58 A 7/2012 - 30

Rubrum

Krajský soud v Ostravě rozhodl samosoudkyní JUDr. Bohuslavou Drahošovou v právní věci žalobce: I. B., zastoupeného JUDr. Alešem Uhlířem, advokátem se sídlem Frýdek-Místek, K Hájku 122, proti žalovanému: Krajský úřad Moravskoslezského kraje, se sídlem Ostrava, 28. října 117, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 9.12.2011 č. j. MSK 197157/2011, sp. zn. DSH/52444/2011/Sto, ve věci přestupku, takto:

Výrok

I. Žaloba se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

Žalobce podal v zákonné lhůtě žalobu proti v záhlaví rozsudku označenému rozhodnutí žalovaného ze dne 9.12.2011, kterým žalovaný podle § 67 odst.1 písm. a) z.č.129/2000 Sb. a ust. 89 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb. správního řádu přezkoumal rozhodnutí vydané ze dne 9.12.2011 č. j. MSK 197157/2011 a rozhodl tak, že odvolání žalobce zamítl a napadené rozhodnutí Magistrátu města Frýdku- Místku, odboru dopravy a silničního hospodářství ze dne 25.10.2011 ve věci přestupků podle ust. § 22 odst. 1 písm. h/ a podle ust. § 22 odst. 1 písm. l/ zák.č. 200/90 Sb. potvrdil. V žalobě ze dne 23.1.2012, kterou doplnil dodatkem žaloby ze dne 25.1.2012 uvedl, že žalobu napadá v plném rozsahu. Napadené rozhodnutí správního orgánu neodpovídá skutkovému stavu, když v předcházejícím správním řízení nebyly vzaty do úvahy skutečnosti, které jsou důležité pro posouzení věci. Na svých právech byl zkrácen. Skutkový stav, který byl základem pro rozhodnutí správního orgánu, nebyl správním orgánem náležitě objektivně zjištěn, nebyly vzaty do úvahy připomínky a vyjádření žalobce. Kromě toho je uložený trest neúměrně vysoký. Dále uvedl, že jako řidič plně obsazeného autobusu, kde lidé i stáli, vyjel ze zastávky Revoluční u Kauflandu, směrem ke křižovatce Bruzovské, kde chtěl odbočit doleva. Jde o vzdálenost cca 150 metrů a mírné stoupání. Před ním jel vůz s návěsem (cisterna) a ten prudce v místě, kde nemohl přes přední vozidlo vidět na semafory, zastavil a tak donutil žalobce brzdit, a když žalobce poznal, že by došlo ke srážce, brzdil více. Z provozních důvodů a situace na vozovce v daném místě jiná možnost poté, co před ní rozměrné vozidlo prudce těsně před křižovatkou zabrzdilo, nebyla. Věnoval se situaci na vozovce, aby zabránil srážce. Neviděl, že by někdo ve voze upadl. Chvíli stál, protože slyšel různé připomínky pasažérů, kdy ti vpředu říkali, že za to nemůže a ti vzadu mu nadávali, ale na jeho dotaz, zda je vše v pořádku, se nikdo neozval. Ti, kteří se rozhodli vyhledat ošetření, tak učinili až na další stanici, popř. ještě později. Uvedl, že jeho jednání nelze kvalifikovat jako přestupek, resp. přestupky. Nejde o ujetí z místa nehody. Žalobce namítal, že se jedná o vady řízení, které argumentaci žalobce pominulo a v rozhodnutí se s ní nevypořádalo. Správní orgán pochybil i v právní kvalifikaci, když nesprávně skutek kvalifikoval jako přestupky žalobce. K námitkám žalobce se žalovaná zachovala tak, jako by neexistovaly a automaticky setrvala na původní argumentaci prvostupňového správního orgánu, čímž byl porušen princip spravedlivého procesu. Žalobce též uvedl, že byl potrestán za situaci, která vznikla v městském provozu, v plně obsazeném autobusu a on ji ovlivnit nemohl. Jednal tak, aby nedošlo ke střetu vozidel, což by mělo závažné následky pro cestující. Na krátké vzdálenosti do stoupání s plným autobusem jel rychlostí max. 30-40 km za hodinu. Uložená pokuta je pro něj za samou hranicí únosnosti. Aby ji zaplatil /po částech/, byl nucen si peníze půjčit. Zaplatil 23.000,- Kč, více peněz zatím k dispozici neměl. Rovněž zákaz řízení na dobu jednoho roku mu způsobí existenční problémy. Uvedl, že se žádného z předmětných přestupků nedopustil. Navrhoval, aby soud napadené rozhodnutí zrušil, včetně předcházejícího rozhodnutí správního orgánu nižšího stupně a alternativně, aby o trestu bylo upuštěno, popř. byl trest snížen. Požadoval přiznání nákladů řízení. Současně navrhoval přiznání odkladného účinku žalobě. Žalovaný v písemném vyjádření k žalobě ze dne 28.2.2012 uvedl, že žalobce v podstatě opakuje námitky, které vznášel již v průběhu správního řízení. Odkázal na odůvodnění napadeného rozhodnutí a rozhodnutí správního orgánu I. stupně. Uvedl, že povinností žalobce jako řidiče bylo mimo jiné přizpůsobit rychlost jízdy okolnostem, které je možno předvídat. V daném případě šlo o tyto okolnosti: žalobce řídil autobus, tedy vozidlo náročnější na ovládání než např. osobní motorové vozidlo; šlo o autobus městské hromadné dopravy, ve kterém se přepravovaly osoby, autobus byl plně obsazen, některé osoby i stály, což dále zvyšuje požadavky řidiče z hlediska ovládání vozidla, plynulosti jízdy apod.; žalobce se blížil ke křižovatce řízené světelnou signalizací, přičemž před ním jelo vozidlo, přes které žalobce dle vlastního tvrzení na světelnou signalizaci neviděl. Vzhledem ke svým zkušenostem a nezbytné odborné způsobilosti, která je od řidiče vozidla hromadné dopravy vyžadována, měl počítat s tím, že na světelném signalizačním zařízení může být dáván červený signál „Stůj!“, na který bude před ním jedoucí vozidlo nuceno zastavit a i on tak bude muset na toto zastavení reagovat. Argument žalobce, že v dané situaci neměl jinou možnost než prudce brzdit, neobstojí. Žalobce porušil svou povinnost jet rychlostí daným okolnostem přiměřenou a nemůže se následně zbavit odpovědnosti za přestupek poukazem na údajné porušení jiných povinností, jiným účastníkem provozu. Do situace, kdy musel brzdit, aby nedošlo ke srážce, se dostal žalobce vlastním přičiněním tím, že jel rychlostí vyšší než daným okolnostem přiměřenou, konkrétně rychlostí vyšší než takovou, která by mu dovolila bezpečně zastavit vozidlo i v případě prudkého zabrzdění vozidla jedoucího před ním, aniž by tím ohrozil osoby přepravované ve vozidle. Žalovaný uvedl, že v této souvislosti nehraje roli přesná velikost rychlosti, kterou vozidlo žalobce jelo. Uvedl, že nevyvrací námitku žalobce, že jel rychlostí 30-40 km/hod., nicméně i tato relativně nízká rychlost mohla být, resp. za daných okolností, rychlostí nepřiměřenou uvedeným okolnostem. Žalovaný považoval za nadbytečné prokazovat přesnou rychlost vozidla záznamem z tachografu. Žalobci nebylo kladeno za vinu ani porušení povinnosti ponechat dostatečnou bezpečnostní vzdálenost za jiným vozidlem, neboť žalobce se při náhlém zastavení vozidla, které jelo před ním, srážce vyhnul. Vzhledem k nedodržení rychlosti přiměřené okolnostem však tak musel učinit prudkým brzděním, které mělo za následek zranění osob přepravovaných ve vozidle. Dále žalovaný uvedl, že žalobce jako řidič autobusu městské hromadné dopravy neměl spoléhat na to, že na jeho dotaz učiněný ze sedadla řidiče se nikdo neozval, když bylo prokázáno, že v autobuse lidé křičeli a vznikl zmatek. Žalobce se neměl spoléhat na to, že na jeho dotaz, zda je vše v pořádku, se nikdo neozval, když za vzniklé situace nemuseli cestující výzvu žalobce slyšet, tím spíše nacházeli-li se v zadní části autobusu. Žalobce neměl spoléhat na to, že se mu nikdo neozval, ale měl např. nejpozději na nejbližší zastávce vstát z místa řidiče, projít autobus a ujistit se, že nikdo neutrpěl zranění, což po něm jako řidiči vozidla hromadné dopravy lze podle žalovaného spravedlivě požadovat. K uložené pokutě žalovaný uvedl, že správní orgán musí kumulativně za přestupek dle § 22 odst. 1 písm. h/ zákona o přestupcích, ve znění účinném do 31.7.2011 uložit kumulativně oba druhy sankcí (pokuta, zákaz činnosti), a to ve výměře nejméně ve výši jejich dolních hranic, aniž má zákonnou možnost od uložení sankce upustit. Poukázal na nález Ústavního soudu Pl US 14/09 ze dne 25.10.2011. Konstatoval, že soud nemůže od uložených sankcí upustit, neboť tuto možnost neměly ani správní orgány. Sankce zákazu činnosti byla uložena na samé dolní hranici zákonné sazby a není zde tedy prostor pro její další snížení. Sankce pokuty byla uložena mírně nad dolní hranicí sazby (ve výši 28.000,- Kč), přičemž žalovaný se domnívá, že není důvod pro její snížení, neboť žalobci přitěžuje okolnost, že spáchal více přestupků a dále skutečnost, že došlo k ublížení na zdraví dvěma osobám a zároveň k ohrožení dalších osob přepravovaných ve vozidle, a dále zavinění ve formě vědomé nedbalosti u závažnějšího z obou přestupků. Navrhoval, aby soud žalobu zamítl. Usnesením ze dne 26.3.2012 č.j. 58A 7/2012-24 soud žalobě odkladný účinek nepřiznal. II. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí žalovaného včetně správního řízení, které jeho vydání předcházelo, tedy i řízení a rozhodnutí správního orgánu I. stupně v mezích žalobních bodů k datu vydání napadeného rozhodnutí (§ 75 odst. 1, 2 zákona č.150/2002 Sb. soudního řádu správního, dále jen s.ř.s.) a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Krajský soud zjistil, že: 1) Dne 23.6.2011 ve 12.25 hod. oznámila paní B., že ve Frýdku-Místku, ul. Revoluční, křižovatka ulice s Bruzovskou došlo k dopravní nehodě. 2) Policie České republiky, Krajské ředitelství Moravskoslezského kraje, Územní odbor Frýdek-Místek, Dopravní inspektorát Fr.-Místek, prap. D. B. sepsal 23.6.2011 protokol o nehodě v silničním provozu ve Frýdku-Místku, Frýdek na ul. Revoluční, křižovatce s ulicí Bruzovskou s tím, že účastníkem dopravní nehody je řidič I.B., autobus MHD, linka č. 6, autobus Karosa. Ve vylíčení událostí je uvedeno, že dne 23.6.2011 v 11.10 hod. došlo v obci Frýdek-Místek, místní část Frýdek na křižovatce ulic Revoluční a Bruzovská k dopravní nehodě, a to tak, že řidič autobusu Karosa RZ X I.B. nepřizpůsobil rychlost jízdy zejména vlastnostem vozidla a přepravovaným osobám, předpokládanému stavebnímu a dopravně-technickému stavu pozemní komunikace, situaci v silničním provozu a jiným okolnostem, které je možno předvídat, když nezjištěné nákladní vozidlo s návěsem začalo brzdit a zastavilo na žlutý světelný signál. Řidič I.B. nedodržel bezpečnostní odstup od tohoto nákladního vozidla a hrozilo, že do zadní části nákladního vozidla narazí. Z tohoto důvodu začal prudce brzdit a autobus před nákladním vozidlem zastavil. Tímto manévrem došlo k tomu, že v plně naloženém autobusu, kde část lidí musela při přepravě stát, došlo k pádu cestujících J. B. a J. B. a k jejich zranění. Řidič autobusu na toto nereagoval a pokračoval v jízdě až do další autobusové zastávky na ul. Bruzovské, kde s autobusem zastavil. V protokolu je vylíčení události, účastníci, technické údaje vozidla, místo ohledání dopravní nehody, popis stop a učiněna opatření. Pokud se jedná o učiněná opatření, byla provedena dechová zkouška na zjištění alkoholu u řidiče, která byla negativní. Dále byla provedena fotodokumentace, náčrtek místa dopravní nehody, ohledání místa dopravní nehody, šetření. Technická závada nebyla řidičem uplatňována. 3) Policie České republiky, Krajské ředitelství Moravskoslezského kraje, Územní odbor Frýdek-Místek, Dopravní inspektorát, sepsala úřední záznam s J. B., která podala vysvětlení k dopravní nehodě, ke které došlo 23.6.2011 v 11.10 hod. Záznam sepsal prap. D. B. za přítomnosti prap. M. M. Z. Poškozená uvedla, že 23.6.2011 kolem 11.08 hod. nastoupila do linkového autobusu ČSAD Fr.-Místek, linka č. 6, na zastávce Revoluční a jela směrem k nemocnici Frýdek-Místek. Společně s ní jela v autobusu i dcera T. B. Autobus byl plný sedících lidí, proto si stoupla i s dcerou k středovým dveřím, když jeli jen jednu zastávku. Byla otočena čelem ke dveřím. Řidič autobusu najel na komunikaci, pokračoval v jízdě směrem k magistrátu. Když přijížděli ke křižovatce, tak se zařadil do levého odbočujícího pruhu. V tu dobu před nimi jelo ještě nějaké osobní vozidlo bílé barvy. Najednou bílé vozidlo na semaforu zůstalo stát a řidič autobusu na to reagoval tím, že začal prudce brzdit. Brzdění bylo tak silné, že se neudržela, spadla do prostoru schodiště. Dcera jí přispěchala na pomoc, neboť se nemohla zvednout. Zůstala zaklíněná na schodišti a zády narazila do mechanismu otevírání dveří. Když začala padat, upadl na ni ještě nějaký malý chlapeček. Řidič autobusu na jejich volání nereagoval, a poté, co mu na semaforu naskočilo zelené světlo, dal se s autobusem do pohybu a pokračoval v jízdě ve směru na ul. Bruzovskou. Během stání autobusu se jí podařilo za pomocí dcery postavit a byla posazena na sedadlo. Při pádu do schodiště si pohmoždila levou ruku, kyčel a levou dolní končetinu. Příčinu dopravní nehody spatřuje v jednání řidiče, který prudce zastavil autobus a tím zapříčinil pád několika cestujících. Po příjezdu dopravní policie do Nemocnice Frýdek-Místek byla podrobena dechové zkoušce na alkohol přístrojem Dräger s negativním výsledkem. 4) Policie České republiky sdělila Okresnímu státnímu zastupitelství Frýdek-Místek dne 24.6.2011, že mohl být řidičem I.B.nar. X, bytem N. L. č. 251/0 spáchán v obci Frýdek-Místek, Frýdek, v ulici Revoluční na silnici 2. třídy č. 473 v km 3,679 křižovatka s ul. Bruzovskou přečin ublížení na zdraví z nedbalosti podle ustanovení § 148 odst.1 trestního zákoníku tím, že dne 23.6.2011 v 11.10 hod. došlo v obci Frýdek-Místek, místní část Frýdek, na křižovatce ul. Revoluční a Bruzovská k dopravní nehodě a to tak, že řidič autobusu Karosa rz: X I.B., jedoucí v levém odbočovacím jízdním pruhu ve směru od obchodního domu Kaufland ke světelné křižovatce u Magistrátu města Frýdek-Místek, kde chtěl na křižovatce odbočit doleva na ul. Bruzovskou, nepřizpůsobil rychlost jízdy vozidla zejména svým schopnostem, vlastnostem vozidla, předpokládanému stavebně a dopravně technickému stavu pozemní komunikace, situaci v silničním provozu a okolnosti, že se v autobuse nacházely přepravované osoby, v důsledku čehož v době, kdy před ním jedoucí na nehodě nezúčastněné nákladní vozidlo s návěsem před křižovatkou zastavilo na žlutý světelný signál, dávaný tříbarevnou světelnou signalizací, řidič B. začal prudce brzdit a autobus před nákladním vozidlem zastavil. Při razantním dobržďování autobusu však došlo k pádu cestujících J. B. a J. B. Při pádu obou cestujících došlo k jejich zranění. 5) Dne 24.6.2011 Policie ČR pod č.j. KRPT-414/DNFM-2011-DB-TČ v záznamu o zahájení úkonu trestního řízení uvedla, že je odůvodněn závěr, že dne 23.6.2011 v 11.10 hod. mohl být řidičem I.B. spáchán v obci Fr.-Místek, Frýdek na ul. Revoluční na silnici II. třídy č. 473 v kilometru 3,679, křižovatka s ulicí Bruzovskou, přečin ublížení na zdraví z nedbalosti podle ust. § 148, odst. 1 tr. zákoníku tím, že dne 23.6.2011 v 11.10 hod. došlo v obci Fr.-Místek, místní část Frýdek, na křižovatce Revoluční-Bruzovská k dopravní nehodě, a to tak, že řidič autobusu Karosa, RZ X I.B., jedoucí v levém odbočovacím pruhu ve směru od obchodního domu Kaufland ke světelné křižovatce u Magistrátu města Fr.-Místek, kde chtěl na křižovatce odbočit doleva na ul. Bruzovskou, nepřizpůsobil rychlost jízdy vozidla zejména svým schopnostem, vlastnostem vozidla, předpokládanému stavebnímu a dopravně- technickému stavu pozemní komunikace, situaci v silničním provozu a okolnosti, že se v autobuse nacházely přepravované osoby, v důsledku čehož v době, kdy před ním jedoucí na nehodě nezúčastněné nákladní vozidlo s návěsem před křižovatkou zastavilo na žlutý světelný signál, dávaný tříbarevnou světelnou signalizaci, řidič Ivo Bílý začal prudce brzdit a autobus před nákladním vozidlem zastavil. Při razantním dobržďování autobusu však došlo k pádu cestujících J. B. a J. B. a jejich zranění. V uvedené době byl autobus plně obsazen cestujícími, z nichž část seděla na sedadlech a část stála a držela se madel. Řidič autobusu pak pokračoval v jízdě až do následující autobusové zastávky na ul. Bruzovské, kde s autobusem zastavil. Obě zraněné cestující vystoupily a vyhledaly lékařské ošetření v Nemocnici Fr.-Místek. Bylo zjištěno, že doba léčení u zraněných J. B. a J. B. v obou případech přesáhne 7 dní. Technická závada jako příčina dopravní nehody nebyla na místě ohledáním zjištěna ani uplatněna. 6) Dle výpisu z evidenční karty žalobce ze dne 4.7.2011, aktuální stav bodového hodnocení žalobce ke dni 4.7.2011 byl 2 body. Žalobce byl držitelem průkazu profesní způsobilosti řidiče event. č. X vydaného 17.6.2009. 7) Policie České republiky, Krajské ředitelství Moravskoslezského kraje, Územní odbor Frýdek-Místek, Dopravní inspektorát, sepsala úřední záznam dne 25.7.2011 o výslechu svědka M. K., týkajícího se dopravní nehody, ke které došlo 23.6.2011. Výslech sepsal prap. Z.N. Svědek uvedl, že je studentem Střední průmyslové školy ve Fr.-Místku. Dne 23.6.2011 kolem 11.00 hod. nastoupil na ul. Revoluční u Kauflandu do autobusu MHD č. linky 6. Po nastoupení si sedl na sedadlo po pravé straně autobusu, které je vytočeno proti směru jízdy, a to v jeho zadní části před pravými zadními dveřmi. Všechna sedadla byla obsazená, proto někteří cestující stáli. Když vyjeli z autobusové zastávky, tak řidič postupně přejel do levého jízdního pruhu, před křižovatkou s ul. Bruzovská, určeného pro odbočení vlevo na ul. Bruzovskou. Před autobusem jelo v té době nějaké nákladní vozidlo. Řidič autobusu jel ve vzdálenosti cca 2-5 metrů, za zadní části tohoto nákladního vozidla. Bylo to dost blízko. Nedíval se dopředu stále, ale občas se otočil. Najednou před křižovatkou s ul. Bruzovská, která je řízená světelnými signály, řidič nákladního vozidla jedoucího před nimi prudce zabrzdil. Řidič autobusu musel taky prudce zabrzdit. Zabrzdění bylo tak prudké, že cestující, kteří stáli a drželi se madel, měli co dělat, aby se udrželi. Jedna žena, která byla někde v prostoru, u prostředních dveří autobusu, upadla u těchto dveří. Kromě této ženy upadla na zem také starší žena, která seděla na poslední řadě sedadel a upadla do uličky prakticky k jeho nohám. Po zastavení začali cestující křičet po řidiči a nadávat mu. Starší žena, která upadla k jeho nohám, měla oděrku na levé noze, ale posadila se zpět na své sedadlo a na dotaz ostatních cestujících kolem řekla, že je to dobré. Žena, která upadla u prostředních dveří, se nemohla pořádně postavit na nohu. Za řidičem tato žena nešla, ale vystoupila na první zastávce, která se nachází na ul. Bruzovská u nemocnice. Svědek uvedl, že si neuvědomuje, že by někdo z cestujících řidiči říkal, že v autobuse se při zabrzdění někdo zranil. On sám neutrpěl žádné zranění. 8) Policie České republiky, Krajské ředitelství Moravskoslezského kraje, Územní odbor Frýdek-Místek, Dopravní inspektorát, sepsala úřední záznam dne 25.7.2011 o výslechu svědka P. K., týkajícího se dopravní nehody, ke které došlo 23.6.2011 v 11.10 hod. Výslech sepsal prap. Z. N. Svědek uvedl, že je studentem elektrotechnického oboru na SSED na ul. Pionýrů v Místku. Dne 23.6.2011 jel autobusem MHD č. 6, kdy nastoupil na zastávce u Slezanu 01, na ul. J. Opletala. V té době bylo slunečné počasí, silnice suchá. V autobuse se posadil na sedadlo po levé straně, před prostředními dveřmi, kdy seděl na samostatném sedadle ve směru jízdy autobusu. Svědek uvedl, že autobus byl poloprázdný a některá sedadla volná. I přes to u středových dveří stálo několik cestujících. Jízda řidiče byla víceméně po celou dobu normální a plynulá. Další zastávka byla u Kauflandu, stav cestujících zůstal prakticky stejný. Po vyjetí ze zastávky řidič plynule přejel do levého jízdního pruhu určeného pro odbočení v křižovatce s ulicí Bruzovskou vlevo. V té době před nimi jelo nákladní vozidlo. Mělo se jednat o cisternu červené barvy. Řidič autobusu jel za tímto nákladním vozidlem ve vzdálenosti cca 4-5metrů. Obě vozidla, jak nákladní před nimi tak autobus, ještě zrychlila, ale těsně před křižovatkou nákladní vozidlo jedoucí před nimi náhle zabrzdilo. Řidič autobusu musel též prudce zabrzdit. Brzdění bylo tak prudké, že lidé, kteří stáli, a drželi se madel, měli co dělat, aby se udrželi. Někteří se neudrželi a upadli na zem. On sám při zabrzdění upadl na sedadla před ním. V prostoru středových dveří upadla nějaká paní, která se uhodila hlavou do zábradlí. Po zastavení začali cestující po řidiči křičet, jestli vůbec umí řídit atd. Paní, která upadla, se za pomocí dalších cestujících postavila a opět chytila madla. Řidič se poté, kdy mu naskočil zelený signál na semaforu, rozjel a pokračoval v jízdě. To, že by někdo řidiči říkal, že se někdo při pádu poranil, neslyšel. Na další zastávce, která se nachází na ul. Bruzovská u nemocnice většina lidí vystoupila, včetně paní, která předtím upadla na zem. 9) Policie České republiky, Krajské ředitelství Moravskoslezského kraje, Územní odbor Frýdek-Místek, Dopravní inspektorát, prap. Z. N. sepsal dne 26.7.2011 záznam o výslechu J. B. Jmenovaná uvedla, že dne 23.6.2011 cestovala autobusem MHD č.

6. Do tohoto autobusu nastoupila v 11.02 hod. v Místku na ul. Ostravské, poblíž průchodu na náměstí. Hned po nastoupení do autobusu se posadila do zadní části tohoto vozidla, na sedadlo v poslední řadě ve směru jízdy. Před jejím sedadlem nebylo již žádné jiné sedadlo, po zastavení autobusu na zastávce u Kauflandu a po jeho vyjetí ze zastávky řidič postupně a plynule přejel do levého jízdního pruhu, určeného pro odbočení ve světelné křižovatce vlevo na ul. Bruzovskou. Řidič jel normální plynulou jízdu. Sama se situací v provozu a ani před autobusem nijak zvlášť nezabývala. Neví, jestli a případně jaké vozidlo před autobusem jelo. Řidič autobusem před křižovatkou s ulicí Bruzovská náhle hrozně prudce zabrzdil. Po celou dobu jízdy se držela pravou rukou držadla po pravé straně jejího sedadla. Levou rukou si na klíně držela kabelku. Držadlo bylo pouze jedno, při prudkém zabrzdění se neudržela, upadla před své sedadlo do uličky autobusu na stupínek a následně na schody zadních výstupových dveří. Po zastavení autobusu jí nějací lidé pomohli vstát a ona se posadila zpět na své sedadlo. Svědkyně uvedla, že si nevzpomíná, zda se někdo po jejím pádu ptal, zda se nezranila. Uvedla, že si vzpomíná, že někdo na řidiče zakřičel něco v tom směru, jako „Proboha, co děláte, tady padají lidé..“. Když se posadila zpět na své sedadlo, viděla, že u prostředních dveří pomáhají vstát ještě nějaké ženě. Autobus se po chvíli rozjel a pokračoval dále. Tato žena vystoupila na následující zastávce, ul. Bruzovská u nemocnice. Viděla, jak tuto ženu po vystoupení z autobusu podepírají nějací lidé. Svědkyně vystoupila z autobusu na zastávce Povodí Odry. Za řidičem nešla, neinformovala jej o svém pádu. Po vystoupení z autobusu došla do místa svého bydliště a po návratu dcery, po cca 5-ti minutách ji tato odvezla vozem do nemocnice k vyšetření. Tam se potkala s druhou ženou, která v autobuse také upadla. Do nemocnice za ní přijeli dopravní policisté, kterým se podrobila dechové zkoušce digitálním přístrojem zn. Dräger s negativním výsledkem. Utrpěla pohmoždění levého ramene, které měla něco přes týden fixované popruhy a asi týden ještě nosila ruku zavěšenou na šátku. Dále utrpěla pohmoždění levé dolní končetiny v dolní části, kdy jí otéká kotník a s tímto poraněním se léčila. Hmotnou škodu při pádu v autobuse neutrpěla. 10) I.B. podal dne 28.7.2011 na Policii ČR, Krajské ředitelství Policie MSK, územní odbor Frýdek-Místek, Dopravní inspektorát Fr.-Místek vysvětlení, které je uvedeno v úředním záznamu. Žalobce uvedl, že 23.6.2011 od rána vykonával denní směnu s autobusem MHD, linka č.

6. Kolem 11. hodiny jel po projetí ulice J. Opletala v Místku, přijel na autobusovou zastávku na ul. Revoluční u Kauflandu. Do té doby probíhala jízda bez jakýchkoliv problémů. Na zastávce u Kauflandu nějací lidé nastoupili a další vystoupili. Místa k sezení byla obsazená a nějací lidé stáli u středových, výstupních dveří. Po vyjetí ze zastávky plynule přejel až do levého odbočovacího pruhu před světelnou křižovatkou, na které chtěl odbočit vlevo na ul. Bruzovskou. V té době bylo slunečné počasí a silnice suchá. Když přejel do odbočovacího pruhu, tak před autobusem jelo nákladní vozidlo s cisternou. Jel za tímto vozidlem ve vzdálenosti 40-50 metrů rychlostí 30 km/h. Viděl, že na semaforu svítí pro odbočení vlevo zelený signál „volno“. Přes kamion jedoucí před ním pak na semafor již neviděl, ale zřejmě mu muselo naskočit oranžové světlo na semaforu, jelikož řidič kamionu najednou prudce zabrzdil. Byl nucen zabrzdit, a proto sešlápl brzdový pedál. Nejdříve pozvolna s ohledem na cestující, ale jelikož to pro zastavení nestačilo, byl nucen pedál sešlápnout silněji. Tímto bylo samotné zastavení v konečné fázi dosti prudké. Po zastavení autobusu se díval do zrcátka a později se otočil k cestujícím. Ze zadní části autobusu slyšel hlučnou kritiku na svou osobu, ale v přední části autobusu slyšel hlučnou kritiku od cestujících, avšak směřovanou na řidiče kamionu jedoucího v té době před ním. Zeptal se otočený dozadu, jestli jsou všichni v pořádku. V té době se nedočkal žádné odpovědi. Ještě viděl, jak nějaká paní zvedla u středových dveří rozsypaný nákup z tašky. Proto dále nevěnoval cestujícím větší pozornost. Jelikož jej nikdo o nějakém zranění neinformoval, po rozsvícení zeleného signálu na semaforu se opět rozjel a pokračoval v jízdě po vytýčené trase. Na následující zastávce na ul. Bruzovská jej také nikdo o ničem neinformoval. Ani na dalších zastávkách se mu o nějakém zranění nedonesla žádná informace. O samotné skutečnosti, že při zmíněné situaci došlo po zabrzdění ke zranění, se dověděl teprve kolem 15.00 hod., když za ním přijeli dopravní policisté, kdy se podrobil dechové zkoušce přístrojem Dräger s negativním výsledkem. Pokud se jedná o jeho zavinění na vzniklé situaci uvedl, že řidič kamionu jedoucí před jeho autobusem mohl ještě křižovatku projet a on by nemusel tak prudce dobrzdit. 11) Policie České republiky, Krajské ředitelství Moravskoslezského kraje, Územní odbor Frýdek-Místek, Dopravní inspektorát, sepsala úřední záznam dne 3.8.2011 s T. B., která podala vysvětlení k dopravní nehodě, ke které došlo 23.6.2011 v 11.10 hod. Záznam sepsal prap. Z. N. Dcera poškozené uvedla, že 23.6.2011 byla v dopoledních hodinách nakoupit se svou maminkou J. B. v Kauflandu. Kolem 11.00 hod. nastoupily do linkového autobusu ČSAD Fr.-Místek, linka č. 6, na zastávce Revoluční, před budovou Kauflandu. Jelikož byla v autobuse obsazena místa k sezení, proto si stouply ke středovým dveřím. Byly otočeny čelem ke dveřím. Když se autobus rozjel ze zastávky, tak postupně přejel do levého odbočovacího pruhu, určeného pro odbočení ve světelné křižovatce na ul. Bruzovskou. Situaci před autobusem se nijak zvlášť nevěnovaly. Obě se s maminkou při jízdě držely svislých madel. Před světelnou křižovatkou s ul. Bruzovská náhle autobus prudce zabrzdil. V tu dobu se rychle podívala na autobus, kdy viděla nějaké vozidlo stát těsně před autobusem. V té chvíli uviděla, že se maminka při prudkém zabrzdění autobusu neudržela, jelikož se držela pouze pravou rukou za svislé madlo, tak se otočila směrem vpravo a jelikož se neudržela, upadla zády do schodiště středových dveří. Zády se při pádu uhodila o kovové rameno pro otevírání levého křídla dveří, umístěného ve spodní části těchto dveří. Pomohla jí ještě s jednou slečnou, která v době zabrzdění seděla na sedačce, postavit se na nohy. Tato slečna nechala maminku posadit na její sedačku. Po zabrzdění někteří lidé, včetně jí, po řidiči křičeli. Říkala mu, že tam spadli lidé, kteří se při pádu poranili, aby zastavil, že zavolá sanitku. V té době však řidič s autobusem opět jel ve směru na ul. Bruzovská, kde zastavil až v autobusové zastávce U Nemocnice. Na zastávce vystoupily, za řidičem již dopředu nešla, když pomáhala mamince vystoupit z autobusu. Svědkyně uvedla, že si vzpomíná, že při zabrzdění upadla v zadní části autobusu nějaká starší žena, která se po opětovném rozjetí autobusu posadila zpět na své místo. S touto ženou se potkaly v nemocnici ve Frýdku, kam jí přivezla dcera k vyšetření. Při zabrzdění upadl ještě nějaký malý chlapec. Situaci, při které došlo k poranění její maminky, oznámila na linku 158. Do nemocnice za nimi později přijeli dopravní policisté, kteří věc šetřili. Maminka se léčí s naraženým kyčelním kloubem, ona jí píchá injekce proti bolesti, když vystudovala zdravotní školu. 12) Policie ČR, krajské ředitelství policie Moravskoslezského kraje, územní odbor Frýdek-Místek, dopravní inspektorát Fr.-Místek dne 9.8.2011 předložila věc s návrhem na zahájení trestního stíhání řidiče I.B., územnímu odboru SKPV Frýdek- Místek, a to pro podezření z naplnění skutkové podstaty přečinu ublížení na zdraví z nedbalosti podle ust. § 148 odst. 1 trestního zákoníku. V návrhu jsou uvedeni účastníci řízení, označeno místo dopravní nehody, uveden seznam předepsaných listinných dokumentů. 13) Policie ČR, krajské ředitelství policie Moravskoslezského kraje, územní odbor Frýdek-Místek, prvé oddělení obecné kriminality, přípisem ze dne 25.8.2011 odevzdalo věc k projednání přestupku osoby I.B. Magistrátu města Frýdku-Místku, odbor vnitřních věcí, odd. přestupkové Frýdek-Místek. Mimo jiné s odůvodněním, že v daném případě v jednání řidiče I.B. nebylo prokázáno porušení důležité povinnosti vyplývající ze zákona č. 361/2000, tudíž se nejedná o trestný čin, ale vzhledem k razantní jízdě řidiče by se mohlo jednat o přestupek dle § 49 zák.č. 200/90 Sb. 14) Magistrát města Frýdek-Místek, odbor dopravy a silničního hospodářství, oddělení dopravně správních agend Frýdek-Místek předvolal k ústnímu jednání 3.10.2011, 9.00 hodin I. B., kterému dal na vědomí, že zahajuje řízení o přestupku s tím, že je předvolán jako obviněný z přestupku podle § 22 odst. 1 písm. h/ zákona č. 200/90 Sb., kterého se měl dopustit tím, že dne 23.6.2011 v 11.10 hod. na ul. Revoluční ve Fr.-Místku řídil autobus Karosa SPZ X a při přejíždění ke křižovatce s ulicí Bruzovská nepřizpůsobil rychlost jízdy vlastnostem vozidla, přepravovaným osobám a situaci na řízené křižovatce a prudce zabrzdil, přičemž došlo k pádu dvou cestujících v autobuse a jejich zranění. Ublížil tak jinému na zdraví (J. B., J. B.) a tímto svým jednáním měl porušit povinnosti stanovené v § 18 odst. 1 zák.č. 361/2000 Sb. Dále k témuž jednání byli předvolání svědci: B. J. B. J., B. T., M. K., P. K. Obviněný I. B. byl seznámen, stejně jako jeho zástupce JUDr. Karel Polák, se spisovým materiálem a po seznámení s předmětem řízení a důkazy obviněný I. B.uvedl jako dne 28.7.2011, jako shora - bod 10). Svědkyně J. B. uvedla mimo jiné, že 23.6.2011 poté, co nastoupila do autobusu, řidič se rozjel, jel velmi rychle. Pak se blížil k semaforu, prudce zabrzdil. Vyletěla ke dveřím. Tašky se rozsypaly, spadla, ucítila, že má něco s rukou a nohou – levá strana. Otevřela se půlka prostředních dveří. Dítě, které sedělo na sedačce vedle ní, spadlo a ona ho zachytila, aby nevypadlo ze dveří. Začala brečet, protože jí to bolelo. Její holka začala řvát, ať zastaví, i ostatní lidé, že mamka spadla. Dvě paní, které tam seděly, ji přišly zvednout. Nemohla natáhnout ani nohu ani ruku. Holka sbírala věci. Pak se to rozjelo, na křižovatce stáli asi 3 minuty. Pak se rozjel, bolelo jí to, nemohla málem vystoupit. Pomohly jí dvě paní vystoupit. Křičela na řidiče, jak to jezdí. Pak jely do nemocnice, žádala pro řidiče, aby byl potrestán kvůli bolesti, kterou si vytrpěla, ať se to příště nikomu nestane. Uvedla, že se teď bojí jezdit autobusem. Když stála v autobuse, držela se oběma rukama jednak svislé a jednak vodorovné tyče. Svědkyně J. B. vypověděla totožně se svou výpovědí ze dne 26.7.2011, která je uvedena pod bodem 9) shora. Svědek P. K. vypověděl jako pod bodem 8) odůvodnění a dodal, že když autobus zabrzdil, přehodilo jej to na ty sedačky, které jsou orientovány do protivky. Nikdo na nich neseděl. Nepostřehl, že by se řidič ptal, co se stalo, jestli je někdo zraněn. Lidé křičeli jeden přes druhého, nebylo slyšet, kdo co konkrétně říká. Vznikl chaos. Řidič na vzniklou situaci nereagoval ani na další zastávce. Svědek M.K. vypověděl jako shora pod bodem 7) odůvodnění, doplnil, že když autobus zabrzdil, tak nezůstal normálně sedět. Neuhodil se. Paní, která spadla vepředu, se hádala s řidičem. Řidič pokračoval dál v jízdě. Svědkyně T. B. se k ústnímu jednání nedostavila, její neúčast omluvila J. B. tím, že T.B. nastoupila do práce. 15) Rozhodnutím ze dne 25.10.2011 Magistrát města Frýdku-Místku, odbor dopravy a silnič. hospodářství, odd. dopravně-správních agend, pracoviště Palackého 115, Frýdek-Místek uznal žalobce vinným z přestupků podle § 22 odst. 1 písm. h/ a § 22 odst. 1 písm. l/ zák.č. 200/1990 Sb., kterých se žalobce dopustil tím, že dne 23.6.2011 v 11.10 hod. na ul. Revoluční ve Fr.-Místku řídil autobus Karosa spz X a při přijíždění ke křižovatce s ulicí Bruzovská nepřizpůsobil rychlost jízdy vlastnostem vozidla, přepravovaným osobám a situaci na řízené křižovatce a prudce zabrzdil, když před ním jedoucí blíže nezjištěné nákladní vozidlo brzdilo a dobrzdilo na signál se žlutým světlem „Pozor!“. Při prudkém zabrzdění autobusu došlo k pádu dvou cestujících v autobuse – J. B., která stála u středových dveří a J.B., která seděla na zadním sedadle – a došlo k jejich zranění. Ublížil tak jinému na zdraví. J. B. – podvrtnutí bedrokřížového skloubení vlevo, pohmoždění předloktí vlevo, pohmoždění kolene vlevo, J. B. – zhmoždění levého ramene, zhmoždění bérce s oděrkami vlevo. Vozidlo neprodleně nezastavil, neprodleně dopravní nehodu neoznámil policistovi, z místa dopravní nehody odjel. Tímto svým jednáním porušil povinnosti stanovené v § 18 odst. 1, § 47 odst. 2 písm. a/ a odst. 4 písm. a/, b/, c/ zák.č. 361/2000 Sb., za což dle § 11 a § 22 odst. 4 zák.č. 200/1990 Sb. byla uložena pokuta ve výši 28.000,- Kč a zákaz činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu 12-ti měsíců. Dále byla uložena povinnost nahradit náklady spojené s projednáním přestupku ve výši 1.000,- Kč. V odůvodnění rozhodnutí správní orgán I. stupně uvedl, z jakých podkladů při rozhodování vycházel. Konstatoval, že z protokolu o dopravní nehodě bylo zjištěno, že k dopravní nehodě došlo na křižovatce silnic II/473 v čtvrtém kilometru – ul. Revoluční a Bruzovská – a místních komunikací – ul. TGM a Radniční – křižovatka Průsečná, čtyřramenná, v době dopravní nehody řízená světelným signalizačním zařízením. Nejvyšší dovolená rychlost je stanovena obecnou úpravou 50 km/h. Vozovka je suchá, neznečištěná, v dobrém technickém stavu. Autobus Karosa se nenachází v konečném postavení po dopravní nehodě, při dopravní nehodě nedošlo k jeho poškození. Požití alkoholu bylo u řidiče vyloučeno orientační dechovou zkouškou provedenou přístrojem Dräger. Dle lékařské zprávy J. B. utrpěla podvrtnutí bedrokřížového skloubení vlevo, pohmoždění předloktí vlevo, pohmoždění kolene vlevo. Poranění odpovídá mechanismu úrazu. Z lékařské zprávy ze dne 13.7.2011 vyplynulo, že J. B. utrpěla zhmoždění levého ramene, zhmoždění bérce s oděrkami vlevo. Poranění odpovídá mechanismu úrazu. Správní orgán I. stupně citoval v odůvodnění část výpovědi žalobce při ústním jednání dne 3.10.2011 a taktéž výpovědi svědků J. B., J. B., P. K. a T. K. Dále správní orgán uvedl, že příčinou dopravní nehody bylo podle svědků i samotného řidiče autobusu nepřizpůsobení rychlosti jízdy vlastnostem vozidla, přepravovaným osobám a situaci na řízené křižovatce, kdy řidič na ul. Revoluční ve Fr.-Místku řídil autobus Karosa spz X a při přijíždění ke křižovatce ul. Bruzovská prudce zabrzdil, když před ním jedoucí blíže nezjištěné nákladní vozidlo brzdilo a dobrzdilo na signál se žlutým světlem „Pozor!“. Řidič potvrdil, že nestačilo jedno zabrzdění, ale musel prudce zabrzdit. Správní orgán vyhodnotil jednání řidiče I. B. jako jednání nedbalostní, když jako držitel řidičského oprávnění skupiny D věděl, že rychlejší jízdou před řízenou křižovatkou může porušit nebo ohrozit zájem chráněný zákonem – život a zdraví cestujících, ale bez přiměřených důvodů spoléhal na to, že tento zájem neporuší. Nebezpečnost činu pro společnost správní orgán spatřoval v tom, že I.B. svým způsobem jízdy při řízení autobusu hromadné dopravy zapříčinil zranění dvou cestujících. Léčení těchto zranění bylo dlouhodobějšího charakteru, přičemž zdraví je jednou z nejvýznamnějších hodnot. Správní orgán dále uvedl, že vzhledem k situaci nastálé po prudkém zabrzdění v autobuse měl a mohl I.B. předpokládat, že došlo k porušení zájmu chráněného zákonem – zranění cestujících, tedy dopravní nehodě a měl tak učinit zadost povinnostem stanovených zákonem o provozu na pozemních komunikacích. V tomto případě správní orgán považoval jednání I. B. rovněž za nedbalostní, ale nevědomé. Nebezpečnost činu pro společnost spatřoval v tom, že při ošetření zraněných cestujících došlo k prodlení a nemohlo být s šetřením dopravní nehody započato ihned. Správní orgán považoval za prokázané, že I. B. svým jednáním naplnil skutkovou podstatu přestupků podle § 22 odst. 1 písm. h/ a podle § 22 odst. 1 písm. l/ zák. č. 200/1990 Sb. Při určení druhu sankce postupoval v souladu s § 12 zák. č. 200/1990 Sb. Uvedl, že za přísněji postižitelný přestupek je možné uložit pokutu od 10.000-20.000,- Kč a zákaz činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel v délce od 12-ti do 24 měsíců. Při stanovení výše sankce přihlédl správní orgán zejména k tomu, že I. B. svým jednáním hrubě porušil zásadní povinnosti stanovené účastníkům silničního provozu a ohrozil tak nejen sebe, ale i život, zdraví a majetek ostatních účastníků provozu na pozemních komunikacích, i když jeho jednání bylo „pouze“ nedbalostní. Jako přitěžující okolnost vzal skutečnost, že došlo ke zranění dvou osob a zároveň došlo k ohrožení ostatních cestujících. Jako přitěžující posoudil správní orgán skutečnost, že I.B. byl řidičem prostředku hromadné dopravy přepravujícího cestující. Dle evidenční karty řidiče jsou v kartě evidována dvě přestupková jednání nedosahující typové nebezpečnosti přestupku, proběhly 23.6.2011, navíc jsou ve velkém rozestupu. Pokutu ve výši 28.000,- Kč a zákaz činnosti v délce 12 měsíců považoval správní orgán za přiměřený, odpovídající závažnosti přestupkového jednání. 16) Proti rozhodnutí správního orgánu I. stupně podal obviněný z přestupku odvolání, ve kterém uvedl, že nesouhlasí se závěrem správního orgánu, že naplnil skutkovou podstatu přestupku dle § 22 odst. 1 písm. h/ a l/ zák. č. 200/90 Sb. Rovněž nesouhlasil se závěrem správního orgánu, že svým jednáním porušil povinnosti stanovené v § 18 odst. 1, § 47 odst. 2 písm. a/ a odst. 4 písm. a/, b/, c/ zák. č. 361/2000 Sb. Uvedl, že trvá na tom, že před nehodou jel přiměřenou rychlostí, měl dostatečný rozestup od před ním jedoucího vozidla a plně se věnoval řízení. Namítal, že správní orgán dospěl k závěru, že jel nepřiměřenou rychlostí, aniž by náležitě posoudil charakter vozovky. Uvedl, že pokud by správní orgán věnoval náležitou pozornost tomuto případu, mohl si ověřit jeho tvrzení o rychlosti jízdy vyhodnocením rychloměrného proužku na tachometru, což neudělal. Namítal, že správní orgán nevyhodnocoval okolnost, zda zastavení před ním jedoucí velké cisterny bylo důvodné či nikoliv a uvedl, že řidič jedoucí za takto rozměrným vozidlem nemá možnost kontroly světelné signalizace a musí spoléhat na správný postup jízdy před ním jedoucího vozidla. Dle jeho názoru správní orgán měl vyhodnotit i otázku, zda před ním jedoucí vozidlo zastavilo důvodně či nikoliv a také měl vyhodnotit technické řešení dané křižovatky. Nesouhlasil se závěrem správního orgánu, že situace, která nastala 23.6.2011 v 11.10 hod. na ul. Revoluční, je dopravní nehodou ve smyslu ust. § 47 zák. č. 361/2000 Sb. Uvedl, že mezi autobusem, který řídil a cisternou, nedošlo k žádnému kontaktu. Vozidlo zastavilo celým svým půdorysem na vozovce, takže dle jeho názoru nešlo o dopravní nehodu ve smyslu § 47 zák. č. 361/2000 Sb. Dále uvedl, že poté, co autobus zastavil, ptal se cestujících, zda někdo utrpěl zranění. Nikdo zranění neohlásil, připustil, že nelze vyloučit, že v rámci určitého zmatku v autobuse lidé k jeho výzvě nepřikládali větší význam. Namítal, že správní orgán rovněž nevyhodnocoval případnou spoluvinu cestujících. Konstatoval, že problematika bezpečné vzdálenosti mezi vozidly je problematikou složitou a bezpečná vzdálenost ve městě je posuzována podle jiných kritérií než bezpečná vzdálenost mimo město nebo na dálnici. Připustil, že svým jednáním mohl do jisté míry porušit ust. § 4 písm. b/ zák. č. 361/2000 Sb. s tím, že jeho jednání nelze posuzovat jako hrubé porušení jeho povinností. Uložený trest považoval za nepřiměřeně přísný. Navrhoval zrušení napadeného rozhodnutí a vrácení věci správnímu orgánu I. stupně k dalšímu řízení. 17) Magistrát města Frýdku-Místku předložil odvolání ve věci přestupku I.B. dne 10.11.2011 Krajskému úřadu Moravskoslezského kraje, odbor dopravy a silnič. hospodářství. 18) Žalovaný rozhodnutím ze dne 9.12.2011 č.j. MSK 197157/2011 přezkoumal rozhodnutí vydané Magistrátem města Frýdku-Místku, odboru dopravy a silničního hospodářství sp. zn. MMFM_S 13586/2011/ODaSH/Seh ze dne 25.10.2011 a rozhodl, že odvolání zamítá a napadené rozhodnutí potvrzuje. V odůvodnění rozhodnutí žalovaný uvedl, z jakých podkladů vycházel. Uvedl, že se ztotožňuje s rozhodnutím správního orgánu I. stupně, když z obsahu spisového materiálu vyplývá, že obviněný se předmětných přestupků skutečně dopustil. Správní orgán I. stupně zjistil takový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti, přičemž za relevantní považoval zejména listinné důkazy a svědecké výpovědi osob, které se nacházely v autobuse, v předmětný den, v okamžiku přestupkového jednání obviněného. Žalovaný uvedl, že se neztotožňuje s námitkami obviněného, uvedenými v jeho odvolání, neboť jsou nedůvodné. Poukázal na ust. § 18 odst. 1 zákona o silničním provozu. Konstatoval, že obviněný v rámci své výpovědi u ústního jednání 3.10.2011 mimo jiné uvedl, že poté, co prudce zabrzdil, ozval se v autobuse křik. Podíval se, jak někteří cestující sbírají tašky. Obviněný sám uvedl, že musel autobus dobrzdit z toho důvodu, že nezjištěné nákladní vozidlo jedoucí před ním prudce zastavilo. Svědkyně J. B.ve své svědecké výpovědi ze dne 3.10.2011 uvedla, že na křižovatce čekal autobus asi 3 minuty, než se znovu rozjel. Je důvodné se domnívat, že obviněný v okamžiku, kdy prudce zabrzdil a kdy se díval, jak někteří cestující sbírají tašky, musel zaznamenat i s ohledem na časovou prodlevu od zabrzdění autobusu a jeho opětovného rozjetí (3 minuty) rovněž to, že svědkyně J. B., stojící u prostředních dveří, po prudkém zabrzdění upadla a dále rovněž to, že svědkyně J. B., sedící na zadním vyvýšeném sedadle, po prudkém zabrzdění upadla až ke schodům, po nichž se vystupuje z autobusu. Pokud obě uvedené svědkyně v autobuse upadly, aniž by byly připraveny na takovou událost, pak je jen obtížně důvodné se domnívat, že by se po pádu zvedly tak rychle, že by to nestihl obviněný zaznamenat, když obviněný sám tvrdí, že po zabrzdění se díval za sebe a viděl, jak někteří cestující sbírají tašky. Obviněný uvedl, že po zabrzdění se ozval v autobuse křik a svědek Koulák navíc uvedl, že lidé křičeli jeden přes druhého, kdy nebylo slyšet, kdo co konkrétně říká a vznikl chaos. Na základě vzniklého chaosu a křiku cestujících v autobuse se měl obviněný intenzivněji zabývat tím, zda se některému z cestujících nepřihodilo zranění či úraz. Proti tvrzení obviněného, že po prudkém zabrzdění autobusu se cestujících ptal, jestli se někomu něco nestalo, stojí svědecké výpovědi cestujících, kteří byli vyslechnuti v rámci ústního jednání dne 3.10.2011. Žalovaný vzal za prokázáno, že obviněný porušením povinnosti stanovené v ust. § 18 odst. 1 zákona o silničním provozu naplnil skutkovou podstatu přestupku dle ust. § 22 odst. 1 písm. h/ zákona o přestupcích, neboť způsobil dopravní nehodu, při které bylo jinému ublíženo na zdraví. Vzhledem k tomu, že obviněný na vzniklou situaci nijak nereagoval, kdy i ze svědeckých výpovědí cestujících vyplývá, že ani na další zastávce se obviněný nijak nezajímal o to, zda je některý z cestujících zraněn a pokračoval dál v jízdě, je zřejmé, že obviněný naplnil rovněž skutkovou podstatu přestupku dle ust. § 22 odst. 1 písm. l/ zákona o přestupcích, neboť porušil povinnosti uvedené v ust. § 47 odst. 2 písm. a/ a odst. 4 písm. a/, b/, c/ zákona o silničním provozu. K námitce obviněného, že měl před nehodou jet přiměřenou rychlostí a měl mít dostatečný rozestup od před ním jedoucího vozidla, žalovaný uvedl, že tyto námitky jsou nedůvodné. Pokud by obviněný měl skutečně dostatečný rozestup od vozidla jedoucího před ním, pak by nebyl nucen prudce přibrzdit a nedošlo by tak následně k pádu a zranění cestujících v autobuse. Vyhodnocení rychlosti z rychloměrného proužku na tachometru autobusu, které obviněný navrhl jako důkaz, by dle žalovaného nemohlo nic změnit na té skutečnosti, že obviněný musel prudce zabrzdit, čímž způsobil jinému ublížení na zdraví. Jako nepřiléhavá argumentace se žalovanému jevilo tvrzení obviněného v odvolání, že pokud jede řidič za rozměrným vozidlem, tak vlastně nemá možnost kontroly světelné signalizace a musí se spoléhat na správný postup jízdy před ním jedoucího vozidla. V situaci, kdy se obviněný blížil ke světelné křižovatce, kdy navíc přejížděl do levého odbočovacího pruhu, na ulici Bruzovskou, měl si počínat tak, aby nebyl nucen jednak prudce brzdit a jednak tak, aby měl dostatečný rozhled a přehled o situaci na světelné křižovatce. Žalovaný uvedl, že řidič vozidla se nemá při jízdě po pozemních komunikacích, kdy nemá možnost kontroly světelné signalizace řídit toliko postupem jízdy před ním jedoucího vozidla, ale především se má po pozemních komunikacích pohybovat tak, aby byl schopen poté, kdy se ke světelné signalizaci již přiblíží, na tuto reagovat zákonem stanoveným způsobem. Tedy měl jet jen takovou rychlostí, aby byl schopen zastavit vozidlo na vzdálenost, na kterou by měl rozhled. Následkem jednání řidiče nakonec nebyla srážka s nákladním vozidlem jedoucím před ním, ale ublížení na zdraví cestujících v autobuse, kteří vlivem prudkého zabrzdění v autobuse upadli. K okolnosti, že správní orgán I. stupně nevyhodnocoval, zda zastavení vozidla jedoucího před autobusem bylo důvodné či nikoliv, uvedl, že o tomto vozidle nejsou k dispozici žádné relevantní údaje, přičemž není důvodné se domnívat, že by řidič nezjištěného nákladního vozidla jedoucího před autobusem náhle snížil rychlost jízdy nebo náhle zastavil. Bylo to jednání obviněného, které mělo za následek zranění cestujících v autobuse, a nikoliv jednání neznámého řidiče z nezjištěného nákladního vozidla jedoucího před autobusem. K námitce obviněného, že situace, která se stala dne 23.6.2011 v 11.10 hod. na ul. Revoluční není dopravní nehodou ve smyslu ust. § 47 odst. 1 zákona o silničním provozu, žalovaný uvedl, že se o dopravní nehodu jedná. Předmětná událost se stala v provozu na pozemních komunikacích a došlo při ní ke zranění osoby v přímé souvislosti s provozem vozidla v pohybu. K další námitce, že správní orgán I. stupně nevyhodnocoval případnou spoluvinu cestujících v autobuse, kteří mají rovněž povinnost v souvislosti se svou přepravou ve veřejném dopravním prostředku, správní orgán uvedl, že považoval tuto námitku za nedůvodnou neboť zavinění cestujících, kteří utrpěli zranění, ze spisového materiálu nevyplývá. Svědkyně B. seděla na vyvýšeném zadním sedadle, svědkyně J. B. stála sice u prostředních dveří, ale držela se oběma rukama jednak svislé a jednak vodorovné tyče. Je zřejmé, že svědkyně neporušily povinnosti vyplývající z přepravního řádu. K námitce žalobce, že jeho jednání není možné posuzovat jako hrubé porušení jeho povinností, ale pouze jako běžné porušení povinností, což má být údajně sankcionováno jiným způsobem, žalovaný odkázal na ust. § 22 zákona o přestupcích a § 18 odst.1, 47 odst. 2 písm. a/ a odst. 4 písm. a/, b/, c/, § 57 odst. 1 zákona o silničním provozu. Závěrem se žalovaný zabýval sankcí za uvedené přestupky. Ztotožnil se s úvahou správního orgánu I. stupně o výši uložené sankce. III. Podle ustanovení § 23 odst. 1 písm. f) zákona č. 200/1990 Sb. přestupku se dopustí ten, kdo jako řidič vozidla při kontrole není držitelem dokladů, předložil neplatný doklad nebo nepředložil doklady požadované zvláštním právním předpisem, nevede stanoveným způsobem záznam o době řízení, bezpečnostních přestávkách a době odpočinku, záznam o provozu vozidla nebo nedodržuje stanovené doby řízení, bezpečnostních přestávkách a době odpočinku, nepředložil záznam o době řízení, bezpečnostních přestávkách a době odpočinku nebo záznam o provozu vozidla požadovaných zvláštním právním předpisem. Podle písm. g) téhož ustanovení přestupku se dopustí ten, kdo jako řidič vozidla při přepravě nebezpečných věcí podle právního předpisu nemá řádné osvědčení o zvláštním školení řidiče, nezajistí označení vozidla, není vybaven podle právních předpisů povinnou výbavou, poruší zákaz nakládky a vykládky stanovených nebezpečných věcí na veřejně přístupných místech, přepravuje ve vozidle osoby způsobem odporujícím právním předpisům, poruší ustanovení o zastavení a stání vozidel a o dozoru nad vozidly při parkování nebo nedodrží trasu, pokud je předepsána. Podle odst. 2 za přestupek podle odstavce 1 písm. a) až e) lze uložit pokutu do 5 000 Kč a za přestupek podle odstavce 1 písm. f) až h) pokutu do 10 000,- Kč; zákaz činnosti od šesti měsíců do jednoho roku lze uložit za přestupek podle odstavce 1 písm. b), d) a f). Podle ustanovení § 36 odst. 1 z. č. 500/2004 Sb. nestanoví-li zákon jinak, jsou účastníci oprávněni navrhovat důkazy a činit jiné návrhy po celou dobu řízení až do vydání rozhodnutí; správní orgán může usnesením prohlásit, dokdy mohou účastníci činit své návrhy. Podle odst. třetího téhož ustanovení nestanoví-li zákon jinak, musí být účastníkům před vydáním rozhodnutí ve věci dána možnost vyjádřit se k podkladům rozhodnutí; to se netýká žadatele, pokud se jeho žádosti v plném rozsahu vyhovuje, a účastníka, který se práva vyjádřit se k podkladům rozhodnutí vzdal. Podle § 50 odst. 1 z. č. 500/2004 Sb. podklady pro vydání rozhodnutí mohou být zejména návrhy účastníků, důkazy, skutečnosti známé správnímu orgánu z úřední činnosti, podklady od jiných správních orgánů nebo orgánů veřejné moci, jakož i skutečnosti obecně známé. Podle odst. třetího téhož ustanovení správní orgán je povinen zjistit všechny okolnosti důležité pro ochranu veřejného zájmu. V řízení, v němž má být z moci úřední uložena povinnost, je správní orgán povinen i bez návrhu zjistit všechny rozhodné okolnosti svědčící ve prospěch i v neprospěch toho, komu má být povinnost uložena. Podle odst. 4 téhož ustanovení pokud zákon nestanoví, že některý podklad je pro správní orgán závazný, hodnotí správní orgán podklady, zejména důkazy, podle své úvahy; přitom pečlivě přihlíží ke všemu, co vyšlo v řízení najevo, včetně toho, co uvedli účastníci. IV. Rozhodování o zákonnosti napadeného aktu znamená při konkrétních žalobních námitkách směřujících do nedostatečně zjištěného skutkového stavu to, že soud v mezích žalobních bodů zkoumá, zda okruh skutečností, které v řízení měly být zjišťovány, byl zjištěn v postačujícím rozsahu, zda se tak stalo s použitím zákonných důkazních prostředků a způsobem, který neodporuje procesnímu předpisu a zda skutkový stav, který správní orgán takto zjistil a na jehož základě rozhodoval, má v provedených důkazech postačující oporu. V daném případě dospěl soud k závěru, že žaloba není důvodná. Jak vyplývá z obsahu správního spisu žalovaného, ale i z výpovědi žalobce, žalobce jako řidič autobusu Karosa SPZ X dne 23.6.2011 v 11.10 hod. na ul. Revoluční ve Frýdku- Místku řídil autobus Karosa spz X a při přijíždění ke křižovatce s ulicí Bruzovská prudce zabrzdil (a tedy nepřizpůsobil rychlost jízdy vlastnostem vozidla, přepravovaným osobám a situaci na řízené křižovatce, když před ním jedoucí blíže nezjištěné nákladní vozidlo brzdilo a dobrzdilo na signál se žlutým světlem „Pozor!“, přičemž při prudkém zabrzdění autobusu došlo k pádu dvou cestujících v autobuse – J. B, která stála u středových dveří a J.B., která seděla na zadním sedadle – a došlo k jejich zranění. Tvrdil-li žalobce, že prudce zabrzdil poté, co před ním jedoucí blíže nezjištěné nákladní vozidlo brzdilo, pak soud uvádí, že i v přestupkovém řízení má obviněný z přestupku povinnost v souladu s § 52 správního řádu z roku 2004 prokázat, co sám tvrdí, má-li správní orgán z jeho tvrzení vycházet. Žalobce se tak dopustil přestupků podle § 22 odst. 1 písm. h/ a § 22 odst. 1 písm. l/ zák.č. 200/1990 Sb. Při prudkém zabrzdění autobusu došlo k pádu dvou cestujících v autobuse – J. B. a J. B. a k jejich zranění. Ublížil tak jinému na zdraví. U J. B. došlo k podvrtnutí bedrokřížového skloubení vlevo, pohmoždění předloktí vlevo, pohmoždění kolene vlevo, a u J. B. k zhmoždění levého ramene, zhmoždění bérce s oděrkami vlevo. Žalobce vozidlo neprodleně nezastavil, neprodleně dopravní nehodu neoznámil policistovi, z místa dopravní nehody odjel. Tímto svým jednáním porušil povinnosti stanovené v § 18 odst. 1, § 47 odst. 2 písm. a/ a odst. 4 písm. a/, b/, c/ zák. č. 361/2000 Sb., za což dle § 11 a § 22 odst. 4 zák. č. 200/1990 Sb. byla uložena pokuta ve výši 28.000,- Kč a zákaz činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu 12-ti měsíců. Dále byla uložena povinnost nahradit náklady spojené s projednáním přestupku ve výši 1.000,- Kč. Rozhodnutí žalovaného je přezkoumatelné, výrok rozhodnutí je srozumitelný, v odůvodnění rozhodnutí se žalovaný podrobně zabývá jednotlivými skutky, vyjadřuje se k průběhu správního řízení před správním orgánem prvého stupně, vč. provedených důkazů a rovněž se zabývá výši sankce uloženou za spáchání přestupků. K námitkám žalobce soud uvádí, že dopravní nehoda na pozemních komunikacích je událost, při níž dojde k usmrcení nebo zranění osoby nebo ke škodě na majetku v přímé souvislosti s provozem vozidla v pohybu (§ 47 odst.1 zákona o silničním provozu). Žalobce neprokázal, že by byl v průběhu správního řízení na svých právech zkrácen ani jakým způsobem se tak mělo stát. Namítal-li žalobce, že správní orgány nevzaly v úvahu jeho připomínky a vyjádření, je tato námitka v rozporu s obsahem správního spisu (výpověď žalobce i svědků, jak jsou uvedeny výše). Není pochyb o tom, že odvolací orgán vypořádal všechny odvolací námitky, tedy že rozhodl o celém předmětu řízení. Krajský soud se se závěry žalovaného ztotožňuje. Pro úplnost soud dodává, že jednání žalobce naplňuje i tzv. materiální znak přestupku – společenskou škodlivost, když byl porušen zájem stanovený zákonem. Z okolností případu je zřejmé, že jednání žalobce vykazuje formální znaky skutkové podstaty přestupku, a zároveň došlo k porušení právem chráněného zájmu. Soud zdůrazňuje, že řidič vozidla je povinen při účasti na provozu na pozemních komunikacích sledovat situaci v provozu na pozemních komunikacích. V situaci, kdy se žalobce blížil ke světelné křižovatce, měl si počínat tak, aby měl dostatečný rozhled a přehled o situaci na světelné křižovatce a nemusel prudce brzdit. Navíc žalobce, jako řidič autobusu, znal trasu, po které jezdil a již z toho důvodu mohl předpokládat, že na světelné křižovatce může některé vozidlo, z důvodu změny světla, na světelné signalizaci brzdit. Svou jízdu měl tomuto přizpůsobit. Jestliže po prudkém brzdění autobusu vznikl v autobuse chaos a křik, žalobce na tuto situaci nereagoval přiměřeným způsobem. Žalobce si měl ověřit, zda nedošlo ke zranění cestujících, a to zvláště za situace, kdy se z autobusu ozýval křik. Za situace, kdy došlo ke zranění cestujících, měl neprodleně ohlásit dopravní nehodu policistovi, zdržet se jednání, které by bylo na újmu řádného vyšetření dopravní nehody. Žalobce však pokračoval v jízdě po stanovené trase linky. Vytýkal-li žalobce správnímu orgánu, že dospěl k závěru, že jel nepřiměřenou rychlostí, pak soud se s tímto závěrem správního orgánu ztotožňuje. Pokud by totiž žalobce jel přiměřenou rychlostí, nemusel by reagovat při řízení autobusu veřejné dopravy tak, jak reagoval, tj. prudce brzdit. Krajský soud dospěl k závěru, že okruh skutečností, které v řízení měly být zjišťovány, byl zjištěn v postačujícím rozsahu a s použitím zákonných důkazních prostředků a způsobem, který neodporuje procesnímu předpisu. Skutkový stav, který správní orgán takto zjistil a na jehož základě rozhodoval, má v provedených důkazech postačující oporu. Uložené sankce pak dle názoru soudu jsou přiměřené závažnosti přestupkového jednání, míře zavinění i osobě žalobce. Sankce za přísněji sankcionovaný přestupek nebyla stanovena v maximální možné výši. Pokud žalobce namítal, že uložená pokuta je pro něj za samou hranicí únosnosti, blíže toto tvrzení neodůvodnil ani nedoložil své osobní a majetkové poměry. Žalobce namítal v žalobě, že co lze považovat za běžnou událost v takovém provozu, správní orgán nesmyslně posoudil jako přestupky. Jak výše uvedeno, krajský soud se s tímto názorem žalobce neztotožňuje. Krajský soud považuje sankci, jak o ní rozhodl žalovaný správní orgán, za odpovídající zákonu. Soud odkazuje na odůvodnění žalovaného v této otázce, když s tímto odůvodněním se zcela ztotožňuje. Vzhledem k výše uvedenému, po provedeném řízení a dokazování, soud žalobu jako nedůvodnou zamítl (§ 78 odst. 7 s.ř.s.), přičemž rozhodoval v souladu s ust. § 51 s.ř.s. bez nařízení jednání. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud v souladu s ust. § 60 odst. 1 s.ř.s. tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu, když žalobce neměl ve věci úspěch a žalovanému, který byl v řízení úspěšný, jak vyplývá z obsahu spisu, náklady řízení nevznikly.

Poučení