24 C 91/2024 - 102

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 5 rozhodl soudkyní Mgr. Irenou Šťastnou ve věci žalobců: a) [Jméno žalobce A], narozený [Datum narození žalobce A] bytem [Adresa žalobce A] b) [Jméno žalobce B], narozená [Datum narození žalobce B] bytem [Adresa žalobce B] oba zastoupení advokátem [Jméno advokáta A] sídlem [Adresa advokáta A] proti žalovanému: [Jméno žalovaného], narozený [datum narození] bytem [Adresa žalovaného] zastoupený advokátem [Jméno advokáta B] sídlem [Adresa advokáta B] o odstranění neoprávněné stavby takto:

Výrok

I. Žalovaný je povinen odstranit na vlastní náklady stavbu [hodnota] postavenou na[Anonymizováno]pozemku žalobců parc.č. [hodnota] zapsaném u Katastrálního úřadu [adresa], Katastrální pracoviště [adresa], na LV č. [hodnota] pro obec [adresa] a katastrální území [adresa], do 30 dnů od nabytí právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobcům společně a nerozdílně náhradu nákladů řízení ve výši 21 335 Kč k rukám právního zástupce žalobců, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobci se žalobou podanou zdejšímu soudu dne 4.4.2024 ve znění doplnění z 4.6.2024 domáhají po žalovaném, aby na vlastní náklady odstranil stavbu č.ev. [hodnota] – rod. rekr. (dále též jen „Stavba“) postavenou na pozemku žalobců parc.č. [hodnota] (dále též jen „Pozemek“) zapsaném u Katastrálního úřadu [adresa], Katastrální pracoviště [adresa], na LV č. [hodnota] pro obec [adresa] a katastrální území [adresa], a to s odůvodněním, že žalobci jsou podílovými spoluvlastníky Pozemku (každý vlastní jeho id. ), žalovaný je vlastník Stavby nacházející se na Pozemku. Stavba byla vystavěna v roce 1936, když dle smlouvy z[Anonymizováno][datum] tehdejší vlastník Pozemku ([jméno FO]) pronajal tehdy prázdný Pozemek za stanovené nájemné na dobu 10 let. Žalobci původně uvedli, že Stavba byla vystavěna na cizím pozemku na základě práva stavebníka, které ho k tomu opravňovalo, avšak toto právo následně zaniklo, když stavebník tak od počátku věděl (vědět měl a mohl), že jeho právo k vybudování stavby je časově limitováno; v doplnění žaloby naopak uvedli, že z dostupných písemností pouze vyplývá, že právní předchůdce žalovaného vystavěl Stavbu na Pozemku bez souhlasu jeho tehdejšího vlastníka, když žalobci nedohledali žádné písemnosti, které by svědčily o udělení takového souhlasu. Následně však byly mezi vlastníky Pozemku a vlastníky Stavby uzavřeny nájemní smlouvy, které vždy na konkrétně vymezenou dobu Stavbu na cizím Pozemku legalizovaly, poslední taková smlouva byla uzavřena [datum] na dobu určitou 2 let s tím, že v případě jejího ukončení vlastník Stavby převzal povinnost Stavbu odstranit do konce nájemního období. V současné době mezi žalobci a žalovaným není uzavřena žádná smlouva, která by žalovaného opravňovala užívat Pozemek, žalovaný ani žalobcům ničeho neplatí; bezdůvodného obohacení za užívání Pozemku se žalobci domáhali v samostatných řízeních. Žalovaného vyzývali k uzavření nájemní smlouvy, v minulosti jej např. žádali i o odprodej Stavby (za jím zaplacenou kupní cenu), na což však žalovaný nepřistoupil. Žalobci se proto již domáhají odstranění Stavby.

2. Žalovaný nárok žalobců zcela neuznal s tím, že Stavbu nabyl na základě kupních smluv. Stavba je řádně zapsaná v katastru nemovitostí jako stavba pro rodinnou rekreaci, z důvodu principu materiální publicity údajů zapsaných v tomto veřejném seznamu je tak řádnou stavbou, když žalovaný jednal v dobré víře v tento zápis. Žalovaný nedisponuje žádnými listinami, které by dokládaly postavení Stavby jako trvalé, avšak již původní stavebník Stavby musel mít v dané době platné stavební povolení, stavební dozor a kolaudaci, když Stavbě bylo i přiděleno číslo evidenční, Stavba je proto stavbou řádnou a nikoli neoprávněnou; což plyne i z tohoto že žalobci se v dřívějších soudních řízeních domáhali zaplacení dlužného nájemného v souvislosti s užíváním Pozemku, tedy Stavbu nerozporovali a existovala nájemní smlouva na Pozemky; žalovaný sám opakovaně marně žádal o uzavření takové nájemní smlouvy. Žalovaný pak až na jednání soudu dne 19.12.2024 doplnil, že příp. též vydržel užívací právo Stavby k Pozemku. Žalovaný proto žádá zamítnutí žaloby.

3. Po provedeném dokazování má soud za prokázaný následující skutkový stav:

4. Žalobci jsou podílovými spoluvlastníky Pozemku (viz Výpis z katastru nemovitostí LV č. [hodnota] k.ú. [adresa], obec [adresa] z 13.2.2024, nesporná tvrzení účastníků) a žalovaný je na základě kupních smluv z 20.6.2022 a 6.2.2023 vlastníkem Stavby, která stojí na Pozemku (viz Výpis z katastru nemovitostí LV č. [hodnota] k.ú. [adresa], obec [adresa] z 13.2.2024, Výpis z katastru nemovitostí LV č. [hodnota] k.ú. [adresa], obec [adresa] z 13.2.2024, kupní smlouva z 20.6.2022, nesporná tvrzení účastníků); dle Kupní smlouvy z 20.6.2022 žalovaný jako kupující nabyl id. Stavby od jejího předchozího vlastníka [právnická osoba], IČO: [IČO] za kupní cenu 25 000 Kč s tím, že bylo výslovně uvedeno, že Stavba stojí na Pozemku jiných vlastníků, který není předmětem koupě. Stavba je aktuálně zjevně v dezolátním stavu a dlouhodobě neužívaná (viz nesporné fotografie Stavby).

5. Žalobci před podáním žaloby žalovaného vyzvali k odstranění Stavby (viz Předžalobní výzva z 24.1.2024 včetně doručenky datové zprávy).

6. Ohledně historie vybudování Stavby na Pozemku a jejího užívání vzal soud dále za prokázané:

7. Mezi tehdejšímu nájemci Stavby (tehdy označené jako „weekendová chata v katastru v [adresa]“) [jméno FO] a [jméno FO] a tehdejším vlastníkem Pozemku [jméno FO] byla dne 4.10.1936 sepsána smlouva, kterou se vlastnice Pozemku zavázala vybudovat tam popsanou přístupovou cestu a pro případ ukončení smlouvy o pronájmu Pozemku dříve než v r. 1946 se zavázala chatu na vlastní náklad rozebrat, převést a znovu postavit na místě, které určí majitel chaty (viz smlouva podepsaná [jméno FO], [jméno FO] a [jméno FO] dne 4.10.1936, nesporná tvrzení účastníků).

8. Stavba (tehdy označená jako „chata č.p. [hodnota] stojící na pozemku č. kat. [hodnota] zapsaném ve vložce č. [hodnota] k.ú. [adresa]“) byla Smlouvou trhovou z 22.5.1951 (mezi účastníky nespornou) prodána tehdejšími vlastníky [jméno FO] a [jméno FO] novým kupujícím [jméno FO] a [jméno FO].

9. Tehdejší vlastníci Stavby (tehdy označené jako „chata nouzové číslo [hodnota] v kat. úz. [adresa]“, resp. „chata postavená v roce 1936 na poz. parcele čís. [hodnota] v k.ú. [adresa]“) [jméno FO] a [jméno FO] a [jméno FO] a [jméno FO] požádali dne 23.5.1951 o dodatečnou kolaudaci a stavební povolení Stavby (viz Žádost o dodatečnou kolaudaci z 23.5.1951 podanou u Okresního národního výboru [adresa] včetně situačního plánku chaty a geometrického plánu z 25.10.1940, nesporná tvrzení účastníků).

10. Dle Karty rekreačních zařízení a objektů z 21.4.1975 [adresa], k.ú. [adresa] (mezi účastníky nespornou) byla Stavba evidována jako „chata“ „č.ev. [hodnota]“ na „pozemku v dočasném užívání“ s tím, že vlastníkem Pozemku je [jméno FO] a jeho „uživatel“ jsou [jméno FO] a [jméno FO], kteří byli označeni též jako „stavebníci“ dle „stavebního povolení č.j. [hodnota] z 24.5.1951“. 11. [jméno FO] a [jméno FO] bylo dne 12.11.1986 dle tehdejší evidence – karty rekreačních zařízení a objektů z r. 1975 úředně potvrzeno, že jsou vlastníky Stavby (tehdy označené jako „rekreační chata č.e. [hodnota]“) (viz Potvrzení [Anonymizováno] [jméno FO] z 12.11.1986, nesporná tvrzení účastníků).

12. Dle Sdělení Státního notářství pro [adresa], [hodnota] z 17.4.1987 (mezi účastníky nesporného) bylo úředně potvrzeno, že novým vlastníkem Stavby (tehdy označené jako „rekreační chata č.p. [hodnota] na pronajatém pozemku [adresa]“) se dle darovací smlouvy z 2.4.1987 stal [jméno FO].

13. Pozemek (tehdy označený jako „stav.parc. č. kat. [hodnota] zahrada č.kat. [hodnota] v k.ú. [adresa]“) byl dne 28.5.1996 tehdejšími vlastníky [jméno FO] a [jméno FO] pronajat nájemci [jméno FO] za účelem rodinné rekreace s tím, že na Pozemku „je umístěna rekreační chata“, a to na dobu určitou 3 let s možností prolongace a s výslovným uvedením, „že v případě ukončení smlouvy přebírá vlastník rekreačního objektu povinnost jeho odstranění do konce nájemního období“ (viz Smlouva o dočasném pronájmu pozemku v k.ú. [adresa] z 28.5.1996). Zcela obdobná nájemní smlouva ohledně Pozemku byla jeho tehdejšímu vlastníky [jméno FO] a [jméno FO] uzavřena dne 14.12.1999 s nájemcem [jméno FO], a to s účinností od 1.1.2000 na dobu dvou let s možností prolongace s tím, že bylo rovněž výslovně sjednáno, „že v případě ukončení smlouvy přebírá vlastník rekreačního objektu povinnost jeho odstranění do konce nájemního období“ (viz Smlouva o dočasném pronájmu pozemku v katastrálním území [adresa] z 14.12.1999).

14. Ze Sdělení Úseku výstavby Odboru výstavy, dopravy a životního prostřední Úřadu městské části [adresa] sp.zn. [spisová značka] z [datum] plyne, že ve spise stavebního úřadu se nenachází dokument, na základě kterého bylo Stavbě přiděleno č.ev., ani dokument, z něhož by bylo seznatelné, zda se jedná objekt charakteru trvalého nebo dočasného, k pasportizaci Stavby rovněž nedošlo, vlastník Stavby byl v roce 2023 bezvýsledně vyzýván k udržovacím pracím, které však nebyly nařízeny, neboť nebyl ohrožen veřejný zájem ani životy osob či zvířat.

15. Ohledně tvrzeného bezdůvodného obohacení za užívání Pozemku v řízení pouze vyplynulo z Rozsudků Obvodního soudu pro Prahu 10 z 21.9.2023, č.j. 35 C 46/2023-37 a z 16.3.2022, č.j. 21 C 108/2021-59, že žalobce a) se jako spoluvlastník Pozemku vůči tehdejším spolu/vlastníkům Stavby ([jméno FO], resp. [jméno FO] a [právnická osoba], IČO: [IČO]) úspěšně domáhal zaplacení jím požadovaných finančních částek z titulu užívání Pozemku spolu/vlastníky Stavby bez právního důvodu za období od 1.1.2021 do 31.12.2022, resp. za období již od[Anonymizováno]7.8.2019 do 6.10.2020, když tamní soud uzavřel, že spolu/vlastníci Stavby Pozemek v daném období užívali (již jen tím, že na Pozemku je postavena jejich Stavba, jejíž existence spolu/vlastníkům Pozemku brání Pozemek užívat) bez jakéhokoli právního důvodu, když spolu/vlastníky Pozemku dne 20.2.2021 navrhovaná nájemní smlouva (o pronájmu Pozemku) mezi účastníky nebyla uzavřena.

16. Z dalších provedených důkazů soud nezjistil žádné informace relevantní pro toto řízení. Soud dalšími důkazy řízení nedoplňoval, když zejména žalovaným navrhované výslechy žalovaného, příp. předchozích vlastníků Stavby považoval za nadbytečné, když nebylo dostatečně určitě tvrzeno, jaká zcela konkrétní skutková tvrzení mají tyto výslechy prokázat, zároveň však soud dále dospěl k závěru, že ani takto dále navrhované důkazy by nemohly ničeho změnit na níže uvedených závěrech, k nimž soud dospěl na základě provedených listinných důkazů, které soud považoval za věrohodné a dostatečné k náležitému zjištění skutkového stavu potřebného pro řádné rozhodnutí ve věci. Po takovém dokazování a zhodnocení všech důkazů jednotlivě a zejména v jejich vzájemné souvislosti dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná.

17. Právně soud věc posoudil podle ustanovení zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník ve znění účinném do 31.12.2013 (dále jen „obč. zák.“), a to s ohledem na to, že nárok žalobců na odstranění Stavby měl vzniknout právě za účinnosti tohoto zákona (konkrétně uplynutím doby trvání poslední sjednané nájemní smlouvy k Pozemku z 14.12.1999, tj. ke dni 1.1.2003), a to i dle ust. § 3028 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník ve znění účinném od 1.1.2024 (dále jen „o.z.“), dle něhož není-li dále stanoveno jinak, řídí se ustanoveními tohoto zákona i právní poměry týkající se práv osobních, rodinných a věcných; jejich vznik, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se však posuzují podle dosavadních právních předpisů.

18. Soud přitom dále vyšel z toho, že žalobci se žalobou podanou dne 4.4.2024 fakticky domáhají ochrany svého vlastnického práva s tím, že je do něj zasahováno i po účinnosti o.z. Pouze právní základ této ochrany vlastnického práva žalobců tak soud dále posoudil dle ust. § 1040 o.z., dle jehož odst. 1, kdo věc neprávem zadržuje, může být vlastníkem žalován, aby ji vydal.

19. Stavby na cizím pozemku pak byly výslovně řešeny pouze v ust. § 135c obč. zák. a násl., dle jehož odst. 1 zřídí-li někdo stavbu na cizím pozemku, ač na to nemá právo, může soud na návrh vlastníka pozemku rozhodnout, že stavbu je třeba odstranit na náklady toho, kdo stavbu zřídil (které však na daný případ, jak níže rozvedeno, nelze aplikovat).

20. V daném případě mezi účastníky nebylo sporu o tom a příslušnými výpisy z katastru nemovitostí bylo zcela prokázáno, že žalobci jsou vlastníky Pozemku a žalovaný je (od roku 2023 jediným vlastníkem Stavby, což je (jak plyne i z fotodokumentace) aktuálně zchátralý rekreační objekt postavený na Pozemku. Již při koupi Stavby tak žalovanému bylo známo (jak z informací z katastru nemovitostí, tak i např. z obsahu doložené kupní smlouvy z 20.6.2022), že Stavba stojí na cizím Pozemku.

21. Mezi účastníky je spor v zásadě pouze o to, zda žalovanému svědčí právní titul k užívání Pozemku žalobců umístěním Stavby v jeho vlastnictví.

22. Žalobci se domáhají odstranění Stavby s tím, že Stavba byla vystavěna (v roce 1936) buď bez souhlasu vlastníka Pozemku nebo příp. s jeho souhlasem, ale pouze na dobu výslovně časově omezenou, která uplynula nejpozději s koncem poslední nájemní smlouvy k Pozemku, pročež žalovaný nemá žádný právní titul k užívání Pozemku. Žalovaný namítá, že (byť k tomu nedisponuje žádnými listinami) Stavba musela mít v době výstavby platné stavební povolení a kolaudaci, má přiděleno číslo evidenční a je zapsaná v katastru nemovitostí, v důvěře v nějž žalovaný Stavbu koupil; Stavba proto dle něj nemůže být stavbou neoprávněnou.

23. Soud se proto dále zabýval ne/oprávněností Stavby, resp. okolnostmi jejího postavení na Pozemku a zejména jejím charakterem jako stavby buď trvalé nebo dočasné. K tomu zcela vyšel z ve věci k důkazu provedených listin (účastníky nesporovaných) zajištěných jak z katastru nemovitostí, tak z příslušného spisu stavebního úřadu. Z nich bylo v řízení zcela prokázáno, že Stavba byla postavena v roce 1936 (viz zejména smlouva z 4.10.1936 a žádost o dodatečnou kolaudaci z 23.5.1951), tj. za účinnosti Obecného zákoníku občanského z 1.6.1811 č. 946/1811 Sb.z.s., který zjevně připouštěl existenci staveb – domů i jako staveb dočasných, když naopak trvalé stavby-domy definoval jako věci nemovité tak, že se jedná např. o domy a jiné budovy, „které byly na zemi a půdě zřízeny s tím úmyslem, aby tam trvale zůstaly“ (viz ust. § 297).

24. V této věci však již z vlastního obsahu smlouvy z 4.10.1936 nade vší pochybnost plyne, že úmyslem původního stavebníka v souladu s úmyslem tehdejšího vlastníka Pozemku byla Stavba (tehdy pod označením „weekendová chata v katastru v [adresa]“) od počátku určena jako stavba pouze dočasná, u níž se počítá s jejím odstraněním, a to nejpozději v okamžiku ukončení smlouvy o nájmu Pozemku, který měl nastat nejdříve v roce 1946. Tyto skutečnosti lze bez dalšího dovodit právě ze zjevného obsahu smlouvy z 4.10.1936, když tato výslovně stanovuje, že pokud k ukončení (tam blíže neidentifikované ale dle logiky věci existentní) smlouvy o nájmu Pozemku dojde dříve než v roce 1946, vlastnice Pozemku Stavbu na vlastní náklady rozebere, přenese a znovu postaví na jiném pozemku určeném vlastníky Stavby. Lze tak uzavřít, že stavebník Stavby již v době jejího postavení zjevně věděl, že se jedná o stavbu pouze dočasnou, která bude při ukončení nájemní smlouvy k Pozemku „přenesena na pozemek jiný“, tj. že jeho oprávnění mít Stavbu umístěnou na Pozemku je odvislé od účinnosti nájemní smlouvy k Pozemku.

25. Tento charakter Stavby jako stavby dočasné pak byl potvrzen i právními nástupci původních vlastníků Stavby i Pozemku v dalších postupně uzavíraných nájemních smlouvách k Pozemku, konkrétně v nájemních smlouvách z 28.5.1996 a z 14.12.1999, které byly mimo jiné uzavřeny dávno po té, co již bylo Stavbě přiděleno původně „č.p.“, resp. „nouzové číslo [hodnota]“ (jak plyne z smlouvy trhové z 22.5.1951), resp. „č.e.“ [hodnota]“ (jak plyne z karty rekreačních zařízení a objektů z 21.4.1975); tedy je zjevné, že ani po přidělení ev. č. dle tehdy platných právních předpisů nedošlo žádným zákonným způsobem ke změně charakteru Stavby jako dočasné, čehož si její tehdejší vlastníci byli dle daných nájemních smluv vědomi.

26. Ze sdělení Úseku výstavby Odboru výstavy, dopravy a životního prostřední Úřadu městské části [adresa] sp.zn. [spisová značka] z 14.11.2024 pak dále pouze vyplývá, že příslušný stavební úřad neeviduje žádné jiné listiny, či jinak doložené skutečnosti, z nichž by bylo možno dovodit, zda je Stavba stavbou trvalou či dočasnou; tedy ani neeviduje zejména žádné např. stavební povolení/územní rozhodnutí atp., kterým by byl charakter Stavby změněn na stavbu trvalou.

27. Soud tak uzavřel, že v řízení bylo dostatečným způsobem prokázáno, že Stavba byla z vůle tehdejšího vlastníka Stavby i vlastníka Pozemku postavena od počátku jako stavba dočasná, a o takovémto jejím charakteru nebyly mezi předchozími vlastníky Stavby a Pozemku žádné pochybnosti ani při uzavření poslední účinné nájemní smlouvy k Pozemku z 14.12.1999, jejíž platnost skončila k 31.12.2002. Stavba tak v době svého vzniku byla zjevně stavbou oprávněnou.

28. Soud při učinění výše uvedeného závěru přihlédl i k tomu, že existenci staveb dočasných umožňoval jak po vybudování Stavby dále v dané době platný a účinný občanský zákoník č. 141/1950 tak, obč. zák., tak i obč. zák., v řízení pak ani nebyl tvrzen jakýkoli konkrétní právní titul, na jehož základě by se snad Stavba měla z dočasné stavby změnit na trvalou.

29. K dalším námitkám žalovaného, že Stavba byla zjevně zkolaudována, má řádné evidenční číslo a je zapsána do katastru nemovití pak soud pouze doplňuje, že v řízení nebylo ani tvrzeno, že by na Stavbu bylo vydáno stavební povolení jako na stavbu trvalou, naopak bylo prokázáno, že takovým povolením nedisponuje ani příslušný stavební úřad. Samotná skutečnost, že Stavba byla následně (v roce 1951, jak plyne z žádosti o dodatečnou kolaudaci) dodatečně stavebně povolena a zkolaudována pak nijak neprokazuje, že se jedná o stavbu trvalou, neboť i stavby dočasné za zákonných podmínek musí mít stavební povolení a kolaudaci, resp. stavební povolení ani kolaudační rozhodnutí nemá přímý vliv na charakter dočasnosti stavby, byla-li tato zřízena jako stavba dočasná a nebyla-li následně zákonným způsobem změněna na stavbu trvalou, když dočasnou stavbou zároveň může být i stavba spojená se zemí pevným základem (srovnej obdobně např. rozhodnutí Nejvyššího správního soudu č.j. 6 As 302/2016- 33, 10 As 200/2020 – 32).

30. Stejně tak charakter Stavby jako dočasné nemůže ovlivnit samo o sobě ani přidělení evidenčního čísla, které bylo historicky přidělováno i stavbám sloužícím např. k prozatímnímu nebo občasnému užívání bez ohledu na jejich dočasnost nebo trvalost (viz § 6 odst. 3 vyhl. č. 97/1961 Sb.), resp. i výslovně stavbám dočasným (viz § 31 zákona č. 128/2000 Sb., o obcích).

31. Stejně tak pouhý zápis v katastru nemovitostí není ve věci rozhodný, když dle ust. § 63 odst. 2 zákona č. 256/2013 Sb., o katastru nemovitostí platí, že i pokud se má za to, že jde o stavbu trvalou, katastrální úřad do katastru nemovitostí doplní, že se jedná o stavbu dočasnou, pokud tuto skutečnost doloží vlastník stavby nebo jiný oprávněný.

32. Na dočasném charakteru Stavby konečně nemůže nic změnit ani to, že se vlastníci Pozemku dříve domáhali bezdůvodného obohacení za užívání Pozemku vlastníky Stavby (viz rozsudky Obvodního soudu pro Prahu 10), když se jedná o zcela samostatný nárok (na vydání bezdůvodného obohacení) plynoucí výhradně z toho, že z důvodu postavení Stavby nemohli žalobci užívat vlastní Pozemek, a to nárok zcela nezávislý na tom, zda se jedná o stavbu dočasnou, trvalou, oprávněnou nebo neoprávněnou.

33. S ohledem na vše shora uvedené soud uzavřel, že výše uvedenými listinnými důkazy (zejména již smlouvou z 4.10.1936 a nájemními smlouvami z 28.5.1996 a 14.12.1999) bylo dostatečným způsobem prokázáno, že Stavba byla od počátku charakteru dočasného, její vlastníci tak byly oprávněni užívat ji pouze po dobu platnosti příslušné nájemní smlouvy k Pozemku a po jejím ukončení ji byli povinni na své náklady odstranit.

34. Soud proto dále postupoval v souladu s na výše popsaný případ zcela dopadající judikaturu Nejvyššího soudu ČR (např. rozhodnutí z 9.10.2000, sp.zn. 22 Cdo 1997/2000, či z 24.2.2015, sp.zn. 22 Cdo 83/2015), na kterou zcela odkazuje a dle níž na danou situaci, kdy Stavba byla od počátku stavbou oprávněnou, avšak oprávnění k jejímu umístění na Pozemku zaniklo ke dni uplynutí poslední platné nájemní smlouvy, tj. k 31.12.2002, nelze aplikovat ust. § 135c obč. zák. a násl., neboť tato ustanovení se týkají pouze staveb od počátku neoprávněných. Je tak třeba na danou věc aplikovat obecná ustanovení o ochraně vlastnického práva.

35. V dané věci Stavba byla postavena na cizím Pozemku od počátku na základě souhlasu tehdejšího stavitele a vlastníka Pozemku (jak nepřímo plyne již ze smlouvy z 4.10.1936), uděleného však pouze na dobu určitou - trvání nájemní smlouvy k Pozemku – původně minimálně do r. 1946. Následně byl souhlas vlastníků Pozemku s umístěním Stavby prokazatelně udělen ještě do 31.12.2002 dle nájemní smlouvy k Pozemku z 14.12.1999. Dále však již k udělení dalšího souhlasu vlastníků Pozemku s umístěním Stavby nedošlo, resp. v řízení udělení takového souhlasu ani nebylo tvrzeno. Stejně tak žalovaný v řízení ani řádně, určitě a konkrétně netvrdil ani případný jiný užívací titul k Pozemku, a to přes výslovnou výzvu soudu dle § 118a odst. 1, odst. 3 o.s.ř. učiněnou na jednání z 13.9.2024 (k níž pouze doplnil, že právní titul k postavení Stavby je ten, který byl užit pro její zápis do katastru nemovitostí – k čemuž se však soud vyjádřil výše; dle soudu pak na věc ani nelze aplikovat žalovaným předložené Stanovisko veřejného ochránce práv z 28.5.2007, sp.zn. 3230/2005/ VOP/JP, které se týká staveb nelegálních/nepovolených stavebním úřadem – o tento případ se však v dané věci nejedná). Žalovaný pak již pouze na jednání soudu dne 19.12.2024 bez dalšího uvedl, že příp. též vydržel blíže neidentifikované právo (patrně užívací) k Pozemku. K tomuto (zcela obecnému a povšechnému) tvrzení však soud již nemohl přihlížet, neboť se jednalo o úplné novum učiněné hluboce po koncentraci řízení.

36. Uplynutím účinnosti poslední dohody s vlastníkem Pozemku o povolení umístění Stavby, tj. k 31.12.2002, zaniklo právo žalovaného mít na Pozemku Stavbu umístěnou. Dalším umístěním Stavby je tak zasahováno do vlastnického práva žalobců k Pozemku, a vlastníci Pozemku tak jsou oprávněni domáhat se ochrany svého vlastnického práva ve smyslu ust. § 1040 o.z. (jak bylo koneckonců obsahově shodné i s dříve platným a účinným ust. § 126 obč. zák.). V tomto konkrétním případě jsou oprávněni domáhat se i odstranění Stavby (která je samostatnou nemovitou věcí), neboť již od výstavby Stavby byl vlastník Pozemku (a tedy i jeho právní nástupce) v dobré víře, že po uplynutí sjednaného času bude Stavba odstraněna a tedy bude opět moci zcela nerušení svůj Pozemek užívat. Na těchto závěrech pak nemůže ničeho změnit ani právní nástupnictví na straně vlastníků Stavby, když nelze brát k tíži vlastníka Pozemku, pokud právní předchůdce současnému vlastníku Stavby nesdělil/zamlčel skutečnosti podstatné pro užívání Stavby a cizího Pozemku, na kterém stojí.

37. Soud proto žalobě zcela vyhověl a žalovanému uložil Stavbu na vlastní náklady odstranit (a tím fakticky vyklidit Pozemek ve vlastnictví žalobců, do jejichž vlastnického práva žalovaný umístěním Stavby bez právního důvodu neoprávněně zasahuje).

38. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. a ve věci zcela úspěšným žalobcům přiznal plnou náhradu všech účelně vynaložených nákladů řízení. Ty jsou tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 5 000 Kč; dále odměnou advokáta za 5 úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, podání žaloby včetně doplnění, 2xúčast na jednání soudu) ve výši po 2 400 Kč/úkon podle § 9 odst. 1 ve spojení s § 12 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen „advokátní tarif“); dále náhradou hotových výdajů advokáta za 5 výše uvedených úkonů právní služby ve výši po 300 Kč/úkon podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu; a dále 21% DPH z odměn a náhrad ve výši 2 835 Kč, tj. celkem 21 335 Kč. Dále soud postupoval dle ust. § 149 odst. 1 o.s.ř. a § 160 odst. 1 o.s.ř.

Poučení