9 C 37/2024 - 155

Rubrum

Okresní soud v Nymburce rozhodl soudkyní Mgr. Petrou Šárovcovou ve věci žalobkyně: [Jméno žalobkyně], narozená [Datum narození žalobkyně] bytem [Adresa žalobkyně] zastoupená advokátem [Jméno advokáta A] sídlem [Adresa advokáta A] proti žalované: [Jméno žalované], MA, narozená [Datum narození žalované] bytem [Adresa žalované] zastoupená advokátem [Jméno advokáta B] sídlem [Adresa advokáta B] o určení, že žalobkyni svědčí dědické právo takto:

Výrok

I. Zamítá se žaloba, kterou se žalobkyně domáhala vůči žalované určení, že žalobkyni svědčí dědické právo po zůstaviteli [jméno FO], narozenému [datum], zemřelému [datum], a to ze závěti sepsané zůstavitelem dne [datum].

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši [částka] do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám právního zástupce žalované.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit státu – České republice, do pokladny nebo na bankovní účet Okresního soudu v Nymburce, státem hrazené svědečné, a to ve výši a lhůtě, která bude uvedena v samostatném usnesení.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se žalobou podanou dne [datum] domáhala určení, že žalovaná není dědicem zůstavitele [jméno FO], narozeného [datum], zemřelého [datum] (dále jen „Zůstavitel“). Žalobkyně uvedla, že zdejší soud dne [datum] rozhodl notářkou [tituly před jménem] [jméno FO], jako soudní komisařkou pověřenou k projednání dědictví po Zůstaviteli, usnesením tak, že uložil žalobkyni podat proti žalované, jakožto dědičce ze zákona, žalobu na určení, že žalovaná není dědicem Zůstavitele, a to ve lhůtě dvou měsíců od právní moci usnesení. Dále žalobkyně uvedla, že Zůstavitel sepsal dne [datum] závěť a listinu o vydědění, na základě závěti svědčí dědické právo žalobkyni, žalovaný byla Zůstavitelem výslovně vyděděna. Žalovaná v průběhu pozůstalostního řízení namítla neplatnost závěti a listiny o vydědění, neboť podle žalované nebyl Zůstavitel ke dni [datum] z důvodu nepříznivého zdravotního stavu schopen listinu vlastnoručně podepsat. Tyto námitky žalobkyně zcela odmítla, neboť allografní závěť byla sepsána za účasti tří svědků a splňuje veškeré náležitosti; svědkem sepisu závěti byla [jméno FO], matka Zůstavitele, [právnická osoba] a [jméno FO], otčím žalobkyně, který ve vztahu k ní není osobou blízkou. Ke vztahu žalobkyně a pana [jméno FO] žalobkyně dále uvedla, že nikdy nevedli společnou domácnost, žalobkyně od roku 2005 do roku 2011 studovala na vysoké škole v Praze a bydlela na koleji, v roce 2010 v rámci studia absolvovala jeden semestr ve Francii. Po ukončení studia bydlela žalobkyně v Praze, v letech 2012 až 2018 žila a pracovala v Německu a od července 2018 bydlí v Milovicích se svým současným manželem. Matka žalobkyně [tituly před jménem] [jméno FO] prodala svůj byt [datum] a od té doby žije ve společné domácnosti s panem [jméno FO] na adrese [adresa]. Žalobkyně a pan [jméno FO] nejsou osobou blízkou, pan [jméno FO] se nikdy nepodílel na výchově žalobkyně, nestaral se o ni. [jméno FO] je od roku 2022 manželem matky žalobkyně, což je dle žalobkyně jediné, co ji s panem [jméno FO] spojuje, jinak nemají nic společného, v rovině mezilidských vztahů spolu nevychází, resp. svou vzájemnou přítomnost nevyhledávají a jsou si zcela odcizeni, jejich vztah je čistě formální. Mezi žalobkyní a panem [jméno FO] tak nelze hovořit o osobě blízké, která by újmu nastalou druhé osobě považovala jako újmu vlastní. Žalobkyně se s panem [jméno FO] nestýká proto, aby se viděli oni dva, ale proto, aby žalobkyně viděla svou matku.

2. V průběhu řízení po sdělení předběžného právního názoru soudu a po poskytnutí poučení žalobkyně změnila svůj žalobní návrh tak, že se nově domáhala určení, že žalobkyni svědčí dědické právo po Zůstaviteli ze závěti sepsané Zůstavitelem dne [datum]. Soud usnesením tuto změnu žaloby připustil.

3. Žalovaná s podanou žalobou nesouhlasila a navrhla její zamítnutí, neboť závěť Zůstavitele a listina o vydědění jsou neplatné, a žalobkyni proto nesvědčí dědické právo po Zůstaviteli. K důvodům neplatnosti závěti žalovaná uvedla, že listina nebyla podepsána vlastnoručně Zůstavitelem bez pomoci jiné osoby, a to z důvodu nepříznivého zdravotního stavu Zůstavitele. Listina navíc nemá zákonem požadované náležitosti, a to z důvodu zrakového postižení Zůstavitele, a dále proto, že dva ze tří svědků jsou osobami blízkými žalobkyni, jakožto závětní dědičce. Konkrétně [jméno FO] je babičkou žalobkyně, [jméno FO] je manželem matky žalobkyně, tedy jejím nevlastním otcem (žili spolu několik let ve společné domácnosti na různých adresách, mimo jiné také v obci [adresa]; jejich vztah nebyl pouze formální, jak se žalobkyně snaží tvrdit). Závěť je proto dle žalované neplatná, navíc dle jejího přesvědčení jednal Zůstavitel při podpisu závěti v duševní poruše - Zůstavitel trpěl dlouho před smrtí vážnými zdravotními problémy, včetně problémů psychických (již od roku 2014), užíval léky na schizofrenii, dále trpěl onemocněním zraku (přechodně nezvládal číst, trpěl dvojím viděním a výpadky zorného pole), třesem horních končetin, ztrátou paměti, bylo mu rovněž diagnostikováno onkologické onemocnění, konkrétně tumor v týlním laloku mozku, měl poruchy paměti a orientace. O špatném zdravotním stavu Zůstavitele v době sepisu závěti pak dle žalované svědčí rovněž skutečnost, že dne [datum] se k Zůstaviteli měla dostavit notářka, ale pro jeho zdravotní stav byl úkon odmítnut. Ke vztahu žalobkyně a pana [jméno FO] pak žalovaná uvedla, že jejich vztah je klasickým švagrovstvím, tedy jedná se o vztah mezi dvěma blízkými osobami. Žalobkyně a pan [jméno FO] se běžně stýkají při návštěvách, oslavách, vzájemně si přejí, předávají si dárky. [jméno FO] vedl žalobkyni k oltáři, byl na její promoci, vzájemně si tykají, říkají si křestními jmény [právnická osoba] žalobkyně oslovují pana [jméno FO] „dědo“. Jedná se tak o zákonem definovaný klasický švagrovský vztah.

4. Z úmrtního listu Zůstavitele soud zjistil, že Zůstavitel zemřel dne [datum], vypravitelem pohřbu byla jeho sestra [jméno FO].

5. Z protokolu o předběžném šetření ze dne [datum], který je součástí pozůstalostního spisu Okresního soudu v [adresa], sp. zn. [spisová značka], soud zjistil, že sestra Zůstavitele [tituly před jménem] [jméno FO] mimo jiné prohlásila, že Zůstavitel zanechal allografní závěť, která byla vyhotovena na počítači a vytištěna panem [právnická osoba], narozeným [datum], který je zároveň jedním ze svědků závěti; dále svědkem závěti byla matka Zůstavitele [jméno FO] a pan [jméno FO], narozený [datum], [adresa]. Z protokolu o zjištění stavu a obsahu listiny ze dne [datum], včetně příslušné listiny - závěti ze dne [datum], pak bylo soudem zjištěno, že dle prohlášení sestry Zůstavitele [tituly před jménem] [jméno FO] byl [jméno FO] (svědek závěti) švagrem Zůstavitele, při sepisu závěti nebyl Zůstavitel osobou se žádným smyslovým postižením, nebyl nevidomý a mohl číst a psát. Svědkem závěti byla [jméno FO], narozená [datum], bytem [adresa], [právnická osoba], narozený [datum], bytem [adresa], a [jméno FO], narozený [datum], bytem [adresa]. Závětí odkázal Zůstavitel veškerý svůj movitý a nemovitý majetek žalobkyni s tím, že pokud by nemohla v době jeho smrti dědit, pak jejím potomkům. Zároveň Zůstavitel vydědil žalovanou, jakožto svou dceru, protože mu neposkytla potřebnou pomoc v nouzi a neprojevovala o něho dlouhodobě zájem, jaký by jako dcera projevovat měla (po celou dobu jeho vážné nemoci mu nijak nepomáhala, neposkytla mu žádnou pomoc a nechala veškerou péči a starost v jeho nemoci na jeho matce paní [Anonymizováno] [jméno FO], ačkoli jí je již 89 let). Zároveň Zůstavitel v závěti uvedl, že se o něho žalovaná dlouhodobě nezajímá, nemá na ni žádný kontakt, ten mu nikdy nepředala; naposledy s ní mluvil v roce 2011, od té doby se mu neozvala ani ho nijak nekontaktovala.

6. Usnesením soudního komisaře ze dne [datum], č.j. [spisová značka], byla žalobkyně odkázána na podání žaloby proti žalované na určení, že žalovaná není dědicem Zůstavitele, a to ve lhůtě dvou měsíců od právní moci usnesení. Usnesení nabylo právní moci dne [datum].

7. Z oddacího listu žalobkyně soud zjistil, že žalobkyně a pan [jméno FO], narozený [datum], uzavřeli manželství dne [datum].

8. Z výpovědi svědkyně [tituly před jménem] [jméno FO] soud zjistil, že je matkou žalobkyně a sestrou Zůstavitele, žalovaná je dcerou Zůstavitele. Svědkyně velmi negativně vnímala a hodnotila matku žalované i žalovanou samotnou. Svědkyně je od roku 2022 vdaná, jejím manželem je pan [jméno FO]. S manželem se znají od roku 2008, v zimě 2008 si společně koupili dům k rekonstrukci, společnou domácnost vedou od poloviny roku 2012, a to právě ve společně zakoupeném domě v Hrubém [adresa], v němž bydlí doposud. Žalobkyně studovala na vysoké škole, bydlela na koleji (domů do [adresa] jezdila na víkendy), v rámci studia byla na studijním pobytu ve Francii, a to pravděpodobně v roce 2010. Po ukončení studia bydlela žalobkyně v Praze a následně žila a pracovala v Mnichově (zřejmě od roku 2011, 2012 nebo 2013). Zpět do České republiky se žalobkyně vrátila v roce 2017, z důvodu nemoci několik týdnů bydlela u svědkyně (své matky) a jejího manžela v Hrubém [adresa]. Poté žalobkyně poznala svého současného manžela, od té doby bydlí společně. Svědkyně byla se žalobkyní po celou dobu v kontaktu, vzájemně se navštěvovaly, svědkyně pomáhá žalobkyni s dětmi. Žalobkyně svědkyni navštěvuje v jejím bydlišti přibližně jednou za měsíc nebo dva, v době návštěv žalobkyně je manžel svědkyně někdy přítomen, někdy ne (manžel svědkyně často pracuje na zahradě); nikam pryč z důvodu návštěvy žalobkyně neodjíždí. Dle svědkyně si její manžel cestu k žalobkyni, jakožto její dceři, nikdy nenašel, neboť v době, kdy se svědkyně poznala se svým současným manželem, byla již žalobkyně dospělá (bylo jí 27 let, pan [jméno FO] se na výchově žalobkyně nijak nepodílel). Vztah pana [jméno FO] k žalobkyni svědkyně vnímá jako „studený“, pan [jméno FO] nemá žalobkyni rád, nijak jí ale neubližuje. Žalobkyně se s panem [jméno FO] vzájemně znají od roku 2008, žalobkyně ho jako manžela své matky respektuje, neboť je inteligentní a ví, co se v rodině patří. Žalobkyně se s panem [jméno FO] setkává např. na Vánoce, narozeniny, výročí a podobně, nedošlo mezi nimi k žádnému konfliktu. Žalobkyně nebyla přítomna na svatbě své matky s panem [jméno FO], byla to pouze malá svatba, svědkyně nechtěla o svatbě nikomu říkat. Na svatbě žalobkyně byl naopak pan [jméno FO] přítomen, vedl žalobkyni k oltáři. Vzájemný kontakt žalobkyně a pan [jméno FO] nevyhledávají, pan [jméno FO] žalobkyni vůbec nekontaktuje, žalobkyně mu zavolá např. proto, aby mu popřála k svátku nebo narozeninám. [jméno FO] má své dvě vlastní děti a také vnoučata, avšak k dětem moc není. Žalobkyně má dvě dcery ve věku necelých čtyř let a necelých dvou let. [jméno FO] si s nimi nehraje, nehraje si ani s vlastními vnoučaty, neumí se dětem věnovat, což ale neznamená, že by děti žalobkyně neměl rád. Děti žalobkyně vnímají pana [jméno FO] jako svého dědu, říkají mu dědo. K závěti Zůstavitele pak svědkyně uvedla, že sepisu závěti dne [datum] byla přítomna, závěť byla sepsána panem [jméno FO], kterého doporučila pracovnice hospicové péče. Zůstavitel panu [jméno FO] závěť nadiktoval, přičemž nechtěl, aby ho přerušoval s tím, že má text závěti celý v hlavě, že přesně ví, jak to chce udělat; jediné, co si Zůstavitel nepamatoval, byl den narození žalované (věděl jen měsíc a rok). Závěť pak podepsal manžel svědkyně, pan [jméno FO] a maminka svědkyně. Pokud jde o Zůstavitelův zrak, pak na jedno oko byl tupozraký, po operaci mozku se ale jeho zrak zlepšil - Zůstavitel říkal, že vidí dobře. Svědkyně mu chodila kupovat časopisy, křížovky, i v posteli maloval, četl si a neměl ani brýle, nepotřeboval je. [jméno FO] za účelem sepisu závěti kontaktovala sama svědkyně, závěť byla sepsána v bytě matky Zůstavitele v [adresa]. Při sepisu Zůstavitel ležel v ložnici na posteli, pan [jméno FO] závěť sepsal na počítači v kuchyni (v době, kdy pan [jméno FO] závěť na počítači psal, ležel Zůstavitel v ložnici), v bytě byla přítomna také svědkyně, její manžel [jméno FO] a matka Zůstavitele. Po sepsání závěti podali tuto závěť Zůstaviteli, ten ležel v posteli v ložnici, na závěť se podíval a pak ji podepsal; po Zůstaviteli závěť podepsala jeho matka, pak manžel svědkyně [jméno FO], a poté pan [jméno FO]. [jméno FO] závěť sepsal za úplatu, částku [částka] mu zaplatila matka Zůstavitele.

9. Z výpovědi svědka [jméno FO] soud zjistil, že žalovanou nezná, žalobkyni zná jako dceru své současné manželky, kterou je [tituly před jménem] [jméno FO]. S manželkou se znají od roku 2008, manželé jsou necelé dva roky (s manželkou byli z počátku kamarádi, poté partneři – když se začali sbližovat, tak si koupili domek na rekonstrukci v Hrubém [adresa], kde nyní žijí). Se žalobkyní se svědek seznámil poté, co poznal svou manželkou – v té době byla již žalobkyně dospělá, na její výchově se svědek nijak nepodílel. V době, kdy žalobkyně studovala v Praze, tak svědek s manželkou společně nebydleli. Žalobkyně za svědkem nejezdila a nejezdí, jezdí za svou matkou, manželkou svědka (v době, kdy žalobkyně přijede na návštěvu, tak je svědek také přítomen, ale žalobkyně si má spíše co říct s manželkou svědka). Když žalobkyně bydlela v Mnichově, tak ji tam jednou svědek se svou současnou manželkou navštívili. Svědek vnímá žalobkyni jako dceru své manželky, nikoli jako vlastní dceru. Žalobkyně mu neříká táto, vzájemně se oslovují křestními jmény, na čemž se dohodli. Žalobkyně svědkovi přeje k narozeninám, svátku apod., vzájemně si netelefonují, neposílají si zprávy, resp. žalobkyně mu přeje telefonicky k svátku nebo k narozeninám. Svědek rovněž uvedl, že mu na žalobkyni samozřejmě záleží, neboť je to dcera jeho manželky. K žádnému konfliktu mezi svědkem a žalobkyní nedošlo. Na svatbě svědka s matkou žalobkyně nebyla žalobkyně přítomna, neboť to byla záměrně jen malá svatba (přítomni byli jen novomanželé a svědci). Na svatbě žalobkyně byl svědek přítomen, žalobkyni vedl k oltáři, protože ho o to žalobkyně požádala. Svědek byl přítomen rovněž na promoci žalobkyně, po narození dětí žalobkyně ji nebyl navštívit v porodnici. Pokud jde o děti žalobkyně, pak je svědek vnímá jako její děti, pokud něco potřebují, pomůže jim; má je rád jako děti s tím, že nemá důvod je nenávidět. Děti žalobkyně vídá dvakrát až třikrát za rok, když k nim přijedou (jezdí maximálně na víkend). Svědek má také své děti a vnoučata. Svědek zná manžela žalobkyně, a to ze vzájemných styků, které probíhají. K závěti sepsané Zůstavitelem pak bylo z výpovědi svědka zjištěno, že neví, kdo inicioval sepis závěti, svědek spíše pomáhal s péčí o Zůstavitele, protože matka Zůstavitele už to úplně nezvládala, Zůstavitel špatně chodil, špatně viděl. Na sepis závěti svědka přizval pan [jméno FO], který sepsal závěť (svědek si přesně nevybavoval jeho jméno). Zůstavitel chtěl sepsat závěť, ale protože špatně viděl (špatně viděl celý život), tak závěť sepsal přizvaný pán; ten nejprve závěť sepsal rukou podle toho, co mu Zůstavitel diktoval, a poté to přepsal na počítači, který měl ale v jiné místnosti. Když závěť na počítači sepsal, tak znění závěti Zůstaviteli přečetl, zeptal se ho, jestli je to správně, pak to Zůstavitel podepsal, a protože Zůstavitel špatně viděl, tak mu ukázal, kde se má podepsat. Při sepisu závěti byl přítomen svědek, pan [jméno FO], který sepsal závěť, maminka Zůstavitele, možná zdravotní sestra a svědkova manželka. Zůstavitel nosil brýle, normálně je nosil vždy, když něco dělal; když závěť podepisoval, tak seděl na posteli.

10. Z výpovědi svědka [jméno FO] bylo soudem zjištěno, že žalobkyně je jeho manželka, znají se od poloviny roku 2017, manželé jsou od [datum], společně bydleli a bydlí v [Anonymizováno] (v době, kdy žalobkyně studovala na vysoké škole, tak se ještě neznali). Žalobkyně se se svou matkou vídá, pravidelně se navštěvují a několikrát týdně si telefonují (zpravidla jednou týdně je maminka žalobkyně navštíví, pomáhá jim s dětmi). Žalobkyně s rodinou svou matku navštěvuje většinou jednou měsíčně. S panem [jméno FO], manželem matky žalobkyně, jsou pak v kontaktu v době, kdy jsou na návštěvě u maminky žalobkyně. [jméno FO] rodinu žalobkyně také v jejich bytě navštívil, bylo to ale spíš výjimečné. Vztah žalobkyně k panu [jméno FO] svědek popsal jako neutrální, bez potřeby bližšího kontaktu; žalobkyně ho akceptuje jako manžela své maminky, vzájemně se nekontaktují. Na svatbě žalobkyně byla přítomna její maminka i pan [jméno FO], žalobkyni k oltáři vedl pan [jméno FO], protože se svým otcem se žalobkyně nevídá (svědek se žalobkyní řešili otázku, kdo žalobkyni povede k oltáři; bylo to za covidu, kdy povoleno bylo na obřadu jen 10 lidí a nebyl tedy kdo jiný, než právě pan [jméno FO]). Na svatbě maminky žalobkyně s panem [jméno FO] nebyla žalobkyně ani svědek přítomni ([jméno FO] chtěli svatbu jen pro sebe). Pokud jde o děti svědka a žalobkyně, pak pana [jméno FO] vnímají jako partnera babičky, není to náhradní děda, který by si s nimi rád a často hrával. V době návštěvy rodiny žalobkyně si často pan [jméno FO] jde dělat vlastní věci na zahradě. Před dětmi o panu [jméno FO] žalobkyně a její manžel hovoří jako o dědovi, protože jsou ještě malé a nepochopily by, jak je to ve skutečnosti. Pokud jde o návštěvy rodiny žalobkyně u [jméno FO], pak někdy to je návštěva na celý víkend, někdy jen na odpoledne; pokud tam rodina žalobkyně tráví celý víkend, tak jsou s [jméno FO] v jednom domě, pan [jméno FO] tam také bývá, ale je to rozlehlý statek a často si dělá své věci a společnost svědka, žalobkyně [právnická osoba] nevyhledává; o víkendu společně snídají, obědvají a večeří, tráví spolu večery. Vzájemně se svědek s panem [jméno FO] oslovují křestními jmény a tykají si, stejně to má nastavené také žalobkyně s panem [jméno FO], takto si to vzájemně domluvili. Rodina žalobkyně společně s matkou žalobkyně a jejím manželem panem [jméno FO] slaví např. narozeniny, dávají si drobné dárky – rodina žalobkyně panu [jméno FO] dárky dává, on jim rovněž, avšak zřejmě prostřednictvím matky žalobkyně. Žalobkyně neudržuje kontakt se svým otcem.

11. Po provedeném dokazování má soud za prokázané, že Zůstavitel zemřel dne [datum], vypravitelem pohřbu byla jeho sestra [tituly před jménem] [jméno FO]. Zůstavitel měl dne [datum] podepsat závěť, kterou sepsal na počítači [právnická osoba], narozený [datum], bytem [adresa], který zároveň závěť podepsal jako svědek. Dále jako svědek závěť podepsala matka Zůstavitele paní [jméno FO], narozená [datum], bytem [adresa], která je babičkou žalobkyně, a pan [jméno FO], narozený [datum], bytem [adresa], který je od roku 2022 manželem matky žalobkyně. Závětí odkázal Zůstavitel veškerý svůj movitý a nemovitý majetek žalobkyni. Zároveň Zůstavitel vydědil žalovanou, jakožto svou dceru, protože mu neposkytla potřebnou pomoc v nouzi a neprojevovala o něho dlouhodobě zájem, jaký by jako dcera projevovat měla (žalovaná Zůstaviteli po celou dobu jeho vážné nemoci nijak nepomáhala, neposkytla mu žádnou pomoc a nechala veškerou péči a starost na matce Zůstavitele paní [Anonymizováno] [jméno FO], ačkoli jí je již 89 let; žalovaná se o Zůstavitele dlouhodobě nezajímala, Zůstavitel neměl na žalovanou žádný kontakt, ten mu nikdy nepředala - naposledy s ní mluvil v roce 2011, od té doby se mu neozvala ani ho nijak nekontaktovala). Žalobkyně a pan [jméno FO], který je jedním ze svědků závěti Zůstavitele, se znají od roku 2008, kdy v tomto roce matka žalobkyně a pan [jméno FO] koupili společně dům, do něhož se po rekonstrukci v polovině roku 2012 nastěhovali a společně v něm bydlí doposud. [jméno FO] se nikdy nepodílel na výchově žalobkyně, neboť v době, kdy se seznámili, byla již žalobkyně dospělá a samostatná. Matka žalobkyně se za pana [jméno FO] provdala v roce 2022. Žalobkyně je s panem [jméno FO] nejméně od poloviny roku 2012 v pravidelném kontaktu, neboť se pravidelně stýká se svou matkou, kterou navštěvuje. V roce 2017 pak několik týdnů v domácnosti [jméno FO] bydlela. Žalobkyně se s panem [jméno FO] vzájemně oslovují křestními jmény a tykají si, podobně se křestním jménem s panem [jméno FO] oslovuje také manžel žalobkyně, rovněž si vzájemně tykají. Žalobkyně má dvě děti ve věku necelých dvou a necelých čtyř let, které vnímají pana [jméno FO] jako svého dědu (jako o dědovi před nimi hovoří žalobkyně a její manžel, děti pak panu [jméno FO] říkají dědo). Rodina žalobkyně se s panem [jméno FO] vídá přibližně jednou měsíčně, kdy návštěvy trvají někdy i celý víkend (po tuto dobu rodina žalobkyně sdílí dům společně s matkou žalobkyně a panem [jméno FO], společně jedí, tráví večery). Žalobkyně a její rodina společně s matkou žalobkyně a jejím manželem panem [jméno FO] slaví narozeniny, svátky, Vánoce, dávají si dárky, žalobkyně přeje panu [jméno FO] telefonicky k narozeninám, svátku. [jméno FO] byl na svatbě žalobkyně, vedl ji k oltáři, byl také na její promoci. Mezi žalobkyní a panem [jméno FO] nedošlo k žádnému konfliktu. [jméno FO] vnímá žalobkyni jako dceru své manželky, nikoli jako vlastní dceru, záleží mu na ní, právě jako na dceři manželky. Žalobkyně neudržuje kontakt se svým otcem.

12. Soud dále provedl řadu důkazů týkajících se zdravotního stavu Zůstavitele, nicméně s ohledem na následně učiněná zjištění a právní hodnocení věci z nich nebylo třeba dále vycházet. Jednalo se o následující listinné důkazy: propouštěcí zpráva neurochirurgické kliniky FN Královské [adresa] z [datum], propouštěcí lékařská zpráva [právnická osoba] z [datum], propouštěcí lékařská zpráva [právnická osoba] z [datum], záznam z mobilní specializované paliativní péče, vyjádření ošetřujícího lékaře Zůstavitele [tituly před jménem] [jméno FO] z [datum], z pozůstalostního spisu Okresního soudu v [adresa] vedeného pod sp. zn. [spisová značka] zpráva [právnická osoba] z [datum], včetně žádosti o přijetí na LDN, zpráva onkologické kliniky FN Královské [adresa] z [datum], zpráva [tituly před jménem] [jméno FO] z Centra zdravotních služeb [adresa], propouštěcí zpráva neurochirurgické kliniky FN Královské [adresa] z [datum], překladová zpráva neurologické kliniky FN Královské [adresa] z hospitalizace od [datum] do [datum], zpráva [tituly před jménem] [jméno FO] ze [datum], propouštěcí zpráva kardiologické kliniky FN Královské [adresa] z [datum], zpráva kliniky radiologie a nukleární medicíny FN Královské [adresa] z [datum] a lékařská zpráva [tituly před jménem] [jméno FO] z [datum].

13. Podle § 1534 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), závěť, kterou zůstavitel nenapsal vlastní rukou, musí vlastní rukou podepsat a před dvěma svědky současně přítomnými výslovně prohlásit, že listina obsahuje jeho poslední vůli.

14. Podle § 1540 odst. 1 o. z. dědic nebo odkazovník není způsobilý svědčit o tom, co se mu zůstavuje. Stejně není způsobilá být svědkem osoba dědici nebo odkazovníkovi blízká, ani zaměstnanec dědice nebo odkazovníka.

15. Dle § 22 odst. 1 o. z. je osoba blízká příbuzný v řadě přímé, sourozenec a manžel nebo partner podle jiného zákona upravujícího registrované partnerství (dále jen „partner“); jiné osoby v poměru rodinném nebo obdobném se pokládají za osoby sobě navzájem blízké, pokud by újmu, kterou utrpěla jedna z nich, druhá důvodně pociťovala jako újmu vlastní. Má se za to, že osobami blízkými jsou i osoby sešvagřené nebo osoby, které spolu trvale žijí.

16. Podle § 774 o. z. vznikem manželství vznikne švagrovství mezi jedním manželem a příbuznými druhého manžela; v jaké linii a v jakém stupni je někdo příbuzný s jedním manželem, v takové linii a v takovém stupni je sešvagřen s druhým manželem. Zanikne-li manželství smrtí jednoho z manželů, švagrovství tím nezaniká.

17. V daném případě žalobkyně dovozovala své dědické právo po Zůstaviteli ze závěti sepsané Zůstavitelem dne [datum]. Soud se proto s ohledem na námitky uplatněné žalovanou zabýval nejprve tím, zda závěť Zůstavitele ze dne [datum] má všechny zákonné náležitosti a zda byla platně sepsána. Provedeným dokazováním bylo zjištěno, že se jedná o tzv. allografní závěť, tedy závěť, která nebyla psána vlastní rukou Zůstavitele (a zároveň nebyla sepsána ve formě veřejné listiny), přičemž pro takovou závěť (nebyl-li Zůstavitel stižen nějakým smyslovým postižením v tom směru, že by nemohl číst nebo psát) zákon mimo jiné vyžaduje, aby Zůstavitel před dvěma svědky současně přítomnými výslovně prohlásil, že listina obsahuje jeho poslední vůli. Podle závěti Zůstaviteli měli být svědky toho, že Zůstavitel prohlásil, že listina obsahuje jeho poslední vůli, celkem tři osoby, a to matka Zůstavitele a babička žalobkyně paní [jméno FO], narozená [datum], manžel matky žalobkyně pan [jméno FO], narozený [datum], a pan [právnická osoba], narozený [datum]. Počet svědků závěti tak byl dostačující, neboť zákon vyžaduje v případě tzv. obecné allografní závěti svědky dva. Zároveň však zákon vymezuje, kdo svědkem závěti být nemůže, přičemž se jedná mimo jiné o osoby dědici nebo odkazovníkovi blízké, a to v době pořízení závěti. S ohledem na uvedené ustanovení je svědkyně závěti paní [jméno FO] nezpůsobilým svědkem závěti, neboť je osobou blízkou ve vztahu k Zůstaviteli, tedy odkazovníkovi (jedná se o matku Zůstavitele, tedy příbuznou v řadě přímé dle § 22 odst. 1 o. z.), a rovněž tak je osobou blízkou ve vztahu k žalobkyni, jakožto dědičce (jedná se babičku žalobkyně, tedy rovněž o příbuznou v řadě přímé dle § 22 odst. 1 o. z.). Svědkyně závěti paní [jméno FO] tak nebyla způsobilá vystupovat jako svědkyně závěti Zůstavitele ze dne [datum]. Další osobu, u níž byly pochybnosti o tom, zda je způsobilá být svědkem závěti, byl pan [jméno FO], který byl ke dni sepisu závěti, tedy ke dni [datum], manželem matky žalobkyně, tedy osobou blízkou žalobkyni z důvodu švagrovství ve smyslu § 22 odst. 1 o. z. Bylo proto na žalobkyni, aby v průběhu řízení tuto zákonnou domněnku vyvrátila. K vyvrácení zákonné domněnky však provedeným dokazováním nedošlo, naopak bylo prokázáno, že žalobkyně a pan [jméno FO] jsou osobami blízkými.

18. Žalobkyně a pan [jméno FO] se znají od roku 2008, matka žalobkyně se za pana [jméno FO] provdala v roce 2022. Žalobkyně a pan [jméno FO] jsou nejméně od poloviny roku 2012 v pravidelném kontaktu, v roce 2017 pak několik týdnů žalobkyně v domácnosti [jméno FO] bydlela. Žalobkyně se s panem [jméno FO] vzájemně oslovují křestními jmény a tykají si, podobně se křestním jménem s panem [jméno FO] oslovuje také manžel žalobkyně, rovněž si vzájemně tykají. Děti žalobkyně vnímají pana [jméno FO] jako svého dědu, říkají mu dědo a jako o dědovi před nimi o panu [jméno FO] hovoří také žalobkyně a její manžel. Rodina žalobkyně se s panem [jméno FO] pravidelně stýká, a to přibližně jednou měsíčně, někdy i po dobu celého víkendu (v takových případech pak rodina žalobkyně sdílí dům společně s matkou žalobkyně a panem [jméno FO], společně jedí, tráví večery). Žalobkyně a její rodina společně s matkou žalobkyně a jejím manželem panem [jméno FO] slaví narozeniny, svátky, Vánoce, dávají si dárky, žalobkyně přeje panu [jméno FO] telefonicky k narozeninám, svátku. [jméno FO] byl na svatbě žalobkyně, vedl ji k oltáři, byl také na její promoci. Mezi žalobkyní a panem [jméno FO] nedošlo k žádnému konfliktu.

19. Všechny tyto skutečnosti pak dle názoru soudu zcela jasně prokazují, že mezi žalobkyní a panem [jméno FO] je vztah osob blízkých, kdy s ohledem na jejich blízké vztahy a pravidelný kontakt v rámci širších rodin, by újmu, kterou by utrpěla žalobkyně, pan [jméno FO] důvodně pociťoval jako újmu vlastní, a naopak, a to přinejmenším prostřednictvím dětí žalobkyně a matky žalobkyně 20. Pokud žalobkyně v rámci svých tvrzení uváděla, že s panem [jméno FO] vzájemně nevyhledávají svou přítomnost a nemají spolu nic společného, pak toto nebylo prokázáno, naopak bylo prokázáno, že se pravidelně stýkají, slaví společně významné životní okamžiky a svátky, navíc pan [jméno FO] vedl žalobkyni na její svatbě k oltáři, byl na její promoci, tedy byl přítomen i při velmi významných okamžicích v životě žalobkyně. Pokud pak svědkyně [tituly před jménem] [jméno FO] uváděla, že její manžel se dětem žalobkyně nevěnuje, nehraje si s nimi, pak obdobný přístup má pan [jméno FO] také k dalším vnoučatům (k dětem jeho vlastních dětí, kdy to podle vyjádření svědkyně s dětmi moc neumí). Nedostatečný zájem pana [jméno FO] o děti žalobkyně v té podobě, že si s nimi nehraje, nevěnuje se jim, pak není způsobilý vyvrátit zákonnou domněnku, na jejímž základě je třeba na žalobkyni pohlížet jako na osobu panu [jméno FO] blízkou z důvodu sešvagření.

21. S ohledem na provedené dokazování tak není proto pochyb o tom, že zákonem zakotvená domněnka, na základě níž je třeba žalobkyni a pana [jméno FO] považovat za osoby blízké, je v daném případě naplněna a k jejímu vyvrácení nedošlo. Pro prokázání opaku, tedy vyvrácení této zákonné domněnky, je pak zcela nepodstatná skutečnost, že žalobkyně a pan [jméno FO] nikdy nevedli společnou domácnost, a že se pan [jméno FO] nepodílel na výchově žalobkyně. Tyto skutečnosti nejsou předpokladem pro vztah osob blízkých, toto je vždy třeba v konkrétním případě posuzovat individuálně, se zohledněním jednotlivých zjištěných skutečností. Pokud tedy žalobkyně byla v době, kdy její matka začala žít s panem [jméno FO], již dospělá, není otázka podílení se na výchově žalobkyně podstatná, neboť v té době (od roku 2008) již žalobkyni nikdo nevychovával, žalobkyně byla dospělá a žila samostatně, nikoli se svou matkou. Vedení společné domácnosti pak není podmínkou pro to, aby se mohlo jednat o osoby blízké, kdy rovněž příbuzní v linii přímé často nevedou společnou domácnost (typicky např. děti po odstěhování se od rodičů a založení vlastní rodiny rovněž s rodiči nesdílí společnou domácnost, avšak na jejich blízký příbuzenský vztah toto dopad nemá a mít ani nemůže). Vztah mezi žalobkyní a panem [jméno FO] je velmi podobný vztahu dcery a otce v době, kdy je již dcera dospělá a má vlastní rodinu [právnická osoba], a má bližší vztah k matce; takto velmi často rodinné vztahy vypadají, tímto způsobem se často rodiny otce a dcery stýkají, resp. v mnoha případech není jejich vzájemný kontakt tak častý, jako mezi žalobkyní a panem [jméno FO]. O tom navíc v tomto případě svědčí i skutečnost, že žalobkyně má k panu [jméno FO] bližší vztah než ke svému otci, se kterým se nestýká a není s ním v žádném kontaktu.

22. S ohledem na vše shora uvedené tak dospěl soud k závěru, že žalobkyně je ve vztahu k panu [jméno FO] osobou blízkou, a tedy i tento svědek závěti Zůstavitele ze dne [datum] je relativně nezpůsobilým svědkem.

23. Za takové situace je třeba uzavřít, že závěť sepsaná Zůstavitelem dne [datum] je absolutně neplatná, neboť svědkem toho, že listina obsahuje vůli Zůstavitele, byla pouze jedna osoba k takovému úkonu způsobilá, zbývající dvě osoby nebyly způsobilé být svědky závěti. Pokud tedy zákon vyžaduje dva svědky a v daném případě byl svědek pouze jeden ([právnická osoba]), pak je nepochybné, že formální náležitosti závěti nebyly naplněny, závěť trpí nedostatkem formy, a je proto absolutně neplatná. K závěti Zůstavitele ze dne [datum] tak nelze z důvodu absolutní neplatnosti přihlížet, a žalobkyni proto nesvědčí dědické právo po Zůstaviteli z této závěti. Žaloba tak musela být soudem v plném rozsahu zamítnuta.

24. K formulaci žalobního petitu pak soud dodává, že pokud se na základě usnesení soudního komisaře žalobkyně domáhala vůči žalované určení, že žalovaná není dědicem Zůstavitele, pak i v případě, že by bylo žalobě vyhověno, nebyl by odstraněn spor o dědické právo (nebylo by najisto postaveno, že žalobkyni svědčí dědické právo po Zůstaviteli ze závěti). V pozůstalostním řízení vedeném u Okresního soudu v [adresa] pod sp. zn. [spisová značka] nepochybně vznikl spor o dědické právo, pro jehož vyřešení bylo třeba prokázat skutečnosti, které jsou mezi dědici sporné, tedy vznikl skutkový spor, který nebylo možné v rámci pozůstalostního řízení vyřešit, a proto odkaz na podání žaloby byl namístě. K podání žaloby pak byla správně odkázána žalobkyně, neboť její dědické právo se jeví se zřetelem k okolnostem případu, kdy její dědické právo je odvozována z allografní závěti, jako nejslabší. K tomu lze odkázat na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], podle něhož v případě sporu o dědické právo mezi dědicem ze zákona a dědicem ze závěti ve formě soukromé listiny, kterou dědic ze zákona zpochybnil buď jen z hlediska pravosti, nebo jak z hlediska pravosti, tak i z hlediska platnosti, je slabším dědickým právem právo dědice závětního, a proto je třeba jej odkázat k podání žaloby dle § 170 odst. 1 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních (dále jen „z. ř. s.“). Správně však již nebyla žalobkyně poučena o tom, čeho se má žalobou domáhat, o jaké určení má žalovat. Pokud totiž byla vyzvána k podání žaloby na určení, že žalovaná není dědičkou Zůstavitele, pak ani případné vyhovění takové žalobě by nemohlo na postavení žalobkyně v pozůstalostním řízení ničeho změnit - situace by na straně žalobkyně byla stejná, pouze by v řízení namísto žalované nastoupil jiný zákonný dědic nebo dědicové. Je proto třeba žalovat na určení, že žalobkyni svědčí dědické právo po Zůstaviteli, a to ze závěti sepsané Zůstavitelem dne [datum]. Pokud bude vyřešena otázka dědického práva žalobkyně, pak dojde k odstranění skutkového sporu vzniklého v průběhu pozůstalostního řízení, kdy v případě vyhovění žalobě by již nebyla žalovaná účastníkem pozůstalostního řízení jako možný dědic, protože dědické právo by svědčilo žalobkyni, jakožto závětní dědičce; otázka případného vydědění žalované by pak byla řešena až následně, nikoli již v rámci pozůstalostního řízení (nešlo by již o otázku dědického práva), ale jen v podobě možné pohledávky žalované za žalobkyní, jakožto závětní dědičkou, z titulu nároku žalované na povinný díl. V případě zamítnutí žaloby by rovněž došlo k vyřešení skutkového sporu, účast žalobkyně v pozůstalostním řízení by byla ukončena, protože by jí nesvědčilo dědické právo po Zůstaviteli ze závěti.

25. S ohledem na judikaturu a komentářovou literaturu soud shora uvedený nedostatek zhojil tak, že ze strany soudu byla žalobkyně poučena o tom, jak má správně žalovat, a byla jí dána možnost na takové poučení zareagovat procesním návrhem směřujícím k úpravě žaloby a žalobního petitu (odkaz k podání žaloby byl ze strany soudního komisaře učiněn ve smyslu § 170 z. ř. s. a důvody pro tento postup byly dány, přičemž však žalobkyně nebyla dle názoru soudu jako účastník pozůstalostního řízení správně poučena o tom, jakým způsobem má žalovat, jakého určení se má domáhat; takový nedostatek poučení pak bylo třeba zhojit v probíhajícím sporném řízení). Bylo tomu tak i proto, že v případě, že by bylo v průběhu sporného řízení prokázáno, že je závěť Zůstavitele ze dne [datum] neplatná, pak by bylo třeba ještě vyřešit otázku platnosti vydědění žalované, avšak v takovém sporném řízení by již žalobkyně nebyla aktivně věcně legitimována, neboť z důvodu neplatnosti závěti by přestala být účastníkem pozůstalostního řízení, a tedy neměla by právo domáhat se určení platnosti vydědění žalované, jakožto dědičky Zůstavitele ze zákona. I z tohoto důvodu soud dospěl k závěru, že správně měla být žalobkyně odkázána k podání žaloby na určení, že žalobkyni svědčí dědické právo po Zůstaviteli ze závěti ze dne [datum], kdy s ohledem na vzniklý spor o dědické právo to musí být právě žalobkyně, kdo ponese břemeno tvrzení a břemeno důkazní a bude prokazovat, že jí dědické právo ze závěti svědčí, tedy mimo jiné, že je závěť platná (dle rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]-II., není pro určení nositele důkazního břemene ohledně pravosti závěti rozhodující pouze a jedině to, který z účastníků řízení o pozůstalosti byl odkázán k podání žaloby dle § 170 odst. 1 z. ř. s.; otázku, který z účastníků je povinen tvrdit rozhodné skutečnosti a navrhovat o nich důkazy, si posuzuje soud ve sporném řízení vždy výlučně sám).

26. Soud proto poskytnul žalobkyni poučení, že správně je třeba podat proti žalované žalobu na určení, že žalobkyni svědčí dědické právo po Zůstaviteli, a to ze závěti sepsané Zůstavitelem dne [datum]. Po tomto poučení žalobkyně navrhla soudu, aby připustil změnu žaloby tak, že se žalobkyně domáhá určení, že žalobkyni svědčí dědické právo po Zůstaviteli ze závěti sepsané Zůstavitelem dne [datum]. Soud pak usnesením tuto změnu žaloby připustil.

27. S ohledem na uvedené právní posouzení věci nebylo ze strany soudu prováděno další dokazování a další účastníky navržené důkazy byly pro jejich nadbytečnost zamítnuty.

28. Konkrétně byl zamítnut návrh žalobkyně na doplnění dokazování výpisem ze zdravotní dokumentace Zůstavitele vedené lékařem [tituly před jménem] [jméno FO], [adresa], výpisem ze zdravotní dokumentace Zůstavitele vedené společností [právnická osoba]., žádostmi žalobkyně o ubytování na [jméno FO] ze dne [datum], [datum] a [datum], potvrzením o absolvování semestru a předmětů žalobkyní na [Anonymizováno] ze dne [datum], konceptem nájemní smlouvy týkající se nájmu bytu č. [Anonymizováno] v domě č.p. [Anonymizováno], katastrální území [adresa], e-mailovou zprávou žalobkyně ze dne [datum] adresovanou pronajímateli [jméno FO], oznámením [právnická osoba] o dlouhodobém pobytu pojištěnce - žalobkyně v cizině ze dne [datum], přidělením identifikačního čísla žalobkyni ze dne [datum] (č. l. 64, překlad č. l. 137), potvrzením o zaměstnání [Anonymizováno] ze dne [datum] (č. l. 65, překlad č. l. 130, 132), potvrzením o zaměstnání [jméno FO] ze dne [datum] (č. l. 65 rub, překlad č. l. 129, 130), potvrzením o zaměstnání [Anonymizováno] ze dne [datum] (č. l. 66, shodně č. l. 125, překlad č. l. 131), potvrzením o zaměstnání [Anonymizováno] ze dne [datum] (č. l. 67, překlad č. l. 134), potvrzením zdravotní pojišťovny o pobírání dávek ze dne [datum] a ze dne [datum] (č. l. 68, 69, překlad č. l. 126 až 128), potvrzením o účasti žalobkyně na sociálním a zdravotním pojištění pro období [datum] až [datum], [datum] až [datum], [datum] až [datum], [datum] až [datum], [datum] až [datum], [datum] až [datum] (č. l. 70 až 72, překlad č. l. 108 až 124), výtiskem elektronického potvrzení k dani z příjmů pro období 3. 4. až [datum], 1. 8. až [datum], 1. 2. až [datum], 1. 1. až [datum], 1. 6. až [datum], 20. 6. až [datum], 1. 1. až [datum] (č. l. 78 až 81, překlad č. l. 99 až 107), potvrzením o odhlášení žalobkyně z bydliště v [Anonymizováno] ze dne [datum] (č. l. 73, překlad č. l. 96 až 98), potvrzením Obce [adresa] ze dne [datum] k hrazení poplatku za svoz komunálního odpadu, smlouvou o nájmu bytu ze dne [datum] k bytové jednotce č. [hodnota] v domě č.p. [Anonymizováno] v katastrálním území [adresa], kupní smlouvou ze dne [datum] uzavřenou mezi [jméno FO] jako prodávajícím a žalobkyní a jejím manželem jako kupujícími, potvrzením [právnická osoba] o úhradě zálohových plateb ze dne [datum], informačním výpisem z katastru nemovitostí pro jednotka č. [Anonymizováno] v katastrálním území [adresa], kupní smlouvou ze dne [datum] uzavřenou mezi [tituly před jménem] [jméno FO], jako prodávající, a [jméno FO], jako kupující, výslechem svědkyně [tituly před jménem] [jméno FO] a výslechem žalobkyně. Soud uvedené důkazy považoval za nadbytečné, neboť byla prokázána neplatnost závěti Zůstavitele ze dne [datum] z důvodu nedodržení zákonných náležitostí formy allografní závěti (svědkem závěti ze dne [datum] byla pouze jedna osoba, která není osobou blízkou žalobkyni, jakožto dědičce; zbývající dva svědci závěti jsou naopak osobami žalobkyni blízkými). Bylo proto nadbytečné zabývat se tím, zda byl Zůstavitel schopen ke dni [datum] platně jednat, tedy zda byl s ohledem na svůj zdravotní stav schopen pořízení ve formě závěti učinit. Pokud pak žalobkyně navrhovala svůj účastnický výslech, v rámci něhož se chtěla především vyjádřit k tomu, jak subjektivně vnímá svůj vztah k panu [jméno FO], pak rovněž tento důkaz považovat soud za nadbytečný, neboť provedeným dokazováním bylo prokázáno, že žalobkyně a pan [jméno FO] jsou osobami blízkými. Nebyly tak dány podmínky pro účastnický výslech žalobkyně, neboť zde nebyly dány skutečnosti, které by nebylo možné prokázat jinak. Navíc pak není podstatné subjektivní vnímání žalobkyně, ale naopak objektivně zjištěné skutečnosti. Většina důkazních návrhů žalobkyně navíc směřovala k prokázání, že žalobkyně a pan [jméno FO] nevedly společnou domácnost, přičemž však vedení společné domácnosti není podmínkou pro to, aby vztah dvou osob byl posouzen jako vztah osob blízkých; navíc skutečnost, že žalobkyně a pan [jméno FO] nevedli společnou domácnost, byla prokázána již provedenými důkazy. Další důkazní návrhy žalobkyně týkající se bydliště žalobkyně tak byly zcela nadbytečné.

29. Nadbytečnými pak byly rovněž návrhy žalované na doplnění dokazování zprávou [právnická osoba] [adresa] týkající se adres trvalého bydliště [jméno FO] a žalobkyně od roku 2000 do současnosti, znaleckým posudkem z oboru zdravotnictví, oční specializace ohledně Zůstavitele, znaleckým posudkem z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie za účelem zjištění duševního stavu Zůstavitele ke dni [datum], výslechem svědků [právnická osoba], svědka závěti, [jméno FO], svědkyně závěti a matky Zůstavitele, [jméno FO], zdravotní sestry Centra zdravotních služeb [adresa], [jméno FO], zdravotní sestry Centra zdravotních služeb [adresa], [tituly před jménem] Et [tituly před jménem] [jméno FO], matky žalované a účastnickým výslechem žalované. Tyto důkazní návrhy se vztahovaly k otázce bydliště žalobkyně a pana [jméno FO], a dále ke zdravotnímu stavu Zůstavitele. Jak již bylo uvedeno, případné bydliště nebo vedení společné domácnosti žalobkyně a pana [jméno FO] nebylo pro rozhodnutí ve věci podstatné. S ohledem na prokázanou neplatnost závěti pak nebylo třeba zabývat se ani zdravotním stavem Zůstavitele. Soud proto i tyto důkazní návrhy jako nadbytečné zamítnul.

30. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a přiznal žalované vůči žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalovaná byla ve věci zcela úspěšná. Náhrada nákladů řízení činí [částka] a tvoří ji odměna advokáta za tři úkony právní služby, stanovená dle § 7 bod 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen „a. t.”), ve spojení s § 9 odst. 3 písm. a) a. t., tj. z tarifní hodnoty ve výši [částka]. Odměna advokáta činí [částka], tedy [částka] za každý ze šesti úkonů právní služby uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (převzetí a příprava zastoupení, písemné vyjádření ve věci samé ze dne [datum], účast u jednání soudu dne [datum], účast u jednání soudu dne [datum] v rozsahu přes čtyři hodiny, tj. tři úkony právní služby), včetně šesti paušálních náhrad výdajů po [částka] dle § 13 odst. 4 a. t. a 21 % daň z přidané hodnoty z částky [částka] ve výši [částka]. V souladu s § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalobkyně povinna uhradit náklady řízení k rukám právního zástupce žalované.

31. Lhůta pro zaplacení náhrady nákladů řízení byla žalobkyni stanovena v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř., tedy v délce tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

32. V souladu s § 148 odst. 1 o. s. ř. uložil soud žalobkyni rovněž povinnost zaplatit náhradu nákladů řízení vzniklých státu. V daném případě bude stát povinen zaplatit svědečné svědkovi [jméno FO], který byl vyslechnut při jednání dne [datum] a právo na svědečné uplatnil. V době vyhlášení rozsudku však nebylo ještě požadované svědečné určeno a soudem proplaceno, a proto byla žalobkyni povinnost k úhradě svědečného státu určena obecně s tím, že konkrétní částka a lhůta k plnění budou stanoveny v samostatném usnesení poté, kdy bude svědečné přiznáno a státem proplaceno.

Poučení