24 Co 84/2025 - 704

Rubrum

Krajský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedkyně senátu JUDr. Šárky Kamenické a soudců Mgr. Hany Říhové a Mgr. Pavly Peltrámové v právní věci žalobců: 1) [Jméno žalobce A], narozena [Datum narození žalobce A], trvale pobytem [Anonymizováno], 2) [Jméno žalobce B], narozen [Datum narození žalobce B], trvale pobytem [Anonymizováno], 3) [Jméno žalobce C], narozen [Datum narození žalobce C], trvale pobytem [Anonymizováno], 4) [Jméno žalobce D], narozena [Datum narození žalobce D], trvale pobytem [Anonymizováno], všichni zastoupeni advokátem, [Jméno advokáta], sídlem [Adresa advokáta], proti žalovanému: [Jméno žalovaného], IČO [Anonymizováno], sídlem [Adresa žalovaného], o nahrazení projevu vůle žalovaného k uzavření smlouvy o bezúplatném převodu náhradních pozemků do spoluvlastnictví žalobců, o odvolání žalovaného proti rozsudku Okresního soudu Praha - východ ze dne 26. listopadu 2024, č. j. 36 C 7/2022-636, takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobcům náklady odvolacího řízení ve výši 25 822 Kč [Jméno žalobce A], 20 875 Kč [Jméno žalobce B], 15 929 Kč [Jméno žalobce C] a 10 982 Kč [tituly před jménem] [jméno FO], do tří dnů od právní moci rozsudku, k rukám [právnická osoba], advokáta, se sídlem v [adresa].

Odůvodnění

1. Shora označeným rozsudkem soud prvního stupně výrokem I. nahradil projev vůle žalovaného k uzavření smlouvy o bezúplatném převodu náhradních pozemků podle z. č. 229/1991 Sb. z vlastnictví státu do spoluvlastnictví žalobců; žalobkyně 1) v ideálním spoluvlastnickém podílu 55/100, žalobců 2) až 4) v ideálním spoluvlastnickém podílu 15/100 každého z nich, s konkrétním textem smlouvy, uvedeným v tomto výroku I. rozsudku, ohledně konkrétních náhradních pozemků konkrétních parc.č., a to v k.ú. [právnická osoba], k.ú. [adresa] a k.ú. [adresa] (tj. parc.č. 2452, parc. č. 1848/49, obě v k.ú. [Anonymizováno], parc. č. 483/1 v k.ú. [adresa] a parc. č. 120, parc. č. 142/2, parc. č. 143, parc. č. 118/2, parc. č. 118/5, všechny v k.ú. [adresa]),výroky II. až V. tohoto rozsudku pak rozhodl o povinnosti žalovaného zaplatit žalobcům náhradu nákladů řízení v zákonné lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobců, a to žalobkyni 1) částku 185 865,30 Kč a každému z žalobců 2) až 4) částku 50 690,50 Kč.

1. K důvodům tohoto svého rozhodnutí soud prvního stupně uvedl, že z konkrétních správních rozhodnutí vyplývá pro všechny žalobce aktivní legitimace pro uplatňování práva na vydání náhradních pozemků (nároky dalších oprávněných osob [jméno FO] a [jméno FO] nabyla žalobkyně 1) na základě smlouvy o darování restitučních nároků ze [datum] a dědického rozhodnutí z [datum], sp. zn. [spisová značka]), všechny projednávané náhradní pozemky, jejichž vydání se nakonec po úpravách svých tvrzení žalobci v tomto řízení domáhají, jsou ve vlastnictví státu, žalobci ve své snaze o uspokojení svého restitučního nároku byli dostatečně aktivní, míra jejich aktivity přitom není rozhodující, žalobkyně 1) se účastnila čtyř veřejných nabídek v letech 2008 – 2015, žalobce 2) se účastnil čtyř veřejných nabídek, dvě žádosti byly zamítnuty. Ve veřejných nabídkách nebyli tito žalobci úspěšní, neboť žalovaný měl za to, že jejich přihlášky převyšují jejich restituční nároky ve vztahu k jejich hodnotám, evidovaných dosud žalovaným. V roce 2021 se žalobci obrátili na žalovaného se žádostí o přecenění svého restitučního nároku s předložením mu soukromého znaleckého posudku [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly za jménem], č. [Anonymizováno], z [datum], s nímž žalovaný nesouhlasil. Žalovaný byl tak liknavý při uspokojování restitučního nároku žalobců, neboť nejednal s žalobci ohledně přecenění jejich nároku, resp. nestanovil hodnotu restitučního nároku žalobců aktivně sám ve správné výši. Žalobcům nelze k tíži přičítat, že přecenění svých nároků se domáhali až v roce 2021, neboť obtíže při uspokojování restitučních nároků nelze na oprávněné osoby přesouvat. Při nesprávném ocenění restitučního nároku žalobců není možné po nich spravedlivě požadovat, aby se nadále veřejných nabídek účastnili. Základní povinností žalovaného bylo, aby vytvořil strukturu nabídky náhradních pozemků takové kvality a kvantity, aby mohla být náhrada co možná v nejkratší době a co možná nejširšímu okruhu oprávněných osob poskytnuta. Této své povinnosti žalovaný nedostál. Namítl-li žalovaný promlčení práva žalobců na přecenění svého restitučního nároku, tak tento argument není důvodný, neboť se nejedná o samostatné majetkové právo žalobců. Nadto je tato námitka v rozporu s dobrými mravy, kdy účast na veřejných nabídkách žalovaného ze strany žalobců je závislá na výši evidovaného restitučního nároku. Konkrétně se tak spor účastníků ohledně správné výše ocenění restitučního nároku žalobců týkal přecenění především nevydaného pozemku PK 588 v k.ú. [adresa]. Soud si pak učinil skutkový závěr o hodnotě tohoto nevydaného pozemku v době jeho odnětí na podkladě žalobci předloženého soukromého znaleckého posudku s potřebnou doložkou, zpracovaného [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly za jménem], ze [datum], protože shledal jeho odborné závěry za přesvědčivě odůvodněné, jak v písemném textu posudku, tak při osobním slyšení znalkyně před soudem, kdy tato znalkyně přesvědčivě obhájila svůj základní závěr o tom, že tento odňatý pozemek v rozhodnou dobou byl spojen s úmyslem státu na rozšíření kasáren v k.ú. [adresa], což vyplývá z dobové územně plánovací dokumentace. Správně tak ocenila tento pozemek sazbou 250 Kčs/1 m, ostatní pozemky pak ocenila jako zemědělské sazbou 3 Kčs/1 m2. Tyto závěry ostatní provedené důkazy, zejména výpovědi svědků, nikterak nevyvrátily. Znalkyně své závěry podala z příslušného oboru (ekonomika – stavebnictví). S ohledem na přesvědčivost odborných závěrů této znalkyně nebylo soudem vyhověno návrhu žalovaného na vypracování revizního znaleckého posudku, provádění tohoto dokazování shledal neúčelným. Celková hodnota nevydaných pozemků podle jednotlivých podílů jednotlivých žalobců dle závěrů znalkyně představuje tak částky 2 917 354 Kčs (žalobkyně 1), 808 627 Kčs (žalobce 2), 762 831 Kčs (žalobce 3) a 762 831 Kčs (žalobce 4), kdy celkem jde o částku 5 251 643 Kč. Jak plyne z provedených důkazů i shodných tvrzení účastníků, dosud byli žalovaní ve svých nárocích uspokojeni co do hodnoty 3 866 830,45 Kč celkem (tj. žalobkyně 1) v hodnotě 2 126 756,74 Kč a žalobci 2), 3), 4) každý v hodnotě 580 024,57 Kč). K úplnému uspokojení restitučního nároku žalobců v podobě vydání náhradních pozemků tak zbývá hodnota 1 384 813 Kč. Zjištěná hodnota náhradních pozemků, projednávaných nakonec v tomto řízení, a to žalobci předloženými soukromými znaleckými posudky a shodnými prohlášeními účastníků, činí celkem 476 161 Kč (tj. jednotlivě 111 915,61 Kč parc. č. 2452, 41 774,64 Kč parc. č. 1848/49, 70 487,95 Kč parc. č. 483 a 251 982,30 Kč parc. č. 120, 142/2, 143, 118/5). Z těchto skutečností tak vyplývá, že restituční nárok žalobců nebyl dosud plně uspokojen. U žádného z nakonec projednávaných náhradních pozemků v tomto řízení není dána existence zákonné překážky pro jejich vydatelnost. Jde-li o pozemek parc. č. 2452 v k.ú. [právnická osoba], tak tento pozemek se částečně nachází v ochranném pásmu přírodní památky [adresa], ovšem jedná se o velmi malé % celkové výměry tohoto pozemku v tomto ochranném pásmu přírodní památky a ani sama o sobě existence tohoto ochranného pásma přírodní památky zákonnou překážku vydatelnosti tohoto náhradního pozemku nezakládá. Pokud jde o pozemek parc. č. 1848/49 v k.ú. [právnická osoba], resp. o jeho oddělenou část podle geometrického plánu, tak jedná se o pozemek v chráněném ložiskovém území, přičemž sama o sobě tato skutečnost ještě netvoří zákonnou překážku vydání tohoto náhradního pozemku. Tuto zákonnou překážku pak nezakládá ani ta zjištěná skutečnost, že o koupi, směnu či nájem pozemku projevila zájem třetí osoba. U žádného z projednávaných pozemků nebylo zjištěno, ostatně ani konkrétně žalovaným tvrzeno, že by byly dotčeny pozemkovými úpravami, nejde tedy o žádný z případů, které jsou uvedeny v § 6 odst. 1 zákona o [Anonymizováno]. Ve vztahu k pozemkům v k.ú. [adresa] bylo mezi účastníky nesporné, že zde žádná zákonná překážka pro vydání těchto náhradních pozemků dána není. O nákladech řízení pak bylo rozhodnuto podle úspěchu ve věci, tedy náklady představují náklady právního zastoupení advokátem a náklady na pořízení důkazu (znaleckými posudky a geometrických plánů).

2. Včasné a přípustné odvolání si proti tomuto rozsudku soudu prvního stupně podal žalovaný. Navrhl rozsudek soudu prvního stupně změnit tak, že se žaloba žalobce zamítá, případně jej změnit tak, že se žaloba žalobce zamítá ohledně bezúplatného převodu náhradních pozemků parc. č. 245 v k.ú. [právnická osoba], parc. č. 1849/49 v k.ú. [právnická osoba], odděleného geometrickým plánem a pozemku p. č. 483/1 v k.ú. [adresa], odděleného geometrickým plánem, do spoluvlastnictví žalobců k úhradě jejich restitučního nároku.

3. K důvodům uvádí, že není pravdou, že by všichni žalobci byli oprávněnými osobami ze všech správních rozhodnutí o nevydání pozemků, s nimiž je spojován nárok na poskytnutí náhradních pozemků. Oprávněnou osobou ze všech rozhodnutí při podání žaloby byla pouze žalobkyně 1), s tím, že na některá rozhodnutí žalobkyně 1) bylo již plněno před podáním této žaloby. Žalobci 2) a 4) jsou oprávněnými osobami již jen z rozhodnutí [Anonymizováno] z důvodu toho, že postoupili svůj nárok na třetí osobu. Žalobce 2) je pak kromě nároku z rozhodnutí [Anonymizováno] nositelem nároku z rozhodnutí [Anonymizováno], [Anonymizováno] a [Anonymizováno]. Ze zbývajících rozhodnutí postoupil své nároky. V tomto je rozhodnutí soudu prvního stupně nejasné. Z pohledu žalovaného zde není dán žádný důvod na straně žalobců dovolávat se liknavosti a svévole žalovaného v tomto řízení při uspokojování jejich restitučního nároku, a to tím spíše, že byly nároky žalobců postupně žalovaným uspokojovány ještě před podáním žaloby. Liknavost a svévole je žalobci namítána v dané věci výlučně jen z důvodu chybného ocenění výše jejich restitučního nároku, kdy žalobci požadují po žalovaném jeho tzv. přecenění, a to od roku 2021, ve vztahu k jimi předloženému soukromému znaleckému posudku znalkyně [tituly před jménem] [jméno FO] [jméno FO], která v něm dospěla k odbornému závěru, že 8 žalobcům nevydaných pozemků bylo dosud oceňováno nesprávně, tj. v nižší částce. Jen ta okolnost, že žalovaný vznesl proti odborným závěrům tohoto soukromého posudku své námitky, ještě neznamená liknavost v jeho postupu při uspokojování restitučního nároku žalobců. Je samozřejmě žalovanému známou skutečností, že sporná otázka tzv. přecenění výše restitučního nároku žalobců byla již v minulosti posuzována v řadě soudních rozhodnutí ve sporech týchž účastníků, přičemž dosud vždy bylo tzv. dáno soudy na správnost odborných závěrů znalkyně [tituly před jménem] [jméno FO] [jméno FO], tj. mj. o tom, že předmětný odňatý pozemek PK 588 v k.ú. [adresa] je v dobových plánech označen jako nezastavitelný, určený k veřejným účelům. Ovšem ten závěr znalkyně, že šlo o určení tohoto pozemku k rozšíření kasáren, je čistě jen volnou dedukcí znalkyně, potažmo soudu. Při svém slyšení v dané věci před soudem pak znalkyně uvedla, že určení pozemku k veřejným účelům nevylučuje zastavění a, že platná plánovací dokumentace neexistovala. Vzhledem k tomuto jejímu vyjádření je i nadále žalovaný toho závěru, že stavební charakter tohoto pozemku nebyl vyhodnocen správně, a to ani Nejvyšším soudem ČR či Ústavním soudem ČR, odňatý pozemek PK 588 v k.ú. [adresa] se měl ocenit, jako pozemek zemědělský, který tomuto účelu sloužil v době odnětí, ale i později. Aktuálně pak žalobci mimo toto řízení po žalovaném požadují v pořadí již další provedení tzv. přečíslení hodnoty svého restitučního nároku, předkládají-li mu nový (další) znalecký posudek jiné znalecké kanceláře ([právnická osoba]), z něhož dovozují svůj další restituční nárok ve výši okolo 7 000 000 Kč za nevydané jim odňaté pozemky k uspokojení náhradními pozemky. Z tohoto je tak zřejmé, že žalobci postupují zcela účelově, ve své podstatě tak i sami zpochybňují soukromý posudek, který oni sami do tohoto řízení předložili. Nadále tak má žalovaný za to, že restituční nárok žalobců již byl dosud poskytnutým plněním žalobcům v hodnotách náhradních pozemků, které jim již byly vydány, přečerpán, resp. byl plně vyčerpán, a proto další nároky jimi mj. v tomto řízení uplatňované nejsou po právu. Konečně není žalovanému zřejmé to, jak žalobci dospěli k velikosti spoluvlastnických podílů, v nichž navrhují vydání jim projednávaných náhradních pozemků a určité projednávané náhradní pozemky jsou pak nevhodné k vydání, jako náhradní pozemky, protože nebylo doporučeno jejich dělení a nebyl vydán souhlas [Anonymizováno], jsou žádány 3 osobou k nájmu.

4. Žalobci se, prostřednictvím svého zástupce, k odvolání žalovaného vyjádřili tak, že s ním nesouhlasí, navrhli potvrdit, jako věcně správný, rozsudek soudu prvního stupně.

5. Z jejich pohledu soud prvního stupně zjistil správným a úplným způsobem rozhodný skutkový stav dané věci, tento správně skutkově vyhodnotil a přijal i správné právní závěry. Jsou přesvědčeni o tom, že odňatý pozemek PK 588 v k.ú. [adresa], který nebylo možno vydat, byl oceněn soukromým znaleckým posudkem, který předložili, správně, byl-li oceněn jako stavební. Nadto nelze pominout, že závěry o stavebním charakteru tohoto pozemku byly přijaty dříve i v řadě jiných, již vydaných, pravomocných soudních rozhodnutích, včetně Nejvyššího soudu ČR a Ústavního soudu ČR. Ve svém odvolání žalovaný zcela pomíjí to, že stavební charakter předmětného pozemku PK 588 v k.ú. [adresa] je mj. doložen platnou územněplánovací dokumentací (návrh regulačního a zastavovacího plánu pro území [adresa] s přilehlými částmi [adresa]). Jak v řadě soudních rozhodnutí již bylo dříve soudy dovozeno, tyto regulační plány jsou relevantní územněplánovací dokumentací a zcela dostatečným podkladem k prokázání stavebního charakteru odňatých pozemků. Závěr o stavebním charakteru pozemku PK 588 v k.ú. [adresa] dále potvrdila i skutečnost, že tento pozemek byl po přechodu na stát zastavěn objekty [Anonymizováno]. Z jejich pohledu je znalecký posudek [tituly před jménem] [jméno FO] [jméno FO], který předložili, správný. Své závěry, které přesvědčivě znalkyně uvedla v písemném posudku, potvrdila i při svém výslechu před soudem. Tyto závěry nebyly žádným z dále provedených důkazů zpochybněny. Nesouhlasí s tím, že by znalkyně vycházela z nějakých nereálných podkladů či jen svých úvah. Ostatně tento posudek byl podroben v řadě jiných rozhodnutí přezkumu a tzv. obstál, jako správný. Brání-li se pak žalovaný proti závěru soudu prvního stupně ohledně své liknavosti a svévole, tak i tato otázka již byla ve vztahu účastníků řešena v řadě předchozích rozhodnutí soudů, jež tento postup státu za svévolný a liknavý označily, mj. právě ve vztahu k nesprávnému oceňování restitučního nároku žalobců k rozhodnému datu na vydání náhradních pozemků. Povinnost žalovaného evidovat restituční nároky oprávněných osob ve správné výši je jednoznačně vyslovována ustálenou praxí vyšších soudů. Není důvodu se v dané věci od toho závěru jakkoliv odklonit. Pokud jde o nedostatek aktivity (tvrzené žalovaným) ze strany žalobců 2), 3), 4), pak aktivita jedné oprávněné osoby je přičitatelná i dalším oprávněným osobám. Takto je judikováno opět vyššími soudy, např. Ústavním soudem ČR v nálezu, sp. zn. [Anonymizováno]. Požadavek žalovaného na stejnou míru aktivního postupu žalobců není tedy ústavně konformní. Proto tuto námitku nelze brát v potaz. Pokud jde o překážky pro vydatelnost náhradních pozemků, tak pozemek parc. č. 2452 není dotčen přírodní památkou, ale pouze ochranným pásmem přírodní památky [adresa], a to ještě jen v malé výměře. Není zde tedy uplatnitelný důvod dle § 6 odst. 1 zákona o [Anonymizováno]. Nadto § 37 z. č. 114/92 Sb. nestanovuje žádné omezení při převodu pozemků, nacházejících se na území ochranných pásem, zvláště chráněných území. K převodu tohoto pozemku není třeba souhlasu [právnická osoba], nevztahuje se na tento pozemek § 36 odst. 3 zákona o ochraně přírody a krajiny (114/92 Sb.). K tomuto lze odkázat na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. [spisová značka], [spisová značka]. Pokud jde o pozemky parc. č. 1848/49 a parc. č. 483, ani ve vztahu k nim není uplatnitelná zákonná překážka převoditelnosti dle § 6 odst. 1 zákona o [Anonymizováno], když pro rozdělení pozemku na základě geometrického plánu, trvale připojeného k napadenému rozsudku, není třeba předchozího souhlasu stavebního úřadu. Zde lze odkázat na judikaturu Ústavního soudu ČR, nález sp. zn. [Anonymizováno], která konstatuje, že soudy jsou oprávněny oddělit nepřevoditelnou část pozemku na základě geometrického plánu bez jakéhokoliv dalšího formálního postupu. I Nejvyšší soud ČR možnost oddělení části pozemku geometrickým plánem explicitně připouští bez jakýchkoliv formalit. Pokud jde o aktuální výši jejich restitučních nároků, tak zůstal neuspokojen ve výši 1 253 893,49 Kč, když náhradní pozemky jim byly vydány v hodnotě 3 866 830,43 Kč. Hodnota náhradních pozemků, projednávaných v tomto řízení, byla stanovena nesporně tvrzeními účastníků dle listinných podkladů částkou 476 160,30 Kč. Pokud žalobkyně 1) postoupila část svých restitučních nároků, tak jen ve výši, převyšující ocenění odňatých pozemků dle znaleckého posudku [tituly před jménem] [jméno FO] [jméno FO]. V tomto rozsahu si svůj restituční nárok ponechala. Tento převod se tedy projednávané věci nijak nedotýká. Konečně, pokud jde o velikost spoluvlastnických podílů, v nichž žádají uspokojení, tak tento jejich požadavek vychází ze skutečné výše nároku podle znaleckého posudku pro jednotlivé žalobce ve vztahu k hodnotám již poskytnutého plnění každému z žalobců v rozdílné výši a zbývajícímu neuspokojeného nároku každého z žalobců v rozdílné výši, jak to jimi bylo vyjádřeno v podané žalobě na straně 6 finančními částkami v tabulce. 6. [jméno FO], jako soud odvolací, po zjištění, že odvolání je podáno včas, oprávněnou osobou, směřuje proti rozhodnutí soudu prvního stupně, proti kterému je odvolání přípustné, přezkoumal odvoláním žalovaného napadený rozsudek soudu prvního stupně, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, podle § 212, § 212a odst. 1, 5 o. s. ř., a shledal odvoláním žalovaného napadené rozhodnutí soudu prvního stupně věcně správným, proto postupem podle § 219 o. s. ř. tento rozsudek soudu prvního stupně potvrdil.

7. Posouzením dosavadního obsahu spisu soudu prvního stupně odvolací soud nezjistil, že by řízení před soudem prvního stupně trpělo některou ze zmatečnostních vad řízení, uvedených v § 229 odst. 1, 2 písm. a), b) odst. 3 o. s. ř., či jinou vadou řízení, která by měla nebo mohla mít za následek nesprávnost rozhodnutí soudu prvního stupně ve věci, k níž je odvolací soud povinen přihlížet i z úřední povinnosti.

8. Způsob, kterým soud prvního stupně své rozhodnutí v dané věci odůvodnil, z pohledu odvolacího soudu splňuje náležitosti řádného odůvodnění soudního rozhodnutí. Posouzením dosavadního obsahu spisu soudu prvního stupně pak odvolací soud neshledal, že by řízení před soudem prvního stupně trpělo takovým konkrétním nedostatkem, který by odůvodnil závěr o porušení pravidel řízení z hlediska zachování procesní rovnosti stran a ústnosti jednání. Obě sporné strany měly dostatečný procesní prostor k tomu, aby předkládaly důkazy, popř. zformulovaly konkrétní důvody, jež by měly zakládat existenci zákonné překážka převoditelnosti projednávaných náhradních pozemků.

9. Podle ustanovení § 11a odst. 1 restitučního zákona o půdě oprávněným osobám, uvedeným v § 4, kterým podle tohoto zákona nelze vydat pozemek, odňatý jim způsobem, uvedeným v § 6 odst. 1, 2, převádí Pozemkový úřad jiné pozemky na základě veřejných nabídek, není-li dále stanoveno jinak. Osoby, na které právo oprávněné osoby na bezúplatný převod jiného pozemku přešlo děděním nebo převodem práva podle § 13 odst. 8 písm. b) tohoto zákona se pro účely tohoto zákona považují za oprávněné osoby.

10. Skutková zjištění soudu prvního stupně, jde-li o posouzení osob žalobců, coby osob oprávněných podle § 4 restitučního zákona o půdě, učiněná soudem prvního stupně na podkladě celkem 9 konkrétních správných rozhodnutí, s přihlédnutím k dědickým rozhodnutím, smlouvě o darování restitučního nároku podle zákona o půdě ze dne [datum] a smlouvě o postoupení restitučního nároku podle zákona o půdě na třetí osobu ([jméno FO]) ze dne [datum], jež jsou podrobně popsána v důvodech napadeného rozhodnutí soudu prvního stupně, bez dalšího, jako úplná a správná, přebírá i odvolací soud, ostatně v průběhu řízení nebylo mezi účastníky nikterak sporné to, že žalobkyně 1) uplatňuje nárok ze všech správných rozhodnutí, jejichž přecenění se účastníci v napadeném řízení domáhají (tj. rozhodnutí [jméno FO], č. j. [Anonymizováno] ze dne [datum], [Anonymizováno] ze dne [datum], [Anonymizováno] ze dne [datum], [Anonymizováno] ze dne [datum], [Anonymizováno] ze dne [datum], [Anonymizováno] ze dne [datum], rozhodnutí [adresa], č. j. [Anonymizováno] ze dne [datum], [Anonymizováno] ze dne [datum], rozhodnutí [právnická osoba], [jméno FO], č. j. [Anonymizováno] ze dne [datum]), žalobci 3) a 4) uplatňují nárok z rozhodnutí [právnická osoba], [jméno FO], č. j. [Anonymizováno] ze dne [datum] a žalobce 2) uplatňuje nárok z rozhodnutí [jméno FO], č. j. [Anonymizováno] ze dne [datum], [Anonymizováno] ze dne [datum], [Anonymizováno] ze dne [datum], [Anonymizováno] ze dne [datum] a rozhodnutí [právnická osoba], [jméno FO], č. j. [Anonymizováno] ze dne [datum].

11. Jinak řečeno, bylo mezi účastníky v řízení nesporné, že se žalobci v předmětném řízení domáhají nároku, který jim náleží a který jimi nebyl postoupen, přičemž z pohledu odvolacího soudu není s tímto jejich nesporným tvrzením nikterak v rozporu formulace výroku I. napadeného rozsudku soudu prvního stupně, popisují-li se zde osoby žalobců, coby osoby oprávněné, a jednotlivá správní rozhodnutí o nevydání odňatých pozemků, a nakonec ani odvolací argumentace žalovaného ve své podstatě věcně zjištění soudu prvního stupně a jeho závěry k osobám žalobců, coby osobám oprávněným podle § 4 restitučního zákona o půdě, nezpochybňuje, je-li poukazováno čistě jen na případnou formulační nepřesnost.

12. Věcnou správnost projednávaných jednotlivých správních rozhodnutí mimo rámec správního soudnictví není ani odvolací soud oprávněn v tomto řízení zkoumat, příslušelo by mu toliko posouzení otázky případné existence tzv. paktu, ovšem z tohoto pohledu v tomto řízení projednávaným jednotlivým správním rozhodnutím není namístě ničeho vytknout.

13. Lze tak odvolacím soudem, souladně se soudem prvního stupně, zkonstatovat, že žalobci jsou oprávněnými osobami a právním nástupci osob, které byly vlastníky konkrétních pozemků před jejich nuceným přechodem na stát ([jméno FO], rozené [jméno FO], [jméno FO], rozené [jméno FO] a [jméno FO]), které jim nebylo možno vydat v rámci restituce pro existenci zákonných překážek dle 9 konkrétních správních rozhodnutí, žalobkyně 1) přitom darováním nabyla nárok své sestry [jméno FO], žalobci se v tomto řízení domáhají jen nepostoupených jimi nároků (žalobkyně 1) ze všech projednávaných 9 správních rozhodnutí, žalobci 3), 4) z 1 projednávaného správního rozhodnutí a žalobce 2) z 5 projednávaných správních rozhodnutí).

14. Tedy i odvolací soud má žalobce za nositele hmotného, vynutitelného nároku na vydání náhradních pozemků vůči žalovanému dle § 4 č. 229/91 Sb., a to v rozsahu: žalobkyně 1) 55/100 a každý z žalobců 2),3) 4) v rozsahu 15/100, vzhledem k celku, coby právní nástupce [jméno FO], rozené [jméno FO], [jméno FO], rozené [jméno FO] a [jméno FO]. Tyto spoluvlastnické podíly žalobců jsou v rámci vnitřních poměrů žalobců výsledkem jejich vzájemného porovnání skutečné výše restitučního nároku podle soukromého znaleckého posudku [tituly před jménem] [jméno FO] [jméno FO] za odňaté a nevydané pozemky před poskytnutím částečných plnění, hodnoty dosud poskytnutého plnění a výše zbývajícího neuspokojeného nároku ve vztahu k jednotlivým správním rozhodnutím (blíže viz tabulka na straně 6 žaloby žalobců ze dne [datum] v dané věci). V situaci, kdy dosud není nárok žalobců bezezbytku uspokojen, neměl ani odvolací soud důvod se touto výší spoluvlastnických podílů žalobců dále zabývat.

15. Za účelem uspokojení svého dosud nevypořádaného (zcela) nároku na převod náhradních pozemků dle z. č. 229/1991 Sb. na základě v rozhodnutí soudu prvního stupně konkrétním způsobem uvedených celkem 9 konkrétních rozhodnutí správních orgánů, podali žalobci k soudu prvního stupně v lednu 2022 proti žalovanému žalobu na nahrazení projevu vůle žalovaného k uzavření konkrétní smlouvy o bezúplatném převodu konkrétních náhradních pozemků ve vlastnictví státu, a to těch, které jsou předmětem výroku I. napadeného rozsudku soudu prvního stupně, jež je přezkoumáván na podkladě odvolání žalovaného v tomto odvolacím řízení odvolacím soudem v tomto odvolacím řízení (s ohledem na to, jak v průběhu řízení postupně žalobci své preference ohledně náhradních pozemků měnili, což bylo bezezbytku vzato v potaz soudem prvního stupně z hlediska předmětu řízení, tj. napadeným rozhodnutím soudu prvního stupně byl plně vyčerpán celý předmět řízení, pokud žalobci dali soudu i žalovanému zřetelně najevo, že o jiných náhradních pozemcích jednáno být věcně v tomto řízení nemá) a představují tak i předmět rozhodování (věcného) odvolacího soudu v rámci tohoto odvolacího řízení (tj. jde o 2 náhradní pozemky v k. ú. [právnická osoba], o 1 pozemek v k. ú. [adresa] a o 5 pozemků v k. ú. [adresa], konkrétních parc. č., uvedených ve výroku I. rozsudku soudu prvního stupně, jejichž vlastníkem je v příslušném KN u příslušného KÚ zapsán stát s právem hospodaření k těmto pozemkům pro [Anonymizováno]).

16. Jinak řečeno, mezi účastníky bylo nesporné, že, jedná-li se o předmět tohoto řízení, včetně odvolacího řízení, tvoří jej náhradní pozemky ve vlastnictví státu, k nimž stát nemá omezenu dispozici s nakládáním, konkrétních parc. č., uvedených ve výroku I. rozsudku soudu prvního stupně, přičemž o případných dalších náhradních pozemcích, jež kdy byly také předmětem tohoto řízení, učinili účastníci svým shodným prohlášením nesporným, že tyto náhradní pozemky již nadále předmětem tohoto řízení nejsou.

17. Týká-li se žalovaným namítané otázky nedostatku v procesním postupu všech žalobců při uplatňování a hájení svého restitučního nároku, pak i odvolací soud, ve shodě se soudem prvního stupně, je toho názoru, že tato záležitost již byla v minulosti judikaturou soudů, včetně vyšších soudů (Nejvyššího soudu České republiky i Ústavního soudu České republiky) řešena a vyřešena, ani odvolací soud nemá žádný důvod se v projednávané věci od těchto závěrů jakkoliv odchýlit, soud prvního stupně zcela správně v důvodech svého rozhodnutí na tuto judikaturu soudů odkázal a odvolací soud tak může pouze shrnout následující závěry, jež se plně uplatní i na řešenou věc, a to: projednávaná žaloba žalobců je přípustným právním prostředkem k dosažení možné nápravy věci; oprávněné osoby svůj dosud neuspokojený restituční nárok mohou uplatnit u soudu žalobou na vydání konkrétního vhodného náhradního pozemku, aniž by důvodnost takové žaloby bylo zapotřebí tzv. vázat na podmínku předchozího zahrnutí takového náhradního pozemku do veřejné nabídky, v případě, dopustil-li se stát liknavého, svévolného či diskriminujícího postupu, čímž je zachována podmínka úspěšnosti takové žaloby pro oprávněné osoby, jde-li o to zjištění, že se oprávněné osoby dlouhodobě nemohly domoci svých práv přes svůj aktivní přístup; procesní aktivita jedné oprávněné osoby je přičitatelná i dalším oprávněným osobám z totožných rozhodnutí; se správným určením ceny pozemku, který byl státem v minulosti původním vlastníkům odňat a v rámci restitučního řízení jim nebyl pro zákonnou překážku vydán, souvisí posouzení případné liknavosti či svévole státu, přičemž právě nesprávné ocenění restitučního nároku oprávněné osoby státem je považováno za relevantní důvod pro závěr o ztěžování ze strany státu možného uspokojení nároku oprávněných osob zásadně předpokládaným postupem, tedy takové jednání státu naplňuje znaky liknavého a svévolného postupu státu vůči oprávněným osobám; pro ocenění nevydaných pozemků oprávněným osobám je rozhodný charakter v době jejich převodu na stát, přičemž i pojem „pozemek, určený pro stavbu“, je již judikaturou vyšších soudů řešen (k těmto závěrům srovnej např. rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky, sp. zn. [spisová značka], [spisová značka], Ústavního soudu České republiky, sp. zn. [Anonymizováno], [Anonymizováno], [Anonymizováno], [Anonymizováno], Nejvyššího soudu České republiky, sp. zn. [spisová značka], [spisová značka], [spisová značka], [spisová značka], a další).

18. Proto i odvolací soud k této otázce, ve shodě se soudem prvního stupně, uzavírá, že, vyplývá-li z výsledku procesně relevantním způsobem provedeného dokazování v rámci řízení v této věci účastníků, že vyřizování samotného restitučního nároku právních předchůdců žalobců trvalo po velmi dlouhou dobu, právní předchůdci žalobců ani žalobci samotní následně nebyli se svým nárokem na poskytnutí náhrady dle § 11a restitučního zákona o půdě v rozsahu těch pozemků, které byly v minulosti státem odňaty a v rámci restitučního řízení nebyly pro zákonnou překážku vydány, po velmi dlouhou dobu státem uspokojeni, přestože se v minulosti snažili aktivně o uspokojení svého nároku, přičemž aktivitu žalobkyně 1), žalobce 2), je namístě přičítat ve prospěch i ostatních žalobců, žalovaný účast ve veřejných nabídkách aktivním žalobcům odpíral mj. i proto, že vznikl spor o tzv. přecenění správné výše restitučního nároku žalobců, tedy s tvrzením, že uplatněny byly přihlášky k pozemkům v hodnotě převyšující restituční nároky s porovnáním výše nároků, jak je žalovaný eviduje a nesouhlasem s požadavkem žalobců o tzv. přecenění restitučního nároku v souvislosti s předložením soukromého znaleckého posudku [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly za jménem] ze dne [datum], je namístě uzavřít, že při uspokojování restitučního nároku žalobců došlo ze strany státu k liknavému, svévolnému až diskriminujícímu postupu, souvisejícímu mj. právě i s nesprávným oceněním výše restitučního nároku oprávněných osob, ale i s nedostatkem nabídky státu kvantitativně a kvalitativně vhodných náhradních pozemků k uspokojení restitučního nároku právních předchůdců žalobců či žalobců samotných, tím spíše, že žalovaný prodával 3 tím osobám mimo restituční náhrady poměrně lukrativní pozemky, třebaže uspokojení restitučních nároků oprávněných osob mělo být z jeho strany prioritou. Nakonec i s ohledem na stále přetrvávající procesní postup a procesní postoj žalovaného v tomto řízení je bez dalšího zřejmé, že žalovaný i nadále žalobcům dává v tomto řízení tzv. najevo, že dobrovolně jejich restituční nárok uspokojit nehodlá., což je také pro soud významná skutečnost, která vede nakonec i odvolací soud ke kladnému závěru o existenci na straně žalovaného (státu) liknavého, svévolného až diskriminujícího postupu při uspokojování restitučních nároků žalobců. Tento závěr i odvolacího soudu je pak dále podpořen tou skutečností, že takto žalovaný (stát) postupuje, třebaže již v celé řadě rozhodnutí vyšších soudů tyto jeho námitky byly řešeny a byly vyřešeny v neprospěch žalovaného (státu), přitom skutkově a právně se tyto řešené případy od projednávané věci nikterak významně neodlišují.

19. Souhrnně řečeno, i odvolací soud tak konstatuje, že v projednávané věci je procesní postup žalobců plně v souladu s aktuální judikaturou vyšších soudů, domáhají-li se uspokojení svého restitučního nároku na vydání náhradních pozemků (konkrétních) u soudu žalobou na jejich vydání, aniž by nutně tyto musely „projít“ veřejnou nabídkou, nebylo zapotřebí bezpodmínečně trvat na tom, aby tyto náhradní pozemky byly dříve státem nabízeny ve veřejné nabídce, je-li současně prokázáno, že žalobci jsou nositeli práva na vydání náhradních pozemků, nebyli dlouhodobě se svým nárokem ze strany státu uspokojeni, přitom aktivitu jen některých z žalobců je třeba přičítat ve prospěch i ostatních žalobců. Stát má ze zákona dánu povinnost evidovat restituční nároky oprávněných osob ve správné výši a případné těžkosti při stanovování správné výše restitučních nároků nelze přičítat k tíži oprávněných osob. Za této situace je namístě uzavřít, že soud prvního stupně v dané věci zcela správně na základě výsledků v řízení provedeného dokazování uzavřel, že nárok žalobců, coby oprávněných osob, na vydání náhradních pozemků, založený ustanovením § 11 odst. 2 restitučního zákona o půdě, je právem vynutitelným, soudem chráněným, žalobci mají možnost jej realizovat požadavkem na uložení povinnosti státu uzavřít konkrétní smlouvu s nimi. Důvodnost takové žaloby není zapotřebí z hlediska závěru o liknavém postupu státu jakkoliv vázat na podmínku předchozího zahrnutí těchto pozemků do veřejné nabídky. Liknavost či svévoli státu lze spatřovat již jen v postupu státu, který bezdůvodně oddaluje možnost uspokojení restitučního nároku žalobců, coby restituentů, v konkrétním případě, a to včetně nesprávně stanovené hodnoty restitučního nároku. Navrhoval-li v průběhu řízení žalovaný provádět k těmto záležitostem další dokazování a soud prvního stupně jej neprovedl, pak odvolací soud konstatuje, že tento jeho postup lze považovat za správný, resp. provádění navrženého dokazování žalovaným by bylo v tomto ohledu nadbytečným a neúčelným.

20. Poukazuje-li pak ve svém odvolání žalovaný i nadále na z jeho pohledu nesprávné ocenění restitučního nároku žalobců a trvá na provedení důkazu revizním znaleckým posudkem k soukromému znaleckému posudku, předloženému žalobci, zpracovanému [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly za jménem], ze dne [datum], č. [Anonymizováno], včetně výslechu této znalkyně, coby zpracovatelky tohoto znaleckého soukromého posudku, tak odvolací soud, ve shodě se soudem prvního stupně, k tomuto ocenění nároku žalobců uzavírá, že odborné závěry, vyjádřené touto znalkyní v písemném znaleckém posudku a i při jeho ústním podání před soudem, jsou srozumitelně a přesvědčivě odůvodněny, zejména ve vztahu k posouzení charakteru odňatých pozemků, kdy znalkyně vysvětlila, z jakých podkladů vycházela pro svůj závěr, že pozemky byly odňaty právě za účelem plánované výstavby v dotčené lokalitě v k. ú. [adresa], jež byla následně také realizována (úmysl rozšířit kasárny na straně státu). Vysvětlila, že při svém určení hodnoty odňatých pozemků vycházela z dobové územněplánovací dokumentace, přičemž plochy, určené dle této dokumentace k zastavění, ocenila částku 250 Kčs/m2 a zemědělské plochy pak částku 3 Kčs/m2, což odpovídá ceně, stanovené tehdy platnými vyhláškami (v době odnětí), ačkoliv některé nevydané pozemky nebyly v době odnětí ještě zastavěny, ovšem dle dobové územně plánovací dokumentace k zastavění (některé z nich) již určeny byly, proto byly oceněny jako stavební; k tomuto zastavění byl pak dle dobové územněplánovací dokumentace určen i pozemek PK 588 v k.ú. [adresa], jehož zakreslení dle legendy územněplánovací dokumentace odpovídalo zakreslení veřejných budov, přičemž tehdy byl pozemek určen k rozvoji kasáren, k čemuž následně také i došlo, tedy i tento pozemek byl určen k zastavění, když byl vyhrazen veřejným účelům. Ve světle těchto skutečností, coby osamocený argument, nemohl tento její závěr tzv. zvrátit nalezený zápis „prozatím nezastavitelno“, jenž sám o sobě není způsobilým vyloučit ten její závěr, že i tento pozemek byl určen k zastavění. I pro odvolací soud tak z podané výpovědi znalkyně před soudem prvního stupně jasně vyplývá, že, třebaže z návrhu přehledného regulačního zastavovacího plánu pro území [adresa] ([právnická osoba]) s přilehlými částmi území [adresa]) vyplývá, že v době převodu pozemku na stát byly odňaté pozemky zemědělskými, pro zemědělské účely stále využívanými, tak ale současně již bylo v té době určitým způsobem dané území regulováno územněplánovací dokumentací. Tedy, jestliže byly pozemky odňaty státem za účelem předpokládané jím výstavby, pak je namístě za takto odňaté pozemky poskytnout náhradu, jako za pozemky určené pro výstavbu, neboť, vzhledem ke všem zjištěným okolnostem fakticky k výstavbě určeny již byly. Není tak podstatné, že ještě několik let po jejich odnětí byly tyto pozemky využívány k zemědělským účelům a nebyly zastavěny.

21. I odvolací soud, ve shodě se soudem prvního stupně, dospívá tak na podkladě vyhodnocení tohoto soukromého znaleckého soukromého posudku, předloženého žalobci, a výslechu znalkyně, k závěru, že především sporný odňatý státem pozemek PK 588 v k. ú. [adresa] má být správně oceněn, jako pozemek stavební. Tento jeho závěr ostatně podporuje i rozhodovací praxe Nejvyššího soudu České republiky i Ústavního soudu České republiky, obdobně pak k této otázce bylo uzavřeno soudy ve sporech týchž účastníků o jiné náhradní pozemky. Proto ani odvolací soud neshledal důvodným návrh žalovaného na vypracování revizního znaleckého posudku a přijal, jako správný, jde-li o odborné závěry, soukromý znalecký posudek, předložený žalobci, jež oceňuje sporný pozemek PK 588 v k. ú. [adresa] ve smyslu § 14 odst. 1 vyhlášky č. 182/1988 Sb., jako pozemek určený pro stavbu v sazbě 250 Kčs/1 m a nikoliv v sazbě 3 Kčs/1 m, jak navrhuje žalovaný. Provádění tohoto revizního znaleckého dokazování i z pohledu odvolacího soudu by bylo neúčelné, nadbytečné, pouze prodlužující dané řízení. Proto ani odvolací soud nepřistoupil k doplnění dokazování v navrženém směru žalovaným.

22. Rovněž s námitkou promlčení nároku ze strany žalovaného se soud prvního stupně v důvodech svého rozhodnutí vypořádal zcela správně, když zkonstatoval, že sám o sobě požadavek na přecenění hodnoty odňatých pozemků, které nebyly oprávněným osobám vydány pro zákonné překážky, za účelem určení výše restitučního nároku, odpovídajícího příslušným právním předpisům, nepředstavuje samostatné majetkové právo, jež by podléhalo promlčení. K tomuto lze nakonec odkázat i na závěry, vyjádřené soudy vyšších stupňů, např. na nález Ústavního soudu České republiky, sp. zn. [Anonymizováno], rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky, sp. zn. [spisová značka], a další.

23. I z pohledu odvolacího soudu tedy soud prvního stupně správně uzavřel na podkladě výsledků provedeného dokazování, že celková výše restitučního nárok žalobců za odňaté pozemky, jež nebylo možno vydat, činila ve prospěch žalobkyně 1) 2 917 354 Kč, ve prospěch žalobce 2) 808 627 Kč, ve prospěch žalobce 3) 762 831 Kč a ve prospěch žalobce 4) 762 831 Kč.

24. Se soudem prvního stupně pak lze shodně uzavřít, že z důkazů, jež byly v řízení provedeny, především z jednotlivých rozhodnutí soudů, které v minulosti pravomocně rozhodly o povinnosti žalovaného uspokojit restituční nárok žalobců náhradními pozemky, vyplývá, že celkem žalobci obdrželi na náhradních pozemcích hodnotu 3 866 830,45 Kč, z toho žalobkyně 1) 2 126 756,74 Kč a každý z žalobců 2), 3) a 4) hodnotu 580 024,57 Kč. Z těchto skutečností tak i z pohledu odvolacího soudu vyplývá, že restituční nárok žalobců dosud nebyl plně uspokojen.

25. Pokud pak bylo v řízení nesporně prohlášeními účastníků na podkladě žalobci předložených soukromých znaleckých posudků zjištěno, že celková hodnota projednávaných náhradních pozemků představuje 476 162 Kč, je z tohoto zřejmé, že vydáním náhradních pozemků žalovaným žalobcům nebude jejich restituční nárok plně vyčerpán, resp. přečerpán. Jinak řečeno, nárok žalobců je i nadále plně dostačující k tomu, aby jim mohly být náhradní pozemky v této hodnotě do jejich spoluvlastnictví vydány dle jejich požadavku, a to i ohledně velikosti jejich spoluvlastnických podílů. Nedojde tím k žádnému přečerpání jejich restitučního nároku, jak je to žalovaným namítnuto, a to i s přihlédnutím k dosud žalobcům poskytnutým plněním v rámci vydání jim náhradních pozemků, coby oprávněným osobám, v jiných řízeních, jak byly blíže v tomto řízení z jejich strany specifikovány, což žalovaný ani nikterak nezpochybnil. Do data rozhodování odvolacího soudu nebylo zjištěno, ostatně to nebylo ani ze strany žalovaného tvrzeno, že by došlo k nějakému dalšímu uspokojení restitučního nároku žalobců nad rámec toho, jak je o tom uvažováno v dané věci.

26. Jinak řečeno, i odvolací soud, ve shodě se soudem prvního stupně, považoval soukromý písemný znalecký posudek, s přihlédnutím k osobnímu slyšení znalkyně před soudem prvního stupně, za natolik přesvědčivý a úplný, co do podaných odborných závěrů ve vztahu k zadání, že není důvodné jej nechat přezkoumat revizním znaleckým posudkem a je namístě pro skutkové závěry v této věci z něj vycházet, jde-li o stanovení „správné“ hodnoty restitučního nároku žalobců tak, jak to uvedl v důvodech přezkoumávaného rozhodnutí soud prvního stupně. Navržené další znalecké dokazování revizním znaleckým posudkem ze strany žalovaného tímto závěrem odvolacího soudu je plně odmítnuto pro jeho neúčelnost.

27. Konečně, týká-li se posouzení té otázky, zda konkrétní projednávané náhradní pozemky, které jsou vydávány žalobcům vyhovujícím výrokem I. rozsudku soudu prvního stupně do jejich spoluvlastnictví k uspokojení jejich restitučního nároku, o nahrazení projevu vůle žalovaného k uzavření smlouvy o bezúplatném převodu těchto pozemků do spoluvlastnictví žalobců, jsou či nejsou pozemky vhodnými k převodu z hlediska případné existence zákonných překážek tohoto převodu, jež by vyplývaly z ustanovení § 11 odst. 1 restitučního zákona o půdě, § 6 zákona o [Anonymizováno] (z. č. 503/2012 Sb.), které by existovaly k datu vyhlášení rozhodnutí soudu, přičemž k tomuto bylo žalovaným zpochybňováno jeho tvrzením konkrétně to, že, až na výjimky náhradních pozemků v k. ú. [adresa] (nesporně tak u těchto projednávaných náhradních pozemků jejich případné vydatelnosti nebrání žádné zákonné překážky), jsou dány zákonné překážky tzv. vydatelnosti u projednávaných náhradních pozemků v k. ú. [právnická osoba] a k. ú. [adresa], protože s oddělením části pozemku měl být dán souhlas [Anonymizováno], což se nestalo, protože městský úřad nedoporučil dělení pozemku, protože jej za nevhodné k vydání označilo stanovisko [právnická osoba] z důvodu veřejného zájmu, tak k tomuto argumentu žalovaného odvolací soud konstatuje, že soud prvního stupně o těchto záležitostech rozhodl plně v souladu s výsledky provedeného dokazování a správně právně uzavřel, že ve vztahu ke všem projednávaným pozemkům, coby náhradním pozemkům, nebrání žádné zákonné překážky jejich převodu, coby pozemků vhodných k uspokojení restitučního nároku žalobců v rámci vydáním náhradních pozemků do jejich spoluvlastnictví.

28. Konkrétně, týká-li se náhradního pozemku parc. č. 2452 v k. ú. [právnická osoba], tak i podle závěru odvolacího soudu z hlediska § 6 odst. 1 zákona o [Anonymizováno] není u tohoto náhradního pozemku z hlediska tvrzení žalovaného naplněn zákonný důvod jeho nepřevoditelnosti. Jak bylo výsledky provedeného dokazování zjištěno, na tento pozemek nezasahuje přírodní památka [adresa], na tento pozemek jen v šíři 50 m od hranice s pozemkem parc. č. 2447 v k. ú. [právnická osoba] zasahuje ochranné pásmo této přírodní památky [adresa]. Tento projednávaný náhradní pozemek tak není dotčen přírodní památkou [adresa], ale pouze ochranným pásmem této přírodní památky [adresa], a to ještě jen v % malé části své výměry. Z tohoto zjištění tak vyplývá, že tento náhradní pozemek není dotčen zákonnou překážkou převoditelnosti z hlediska § 6 odst. 1 zákona o[Anonymizováno][Anonymizováno]. Stejný závěr pak nakonec vyplývá i z k důkazu provedenému vyjádření (jeho obsahu) [Anonymizováno] ze [datum]. Nakonec, jak správně je na toto poukazováno žalobci, ani ustanovení z. č. 114/1992 Sb., o ochraně přírody a krajiny (§ 37), žádná omezení při převodu pozemků, nacházejících se na území ochranných pásem zvláště chráněných území, nestanovuje. I z tohoto tak vyplývá, že pozemky, nacházející se na území ochranného pásma přírodní rezervace, jsou bez dalšího převoditelné na třetí osoby. Žalovaným uplatňovaný požadavek na opatření si u tohoto náhradního pozemku souhlasu [Anonymizováno] s převodem tohoto pozemku tak tedy není namístě. Obdobně lze pak k tomuto přijatému závěru i odkázat na rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky, sp. zn. [spisová značka], resp. důvody v něm uvedené.

29. Tedy u náhradního pozemku parc.č. 2452 v k.ú. [právnická osoba] se nejedná o pozemek, který by byl dotčen zákonnou překážkou převoditelnosti, a to ani v podobě potřebného souhlasu [Anonymizováno].

30. Dále, pokud žalovaný namítal k náhradním pozemkům parc. č. 1848/49 v k. ú. [právnická osoba] a parc. č. 483/1 v k. ú. [adresa], že příslušné městské úřady nedoporučily rozdělení pozemků na základě geometrických plánů, což má představovat zákonnou překážku převoditelnosti těchto pozemků, coby náhradních, tak ani toto tvrzení žalovaného dle závěru odvolacího soudu nepředstavuje zákonnou překážku převoditelnosti těchto náhradních pozemků, vymezenou v § 6 odst. 1 zákona o [Anonymizováno], neboť k rozdělení pozemků na základě geometrického plánu, přiloženého k rozsudku soudu, jako jeho sopučást, není třeba předchozího souhlasu stavebního úřadu. Takto již je shodně opakovaně judikaturou soudů dovozováno, včetně Nejvyššího soudu České republiky a Ústavního soudu České republiky, kdy z odůvodnění těchto rozhodnutí vyplývá, že oprávněné osoby jsou oprávněny částečně nepřevoditelný náhradní pozemek nechat rozdělit na základě geometrického plánu, přiloženého k rozsudku soudu, bez předchozího souhlasu příslušného stavebního úřadu i vlastníků dotčeného pozemku (k tomuto srovnej např.nález Ústavního soudu České republiky, sp. zn. [Anonymizováno], rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky, sp. zn. [spisová značka], [spisová značka]).

31. Tedy ani u náhradního pozemku parc.č. 483 v k. ú. [adresa] a parc.č. 1848/49 v k.ú. [právnická osoba] se nejedná o náhradní pozemky, které by byly dotčeny zákonnou překážkou převoditelnosti, spočívající v nemožnosti oddělení určitých částí dle GP bez potřebných souhlasů stavebního úřadu či jiných formalit, přiloženého k rozhodnutí soudu.

32. Namítal -li pak žalovaný k náhradnímu pozemku parc.č. 483 v k.ú. [adresa], že je dotčen pozemkovými úpravami, tak dle stavu zápisu v příslušném KN tomu tak není, žádný takový zápis se zde nenachází k datu rozhodování odvolacího soudu. Ani z tohoto důvodu tak není dána zákonná překážka převoditelnosti tohoto náhradního pozemku.

33. Dále ani žalovaným namítaná okolnost, že o koupi, směru či nájem pozemku v k. ú. [právnická osoba] parc. č. 1848/49 projevila zájem třetí osoba, nepředstavuje žádnou zákonnou překážku převodu tohoto pozemku, coby vhodného náhradního pozemku, k uspokojení restitučního nároku žalobců, což vyplývá již ze skutečnosti, že ani případně již existující nájemní či pachtovní smlouvy samy o sobě zákonnou překážku převoditelnosti náhradních pozemků nezakládají, což je opakovaně judikaturou soudů v daných typech sporů o vydání náhradních pozemků oprávněným osobám uzavíráno (srovnej k tomuto např. rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky, sp. zn. [spisová značka], [spisová značka] a další), tím spíše tak sám o sobě zájem o tento smluvní vztah nemůže tento důvod zákonné překážky vydatelnosti pozemků, coby náhradních, zakládat.

34. Konečně ani ta okolnost, že se pozemek parc. č. 1848/49 v k. ú. [právnická osoba] nachází v chráněném ložiskovém území, zákonnou překážku jeho převoditelnosti nezakládá, pokud sama o sobě tato skutečnost nikterak nebránění zemědělskému využití pozemku.

35. Z výše uvedených důvodů odvolací soud odvoláním žalovaného napadený rozsudek soudu prvního stupně ve vyhovujícím výroku I., s využitím § 219 o.s.ř., jako věcně správný, potvrdil.

36. Jako věcně správné potvrdil pak odvolací soud rozhodnutí soudu prvního stupně i o nákladech řízení ve vztahu mezi účastníky, tj. ve výrocích II. až V. rozsudku (opět postupem podle § 219 o.s.ř.).

37. Z pohledu odvolacího soudu soud prvního stupně rozhodl o nákladech řízení mezi účastníky zcela správně s využitím § 142 odst. 1 o.s.ř. a přiznal tak správně žalobcům plné právo na náhradu účelně jimi vynaložených nákladů v souvislosti s uplatňováním svého práva v tomto řízení proti žalovanému, který úspěšný nebyl, jež představují jednak náklady na jejich právní zastoupení společným advokátem a jednak i náklady na pořízení důkazů (vypracování soukromých znaleckých posudků a geometrických plánů, jež byly využity v tomto řízení).

38. I z pohledu odvolacího soudu žalobci byli v tomto řízení s uplatňováním svého práva plně úspěšní s ohledem na předmět řízení. Sama o sobě skutečnost, že nakonec bylo soudem rozhodováno v tomto řízení o významně jiných náhradních pozemcích, než o kterých bylo původně žalobci žádáno vydat rozhodnutí totiž i z pohledu odvolacího soudu nepůsobí závěr o neúspěchu žalobců ve sporu. Vždy se ze strany žalobců totiž jednalo o procesní postup v rámci jimi uplatněného původního petitu, jde-li o nahrazení projevu vůle žalovaného na bezúplatné jim vydání náhradních pozemků, proto nemůže jít k jejich tíži tato okolnost, tím spíše ne, že se po celou dobu řízení žalovaný nároku žalobců brání i co do základu.

39. Jak již bylo odůvodněno výše v důvodech tohoto rozhodnutí, žalobci se výběrem konkrétních náhradních pozemků snažili o to tzv. předcházet možným námitkám státu ohledně zákonných překážek, působících závěr o nemožnosti vydat jim konkrétní pozemky, coby náhradní, případně reagovali na situaci uplatněných námitek státu, popř. zjištění o dalších žádostech jiných restituentů, coby oprávněných osob. I toto je tak třeba mít za z jejich strany legitimní postup v řízení při uplatňování svého restitučního nároku právě v souvislosti se skutečností, že žalovaný zpochybňoval samotný procesní postup žalobců při uplatňování a hájení svého restitučního nároku, jde-li o samu podstatu podané jimi žaloby.

40. Tedy i podle závěru odvolacího soudu nejsou tyto okolnosti, vztahující se k předmětu řízení, jde-li o jednotlivé náhradní pozemky, nikterak způsobilé založit závěr o tom, že by snad neměli být žalobci se svým právem v tomto řízení plně úspěšní.

41. Podle obsahu spisu soudu prvního stupně úspěšným žalobcům vznikly náklady na pořízení důkazů, jež byly využity v řízení, v celkové výši 6 000 Kč na soukromých znaleckých posudcích a v celkové výši 44 770 Kč na geometrických plánech, jejichž výše a úhrada byla žalobci doložena. Jedná se na jejich straně o účelně vynaložené náklady.

42. Dále vznikly žalobcům i náklady na jejich právním zastoupení advokátem, přitom i tyto náklady byly z jejich strany účelně vynaložené.

43. Podrobil-li pak odvolací soud výpočet výše nákladů právního zastoupení žalobců v řízení před soudem prvního stupně advokátem, provedený soudem prvního stupně, svému přezkumu, tak uzavřel, že soudem prvního stupně stanovená výše těchto nákladů je odpovídající vyhlášce č. 177/1996 Sb., v platném znění do [datum], kdy, jak správně zkonstatoval soud prvního stupně, v tomto sporu šlo o penězi ocenitelný předmět řízení, související s řešením otázky vlastnického práva ke konkrétním náhradním pozemkům, jejichž hodnota byla v řízení zkoumána a byla zjištěna částkou celkem 476 162 Kč. Podle obsahu spisu pak lze souhlasit se soudem prvního stupně, že celkem účelně bylo advokátem žalobců vykonáno v řízení 13 úkonů právní služby. Právní zástupce žalobců je pak podle předloženého jím potvrzení příslušného správce daně plátcem DPH.

44. Celková výše nákladů řízení plně úspěšných žalobců tak představuje částku 337 937 Kč.

45. Tyto náklady je neúspěšný žalovaný povinen zaplatit žalobcům v zákonné lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobců (§ 160 odst. 1, § 149 odst. 1 o.s.ř.).

46. O nákladech řízení ve vztahu mezi účastníky před odvolacím soudem rozhodl odvolací soud s využitím § 151 odst. 1, § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o.s.ř., kdy, s ohledem na výsledek odvolacího řízení, je zřejmé, že žalobci byli s bráněním svého práva i v odvolacím řízení plně úspěšní, mají tak právo na náhradu účelně vynaložených nákladů i v odvolacím řízení, přitom z obsahu spisu je zřejmé, že v tomto odvolacím řízení jim vznikly náklady na právním zastoupení advokátem, který účelně v tomto odvolacím řízení vykonal v zastoupení čtyř osob, 2 úkony právní služby (písemné vyjádření k odvolání žalovaného a účast u jednoho jednání odvolacího soudu). Všechny tyto úkony v odvolacím řízení byly již učiněny advokátem žalobců za účinnosti vyhlášky č. 177/1996 Sb., v platném znění od [datum].

47. Jde-li o pak o výši těchto nákladů právního zastoupení žalobců advokátem v odvolacím řízení, tak odvolací soud opět, s ohledem na penězi ocenitelný předmět tohoto řízení (hodnota náhradních pozemků, o kterých bylo rozhodováno v odvolacím řízení, jde-li o vyhovující věcný výrok I. rozsudku soudu prvního stupně), částkou 476 172 s přihlédnutím k § 12 odst. 4 advokátního tarifu, § 7 bod 6. tohoto advokátního tarifu a § 13 odst. 4 advokátního tarifu, s připočtením 21 % DPH z odměny a hotových výdajů advokáta, uzavírá, že náklady žalobců na právní zastoupení advokátem v odvolacím řízení činí u žalobkyně 1) 25 822 Kč, u žalobce 2) 20 875 Kč, u žalobce 3) 15 929 Kč a u žalobce 4) 10 982 Kč, tj. celkem jde o částku celkem 73 608 Kč (uvažováno je s odměnou advokáta žalobců za 2 úkony právní služby u žalobkyně 1) 2× 10 220 Kč, u žalobce 2) 2x 8 176 Kč, u žalobce 3) 2x 6 132 Kč a žalobce 4) 2x 4 088 Kč). Paušální výše hotových výdajů advokáta žalobců představuje částku 450 Kč/1úkon právní služby u každého z žalobců.

48. Rovněž i tyto náklady právního zastoupení žalobců v odvolacím řízení je žalovaný povinen zaplatit žalobcům v zákonné lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku k rukám jejich právního zástupce (§ 149 odst. 1, § 160 odst. 1 o.s.ř.).

49. Odvolací soud pak nezjistil existenci žádné konkrétní, zcela výjimečné, skutečnosti, kterou by mohl zvážit z hlediska moderačního oprávnění soudu, založeného ustanovením § 150 o.s.ř., byť i jen částečně, ať již jde o rozhodování o nákladech řízení ve vztahu mezi účastníky před soudem prvního stupně, či před soudem odvolacím. Ostatně v tomto směru ani žalovaný žádná konkrétní tvrzení nepřinášel.

Poučení