu, tedy že by převážně (hlavním účelem) sloužily zemědělské činnosti. Již z tohoto důvodu nejsou tedy dle soudu prvního stupně náhradní pozemky vhodné pro jejich vydání.

14. V případě pozemků v k. ú. [obec] i v k. ú. [obec] [anonymizováno] [obec] jde dle soudu prvního stupně o pozemky, které jsou součástí areálu sjezdového lyžování s tím, že vztah pozemků v k. ú. [obec] k areálu je užší, než je tomu u pozemků v k. ú. [obec] [anonymizováno] [obec]. Pokud je u nich vykonávána zemědělská činnost, je dle soudu prvního stupně pouze doplňková pro údržbu obou lyžařských areálů a smysluplnou zemědělskou činnost si na nich představit nelze, kdy v případě pozemků v k. ú. [obec] [anonymizováno] [obec] je plánováno rovněž rozšíření užívání pozemku č. parc. [číslo] v k. ú. [obec] [anonymizováno] [obec] pro účely stávajícího areálu a též pro účely přilehlé obce (zadržování vody). Zbývající pozemky v k. ú [obec] [anonymizováno] [obec] jsou propachtovány jen v zanedbatelné výměře a za mizivou úplatu. V případě pozemků v k. ú. [obec] je třeba dle soudu prvního stupně za překážku pro závěr o jejich vhodnosti k vydání považovat i pravomocné rozhodnutí o tom, že na pozemky se nevztahuje zákon o půdě, což znamená, že pozemky nepodléhají ochraně zemědělské půdy a neměly by být předmětem dispozic podle zákona o půdě. S ohledem na to, že od doby vydání předmětných rozhodnutí do doby vydání rozhodnutí soudu prvního stupně nedošlo k žádné změně okolností, soud prvního stupně ze závěrů příslušných rozhodnutí ohledně této otázky vycházel, a zdůraznil rovněž to, že nemůže zvýhodňovat žalobkyně na úkor jiného restituenta, který se před nimi domáhal vydání stejných pozemků jako pozemků náhradních a intervenoval i v řízení o určení, zda se na tyto pozemky zákon o půdě vztahuje.

15. Soud prvního stupně se vypořádal i s námitkami žalobkyň o tom, že žalovaná ve veřejných nabídkách poskytuje k převodu i pozemky, které nejsou (formálně) součástí zemědělského půdního fondu a které jsou zatíženy vadami, a to tak, že z judikatury Nejvyššího soudu vyplývá, že posouzení vhodnosti pozemků k vydání je předmětem individuálního uvážení všech rozhodných okolností, a tudíž je soud povinen zvážit, zda žádané pozemky jsou prosty překážek podle zákona, že je lze zemědělsky obhospodařovat a že při užívání takových pozemků nevzniknou problémy, například v souvislosti se souvisejícím areálem.

16. I když tedy soud prvního stupně výslovnou zákonnou překážku s výjimkou pozemku č. parc. [číslo] v k. ú. [obec] dotčeného lanovou dráhou, nezjistil, zjistil však ve smyslu ust. § 11 odst. 1 písm. c) zákona o půdě úzkou souvislost všech pozemků s lyžařskými areály, kdy v případě pozemku č. parc. [číslo] v k. ú. [obec] jsou i na tomto pozemku umístěny drobné stavby pro lyžování s tím, že zemědělská činnost je sice u čtyř pozemků (tedy s výjimkou pozemku č. parc. [číslo] v k. ú. [obec] [anonymizováno] [obec]) realizována i oproti úhradě dotací, jde však o činnost doplňkovou, která není při užívání předmětných pozemků podstatná. Dle soudu prvního stupně nelze tedy zemědělské využívání uvedených pozemků označit za reálně možné (odděleně od užívání a údržby sjezdových areálů), kdy pouze v případě pozemku č. parc. [číslo] v k. ú. [obec] [anonymizováno] [obec], jehož souvislost s areálem je vzdálenější, by si bylo možné vydání představit, pokud by ovšem reálná zemědělská činnost byla představitelná s ohledem na jej protínající cestu, svažitost, vodoteče a plánovanou retenční nádrž. V té souvislosti odmítl také jako spekulativní argument žalobkyň, že zemědělská činnost může být myslitelná po úpravách zanedbaných pozemků, jelikož pro to v řízení nevyšla najevo žádná podpůrná zjištění a náklady na sanaci pozemků, aniž by bylo v současné době jasné, zda jsou s ohledem na potencionální využitelnost myslitelné, by s ohledem na jejich stav v době ohledání byly velmi vysoké a rentabilita takové sanace je zřejmě mizivá. Ačkoli tedy samo o sobě sjezdové lyžování nemusí být překážkou pro vydání pozemku, je však dle soudu prvního stupně i z rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 10. 2. 2020, sp. zn. 28 Cdo 4185/2019, zřejmé, že přináležitost pozemků k areálu pro sjezdové lyžování může být při individuálním posouzení překážkou pro vydání, jak je tomu právě v posuzovaném případě.

17. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud prvního stupně podle ust. § 150 o. s. ř. a žalované právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal s ohledem na to, jaké veškeré skutečnosti byly původně mezi účastnicemi sporné, jaké veškeré námitky žalovaná uplatňovala, a to ve vztahu k naplnění judikaturních předpokladů pro uplatnění této žaloby a k ocenění restitučního nároku žalobkyň nakonec nedůvodně, což vedlo k prodloužení daného sporu a ztížení možnosti konečného posouzení požadavku žalobkyň, který se ukázal být v základu oprávněný a který v posledku závisel na zhodnocení soudu, zda jsou žádané pozemky k vydání vhodné, což ale žalobkyně předem vědět nemohly. Přihlédl dále i k tomu, že zastoupení žalované advokátem nelze považovat v dané věci ani účelné. Uzavřel tedy, že pokud žalované náklady řízení vznikly, byly převážně způsobeny stanovisky žalované k základu nároku, a jako takové nemohou být přenášeny na žalobkyně.

18. Jak už úvodem zmíněno, odvolací soud v dané věci účastnicím poskytl poučení ve smyslu ust. § 118a o. s. ř. ohledně jejich povinnosti důkazní a tvrzení týkající se otázek vhodnosti požadovaných náhradních pozemků k vydání, a to zejména z toho důvodu, aby mohl reagovat na ty námitky, které byly v odvolání žalobkyněmi uplatněny, a mohl v době svého rozhodování přijmout jednoznačný závěr o tom, zda pozemky požadované žalobkyněmi k vydání vhodné jsou či nejsou a zda závěr soudu prvního stupně v této otázce je správný. Obě účastnice na poskytnuté poučení a výzvu odvolacího soudu reagovaly s tím, že žalobkyně znovu zopakovaly svá tvrzení ohledně zemědělské využitelnosti požadovaných náhradních pozemků a označily důkazy k prokázání svých tvrzení ohledně jejich zemědělského využívání a ohledně nabídky pozemků v k. ú. [obec] k převodu dle zákona č. 95/1999 Sb. Žalovaná podala obsáhlé vyjádření, ve kterém podrobně a konkrétně uvedla (zčásti zopakovala) důvody, pro které ani jeden z požadovaných náhradních pozemků nelze za vhodný k vydání považovat a označila k prokázání těchto svých tvrzení další důkazy.

19. Na podkladě doplněných tvrzení ze strany účastnic a s přihlédnutím k tvrzením vedlejší účastnice na straně žalované, které ale plně odpovídaly tvrzením samotné žalované ve vztahu k pozemkům nacházejícím v k. ú. [obec], a na podkladě jejich důkazních návrhů odvolací soud dokazování doplnil těmito důkazy a dále ještě vyžádal aktuální výpisy z katastru nemovitostí týkající se předmětných pozemků tak, aby měl k dispozici aktuální údaje ohledně stavu jejich zápisu v katastru nemovitostí (ohledně stavu zápisu v katastru nemovitostí byly přitom důkazy prováděny již před soudem prvního stupně rovněž výpisy z katastru nemovitostí, a šlo tedy jen o jejich aktualizaci), dále také výňatky aktuálního územního plánu [územní celek] a [územní celek] tak, aby měl k dispozici aktuální informace ohledně územně plánovací dokumentace těchto obcí (územně plánovací dokumentace byla rovněž předmětem dokazování již před soudem prvního stupně, a tedy opětovně šlo jen o její aktualizaci), přičemž odvolací soud dále vyžádal příslušná rozhodnutí Drážního úřadu, sekce stavební, oblast [obec], týkající se stavebního povolení lanové dráhy [jméno] - [ulice] a kolaudačního souhlasu týkajícího se této lanové dráhy (rovněž otázky umístění této lanové dráhy byly již před soudem prvního stupně předmětem dokazování, na rozhodnutí drážního úřadu bylo v jiných provedených důkazech odkazováno, avšak sama tato rozhodnutí drážního úřadu předložena a k důkazu provedena nebyla - v případě těchto rozhodnutí má odvolací soud za to, že jsou naplněny předpoklady pro možnost, aby odvolací soud tyto důkazy provedl i bez konkrétního důkazního návrhu některé z účastnic v souladu s ust. § 213a odst. 1 o. s. ř. za použití § 120 odst. 2 o. s. ř.).

20. Pokud jde o zjištění, která odvolací soud z těchto důkazů učinil, lze na tomto místě souhrnně uvést, že skutková zjištění, která z těchto důkazů vyplynula, nezpochybnila závěry, které ve vztahu ke způsobu užívání a vhodnosti k vydání požadovaných náhradních pozemků přijal již soud prvního stupně, naopak dle názoru odvolacího soudu byly tyto závěry skutkovými zjištěními z těchto provedených důkazů ještě podpořeny. Odvolací soud se dále bude zabývat skutkovými zjištěními vycházejícími z těchto důkazů při hodnocení vhodnosti vydání jednotlivých žalobkyněmi požadovaných náhradních pozemků, neboť to povede k lepší přehlednosti rozsudku odvolacího soudu.

21. Nejprve se tedy odvolací soud vyjádří k pozemkům č. parc. [číslo] a [číslo] v k. ú. [obec]. V případě těchto pozemků vyšel soud prvního stupně z toho zásadního zjištění, že rozhodnutím Ministerstva zemědělství vydaného v souladu s ust. § 17 odst. 4 zákona č. 229/1991 Sb. v rozhodném znění (dále jen zákon o půdě) ze dne 8. 6. 2017, [číslo jednací], bylo rozhodnuto, že se na tyto pozemky zákon o půdě nevztahuje, přičemž veškeré opravné prostředky, které ve vztahu k tomuto rozhodnutí byly podány, nebyly shledány důvodnými, a to jak v případě podaného rozkladu rozhodnutím ministra zemědělství ze dne 22. 11. 2017, čj. [číslo] [číslo], tak v řízení vedeném podle části páté občanského soudního řádu u Okresního soudu v Karlových Varech ve věci sp. zn. 17 C 34/2018, ve kterém byla žaloba jiného restituenta domáhajícího se v jiné věci vydání těchto pozemků jako náhradních pravomocně zamítnuta (rozsudek Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 24. 5. 2019, č. j. 17 C 34/2018 – 470, potvrzený rozsudkem Krajského soudu v Plzni ze dne 25. 9. 2019, č. j. 15 Co 250/2019 - 523) a rovněž dovolání podané proti rozhodnutí odvolacího soudu bylo usnesením Nejvyššího soudu ze dne 2. 3. 2020, č. j. 28 Cdo 113/2020 – 554, odmítnuto (tento restituent poté vzal svoji žalobu na vydání těchto náhradních pozemků zpět). Důvodem vydání předmětných rozhodnutí přitom bylo to, že na podkladě provedeného dokazování dospěl správní orgán i soud rozhodující o žalobě podle části páté občanského soudního řádu k závěru, že předmětné pozemky nejsou (resp. ke dni účinnosti zákona o půdě nebyly) součástí zemědělského půdního fondu, a to ani formálně (jelikož došlo k jejich trvalému odnětí zemědělské výrobě rozhodnutím Okresního národního výboru [obec], Odboru vodního a lesního hospodářství a zemědělství, ze dne 20. 9. 1979, [číslo jednací], a s ohledem na druh kultury pozemků), ani materiálně, jelikož jsou součástí lyžařského areálu [ulice] a slouží převážně jako lyžařská sjezdovka s provozem lanové dráhy, vleků a drobných staveb pro lyžování (které zde započaly být zřizovány již od 60. let dvacátého století – viz např. územní rozhodnutí Odboru výstavby Okresního národního výboru v [obec] ze dne 16. 5. 1961, [číslo jednací] [číslo] [spisová značka], kolaudační rozhodnutí Městského národního výboru v [obec] ze dne 10. 2. 1967, č. j. [anonymizováno] [číslo]). Již v době rozhodování příslušného správního orgánu i soudů přitom byly k dispozici informace o tom, že tyto pozemky jsou využívány pro pěstování píce a v minulosti byly využívány i pro pasení dobytka, že jsou v souvislosti s tímto hospodařením pobírány na ně dotace, avšak jak příslušné správní orgány, tak soud shodně uzavřely, že jde (šlo) o činnost doplňkovou sloužící k zachování účelu lyžařského areálu. Tato zjištění soudu prvního stupně jsou přitom správná a příslušným rozhodnutím, ze kterých soud prvního stupně vycházel, odpovídají.

22. Soud prvního stupně si byl přitom vědom i toho, že tato rozhodnutí řešila primárně otázku charakteru předmětných pozemků k datu 24. 6. 1991, tedy k datu účinnosti zákona o půdě, avšak skutková zjištění byla již tehdy činěna o vlastnostech pozemků a jejich užívání v celém zjistitelném časovém období, a to až do dne vydání příslušných rozhodnutí, kdy z předmětných rozhodnutí vyplynulo, že vztah obou pozemků k lyžařskému areálu se v době po účinnosti zákona ještě zintenzivnil. Soud prvního stupně dále vyšel z toho, že ani v tomto řízení nevyšlo najevo, že by od právní moci shora uvedených rozhodnutí došlo ke změně vlastností a způsobu využívání těchto pozemků, a tudíž neměl důvod k tomu, aby ohledně přináležitosti těchto pozemků k zemědělskému půdnímu fondu a ohledně působnosti zákona o půdě na ně uzavřel jinak.

23. Právě tento (obecně správný) závěr soudu prvního stupně vycházející z ust. § 135 odst. 2 o. s. ř. a § 13 o. z. (k tomu srovnej také např. nález Ústavního soudu ze dne 7. 4. 2022, sp. zn. II. ÚS 2765/20, nález Ústavního soudu ze dne 14. 6. 2016, sp. zn. I. ÚS 3324/15, nález Ústavního soudu ze dne 30. 11. 2016, sp. zn. I. ÚS 1663/16, rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 9. 6. 2021, sp. zn. 28 Cdo 1023/2021, ze dne 23. 6. 2020, sp. zn. 28 Cdo 1163/2020, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2017, sp. zn. 28 Cdo 3516/2015) ve vztahu k případné změně skutkových okolností podrobil odvolací soud přezkumu a na podkladě skutečností, které byly žalobkyněmi, žalovanou i vedlejší účastnicí na straně žalované uvedeny po poučení odvolacího soudu dle ust. § 118a o. s. ř. (viz § 213b o. s. ř. a § 205a odst. 1 písm. d) o. s. ř. a § 211a o. s. ř., jelikož takového poučení se účastnicím před soudem prvního stupně nedostalo), a na podkladě jimi označených a soudem odvolacím provedených důkazů a dále důkazů příslušným výpisem z katastru nemovitostí, územním plánem [územní celek] (jeho výňatkem) a rozhodnutími drážního úřadu týkajícími se lanové dráhy [jméno] – [ulice] dospěl odvolací soud k závěru, že i tento závěr soudu prvního stupně je správný.

24. Je tedy třeba předně přisvědčit na podkladě výpisu z katastru nemovitostí tomu, že rovněž v době vydání rozhodnutí odvolacího soudu formálně (druhem kultury pozemku) podle stavu zápisu v katastru nemovitostí nejde o pozemky tvořící zemědělský půdní fond ve smyslu ust. § 1 odst. 2 zákona č. 334/1992 Sb. (pozemky jsou evidovány s druhem kultury pozemku ostatní plocha – neplodná půda), přičemž změny nedoznal ani závěr soudu prvního stupně, že předmětné pozemky byly s ohledem na jejich využívání ke sjezdovému lyžování ještě před účinností zákona o půdě ze zemědělského půdního fondu rozhodnutím příslušného orgánu v roce 1979 odňaty. V posuzované věci tak stále platí, že formálně o pozemky zemědělského půdního fondu nejde.

25. Soud prvního stupně se správně zabýval i naplněním materiálního znaku přináležitosti pozemků k zemědělskému půdnímu fondu (jde nebo má jít o pozemky zemědělsky obhospodařované, obhospodařovatelné), který je pro správné posouzení této otázky určující, avšak i v této souvislosti dospěl dle odvolacího soudu ke správnému závěru, že ani tento materiální znak naplněn není, a to právě s ohledem na přináležitost těchto pozemků k lyžařskému areálu a na jejich intenzivní a stále intenzivnější využívání v rámci tohoto lyžařského areálu, kdy dle názoru odvolacího soudu správně zhodnotil rovněž ty skutečnosti, které se týkají reálné využitelnosti těchto pozemků k jejich zemědělskému obhospodařování, a to při vědomí toho, že jsou za takovým účelem z převážné části propachtovány a že na hospodaření na části těchto pozemků jsou pobírány rovněž zemědělské dotace. Dle názoru odvolacího soudu lze totiž i přes tyto skutečnosti, které vyplynuly ohledně pobírání zemědělských dotací i z listin předkládaných žalobkyněmi a provedenými k důkazu odvolacím soudem (u pozemku č. parc. [číslo] jsou dotace pobírány ve výměře 12937,85 m2 a u pozemku č. parc. [číslo] ve výměře 16850,60 m2), uzavřít, jak to učinil již soud prvního stupně, že tato činnost zemědělského charakteru je i nadále jen doplňkovou k hlavní funkci těchto pozemků pro účely provozování sjezdového lyžování v rámci lyžařského areálu [ulice] a že ve své podstatě i ta slouží provozu a údržbě tohoto lyžařského areálu.

26. Bylo přitom jednoznačně prokázáno, že oba pozemky tvoří součást lyžařského areálu [ulice], a to součást zásadní (nezbytně nutnou pro řádné fungování areálu), jak to vyplynulo nejen z prohlášení příslušných zájmových spolků, které oba pozemky ke sjezdovému lyžování jako sjezdové tratě využívají (stanovisko [anonymizováno 5 slov], ze dne 14. 11. 2022, vyjádření [anonymizováno] [ulice] [anonymizováno], z. s. ze dne 11. 11. 2022), a [příjmení] [anonymizována tři slova] (vyjádření ze dne 15. 11. 2022), ale rovněž z dalších důkazů prokazujících umístění sjezdových tratí, zasněžovacího systému a lanové dráhy na těchto pozemcích (sdělení [stát. instituce] ze dne 7. 11. 2022) a provozování tohoto lyžařského areálu [právnická osoba] [anonymizováno] (smlouva o podnájmu ze dne 29. 6. 2017 s přílohami, dodatek č. 3 k nájemní smlouvě ze dne 1. 9. 2008 [číslo], která se přímo týká části obou pozemků – pozemku č. parc. [číslo] ve výměře 1025 m2 a pozemku č. parc. [číslo] ve výměře 575 m2, mapy a plány areálu). Na pozemku č. parc. [číslo] je přitom umístěna lanová dráha [jméno] – [ulice], která zde byla zbudována na základě platného územního rozhodnutí o umístění stavby (územní rozhodnutí [stát. instituce] ze dne 27. 2. 2008, č. j. [anonymizováno] [číslo], souhlas s vydáním stavebního povolení [stát. instituce] ze dne 15. 9. 2008, č. j. [anonymizováno] [číslo]), stavebního povolení (stavební povolení Drážního úřadu, sekce stavební, oblast [obec], ze dne 4. 5. 2009, č. j. [číslo] [spisová značka] – v případě označení tohoto pozemku v tomto rozhodnutí se v něm evidentně nachází písařská chyba, neboť je namísto správného označení [číslo] uvedeno nesprávné a v tomto katastrálním území neexistující označení [číslo]) a bylo rovněž povoleno její užívání na základě příslušného kolaudačního souhlasu drážního úřadu (kolaudační souhlas ze dne 7. 12. 2010, [číslo jednací] – v něm je pozemek již označen správně), nacházejí se na něm rovněž další dva lyžařské vleky, které byly řádně povoleny a uvedeny do provozu (stavební povolení Městského národního výboru v [obec] ze dne 17. 12. 1979, č. j. [anonymizováno] [číslo], protokol ze dne 9. 12. 1980, kolaudační rozhodnutí Městského národního výboru v [obec] ze dne 21. 1. 1981, č. j. [anonymizováno] [číslo], stavební povolení Městského národního výboru v [obec] ze dne 7. 5. 1990, č. j. [anonymizováno] [číslo], kolaudační rozhodnutí [stát. instituce] ze dne 24. 11. 1993, č. j. výst [číslo]), a rovněž stavby technického zasněžování, které jsou umístěny také na pozemku č. parc. [číslo] (stavební povolení [stát. instituce] ze dne 19. 1. 2004, č. j. [anonymizováno] [číslo], a jeho změna ze dne 25. 2. 2005, č. j. [anonymizováno] [číslo], kolaudační rozhodnutí [stát. instituce] ze dne [datum], č. j. [anonymizováno] [číslo]).

27. Umístění těchto pozemků jako součásti lyžařského areálu dle názoru odvolacího soudu odpovídá rovněž územnímu plánu [územní celek] účinnému od 12. 10. 2022 (zahrnuje změny č. 1, 2, 3, 4), podle kterého jsou tyto pozemky zařazeny v ploše smíšené nezastavěného území – sport s tím, že dle tohoto územního plánu je převažujícím využitím takové plochy využití pro lyžařské aktivity (plochy pro sjezdovky s lanovkami a vleky) a další využití je již jen využitím přípustným. Nelze tedy souhlasit s těmi námitkami žalobkyň, které byly uplatněny v jejich odvolání, že by podle územního plánu byly tyto pozemky určeny pro převažující využití jako plochy zemědělské, neboť to platnému a účinnému územnímu plánu [územní celek] neodpovídá, jelikož podle něj je převažujícím využitím těchto ploch využití pro lyžařské aktivity, byť zemědělské využití ploch je rovněž předpokládáno. V případě převažujícího využití pro zemědělství jde v územním plánu o plochy určené jako zemědělské, o které ale v případě posuzovaných pozemků nejde. Vedle toho z územního plánu [územní celek] vyplývá rovněž to, že areálový komplex sjezdového lyžování a cyklistiky zahrnující i oba posuzované pozemky je nosným prvkem rekreačních ploch řešeného území s mezinárodním dosahem a zájmem, který zároveň vytváří i zásadní ekonomický potenciál území, kdy se rovněž předpokládá vytvoření vzájemně propojené soustavy různorodých letních a zimních sjezdových tratí a lanovek s tím, že letní využití lyžařských areálů bude možné tam, kde to bude možné na základě provedeného hodnocení vlivů záměru dle příslušných zákonů (vyjádření k projektovým záměrům„ [anonymizováno] [ulice]“ bylo již vydáno Krajským úřadem Karlovarského kraje, odborem životního prostředí a zemědělství, ze dne 27. 9. 2022). Z toho plyne dle názoru odvolacího soudu i to, že je zde dán i veřejný zájem na bezproblémovém provozování a dalším rozvoji předmětného areálu, který je plánován.

28. Na závěru ohledně přináležitosti těchto pozemků k lyžařskému areálu nic nemění ani to, že tyto pozemky sousedí s pozemky více vlastníků, jelikož, jak z vyjádření žalované i vedlejší účastnice na její straně a jimi předložených důkazů vyplynulo, lyžařský areál je provozován (na podkladě příslušných smluv) jedním subjektem; pokud v okrajových částech sousedí tyto pozemky s pozemky ještě dalších vlastníků, které ale součást areálu netvoří, nemůže to opět na závěrech odvolacího soudu nic změnit.

29. Příslušnými rozhodnutími drážního úřadu, jak jsou shora již označena, stejně jako sdělením [stát. instituce] ze dne 7. 11. 2022, byla vyvrácena rovněž námitka žalobkyň, že podle územního rozhodnutí, které bylo ohledně lanové dráhy [jméno] – [ulice] vydáno, postupováno nebylo, resp. že pozbylo účinnosti, neboť naopak z tohoto sdělení a z těchto rozhodnutí drážního úřadu vyplynulo, že lanová dráha na pozemku č. parc. [číslo] byla již postavena a také povoleno její užívání. Pokud bylo žalobkyněmi argumentováno rozhodnutími [stát. instituce] ze dne 12. 5. 2009, č. j. [anonymizováno] [číslo] (stavební povolení), a ze dne 10. 12. 2009, č. j. [anonymizováno] [číslo] (kolaudační souhlas), pak tato rozhodnutí se netýkala vlastní stavby lanové dráhy, ale jen přípojky vysokého napětí, trafostanice a kabelu nízkého napětí, tedy nijak nevyvracela, že stavba vlastní lanové dráhy se na pozemku č. parc. [číslo] již nachází.

30. Oproti stavu v době rozhodování soudu prvního stupně, ačkoli v katastru nemovitostí je předkupní právo pro [územní celek] stále ve vztahu k pozemku č. parc. [číslo] zapsáno (na základě návrhu [územní celek] dle dříve platného a účinného územního plánu – viz žalovanou předložené důkazy o zápisu tohoto předkupního právo do katastru nemovitostí), bylo z platného územního plánu [územní celek] odvolacím soudem zjištěno, že podle něj již předkupní právo pro [územní celek] k tomuto pozemku zřízeno není, což ale na závěru o tom, že o pozemek vhodný k vydání z jiných výše uvedených důvodů nejde, nic nemění (soud prvního stupně ostatně na existenci tohoto předkupního práva svůj závěr o nevhodnosti pozemků k vydání nevybudoval).

31. Dle názoru odvolacího soudu ve shodě se soudem prvního stupně, který zcela správně vymezil kritéria vhodnosti náhradních pozemků k vydání způsobem odpovídajícím ustálené judikatuře Nejvyššího soudu a který v souladu s nimi provedl individuální posouzení vhodnosti k vydání obou těchto pozemků (a v té souvislosti také správně odmítl argument žalobkyň, že dle nich obdobné pozemky jsou žalovanou ve veřejných nabídkách nabízeny k převodu), tedy dané pozemky nejsou k vydání vhodné předně z toho důvodů, že nejsou součástí zemědělského půdního fondu, a tudíž se na ně zákon o půdě nevztahuje – viz § 1 odst. 1 zákona o půdě (v té souvislosti odvolací soud rovněž ověřil, že stále probíhá proces změny organizační složky státu, která bude příslušná hospodařit s těmito pozemky s ohledem na jejich charakter, ze Státního pozemkového úřadu na Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových, který sice dosud dokončen nebyl, avšak měl by vyústit v to, že organizační složkou státu příslušnou hospodařit s těmito pozemky bude Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových - sdělení Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových ze dne 3. 11. 2022). Dále je dle názoru odvolacího soudu bez ohledu na přináležitost pozemků k zemědělskému půdnímu fondu v případě pozemku č. parc. [číslo] v k. ú. [obec] naplněna zákonná výluka uvedená v ust. § 6 odst. 1 písm. b) zákona č. 503/2012 Sb., jelikož na tomto pozemku jsou umístěny stavby dopravní infrastruktury v podobě stavby lanové dráhy [jméno] – [ulice] a rovněž lyžařských vleků (viz § 2 odst. 1 písm. m) zákona č. 183/2006 Sb., zákon č. 266/1994 Sb. o drahách ve znění účinném v době rozhodování odvolacího soudu a vyhláška č. 100/1995 Sb. v rozhodném znění). A dále je zde ve vztahu k oběma pozemkům dána výluka i ve smyslu ust. § 11 odst. 1 písm. c), e) zákona o půdě s ohledem na to, že oba pozemky byly zastavěny stavbami lanovky, vleků (pozemek č. parc. [číslo]) a dalších zařízení sloužících k provozu lyžařského areálu – zasněžovací zařízení (oba pozemky), přičemž oba pozemky byly v roce 1979 vyňaty ze zemědělského půdního fondu a byl na nich na základě územního rozhodnutí zřízen již před rokem 1976 lyžařský areál (k tomu srovnej také rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 16. 9. 2020, sp. zn. 28 Cdo 2555/2020, a ze dne 6. 12. 2017, sp. zn. 28 Cdo 4447/2017). Dle názoru odvolacího soudu s ohledem na výše uvedené převažuje také veřejný zájem na zachování vlastnictví žalované u předmětných pozemků nad uspokojením restitučního nároku žalobkyň, resp. žalobkyně b), který lze uspokojit i převodem jiných vhodných náhradních pozemků.

32. V případě obou pozemků nejde tedy o pozemky, které by byly způsobilé k zařazení do veřejných nabídek jako pozemky náhradní k uspokojení restitučních nároků oprávněných osob, na čemž nic nemění ani skutečnost namítaná žalobkyněmi v tom směru, že předmětné pozemky byly nabízeny v minulosti k převodu podle zákona č. 95/1999 Sb. na třetí osoby, a to s přihlédnutím k tomu, že se tak stalo již v letech 2008 - 2009, že z takové nabídky byly pozemky vyřazeny a následně již nabízeny k převodu nebyly. Skutečnost, že Pozemkový fond České republiky pozemky do nabídky dle zákona č. 95/1999 Sb. nesprávně v minulosti začlenil, tedy neznamená, že by musely být přes vše výše uvedené jako vhodné k vydání nyní posouzeny. Platí totiž, že ani oprávněná osoba, vůči níž Pozemkový fond či žalovaná postupovaly liknavě, svévolně či diskriminujícím způsobem (a jež může uspokojit své právo i převodem pozemku nezahrnutého do veřejné nabídky podle § 11a zákona o půdě), se nemůže neomezeně domáhat převodu jakéhokoliv pozemku z vlastnictví státu (a ve správě Státního pozemkového úřadu).

33. Odvolací soud k otázce pozemků tvořících lyžařský areál závěrem dodává, že rovněž v dalších věcech týchž žalobkyň bylo jinými soudy rozhodováno ohledně pozemků, které tvořily součást lyžařských areálů, a tyto pozemky žalobkyním vydány nebyly, případně samy žalobkyně přistoupily ke zpětvzetí svých žalob ohledně takových pozemků (k tomu srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. 9. 2020, sp. zn. 28 Cdo 2555/2020, rozsudek Okresního soudu v Jablonci nad Nisou ze dne 20. 11. 2020, sp. zn. 12 C 40/2019, rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 12. 5. 2022, č. j. 35 Co 45/2021 – 668, rozsudek Okresního soudu v Jablonci nad Nisou ze dne 30. 9. 2020, č. j. 5 C 17/2019 – 618, v rámci této věci nebyly za vhodné k vydání shledány ani pozemky evidované v druhu pozemku neplodná půda, a to právě s ohledem na to, že nejsou vhodné k zemědělskému využití, rozsudek Krajského soudu v Ústí na Labem ze dne 31. 3. 2022, č. j. 35 Co 41/2021 – 876, rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 14. 1. 2020, č. j. 19 Co 302/2019-701). Ke zpětvzetí žaloby ostatně žalobkyně přistoupily v jiné věci i v případě nyní požadovaných pozemků v k. ú. [obec], neboť duplicitně ve vztahu k nim zahájily ještě další řízení vedené u Okresního soudu v Karlových Varech pod sp. zn. 14 C 36/2019, které bylo zastaveno usnesením tohoto soudu ze dne 4. 9. 2019, č. j. 14 C 36/2019-349.

34. Jde-li o pozemky v k. ú. [obec] [anonymizováno] [obec] č. parc. [číslo], [číslo] a [číslo], pak ani zde na podkladě doplněného dokazování ze strany odvolacího soudu nedošlo k žádné změně skutkových zjištění, která by měla vést k přehodnocení závěru soudu prvního stupně o tom, že nejde o pozemky k vydání vhodné.

35. I tyto pozemky jsou v katastru nemovitostí stále zapsány druhem kultury pozemku, který do zemědělského půdního fondu ve smyslu ust. § 1 odst. 2 zákona č. 334/1992 Sb. nespadá (ostatní plocha – jiná plocha), přičemž současně lze souhlasit se soudem prvního stupně i v tom směru, že ani z materiálního pohledu v případě těchto pozemků o součást zemědělského půdního fondu nejde.

36. Pokud bylo žalobkyněmi namítáno, že jsou na tyto pozemky pobírány zemědělské dotace, pak prokázáno bylo, že tyto zemědělské dotace jsou aktuálně pobírány pouze na pozemky č. parc. [číslo] a [číslo], avšak pouze v minimálním rozsahu těchto pozemků, jelikož v případě pozemku č. parc. [číslo] z jeho celkové výměry 4823 m2 jsou dotace pobírány pouze na 415,68 m2 (méně než 10 %) a v případě pozemku č. parc. [číslo] o výměře 3722 m2 jsou zemědělské dotace pobírány pouze v rozsahu 840,88 m2 (cca 23 %). Oba tyto pozemky jsou sice od 1. 4. 2021 propachtovány za účelem provozování zemědělské výroby [právnická osoba] [anonymizováno] [právnická osoba], ale opět pouze ve své marginální části, tedy v případě pozemku č. parc. [číslo] ve výměře 673 m2 (cca 14%) a v případě pozemku č. parc. [číslo] ve výměře 891 m2 (cca 24 %), a to za celkové pachtovné ve výši 46,10 Kč ročně (pachtovní smlouva ze dne [datum] [číslo]).

37. V případě pozemků č. parc. [číslo] a [číslo], jak to bylo prokázáno místním šetřením provedeným před soudem prvního stupně dne 25. 4. 2022, a vyplývá to ze snímků ortofotomap založených ve spise, žádosti státního podniku [anonymizováno] [země], [anonymizováno] ze dne 12. 9. 2019 a jejích příloh, zápisu z místního šetření Státního pozemkového úřadu ze dne 28. 8. 2019 s přílohami a rovněž ze znaleckého posudku k ocenění těchto pozemků znalce [příjmení] [jméno] [příjmení] ze dne [datum] [číslo] [rok], jde o pozemky převážně porostlé dřevinami (porostem ve stáří 61 – 80 let, resp. 81 – 100 let), které již jen z toho důvodu není možné v převažujícím rozsahu jejich výměry zemědělsky obhospodařovat. Podle závěrů místního šetření provedeného soudem prvního stupně, které byly potvrzeny rovně vyjádřením [právnická osoba] [anonymizováno] ze dne 21. 6. 2021 (doručené soudu dne 1. 3. 2022) a výpovědí jednatele této [právnická osoba] [příjmení] jako svědka před soudem prvního stupně a zprávou [stát. instituce] ze dne 22. 3. 2022, se na těchto pozemcích dále nacházejí vodoteče, vodní toky, které i v té části, která není zalesněna, možnost zemědělského využití významným způsobem ztěžují, přičemž rovněž umístění těchto pozemků ve svažitém terénu, v blízkosti sjezdových tratí lyžařského areálu a bez vlastního přístupu možnosti jejich smysluplného zemědělského využití nesvědčí. Pokud jsou tedy tyto pozemky ve své menší části přece jen určitým způsobem zemědělsky využívány, jde o využití jen doplňkové, jak to opět vyplynulo z výpovědi jednatele společnosti [právnická osoba] [jméno] [příjmení] jako svědka před soudem prvního stupně.

38. Také dle platného a účinného územního plánu [územní celek] po vydání změny č. 1 z října 2019 (s účinností dne 2. 11. 2019) jsou tyto dva pozemky začleněny v plochách zeleně krajinné, které jsou vymezeny pro plochy zeleně v nezastavěném území, které nejsou součástí zemědělského půdního fondu ani netvoří pozemky určené pro plnění funkcí lesa. Ačkoli tedy přípustné využití těchto pozemků je rovněž jako pozemky zemědělského půdního fondu či pozemky určené pro plnění funkcí lesa, jejich hlavní využití je jiné. Podle územně plánovací informace [stát. instituce] ze dne 8. 4. 2022 je pozemek č. parc. [číslo] zařazen zčásti ještě v ploše vodní a vodohospodářské, bez možnosti zemědělského či lesního využití, a pozemek č. parc. [číslo] v ploše smíšené nezastavěného území – sport – sjezdové lyžování.

39. Dle názoru odvolacího soudu je tudíž správným závěr soudu prvního stupně, že tyto pozemky nenaplňují ani materiální znak pozemků přináležejících k zemědělskému půdnímu fondu bez ohledu na to, že jsou ve své malé části k zemědělskému využití propachtovány a jsou na ně také v malém rozsahu jejich celkové výměry pobírány zemědělské dotace.

40. Vedle toho nelze odhlédnout od toho, že v případě těchto pozemků bylo ze strany státního podniku Lesy České republiky, s. p., v září roku 2019 požádáno o změnu nakládání s majetkem státu (bezúplatný převod těchto pozemků), neboť tyto pozemky navazují na komplex lesa ve vlastnictví České republiky s právem hospodaření tohoto státního podniku, a v budoucnu mohou sloužit k soustřeďování a skládkování dřevní hmoty z okolních lesních pozemků (žádost ze dne 12. 9. 2019 s přílohami), přičemž tato žádost je stále aktuální a je projednávána, jak odvolací soud zprávou předloženou žalovanou k nahlédnutí při jednání odvolacího soudu ověřil. Na rozdíl od soudu prvního stupně s ohledem na to, že pro rozhodnutí soudu v případě posouzení vhodnosti náhradních pozemků k jejich vydání je rozhodující stav v době vydání rozhodnutí, má odvolací soud za to, že je možné i k této skutečnosti přihlédnout, byť žádost byla ze strany Lesů České republiky, s. p., podána až poté, co bylo řízení v této věci zahájeno a rovněž na podkladě této skutečnosti, neboť je zde takto prokazována souvislost obou pozemků s komplexem lesních pozemků ve vlastnictví žalované v dané lokalitě obhospodařovaných státním podnikem Lesy České republiky, s. p., a tudíž rovněž zájem na zachování jejího vlastnictví s ohledem na možnost řádného hospodaření na komplexu lesních pozemků ve vlastnictví státu, který převažuje nad zájmem žalobkyň, resp. žalobkyně a), která vydání těchto pozemků požaduje, právě prostřednictvím těchto pozemků restituční nárok uspokojit.

41. V případě pozemku č. parc. [číslo] v k. ú. [obec] [anonymizováno] [obec] nejsou zemědělské dotace na něj vůbec pobírány, tento pozemek je od 1. 12. 2014 sice propachtován [právnická osoba] [anonymizováno] za účelem provozování drobné zemědělské činnosti - sekání trávy, ovšem za minimální pachtovné ve výši 500 Kč ročně při propachtované výměře pozemku 18 852 m2 (pachtovní smlouva ze dne [datum] [číslo]).

42. Pokud jde o určení tohoto pozemku dle územního plánu, pak územním plánem je tento pozemek opětovně zčásti určen jako plochy zeleně krajinné, tedy s tím určením, které bylo již shora popsáno, a zčásti je začleněn do plochy občanského vybavení – komerční zařízení, jehož hlavní využití je pro umístění zařízení komerčních pro obchod, ubytování, stravování, služby, přičemž v případě tohoto konkrétního pozemku jde plochu pro komerční vybavení areálu dolní stanice lanovky lyžařského areálu. Ani tento pozemek tedy z pohledu územního plánu není ve svém hlavním účelu využití určen pro zemědělskou činnost, přičemž zčásti je (do budoucna) určen pro komerční vybavení areálu lanovky, tedy pro účely provozu lyžařského areálu, který se v dané lokalitě nachází (k tomu srovnej také vyjádření [stát. instituce] ze dne 4. 11. 2022).

43. Ze zjištění vycházejících z místního šetření provedeného soudem prvního stupně dne 25. 4. 2022, jakož i dalších provedených důkazů před soudem prvního stupně (ortofotomapy, žádost státního podniku Lesy České republiky, s. p. ze dne 12. 9. 2019 a její přílohy, zápis z místního šetření Státního pozemkového úřadu ze dne 28. 8. 2019 s přílohami, znalecký posudek k ocenění těchto pozemků znalce [příjmení] [jméno] [příjmení] ze dne [datum] [číslo] [rok], zpráva [stát. instituce] ze dne 22. 3. 2022) dále plyne, že tento pozemek je svažitý, zčásti porostlý dřevinami, vede přes něj zpevněná přístupová cesta k okolním pozemkům, využívaná i Lesy ČR s. p., jsou na něm umístěny vodoteče, vodní toky a podle výpovědi svědka [jméno] [příjmení] jednatele společnosti [právnická osoba] je tento pozemek rovněž zčásti bažinatý, tedy zemědělské obhospodařování v zásadě neumožňuje. I ohledně tohoto pozemku je také žádáno o změnu nakládání s majetkem státu ze strany Lesů České republiky, s. p., kdy tato žádost je stále aktuální, a vedle toho je v případě tohoto pozemku v jeho části uvažováno také s umístěním další retenční nádrže, která by sloužila pro účely lyžařského areálu a rovněž přilehlé [územní celek] (vyjádření společnosti [právnická osoba] ze dne 21. 6. 2021, vyjádření [územní celek] ze dne 11. 4. 2022 ve znění vyjádření ze dne 3. 5. 2022, vyjádření Státního pozemkové úřadu ze dne 16. 11. 2022, podle kterého pozemek bude zahrnut do územní rezervy státních pozemků v tomto katastrálním území právě s ohledem na předpokládané způsoby jeho využití a nebude ve veřejných nabídkách nabízen).

44. Ani u tohoto pozemku nelze tedy materiální znak pro možnost jeho zemědělského využití shledat za naplněný.

45. I ve vztahu ke všem pozemkům v k. ú. [obec] [anonymizováno] [obec] jsou tedy dle názoru odvolacího soudu přítomny takové skutečnosti, které jejich vydání žalobkyním (podle aktuální judikatury Nejvyššího soudu) nepřipouští, neboť nejde o pozemky k vydání vhodné, ačkoli aktuálně přímou součást lyžařského areálu (zcela nezbytnou pro jeho provoz) netvoří, byť určitou souvislost s jeho provozem mají. Předně je to skutečnost, že nejde o pozemky zemědělského půdního fondu, a to jak z hlediska formálního, tak materiálního, neboť nejde o pozemky smysluplně zemědělsky obhospodařovatelné (minimálně v jejich převažující části), přičemž tyto pozemky jsou dále dotčeny vodotečemi, které jsou udržovány provozovatelem lyžařského areálu za účelem zajištění jeho provozu a které možnost zemědělského využití těchto pozemků také ztěžují, pozemky jsou zčásti, a to v případě pozemků č. parc. [číslo] a [číslo] z větší části, zalesněny, v případě pozemku č. parc. [číslo] jej dále protíná komunikace a zčásti je uvažováno s jeho využitím jako retenční nádrže, zčásti je platným územním plánem určen pro rozvoj lyžařského areálu jako pozemek určený k vybudování komerčního vybavení areálu dolní stanice lanovky. Také zde tedy dle názoru odvolacího soudu převažuje zájem žalované i zájem veřejný na tom, aby pozemky zůstaly ve vlastnictví žalované a nebyly jako náhradní pozemky žalobkyním vydávány, pokud jsou podle žádosti Lesů České republiky s. p. významné pro hospodaření tohoto státního podniku v dané lokalitě, pokud je na pozemku č. parc. [číslo] uvažováno s výstavbou retenční nádrže, která by sloužila nejen k provozu lyžařského areálu, ale i přilehlé [územní celek], a dále je tento pozemek z části (do budoucna) určen za účelem výstavby komerčního vybavení dolní stanice lanovky lyžařského areálu, tedy za účelem budoucího rozvoje lyžařského areálu v daném místě. I v případě těchto pozemků tedy platí, že ani oprávněná osoba, vůči níž Pozemkový fond či žalovaná postupovaly liknavě, svévolně či diskriminujícím způsobem (a jež může uspokojit své právo i převodem pozemku nezahrnutého do veřejné nabídky podle § 11a zákona o půdě), se nemůže neomezeně domáhat převodu jakéhokoliv pozemku z vlastnictví státu (a ve správě Státního pozemkového úřadu).

46. Vedle toho ještě ve vztahu k těmto pozemkům, jejichž vydání požaduje jen žalobkyně a) [jméno] [příjmení], odvolací soud uvádí, že podle údajů uváděných žalobkyněmi a dále zjištěných odvolacím soudem z příslušných rozhodnutí soudů, které o uplatněných nárocích ze strany žalobkyň rozhodovaly, a soudních rejstříků, byly této žalobkyni již pravomocně vydány náhradní pozemky v hodnotě 3 102 776,18 Kč a další náhradní pozemky dosud nepravomocně v hodnotě 432 749,79 Kč, oboje v celkové hodnotě 3 535 525,97 Kč, a tedy zbývající restituční nárok žalobkyně a) po odpočtu hodnoty pravomocně i nepravomocně vydaných náhradních pozemků představuje jen částku 79 349,03 Kč, tedy méně, než na kolik byly tyto náhradní pozemky dosud v tomto řízení oceněny, a to bez toho, že by bylo zohledněno, že platným územním plánem je část pozemku č. parc. [číslo] v k. ú. [obec] [anonymizováno] [obec] určena k zastavění.

47. Závěrem, aby předešel případné další námitce ze strany žalobkyň, odvolací soud ještě uvádí, že si je vědom toho, že v případě, pokud nejsou náhradní pozemky shledány soudy jako vhodné k vydání a je zde ještě neuspokojený restituční nárok (ten v případě žalobkyně b) činí po odpočtu hodnoty pravomocně – 2 932 895,27 Kč i nepravomocně – 149 714,83 Kč vydaných náhradních pozemků částku 532 264,90 Kč), je podle judikatury zásadně namístě vyzvat žalobkyně, případně i žalovanou k tomu, aby označily jiné vhodné pozemky, prostřednictvím kterých by mohl být restituční nárok uspokojen. V poměrech posuzované věci však dle názoru odvolacího soudu takové výzvy nebylo třeba s ohledem na to, že žalobkyně (podle jimi v řízení uváděných údajů a zjištění odvolacího soudu) vedou ještě další spory, ve kterých již náhradní pozemky, jejichž prostřednictvím uspokojení svého restitučního nároku žádají, označily, a to v řízeních vedených u Okresního soudu v Jablonci nad Nisou pod sp. zn. 12 C 40/2019 a sp. zn. 5 C 17/2019, kde je řešeno uspokojení restitučního nároku žalobkyně a) [jméno] [příjmení], dále v řízeních vedených u Okresního soudu v Trutnově pod sp. zn. 30 C 185/2019 a u Okresního soudu ve Vyškově pod sp. zn. 4 C 7/2019, kde je řešeno uspokojení restitučního nároku žalobkyně b), a dále v řízeních vedených u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. 17 C 40/2019, u Okresního soudu v Ústí nad Orlicí pod sp. zn. 5 C 7/2019 a u Okresního soudu v Sokolově pod sp. zn. 11 C 69/2019. Případná výzva k označení dalších vhodných náhradních pozemků tak bude mít dle názoru odvolacího soudu svého místa až v tom řízení, které bude probíhat jako poslední, a pokud k uspokojení celého restitučního nároku žalobkyň do té doby nedojde.

48. Veden výše uvedenými úvahami tedy odvolací soud napadený rozsudek soudu prvního stupně jako věcně správný podle ust. § 219 o. s. ř. potvrdil, a to včetně věcně správného rozhodnutí soudu prvního stupně o náhradě nákladů řízení účastnic, neboť s aplikací ust. § 150 o. s. ř. v poměrech posuzované věci souhlasí, kdy odvolací soud přihlédl i k tomu, že žalovaná proti rozhodnutí soudu prvního stupně o náhradě nákladů řízení odvolání nepodala.

49. O náhradě nákladů tohoto odvolacího řízení rozhodl odvolací soud opětovně podle ust. § 224 odst. 1 o. s. ř. za použití § 150 o. s. ř. tak, že žádná z účastnic a ani vedlejší účastnice na straně žalované právo na náhradu nákladů odvolacího řízení nemají, jelikož i v poměrech tohoto odvolacího řízení shledal za naplněné předpoklady pro mimořádné odepření náhrady nákladů odvolacího řízení žalované proti žalobkyním a stejně tak vedlejší účastnici na její straně, která by jim jinak dle ust. § 224 odst. 1 o. s. ř. za použití § 142 odst. 1 o. s. ř. s ohledem na výsledek tohoto odvolacího řízení náležela. Ve shodě se soudem prvního stupně přitom odvolací soud zohlednil charakter tohoto řízení a postavení žalobkyň a žalované v něm, které promítl i do vztahu k vedlejší účastnici na straně žalované, pokud právě žalovanou v daném sporu podporovala. Odvolací soud tedy přihlédl k restitučnímu charakteru daného sporu a skutečnosti, že v daném řízení bylo nakonec prokázáno, že nárok žalobkyň je v základu dán, neboť judikaturní předpoklady pro možnost uplatnění žaloby na vydání náhradních pozemků s ohledem na liknavý, svévolný či diskriminační postup žalované při uspokojování jejich nároku byly naplněny, a to s ohledem na nesprávné ocenění restitučního nároku žalobkyň, jehož výši ještě v průběhu tohoto řízení žalovaná zpochybňovala. Odvolací soud dále zohlednil stejně jako soud prvního stupně i to, že žalobkyně při označení náhradních pozemků nemusely si být vědomy veškerých skutečností, které jsou pro posouzení jejich vhodnosti podstatné, přičemž ještě v rámci odvolacího řízení odvolací soud skutečnosti, které se těchto pozemků týkají, zjišťoval s tím, že teprve na základě jeho skutkových zjištění mohlo být zcela jednoznačně ke dni rozhodování odvolacího soudu uzavřeno, že o pozemky vhodné k vydání nejde. Bylo by tak dle názoru odvolacího soudu nespravedlivé vůči žalobkyním, které se domáhají uspokojení svého oprávněného nároku, aby jim i v rámci tohoto odvolacího řízení byla povinnost k náhradě nákladů řízení žalované či vedlejší účastnici na její straně ukládána.

Poučení