24 C 72/2021-68

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 8 rozhodl soudkyní Mgr. Janou Kesslerovou ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] proti žalované: [osobní údaje žalované] o zaplacení 21 236 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žaloba, kterou se žalobkyně po žalované domáhá zaplacení částky 21 236 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z této částky od [datum] do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 600 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se žalobou došlou soudu dne [datum] domáhá po žalované zaplacení částky 21 236 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že dne [datum] v cca 14:28 hodin v [obec a číslo] po ulici [ulice] ve směru od ulice [ulice] směrem ke křižovatce [ulice] řídil [jméno] [příjmení] autobus MHD linka [číslo] pojištěný u žalované, kde před přechodem pro chodce řízeným světelnou signalizací prudce zabrzdil na naskakují signál s červeným světlem„ Stůj“, v důsledku čehož došlo v autobuse k pádu a zranění několika cestujících, mimo jiné i pojištěnce žalobkyně [jméno] [příjmení]. Poškozený [jméno] [příjmení] při pádu ze sedadla utrpěl těžké poranění, se kterými byl vozidlem [příjmení] záchranné služby převezen do [anonymizováno] nemocnice, kde byl hospitalizován se zlomeninami žeber, klíční kosti, tržnou ránu na hlavě, otřesem mozku a na nákladech léčení za něj žalobkyně zaplatila částku 21 236 Kč. Předmětná dopravní nehoda byla vyšetřována Policií ČR, která věc předala k projednání přestupku správnímu orgánu Magistrátu hl. m. Prahy, který věc odložil. Žalobkyně podotýká, že neshledání trestní odpovědnosti či odpovědnosti za přestupek neznamená, že není dána odpovědnost občanskoprávní, připomněla rozhodovací praxi Nejvyššího soudu, která stanoví, že podmínky občanskoprávní odpovědnosti jsou odlišné od podmínek pro odpovědnost za spáchaný trestný čin či přestupek, například rozsudek 25 Cdo 2212/2002. Žalobkyně má v souladu s ust. § 55 zákona o veřejném zdravotním pojištění právo na náhradu nákladů léčení vynaložených v důsledku zaviněného protiprávního jednání třetí osoby vůči jejímu pojištěnci, a to v té míře, v jaké jejich vznik nelze přičítat samotnému pojištěnci. Podle ust. § 9 odst. 1 ve spojení s ust § 6 odst. 4 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla má právo požadovat náhradu škody přímo proti žalované, která však přes zaslanou výzvu k úhradě žalobkyni ničeho neposkytla. Řidič porušil povinnosti dané § 4 písm. a), § 5 odst. 1 písm. b), c), i), § 18 odst. 1 zák. č. 361/2000 Sb. o provozu na pozemních komunikacích tím, že při jízdě nebezpečně prudkým brzděním ohrozil bezpečnost přepravovaných osob, nechoval se tedy ohleduplně a ukázněně, aby neohrožoval zdraví jiných, nevěnoval se plně řízení vozidla a nesledoval situaci v provozu a dále nepřizpůsobil rychlost vozidla (autobusu) jeho vlastnostem a okolnostem, které je možno předvídat. Pokud by tak učinil, nemusel by při přejíždění přechodu pro chodce, který je řízen světelným signálem při změně světelného znamení brzdit tak intenzivně, aby došlo k pádu cestujících a k jejich závažným poraněním. Při tomto prudkém brzdění byli zraněni cestující [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], kteří spadli na podlahu autobusu nebo protější sedadla. Povinností řidiče bylo přizpůsobit rychlost jízdy okolnostem, které je možno předvídat, šlo autobus městské hromadné dopravy, ve kterém se přepravovaly osoby, některé osoby i stály, což dále zvyšuje požadavky řidiče z hlediska ovládání vozidla, plynulosti jízdy a podobně. Řidič věděl, že se blíží k rizikovému místu, neboť vozovka byla označena svislou dopravní značkou POZOR DĚTI, dále se na vozovce nacházelo vodorovné dopravní značení A12 (DĚTI) a na vozovce se také nachází nápis ŠKOLA, dále nápis POZOR DĚTI a u tohoto nápisu je svislá dopravní značka A10 světelné signály a následně je přechod pro chodce vyznačen jak svislým tak vodorovným značením a je řízen světelnou signalizací. Přesto několik cestujících vypovědělo, že řidič jel velmi rychle, pospíchal, litovali, že nebyl při jízdě napomenut, měl velkou časovou ztrátu a cestující měli pocit, že se ji během jízdy snaží dohnat. Řidič uvedl, že mu cesty vběhlo údajně dítě, kvůli kterému byl nucen nečekaně reagovat a prudce zabrzdit, což v důsledku vedlo k pádu cestujících. Přítomnost dítěte na místě nehody však mimo výpověď řidiče nikdo jiný neviděl a nebyla nijak prokázána. Přestupkový orgán uzavřel, že nebylo prokázáno, že na místě nebyl chodec, který náhle vstoupil do vozovky a na jehož pohyb řidič reagoval prudkým brzděním, přičemž však z důvodu respektování zásady v pochybnostech ve prospěch s ohledem na tvrzení řidiče věc odložil. Ze svědeckých výpovědí však jednoznačně vyplývá, že k dopravní nehodě došlo za situace, kdy se řidič autobusu MHD nechoval ohleduplně a ukázněně tak, aby svým jednáním neohrožoval zdraví a majetek jiných osob, když na dopravní situaci vzniklou v provozu na pozemních komunikacích reagoval prudkým brzděním, následkem čehož došlo ke zranění cestujících osob. Nepodložená a neprokázaná eventualita přebírající osoby (dítěte) nemůže vzhledem k absenci zásady in dubio pro reo v civilním řízení obstát. Řidič autobusu své tvrzení nepodložil žádnými důkazy, je tedy na něm, aby v civilním řízení prokázal své tvrzení, že mu do cesty nevběhlo dítě a vytvořilo mu náhlou překážku. Podle žalobkyně se jedná o účelové tvrzení řidiče, aby se vyhnul postihu za způsobenou dopravní nehodu, neboť jak cestující uvedli, řidič měl zpoždění, jel rychle, zřejmě ve snaze dohnat časovou ztrátu spěchal, prudké brzdění bylo reakcí na změnu signálu na světelné signalizaci, ke které se blížil. [obec] dopravní nehody je mimořádně přehledný rovný úsek a pokud u přechodu pro chodce stály děti, tak měl řidič autobusu na tuto situaci reagovat a nehnat se k přechodu takovou rychlostí. Taktéž pokud by na semaforu delší dobu svítila zelená, což na přímém rovném úseku musel zdálky vidět, bylo logické, že v brzké době dojde ke změně světelného signálu. Tím spíše podle názoru žalobkyně musí řidič přizpůsobit svou rychlost této situaci, kdy se blíží k přechodu pro chodce v blízkosti školy v zastavěné oblasti. Žalobkyně připomněla závěry rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 25 Cdo 3807/2014 řešící náhlé zastavení před vbíhajícím chodcem. Vzhledem k uvedenému považuje žalobkyně nesprávnou reakci, respektive nesprávný způsob řízení autobusu řidičem [jméno] [příjmení] za jedinou příčinou vzniku újmy na zdraví jejího pojištěnce. Policie si nechala vyhotovit znalecký posudek z oboru doprava [číslo] znalce [příjmení] [jméno] [příjmení] a z tohoto znaleckého posudku plyne jako jedna z nejpravděpodobnějších alternativ příčin nehodového děje opožděná reakce řidiče autobusu na změnu světelného signálu pro jeho směr jízdy, tj. že při příjezdu autobusu přechodu se světelnou signalizací došlo ke změně světelného znamení ze zeleného signálu na žlutý a autobus byl v takové vzdálenosti, že by nestačil projekt v době žlutého signálu. Tuto variantu označuje znalec jako za nejpravděpodobnější pro příjezdovou rychlost 40-50 km/hod. Tento průběh nehodového děje je podporován svědeckými výpověďmi o vysoké rychlosti autobusu a výpovědí, že ihned po prudkém brzdění si svědkyně [příjmení] všimla červeného světla na semaforu. Povinnost řidiče autobusu přizpůsobit jízdu skutečnosti, že řidič přepravuje větší množství osob, je běžně deklarována soudy a žalobce odkazuje například na rozsudek Krajského soudu v Ostravě sp. zn. 58 A 7/2012-30 ze dne 29. 11. 2013. Nárok na náhradu nákladů vynaložených na léčení pojištěnce byl u žalované uplatněn výzvou z [datum], zákonný úrok z prodlení žalobkyně požaduje uhradit ke dni [datum], tedy po uplynutí 15 dnů ode dne odeslání předmětné výzvy k úhradě.

2. Žalovaná se k věci vyjádřila tak, že činí nesporným, že k nehodě došlo a že k datu nehody byla odpovědnost provozu autobusu pojištěna u žalované, nesporná je také újma na zdraví, kterou utrpěl poškozený, jakož i výše nákladů vynaložených žalobkyní na jeho léčbu. Spornou okolností je příčina vzniku nehody, kdy žalobkyně tvrdí zaviněné porušení povinnosti na straně řidiče autobusu, toto však žalovaná nemá za prokázané. I po vyšetřování nehody Policií ČR zůstává její příčina nejasná, jak konstatuje mimo jiné znalecký posudek z oboru dopravy vypracovaný na objednávku Policie ČR, v úvahu připadá kromě pochybení řidiče, také náhlý vstup chodce do vozovky, přičemž obě možnosti jsou technicky přípustné, ani jedno nelze potvrdit či vyvrátit. Vzhledem k tomu, že žalovaná nemá za prokázané, že se řidič dopustil zaviněného protiprávního jednání, tedy že by žalobou uplatněný nárok vznikl, navrhla žalobu zamítnout.

3. V replice na to žalobkyně uvedla, že podle názoru žalobkyně považuje své tvrzení za prokázané, a to na základě svědeckých výpovědí podaných cestujícími před policií, kteří se shodují ohledně stylu jízdy řidiče, část z nich pak uvádí jako bezprostřední příčinu vzniklé újmy prudké brzdění před světelnou signalizací. Naopak vysvětlení podané řidičem nikdo ze svědků nepotvrdil, je nutné přihlédnout k tomu, že řidič se může hájit i nepravdivými tvrzeními. Na nízkou věrohodnost podaného vysvětlení řidiče lze usoudit jednak ze znaleckého posudku a rovněž z vysvětlení podaného cestujícími zejména [jméno] [příjmení]. Znovu zopakovala, že se jedná o autobus, tedy vozidlo náročnější na ovládání, přepravující osoby, z nichž některé i stály a cestovaly v něm i děti.

4. Soud zjisti z níže popsaných důkazů tento skutkový stav. Ze spisu vedeného Policií ČR, Krajské ředitelství policie hlavního města Prahy [číslo jednací] bylo zjištěno, že dne [datum] ve 14:28 hod. došlo k nehodě autobusu MHD linka [číslo] řízená [jméno] [příjmení], při které řidič prudce zabrzdil na signál s červeným světlem„ STŮJ“ ,v důsledku čehož došlo v autobuse k pádu cestujícího [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení]. [jméno] [příjmení] utrpěl zranění, pro která byl hospitalizován v [anonymizováno] nemocnice. [příjmení] [jméno] [příjmení] při podání vysvětlení dne [datum] uvedl, že řídil autobus v ulici [ulice] ve směru od ulice [ulice] k ulici [ulice], v autobuse cestovaly cca 3-4 cestující, vyjel ze zastávky MHD„ [ulice]“ rychlostí cca 15 km/ hod., po ujetí cca 100 metrů, kde je přes vozovku veden přechod pro chodce řízený světelným signalizačním zařízením, se po pravé straně vozovky u přechodu pro chodce nacházely dvě děti, když přijížděl k přechodu pro chodce svítil zelený signál VOLNO pro jízdu vozidel a pro chodce svítil červený signál STŮJ. Věnoval pozornost dětem stojícím u přechodu pro chodce, viděl, že jedno z dětí má našlápnuto do vozovky a chystá se k přejití vozovky, z toho důvodu začal s autobusem brzdit a zastavil. S autobusem na chodník nenajel. Následně se na semaforu pro jeho směr jízdy rozsvítil červený signál STŮJ, uvedené děti z místa odešly. Následně zjistil, že při brzdění došlo k pádu jedno z cestujících na podlahu autobusu, tento krvácel z hlavy, někdo z cestujících již zavolal vozidla RZS. Následně na místo přijela vozidla RZS a Policie ČR. Z podání vysvětlení [jméno] [příjmení] z [datum] bylo zjištěno, že tento cestoval s vnučkou [jméno] v předmětném autobuse, seděli blízko dveří a jelikož se autobus blížil k místu, kde měli vystupovat, domnívá se, že se připravoval k vystoupení a šel ke dveřím, při chůzi se přidržoval. Následně si vzpomíná na dění až ve vozidle záchranné služby, kde byl ošetřován a převezen do [anonymizováno] nemocnice a hospitalizován. [příjmení] zraněná nebyla, domnívá se, že v autobuse mohlo být asi 25 cestujících, většina z nich seděla, přesně to však neví. Než došlo k předmětné události, nepamatuje si na nějaký problém s průběhem jízdy jejich autobusu. Z úředního záznamu ze dne [datum] o telefonickém hovoru s [jméno] [příjmení] bylo zjištěno, že podle ní na semaforu v době brždění svítilo světlo červené barvy, následně došlo k zastavení autobusu. Z podání vysvětlení [jméno] [příjmení] z [datum] bylo zjištěno, že tato rovněž cestovala v předmětném autobuse, stála na místě určeném pro kočárky a držela se tyče, po odjezdu ze zastávky„ [ulice]“ přijížděli na ulici [ulice], blížili se k přechodu pro chodce se světelnou signalizací, v blízkosti přechodu se nachází základní škola. V průběhu jízdy zaregistrovala, že bylo nutné se silně držet, protože řidič autobusu vždy prudce brzdil. Přijížděli k přechodu pro chodce a došlo k tomu, že řidič autobusu velmi prudce zastavil před přechodem pro chodce, než došlo k jeho zastavení, domnívám se, že rychlost jízdy autobusu mohla být 30-40 km/hod. Při prudkém brzdění autobusu se udržela, avšak viděla, jak spadla paní sedící na sedadle, a to na podlahu autobusu, dále staršího muže, který cestoval v autobuse s vnučkou. Po pádu si uvědomila, že řidič autobusu zastavil před přechodem pro chodce, dále viděla přecházet chodce. Světelnou signalizaci nesledovala. Poté co přešli chodci, tak se řidič autobusu rozjel, ona sama oznamovala událost zdravotnické záchranné službě, na řidiče autobusu křičela žena sedící na podlaze a paní sedící naproti, řidič autobusu pokračoval v jízdě a zastavil až po ujetí zhruba 50 m od místa události. Řidič autobusu uváděl, že se mu najednou v průběhu jízdy rozsvítil světelný signál„ STŮJ“ a také zmiňoval brzdy, více se k věci nevyjádřil. Co přesně bylo příčinou velmi silného brzdění autobusu, nedokáže sdělit, průběh jízdy nesledovala. Z podání vysvětlení [jméno] [příjmení] ze [datum] bylo zjištěno, že tato rovněž cestovala v předmětném autobuse, nastoupila do něj na zastávce„ [ulice]“, chtěla dojet do zastávky„ [anonymizováno]“. V průběhu jízdy seděla, v autobuse bylo zhruba 12 cestujících. Jízda autobusem byla rychlá, jednalo se o rychlejší jízdu ne obvykle, touto linkou jezdí pravidelně do zaměstnání. Řidič projel kolem zastávky„ [ulice]“, kde nezastavil, pokračoval v jízdě, projel kolem zastávky„ [anonymizováno]“, kde rovněž nezastavil. Ve chvíli, kdy se autobus nacházel zhruba 50 m za zastávkou„ [anonymizováno]“, tak řidič autobusu nečekaně prudce zastavil. Jaký měl důvod k zastavení, neví. Brždění bylo natolik silné, že starší pán upadl na podlahu autobusu. [příjmení] [příjmení] byla vymrštěna ze sedadla a upadla na podlahu autobusu. Čekali na příjezd zdravotnické záchranné služby. Nesledovala průběh jízdy, neseděla po směru jízdy, neví, proč řidič autobusu tak silně brzdil, neslyšela řidiče použít zvukovou výstrahu. Podle jejího názoru jel řidič před prudkým zastavením rychlostí vyšší než 50 km/hod., nikomu se po dané události neomluvil, s nikým nehovořil. V podání vysvětlení [jméno] [příjmení] z [datum] bylo zjištěno, že tato cestovala společně s [jméno] [příjmení], kolegyní, posadily se, seděla po směru jízdy, autobus odjel ze zastávky„ [ulice]“ a dále zastavoval v zastávkách„ [ulice], [ulice]“. Z průběhu jízdy bylo zřejmé, že řidič pospíchal, cestující se museli držet, v průběhu jízdy řidiče nikdo nenapomenul. Po ujetí ze zastávky„ [ulice]“ ujeli zhruba [číslo] m, přijeli ke křižovatce ulice [ulice] – [ulice], tento směr je označen jako hlavní silnice, křižovatka není řízena světelnou signalizací, zde řidič dává přednost v jízdě vozidlům jedoucím po hlavní komunikaci, tedy ve směru [ulice] – [ulice]. Řidič autobusu přijel ke křižovatce a velmi intenzivně zabrzdil, neprojíždí se zde přes žádný přechod pro chodce. Průběh jízdy nesledovala, ale ví, kudy projížděli. Ve chvíli, kdy došlo k prudkému brzdění, tak se neudržela a spadla do uličky zády k řidiči, přesný průběh nedokáže popsat. Viděla, že upadl starší pán, cestující s zřejmě vnučkou. Po jejich pádu se autobus rozjel, až zakřičela na řidiče autobusu, aby zastavil, řidič ujel krátkou vzdálenost asi [číslo] m a zastavil za křižovatkou. Na místo přijela RZS. Řidič autobusu zastavil až ve chvíli, kdy ho upozornila na skutečnost, že došlo k pádu cestujících, nikomu se neomluvil, také neřekl, proč tak silně brzdil, ani jim nepomáhal při ošetření zraněného pána. Podle jejího názoru došlo k prudkému brzdění při najíždění do křižovatky s ulicí [ulice], protože zřejmě nějaké vozidlo jelo po hlavní silnici, uvedenou situaci však neviděla, po směru jízdy se nedívala, pouze to dovozuje, protože projížděli křižovatkou. Ze znaleckého posudku [číslo] zpracovaného znalcem [příjmení] [jméno] [příjmení] dne [datum] pro Policii ČR bylo zjištěno, že pro stanovení průběhu nehodového děje nejsou k dispozici dostatečné objektivní podklady, z rozsahu a způsobu zranění nelze stanovit konkrétní průběh děje. Z popisu jednotlivých účastníků lze uvést, že nehodový děj, tj. pád cestujících v autobusu, nastal po intenzivním brzdění, a to s největší pravděpodobností z možného rozsahu rychlostí jízdy autobusu tj. 30-50 km/hod., rychlost jízdy autobusu 15 km/hod. uvedená řidičem se jeví jako velmi nepravděpodobná. Z dostupných podkladů pak nelze stanovit, zda nutnost intenzivního brzdění byla způsobena opožděnou reakcí řidiče autobusu na změnu světelného signálu na SSZ pro jeho směr jízdy nebo zda to byla reakce řidiče na pohyb nezletilého chodce, který vstupoval na přechod pro chodce na červený světelný signál pro jeho směr chůze. Výpověď A. [příjmení] upřesňuje, že autobus přijížděl k přechodu pro obce, avšak neuvádí, zda zaznamenala, jaké světlo svítilo na SSZ. Z technického hlediska lze uvést 2 alternativy možné příčiny vzniku nehodového děje: a) při příjezdu autobusu k SSZ došlo ke změně světelného znamení ze zeleného světelného signálu na žlutý a autobus byl v takové vzdálenosti, že by nestihl projet přes přechod pro chodce v době žlutého světelného signálu, tato alternativa je nejpravděpodobnější pro příjezdovou rychlost cca 40-50 km/hod., b) při příjezdu autobusu k SSZ začal vstupovat neznámý nezletilý chodec na přechod pro chodce, zde lze uvažovat technicky přijatelný rozsah rychlosti jízdy 30 – 50 km/hod.; vzhledem k dostupným objektivním a subjektivním podkladům nelze vyloučit žádnou z uvedených alternativ jako technicky nepřijatelnou. K výpovědím účastníků dopravní nehody znalec uvedl, že výpověď řidiče je v popisu přednehodového děje nepravděpodobná, avšak z technického hlediska nelze vyloučit její přijatelnost a výpovědi [příjmení], [příjmení], [příjmení] a [příjmení] jsou z technického hlediska přijatelné. Dne [datum] Policie ČR odevzdala věc k projednání přestupku osoby [jméno] [příjmení], když v jeho jednání bylo spatřováno porušení ust. § 4 písm. a), b), § 5 odst. 1 písm. b) zák. č. 361/2000 Sb. v platném znění a nejedná se o podezření ze spáchání trestného činu, ale jde o přestupek, proto byla věc odevzdána příslušnému správnímu orgánu k projednání. Magistrát hlavního města Prahy, odbor dopravněsprávních činností dne [datum] odložil věc přestupku [jméno] [příjmení], neboť na základě důkazních prostředků shromážděných šetřením Policie ČR nelze nezpochybnitelně rozhodnout o zavinění dopravní nehody jmenovaným podezřelým; mimo jiné i ze znaleckého posudku zpracovaného Ing. [jméno] [příjmení] vyplývá, že pro stanovení průběhu nehodového děje nejsou k dispozici dostatečné objektivní podklady a nelze stanovit konkrétní průběh děje. Nelze stanovit, zda nutnost intenzivního brzdění byla způsobena opožděnou reakci řidiče autobusu na změnu světelného signálu na světelném signalizačním zařízení pro jeho směr jízdy nebo zda to byla reakce řidiče na pohyb nezletilého chodce, který vstupoval na přechod pro chodce na červený světelný signál pro jeho směr chůze, a proto podle zásady in dubio pro reo byla věc odložena, neboť nebyly zjištěny skutečnosti odůvodňující zahájení řízení proti určité osobě.

5. Soud zamítl návrh žalobkyně na výslechy cestujících [příjmení], [příjmení], [příjmení], když má za to, že byly podrobně slyšeny před Policií ČR, z jejich výpovědí vycházel i znalecký posudek znalce [příjmení] a jejich provedení po několika letech od události by nic nového nepřineslo. Ostatní provedené listinné důkazy, výše neuvedené, se týkaly skutečností nesporných.

6. Podle ust. § 55 odst. 1) zák.č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění, příslušná zdravotní pojišťovna má vůči třetí osobě právo na náhradu těch nákladů na hrazené služby, které vynaložila v důsledku zaviněného protiprávního jednání této třetí osoby vůči pojištěnci. Náhrada podle věty první je příjmem fondů zdravotní pojišťovny.

7. Podle ust. § 9 odst. 1) zák.č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla má poškozený právo uplatnit svůj nárok na plnění podle § 6 u příslušného pojistitele nebo u Kanceláře, jedná-li se o nárok na plnění z garančního fondu podle § 24. Při uplatnění nároku je povinen předložit společný záznam o dopravní nehodě, jedná-li se o dopravní nehodu nepodléhající oznámení Policii České republiky podle zákona upravujícího provoz na pozemních komunikacích.

8. Mezi stranami nebylo sporu o tom, že dne [datum] ve 14:28 hod. došlo k nehodě autobusu MHD linky [číslo] řízené [jméno] [příjmení], při které řidič prudce zabrzdil na signál s červeným světlem„ STŮJ“, v důsledku čehož došlo v autobuse k pádu cestujícího [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] a že [jméno] [příjmení] utrpěl poranění s následnou hospitalizací. Není sporná ani skutečnost, že k datu nehody byla odpovědnost provozu autobusu pojištěna u žalované, rovněž tak i újma na zdraví, kterou utrpěl [jméno] [příjmení] včetně výše nákladů vynaložených žalobkyní na jeho léčbu, které touto žalobou dle ust. § 55 odst. 1 zák. č. 48/1997 Sb., po žalované požaduje. Spornou zůstala příčina vzniku nehody.

9. Po provedeném dokazování a zhodnocení všech důkazů jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti soud uzavřel, že žaloba není důvodná. Pokud žalobkyně tvrdí, že v důsledku zaviněného protiprávního jednání řidiče [jméno] [příjmení] došlo ke škodě na zdraví [jméno] [příjmení], pak lze uzavřít, že uvedené tvrzení neprokázala. Soud tento závěr činí na základě závěrů znaleckého posudku [číslo] zpracovaného pro Policii ČR znalcem [příjmení] [jméno] [příjmení] dne [datum], který uzavírá, že pro stanovení průběhu nehodového děje nejsou k dispozici dostatečné objektivní podklady, nelze stanovit konkrétní průběh děje z rozsahu a způsobu zranění cestujících. Nelze pak stanovit, zda nutnost intenzivního brzdění byla způsobena opožděnou reakcí řidiče autobusu na změnu světelného signálu na světelném signalizačním zařízení pro směr jeho jízdy nebo zda to byla reakce řidiče na pohyb nezletilého chodce, který vstupoval na přechod pro chodce na červený světelný signál pro směr chůze. Byť znalec uvedl, že výpověď řidiče je v popisu přednehodového děje nepravděpodobná, avšak z technického hlediska nelze vyloučit její přijatelnost, a výpovědi cestujících jsou z technického hlediska přijatelné, nedokázal stanovit průběh nehodového děje ani jeho příčinu. Pokud žalobkyně argumentuje obsahem podání vysvětlení (po zákonném poučení vypovídat pravdu) cestující [jméno] [příjmení], tak z něj vyplývá, že světelnou signalizaci nesledovala, co přesně bylo příčinou velmi silného brzdění autobusu nedokáže sdělit a průběh jízdy nesledovala. Tyto jí uváděné skutečnosti jsou však v rozporu s jejím telefonickým sdělením (bez zákonného poučení) dne [datum] kdy uvedla, že„ na semaforu v době brždění svítilo světlo červené barvy“. Z podání vysvětlení [jméno] [příjmení] pak bylo zjištěno, že tento si na samotnou nehodu nepamatuje, ale nepamatuje si na nějaký problém s průběhem jízdy jejich autobusu. [jméno] [příjmení] uvedla, že jízda autobusem byla rychlá, uvedla, že řidič nezastavoval v zastávce [ulice] a [ulice] a poté prudce zastavil za zastávkou [ulice] a důvod zastavení neví, nesledovala průběh jízdy a řidič s nikým poté nehovořil. [příjmení] [jméno] [příjmení] uvedla, že řidič zastavoval v zastávkách [ulice], [ulice], bylo zřejmé, že pospíchal a po projetí za zastávkou [ulice] přijel ke křižovatce a velmi intenzivně zabrzdil, průběh jízdy nesledovala, přesný průběh nedokáže popsat, řidič neřekl, proč tak silně brzdil. Z podání vysvětlení těchto cestujících je zřejmé, že jejich výpovědi se shodují pouze v tom, že řidič jel rychleji, že za zastávkou [ulice] prudce zabrzdil, následkem čehož došlo k pádu některých cestujících. Nikdo z cestujících nesledoval světelnou signalizaci ve směru jízdy autobusu, výslovně cestující [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] uvedly, že průběh jízdy nesledovaly, není jim známo, proč řidič autobusu tak silně zabrzdil. Rozporné jsou i jejich vysvětlení ohledně rychlosti jízdy autobusu, vzdálenosti, kdy zastavil, skutečnosti, zda vůbec zastavil v předcházejících zastávkách či nikoli, počtu cestujících. Uvedené svědčí pro závěr, že skutečně průběh jízdy nesledovaly a k otázce příčiny nehody, tedy silného brždění autobusu, nemohou podat přesné a věrohodné informace. Policie ČR neshledala na straně řidiče podezření ze spáchání trestného činu a ve správním řízení Magistrát hlavního města Prahy uzavřel, že nelze v jeho případě zahájit ani přestupkové řízení. Po provedeném dokazování tedy nelze učinit závěr, že se řidič [jméno] [příjmení] dopustil zaviněného protiprávního jednání, v jehož důsledku došlo k poškození zdraví cestujícího [jméno] [příjmení], a proto by měla žalobkyně mít nárok na náhradu nákladů vynaložených na jeho léčbu. K tomu např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 21.11.2016 sp. zn. 21 Cdo 4323/2015, podle kterého musí být příčinná souvislost mezi protiprávním jednáním třetí osoby a vzniklou škodou postavena najisto. Na základě uvedeného soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.

10. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., dle něhož účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Náklady řízení žalované tvoří paušální náhrada hotových výdajů dle vyhl. č. 254/2015 Sb. ve výši po 300 Kč za vyjádření k žalobě a účast na jednání dne [datum] Náklady řízení žalované tedy činí celkem 600 Kč.

11. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř.