24 Co 135/2025 - 217

Rubrum

Krajský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedkyně senátu JUDr. Šárky Kamenické a soudců Mgr. Hany Říhové a Mgr. Pavly Peltrámové v právní věci žalobkyně: [Jméno žalobkyně], narozena [Datum narození žalobkyně], bytem [Adresa žalobkyně], zastoupena [Jméno Zástupce A], advokátem, sídlem [Anonymizováno] proti žalované: [Jméno žalované], [Anonymizováno], narozena [Datum narození žalované], bytem [Adresa žalované], zastoupena [Jméno Zástupce B], advokátem, sídlem [Anonymizováno] o určení dědického práva žalobkyně po zůstaviteli [Jméno zůstevitele], zemřel [Anonymizováno], z prosté allografní závěti s datem 2. června 2023, o odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Nymburce ze dne 19. listopadu 2024, č. j. 9 C 37/2024-155, takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované náklady odvolacího řízení ve výši 26 482 Kč, ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám [Jméno Zástupce B], advokáta, se sídlem v Nymburce.

Odůvodnění

1. Shora označeným rozsudkem soud prvního stupně výrokem I. zamítl žalobu žalobkyně, jíž se vůči žalované domáhala určení svého dědického práva po zůstaviteli [Jméno zůstevitele], který zemřel [datum], z allografní závěti s datem [datum], výrokem II. uložil žalobkyni povinnost zaplatit žalované náklady řízení 20 328 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám [Jméno Zástupce B], advokáta, se sídlem v Nymburce, a konečně výrokem III. uložil žalobkyni povinnost zaplatit České republice - Okresnímu soudu v Nymburce - plnou náhradu nákladů řízení státu ve výši, jež bude stanovena samostatným usnesením, ve lhůtě, stanovené samostatným usnesením. [právnická osoba] důvodům tohoto svého rozhodnutí soud prvního stupně uvedl, že žalobkyně včas v tomto sporném řízení proti žalované uplatnila žalobou nárok tzv. svého druhu na určení sporné právní skutečnosti, u níž naléhavý právní zájem vyplývá přímo z právního předpisu, a to ve vztahu k odkazujícímu usnesení Okresního soudu v Nymburce ze [datum], č. j. [spisová značka], pokud žalobu podala k soudu před uplynutím dvouměsíční lhůty od právní moci tohoto odkazujícího usnesení, přičemž aktivní a pasivní věcná legitimace účastnic je v tomto řízení dána obsahem odkazujícího usnesení z pozůstalostního řízení zůstavitele, neboť se jedná o osoby, které uplatnily po zůstaviteli své dědické právo, tato jejich dědická práva si pak vzájemně konkurují, jsou aktuálně účastnicemi pozůstalostního řízení zůstavitele. Byť soud shledává, že v pozůstalostním řízení zůstavitele nebyla žalobkyně zcela správně obsahem odkazujícího usnesení odkázána k podání konkrétního výroku své žaloby, vzhledem k zůstavitelem provedenému prohlášení o vydědění své dcery (žalované), jež je na jedné listině se závětí, pokud žalobkyně nemůže tzv. s úspěchem sporovat v případě přijetí závěru soudu o neplatnosti závěti toto prohlášení zůstavitele o vydědění, nadto ji stíhá povinnost tvrzení a důkazní, jde-li o posouzení konkrétní závěti zůstavitele, jako platné, tak ale tato záležitost byla v řízení zhojena tím, že žalobkyni soud poučil a ona změnila žalobu tak, že požaduje určit své dědické právo po zůstaviteli z konkrétní závěti, což soud připustil. V daném případě tak žalobkyně dovozuje své dědické právo po zůstaviteli ze závěti zůstavitele, pořízené jím v prosté allografní formě s datem 2. června 2023, kterou svými námitkami, mj. i proti její platnosti, zpochybnila žalovaná (dcera zůstavitele), jako v úvahu přicházející dědička zůstavitele, jež v prvé řadě směřují k nedodržení formálních náležitostí daného typu pořízení pro případ smrti, konkrétně, jde-li o nezpůsobilost 2 ze 3 svědků závěti, uvedených na zkoumané listině, působit pro svůj vztah osoby blízké k zůstaviteli a především k závětní dědičce (žalobkyni) v postavení svědků této závěti, konkrétně [jméno FO] a [jméno FO], konkrétně tím svým tvrzením, že jde o matku zůstavitele a babičku závětní dědičky (žalobkyně) a o švagra zůstavitele a nevlastního otce této závětní dědičky (žalobkyně), je-li manželem sestry zůstavitele, jež je matkou závětní dědičky (žalobkyně). Dále pak i žalovaná namítla, že, s ohledem na obsah posuzované listiny a blízký vztah 2 osob svědků závěti k obmyšlené závětní dědičce, nelze jednoznačně uzavřít o tom, že by kdy zůstavitel před 2 současně přítomnými způsobilými svědky závěti výslovně prohlásil, že konkrétní listina s datem 2. června 2023 obsahuje jeho poslední vůli. Tyto námitky žalované, jde-li o nezpůsobilost [jméno FO] a [jméno FO] působit u posuzované závěti zůstavitele, coby způsobilých svědků této jeho závěti, pro zjištěný jejich vztah osob blízkých k zůstaviteli i k závětní dědičce (žalobkyni), se v řízení dokazováním potvrdily. Postavení [jméno FO], coby osoby blízké závětní dědičce, nebylo nikterak sporné. Provedené důkazy pak nevyvrátily zákonnou domněnku švagrovství ve smyslu § 22 odst. 1 z.č. 89/2012 Sb., dále jen OZ, spíše naopak tento vztah osob blízkých, jde-li o zůstavitele, [jméno FO] a žalobkyni, dále prokázaly. Bylo totiž zjištěno, že svědek závěti, [právnická osoba], udržoval a udržuje dlouhodobý partnerský a později manželský vztah s matkou žalobkyně, která je sestrou zůstavitele, zhruba již od roku 2008, manželství uzavírali spolu pak v roce 2022, [právnická osoba] má běžné rodinné vztahy v tomto svém vztahu s matkou žalobkyně, v rámci nichž byl v osobních vztazích se zůstavitelem (bratrem své manželky), byl a je i v osobních vztazích s dcerou své manželky (žalobkyní), což ostatně osvědčuje i to, že se tyto osoby oslovovaly a oslovují svými křestními jmény, tykají si, navštěvují se, účastní se rodinných oslav, vzájemně si přejí k svátku, narozeninám, významným životním příležitostem, nejsou mezi nimi žádné konflikty. V takovýchto běžných rodinných vztazích je pak právě uplatnitelná zákonná domněnka osoby blízké i u osob tzv. sešvagřených, což pak trvá i po smrti zůstavitele. Pokud tak posuzovanou listinu s datem 2. června 2023 podepsaly 3 osoby vedle pořizovatele, jako svědci, [jméno FO], [právnická osoba] a [právnická osoba], tak, jsou-li [právnická osoba] a [jméno FO] k zůstaviteli a především k závětní dědičce (žalobkyni) osobami navzájem si blízkými z hlediska § 22 odst. 1 OZ, pak je namístě uzavřít, že není naplněna zákonná náležitost prosté allografní závěti zůstavitele z hlediska § 1534 OZ, tj. přítomnost 2 způsobilých svědků závěti, před nimiž současně přítomnými by zůstavitel výslovně prohlásil, že listina obsahuje jeho poslední vůli. Posuzovaná závěť je tak již jen z tohoto důvodu absolutně neplatná, v důsledku čehož je namístě uzavřít, že žalobkyni z titulu této neplatné závěti nesvědčí dědické právo po zůstaviteli, proto je namístě žalobu žalobkyně zamítnut, aniž by bylo zapotřebí provádět v řízení další dokazování a hodnocení uplatněných námitek. Nebyla-li žalobkyně s uplatněním svého práva v tomto sporném řízení úspěšná, je povinna zaplatit úspěšné žalované náhradu účelně jí vynaložených nákladů na bránění svého práva, které představují náklady jejího právního zastoupení advokátem, stanovené dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., v platném znění do 31. prosince 2024, dle § 142 odst. 1 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“). Podle výsledku řízení je pak žalobkyně povinna zaplatit i náhradu nákladů řízení státu, které stát platil z rozpočtových prostředků státu, dle § 148 odst. 1 o. s. ř., jejíž výše bude stanovena samostatným usnesením.

3. Včasné a přípustné odvolání si proti tomuto rozsudku soudu prvního stupně, prostřednictvím svého zástupce, podala žalobkyně. Navrhla rozsudek soudu prvního stupně zrušit a věc vrátit soudu prvního stupně k dalšímu řízení, případně jej změnit tak, že žalobě bude vyhověno. [právnická osoba] důvodech svého odvolání tato odvolatelka vytýká soudu prvního stupně nesprávné skutkové a právní závěry, jde-li o posouzení otázky způsobilosti [jméno FO], coby svědka závěti zůstavitele, pořízené jím v prosté allografní formě. Nadále je přesvědčena o tom, že [právnická osoba] není ve vztahu k ní, coby závětní dědičce z posuzované listiny, osobou blízkou. Má za to, že důkazy, které byly v řízení provedeny, s úspěchem pro ni vyvrací zákonem konstruovanou vyvratitelnou domněnku švagrovství. V řízení provedené důkazy sice přinesly to zjištění, že [právnická osoba] je od roku 2022 manželem její matky, s níž udržoval vztah již zhruba od roku 2008 a společnou domácnost s ní vedl a vede zhruba od roku 2012 v jimi společně zakoupeném domě, nicméně zcela opomenul vyhodnotit soud prvního stupně tu zjištěnou skutečnost, že po dobu tohoto vztahu svědka závěti zůstavitele, [jméno FO], a její matky ona sama nežila v jejich společné domácnosti, kdy nejdříve studovala vysokou školu, bydlela na koleji, když se tyto osoby seznámily, později v rámci studia pobývala ve Francii, následně pracovala v Mnichově a po návratu do České republiky se krátce nato provdala a založila vlastní domácnost se svojí rodinou. Pokud se kdy kontaktovala a i nadále kontaktuje se svojí matkou, tak jen příležitostně, při těchto návštěvách nebývá zpravidla přítomen manžel její matky, nikdy spolu nenavázali bližší osobní vztahy, na její výchově se nijak nepodílel. Z jejího pohledu jsou jejich vtahy tzv. „studené“, tedy jen „ryze formální“, což z jejího pohledu slyšení svědci potvrdili, k čemuž je třeba přihlédnout při vyhodnocení zákonné domněnky švagrovství. Má za to, že závěr soudu prvního stupně ve své podstatě nedůvodně rozšiřuje zákonnou kategorii osob blízkých. Je i nadále přesvědčena o tom, že působení [jméno FO], coby svědka zkoumané závěti zůstavitele, jež svědčí ve prospěch jejího dědického práva po zůstaviteli, nevylučuje ustanovení § 22 odst. 1 OZ, § 774 OZ a v souvislosti s tímto závěrem tak není namístě uzavřít, že by nebyly dodrženy formální náležitosti daného typu pořízení pro případ smrti zůstavitele, jde-li o závěť, ve vztahu k potřebnému počtu 2 způsobilých svědků závěti potvrdit to, že posuzovaná závěť představuje vůli zůstavitele, protože jsou na listině uvedeni dva způsobilí svědci, [tituly před jménem] [jméno FO] a [právnická osoba], nebylo zapotřebí 3 osob způsobilých svědků závěti. Nelze tedy uzavřít z důvodu nedostatku formálních náležitostí zkoumané listiny o absolutní neplatnosti daného pořízení zůstavitele pro případ smrti, resp. tento závěr soudu prvního stupně je přinejmenším předčasný. Nadále tak je toho názoru, že posuzovaná závěť zůstavitele je pravá a platná, představuje pro ni dědický titul, který žalovanou z dědického práva po zůstaviteli zcela vylučuje.

5. Žalovaná se k odvolání žalobkyně vyjádřila, prostřednictvím svého zástupce, tak, že rozhodnutí soudu prvního stupně po skutkové i právní stránce považuje za věcně správné a navrhla jeho potvrzení.

6. Z jejího pohledu soud prvního stupně zcela správně v tomto sporu aplikoval ustanovení § 1534, § 1540, § 774 a § 22 OZ, přičemž správně dospěl k závěru, že 2 ze 3 osob, které jsou na zkoumané listině podepsány spolu s osobou pořizovatele, jsou osobami blízkými zůstaviteli a závětní dědičce (žalobkyně), konkrétní [jméno FO] a [právnická osoba], pokud je [jméno FO] matkou zůstavitele a babičkou povolané závětní dědičky (žalobkyně) zkoumanou listinou a [právnická osoba] je švagrem zůstavitele a nevlastním otcem povolané závětní dědičky v posuzované listině (žalobkyně), jsou tak oba ze zákona osobami blízkými k závětí zůstavitele povolané závětní dědičce; [právnická osoba] z titulu zákonné domněnky švagrovství, coby švagr zůstavitele, je-li manželem sestry zůstavitele a manželem matky závětní dědičky, tedy jejím nevlastním otcem, zjištěné jeho rodinné vztahy jsou a byly zcela běžné, bezproblémové, [jméno FO] pak z titulu příbuzenství v řadě přímé. Zcela správně soud prvního stupně uzavřel, že výsledky provedeného dokazování nikterak zákonnou domněnku blízkého vztahu závětní dědičky, zůstavitele a svědka [jméno FO], nevyvrací, naopak řada zjištěných skutečností jen utvrzuje tuto zákonnou domněnku švagrovství. Nebyly tak naplněny zákonné podmínky daného typu pořízení zůstavitele pro případ smrti, jde-li o posuzovanou listinu, absentují-li nejméně 2 způsobilí svědci tohoto pořízení závěti zůstavitelem a jeho prohlášení o vydědění potomka, jež jsou na jedné (zkoumané) listině, pořízené v prosté allografní formě, přičemž sama o sobě již jen tato skutečnost vede nutně k zamítnutí žaloby žalobkyně.

7. Krajský soud v Praze, jako soud odvolací, po zjištění, že odvolání je podáno včas, oprávněnou osobou, směřuje proti rozhodnutí soudu prvního stupně, proti kterému je odvolání přípustné, přezkoumal odvoláním žalobkyně napadený rozsudek soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, podle § 212, § 212a odst. 1, 5 o. s. ř., a po provedeném zopakování a doplnění dokazování za podmínek § 213 odst. 2, 4 o. s. ř. v odvolacím řízení neshledal odvolání žalobkyně opodstatněným.

8. Posouzením dosavadního obsahu spisu soudu prvního stupně odvolací soud nezjistil, že by řízení před soudem prvního stupně trpělo některou ze zmatečnostních vad řízení, uvedených v § 229 odst. 1, odst. 2 písm. a, b), odst. 3 o. s. ř., či jinou vadou řízení, která by měla nebo mohla mít za následek nesprávnost rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci, k nimž je odvolací soud povinen přihlížet i z úřední povinnosti.

9. Jde-li o existenci naléhavého právního zájmu žalobkyně na jí požadovaném určení, tak z pohledu odvolacího soudu soud prvního stupně tuto otázku uzavřel správně, pokud zkonstatoval, že žaloba žalobkyně je podávána k soudu ve smyslu § 170 z. č. 292/2013 Sb., (dále jen „z. ř. s.“) na základě odkazu žalobkyně z pozůstalostního řízení zůstavitele [Jméno zůstevitele], který zemřel [datum], vedeného Okresním soudem v Nymburce pod sp. zn. [spisová značka], jedná se tedy o žalobu tzv. svého druhu na určení sporné právní skutečnosti, u níž naléhavý právní zájem vyplývá přímo z právního předpisu, nejedná se o určovací žalobu ve smyslu § 80 o. s. ř. Žalobkyně tak nebyla povinna tvrdit a prokazovat skutečnosti o existenci svého naléhavého právního zájmu na jí požadovaném určení sporné skutečnosti, tedy svého dědického práva po zůstaviteli z konkrétní závěti zůstavitele, pořízené jím v prosté allografní formě, s datem 2. června 2023, jak byla do pozůstalostního řízení zůstavitele předložena jeho sestrou (vypravitelkou pohřbu). I z pohledu odvolacího soudu se v daném řízení žalobkyně uvedením konkrétních skutečností jednoznačně domáhá určení svého dědického práva po zůstaviteli z konkrétní jím pořízené závěti proti dceři zůstavitele, jež přichází v úvahu, coby zákonná dědička zůstavitele v I. třídě dědiců. Zabývat se ve vztahu těchto účastnic věcně pravostí a platností prohlášení zůstavitele o vydědění své dcery, jež je rovněž obsahem posuzované listiny, popř. existencí důvodů vydědění, nebylo v dané věci zapotřebí, protože žádný reálný dopad tento závěr ve vztahu k posouzení dědického práva žalobkyně po zůstaviteli z titulu zkoumané závěti nemá, ukáže-li se být závěť zůstavitele neplatnou. Vzhledem k tomu, že o tom, kdo je či není dědicem konkrétního zůstavitele, je oprávněn rozhodovat výlučně jen pozůstalostní soud v pozůstalostním řízení konkrétního zůstavitele v souvislosti s vydáním konečného rozhodnutí, bylo tedy zjevně smyslem podané žaloby žalobkyně v projednávané věci tzv. věcně vyřešit to, zda jí svědčí dědické právo po zůstaviteli z konkrétní jím pořízené závěti v prosté allografní formě s datem [datum], či nikoliv.

10. Potud tak má i odvolací soud za to, že žalobkyně podala svoji žalobu na podkladě odkazu z pozůstalostního řízení zůstavitele ve lhůtě jí soudem pro tento účel stanovené, tedy včas, svým účelem v souladu s odkazujícím usnesením pozůstalostního soudu, soud prvního stupně správně vyřešil i otázku aktivní a pasivní věcné legitimace účastnic v tomto sporu.

11. O rozhodném skutkovém stavu věci bylo soudem prvního stupně na základě vyhodnocení procesně relevantním způsobem provedeného dokazování správným a úplným způsobem zjištěno, že zůstavitel [Jméno zůstevitele], narozený [datum], zemřel [datum], jako rozvedený, zanechal 1 potomka, dceru [Jméno žalované], [jméno FO], s právem na celou pozůstalost. V době své smrti zůstavitel žil ve společné domácnosti se svojí matkou, [jméno FO], na adrese [adresa]. Dále tento zůstavitel zanechal sestru, [tituly před jménem] [adresa], která vypravila zůstaviteli pohřeb a hradila pohřební výlohy, je matkou [Jméno žalobkyně], rozené [jméno FO], narozené [Datum narození žalobkyně], a předložila do pozůstalostního řízení zůstavitele, které vede Okresní soud v Nymburce pod sp. zn. [spisová značka], při předběžném šetření listinu, obsahující závěť zůstavitele a prohlášení zůstavitele o vydědění své dcery s datem [datum], pořízenou v prosté allografní formě, o níž uvedla, že ji nalezla v posledním bydlišti zůstavitele, byla sepsána a podepsána v posledním bydlišti zůstavitele, což je byt jeho matky, [právnická osoba] dle pokynů zůstavitele, že tuto listinu osobně vlastní rukou podepsal zůstavitel a tři svědci, a to [právnická osoba], [jméno FO], [právnická osoba], závěť svědčí univerzálně ve prospěch dědického práva její dcery, tj. neteře zůstavitele (žalobkyně), sepisu i podpisu této listiny byla i ona sama osobně přítomna. [jméno FO] je i matkou [tituly před jménem] [adresa], je tedy babičkou v posuzované závěti zůstavitele obmyšlené osoby za dědice (žalobkyně). [právnická osoba] je švagr zůstavitele a nevlastní otec v závěti obmyšlené závětní dědičky zůstavitele, je-li manželem [tituly před jménem] [adresa] od roku 2022, které trvá, manželé spolu již celou řadu let žijí ve společné domácnosti, před uzavřením manželství jako partneři, kteří si společně zakoupili dům, v němž žijí a udržují jej. [právnická osoba] není v žádném vztahu k zůstaviteli, ani k závětí zůstavitele obmyšlené dědičce. Dne [datum] byl sepsán v rámci pozůstalostního řízení zůstavitele pověřeným soudním komisařem protokol o zjištění stavu a obsahu této do řízení předložené listiny v prosté allografní formě, obsahující závěť zůstavitele a prohlášení zůstavitele o vydědění své dcery, s datem 2. června 2023, přičemž podle obsahu této listiny veškerý svůj majetek zůstavitel odkázal své neteři, [Jméno žalobkyně], a pro případ, že by tato v době smrti zůstavitele již nežila, tak jejím potomkům, a zároveň učinil prohlášení o vydědění své jediné dcery, [jméno FO], a sice s uvedením důvodu, že mu „neposkytla potřebnou pomoc v nouzi a neprojevovala o něj dlouhodobý zájem, jaký by dcera o svého otce projevovat měla, ponechala veškerou péči a starost o něj na jeho matce Věře [jméno FO], ačkoliv té v době sepsání této závěti již bylo 89 let, dlouhodobě se o něj nezajímala, neměla s ním žádný kontakt, žádný kontakt na sebe mu nikdy nepředala, naposledy spolu hovořili v roce 2011, od té doby se mu dcera neozvala, nekontaktovala jej“. Na této listině jsou kromě pořizovatele podepsáni, jako svědci, [jméno FO], [právnická osoba] a [právnická osoba]. Tito svědci závěti nebyli v pozůstalostním řízení zůstavitele vyslechnuti. V tomto pozůstalostním řízení zůstavitele dcera zůstavitele se k této závěti zůstavitele a k prohlášení zůstavitele o jejím vydědění vyjádřila tak, že listinu nepovažuje za pravou, ani platnou, neuznává důvody svého vydědění v této listině uvedené, protože listina neobsahuje vlastnoruční podpis zůstavitele bez pomoci jiné osoby, zůstavitel již pro svůj špatný zdravotní stav nebyl schopen se fyzicky podepsat bez pomoci jiné osoby, trpěl závažným onkologickým onemocněním a také i vážnými problémy se zrakem, nebyl schopen právně jednat pro přítomnost duševní poruchy, jeho duševní zdravotní stav, s ohledem na zdravotní problémy a užívané léky, jej plně vylučoval z platného právního jednání, listina nesplňuje formální náležitosti prosté allografní závěti s prohlášením o vydědění, protože 2 osoby ze 3, které se na listinu podepsaly, jako svědci, jsou osobami blízkými závětní dědičce, konkrétně jde o matku zůstavitele a babičku závětní dědičky, [jméno FO], a švagra zůstavitele, nevlastního otce závětní dědičky (manžel matky závětní dědičky), [jméno FO], sám zůstavitel pak neměl zájem se s ní stýkat, k narušení jejich vzájemných vztahů došlo za doby její nezletilosti v souvislosti s rozvodem jejích rodičů, pokud zůstavitele sama navštívila na jeho žádost a přijela za ním ze svého tehdejšího bydliště v Itálii do České republiky, tak on ji ale vulgárně odmítl, což přičítá jeho psychickým problémům, kterými trpěl dlouhodobě, již několik let před svou smrtí, o pomoc ji nikdy zůstavitel nežádal, neinformoval ji o svém zdravotním stavu. Naopak v tomto pozůstalostním řízení zůstavitele závětí povolaná univerzální dědička zůstavitele prohlásila posuzovanou listinu za pravou a platnou, s tím, že svědka závěti [jméno FO] nelze považovat za osobu jí blízkou, neboť jejich vztah je pouze formální, nikdy se tento svědek na péči o ni nepodílel, nevychovával ji, tím lze mít za vyvrácenou zákonnou domněnku švagrovství ve vztahu k posouzení osob navzájem si blízkých, odvozovanou od manželství její matky s tímto svědkem. Usnesením Okresního soudu v Nymburce z [datum], právní moc [datum], bylo v pozůstalostním řízení zůstavitele uloženo [Jméno žalobkyně], aby ve lhůtě dvou měsíců od právní moci usnesení podala u Okresního soudu v Nymburce proti [jméno FO] žalobou na určení, že [Jméno žalované] [jméno FO] není dědičkou zůstavitele, přičemž poté, co se v souladu s tímto odkazujícím usnesením závětní dědička zachovala (podala k Okresnímu soudu v Nymburce dne 3. dubna 2024 svoji žalobu, projednávanou v tomto sporném řízení), bylo pozůstalostní řízení zůstavitele přerušeno. Matka žalobkyně (sestra zůstavitele) navázala vztah se svým současným manželem [jméno FO] (svědek závěti) již okolo roku 2008, nejméně od roku 2012 spolu vedou společnou domácnost ve společně zakoupeném domě, který rekonstruovali, doposud v něm společně bydlí, v roce 2022 pak spolu uzavřeli manželství, které trvá. Rodinné vztahy v rámci manželství matky žalobkyně s [jméno FO] jsou běžnými rodinnými vztahy, včetně toho, že manžel matky žalobkyně se s žalobkyní dlouhodobě zná, jsou spolu v osobním kontaktu, zajímají se o sebe, nejméně v souvislosti s tím, kdy se žalobkyně kontaktuje s matkou, nejsou mezi nimi žádné neshody, oslovují se křestními jmény, tykají si, zúčastňují se společně rodinných oslav, svátků, narozenin, Vánoc, významných životních okamžiků.

12. S ohledem na datum úmrtí zůstavitele, jakož i datum vzniku posuzované listiny (podle svého obsahu závěti zůstavitele a prohlášení zůstavitele o vydědění své dcery, pořízení jím v prosté allografní formě, obsažené v jedné listině, s datem [datum]), se při projednání pozůstalosti po zůstaviteli a rovněž v tomto sporném řízení o určení dědického práva žalobkyně po zůstaviteli z konkrétní závěti uplatní platné procesněprávní i hmotněprávní předpisy dědického práva, tedy OZ, o. s. ř. a z. ř. s.

13. Podle § 1534 OZ, závěť, kterou zůstavitel nenapsal vlastní rukou, musí vlastní rukou podepsat, před dvěma svědky, současně přítomnými, výslovně prohlásit, že listina obsahuje jeho poslední vůli.

14. Podle § 1539 OZ, svědci se účastní pořizování závěti takovým způsobem, aby byli sto potvrdit, že zůstavitel a pořizovatel jsou jedna a táž osoba, svědek se podepíše na listinu, obsahující závěť, k podpisu zpravidla připojí doložku, poukazující na jeho vlastnost jako svědka a údaje, podle nichž jej lze zjistit. Svědkem nemůže být osoba nesvéprávná nebo osoba, která není znalá jazyka nebo způsobu dorozumívání, v němž se projev vůle činí.

15. Podle § 1540 OZ, dědic nebo odkazovník není způsobilý svědčit o tom, co se mu zůstavuje. Stejně není způsobilá být svědkem osoba dědici nebo odkazovníkovi blízká, ani zaměstnanec dědice nebo odkazovníka. K platnosti ustanovení závěti, učiněného ve prospěch některé z osob, uvedených v odst. 1 § 1540 OZ, se vyžaduje, aby je zůstavitel napsal vlastní rukou nebo, aby je potvrdili tři svědci.

16. Podle § 22 odst. 1 OZ, osoba blízká je příbuzný v řadě přímé, sourozenec a manžel nebo partner podle jiného zákona, upravujícího registrované partnerství; jiné osoby v poměru rodinném nebo obdobném se pokládají za osoby sobě navzájem blízké, pokud by újmu, kterou utrpěla jedna z nich, druhá důvodně pociťovala, jako újmu vlastní. Má se za to, že osobami blízkými jsou i osoby sešvagřené nebo osoby, které spolu trvale žijí.

17. Podle § 774 OZ, vznikem manželství vznikne švagrovství mezi jedním manželem a příbuznými druhého manžela; v jaké linii a v jakém stupni je někdo příbuzný s jedním manželem, v takové linii a v takovém stupni je sešvagřen s druhým manželem. Zanikne-li manželství smrtí jednoho z manželů, švagrovství tím nezaniká.

18. Podle § 1649 odst. 1 OZ, prohlášení o vydědění lze učinit nebo je lze změnit či zrušit stejným způsobem, jakým se pořizuje nebo ruší závěť.

19. Podle § 1635 odst. 1 OZ, v první třídě dědiců dědí zůstavitelovy děti a jeho manžel, každý z nich stejným dílem.

20. V obecné rovině je namístě k důvodům tohoto rozhodnutí odvolacím soudem uvést, že závěť je jedním z dědických titulů, jedná se o jednostranný, kdykoliv odvolatelný nebo změnitelný projev vůle, kterým zůstavitel pro případ své smrti osobně zůstavuje jedné či více osobám alespoň podíl na pozůstalosti, případně i odkaz. Jedná se tak o jednostranné právní jednání, kterým zůstavitel povolává jednu nebo více osob za svého dědice, popř. povolává také odkazovníka. Závěť může být pořízena soukromou či veřejnou listinou, ve formě písemné i ústní. Pořizuje-li zůstavitel pro případ své smrti o svém majetku, pak platí, že musí mít pořizovací způsobilost ke dni podpisu příslušného právního jednání, musí splnit určité formální požadavky, stanovené pro jednotlivé typy pořízení pro případ smrti, účinky pořízení pro případ smrti v případě závěti nastávají až po smrti zůstavitele. Mezi závěti, pořízené tzv. soukromou listinou, patří mj. i závěť, pořízená před dvěma svědky závěti, kterou zůstavitel nenapsal vlastní rukou, tzv. allografní závěť prostá. Při posuzování platnosti takovéhoto právního jednání zůstavitele je pak třeba preferovat platnost před neplatností a je třeba co nejvíce respektovat vůli zůstavitele. K tomu, aby prostá allografní závěť zůstavitele byla platným právním jednáním zůstavitele, je předně požadováno to, aby takovou závěť zůstavitel vlastní rukou podepsal a, aby zůstavitel před 2 způsobilými svědky závěti, současně přítomnými, výslovně prohlásil, že listina obsahuje jeho poslední vůli, a to způsobem, nevzbuzujícím pochybnosti o tom, že listina obsahuje tuto jeho poslední vůli. Další náležitosti prosté allografní závěti jsou pak uvedeny v ustanovení § 1539 OZ, kdy platí, že svědek prosté allografní závěti musí být funkcí svědka závěti předem zůstavitelem pověřen, tj. musí si být této své funkce svědka závěti plně vědom ve smyslu toho, že je u pořízení konkrétní závěti zůstavitele svědkem takového jeho pořízení pro případ smrti (tj. svědkem závěti tak není ten, kdo by byl tomuto právnímu jednání zůstavitele přítomen jen zcela náhodně, aniž by o to byl zůstavitelem požádán a byl si vědom své role svědka závěti), svědek závěti nemusí znát obsah závěti, nemusí být účasten podpisu ani sepisu závěti. Prohlášení o vydědění lze učinit nebo jej lze změnit či zrušit stejným způsobem, jakým se pořizuje nebo ruší závěť. I nadále je v poměrech OZ plně využitelná soudní judikatura vyšších soudů, vztahující se k problematice allografních závětí, např. rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky, sp. zn. 21 Cdo 2447/99, 21 Cdo 985/99, a další.

21. Vyplývá-li z výše uvedeného, že je obligatorní zákonnou náležitostí prosté allografní závěti zůstavitele, jakož i prohlášení zůstavitele o vydědění potomka, jež jsou na jedné listině, sepsané podle § 1534 a § 1649 odst. 1 OZ, věrohodné a souhlasné svědectví 2 způsobilých svědků takovéto závěti zůstavitele a jeho prohlášení o vydědění potomka, jež jsou na jedné listině, o tom, že zůstavitel před nimi, současně přítomnými, výslovně projevil, že listina obsahuje jeho poslední vůli, stala se „skutkově spornou“ platnost posuzované listiny již jen tím, že v úvahu přicházející zákonná zůstavitelova dědička (dcera) mj. namítla v pozůstalostním řízení zůstavitele a i v tomto sporném řízení, že konkrétní 2 osoby svědků, kteří jsou uvedeni a podepsáni na posuzované listině ([jméno FO] a [právnická osoba]) s datem [datum], nejsou způsobilí, coby svědci závěti a prohlášení o vydědění, jež jsou na jedné listině, vůbec svědčit o tom, zda před nimi současně přítomnými zůstavitel výslovně projevil ve vztahu ke konkrétní listině svoji vůli, či nikoliv, a to pro svůj vztah osob blízkých k závětní dědičce z hlediska § 22 odst. 1 OZ, protože [jméno FO] je matkou zůstavitele, tedy babičkou závětní dědičky a tedy příbuznou k závětní dědičce v řadě přímé, a [právnická osoba] je švagrem zůstavitele a nevlastním otcem závětní dědičky, jako manžel její matky, se kterou dlouhodobě žije ve vztahu partnerském a manželském, mají běžné rodinné vztahy, a tedy je osobou blízkou k závětní dědičce z titulu osob sešvagřených.

22. I podle závěru odvolacího soudu z ustanovení § 1534 OZ, ve spojení s § 1649 OZ, vyplývá, že k tomu, aby prostá allografní závěť a prohlášení zůstavitele o vydědění potomka, pořízené zůstavitelem na jedné listině, byla jeho platným právním jednáním, musí být splněny pod sankcí absolutní neplatnosti všechny tyto zákonné náležitosti: zůstavitel musí podepsat závěť a prohlášení o vydědění, jež jsou na jedné listině, vlastní rukou, dále musí před 2 způsobilými svědky, jím povolanými, současně přítomnými, výslovně projevit, že listina obsahuje jeho závěť a prohlášení o vydědění, a tito svědci tohoto jeho prohlášení se musí rovněž na listinu vlastní rukou podepsat, přičemž ohledně způsobilosti těchto svědků závěti platí, že musí jít o způsobilé svědky z hlediska zákonem stanovených jejich předpokladů; nedodržení, byť i jen některé z těchto formálních zákonných náležitostí daného typu pořízení závěti a prohlášení o vydědění potomka, jež jsou na jedné listině, způsobuje absolutní neplatnost daného právního jednání zůstavitele pro případ smrti.

23. Tyto „zpřísněné“ zákonné požadavky na platnost závěti zůstavitele ajeho prohlášení o vydědění potomka na jedné listině v prosté allografní formě jsou odůvodněny významně tím, že se toto právní jednání uplatní až v době, kdy již ten, kdo jej pořídil, nebude naživu a kdy tedy již nebude možné jeho prostřednictvím zjistit, zda vůbec zamýšlel závěť a prohlášení o vydědění potomka, jež jsou na jedné listině, pořídit, co touto listinou sledoval.

24. I z pohledu odvolacího soudu se tak v dané sporné věci účastnic jedná o skutkovou a právní problematiku závěti zůstavitele a prohlášení zůstavitele o vydědění potomka (dcery), jež jsou na jedné listině, která je sepsána tzv. jiným způsobem (rukou jiné osoby, než zůstavitele, o kterém není tvrzeno a doloženo, že by nemohl číst a psát, jež má být vlastní rukou zůstavitele podepsána).

25. Proto i podle závěru odvolacího soudu, s ohledem na konkrétní uplatněné námitky dcery zůstavitele vůči platnosti posuzované závěti zůstavitele s prohlášením o vydědění dcery, jež jsou na jedné listině, z hlediska formálních náležitostí, kdy žalobkyně své dědické právo po zůstaviteli může odvozovat jen od pravé a platné závěti zůstavitele ve vztahu ke zkoumané listině, jež byla vypravitelkou pohřbu (sestrou zůstavitele) do pozůstalostního řízení zůstavitele předložena, bylo namístě v daném sporu účastnic se v prvé řadě skutkově a právně zabývat tím, zda zkoumaná listina s datem [datum] splňuje všechny formální zákonné náležitosti daného typu pořízení závěti zůstavitelem s prohlášením o vydědění své dcery, jež jsou na jedné listině, v prosté allografní formě, či nikoliv, přičemž je to žalobkyně, komu v tomto sporném řízení svědčí břemeno tvrzení a důkazní, chce-li s úspěchem vyvrátit to tvrzení dcery zůstavitele, že je posuzovaná závěť zůstavitele s datem [datum], pořízená jím v prosté allografní formě, jak byla do pozůstalostního řízení zůstavitele předložena, neplatná pro nedostatek formálních zákonných náležitostí daného typu pořízení závěti.

26. Posuzovat věcně otázku pořizovací způsobilosti zůstavitele by pak bylo namístě až v té situaci, kdy by bylo v tomto sporném řízení možné kladně skutkově a právně uzavřít o naplnění zákonných formálních náležitostí daného typu pořízení závěti zůstavitelem, včetně jeho prohlášení o vydědění dcery v prosté allografní formě, jež jsou na jedné listině. Jinak by bylo toto posuzování předčasným.

27. Potud tak soud prvního stupně, z pohledu odvolacího soudu, nikterak skutkově a právně v dané věci nepochybil, nezabýval-li se pro potřebu vydání svého zamítavého rozhodnutí o žalobě žalobkyně v této věci pořizovací způsobilostí zůstavitele (§ 581 OZ), tedy v tomto směru neprováděl dokazování, byť účastnicemi navrhované.

28. K formálním náležitostem dané závěti zůstavitele a prohlášení zůstavitele o vydědění dcery, jež jsou na jedné listině, v prosté allografní formě, žalobkyně v tomto i v pozůstalostním řízení zůstavitele konkrétně tvrdila, že posuzovanou listinu sepsal [právnická osoba], kterého k žádosti zůstavitele zajistila za tímto účelem její matka, za přítomnosti zůstavitele a dalších osob, konkrétně matky zůstavitele ([jméno FO]), švagra zůstavitele ([jméno FO]) a jeho manželky (sestry zůstavitele a matky žalobkyně) v bytě matky zůstavitele v Nymburce, Purkyňova ulice čp. 1638, dle diktátu zůstavitele, přičemž se na listinu podepsali vlastní rukou spolu se zůstavitelem, jako svědci, [právnická osoba], [jméno FO] a [právnická osoba] , a to poté, co zůstavitel před nimi všemi současně přítomnými výslovně projevil, že listina obsahuje jeho poslední vůli a prohlášení o vydědění své dcery, přičemž [právnická osoba] a [právnická osoba] nejsou osoby, které by byly z funkce svědků závěti a prohlášení o vydědění, pořízeného zůstavitelem na jedné listině v prosté allografní formě, vyloučeny z hlediska ustanovení § 1540 odst. 1 OZ, protože [právnická osoba] v době sepisu listiny byl sice švagrem zůstavitele a jejím nevlastním otcem, ovšem pro neexistenci mezi nimi ve skutečnosti blízkých osobních vztahů lze mít za vyvrácenu zákonnou domněnku švagrovství, jež by zakládala mezi nimi vztah osob blízkých z hlediska § 22 OZ, a [právnická osoba] v žádném vztahu k zůstaviteli a k závětí obmyšlené dědičce není, jsou zde tedy na posuzované listině podepsáni 2 způsobilí svědci tohoto pořízení závěti zůstavitelem a i jeho prohlášení o vydědění dcery, jež jsou na jedné listině.

29. Z hlediska těchto tvrzení žalobkyně a žalované tak bylo zapotřebí, jako základ, pro rozhodnutí tohoto sporu účastnic soudem po skutkové a právní stránce, vyřešit to, zda vskutku byli zůstavitelem přibráni 2 způsobilí svědci k posuzovanému jeho v prosté allografní formě pořízení závěti a prohlášení o vydědění dcery, jež jsou na téže listině, z hlediska § 1539 a násl. OZ, zda tito způsobilí svědci byli současně přítomni tomu, kdy zůstavitel ve vztahu ke konkrétní listině výslovně prohlásil, že listina obsahuje jeho poslední vůli, a zda tito svědci věrohodným a souladným způsobem tzv. odsvědčí před soudem zvláštní náležitosti, vztahující se k tomuto projevu vůle zůstavitele ve vztahu ke konkrétní listině při vzniklém sporu účastnic o dědické právo po zůstaviteli po jeho smrti z projednávané listiny, jež si vzájemně konkurují.

30. S ohledem na obsah výpovědi svědka [jméno FO], jak ji podal v tomto sporném řízení účastnic před soudem prvního stupně, jakož i skutečnost, že nebyl soudem prvního stupně (ani pozůstalostním soudem) proveden k důkazu výslech svědků [právnická osoba] a [jméno FO], měl odvolací soud pro účel zhodnocení v řízení provedených důkazů ve vzájemné souvislosti i jednotlivě potřebu sám si učinit vlastní zkušenost s výslechy svědků závěti ve vztahu k obsahu posuzované listiny, o níž je žalobkyní tvrzeno, že pochází od zůstavitele, jejíž opis je založen na č. l. 30 pozůstalostního spisu zůstavitele, přičemž po vyhodnocení provedeného zopakování důkazu a doplnění důkazů v provázanosti s vyhodnocením v řízení před soudem prvního stupně procesně relevantním způsobem provedených dalších důkazů nakonec skutkově uzavřel o existenci zcela zásadních pochybností o okolnostech vzniku zkoumané listiny, pořízené zůstavitelem v prosté allografní formě, obsahující závěť zůstavitele a prohlášení zůstavitele o vydědění své dcery, s datem [datum], v důsledku nichž pak nelze jednoznačně skutkově uzavřít o naplnění všech zákonných formálních náležitostí daného typu pořízení pro případ smrti (závěti) zůstavitelem a prohlášení zůstavitele o vydědění své dcery, jež jsou učiněny na téže listině, což nutně vede k právnímu závěru o absolutní neplatnosti listiny, předložené do pozůstalostího řízení zůstavitele, od níž žalobkyně výlučně odvozuje své dědické právo po zůstaviteli.

31. Mezi účastnicemi nebylo žádných pochyb o tom, že osoba [jméno FO], jež je mj. na zkoumané listině podepsána, coby svědek, je matkou zůstavitele a babičkou závětí zůstavitele obmyšlené osoby (žalobkyně), coby univerzální dědičky, tedy je osobou blízkou k závětní dědičce dle § 22 odst. 1 OZ, coby příbuzná v řadě přímé, a z tohoto důvodu není způsobilým svědkem posuzované závěti zůstavitele a jeho prohlášení o vydědění potomka na jedné listině, pořízené jím v prosté allografní formě (§ 1540 odst. 1 OZ), jakož i o tom, že [právnická osoba], který je rovněž na zkoumané listině podepsána, jako svědek, je od roku 2022 manželem matky závětní dědičky, která je sestrou zůstavitele, tedy je jejím nevlastním otcem, jde mezi nimi o vztah sešvagřených osob.

32. Zcela správně soud prvního stupně v důvodech svého rozhodnutí uvedl, že, vzhledem k ustanovením § 22 odst. 1, § 774 a § 1540 odst. 1 OZ, je i [právnická osoba], který zkoumanou listinu podepsal, jako svědek, na základě uplatnění zákonné domněnky švagrovství osobou blízkou závětní dědičce, tedy je z tohoto pohledu i on zákonem vyloučen, jako způsobilý svědek posuzované závěti zůstavitele s prohlášením o vydědění své dcery na jedné listině, pořízené jím v prosté allografní formě, není-li tato zákonná domněnka s úspěchem vyvrácena. Švagrovství totiž považuje zákona za rodinněprávní vztah, který ve smyslu § 22 OZ představuje spojení osob v poměru rodinném. Okamžikem uzavření manželství svědkem [jméno FO] s matkou žalobkyně se [právnická osoba] a žalobkyně stali ze zákona osobami navzájem si blízkými v rámci rodinněprávního vztahu.

33. K úspěšnému vyvrácení této zákonné domněnky švagrovství ve vztahu k osobám [jméno FO] a žalobkyně zcela jistě nepostačují bez dalšího jen ta tvrzení žalobkyně, že její nevlastní otec ji nikdy tzv. od mala nevychovával, nežila nikdy s matkou a nevlastním sotcem ve společné domácnosti, stýkají se spolu jen velmi příležitostně, považuje svůj vztah s nevlastním otcem jen za „ryze formální“, proto si nejsou navzájem osobami, které by pociťovaly újmu jednoho z nich, jako újmu vlastní. Musel by zde být žalobkyní k tomuto jejímu tvrzení podán zcela jasný důkaz o tom, že vskutku je tento rodinněprávní vztah [jméno FO] a žalobkyně, odvozený od manželství matky žalobkyně s [jméno FO], jen ryze formálním, což se i z pohledu odvolacího soudu v řízení nestalo.

34. Provedené důkazy k návrhu žalobkyně výslechy svědků [jméno FO] (manžela žalobkyně), [tituly před jménem] [adresa] (matky žalobkyně), [jméno FO] (nevlastního otce žalobkyně) soudem prvního stupně svým obsahem, především pak ale výpověď samotného nevlastního otce žalobkyně, a to i ta, kterou podal opakovaně před odvolacím soudem, totiž přinesly vyvrácení tohoto tvrzení žalobkyně, pokud sám nevlastní otec žalobkyně popsal své rodinněprávní vztahy, odvozené od manželství s matkou žalobkyně, s níž i před uzavřením manželství žil po poměrně velmi dlouhou dobu ve vztahu parnerském, při němž vedli společnou domácnost ve společně zakoupeném domě, poznali navzájem své děti, zajímali se o sebe navzájem, jako zcela běžné, odpovídající plně obdobným vztahům i v jiných rodinách, on sám, ale ani další dva slyšení svědci, pak neuvedli žádné konkrétní skutečnosti, s nimiž by bylo možné spojovat závěr o tom, že by měly být v dané rodině svědka [jméno FO] rodinněprávní vztahy jakkoliv narušeny takovým způsobem, že by to mohlo vyloučit mezi [jméno FO] a žalobkyní zákonem předpokládaný vztah osob v poměru rodinném, jak to má na mysli ustanovení § 22 OZ, naopak potvrdili, že členové rodiny tohoto svědka si vzájemně tykají, oslovují se křestními jmény, běžným způsobem se navštěvují, zajímají se vzájemně o sebe, účastní se důležitých událostí v rodině, jako jsou svátky, narozeniny, promoce, svatby, apod., nejsou v žádných konfliktech. Proto i odvolací soud uzavřel, že při vyhodnocení obsahu provedených důkazů k návrhu žalobkyně je vyvráceno její tvrzení o ryze formálním jejím vztahu ke svému nevlastnímu otci [jméno FO], protože z nich nevyplynulo skutkově nic natolik konkrétního, co by bylo možno vyhodnotit jako způsobilé s úspěchem vyvrátit zákonnou domněnku švagrovství osob [jméno FO] a žalobkyně, s níž se pojí i závěr o vzájemném vztahu těchto osob, navzájem si blízkých v poměru rodinném ve smyslu § 22 OZ. Bezpochyby platí, že intenzita rodinných vztahů může být dána celou řadou aspektů, ovšem jen sama o sobě ta skutečnost, že se určité osoby v rámci rodiny nevídají až tak často, není žádným měřítkem, z něhož by bylo možné usuzovat, že se ve vztahu [jméno FO] a žalobkyně nejedná o blízký rodinný vztah.

35. Z pohledu odvolacího soudu i bez ohledu na výše uvedený závěr bylo namístě v dané věci, vzhledem k rozdílnosti tvrzení účastnic o formálních náležitostech daného typu pořízení zůstavitele pro případ smrti, jakož i obsah posuzované listiny, vzhledem k zákonným požadavkům na platnost daného typu pořízení závěti zůstavitelem s prohlášením zůstavitele o vydědění dcery, jež jsou na jedné listině, provést k důkazu výslechy všech osob, coby svědků, kteří se na zkoumanou listinu spolu s pořizovatelem podepsali, jak to ostatně i bylo navrženo žalovanou a rovněž to výslovně vyžaduje zákon, tím spíše, že tyto výslechy neprovedl ani pozůstalostní soud, třebaže mu tuto povinnost zákon ukládá, a to právě k okolnostem sepisu a podpisu zkoumané listiny, pořízené v prosté allografní formě. Pokud takto soud prvního stupně nepostupoval, odvolací soud provedl toto potřebné dokazování sám v odvolacím řízení (§ 213 odst. 2,4 o.s.ř.).

36. Po vyhodnocení doplněného důkazu výslechem svědka, [právnická osoba], jak jej v tomto řízení podal tento svědek před odvolacím soudem, odvolací soud uzavírá, že tato jeho svědecká výpověď je pro soud zcela nepřesvědčivá, nevěrohodná, významně rozporná s dalšími v řízení provedenými důkazy, a to především proto, že se zjevně tento svědek zdráhal na otázky mu soudem a účastníky kladené, především ze strany žalované, odpovídat jasným a konkrétním způsobem, resp. se v rámci jím podávaných odpovědí snažil o to tzv. ospravedlnit své působení při vzniku posuzované listiny potud, že on, jako osoba práva znalá, jež měla být požádána o sepis zkoumané listiny v prosté allografní formě, neposkytla zůstaviteli, ani dalším osobám, které byly na místě při vzniku posuzované listiny v bytě matky zůstavitele, kde k sepisování a podepisování posuzované listiny mělo dojít, také přítomny, potřebné poučení ohledně nezbytných vlastností svědků závěti, jejich role, mj. tak i ohledně nezpůsobilosti konkrétních osob působit, coby svědek závěti, jde-li o osoby obmyšlenému závětnímu dědici blízké, přitom byl za toto své působení při vzniku posuzované listiny finančně odměněn, což sám do jisté míry připustil a potvrdily to i svědkyně [jméno FO] i [tituly před jménem] [adresa].

37. Podle závěru odvolacího soudu po vyhodnocení tímto svědkem podané svědecké výpovědi před odvolacím soudem v tomto řízení totiž tento svědek nedokázal přesvědčivě a především zcela jasným a konkrétním způsobem ozřejmit soudu okolnosti, za nichž měl být dle svého tvrzení on požádán o sepis zkoumané listiny, průběh sepisu a podpisu zkoumané listiny, na níž, jak sám potvrdil, spolupůsobil. V prvé řadě tento svědek totiž nedokázal ozřejmit soudu vůbec to, zda jej o jeho působení při vzniku zkoumané listiny žádal sám zůstavitel, či jiná osoba, kdy, jaký byl na něj vznesen konkrétní požadavek. Dále nedokázal tento svědek soudu ozřejmit ani to, v jaké roli on sám u celé záležitosti s pořízením zkoumané listiny působil, zejména to, zda byl zůstavitelem požádán i o to, aby působil při vzniku zkoumané listiny, coby svědek, a, aby i on zajistil pro zůstavitele další osoby svědků s konkrétními vlastnostmi, popř. jakým způsobem mu zůstavitel představil další jím povolané osoby svědků posuzované jeho závěti a prohlášení o vydědění dcery, jež se rozhodl pořídit na jedné listině v prosté allografní formě, která byla do pozůstalostního řízení zůstavitele předložena po jeho smrti jeho sestrou. Tento svědek totiž nedokázal odvolacímu soudu zcela jasným a jednoznačným způsobem odpovědět na takové soudem mu pokládané otázky, jaké další osoby, kromě něj, měly být na místě sepisu zkoumané listiny přítomny, zda tam tyto osoby byly přítomny po celou dobu, v jaké roli, zda a jak s nimi on sám, popř. zůstavitel, probíral jejich totožnost a jejich případné působení, coby svědků posledního pořízení zůstavitele ve vztahu k projednávané listině, jejich vztah k věci, k závětní dědičce, pokud jde o osobní, pracovní, popř. další, jejich vztahy, co zůstavitel sám k listině přítomným říkal, apod. Tento svědek pak v rámci svého svědectví před odvolacím soudem zcela jasným a konkrétním způsobem neuvedl ani nic o tom, jakým svým výslovným projevem dal zůstavitel najevo ve vztahu ke konkrétní listině svoji vůli poté, co měla být tato listina sepsána a předložena mu k podpisu tímto svědkem, jak o tom hovořil, před jakými konkrétními svědky, současně přítomnými, jež by sám za svědky svého pořízení pro případ smrti povolal, třebaže byl na toto opakovaně soudem dotazován. Uváděl-li při své výpovědi tento svědek, že mu text zkoumané listiny v celé podobě zůstavitel doslovně nadiktoval, pak tomuto jeho vyjádření nelze uvěřit, pokud text zkoumané listiny je zformulován poměrně odborně, obsahuje i řadu osobních údajů většího počtu osob, přičemž i sám svědek uváděl, že si podle tohoto diktátu zůstavitele učinil jen určité své poznámky, podle nichž pak v jiné místnosti obsah listiny vytvořil a poté listinu zůstaviteli sám přečetl, ovšem dále již neuvedl nic konkrétního, a to ani k doplňujícím dotazům soudu, o tom, že by po přečtení této listiny zůstaviteli zůstavitel sám něco výslovně k této mu přečtené listině uvedl, nedokázal ani k tomuto okamžiku jednoznačně odpovědět na dotaz soudu ohledně přítomnosti dalších osob v místnosti s ním a zůstavitelem, navíc i popisoval, že k celé události došlo v jiné místnosti bytu, než o tom hovořila další svědkyně, [jméno FO], popř. popisoval příchod dalšího svědka [jméno FO] do bytu odlišně od výpovědi tohoto svědka, který uváděl, že byl v bytě přítomen dříve, než do bytu přišel [právnická osoba], ten to ale popisoval tak, že [právnická osoba] byl do bytu zavolán až dodatečně, ale především tento svědek soudu sděloval, že v okamžik, kdy zůstaviteli četl listinu, zůstavitel ležel v posteli v pokoji bytu, zde listinu i tzv. v pololeže na tvrdé podložce podepisoval, přičemž on sám na další osoby v místnosti neviděl, protože byly za jeho zády, přicházely přitom do bytu postupně, popř. byly ve vedlejší místnosti, navíc i byl po určitou dobu v místnosti sám se zůstavitelem, což jsou ale údaje, které pak nepotvrdili další slyšení svědci. Tento svědek pak jednoznačně uvedl, že sám přítomné další osoby v bytě při celé jím popisované události neznal, nikterak si je neztotožnil. Pro odvolací soud tedy tato výpověď svědka tzv. vyzněla tak, že přítomné osoby k podpisu listiny bez dalšího vyzval svědek sám, ovšem bez toho, aby jakkoliv zjišťoval, byť alespoň dotazem na ně, jejich vztah k zůstaviteli a k osobě povolané závětní dědičky, což by se u něj, jako osoby práva znalé, jež, jak tvrdí, měla být zůstavitelem pověřena sepisem listiny, předpokládalo. V obsahu zkoumané listiny je navíc tento svědek uveden výslovně jako svědek závěti s tímto označením u svého jména a příjmení a osobních údajů, oproti tomu ostatní dvě osoby ([jméno FO] a [právnická osoba]) u svých jmen a příjmení takové výslovné označení uvedeno nemají. Zkoumaná listina sice obsahuje tzv. svědeckou doložku, to ovšem ještě bez dalšího nedokládá, že by skutečně [jméno FO] a [právnická osoba] připojili na listinu své podpisy, jako osoby, které jsou si plně vědomy svého postavení svědků závěti na základě toho, že takto byly zůstavitelem o své působení, coby svědků závěti, požádány a byly si této role plně vědomy, a to i přes svůj osobní vztah k zůstaviteli i k závětní dědičce.

38. Svědkyně [jméno FO] při podání své svědecké výpovědi před odvolacím soudem, kterou, s ohledem na její vyšší věk a způsob jejího podání před soudem, hodnotí odvolací soud jako plně věrohodnou, v rozporu s výpovědí svědka [právnická osoba] uvedla, že po celou dobu se událost sepisu a podpisu zkoumané listiny u ní v bytě odehrála za přítomnosti všech osob, včetně zůstavitele, v kuchyni, kam zůstavitel sám přišel z vedlejší místnosti poté, co bytu dorazil i [právnická osoba], za tímto účelem vstal zůstavitel z postele ve vedlejší místnosti a po celou dobu pak stál v kuchyni bytu u stolu, kde listinu i tzv. vestoje podepsal. Dále pak tato svědkyně zcela přesvědčivě a jednoznačně uvedla, že o její podpis na zkoumanou listinu ji nepožádal zůstavitel, ale právě [právnická osoba], stejně tak tomu bylo i u dalších na listině podepsaných osob, aniž by se jim a zůstaviteli zde dostalo jakéhokoliv poučení, třebaže [právnická osoba] muselo být namístě zcela zřejmé to, že ona je matkou zůstavitele, tedy babičkou závětní dědičky, a i ostatní přítomné osoby jsou z rodiny zůstavitele. Rovněž ani tato svědkyně, třebaže na to byla soudem dotazována, neuvedla, že by zůstavitel před tím, než listinu podepsal, cokoliv k ní přítomným řekl, popř. naznačil, tedy by dal přítomným výslovně najevo, že vskutku konkrétní listina obsahuje jeho poslední vůli. Tato svědkyně soudu sice popisovala nepříznivý zdravotní stav zůstavitele, jakož i to, že jej tzv. mělo trápit, že se nestýkal s dcerou, že se před ní dříve zmiňoval, že by chtěl pořídit závěť, avšak ve vztahu ke konkrétní listině neuvedla nic, co by svědčilo pro závěr o tom, že by na adresu přítomných osob v bytě před tím, než sám listinu podepsal, výslovně projevil, že konkrétní listina obsahuje jeho poslední vůli. Konečně pro odvolací soud z výpovědi této svědkyně zcela jasně vyplynulo, že tato svědkyně byla celé události přítomna čistě jen z toho důvodu, že se tato událost odehrála u ní v bytě, kde pečovala o svého nemocného syna (zůstavitele), zkoumanou listinu zde ona sama nepodepisovala s jasnou svou představou o tom, že je zůstavitelem povolána za svědka jeho závěti a prohlášení o vydědění dcery, jež jsou na jedné listině, a, že z tohoto důvodu bude muset po smrti zůstavitele (syna) potvrdit jeho vůli, bude-li zpochybněna. Z této její výpovědi pak také jasně vyplynulo, že je osobou blízkou jak k zůstaviteli, tak i k závětní dědičce, protože je matkou zůstavitele a babičkou závětní dědičky.

39. Svědek [právnická osoba] při podání své výpovědi před odvolacím soudem pak odvolacímu soudu přesvědčivě a jasným způsobem ozřejmil to, že on sám byl celé události, o které vypovídá, jež se vztahuje k sepisu a podpisu listiny, jež byla předložena do pozůstalostního řízení zůstavitele k uplatnění dědického práva žalobkyně, v bytě [jméno FO], přítomen tzv. jen náhodou, měl totiž představu o zcela jiné své roli u této události, když, jak sám uváděl, nebyl vůbec aktivní, se zůstavitelem o listině vůbec nehovořil, sám jen zde tzv. poslouchal, o připojení svého podpisu na listinu byl požádán [právnická osoba], nebyl nikým dotazován na svůj vztah k zůstaviteli a k závětní dědičce, vlastně byl jen určitý doprovod své manželky zde. Zcela zjevně tedy ani tento svědek podle obsahu jím podané výpovědi před odvolacím soudem nebyl o své svědectví, coby svědek závěti ve vztahu ke zkoumané listině, požádán přímo zůstavitelem, nebyl si role svědka jeho závěti vědom, nebyl s ní ztotožněn, nakonec ani on pak nepotvrdil žádný výslovný projev vůle zůstavitele ve vztahu k posuzované listině. V rozporu se svědkyní [jméno FO] pak uváděl, že veškeré dění v bytě [jméno FO], kde s ní žil i její nemocný syn, jež se týkalo pořízení a podpisu zkoumané listiny, proběhlo v té místnosti bytu, kde zůstavitel po celou dobu ležel v posteli, zde jej viděl listinu podepsat, zde se sám na listinu také podepsal, což ve světle výpovědi [jméno FO] činí jeho výpověď nevěrohodnou. Nadto v rozporu s výpovědí [právnická osoba] uváděl, že byl v bytě přítomen již od samého počátku, tedy dříve, než tato osoba do bytu přišla. Z pohledu odvolacího soudu i tento svědek byl při události, jíž se osobně účastnil, jak o ní hovořil, přítomen, aniž by měl sám jasnou představu o tom, že je zde přítomen, coby svědek toho, kdy konkrétní osoba (zůstavitel) dává svůj konkrétní majetek pro případ smrti konkrétní osobě závětní dědičky a činí prohlášení o vydědění své dcery, aby to byl po smrti zůstavitele on, kdo bude moci dosvědčit, že listina vskutku obsahuje vůli zůstavitele. Jde u něj, stejně jako u svědkyně [jméno FO], o svědectví, podané ve zcela zjevném rozporu se zákonným požadavkem na to, aby svědek závěti byl osobou, která je touto funkcí svědka závěti předem zůstavitelem pověřena a je s tímto pověřením srozuměna potud, že je jejím úkolem po smrti zůstavitele dosvědčit vůli zůstavitele. Tento závěr odvolacího soudu je pak dán tím spíše, že sám tento svědek popisoval odvolacímu soudu svoji roli při jím popisované události zcela spontánně tak, že byl právě jen osobou, která namísto doprovodila svoji manželku, protože ji přivezl autem, byl tam tehdy jen, coby pasivní účastník, který jen poslouchal, do ničeho aktivně nezasahoval, se zůstavitelem o ničem nehovořil, na listinu připojil podpis podle pokynu [právnická osoba].

40. Konečně je k důvodům tohoto rozhodnutí a zhodnocení podaných výpovědí svědků před odvolacím soudem zapotřebí uvést, že je to v prvé řadě sám zůstavitel, kdo si volí osoby, jež budou po jeho smrti svědčit o jím provedeném pořízení závěti a prohlášení o vydědění potomka, pořízené jím v prosté allografní formě na jedné listině, což pak znamená, že je to právě sám zůstavitel, kdo přebírá i určitou míru rizika za to, že svým případně špatným výběrem osob svědků své závěti nebude po jeho smrti věrohodným způsobem odsvědčeno to, že konkrétní listina, kterou pořídil, obsahující závěť a prohlášení o vydědění, vskutku obsahuje jeho poslední vůli, osobou k tomu způsobilého svědka takové listiny. Potud tak i pro ten případ, že by snad mělo být možné z výpovědí svědků, kteří se podepsali na zkoumanou listinu, jako svědci, vedle pořizovatele a byli vyslechnuti odvolacím soudem v tomto řízení, uzavřít, že si sám zůstavitel za svědky své závěti a prohlášení o vydědění ve vztahu k posuzované listině s datem 2. června 2023 zvolil a oslovil osoby [jméno FO], [právnická osoba] a [jméno FO], tak ale tyto jím zvolené osoby věrohodným a souladným způsobem neodsvědčily před soudem po jeho smrti v případě vzniklého sporu o platnost listiny, pořízené jím v prosté allografní formě, mezi závětní dědičkou (žalobkyní) a zákonnou dědičkou, dcerou (žalovanou), tu skutečnost, že zkoumaná listina vskutku obsahuje poslední vůli zůstavitele, navíc jde v případě dvou z těchto osob o osoby blízké závětní dědičce z hlediska § 22 odst. 1 OZ, které jsou z tohoto důvody vyloučeny z působení způsobilých svědků závěti.

41. Proto za toho zjištěného skutkového stavu věci i s přihlédnutím k výsledkům doplněného a zopakovaného dokazování v odvolacím řízení, že zůstavitel posuzovanou listinu nenapsal vlastní rukou, tato listina neobsahuje podpisy dvou způsobilých svědků, kteří by splňovali zákonné požadavky, kladené na tyto osoby svědků závěti, jsou-li [jméno FO] a [právnická osoba] pro svůj vztah osob blízkých se závětní dědičkou vyloučeni z působení z této funkce svědků závěti (§ 22 odst. 1 OZ, § 1540 odst. 1 OZ, ve spojení s § 1648 OZ) a celé události byli přítomni tzv. jen náhodně, nebylo zjištěno, že by zůstavitel vskutku kdy učinil ve vztahu ke zkoumané listině své výslovné prohlášení, že listina obsahuje jeho poslední vůli, před dvěma současně přítomnými způsobilými svědky, je namístě odvolacím soudem, ve shodě se soudem prvního stupně, právně uzavřít, že se jedná u posuzované listiny o absolutně neplatnou závěť zůstavitele a prohlášení zůstavitele o vydědění své dcery, jež jsou na jedné listině, z důvodu nenaplnění formálních zákonných náležitostí daného pořízení pro případ smrti. Samozřejmě platí, že svědek závěti musí být schopen, má-li zůstavitelova závěť a prohlášení o vydědění na jedné listině v prosté allografní formě za přítomnosti dvou svědků tzv. obstát, přesvědčivě a zcela konkrétně, jsou-li okolnosti vzniku takového pořízení závěti a prohlášení o vydědění na jedné listině sporné, svou svědeckou výpovědí tyto ozřejmit. Toto je základním úkolem svědka závěti a prohlášení o vydědění, jsou-li na jedné listině, pořízené v prosté allografní formě, má-li ze zákona postavení osoby, která má za úkol to, aby svou výpovědí potvrdila totožnost osoby zůstavitele, jako osoby, která závěť a prohlášení o vydědění pořídila a potvrdila prohlášení zůstavitele o projevu jeho poslední vůle a prohlášení o vydědění, a to i bez ohledu na časový odstup od události. Tento svědek si nemusí pamatovat vždy úplně do detailu na všechny okolnosti, ale jeho svědectví musí být podáno jasně, konkrétně, přesvědčivě, vzájemně souladně s výpovědí druhého svědka závěti, jakož i ostatních v řízení provedených důkazů. Tomuto předpokladu ovšem v dané věci podané výpovědi svědků před odvolacím soudem nevyhověly. Výslechy těchto svědků byly ze strany odvolacího soudu vedeny způsobem, kterým byli tito svědci dotazováni zcela konkrétně a jasně na konkrétní skutečnosti. Klást otázky těmto svědkům měli možnost i účastníci, resp. jejich zástupci. Svědkům se pak dostalo ze strany soudu řádného poučení, řádně byla zjištěna jejich totožnost, jakož i okolnosti, které mohly mít vliv na jejich věrohodnost, měli možnost se sami vyjádřit, odpovídali na doplňující dotazy, měli možnost se nakonec seznámit i se zkoumanou listinou.

42. Jak již bylo uvedeno výše v důvodech tohoto rozhodnutí, svědkem závěti a prohlášení o vydědění, jež jsou na jedné listině, pořízené v prosté allografní formě, nemůže být jakákoliv osoba, která by byla sepisu a podpisu listiny přítomna, musí se jednat o osobu, která byla zůstavitelem k tomuto určena a projevila s tímto svůj souhlas, byla s tímto svým pověřením srozuměna, nejsou na její straně dány zákonné překážky pro působení v této funkci svědka pořízení pro případ smrti, musí být schopna přesvědčivým způsobem soudu potvrdit skutečnou vůli zůstavitele ve vztahu ke konkrétní listině, přičemž, nelze-li takto skutkově uzavřít na podkladě vyhodnocení provedeného dokazování před soudem, pak nelze než uzavřít o nenaplnění formálních náležitostí daného typu pořízení pro případ smrti zůstavitelem v prosté allografní formě ve vztahu ke zkoumané listině, v důsledku čehož je dán závěr o absolutní neplatnosti posuzovaného právního jednání zůstavitele s datem 2. června 2023. Tento skutkový i právní závěr odvolacího soudu pak je již plně postačující k tomu, aby na jeho podkladě bylo uzavřeno, že zkoumaná listina není s úspěchem pro žalobkyni listinou, s níž může spojovat své dědické právo po zůstaviteli, a za této situace je namístě vyhodnotit z její strany podanou žalobu na určení svého dědického práva po zůstaviteli z konkrétní závěti, jako nedůvodnou, a zamítnout ji. Byť i s respektem k zásadě, že závěť má být vykládána spíše jako platná, jakož i k zásadě respektu k vůli zůstavitele, po vyhodnocení podaných výpovědí svědků závěti před odvolacím soudem, nemohl odvolací soud než uzavřít, že nebyly splněny všechny zákonné předpoklady daného typu pořízení závěti a prohlášení o vydědění v prosté allografní formě zůstavitelem a proto je neplatná (absolutně) do pozůstalostního řízení zůstavitele předložená jeho sestrou soukromá listina, od níž žalobkyně odvozuje své dědické právo po zůstaviteli. V té situaci, kdy posuzovaná listina, pořízená v prosté allografní formě, není napsána vlastní rukou zůstavitele, pouze ji měl vlastní rukou zůstavitel podepsat, není sama o sobě bez dalšího (na rozdíl od holografní závěti) spolehlivým dokladem toho, že tato listina skutečně obsahuje poslední vůli zůstavitele a jeho prohlášení o vydědění potomka. Z tohoto důvodu zákon právě u této formy prosté allografní závěti a prohlášení o vydědění vyžaduje z hlediska formálních náležitostí pod sankcí absolutní neplatnosti to, aby zůstavitel před dvěma současně přítomnými svědky závěti výslovně projevil, že listina obsahuje jeho poslední vůli a prohlášení o vydědění a aby se svědci závěti a prohlášení o vydědění na listinu podepsali. Povolání svědků závěti a prohlášení o vydědění zůstavitelem tedy neslouží primárně k tomu, aby svědci závěti a prohlášení o vydědění po smrti zůstavitele dosvědčovali jeho vlastnoruční podpis, nýbrž primárně slouží právě k tomu, aby tyto osoby mohly v době, kdy pořizovatel listiny již nežije, potvrdit v případě sporu o dědické právo z této listiny, to, že jde o zůstavitelovu pravou a skutečnou vůli, přičemž této své role se pak z pohledu odvolacího soudu slyšení svědci s úspěchem nezhostili při podání výpovědí před odvolacím soudem v této sporné věci účastnic tak, aby tyto jejich výpovědi dovolovaly soudu uzavřít o zachování zákonných formálních náležitostí tohoto typu pořízení závěti a prohlášení o vydědění potomka, jež jsou na jedné listině, ze strany zůstavitele.

43. Konečně je namístě uvést, že již jen ze své samotné podstaty není v této věci dán žádný prostor pro výklad projevu vůle.

44. S ohledem na takto vyslovené závěry by již bylo nadbytečné, aby se soud v tomto řízení dále vyslovoval k dalším námitkám, jež ve vztahu k pravosti a platnosti zkoumané listiny ze strany žalované zazněly, neboť by toto nemohlo ničeho změnit na výše uvedených závěrech k otázce posouzení dědického práva žalobkyně po zůstaviteli ve vztahu ke konkrétní závěti.

45. Pokud bylo v řízení zmiňováno ustanovení § 1540 odst. 2 OZ, tak toto ustanovení z pohledu odvolacího soudu na danou věc nikterak nedopadá, pokud žádný ze svědků zkoumané listiny není sám dědic, popř. odkazovník, popř. osoba mu blízká.

46. Proto odvolací soud odvoláním žalobkyně napadené rozhodnutí soudu prvního stupně, jako věcně správné, ve výroku I. potvrdil.

47. Odvolací soud pak potvrdil, jako věcně správné, i rozhodnutí soudu prvního stupně o nákladech řízení mezi účastníky, kdy zcela správně soud prvního stupně rozhodl výrokem II. rozsudku podle § 151 odst. 1 a § 142 odst. 1 o.s.ř. podle výsledku tohoto sporného řízení o povinnosti žalobkyně nahradit plně úspěšné žalované s bráněním svého práva jí vzniklé účelné náklady, přičemž podle obsahu spisu soudu prvního stupně plně úspěšné žalované v tomto řízení před soudem prvního stupně vznikly účelně náklady na jejím právním zastoupení advokátem, který účelně vykonal v řízení 6 úkonů právní služby v sazbě 2 500 Kč/1 úkon právní služby (účtováno z tarifní hodnoty 35 000 Kč, § 9 odst. 3 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., v platném znění do 31. 12. 2024). Odměna advokáta žalované tak činí 15 000 Kč, přičemž jde o odměnu, jež odpovídá spravedlivému uspořádání vztahů mezi účastnicemi v této konkrétní věci. S připočtením náhrady paušálních hotových výdajů advokáta úspěšné žalované ve výši 1 800 Kč (6 × 300 Kč) a 21 % DPH z odměny a hotových výdajů, jde celkem o částku 20 328 Kč. Tyto náklady je žalobkyně povinna zaplatit žalované v zákonné lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalované (§ 160 odst. 1, § 149 odst. 1 o.s.ř.).

48. Podle § 148 o.s.ř., stát má podle výsledku řízení proti účastníkům právo na náhradu nákladů řízení, které platil, pokud u nich nejsou předpoklady pro osvobození od soudních poplatků.

49. Z obsahu spisu soudu prvního stupně vyplývá, že v řízení před soudem prvního stupně mohou vznikat státu v souvislosti s výplatou svědečného z rozpočtových prostředků státu náklady, jejichž výše k datu vydání rozhodnutí soudu prvního stupně nebyla známa. Soud prvního stupně tak zcela správně rozhodl o povinnosti žalované zaplatit státu, tedy České republice, do pokladny Okresního soudu v Nymburce, v plném rozsahu náklady řízení státu ve výši a lhůtě, která bude stanovena v samostatném usnesení, kdy na straně této žalobkyně nejsou známy takové konkrétní skutečnosti, které by odůvodňovaly závěr o existenci předpokladů pro její plné osvobození od soudních poplatků z hlediska § 138 o. s. ř. O výši těchto nákladů řízení státu bude rozhodnuto samostatným usnesením, stejně tak i o lhůtě k zaplacení. Proto i v tomto výroku III. odvolací soud s využitím § 219 o.s.ř. napadené rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil.

50. S ohledem na výsledek odvolacího řízení je zřejmé, že i v odvolacím řízení byla žalovaná s bráněním svého práva plně úspěšná, proto jí svědčí proti neúspěšné žalobkyni i právo na náhradu účelně vynaložených nákladů na bránění práva v odvolacím řízení.

51. Podle obsahu spisu vznikly žalované v řízení před odvolacím soudem účelně náklady na právním zastoupení advokátem, který účelně vykonal v odvolacím řízení 3 úkony právní služby (písemné podání vyjádření k odvolání, účasti u dvou jednání odvolacího soudu).

52. S ohledem na ustanovení § 9 odst. 4 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., v platném znění od 1. 1. 2025 hodnota [hodnota] úkonu právní služby advokáta žalované (vypočteno z účtovaného punkta 113 000 Kč) představuje částku 5 620 Kč. Celkem tedy odměna advokáta plně úspěšné žalované v odvolacím řízení činí 16 860 Kč. S připočtením hotových výdajů advokáta žalované ve výši 1 350 Kč (3× 450 Kč), náhrady za ztrátu času advokáta žalované v rozsahu 1 800 Kč a náhrady cestovních výdajů advokáta žalované v celkové výši 1 876 Kč, spolu s 21% DPH, jde na nákladech právního zastoupení plně úspěšné žalované v odvolacím řízení o částku 26 482 Kč. I tyto náklady odvolacího řízení je žalobkyně povinna zaplatit žalované v zákonné lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalované.

53. Odvolací soud pak posouzením obsahu spisu soudu prvního stupně neshledává existenci žádného konkrétního důvodu pro využití moderačního oprávnění soudu při rozhodování o nákladech řízení ve vztahu mezi účastnicemi dle § 150 o.s.ř., a to ani před soudem prvního stupně, ani před soudem odvolacím. Jinak řečeno, odvolací soud nepovažuje za nikterak nespravedlivé uložit neúspěšné žalobkyni platební povinnost k náhradě nákladů řízení plně úspěšné žalované před soudy obou stupňů. Samy o sobě nepříznivé poměry účastnic k takovému závěru nejsou postačující. Není rozhodující, že daný spor byl vyvolán odkazujícím rozhodnutím z pozůstalostního řízení. Při rozhodování o nákladech řízení je rozhodující významným způsobem právě to, jaká konkrétní tvrzení účastnice přinášely, protože jde o osoby, které samy aktivně mohly mít vliv na to, jak bude v pozůstalostním řízení zůstavitele, ale i v tomto sporném řízení, postupováno, žalobkyně nakonec i přes vývoj v dokazování v řízení před soudem, především před soudem odvolacím, v tomto sporném řízení, vystupovala nadále ve prospěch svého dědického práva po zůstaviteli z konkrétní listiny, čímž tzv. brala na sebe riziko povinnosti hradit náklady řízení v případě neúspěchu se svým stanoviskem, včetně odvolacího řízení.

Poučení