24 CO 120/2022 - 180

Rubrum

Krajský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Šárky Kamenické a soudců Mgr. Hany Říhové a Mgr. Pavly Peltrámové v právní věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] bytem [adresa], zastoupena advokátem, [anonymizováno] [jméno] [příjmení], sídlem [adresa], proti žalovanému: [osobní údaje žalovaného] bytem [adresa], zastoupen advokátem, [anonymizováno] [jméno] [příjmení], sídlem [adresa], o ochranu vlastnického práva, o odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu v Rakovníku ze dne 6. 12. 2021, č. j. 5 C 89/2020-146, takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku IV. mění tak, že se neukládá povinnost k náhradě separovaných nákladů řízení ve výši 4 854,52 Kč.

II. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výrocích II. a III. potvrzuje.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náklady odvolacího řízení ve výši 4 114 Kč, ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám [anonymizováno] [jméno] [příjmení], advokáta, se sídlem v [obec a číslo].

Odůvodnění

1. Shora označeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu žalobkyně, jíž se domáhala proti žalovanému uložení povinnosti vyklidit pozemek parc. [číslo] v k. ú. [obec] [anonymizována dvě slova] odstraněním veškerého elektrického ohrazení, ojetých pneumatik, odstavených motorových vozidel, přívěsných vozíků, ohrady pro prasata, včetně prasat samotných, stavebního materiálu, stavební suti, včetně eternitových desek, dřevěného materiálu, dřevěného odpadu, elektroodpadu a mobilního WC, do tří dnů od právní moci rozsudku. Výrokem II. tohoto rozsudku pak soud prvního stupně žalobě žalobkyně vyhověl v té části, v níž se domáhala uložení povinnosti žalovanému počínaje právní moci rozsudku zdržet se vstupu na pozemek parc. [číslo] v k. ú. [obec] [anonymizována dvě slova], pohybování se po tomto pozemku, ať už vlastní silou nebo motorovým vozidlem, umísťování věcí na tento pozemek, ať již ve vlastnictví žalovaného či třetích osob. Výrokem III. tohoto rozsudku o nákladech řízení mezi účastníky soud prvního stupně rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení a konečně výrokem IV. tohoto rozsudku soud prvního stupně uložil advokátovi žalobkyně, [anonymizováno] [jméno] [příjmení], povinnost uhradit žalovanému separované náklady řízení ve výši 4 854,52 Kč, do tří od právní moci rozsudku, k rukám [anonymizováno] [jméno] [příjmení], advokáta se sídlem v [obec a číslo], za zmařené soudní jednání dne [datum].

2. V důvodech svého rozhodnutí, jde-li o vyhovující výrok II. tohoto rozsudku, soud prvního stupně uvedl, že v situaci, kdy bylo z výsledků provedeného dokazování a i z vyjádření samotného žalovaného zjištěno to, že k datu podání žaloby žalobkyní k soudu projednávaný pozemek měli v podílovém spoluvlastnictví žalobkyně (spoluvlastnický podíl 2/3), [jméno] [příjmení] (spoluvlastnický podíl 1/6), [právnická osoba] – [právnická osoba], [IČO], se sídlem v [obec a číslo] (spoluvlastnický podíl 1/6), žalovaný na projednávaný pozemek vstupuje či vjíždí dlouhodobě, soustavně, opakovaně, a to sám, či se svým vozidlem, přináší a odnáší na něj věci, navenek vůči svému okolí vystupuje jako vlastník tohoto pozemku, řeže zde např. dříví, chodí zde krmit prasata, brání v možnosti užívání pozemku pachtýřce [jméno] [příjmení], objednal si posekání pozemku, je namístě uzavřít, že tak činí bez právního titulu, ať už vlastního či odvozeného. Vlastní právní titul k tomuto užívání projednávaného pozemku, rsp. jeho jím vymezené části, žalovaný ani netvrdil. Jde-li pak o jím tvrzený odvozený právní titul užívání pozemku, resp. jeho části, od souhlasu menšinového spoluvlastníka pozemku, a to [právnická osoba] – [právnická osoba], [IČO], který mu k tomuto měl být udělen ústně jednatelem této společnosti, což mu v řízení slyšený jednatel této společnosti ve své výpovědi potvrdil, tak ani tento souhlas jej nemůže, jako řádný titul, k tomuto jím vykonávanému užívání projednávaného pozemku v posuzované části způsobem, který byl zjištěn, opravňovat, za té zjištěné situace, že rozhodnutím většinových spoluvlastníků (žalobkyně a [jméno] [příjmení]) tohoto pozemku ohledně nakládání se společnou věcí byl předmětný pozemek propachtován pachtovní smlouvou ze dne [datum] na dobu od [datum] do [datum] pachtýřce [jméno] [příjmení]. V této otázce nakládání s pozemkem je pak přehlasovaný menšinový spoluvlastník ([právnická osoba] – [právnická osoba], [IČO], se sídlem v [obec a číslo]), který byl o tomto rozhodnutí většinových spoluvlastníků informován, pokud mu tuto informaci o rozhodnutí o uzavření pachtovní smlouvy žalobkyně zaslala dopisem doporučeně, prostřednictvím pošty, na adresu sídla společnosti v [obec a číslo], povinen respektovat. Pokud si tuto obsílku společnost nevyzvedla, pak tato skutečnost je dána ryze jen v poměrech této společnosti, jde tedy k její tíži. Ve vztahu k ostatním spoluvlastníkům projednávaného pozemku tato společnost neučinila žádné vyjádření svého nesouhlasu s rozhodnutím většinových spoluvlastníků o uzavření pachtovní smlouvy s [jméno] [příjmení] za sjednaných podmínek dle obsahu pachtovní smlouvy, neobrátila se ani s žádným návrhem na soud. Za dané situace tedy menšinový spoluvlastník projednávaného pozemku při respektu k rozhodnutí většinových spoluvlastníků pozemku o nakládání se společnou věcí, jde-li o propachtování projednávaného pozemku konkrétní pachtýřce, nebyl oprávněn udělovat svůj souhlas s užíváním pozemku, resp. jeho části, žalovanému. Žalovaným tvrzený ústní souhlas jednoho ze spoluvlastníků projednávaného pozemku s užíváním pozemku, resp. jím tvrzené pověření správnou pozemku v rozsahu spoluvlastnického podílu spoluvlastníka – [právnická osoba] – [právnická osoba] - nemůže tedy pro něj sloužit jako oprávněný právní titul ke vstupu a k vjezdu na projednávaný pozemek, resp. jeho část, k jejímu užívání zjištěným způsobem. Žalobkyně se proto opodstatněně proti žalovanému domáhá ochrany proti zásahům do svého vlastnického, resp. spoluvlastnického, práva, které k datu rozhodování soudu trvají, resp. jejich pokračování i nadále hrozí. Žalobkyně je pak k vedení tohoto sporu aktivně legitimována, jako jedna ze spoluvlastníků projednávaného pozemku. Žalovaný je pak pasivně v tomto sporu legitimován, jak přímý škůdce, který na projednávaný pozemek bez právního titulu opakovaně dlouhodobě vstupuje a vjíždí, užívá jej zjištěným způsobem. Zamítavý výrok I. rozsudku soudu prvního stupně pak vychází ze závěru, že žalobkyně neunesla své břemeno důkazní, jde-li o to její tvrzení, že konkrétní věci, které se nacházejí na projednávaném pozemku, jsou ve vlastnictví žalovaného, přičemž vlastník těchto věcí nebyl jednoznačně zjištěn. O nákladech řízení mezi účastníky rozhodl s využitím § 142 odst. 2 občanského soudního řádu, dále jen o. s. ř., při rovnosti vzájemného poměru úspěch a neúspěchu v daném sporu na straně obou účastníků. Konečně jde-li o výrok IV. rozsudku, uvedl soud prvního stupně v důvodech svého rozhodnutí, že rozhodl o povinnosti právního zástupce žalobkyně zaplatit žalovanému separované náklady řízení s využitím § 147 odst. 1 o.s.ř., a to v souvislosti s tím, že právní zástupce žalobce zmařil jednání soudu, které se konalo dne [datum], tím, že včas před tímto jednáním nenavrhl přistoupení dalšího účastníka do řízení, učinil toto až při jednání, proto muselo být toto jednání odročeno, žalovanému tak vznikly s účastí jeho advokáta u tohoto jednání náklady, které mu vzniknout nemusely, jedná se tak o zbytečné náklady, zaviněné právním zástupcem žalobkyně.

3. Včasné odvolání si proti tomuto rozsudku soudu prvního stupně, jde-li o samostatný výrok IV., podali žalobkyně a její právní zástupce. Navrhli shodně, aby odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně ve výroku IV. změnil tak, že se povinnost k náhradě separovaných nákladů řízení neukládá.

4. V důvodech namítají, že nebyly splněny podmínky pro rozhodování soudu o separovaných nákladech řízení v situaci, kdy žalobkyně v řízení realizovala svá procesní práva, což může činit kdykoliv v průběhu řízení, tedy i u jednání. Navíc procesní situace uplatnění tohoto návrhu z jejího pohledu vyžadovala, s ohledem na procesní postoj žalovaného. Předem nemohlo být známo to, jak soud o tomto jejím návrhu rozhodne.

5. Prostřednictvím svého zástupce si včasné odvolání proti tomuto rozsudku soudu prvního stupně, jde-li o vyhovující výrok II. a závislý výrok III., o nákladech řízení, podal žalovaný. Navrhl rozsudek soudu prvního stupně ve vyhovujícím výroku II. změnit tak, že se žaloba žalobkyně i v této části předmětu řízení zamítá a požaduje přiznání mu náhrady nákladů řízení před soudy obou stupňů.

6. V důvodech namítá nesprávné skutkové závěry soudu prvního stupně, jím vyvozené z výsledků provedeného dokazování, nesprávné právní posouzení věci. Z jeho pohledu soud prvního stupně zcela pominul výpověď svědka [jméno] [příjmení], jednatele [právnická osoba] – [právnická osoba], která je rovněž spoluvlastníkem žalobou žalobkyně dotčeného pozemku, který potvrdil pravdivost jeho tvrzení o tom, že ta skutečnost, že se tzv. opakovaně vyskytuje na části žalobou dotčeného pozemku a provádí zde určitou činnost, vyplývá z toho, že k tomuto má dán ústní souhlas tohoto, byť menšinového, spoluvlastníka pozemku, a sice na podkladě jejich ústního ujednání o provádění správy části dotčeného pozemku v mezích spoluvlastnického podílu tohoto spoluvlastníka. Tento svědek dále také uvedl, že obchodní společnosti nebyla doručena žádná písemnost, týkající se nakládání spoluvlastníků se společnou věcí, přičemž nelze odhlédnout od toho, že činnost, kterou z pokynu menšinového spoluvlastníka na dotčené části pozemku provádí, provádí již po dobu mnoha let a až od roku 2020 čelí požadavku žalobkyně, který z jeho pohledu představuje nedůvodný zásah do dříve již nastaveného pokojného stavu. S tímto zjištěním se soud prvního stupně z jeho pohledu nedostatečně vypořádal. Má pak také za to, že oba výroky rozhodnutí soudu prvního stupně jsou ve vzájemného nesouladu, kdy i přes své vyjádření a výpověď svědka je toho názoru, že nelze spolehlivě dojít skutkového zjištění, že by svým jednáním naplňoval právní definici užívání části projednávaného pozemku. Za dané situace tak mu nemůže být kladeno k tíži, že neoprávněně zasahuje do užívacího práva údajně oprávněné pachtýřky, se kterou není v žádném smluvním ani mimosmluvním vztahu, stejně tak ani s další spoluvlastnicí dotčené části pozemku, tedy žalobkyní. Nadto mu v průběhu odvolacího řízení menšinový spoluvlastník, tedy [právnická osoba] – [právnická osoba], sdělil informaci, která z jeho pohledu extrémně zpochybňuje posuzovanou pachtovní smlouvu, jde-li o to, že podle evidence Státního zemědělského intervenčního fondu má být pozemek, projednávaný v tomto sporu, poskytnut k hospodaření [jméno] [příjmení], a to již od roku 2003, na základě smlouvy, kterou však nelze dohledat. Tato skutečnost je z jeho pohledu přípustnou novotou v odvolacím řízení, pokud listina, kterou ke svému tvrzení předkládá, byla vystavena po vyhlášení rozhodnutí soudu prvního stupně, má sloužit ke zpochybnění pachtovní smlouvy s [jméno] [příjmení], jež se nadto posléze v průběhu řízení před soudem prvního stupně stala podílovou spoluvlastnicí předmětného pozemku, což soud prvního stupně ve svém rozhodnutí nikterak nereflektuje. I nadále je tak přesvědčen o tom, že tato pachtovní smlouva měla jediný účel, a to založit zdánlivý právní podklad pro podání projednávané žaloby, s cílem zasáhnout do letitého pokojného stavu věci. Nelze tak právně dovodit, že neoprávněně zasahuje do vlastnického, resp. spoluvlastnického, práva žalobkyně k projednávané části pozemku.

7. Žalobkyně se, prostřednictvím svého právního zástupce, k odvolání žalovaného vyjádřila tak, že s ním nesouhlasí, navrhla potvrzení rozsudku soudu prvního stupně, jako věcně správného, ve vyhovujícím výroku II. a v závislém výroku o nákladech řízení.

8. V důvodech uvádí, že z pohledu žalobkyně soud prvního stupně na základě provedeného dokazování přijal správné skutkové i právní závěry, rozhodnutí je přezkoumatelným způsobem odůvodněno. Jde-li o v odvolacím řízení žalovaným předkládanou listinu, jedná se z jejího pohledu o nepřípustný důkazní návrh, případně je připravena navrhnout protinávrh, a to výslech svědka [jméno] [příjmení]. Skutečností totiž je to, že [jméno] [příjmení] žalobou dotčený pozemek, a to ani jeho část, neužívá. Výsledky provedeného dokazování svědčí jednoznačně pro závěr o tom, že žalovaný konkrétním způsobem projednávaný pozemek, resp. jeho část, osobně užívá, není k tomu však oprávněn. Jde-li o tvrzené pověření od menšinového spoluvlastníka tohoto pozemku, tak ten je povinen respektovat rozhodnutí většinových spoluvlastníků, není tedy jako možný titul pro užívání rozhodný. K datu rozhodování soudu prvního stupně byl spoluvlastnický stav k projednávanému pozemku takový, že jej z ideálních 2/3 vlastnila ona sama, z ideální 1/6 jej vlastnila [jméno] [příjmení] na podklad smlouvy s [jméno] [příjmení], z ideální 1/6 jej vlastnila [právnická osoba] – [právnická osoba]. Původní rozhodnutí většinových spoluvlastníků o nakládání se společnou věcí, jde-li o uzavření pachtovní smlouvy, bylo nahrazeno novým (pozdějším) rozhodnutím většinových spoluvlastníků o nakládání se společnou věcí, jde-li o rozhodnutí o přenechání pozemku do výlučného užívání jedné spoluvlastnici, a to [jméno] [příjmení], za náhradu pro ostatní spoluvlastníky, na dobu do [datum]. I o této záležitosti byl menšinový spoluvlastník informován, opět nevznesl proti němu žádné připomínky, ani ve vztahu ke spoluvlastníkům, ani ve vztahu k soudu, kdy by podanou žalobou namítal porušení svého oprávnění při rozhodování o nakládání se společnou věcí. Navrhla rozsudek soudu prvního ve výroku II., jako věcně správný, potvrdit.

9. Krajský soud v Praze, jako soud odvolací, po zjištění, že odvolání jsou podána včas, oprávněnými osobami a směřují proti rozhodnutí soudu prvního stupně, proti kterému je odvolání přípustné, přezkoumal v rozsahu odvoláními odvolatelů napadený rozsudek soudu prvního stupně, tj. v samostatném vyhovujícím výroku II. a v závislých výrocích III. a IV., jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, podle § 212 a § 212a odst. 1, 5 o.s.ř., a poté, co za podmínek § 213 odst. 4 o. s. ř. doplnil dokazování listinami (rozhodnutím spoluvlastníků z [datum], dohodou o užívání společné věci ze dne [datum], dopisem ze dne [datum], podacím lístkem o odeslání obsílky, obsahující dopis z [datum], rozhodnutí spoluvlastníků z [datum] a dohodu o užívání společné věci z [datum] žalobkyní [právnická osoba] – [právnická osoba] na adresu [adresa], prostřednictvím pošty doporučenou zásilkou), shledal rozhodnutí soudu prvního stupně, jde-li o zamítavý výrok II. a výrok III., o nákladech řízení mezi účastníky, věcně správným, proto jej v těchto výrocích, s využitím § 219 o. s. ř., potvrdil; v samostatném výroku IV. jej neshledal správným, proto v tomto výroku rozhodnutí soudu prvního stupně, s přiměřeným využitím § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř., změnil tak, jak je výše ve výroku I. tohoto rozsudku uvedeno.

10. Jde-li o zamítavé rozhodnutí soudu prvního stupně o nároku žalobkyně na vyklizení projednávaného pozemku odstraněním z něj žalovaným konkrétních věcí a zvířat, tak v této části je rozhodnutí soudu prvního stupně pravomocné, pokud sama žalobkyně se proti tomuto výroku I. rozsudku soudu prvního stupně neodvolala. Z této skutečnosti tak odvolací soud při svém rozhodování vycházel, výrok I. rozsudku soudu prvního stupně tak nebyl předmětem přezkumu odvolacího soudu a nabyl samostatně právní moci.

11. Posouzením dosavadního obsahu spisu soudu prvního stupně odvolací soud nezjistil, že by řízení před soudem prvního stupně trpělo některou ze zmatečnostních vad řízení, uvedených v § 229 odst. 1, 2 písm. a) b), odst. 3 o. s. ř., či jinou vadou řízení, která by měla nebo mohla mít za následek nesprávnost rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci, k nimž je odvolací soud povinen přihlížet i z úřední povinnosti.

12. Je skutečností na podkladě posouzení obsahu spisu soudu prvního stupně, že v průběhu řízení před soudem prvního stupně k důkazní iniciativě ze strany žalobkyně soud prvního stupně neprovedl dokazování listinami, které žalobkyně připojila v průběhu řízení před soudem prvního stupně ke svému návrhu na přistoupení dalšího účastníka do na řízení na straně žalující, které se týkají rozhodnutí spoluvlastníků o nakládání se společnou nemovitou věcí – projednávaným pozemkem – z [datum], tj. dohodou o užívání společné věci z [datum] a dopisem z [datum], včetně dokladu o jeho odeslání žalobkyní [právnická osoba] – [právnická osoba], se sídlem v [obec a číslo], prostřednictvím pošty, byl-li veden z pohledu odvolacího soudu nesprávným závěrem o tom, že rozhodující pro rozhodnutí v této věci je stav spoluvlastnictví k projednávanému pozemku k datu podání žaloby žalobkyní k soudu, nikoliv k datu rozhodování soudu.

13. Za této situace odvolací soud, s využitím § 213 odst. 4 o. s. ř., doplnil dokazování o tyto listiny, navržené k důkazu žalobkyní v průběhu řízení před soudem prvního stupně, z nichž nad rámec skutkových závěrů soudu prvního stupně zjistil, že v průběhu tohoto řízení na základě kupní smlouvy z [datum], uzavřené mezi [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení], se [jméno] [příjmení] stala podílovou spoluvlastnicí projednávaného pozemku se spoluvlastnickým podílem v rozsahu ideální 1/6. Dne [datum] pak přijaly podílové spoluvlastnice projednávaného pozemku, Ing. [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení], rozhodnutí o tom, že společná věc, mj. projednávaný pozemek v k. ú. [obec] nad [anonymizováno], bude přenechán do výlučného užívání spoluvlastnicí [jméno] [příjmení] za náhradu 4 100 Kč ročně na dobu určitou od uzavření smlouvy do [datum], a to podle podmínek, stanovených v dohodě o užívání společné věci, která byla jimi uzavřena [datum]. Toto rozhodnutí a tato dohoda pak byla žalobkyní zaslána doporučenou poštou s průvodním dopisem s datem [datum] dne [datum] na adresu [právnická osoba] – [právnická osoba], se sídlem [adresa], přičemž adresát si tuto obsílku nevyzvedl a pošta ji vrátila zpět, jako nevyzvednutou, odesilateli. Obsahem těchto listin byla informace pro třetího podílového spoluvlastníka projednávaného pozemku se spoluvlastnickým podílem v rozsahu ideální 1/6 o tom, že dva spoluvlastníci s většinovými spoluvlastnickými podíly přijaly rozhodnutí o záležitosti, týkající se nakládání se společným pozemkem, jde-li o jeho přenechání do výlučného užívání jednomu ze spoluvlastníků, a to [jméno] [příjmení], na dobu určitou za dohodnutou náhradu, což takto dávají na vědomí třetímu spoluvlastníku s možností, aby se k této dohodě buď připojil, nebo ji respektoval i přes svůj případný nesouhlas, je-li menšinovým spoluvlastníkem, který byl rozhodnutím většinových spoluvlastníků přehlasován.

14. Dále bylo účastníky učiněno v průběhu odvolacího řízení nesporným, že k datu rozhodování odvolacího soudu v dané věci jsou spoluvlastnické poměry k projednávanému pozemku takové, že jej spoluvlastní s ideálním podílem 2/3 žalobkyně, s ideálním podílem 1/6 [jméno] [příjmení] a s ideálním podílem 1/6 [právnická osoba] – [právnická osoba], [IČO], se sídlem v [obec a číslo].

15. Odvolací soud pak v odvolacím řízení dokazování nedoplnil žalovaným předloženou listinou s datem [datum], pocházející od Státního zemědělského intervenčního fondu, Regionálního odboru [obec], kdy tento jím navržený důkaz považuje za uplatněný žalovaným v rozporu s principem neúplné apelace, protože soudem prvního stupně byli účastníci řádně poučeni podle § 119a odst. 1 o. s. ř. a skutečnosti, k nimž se vztahuje předložená listina, bez ohledu na datum jejího vystavení, nastaly již v době před vydáním rozhodnutí soudu prvního stupně. Jedná se tedy o skutečnost, která mohla být uplatněna v řízení již před soudem prvního stupně.

16. Týká-li se tak tedy rozhodného skutkového stavu věci, odvolací soud konstatuje, že nad rámec výsledků doplněného dokazování v odvolacím řízení, jak jsou popsány výše v důvodech tohoto rozhodnutí, soud prvního stupně v řízení procesně relevantním způsobem na základě jím provedeného dokazování o rozhodných skutečnostech, které se vztahují k požadavku žalobkyně na poskytnutí jí ochrany vlastnického (spoluvlastnického) práva k projednávanému pozemku (jeho části), jde-li o uložení povinnosti žalovanému zdržet se vstupu, pohybu a umisťování věcí na pozemek, ať již ve vlastnictví žalovaného či třetích osob, správně a úplně zjistil, že žalovaný na projednávaný pozemek, resp. jeho část, dlouhodobě opakovaně vstupuje, ať již sám, či svým vozem, pohybuje se po něm, přináší a odnáší na něj a z něj různé věci. K tomuto konstatování i podle závěru odvolacího soudu vede především vyjádření samotného žalovaného, jak jej v průběhu řízení opakovaně učinil, pokud potvrdil, že na ohrazenou část projednávaného pozemku dlouhodobě opakovaně chodí a vjíždí svým autem, vykonává zde činnosti zjištěné, resp. tvrzené žalobkyní. Dále je pak tento závěr potvrzován i výpověďmi v řízení slyšených svědků, kteří potvrzovali, že žalovaného viděli na projednávané části pozemku opakovaně, a to v situaci, kdy zde řezal dříví, obhospodařoval zvířata, sekal trávu, objednal si u traktoristy [jméno] sečení pozemku. Konečně přímo na projednávané části pozemku mezi žalovaným a slyšenou svědkyní [příjmení] došlo k neshodě ohledně údajného posunutí hrazení na předmětném pozemku. I tato skutečnost tak podporuje výše uvedený závěr.

17. Podle § 1042 z. č. 89/2012 Sb., dále jen o. z., vlastník se může domáhat ochrany proti každému, kdo neprávem do jeho vlastnického práva zasahuje nebo jej ruší jinak, než tím, že mu věc zadržuje.

18. Podle § 1126 o. z., každý ze spoluvlastníků je oprávněn k účasti na správně společné věci, při rozhodování o společné věci se hlasy spoluvlastníků počítají podle velikosti jejich podílů.

19. Podle § 1127 o. z., z právního jednání, týkajícího se společné věci, jsou všichni spoluvlastníci oprávněni a povinni společně a nerozdílně.

20. Podle § 1128 o. z., o běžné správě společné věci rozhodují spoluvlastníci většinou hlasů. Rozhodnutí má právní účinky pro všechny spoluvlastníky pouze v případě, že všichni byli vyrozuměni o potřebě rozhodnout, ledaže se jednalo o záležitost, která vyžadovala jednat okamžitě. Spoluvlastník opomenutý při rozhodování o neodkladné záležitosti může navrhnout soudu, aby určil, že rozhodnutí o neodkladné záležitosti nemá vůči němu právní účinky, nelze-li po něm spravedlivě požadovat, aby je snášel. Není-li návrh podle odst. 2 podán do třiceti dnů od přijetí rozhodnutí, právo podat jej zaniká; nebyl-li spoluvlastník o nakládání uvědoměn, běží lhůta ode dne, kdy se o rozhodnutí dozvěděl nebo dozvědět mohl.

21. Podle § 1134 o. z., o volbě a odvolání správce rozhodují spoluvlastníci stejně jako o záležitostech běžné správy.

22. Jak z výše uvedeného vyplývá, v daném odvolacím řízení bylo namístě posoudit správnost skutkových a právních závěrů soudu prvního stupně, jde-li o podanou zápůrčí žalobu žalobkyní proti žalovanému, jíž soud prvního stupně ve výroku II. rozsudku vyhověl.

23. Obecně je třeba v důvodech tohoto rozhodnutí odvolacím soudem uvést, že bylo povinností žalobkyně prokázat v tomto řízení nastalé rušení jejího vlastnického, resp. spoluvlastnického, práva; na žalovaném pak bylo, aby se případně pokusil na svoji obranu v tomto řízení prokázat, že z jeho strany zásah do vlastnického, resp. spoluvlastnického, práva žalobkyně nebyl vůbec jím učiněn, popř., že nebyl jím učiněn neprávem.

24. Výsledky v řízení provedeného dokazování, jak jsou popsány výše v důvodech tohoto rozhodnutí, i z pohledu odvolacího soudu svědčí pro závěr o tom, že žalobkyně svoji povinnosti prokázat skutečně nastalé rušení jejího vlastnického, resp. spoluvlastnického, práva žalovaným prokázala.

25. I odvolací soud je totiž toho názoru, že, vztaženo již jen k tvrzením žalovaného a nakonec i výsledkům provedeného dokazování, lze v zásadě považovat za skutkově nesporné, že žalovaný dlouhodobě, opakovaně, ve své podstatě soustavně, na projednávaný pozemek, resp. jeho část, vstupuje, pohybuje se po něm, přináší a odnáší z něj různé věci, přičemž tento stav trvá i k datu rozhodování soudu odvolacího.

26. I odvolací soud je pak, zcela ve shodě se soudem prvního stupně, toho názoru, že žalobkyně je, jako jedna ze spoluvlastníků projednávaného pozemku, aktivně legitimována k podání projednávané zápůrčí žaloby.

27. K této otázce, byť v právních poměrech před 1. lednem 2014, se opakovaně vyjadřoval Nejvyšší soud České republiky, např. v rozhodnutí sp. zn. 22 Cdo 2243/2006, s vyslovením závěru, že vlastnickou žalobu může podat i jeden z podílových spoluvlastníků věci, o jejíž ochranu jde.

28. Na tomto závěru není žádný důvod cokoliv měnit ani v rámci úpravy spoluvlastnictví dle o. z. Ochranu vlastnického práva, jíž se žalobkyně touto žalobou domáhá, o níž soud prvního stupně rozhodoval již po 1. lednu 2014, je nutno poměřovat v poměrech projednávané žaloby právní úpravou § 1042 o. z., jak správně uzavřel soud prvního stupně. Vlastnickému, resp. i spoluvlastnickému právu, jako právu absolutnímu, odpovídá absolutní povinnost všech nerušit vlastníka, resp. spoluvlastníka, ve výkonu tohoto jeho práva; poruší-li někdo tuto povinnost tím, že do práva vlastníka, resp. spoluvlastníka, zasáhne, vzniká tak mezi vlastníkem, resp. spoluvlastníkem, a rušitelem právní vztah, jehož obsahem je povinnost individuálního rušitele upustit od konkrétního zásahu do vlastnického, resp. spoluvlastnického, práva vlastníka, a vlastník, resp. spoluvlastník, má po dobu trvajícího zásahu do jeho vlastnického, resp. spoluvlastnického, práva právo domáhat se po rušiteli toho, aby se tohoto rušení dále již zdržel, tedy mj. v projednávané věci toho, aby do budoucna vstupoval na pozemek, resp. jeho část, pohyboval se po něm, přinášel a odnášel na něj své věci, popřípadě věci třetích osob (k těmto závěrům lze odkázat na rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky, sp. zn. 22 Cdo 2886/2014).

29. Vlastník, resp. spoluvlastník, požadující poskytnutí mu ochrany jeho vlastnického, resp. spoluvlastnického, práva podle § 1042 o. z. soudem, prostřednictvím zápůrčí žaloby, není vázán žádnými lhůtami. Potud tak není namístě obrana žalovaného, namítá-li, že jím prováděné rušení, vlastnického, resp. spoluvlastnického, práva žalobkyně k projednávanému pozemku, resp. jeho části, představuje tzv. pokojný stav, který by neměl být rušen.

30. I z pohledu odvolacího soudu pak učiněná skutková zjištění v dané věci na základě výsledků v řízení provedeného dokazování neposkytují podklad pro možný závěr o tom, že by žaloba žalobkyně byla zjevným zneužitím práva podle § 8 o. z.

31. S odkazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky, sp. zn. 22 Cdo 4995/2017, pak dále odvolací soud konstatuje k uplatněné obraně žalovaného, vztahující se k tomu jeho tvrzení, že mu svědčí právo vstupovat a pohybovat se na projednávaném pozemku resp. jeho část, přinášet a odnášet na něj své věci, popřípadě věci cizích osob, odvozeně od souhlasu menšinového spoluvlastníka pozemku, konkrétně [právnická osoba] – [právnická osoba], že soud nemůže odepřít poskytnutí ochrany vlastníkovi, resp. spoluvlastníkovi, věci jen proto, že závadný stav, znemožňující obvyklé užívání, je vyvolán současně i jednáním samotného vlastníka, resp. spoluvlastníka, věci.

32. Byť i je v daném řízení žalovaným za pomoci výpovědi svědka [jméno] [příjmení] prokazováno to, že se žalovaný v minulosti ústně dohodl s [právnická osoba] – [právnická osoba] na tom, že mu tato obchodní společnost v rámci svého spoluvlastnického podílu k projednávanému pozemku uděluje svůj souhlas s užíváním pozemku, resp. jeho části, nemůže se tímto žalovaný v daném sporu ze zápůrčí žaloby s žalobkyní účinně bránit za té současně zjištěné situace, že mezi spoluvlastníky (3) projednávaného pozemku nebylo dosaženo dohody o správě společné věci (§ 1126 o. z.), v rámci realizace běžné správy této společné věci dva spoluvlastníci s většinou hlasů rozhodli o přenechání společné věci k výlučnému užívání jednomu z podílových spoluvlastníků této věci na dobu určitou za náhradu, která dosud neuplynula, s čímž třetí (menšinový) spoluvlastník projednávaného pozemku nesouhlasí, nejméně již jen tím, že udělil svůj souhlas žalovanému k užívání projednávanému pozemku v mezích spoluvlastnického podílu. Za tohoto stavu vzniká bezesporu mezi spoluvlastníky projednávaného pozemku spor u užívání společné věci, jako spor z její správy, který není upraven právním jednáním spoluvlastníků ani rozhodnutím soudu, a je tak třeba vycházet z předpokladu povinnosti opomenutého spoluvlastníka rozhodnutí většinových spoluvlastníků o běžné správě společné věci respektovat. V důsledku tohoto závěru tak jím (opomenutým menšinovým spoluvlastníkem) udělený souhlas žalovanému k užívání části předmětného pozemku nemůže mít takové právní účinky, jež by pro žalovaného založily právní titul k tomu, aby na projednávanou část předmětného pozemku do budoucna dále vstupoval, pohyboval se po něm, přinášel a odnášel na něj věci, ať už své či třetích osob, jak bylo zjištěno, že dosud proti vůli žalobkyně činil.

33. Jak bylo zjištěno, nejméně ze skutečnosti žalovaným podaného odvolání, neoprávněné rušení vlastníka, resp. spoluvlastníka, projednávaného pozemku ze strany žalovaného, jako rušitele, i nadále trvá, resp. existuje zde konkrétní nebezpečí jeho opakování v budoucnu, a za této situace je žalobkyně oprávněna bránit se tomuto jeho rušení zápůrčí žalobou.

34. Jde-li o otázku pasivní legitimace žalovaného v tomto sporu, lze, opět s odkazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky, sp. zn. 22 Cdo 374/2015, konstatovat, že negatorní žalobu je možné směřovat vůči každému rušiteli vlastnického práva, ať již jedná vlastním jménem nebo v zastoupení jiného či v zájmu jiného, je-li jejím účelem zabránit neoprávněným zásahům do vlastnictví do budoucna.

35. Z výše uvedeného tak vyplývá, že i odvolací soud shledal žalobu žalobkyně, podanou proti žalovanému na podkladě § 1042 o. z., opodstatněnou, a v této souvislosti, s využitím § 219 o. s. ř., odvoláním žalovaného napadené rozhodnutí soudu prvního stupně ve vyhovujícím výroku II. potvrdil.

36. Odvolací soud s využitím § 219 o. s. ř. potvrdil rozhodnutí soudu prvního stupně i ve výroku III., o nákladech řízení mezi účastníky, rozhodl-li o nákladech řízení soud prvního stupně podle § 142 odst. 2 o. s. ř.

37. Z výsledku řízení, v němž žalobkyně uplatnila dva samostatné nároky, totiž vyplývá, že žalobkyně byla úspěšná v daném řízení jen z části. Vzájemným porovnáním úspěchu a neúspěchu na stranách obou účastníků řízení je pak dán závěr o tom, že si každý z účastníků ponese náklady, spojené s tímto řízením, ke své tíži sám, jak na jeho straně vznikly.

38. Podle § 147 o. s. ř. účastníku nebo jeho zástupci může soud uložit, aby hradili náklady řízení, které by jinak nebyly vznikly, jestliže je způsobili svým zaviněním nebo jestliže tyto náklady vznikly náhodou, která se jim přihodila.

39. Z pohledu odvolacího soudu dosavadní obsah spisu soudu prvního stupně neskýtá skutkový podklad, umožňující přijmout závěr o zaviněném jednání, ať již žalobkyně či jejího právního zástupce, byť i ve formě nedbalosti, které by způsobilo vznik zbytečných nákladů řízení na straně žalovaného.

40. Soud prvního stupně odůvodnil své rozhodnutí ve své podstatně neodůvodněným prodloužením řízení, jež mělo být způsobeno opožděně uplatněným procesním návrhem ze strany žalobkyně v průběhu řízení.

41. Z pohledu odvolacího soudu však jde v tomto řízení o situaci, kdy žalobkyně, prostřednictvím svého zástupce, uplatnila v průběhu řízení procesní návrh, jenž může uplatnit v řízení kdykoliv, tedy i při jednání soudu, realizovala tedy v průběhu řízení své procesní právo, které je jí garantováno v rámci práva na spravedlivý proces, a za této situace, byť i toto uplatnění procesního práva z její strany vedlo k odročení jednání soudu prvního stupě, nelze tento z její strany realizovaný procesní postup v rámci jejích procesních práv považovat za důvod pro rozhodnutí o separaci nákladů řízení ve smyslu výše citovaného zákonného ustanovení.

42. Odvolací soud v souvislosti s tímto svým závěrem rozhodnutí soudu prvního stupně v napadeném výroku IV. změnil tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.

43. Jde-li o náklady odvolacího řízení, o těchto rozhodl odvolací soud podle § 151 odst. 1, § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř., kdy žalobkyně byla v odvolacím řízení z bránění svého práva plně úspěšná, v tomto odvolacím řízení jí účelně vznikly náklady v souvislosti s právním zastoupení advokátem, který vykonal v tomto odvolacím řízení účelně jeden úkon právní služby (účast u jednoho jednání odvolacího soudu).

44. Náklady právního zastoupení plně úspěšné žalobkyně v odvolacím řízení tak představují odměnu, hotové výdaje a DPH advokáta v celkové výši 4 114 Kč (odměna advokáta 3 100 Kč, hotové výdaje advokáta 300 Kč a DPH 714 Kč) při podpůrném využití vyhlášky č. 177/1996 Sb. (§ 7, bod 5., § 9 odst. 4 písm. b), § 13 odst. 4 této vyhlášky). Z pohledu odvolacího soudu takto stanovená výše nákladů odvolacího řízení plně úspěšné žalobkyně, jde-li o náklady jejího právního zastoupení advokátem v odvolacím řízení, odpovídá plně hledisku spravedlivého uspořádání vztahů mezi účastníky.

45. Konečně je třeba uvést, že odvolací soud neshledává existenci žádného konkrétního výjimečného důvodu, který by jej měl vést v dané věci k závěru o možnosti uplatnění moderačního oprávnění soudu podle § 150 o. s. ř., byť i jen částečně; ostatně v tomto směru ani žádná konkrétní svá tvrzení žalovaný soudu nepředložil.

Poučení