16 C 67/2019-943

Rubrum

Okresní soud v Karlových Varech rozhodl samosoudcem Mgr. Ondřejem Doubkem ve věci žalobkyní: a) [celé jméno žalobkyně], [datum narození] bytem [adresa žalobkyně] b) [celé jméno žalobkyně], [datum narození] bytem [adresa žalobkyně] obě zastoupeny advokátem JUDr. [jméno] [příjmení], Ph.D. sídlem [adresa] proti žalovanému: [osobní údaje žalovaného] zastoupený advokátem [údaje o zástupci] pro: nahrazení projevu vůle (převod náhradních pozemků k uspokojení restitučního nároku) takto:

Výrok

I. Žaloba, kterou se žalobkyně a) domáhala na žalované uzavření smlouvy o převodu pozemků podle zákona o půdě – p.p. [číslo] p.p. [číslo] p.p. [číslo] v katastrálním území Pstruží u Merklína, obec Merklín -, se zamítá.

II. Žaloba, kterou se žalobkyně b) domáhala na žalované uzavření smlouvy o převodu pozemků podle zákona o půdě - p.p. [číslo] p.p. [číslo] v katastrálním území Jáchymov, obec Jáchymov -, se zamítá.

III. Žalované se vůči žalobkyním a), b) právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se domáhaly na žalované uložení povinnosti uzavřít smlouvu o převodu pozemků (uvedených ve výrocích I. a II.). Uváděly, že žalobkyně a právní předchůdkyně žalobkyň jsou nositeli restitučního nároku na náhradu za nevydané pozemky (s odkazem na rozhodnutí uvedená níže v odst. 5. odůvodnění). Protože pozemky byly právní předchůdkyni žalobkyň odňaty bezprostředně s výstavbou sídlišť a nebyly vráceny z důvodů své zastavěnosti, měly by být žalovanou oceněny jako pozemky stavební (tedy podstatně dráže, než učinila žalovaná, popř. její právní předchůdce). Žalobkyně vycházely z uvedených skutečností, a tak výši svého nároku oceňovaly (na základě znaleckého posudku) na 7.229.750 Kč (pro provedení srážek s ohledem na polohu odňatých pozemků a jejich dostupnost a vybavenost nebyl důvod). Žalovaná dosud (během dvou let řízení) restituční nárok žalobkyň neocenila řádně (tj. pozemky jako stavební) a ocenila hodnotu tohoto nároku na pouhých 230.000 Kč (ač sama měla k dispozici interní ocenění na částku více než 4.000.000 Kč). Výběrových řízení se žalobkyně (a jejich právní předchůdkyně) účastnily pouze v minimálním rozsahu, protože nemohly vykázat řádně stanovanou hodnotu restitučního nároku (žalovaná odmítala nárok přecenit); uplatňovanému mimořádnému postupu žalobkyň svědčí i judikatura – rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 2597/2015. Žalovaná dále upřednostňuje v nabídkách pozemků nerestituenty (využívá převodů státních pozemků oproti převodu jiných pozemků o podstatně nižší hodnotě a s vysokým doplatkem od třetí osoby), nabídka vhodných náhradních pozemků pro restituenty je malá; navíc možnost se ucházet o vhodné pozemky byla výrazně omezena chybným oceněním nároku žalobkyň.

2. Žalovaná nesouhlasila se žalobou. Popírala, že by se žalovaná (a její právní předchůdce) dopustila (dopustili) liknavého, či svévolného postupu. Podmínkou pro uplatnění práva na převod konkrétních náhradních pozemků je vyhrazen právě pouze situaci, kdy k takovému protiprávnímu postupu dojde. Žalovaná trvala na tom, že restituční nárok žalobkyň byl oceněn správně (pozemky nebyly v době odnětí státem stavebními pozemky). Žalovaná nabízí dostatečné množství dostatečně kvalitních náhradních pozemků ve veřejných výběrových řízeních. Svévolným by postup žalované byl pouze tehdy, pokud by ne námitky žalobkyň k ocenění restitučního nároku nereagovala; žalovaná reagovala a částečně změnila své stanovisko ohledně části restitučního nároku. Žalovaná odporovala vhodnosti náhradních pozemků. Pokud jde o pozemky v k. ú. [obec], jsou dotčené využíváním lyžařského areálu na Neklidu; soud již rozsudkem ve věci sp. zn. 17 C 34/2018 z uvedených důvodů vyloučil, že se na uvedené pozemky vztahuje zákon o půdě. Pozemky v k.ú. [obec] u [obec] rovněž nejsou k vydání vhodné: p.p. [číslo] je dotčena dopravní a technickou infrastrukturou, p.p. [číslo] je dotčena smlouvou budoucí o zřízení věcného břemene (žalovaná nemá k dispozici), p.p. [číslo] je používána pro sport. Všechny uvedené pozemky jsou dotčeny provozováním [příjmení] [příjmení] a jsou s ohledem na svou polohu, nezemědělský charakter a nevhodnost pro zemědělské hospodaření nezpůsobilé pro vydání. I když u náhradních pozemků není zákonná výluka pro vydání, nejsou součástí zemědělského půdního fondu a nejsou též ani primárně určeny k zemědělskému hospodaření.

3. O částečném zastavení řízení bylo rozhodnuto usnesením z 17. 6. 2020, č.j. 16 C 67/2019-492, pokud jde o pozemek [parcelní číslo] v k. ú. [obec].

4. Mezi účastníky bylo nesporné: a) Žalobkyně jsou dědičkami zůstavitelky [jméno] [příjmení], která byla (původní) oprávněnou osobou podle zákona o půdě (jí se týkaly dvě ze tří restitučních rozhodnutí); o tom svědčilo dědické rozhodnutí o vypořádání pozůstalosti týkající se zůstavitelky [jméno] [příjmení] (č.l. 59). 5. b) O restitučních nárocích právní předchůdkyně žalobkyň jako oprávněné osoby podle z. č. 229/1991 Sb. bylo pravomocně rozhodnuto: ve vztahu k právní předchůdkyni žalobkyň Ministerstvem zemědělství – Pozemkovým úřadem Praha z 17. 9. 2008, č.j. PÚ 8043/93/4 (č.l. 22) včetně stavebně technické dokumentace k rozhodnutí (příloha B/), pokud jde o určení že právní předchůdkyně žalobkyň není vlastníkem části [parcelní číslo] (dle PK) o výměře 10 147 m2 v k.ú. [část obce]; ve vztahu k právní předchůdkyni žalobkyň Ministerstvem zemědělství – Pozemkovým úřadem Praha dne 16. 9. 2008, č.j. PÚ 8043/93/3 (č.l. 25), pokud jde o určení, že právní předchůdkyně žalobkyň není vlastníkem p. [číslo] (dle PK) o výměře 13 704 m2 v k. ú. [část obce]; ve vztahu k žalobkyním rozhodnutím Státního pozemkového úřadu z 31. 10. 2017, č.j. PÚ 8043/93/6 (č.l. 19), pokud jde o určení, že každá ze žalobkyň (1/2/) není vlastnicí st.p. [číslo] (dle PK) s [adresa] o výměře 2 079 m2 a část [parcelní číslo] (dle PK) o výměře 5 068 m2 v k.ú. [část obce]; stavebně technická dokumentace k těmto dvou rozhodnutím byla založena v přílohové obálce pod písm. C/. Uvedené nesporné skutečnosti byly v souladu s uvedenými listinami (rozhodnutími); odňaté pozemky nebylo možné vydat (s ohledem na ztrátu zemědělského charakteru usedlosti, s ohledem na zastavěnost, nebo pro souvislost se zastavěným areálem - § 11 odst. 1 písm. c), odst. 4 z. č. 229/1991 Sb.) 6. c) Náhradní pozemky v katastrální území Pstruží u Merklína, obec Merklín parc. [číslo] 1 18 852 m2 s náletovými porosty podle posudku v příloze 3/ o výměře 6 930 m2), [číslo] (4 823 m2 s porosty podle znaleckého posudku v příloze 3/ o výměře 4 570 m2) a [číslo] (3 722 m2 s porosty podle téhož o výměře 1 650 m2) a v katastrálním území Jáchymov, obec Jáchymov [číslo] 17 064 m2), [číslo] (17 763 m2) a [číslo] byly ve vlastnictví žalované (s právem správy Státního pozemkového úřadu), jako druh pozemků byl uveden u pozemků v k. ú. [obec] (viz výpis z 5. 3. 2019, č.l. 274) ostatní plocha (neplodná půda) a u pozemků v k.ú. [obec] u [obec] (viz výpis č.l. 544) ostatní plocha (jiná plocha). Mezi účastníky byla nesporná i cena (hodnota) náhradních pozemků podle znaleckého posudku, byť s ohledem na výsledek řízení (neúspěch žalobkyň) uvedená skutečnost již nebyla podstatná. Pokud jde o k. ú. [obec] u [obec], pak mezi účastníky byla nesporná cena dle znaleckého posudku Ing. [jméno] [příjmení] z 22. 7. 2019 (příloha [číslo] přílohové obálky), tj. 73.395,90 Kč, 26.808 Kč a 32.072,10 Kč; nepodstatné se tak stalo ocenění pozemků znaleckým posudkem [právnická osoba] (příloha [číslo] přílohové obálky). Pokud jde o k. ú. [obec], pak mezi účastníky byla nesporná cena dle znaleckého posudku Ing. [jméno] [příjmení] z 12. 12. 2017 s přílohami, tj. informacemi z katastru nemovitostí, mapami, územním plánem a fotografiemi (č.l. 283), tj. 53.352 Kč a 54.639 Kč, nikoli cena stanovená znaleckým posudkem z 13. 5. 2019, [číslo] 2019 [právnická osoba] (příloha G/ přílohové obálky).

7. Mezi účastníky bylo původně sporné: a) Jaká byla výše restitučního nároku žalobkyň, u které bylo hlavní spornou skutečností, zda odňaté pozemky (které nemohly být vydány), měly stavební charakter (byly odňaty pro účely výstavby) a pokud ano, zda se při stanovení jejich ceny uplatní srážky dle přílohy 7 vyhlášky č. 182/1988 Sb. Pokud jde o charakter odňatých pozemků a jejich vlastnosti (které měly odůvodnit nebo vyloučit uplatnění srážek), byla provedena řada důkazů, ze kterých vyplynulo odnětí (nevrácených) pozemků právě za účelem výstavby sídlišť (to byl ostatně důvod jejich nevydání v restituci) a neexistence důvodů pro aplikaci srážek. V usnesení Nejvyššího soudu z 16. 9. 2020, sp. zn. 28 Cdo 2555/2020 (č.l. 440) byl potvrzen závěr, který se nakonec stal mezi účastníky nesporný.

8. K okolnostem odnětí pozemků (jejich ocenění jako stavebních pozemků) a k jejich vlastnostem, které byly podstatné pro stanovení jejich ceny pro účely vyčíslení hodnoty restitučního nároku, se vztahovaly smlouvy, kterými právní předchůdkyně žalobkyň pozbyla původní pozemky: kupní smlouva z 3. 12. 1969 z č.l. 13 ohledně PK 638, 846 v k.ú. [část obce] pro výstavbu sídliště [část obce] – [okres] v [obec]; kupní smlouva z 13. 9. 1976 z č.l. 15 ohledně PK 620 k.ú. [část obce] (82 m2) pro výstavbu sídliště [část obce], kupní smlouva z 11. 6. 1973 z č.l. 16 p.v. ohledně PK 620 k.ú. [část obce] (6.672 m2) pro výstavbu sídliště [část obce], kupní smlouva z 19. 9. 1976 z č.l.17 p.v. ohledně PK 620 k.ú. [část obce] 3.393 m2 pro výstavbu sídlišť, dále protokol z 13. 2. 2008 o okolnostech odnětí nemovitostí (č.l 29), znalecký posudek [právnická osoba] z 14. 12. 2018 [číslo] (č.l. 30) ve znění dodatku [číslo] k tomuto posudku - znaleckého posudku [číslo] 2019 (příloha A/), fotografie statku a komunikace (č.l. 194, 195, 212, 215, 216, 224, 225, 226), územní rozhodnutí z 21. 12. 1970 (č.l 209), opatření útvaru hlavního architekta hl. m. [obec] k aplikaci § 14 odst. 1 vyhl. [číslo] z 20. 7. 1989 (č.l. 386). Ze znaleckého posudku Ing. [jméno] [příjmení] z 21. 11. 2008 (č.l. 90, č.l. 101), posudku z 11. 12. 2017 Ing. [jméno] [příjmení] (č.l. 125 p.v., včetně příloh č.l. 129 a násl.) a znaleckého posudku Ing. [jméno] [příjmení] [číslo] 2019 z 14. 8. 2019 (příloha 2/) soud (ohledně stanovení ceny nároku žalobkyň) nevycházel, protože předběžný závěr o stavebním charakteru odňatých pozemků a nedůvodnosti provedení sporných srážek byl potvrzen usnesením Nejvyššího soudu z 16. 9. 2020, sp. zn. 28 Cdo 2555/2020 (č.l. 440). Proto se soud nezabýval ani odstraňováním rozporů mezi znalci při oceňování odňatých pozemků (výše restitučního nároku), jak byly zřejmé (z posudků a) z výslechů znalců jednání 9. 10. 2019 u Okresního soudu v Chebu (č.l. 435), jednání u Okresního soudu v Ústí nad Orlicí z 3. 10. 2019 (č.l. 443) a v článku v časopisu Soudní inženýrství [číslo] (č.l. 567).

9. Otázkou původně spornou byly též důsledky postoupení části restitučního nároku smlouvou o postoupení pohledávky na [jméno] [příjmení] (č.l. 124 a příloha D/; dále pak oznámení o postoupení nároku z 18. 12. 2017 (č.l. 125); viz též dopis z 4. 12. 2018 (č.l. 100). Po„ přecenění“ nároku žalobkyň význam postoupení části nároku vymizel, protože již samotný zůstatek restitučního nároku byl dostačující pro uplatnění práva na náhradní pozemky.

10. Poslední vyčíslení restitučních nárok žalobkyň (s ohledem na částečná plnění žalované s ohledem na výsledky řízení o nahrazení projevů vůle u různých soudů) bylo učiněno při jednání soudu dne 20. 6. 2022 (č.l. 936) tak, že aktuálně byly restituční nároky žalobkyně a) uspokojeny do částky 1.949.926 Kč a žalobkyně b) do částky 2.802.133 Kč; celkový nárok žalobkyň činil dle žaloby (a znaleckého posudku [právnická osoba]) částku 7.229.750 Kč, na každou ze žalobkyň připadalo 3.614.875 Kč, tj. zůstatky nároků činí u žalobkyně a) 1.664.949 Kč a u žalobkyně b) 812.742 Kč (pokud jde již o pravomocná soudní rozhodnutí o poskytnutí náhradních pozemků). Soud pak pro nespornost výše nároku žalobkyň nepovažoval za podstatné obsahy rozhodnutí, protokoly o jednání a opravné prostředky ve věci uplatňování práva žalobkyň na převod jednotlivých náhradních pozemků (č.l. 372 rozhodnutí Okresního soudu v Trutnově sp. zn. 15 C 38/2019, č.l. 464 – protokol o jednání z 14. 1. 2020 u Krajského soudu v Hradci Králové, č.l. 468 – rozsudek Okresního soudu v Chebu sp. zn. 12 C 42/2019, č.l. 510 – protokol o vyhlášení rozsudku ve věci Krajského soudu v Hradci Králové z 14. 1. 2020, č.l. 527 – rozsudek Okresního soudu v Ústí nad Orlicí 11 C 47/2019 z 7. 2. 2020, č.l. 514 – rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové sp. zn. 19 Co 302/2019, č.l. 521 – rozsudek Okresního soudu v Trutnově sp. zn. 16 C 38/2019 s právní mocí, č.l. 529 – dovolání z 27. 4. 2020, č.l. 574 – vyjádření žalobkyně k dovolání z 11. 5. 2020, č.l. 598 a násl. – rozhodnutí příznivá pro žalobkyně, č.l. 639 – rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 2556/2020-1179, č.l. 657 – rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 3166/2020, č.l. 647 – rozsudek Okresního soudu v Trutnově č.j. 15 C 38/2019-730, č.l. 655 – rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové sp. zn. 19 Cdo, č.l. 660 – rozsudek Okresního soudu v Jablonci nad Nisou č.j. 12 C 40/2019-504). 11. b) [příjmení] [jméno] [příjmení] a žalobkyň na veřejných nabídkách v zásadě nebyla sporná ani před omezením rozsahu nesporných skutečností (po výše uvedeném rozsudku dovolacího soudu); vyplývala z listin uvedených v odstavci 12. odůvodnění. Šlo pouze o to, zda aktivita žalobkyň a jejich právní předchůdkyně v souvislosti s veřejnými nabídkami náhradních pozemků byla dostatečná pro závěr o liknavosti (svévoli) žalované. Aktivita žalobkyň s účastí na veřejných nabídkách byla ovlivňována chybným (nesprávným) oceněním nároku žalobkyň, což byla, jak je zřejmé z předložených listin, dlouholetá sporná otázka ve vztahu mezi účastníky (a důvod pro vyřazení žádostí žalobkyň z účasti ve veřejných výběrových řízeních). Žalobkyně ani po uznání částečně chybného ocenění nároku žalobkyň nepostupovala bez zbytečného odkladu. 12. c) S tím souvisela další otázka, zda žalovaná postupovala při vyřizování nároku žalobkyň liknavě (popř. svévolně). Pokud byl restituční nárok žalobkyň (jejich právní předchůdkyně) chybně oceněn (pozemky byly oceněny na základě nesprávného závěru jako zemědělské, ač byly odňaty pro účely výstavby) a pokud žalovaná přiléhavé námitky žalobkyň převážně a dlouhodobě odmítala (částečně uznání námitek žalobkyně bylo relativizováno zdlouhavým postupem při přecenění části nároku ještě v době soudního řízení), pak výkon práv žalobkyň byl (i s ohledem na výši rozdílu v ocenění) prakticky znemožněn a postup žalované lze označit (v souvislosti s uspokojováním nároku žalobkyň) jako liknavý. Nesprávný postup žalované je zřejmý z dopisu Pozemkového fondu ČR z 8. 12. 2008 (č.l. 10), přehledu nároků a plnění oprávněné osoby § 11 žalobkyně a) (č.l. 12) a žalobkyně b) (č.l. 12 p.a.), dopisu žalované z 7. 1. 2019 (č.l. 76), dopisu žalované z 25. 9. 2018 (č.l. 82), žádosti oprávněné osoby z 22. 11. 2018 (č.l. 98), dopisu z 4. 12. 2018 (č.l. 100), přehledu nároků a plnění nároků oprávněné osoby § 11 – žalobkyně b), žalobkyně a) (č.l. 123, 123 p.v.) dopisu žalované z 23. 1. 2019 – oddělení restitucí (č.l. 135) dopisu žalobkyň – žádosti o přecenění PK 420 v k.ú. [část obce] (č.l. 149), vyrozumění o návrhu na ocenění z 14. 11. 2018 (č.l. 149 p.v.), čestného prohlášení JUDr. [jméno] [příjmení] z 11. 4. 2019 (č.l. 192 a příloha E/), dopisu od žalované pro žalobkyni a) z 10. 4. 2019 (č.l. 220), dopisu žalované pro žalobkyni b) z 15. 4. 2019 (č.l. 221), přehledu nároků a plnění oprávněné osoby - žalobkyně a) (č.l. 222), sdělení žalované žalobkyni b) (č.l. 223), nároků vybraných oprávněných osob (č.l. 432, 433), sdělení žalované z 15. 10. 2019 (č.l. 434), přehledu nároků a plnění nároků žalobkyně a) (č.l. 486), přehledu nároků a plnění nároků žalobkyně b) (č.l. 487), žádosti oprávněné osoby z 2. 4. 2019 (č.l. 243, 249).

13. Zkoumání okolnosti, zda postupy žalované v souvislosti se správou státních pozemků zajišťují dostatečnou nabídku náhradních pozemků restituentům, nebyl v době změny rozsahu nesporných skutečností (v důsledku rozhodnutí dovolacího soudu) ukončen, soud tak neučinil o této otázce žádný závěr. K této (tehdy sporné) otázce byly prováděny listiny: seznam nemovitostí na LV pro katastrální území Kyje (č.l. 92), seznam nemovitých věcí žalované ve veřejné nabídce z 5. 11. 2018 (č.l. 95), seznam nemovitostí žalované k. ú. [část obce] (č.l. 97), seznam nemovitostí na LV katastrální území Čimice (č.l. 103), dopis z 28. 8. 2008, z 22. 2. 2012 pro restituenty (č.l. 136, 138), nabídka pozemků (Č.l. 140 – 148 p.v.), seznam nabídek žalované na DVD (příloha 1/).

14. V řízení však bylo prokázáno, že žalovaná v nemalém rozsahu využívá možnosti převodu pozemků, se kterými disponuje, směnnými smlouvami s vysokými doplatky rozdílu cen ve prospěch žalované. To je zřejmé z listin: směnná smlouva - Česká republika – PEBAL (Č.l. 171), seznam nemovitostí pro Statutární město Jihlava (č.l. 173), směnná smlouva – Česká republika – HM-METAL (č.l. 179), směnná smlouva – Česká republika – [příjmení] [příjmení] (č.l. 181), směnná smlouva – Česká republika - KAHORO (č.l. 186), směnná smlouva – Česká republika – Statutární město Jihlava (č.l. 188), směnná smlouva – Česká republika – [právnická osoba] (č.l. 207) a konečně i níže uvedená směnná smlouva žalované a [právnická osoba] Uvedené postupy byly zjištěny i v katastrálním území Pstruží u Merklína. Protože však otázka liknavosti žalované byla vyřešena s ohledem na závěr o chybném ocenění odňatých pozemků, soud nepovažoval tyto zjištěné skutečnosti (jakkoli obecně nežádoucí) za významné pro rozhodnutí o žalobě.

15. Po revizi rozsahu nesporných právně významných sporných skutečností s ohledem na rozhodnutí dovolacího soudu v jiném sporu mezi účastníky (který se však týkal týchž odňatým pozemků) – usnesení Nejvyššího soudu z 16. 9. 2020, sp. zn. 28 Cdo 2555/2020 - zůstala spornou pouze (poslední) otázka: zda požadované pozemky jsou převoditelné (vhodné k vydání jako náhradní pozemky za nevrácené pozemky žalobkyní, jejich právní předchůdkyni, odňaté).

16. Ohledně pozemků p. p. [číslo] v katastrálním území. [obec] (výpis z katastru nemovitostí č.l. 274) byla učiněna zjištění: Podstatnou okolností, která určuje posouzení překážek vydání uvedeného pozemku, je rozhodnutí Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 24. 5. 2019, čj. 17 C 34/2018-470 a v něm učiněná (a v tomto řízení nezpochybněná) skutková zjištění. K obdobným závěrům dospěla i rozhodnutí ministra zemědělství, popř. Ministerstva zemědělství z 8. 6. 2017, č.j. 2541/2017-MZE-12142, která předcházela řízení podle části V. z. č. 99/1963 Sb. (dále jen„ o.s.ř.“) (viz č.l. 276, 298) a argumentace byla verifikována též rozhodnutími soudu II. stupně a soudu dovolacího (č.l. 542 – usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 113/2020). Uvedené rozhodnutí řešilo v řízení podle části V. o.s.ř., zda se na uvedené pozemky vztahuje z. č. 229/1991 Sb. (s ohledem na pravomoc Ministerstva zemědělství dle § 17 odst. 4 z. č. 229/1991 Sb.). Řízení bylo zahájeno na základě sporu mezi účastníky řízení o nahrazení projevu vůle, který byl u zdejšího soudu veden pod sp. zn. 14 C 264/2010. I v této věci vystupoval aktivně restituent, který se domáhal u soudu uspokojení svého nároku na vydání náhradních pozemků s ohledem na nedostatečnou aktivitu žalované (jejího právního předchůdce). Ve věci sp. zn. 17 C 34/2018 bylo provedeno dokazování se závěrem, že předmětné pozemky nejsou součástí zemědělského půdního fondu, a to ani formálně (došlo k jejich vynětí ze zemědělského půdního fondu), ani materiálně (slouží převážně jako sjezdovka a pro provoz lanové dráhy, konkrétně je dráha umístěna na p.p. [číslo]; na p.p. [číslo] jsou umístěny drobné stavby pro lyžování, jak je zřejmé z odstavce 21. odůvodnění prvostupňového rozsudku). I když jsou (byly) tyto pozemky využívány pro pěstování píce (a v minulosti byly využívány pro pasení dobytka) a i když jsou (byly) v souvislosti s tímto hospodařením pobírány dotace, jde (šlo) o činnost doplňkovou, sloužící (sloužila) k zachování účelu lyžařského areálu. V důsledku prosazení tohoto názoru byl po poučení ve věci sp. zn. 14 C 264/2010 restituent (žalobce) nucen vzít v dotčené části žalobu zpět. I když uvedené rozhodnutí řešilo otázku charakteru předmětných pozemků primárně k 24. 6. 1991 Sb. (datu účinnosti z. č. 229/1991 Sb.), skutková zjištění byla činěna o vlastnostech pozemků a jejich užívání v celém zjistitelném časovém období, tj. do dne vydání rozhodnutí. Z rozhodnutí vyplývá, že vztah p.p. [číslo] v k.ú. [obec] k lyžařskému areálu se v době po účinnosti zákona zintenzivnil (využívání areálu pro sport je rozsáhlejší). Přitom v řízení nevyšlo najevo, že by od právní moci uvedeného rozhodnutí do současné doby došlo ke změně vlastností a způsobu využívání uvedených pozemků.

17. Soud prováděl k návrhu žalované některé z důkazů ze související věci sp. zn. 17 C 34/2018 i v tomto řízení. Námitky žalované se týkaly toho, že oba pozemky jsou součástí lyžařského areálu a že jejich zemědělské využití (i aktuálně) je velmi omezené. Z územního rozhodnutí z 16. 5. 1961, které vydal Okresního národního výboru v [obec] (č.l. 240 uvedeného spisu), vyplývalo, že pozemek p. [číslo] v k.ú. [obec] (před rozdělením) byl dotčen umístněním výstavby těžkého lyžařského vleku v areálu [ulice]. Z kolaudačního rozhodnutí Městského národního výboru v [obec] z 10. 2. 1987 (č.l. 272 související věci), který přímo nezasahoval p.p. [číslo] vyplývalo intenzivní využívání pozemků pro sjezdové lyžování. Zpráva Městského úřadu v Jáchymově z 16. 10. 2017 (č.l. 267) potvrzovala, že pozemky p.p. [číslo] v k.ú. [obec] jsou z převodu dle § 6 odst. 1 písm b) z. č. 503/2012 Sb. vyloučeny, protože byly určeny rozhodnutím o umístění stavby / územním souhlasem k zastavění veřejně prospěšnou stavbou nebo stavbou dopravní infrastruktury (nebo touto stavbou již jsou zastavěny), jak je zřejmé rozhodnutí Městského úřadu Jáchymov z 27. 2. 2008 o umístění stavby [příjmení] dráha [jméno] – [ulice] čj. Výst/4869/106 [číslo] jako přílohy žádosti o vyjádření [příjmení] dráha [jméno] – [ulice] z 14. 5. 2007 (č.l. 269 a 269 p.v.); uvedené pozemky jsou dotčeny uvedenou lanovou dráhou (p.p. [číslo] jen v minimálním rozsahu ochranným pásmem, p.p.č [číslo] byla dotčena přímo i ochranným pásmem; dotčení lanovou dráhou je zřejmé i ze znaleckého posudku [právnická osoba] z přílohy G/ a je zřejmé i z orthofotomapy pozemku). Ze zprávy Městského úřadu Jáchymov z 21. 3. 2022 (č.l. 842) pak vyplývalo, že p.p. [číslo] v k.ú. [obec] jsou dle platného územního plánu určené jako plochy smíšené nezastavěného území – sport NSs; plocha je určena pro sjezdovky a lanovky, popřípadě vleky (v úvahu přichází i zemědělské využití); územní rozhodnutí z 27. 2. 2008 nepozbylo platnosti, protože ve lhůtě 4 let byla podána žádost o stavební povolení na stavbu„ [příjmení] dráha [jméno] – [ulice], Přípojka VN, trafostanice, kabel NN“ na jiných pozemcích, stavební povolení (č.l. 721) a kolaudační souhlas (č.l. 724) byly vydány. [příjmení] drána [jméno] – [ulice] m.j. na p.p. [číslo] v k.ú. [obec] spadá pod [ulice] úřad, oblast [obec] (Městský úřad vydal dne 15. 9. 2008 souhlas s vydáním stavebního povolení).

18. Protokolem o jednání soudu s výpovědí svědků [příjmení] a Svobody (z 24. 9. 2018 č.l. 320 související věci) bylo prokázáno, že m.j. p.p. [číslo] v k.ú. [obec] jsou využívány ke sjezdovému lyžování několik desítek let. Zprávou Městského úřadu v Ostrově z 17. 5. 2016 (č.l. 938) má soud za prokázané, že p.p. [číslo] (výměra 17 064 m2) je situován ve svahu, je na ní umístěna sedačková lanovka v souběhu s polní cestou a v západní části lyžařský vlek (na malé části pozemku smrkový porost a drobné nálety mimolesní zeleně), p.p. [číslo] (17 763 m2) je situována ve svahu, z malé části se nalézají nálety, jsou umístěny drobné stavby pro lyžařský areál; soud s ohledem na výsledky dokazování v této věci (částečně opakovaného v tomto řízení) nepovažoval za potřebné provádět místní ohledání uvedených pozemků (nikdo z účastníků netvrdil, že by oproti době předchozího posuzování došlo ke změně stavu pozemků, popř. způsobu jejich využívání). Určení uvedených pozemků pro lyžování vyplývá i z územně plánovací informace Městského úřadu Ostrov z 14.6. 2019 (č.l. 360).

19. Usnesení ZKVN v [obec] z 29. 10. 1977, které bylo zmiňováno v uvedené věci sp. zn. 17 C 34/2018, nebylo v době vyhlášení rozsudku k dispozici. Protože uvedený důkaz navrhovala žalovaná a protože nebylo možné předpokládat, že uvedené rozhodnutí změní posuzování vhodnosti pozemků v k.ú. [obec] pro vydání, soud návrh na provedení tohoto důkazu zamítl. Soud neprovedl místní ohledání pozemků v k.ú. [obec], protože dokazování o poloze, vlastnostech a způsobu využití předmětných pozemků bylo v dostatečném rozsahu ve věci sp. zn. 17 C 34/2018 provedeno (a v tomto řízení i částečně zopakováno). Ze souhlasného prohlášení – pozemky v k.ú. [obec] z 11. 2. 2022 (č.l. 853) soud nezjistil žádné rozhodné skutečnosti, protože ke dni vydání rozhodnutí nedošlo k převodu správy z žalované na Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových (ostatně od doby právní moci rozhodnutí sp. zn. 17 C 34/2019 uplynula doba dvou let).

20. Sporné pozemky v katastrálním území Pstruží u Merklína (p.p. [číslo]) nebyly dotčeny žádným rozhodnutím ve věci působnosti z. č. 229/1991 Sb. Soud pak k otázce vlastností uvedených pozemků provedl dokazování. Ze zprávy Obecního úřad Pernink – stavebního úřad z 24 4. 2019 (č.l. 282) ohledně pozemků k.ú. [obec] u [obec] vyplývalo, že p.p. [číslo] je z hlediska územního plánu plochou přírodní a zemědělskou, p.p. [číslo] plochou zemědělskou a p.p. [číslo] plochou zemědělskou a plochou smíšenou nezastavěného území – sport (NS), 21. Ohledně pozemku p.p. [číslo] v k.ú. [obec] u [obec] ze zprávy Města Abertamy z 11. 4. 2022 (č.l. 860) ve znění zprávy z 3. 5. 2022 (č.l. 899), ze zprávy [právnická osoba] z 1. 3. 2022 (č.l. 822) a výpovědi svědka [jméno] [příjmení] vyplýval záměr zhotovení retenční vodní nádrže (s ohledem na vhodnou polohu při sjezdovém areálu a při řece [obec]). Dlužno dodat, že z geometrického plánu z 20. 4. 2015, [číslo] (č.l. 789 p.v.) vyplývá, že z ohledem na tvar pozemku je nasnadě skutečně zhotovení retenční nádrže na p.p. [číslo] (jak původně uvedla obec Abertamy); ani z místního ohledání však nelze rozhodnout, zda tento pozemek je pro zřízení nádrže vhodnější, než p.p. [číslo] o kterou jde. Z místního ohledání pozemku z 25. 4. 2022 (č.l. 872) soud zjistil, že pozemek půlí cesta od Modesgrundu (stanice lanové dráhy) k brodu před [obec], na obou stranách cesty jsou svažité hrbolaté pozemky, částečně dotčené vodotečemi a náletovými dřevinami. Ohledně pozemků p.p. [číslo] v k.ú. [obec] u [obec] soud zjistil při místním ohledání pozemků 25. 4. 2022 (č.l. 972), z uvedené zprávy [právnická osoba] a z výpovědi svědka [příjmení], že se jedná pozemky porostlé částečně lesními porosty přiléhající areálu sjezdovky s vodotečemi (které jsou provozovatelem sjezdovky strojově udržovány). Dále vyšlo najevo, že oba pozemky jsou svažité a převážně zalesněné. Zemědělské využití je možné pouze sečením trávy (popř. pastvou) a v malé výměře (oproti celkové výměře pozemků). Místnímu ohledání pozemků odpovídaly kopie katastrální mapy s orthofotomapou (č.l. 839 – 841).

22. Soud zajistil důkazy, ze kterých vyplýval způsob hospodaření žalované s pozemky v k. ú. [obec] u [obec] P.p. [číslo] byla pachtovní smlouvou, uzavřenou mezi žalovanou jako pronajímatelem a JAMP, s..r.o. (č.l. 758, příloha č.l. 760) propachtována od 1. 12. 2014 na dobu neurčitou za částku 500 Kč ročně pro sekání trávy. Současně pak spolu s p.p. [číslo] byla pronajata nájemní smlouvou z 1. 12. 2014 (č.l. 782) žalovanou jako pronajímatelem a [právnická osoba] (dřívější obchodní firma [právnická osoba]) jako lyžařské plochy v rámci„ Lyžařského areál [příjmení]“ od 1. 12. 2014 na dobu neurčitou; dodatkem ke smlouvě (č.l. 775) došlo ke změně obchodní firmy pronajímatele a výše nájemného. Z kopie katastrální mapy s vyznačením oddělení části pozemků p.p. [číslo] v k.ú. [obec] u [obec] (č.l. 785) a ohledně p.p. [číslo] v k.ú. [obec] u [obec] (č.l. 785 p.v.) a dále z Geometrického plánu z 20. 4. 2015 (čl. 789 p.v.) soud zjistil, že p.p. [číslo] byla rozdělena na p.p. [číslo] p.p. [číslo] p.. [číslo] na p.p. [číslo]. K rozdělení pozemků došlo v souvislosti se směnou, která byla sjednána žalovanou a [právnická osoba] (č.l. 788), koknrétně došlo k výměně p.p. [číslo] (části [číslo]) a [číslo] (části [číslo]) a dále p.p. [číslo] za p.p. [číslo] v k.ú. [příjmení] nad Ohří (s doplatkem pro žalovanou ve výši 2.962.500 Kč); podle uvedené smlouvy byl podání návrh na vklad vlastnických práv u katastrálního úřadu (č.l. 786 p.v.) a došlo k ukončení nájemního vztahu (č.l. 786). Z pachtovní smlouvy mezi žalovanou jako pronajímatelem a [právnická osoba] jako pachtýřem (čl. 761) ohledně p.p. [číslo] (v části 673 m2) a p.p. [číslo] (v části 891 m2) v k.ú. [obec] u [obec] od 1. 4. 2021 na dobu neurčitou za pachtovné ve výši 46,10 Kč ročně (se specifikací pozemků č.l. 763, na č.l. 763 p.v. a 764 jsou založeny snímky obrazovky s údaji o přeměně na pozemcích v LPIS).

23. Pokud jde o žádost o realizaci změny nakládání s majetkem státu od Lesů České republiky, s. p. z 12. 9. 2019 s přílohami – k. ú. [obec] u [obec] (č.l. 546), pak sice odpovídá zjištěním ohledně p.p. [číslo] v k.ú. [obec] u [obec], nebylo možné k němu přihlížet, protože k pokusu o změnu správy došlo až v souvislosti s předmětným sporem a ke dni vyhlášení rozhodnutí nebylo realizováno. Přílohy k této žádosti č.l. 547 a násl. (zejména mapy) odpovídaly zjištěním při místním ohledání soudem.

24. Z listin o veřejných nabídkách žalované na převody státní zemědělské půdy na č.l. 907 – 931 vyplývá, že žalovaná nabízí pozemky, které jsou (formálně) druhem mimo zemědělský půdní fond, popř. jsou zatíženy nedostatkem přístupu, nebo jinými obtížemi při užívání. Soud však nepovažoval uvedená zjištění (týkající se konkrétních pozemků) za podstatná z dále uvedených důvodů. Ze seznamu pozemků veřejné nabídky žalované z 15. 11. 2021 (č.l. 746) vyplývá, že jsou nabízeny (v počtu přes 100 pozemků) též pozemky, které nejsou (formálně) součást zemědělského půdního fondu.

25. Zemědělské dotace jsou pobírány na alespoň část pozemků v k.ú. [obec] a k.ú. [obec] u [obec] (vyjma p.p. [číslo] v k.ú. [obec] u [obec]) podle listin Státního zemědělského intervenčního fondu (č.l. 867, 868, 869 v příloze e-mailu z 22. 4. 2022). Soud dokazování, které se k dotacím vztahovalo, provedl, ač podle obsahu spisy nezazněl tento argument (a odpovídající důkaz) do koncentrace řízení. Primárně se spor týkal samotných podmínek pro uplatnění restitučního nároku ve formě práva na vydání konkrétních pozemků u soudu. Teprve poté byly probírány jednotlivé překážky vhodnosti vydání pozemků. Podrobné informace o pozemcích byly k dispozici až po koncentraci. Soud považoval za nepřiměřené, aby žalobkyním zamezil možnost reagovat na tato zjištění svojí protiargumentací (s označením důkazů).

26. Z dopisu Státního pozemkového úřadu z 16. 12. 2016 (č.l. 851), z usnesení vlády z 30. 11. 2009 [číslo] (č.l. 838) a z usnesení vlády ČR z 7. 7. 2016 [číslo] (č.l. 854) soud nezjistil ve vztahu ke konkrétním pozemkům (v k.ú. [obec] a [obec] u [obec]) žádné rozhodné skutečnosti, protože nebyl zřejmý důsledek pozemkových úprav, rezervy a ochrany přírody ve vztahu k nárokovaným pozemkům. Ze zpráva Agentury ochrany přírody a krajiny České republice z 11. 4. 2022 (č.l. 861) pouze vyplynulo, že pozemky v k.ú. [obec] nepodléhají zvláštní ochraně.

27. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně disponují restitučním nárokem v dostatečné výši tak, aby v případě splnění podmínek pro mimořádný postup uplatnění práva na vydání náhradních pozemků hodnota restitučního nároku dosahovala hodnoty nárokovaných pozemků. Výše restitučního nároku a hodnota náhradních pozemků nebyly v posledku předmětem sporu. S ohledem na rozhodnutí Nejvyššího soudu ve věci restitučních nároků žalobkyň byly splněny obecné podmínky pro mimořádný postup žalobkyň, tj. uplatnit svá práva uplatnit u soudu přímo vůči žalované (byla konstatována i liknavost).

28. Soud dospěl k právnímu závěru: Podle § 1 odst. 1 písm. a) z. č. 229/1991 Sb. zákon se vztahuje na a) půdu, která tvoří zemědělský půdní fond nebo do něj náleží, a v rozsahu stanoveném tímto zákonem i na půdu, která tvoří lesní půdní fond, (dále jen "půda"), b) obytné budovy, hospodářské budovy a jiné stavby, patřící k původní zemědělské usedlosti, včetně zastavěných pozemků, c) obytné a hospodářské budovy a stavby, sloužící zemědělské a lesní výrobě nebo s ní souvisejícímu vodnímu hospodářství, včetně zastavěných pozemků, d) jiný zemědělský majetek uvedený v § 20. Podle § 1 odst. 2 cit. zák. zákon upravuje práva a povinnosti vlastníků, původních vlastníků, uživatelů a nájemců půdy, jakož i působnost státu při úpravě vlastnických a užívacích práv k pozemkům. V preambuli k citovanému zákonu se stanoví: Federální shromáždění [obec] a Slovenské Federativní Republiky ve snaze zmírnit následky některých majetkových křivd, k nimž došlo vůči vlastníkům zemědělského a lesního majetku v období let 1948 až 1989, dosáhnout zlepšení péče o zemědělskou a lesní půdu obnovením původních vlastnických vztahů k půdě a upravit vlastnické vztahy k půdě v souladu se zájmy hospodářského rozvoje venkova i v souladu s požadavky na tvorbu krajiny a životního prostředí, se usneslo na tomto zákoně.

29. Podle § 1 odst. 1 z. č. 334/1992 Sb. zemědělský půdní fond je základním přírodním bohatstvím naší země, nenahraditelným výrobním prostředkem umožňujícím zemědělskou výrobu a je jednou z hlavních složek životního prostředí. Ochrana zemědělského půdního fondu, jeho zvelebování a racionální využívání jsou činnosti, kterými je také zajišťována ochrana a zlepšování životního prostředí. Podle § 1 odst. 2 cit. zák. zemědělský půdní fond tvoří pozemky zemědělsky obhospodařované, to je orná půda, chmelnice, vinice, zahrady, ovocné sady, trvalé travní porosty a půda, která byla a má být nadále zemědělsky obhospodařována, ale dočasně obdělávána není (dále jen„ zemědělská půda“). Podle § 1 odst. 3 cit. zák. do zemědělského půdního fondu náležejí též rybníky s chovem ryb nebo vodní drůbeže a nezemědělská půda potřebná k zajišťování zemědělské výroby, jako polní cesty, pozemky se zařízením důležitým pro polní závlahy, závlahové vodní nádrže, odvodňovací příkopy, hráze sloužící k ochraně před zamokřením nebo zátopou, technická protierozní opatření apod.

30. Podle § 11 odst.1 z. č. 229/1991 Sb. pozemky nelze vydat v případě, že a) k pozemku bylo zřízeno právo osobního užívání, s výjimkou případů, kdy bylo toto právo zřízeno za okolností uvedených v § 8, b) na pozemku bylo po přechodu nebo převodu do vlastnictví státu nebo jiné právnické osoby zřízeno veřejné nebo neveřejné pohřebiště, c) pozemek byl po přechodu nebo převodu do vlastnictví státu nebo jiné právnické osoby zastavěn; pozemek lze vydat, nebrání-li stavba zemědělskému nebo lesnímu využití pozemku, nebo jedná-li se o stavbu movitou, nebo dočasnou, nebo jednoduchou, nebo drobnou anebo stavbu umístěnou pod povrchem země. Za zastavěnou část pozemku se považuje část, na níž stojí stavba, která byla zahájena před 24. červnem 1991, a část pozemku s takovou stavbou bezprostředně související a nezbytně nutná k provozu stavby. Zahájením stavby se rozumí datum skutečného zahájení stavby, zapsané do stavebního deníku a oznámené stavebnímu úřadu, pokud byla stavba zahájena do dvou let od vydání stavebního povolení, d) na pozemku byla na základě územního rozhodnutí, s výjimkou osad dočasně umístěných, zřízena zahrádková nebo chatová osada nebo se na pozemku nachází zahrádková nebo chatová osada, která byla zřízena před 1. říjnem 1976, e) na pozemku, který byl vyňat ze zemědělského půdního fondu, bylo na základě územního rozhodnutí zřízeno tělovýchovné nebo sportovní zařízení nebo se na pozemku nachází tělovýchovné nebo sportovní zařízení, které bylo zřízeno před 1. říjnem 1976, f) nelze-li provést identifikaci parcel z důvodu nedokončeného přídělového řízení podle dekretu [číslo] Sb., dekretu [číslo] Sb., zákona č. 142/1947 Sb. a zákona č. 46/1948 Sb.

31. Podle § 6 odst. 1 z. č. 503/2012 Sb. podle tohoto zákona nebo zákona č. 229/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů, anebo zákona č. 44/1988 Sb., o ochraně a využití nerostného bohatství (horní zákon), ve znění pozdějších předpisů, nelze převádět z vlastnictví státu na jiné osoby a) zemědělské pozemky, na jejichž vydání bylo uplatněno právo podle jiného právního předpisu a o jejichž vydání nebylo dosud rozhodnuto, b) zemědělské pozemky nebo jejich části určené územním plánem nebo regulačním plánem anebo rozhodnutím o umístění stavby k zastavění veřejně prospěšnými stavbami nebo stavbami dopravní infastruktury nebo těmito stavbami již zastavěné, s výjimkou zemědělských pozemků 1. převáděných podle § 7 nebo § 10 odst. 1 nebo 2, 2. převáděných se souhlasem obce nebo kraje na osoby, které mají podle schválené stavební dokumentace uskutečnit výstavbu podle § 17 odst. 3 zákona č. 229/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů, 3. převáděných se souhlasem obce nebo kraje směnou za jiné nemovitosti podle § 17 odst. 3 zákona č. 229/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů, nebo 4. určených platnou územně plánovací dokumentací nebo již využitých ke zřízení technické infrastruktury; v případě pochybností vydá na základě žádosti Státního pozemkového úřadu vyjádření příslušný úřad územního plánování, c) zemědělské pozemky určené k řešení podle § 2 zákona č. 139/2002 Sb., ve znění pozdějších předpisů, u kterých je v katastru nemovitostí vyznačena poznámka o zahájení pozemkových úprav, d) majetek, o jehož převodu na jiné osoby bylo rozhodnuto podle jiného právního předpisu, e) zemědělské pozemky ve vojenských újezdech, f) zemědělské pozemky v národních přírodních památkách, národních přírodních rezervacích a na územích národních parků; dále nelze převádět zemědělské pozemky v přírodních rezervacích a v přírodních památkách, s výjimkou zemědělských pozemků, k jejichž zcizení vydalo souhlas Ministerstvo životního prostředí podle jiného právního předpisu, g) pozemky, u nichž bylo Státním pozemkovým úřadem zahájeno správní řízení podle § 3 odst. 3, do doby vydání pravomocného rozhodnutí, nebo h) pozemky tvořící rezervu státních pozemků podle § 3 odst. 1 písm. b). Podle § 6 odst. 2 cit. zákona na žádost Státního pozemkového úřadu sdělí příslušný správní úřad písemně do 30 dnů, zdali pozemky, které mají být převedeny podle tohoto zákona, nejsou podle odstavce 1 z převodu vyloučeny. Při převodu zastavěných pozemků se sdělení v případech podle odstavce 1 písm. c), e) a f) nevyžaduje.

32. Soud vycházel z právního posouzení základu nároku žalobkyň v řízení, které bylo předmětem dovolacího přezkumu (rozsudek Nejvyššího soudu z 16. 9. 2020, sp. zn. 28 Cdo 2555/2020). Žalobkyně jsou nepochybně oprávněné osoby (její nástupci) dle § 4 z. č. 229/1992 Sb., které se domáhají vydání náhradních pozemků za pozemky odňaté (jejich vrácení brání překážky dle z. č. 299/1991 Sb. - § 11a odst. 1 z. č. 229/1992 Sb.). V uvedeném rozhodnutí byla shrnuta též judikatura, za jakých podmínek lze nesprávné ocenění restitučního nároku považovat za liknavý (až svévolný) postup. Postup v této věci (identický jako výše uvedený, jelikož se týká shodného okruhu osob) byl i dle Nejvyššího soudu liknavý (jde však převážně o otázku skutkovou). Jako zákonu a judikatuře odpovídající postup Nejvyšší soud označil postup žalobkyň v souvislosti s požadavkem převodu konkrétních pozemků (a uvedl konkrétní judikaturu). Ostatně zmíněné otázky již nebyly (fakticky, výslovně až později) ani před předcházejícím rozhodnutím soudu I. a II. stupně sporné (žalovaná respektovala závěry Nejvyššího soudu, pokud jde o ocenění nároku žalobkyň a z toho plynoucích otázek). S ohledem na citované rozhodnutí (a jeho závěry) není třeba již dále rozebírat skutky v dalších obdobných rozhodnutích, na které odkazují účastníci, vyhodnocujících podmínky ocenění odňatých pozemků jako stavebních a dále nespravedlivého upřednostňování nerestituentů (včetně souvisejícího posouzení takového postupu žalované jako liknavého, svévolného, nebo diskriminačního): rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 444/2014 (č.l. 62), rozhodnutí Krajského soudu v Praze č.j. 28 Co 468/2017-740 (č.l. 65), rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 3313/2017 (č.l. 73), rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 492/2016 (č.l. 77), č.l. 104 – rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 5487/2017 (č.l. 104), rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 3917/2017 (č.l. 183), rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 1227/2015 (č.l. 196), rozhodnutí Okresního soudu v Jihlavě sp. zn. 21 C 90/2016 (č.l. 199), sp. zn. 3 C 53/2017 Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou sp. zn. 3 C 53/2017 (č.l. 200), rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 5345/2017 (č.l. 213), rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 4608/2018 (č.l. 245), rozhodnutí Krajského soudu v Praze sp. zn. 28 Co 468/2017 (č.l. 251), rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 346/2019 (č.l. 429), rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové z 16. 4. 2019, č.j. 19 Co 9/2019-1166 (příloha H/).

33. Posouzení možnosti vydání pozemků vychází jednak z uvedeného rozhodnutí (v jiné věci stejných účastníků), dále též z dalších rozhodnutí, jejichž závěry jsou shrnuty v rozsudku Nejvyššího soudu z 10. 2. 2020, sp. zn. 28 Cdo 4185/2019. Podle uvedeného rozhodnutí:„ Jako náhradní pozemky lze oprávněné osobě vydat toliko pozemky vhodné, jež by byly zařaditelné do veřejné nabídky; při posuzování„ vhodnosti“ pozemku přitom nutno hodnotit, zda převodu nebrání zákonné výluky uvedené v ustanoveních § 11 odst. 1 zákona o půdě a § 6 odst. 1 zákona č. 503/2012 Sb., či zda nejde o pozemek zatížený právy třetích osob, zda jeho převod není z jiného důvodu zapovězen zákonem, zda jej lze zemědělsky obhospodařovat, zda nevzniknou jiné problémy při hospodaření s takovým pozemkem, případně zda nejde o pozemek zastavěný či tvořící součást areálu, přičemž tato hlediska je třeba zkoumat vždy se zřetelem k individuálním skutkovým okolnostem případu a předpoklady pro vydání (popřípadě pro nevydání) každého takového pozemku posuzovat zcela samostatně, byť s přihlédnutím k širším souvislostem konkrétní věci. Restituční výluka dle § 11 odst. 1 písm. c) zákona o půdě dopadá také na pozemky zatížené veřejným užíváním (např. i jejich užíváním jako místní komunikace), jejichž vydáním by oprávněná osoba získala vyprázdněné vlastnické právo, neboť by nemohla realizovat žádnou ze složek vlastnického práva; přitom, nemohl-li by určitý pozemek být vydán jako předmět naturální restituce, tím spíš jej nelze poskytnout ani jako pozemek náhradní.“ Je jasné, že vhodnost vydání je třeba hodnotit objektivně ve světle naplnění cílů z. č. 229/1991 Sb. (vyjádřené v preambuli k zákonu).

34. Východiskem pro posouzení vhodnosti náhradních pozemků je vztah náhradního pozemku k zemědělskému půdnímu fondu, popř. zákonu o půdě (viz působnost Státního pozemkového úřadu, pokud jde o péči o zemědělské pozemky ve vlastnictví České republiky - § 17 odst. 1 z. č. 229/1991 Sb., § 4 odst. 1 z. č. 503/2012 Sb.), jak je vymezen v § 1 odst. 1 písm. a) z. č. 229/1991 Sb., § 1 odst. 2, odst. 3 z. č. 334/1992 Sb. (dříve do 30. 6. 1992 šlo o úpravu v § 1 odst. 2, odst. 3 z. č. 53/1966 Sb., významnou s ohledem na rozhodné datum dle z. č. 229/1991 Sb.) . M.j. z usnesení Nejvyššího soudu ze dne 2. 3. 2020 sp. zn. 28 Cdo 113/2020 vyplývá, že jako zemědělská půda může být určena i půda, která není jako zemědělský půdní fond označena (svým druhem, uvedeným v katastru nemovitostí neodpovídá druhu zemědělské půdy), avšak fakticky je jako zemědělská půda využívána (popř. tak zřejmě užívána být může). Stejně tak půda, která svým druhem je součástí zemědělského půdního fondu, nemusí být součástí zemědělského půdního fondu, pokud ve skutečnosti využitelná pro zemědělskou činnost není (být nemůže). Formální znak náhradních pozemků jako součásti zemědělského půdního fondu dán není; druhem jde o půdu nezemědělskou (ať se již tak stalo v důsledku rozhodnutí správního úřadu, jak tomu bylo u k.ú. [obec], nebo druhem se o nezemědělskou půdu jednalo historicky, jak se jeví u pozemků v k.ú. [obec] u [obec]). Z provedeného dokazování vyplývá, že uvedené pozemky nesplňují ke dni rozhodnutí ani materiální znak začlenění do zemědělského půdního fondu, tedy že by převážně (jako hlavním účelem) sloužily zemědělské činnosti. Z tohoto důvodu (v obecné rovině) nejsou náhradní pozemky vhodné pro vydání (z praktického hlediska je nutné posuzovat překážky vydání ke dni rozhodnutí soudu o nahrazení projevu vůle; vztah náhradního pozemku k zákonu o půdě k rozhodnému datu účinnosti zákona o půdě není sám o sobě podstatný).

35. Pozemky v k.ú. [obec] i pozemky v k.ú. [obec] u Mekrlína jsou součástí areál sjezdového lyžování (byť vztah pozemků v k.ú. [obec] k areálu je užší, než je tomu u pozemků v k.ú. [obec] u [obec]). Uvedené pozemky jsou alespoň částečně (p.p. [číslo] v zanedbatelné míře) využitelné pro sekání trávy, kromě p.p. [číslo] v k.ú. [obec] u [obec] jsou na pozemky i pobírány zemědělské dotace. Tato zemědělská činnost je však pouze doplňková pro údržbu obou skiareálů. Na těchto pozemcích si nelze představit smysluplnou zemědělskou činnost. P.p. [číslo] v k.ú. [obec] u [obec] je sice fakticky propachtována pro sekání trávy, při místním ohledání bylo zjištěno, že možnost jakékoli zemědělské činnosti byla velmi omezená, navíc je plánováno rozšíření užívání pozemku pro účely stávajícího areálu a též pro účely přilehlé obce (zadržování vody) . P.p. [číslo] v k.ú. [obec] u [obec] jsou propachtovány v zanedbatelné výměře (za mizivou úplatu).

36. Uvedené skutečnosti omezené zemědělské využitelnosti vyplývají z dokazování ve věci sp. zn. 17 C 34/2018 (podmínky v obou místech jsou s ohledem na horskou polohu a svažitost obdobné). Klimatické podmínky a kvalita získané trávy rentabilní využívání výrazně ztěžuje (i proto jsou využívány zemědělské dotace); jde přitom o činnost zřejmě doplňkovou (jak ve vztahu k provozu sjezdovek, tak ve vztahu k hlavní činnosti uživatele pozemků).

37. Pokud jde o pozemky v k.ú. [obec], jako překážka pro závěr o vhodnosti vydání se jeví být i pravomocné rozhodnutí o tom, že na pozemky se nevztahuje zákon o půdě. To znamená pouze to, že pozemky nepodléhají ochraně zemědělské půdy a neměly by být předmětem dispozic podle z. č. 229/1991 Sb. Protože od doby vydání uvedeného rozhodnutí do doby tohoto rozhodnutí nedošlo k žádné změně okolností (popř. důkazy nevedou ke změně původního posouzení), je soud zavázán z uvedeného rozhodnutí vycházet. Je tomu tak i proto, že soud nemůže zvýhodňovat žalobkyně na úkor restituenta, který se sám domáhal vydání pozemku jako náhradního (v rámci svého restitučního nároku) a intervenoval právě v rámci řízení o určení, zda se na tyto pozemky vztahuje zákon o půdě.

38. Námitka, že žalovaná postupuje ve veřejných nabídkách tak, že poskytuje k převodu i pozemky, které nejsou (formálně) součástí zemědělského půdního fondu a které jsou zatíženy vadami (nedostatek přístupu, věcná břemena, atypický tvar), pak z judikatury Nejvyššího soudu (viz výše) vyplývá, že posouzení vhodnosti pozemku k vydání je předmětem individuálního uvážení všech rozhodných okolností. Soud je povinen zvážit, zda žádané pozemky jsou prosty překážek podle zákona, že je lze zemědělsky obhospodařovat a že při užívání takových pozemků nevzniknou problémy (např. souvislost se souvisejícím areálem). Výslovná zákonná překážka (s výjimkou p.p. [číslo] v k.ú. [obec], dotčené lanovou dráhou) sice zjištěna nebyla, však ve smyslu § 11 odst. 1 písm. c) z.č. 229/1991 Sb. soud zjistil úzkou souvislost všech pozemků s lyžařskými areály (Městský úřad v Jáchymově shledal u pozemků v k.ú. [obec] splnění výluky dle § 6 odst. 1 písm.b/ z. č. 503/2012 Sb.; podle skutkových zjištění ve věci sp. zn. 17 C 34/2018 jsou totiž i na p.p. [číslo] drobné stavby pro lyžování). [ulice] činnost je sice u čtyř pozemků realizována i oproti úhradě dotací (na části pozemků), jde však o činnost doplňkovou, která není při užívání předmětných pozemků podstatná Zemědělské využívání uvedených pozemků nelze označit za reálně možné (odděleně od užívání a údržby sjezdových areálů), pokud jde o pozemek p. [parcelní číslo] v k. ú. [obec] u [obec], pak je souvislosti s areálem vzdálenější a bylo možné si vydání představit, pokud by reálná zemědělská činnost byla vůbec představitelná s ohledem na cestu, svažitost, vodoteče a plánovanou retenční nádrž. Argument, že zemědělská činnost může být myslitelná po úpravách zanedbaných pozemků (míněno v k.ú. [obec]), sice je teoreticky testovatelný, v řízení pro to nevyšly najevo žádná podpůrná zjištění, která by takové možnosti svědčila (jde o spekulaci). Náklady na sanaci pozemků (aniž je v současné době jasné, zda jsou s ohledem na potencionální využitelnost myslitelné) by s ohledem na jejich stav v době ohledání byly velmi vysoké (odstranění porostů, vysušení p.p. [číslo] respektování vodotečí a jejich údržby a dále respektování stávající cesty) a rentabilita takové sanace je s ohledem na známé výnosy z provádění zemědělské činnosti zřejmě mizivá.

39. Soud si je vědom toho, že samo o sobě sjezdové lyžování nemusí vydání pozemku bránit (viz např. usnesení Nejvyššího soudu z 25. 9. 2018, sp. zn. 28 Cdo 2687/2018). Jak je však zřejmé i z výše citovaného jiného rozhodnutí (stejného senátu Nejvyššího soudu), může být součást takového areálu při individuálním posouzení překážkou vydání. A vyhodnocení informací o náhradních pozemcích k závěru o nevhodnosti vydání vede.

40. Žalovaná má zásadně právo na náhradu nákladů řízení podle výsledku sporu dle § 142 odst. 1 o.s.ř. (žalovaná byla ve věci zcela úspěšná). Soud má však za to, že jsou podmínky pro výjimečnou aplikaci práva soudu podle § 150 o.s.ř. žalované právo na náhradu nákladů řízení nepřiznat. Předně žalovaná od počátku sporu se bránila (oprávněným) námitkám žalobkyň proti nesprávnému vyčíslení restitučního nároku. Námitka týkající se zásad řádné správy v tomto ohledu neobstojí, protože od počátku byl zřejmý vztah odňatých pozemků k výstavbě sídlišť (a již v této době k této otázce existovala judikatura). Pokud jde o uplatňování srážek, žalovaná má povinnost postupovat ve prospěch restituenta, nejsou-li zcela zřejmé důvody pro jejich aplikaci. Ani po vydání rozhodnutí Nejvyššího soudu žalovaná výslovně neuvedla, že již vyčíslení restitučního nároku a s tím související závěr o liknavosti žalované nezpochybňuje (to dovozoval soud II. stupně z obsahu odvolání žalované proti druhému rozhodnutí soudu II. stupně ve věci samé). Uvedený postup tak prodloužil a ztížil konečné posouzení požadavku žalobkyň, který se ukázal být v základu oprávněný, byť v posledku závisel na hodnocení soudu, zda jsou žádané pozemky k vydání vhodné (což žalobkyně předem vědět samozřejmě nemohly). Druhý důvod pro nepřiznání nákladů řízení souvisí s postupem žalované, které ač správní úřad (a správce státního majetku) je zřejmě odborníkem v pozemkových a restitučních věcech (ostatně rozhoduje ve správním řízení o opávněnosti restitučních nároků a vydání restituovaných pozemků), a přesto opakovaně využívání právního zastoupení, aniž by konkrétní spor byl nějakým způsobem natolik odlišný od jiných, že by to výjimečné právní zastoupení vyžadovalo. Žalovaná vede již řadu let řadu sporů o nahrazení projevu vůle. Přesto stále není dostatečně personálně vybavena. Nedá se tedy říci, že by takový přístup byl veden zásadami řádné správy (který se žalovaná v odůvodnění svého stanoviska ve sporu dovolává). Pokud tedy žalované náklady řízení vznikly (ostatně převážně způsobené stanovisky žalované k základu nároku), nemohou být přenášeny na žalovanou.