246 C 14/2019-184

Rubrum

Městský soud v Brně rozhodl předsedou senátu JUDr. Ing. Danielem Bartoněm jako samosoudcem ve věci žalobkyně: ; [právnická osoba], IČO: [osobní údaje žalobkyně] sídlem [adresa žalobkyně] zastoupená advokátem JUDr. [jméno] [příjmení], [příjmení] sídlem [adresa] proti žalované: ; [právnická osoba], IČO: [osobní údaje žalované] sídlem [adresa žalované] zastoupená advokátem Mgr. [jméno] [příjmení], [příjmení] sídlem [adresa] o zaplacení 281.930 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 3.630 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 3.630 Kč od 17. 5. 2016 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 12.100 Kč od 17. 5. 2016 do 30. 4. 2017, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 278.300 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 54.450 Kč od 16. 11. 2015 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 12.100 Kč od 16. 11. 2015 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 54.450 Kč od 16. 12. 2015 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 12.100 Kč od 16. 12. 2015 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 54.450 Kč od 19. 1. 2016 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 54.450 Kč od 16. 2. 2016 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 24.200 Kč od 17. 5. 2016 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 12.100 Kč od 1. 5. 2017 do zaplacení, zamítá.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 59.048 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalované.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 28. 3. 2019 domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku 281.930 Kč s přísl. Žalobu odůvodnila tím, že dne 1. 11. 2015 byla mezi žalobkyní a žalovanou uzavřena smlouva o nájmu prostoru sloužícího k podnikání na adrese [adresa]. Nájemné bylo sjednáno ve výši 45.000 Kč bez DPH měsíčně, a dále záloha na energie ve výši 10.000 Kč měsíčně. Dodatkem ze dne 30. 12. 2015 byla cena nájemného snížena od 1. 4. 2016 na částku 23.000 Kč + DPH. Ke skončení nájmu došlo na základě výpovědi ze strany nájemce ze dne 25. 4. 2016, kdy výpovědní doba měla uplynout dne 31. 10. 2016. Za účelem úhrady nájemného a záloh na služby žalobkyně vystavila a doručila žalované faktury, které ze strany žalované nebyly nijak rozporovány. Ke dni podání žaloby nebyly uhrazeny následující faktury: faktura č. 2015 na částku 54.450 Kč se splatností dne 15. 11. 2015 (nájemné za 11/ 2015), faktura č. 2015 na částku 12.100 Kč se splatností dne 15. 11. 2015 (záloha na energie za 11/ 2015), faktura č. 2015 na částku 54.450 Kč se splatností dne 15. 12. 2015 (nájemné za 12/ 2015), faktura č. 2015 na částku 12.100 Kč se splatností dne 15. 12. 2015 (záloha na energie za 12/ 2015), faktura [číslo] na částku 54.450 Kč se splatností dne 18. 1. 2016 (nájemné za 1/ 2016), faktura [číslo] na částku 54.450 Kč se splatností dne 15. 2. 2016 (nájemné za 2/ 2016), faktura [číslo] na částku 27.830 Kč se splatností dne 16. 5. 2016 (nájemné za 5/ 2016) a faktura [číslo] na částku 12.100 Kč se splatností dne 16. 5. 2016 (záloha na energie za 5/ 2016). Žalovaná dlužné částky žalobkyni nezaplatila ani přes opakované výzvy k úhradě. S ohledem na prodlení žalované žalobkyně rovněž požaduje úrok z prodlení z dlužných částek v zákonné výši.

2. Žalovaná ve vyjádření k žalobě ze dne 2. 10. 2019 vznesla námitku promlčení co do částky ve výši 242.000 Kč s přísl. odpovídající fakturám č. [rok], č. [rok], č. [rok], č. [rok], [číslo] [číslo]. S ohledem na délku promlčecí lhůty 3 roky jsou nároky z uvedených faktur promlčené a nemohou být přiznány rozhodnutím soudu. Žalovaná dále uvedla, že u faktury [číslo] provedl úhradu pan [jméno] [příjmení], jenž byl zaměstnancem žalované na pozici ředitele. [jméno] [příjmení] následně uplatnil vůči žalované nárok na vydání bezdůvodného obohacení za platby, které namísto žalované uhradil žalobkyni. [jméno] [příjmení] s žalovanou následně uzavřeli dne 22. 2. 2018 dohodu o narovnání. [jméno] [příjmení] uhradil fakturu [číslo] dvěma platbami ze dne 15. 2. 2016 (částka 25.000 Kč, přičemž bylo uvedeno, že jde o platbu nájemného za leden 2016 a uveden [variabilní symbol]) a 18. 3. 2016 (částka 29.450 Kč, přičemž byl nesprávně uveden [variabilní symbol] namísto [číslo]). [jméno] [příjmení] dále uhradil fakturu [číslo] platbou ze dne 15. 2. 2016 (částka 12.100 Kč) a fakturu [číslo] platbou ze dne 15. 2. 2016 (částka 12.100 Kč). Žalovaná o těchto dvou platbách [jméno] [příjmení] nevěděla a totožný dluh zaplatila dvěma platbami ze dne 7. 4. 2016. Uvedenými platbami [jméno] [příjmení] došlo k zániku dluhů z faktur [číslo] [číslo] [číslo] tj. v rozsahu částky 78.650 Kč. U faktur [číslo] [číslo] na něž žalovaná zaplatila po zániku dluhu z těchto faktur částku 24.200 Kč, se jedná o bezdůvodné obohacení žalobkyně. S ohledem na označení platby variabilním symbolem si žalobkyně nemohla plnění ponechat a použít na jiné dluhy. Žalobkyně je proto povinna částku 24.200 Kč vrátit žalované jako bezdůvodné obohacení. Žalovaná podle § 98 o. s. ř. započítává bezdůvodné obohacení ve výši 24.200 Kč vůči pohledávce žalobkyně z faktury [číslo] ve výši 27.830 Kč, přičemž v důsledku tohoto započtení zbývá z této faktury k úhradě 3.630 Kč. Žalovaná dále namítla, že žalobkyně v rozporu s čl. IV. odst. 1 smlouvy neprovedla vyúčtování záloh na energie. Žalovaná má za to, že na zálohách vznikl přeplatek, tedy dluh žalobkyně vůči žalované, jehož výši v důsledku prodlení žalobkyně s vyúčtováním žalovaná nezná. Současně žalovaná namítla, že žalobkyně nesprávně účtovala na zálohách na energie částku 12.100 Kč, ačkoliv byla sjednána záloha ve výši 10.000 Kč. Žalobkyně neoprávněně tuto částku navyšovala o DPH. Žalovaná navrhla, aby soud vyzval žalobkyni k předložení vyúčtování záloh na energie a dále podle § 98 o. s. ř. uplatnila vůči žalobkyni započtení pohledávky žalované z titulu nevrácené části záloh vůči pohledávce žalobkyně uplatněné v tomto řízení. Teprve na základě vyúčtování doloženého žalobkyní může žalovaná vyčíslit nárok. Žalovaná dále namítla nedostatky doložené kopie nájemní smlouvy, kdy z této nelze určit, kdo byl podepisující osobou za žalovanou. Žalobkyně tak neunesla důkazní břemeno ohledně existence nájemní smlouvy a nájemního práva. Doložená kopie nájemní smlouvy je též nekvalitní, když chybí části jednotlivých článků smlouvy. Žalovaná navrhuje zamítnutí žaloby.

3. Žalobkyně v replice ze dne 29. 6. 2020 uvedla, že nárok promlčen není. Žalobkyně opakovaně vyzývala žalovanou k úhradě písemnými výzvami a poté podala žalobu ze dne 30. 12. 2017. Nedopatřením žalobkyně nezaplatila soudní poplatek v celé výši, kdy tento problém vznikl v souvislosti se zadáváním transakce. Řízení bylo proto zastaveno, přičemž proti tomuto zastavení žalobkyně podala odvolání dne 26. 6. 2018. Rozhodnutí o odvolání nabylo právní moci dne 24. 1. 2019, žalobkyně musela vyčkat na toto rozhodnutí. Pro případné promlčení je podstatné, zda žalobkyně řádně pokračovala v soudní řízení, kdy v tomto směru žalobkyně odkázala na rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 23 Cdo 980/2017. Žalobkyně má za to, že promlčecí doba po dobu od zahájení řízení, tj. 22. 1. 2018, do pravomocného rozhodnutí o opravném prostředku, tj. 24. 1. 2019, neběžela. Žalobkyně podala v dané věci žalobu opět dne 28. 3. 2019 a uplatnila tedy svůj nárok před uplynutím promlčecí lhůty. K platbám [jméno] [příjmení] žalobkyně uvedla, že § 1888 odst. 1 občanského zákoníku stanoví, že k převzetí dluhu je potřeba souhlas věřitele původnímu dlužníku. Žalobkyně takovýto souhlas nedala, tudíž platby [jméno] [příjmení] nemohly být považovány za platby hrazené žalovanou. Žalobkyně proto i nadále trvá na částce uvedené na faktuře [číslo] tj. 54.450 Kč. Co se týče faktur [číslo] [číslo] tyto žalovaná nedoložila a nejsou vůbec předmětem vedeného sporu. K tvrzené dvojí platbě žalobkyně odkázala na již uvedenou argumentaci § 1888 občanského zákoníku. Sám žalovaný tvrdí, že o platbách [jméno] [příjmení] nevěděl, nemohli si tedy s [jméno] [příjmení] ujednat, že bude plnit dluh za něho. K vyúčtování záloh za energie žalobkyně uvedla, že vyúčtování neprovedla, protože spotřeba energií byla vyšší než poskytované zálohy a žalobkyně považovala za bezúčelné vystavit fakturu na další vysokou částku, když by vzhledem k dosavadnímu neplnění bylo zřejmé, že ani tato nebude uhrazena. Co se týče účtování částky 12.100 Kč jako zálohy na energie, je pravda, že ze smlouvy není zřejmé, zda sjednaných 10.000 Kč je s či bez DPH. S odkazem na § 556 občanského zákoníku však lze výkladem dovodit, že 10.000 Kč je bez DPH, a to vzhledem k tomu, že žalovaná nikdy dříve vystavené faktury nerozporovala. Žalovaná tak konkludentně souhlasila se zněním faktur. Žalobkyně dále poukázala na to, že žalobkyně i žalovaná jsou plátci DPH, proto žalobkyně v rámci záloh odváděla daň a lze mít za to, že žalovaná uplatňovala odpočet na dani. Žalobkyně dále poukázala na to, že výpověď z nájmu podaná Mgr. [jméno] [příjmení] dne 25. 4. 2016 jasně potvrzuje, že k uzavření nájemní smlouvy došlo. Toto potvrzuje i email ze dne 24. 8. 2016. Žalovaná ostatně několik měsíců nemovitost fakticky užívala.

4. V podání ze dne 14. 7. 2020 žalovaná uvedla, že co se týče řízení o žalobě podané dne 22. 1. 2018, vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 2115 C 2/2018, toto bylo zastaveno pro nezaplacení celého soudního poplatku. Žalobkyně tak řádně nepokračovala v řízení o uplatněném nároku ve smyslu § 648 občanského zákoníku a nedošlo tak ke stavení promlčecí lhůty. Judikatura, na kterou odkazuje žalobkyně, není použitelná. Co se týče konstrukce žalobkyně o převzetí dluhu dle § 1888 občanského zákoníku, tato není přiléhavá. U plateb [jméno] [příjmení] se nejednalo o převzetí dluhu, ale o plnění za jiného. Z plateb [jméno] [příjmení] je zřejmé, že šlo o platby určené k dluhům žalované vůči žalobkyni. [jméno] [příjmení] byl v dané době zaměstnancem a obchodním ředitelem žalované, při platbách užíval variabilní symboly faktur. Dle § 1936 odst. 1 občanského zákoníku musí věřitel přijmout plnění, které mu se souhlasem dlužníka nabídne třetí osoba. Žalobkyně ostatně provedené platby [jméno] [příjmení] nevrátila, tyto si ponechala. Žalovaná dále uvedla, že nájemní smlouva doložená žalobkyní uvádí nepravdivou skutečnost, že je podepsána [jméno] [příjmení]. [jméno] [příjmení] popírá, že by nájemní smlouvu podepsal.

5. Na jednání dne 14. 7. 2020 žalobkyně uvedla, že došlo ke změně právní úpravy ohledně úhrady soudního poplatku. V současné době je situace taková, že i při administrativním pochybení je řízení zastaveno pro nezaplacení poplatku, pokud v soudem stanovené lhůtě k zaplacení poplatku nedojde. V minulosti bylo možné poplatek zaplatit i v odvolacím řízení. Žalobkyně dále uvedla, že pan [příjmení] nemohl plnit za žalovanou, neboť poté chtěl své platby zpátky s tím, že se jedná o bezdůvodné obohacení. Pan [anonymizováno] platby rovněž nijak neoznačil, nebylo je tedy možné spárovat. K dotazu soudu žalobkyně uvedla, že platby panu [příjmení] nevrátila, tyto jsou nadále na bankovním účtu žalobkyně. K dotazu soudu žalobkyně dále uvedla, že vyúčtování záloh na služby nebylo provedeno.

6. Z dokazování provedeného při jednání soud zjistil následující skutkový stav.

7. Z výpisu z obchodního rejstříku ohledně žalované bylo zjištěno, že od 10. 7. 2014 je členem představenstva žalované pan [jméno] [příjmení]. V období od 10. 7. 2014 do 14. 5. 2020 za žalovanou mohl jednat člen představenstva samostatně.

8. Dne 1. 11. 2015 byla mezi žalobkyní a žalovanou uzavřena smlouva o nájmu prostor sloužících k podnikání, kterou žalobkyně přenechala žalované do dočasného užívání první nadzemní patro budovy [adresa] ve [obec] za účelem výkonu podnikatelské činnosti„ šicí dílna“. Nájem byl uzavřen od 1. 11. 2015 na dobu neurčitou. Nájemné bylo ujednáno ve výši 45.000 Kč měsíčně bez DPH. Dále byla ujednána záloha na energie ve výši 10.000 Kč měsíčně, která bude nájemci měsíčně fakturována s tím, že„ roční vyúčtování bude provedeno následně“. Nájemné a zálohu na energie měl nájemce hradit měsíčně na základě faktur se splatností do 14 dnů od jejich obdržení. Za žalovanou nájemní smlouvu dle textu smlouvy uzavíral pan [jméno] [příjmení], člen představenstva. Na smlouvě se u podpisu nachází razítko žalované.

9. Dodatkem k nájemní smlouvě ze dne 30. 12. 2015 byla snížena cena nájemného od 1. 4. 2016 na 23.000 Kč bez DPH.

10. Výpovědí ze dne 25. 4. 2016 žalovaná vypověděla nájemní smlouvu ke dni 30. 4. 2016 s tím, že nájemní doba uplyne dne 31. 10. 2016. Výpověď je podepsána Mgr. [jméno] [příjmení].

11. Fakturou č. 2015 ze dne 1. 11. 2015 se splatností dne 15. 11. 2015 žalobkyně fakturovala žalované částku 54.450 Kč včetně DPH za pronájem budovy v listopadu 2015. Jako variabilní symbol faktury je uvedeno 2015.

12. Fakturou č. 2015 ze dne 1. 11. 2015 se splatností dne 15. 11. 2015 žalobkyně fakturovala žalované částku 12.100 Kč včetně DPH jako zálohu na spotřebu energií v listopadu 2015.

13. Fakturou č. 2015 ze dne 1. 12. 2015 se splatností dne 15. 12. 2015 žalobkyně fakturovala žalované částku 54.450 Kč včetně DPH za pronájem budovy v prosinci 2015.

14. Fakturou č. 2015 ze dne 1. 12. 2015 se splatností dne 15. 12. 2015 žalobkyně fakturovala žalované částku 12.100 Kč včetně DPH jako zálohu na spotřebu energií v prosinci 2015.

15. Fakturou [číslo] ze dne 4. 1. 2016 se splatností dne 18. 1. 2016 žalobkyně fakturovala žalované částku 54.450 Kč včetně DPH za pronájem budovy v lednu 2016. Jako variabilní symbol faktury je uvedeno [číslo].

16. Fakturou [číslo] ze dne 4. 1. 2016 se splatností dne 18. 1. 2016 žalobkyně fakturovala žalované částku 12.100 Kč včetně DPH jako zálohu na spotřebu energií v lednu 2016. Jako variabilní symbol faktury je uvedeno [číslo].

17. Fakturou [číslo] ze dne 1. 2. 2016 se splatností dne 15. 2. 2016 žalobkyně fakturovala žalované částku 54.450 Kč včetně DPH za pronájem budovy v únoru 2016.

18. Fakturou [číslo] ze dne 1. 2. 2016 se splatností dne 15. 2. 2016 žalobkyně fakturovala žalované částku 12.100 Kč včetně DPH jako zálohu na spotřebu energií v únoru 2016. Jako variabilní symbol faktury je uvedeno [číslo].

19. Fakturou [číslo] ze dne 2. 5. 2016 se splatností dne 16. 5. 2016 žalobkyně fakturovala žalované částku 27.830 Kč včetně DPH za pronájem budovy v květnu 2016.

20. Fakturou [číslo] ze dne 2. 5. 2016 se splatností dne 16. 5. 2016 žalobkyně fakturovala žalované částku 12.100 Kč včetně DPH jako zálohu na spotřebu energií v květnu 2016.

21. Emailem ze dne 23. 8. 2016 jednatel žalobkyně vyzval žalovanou k úhradě nezaplacených faktur. Na email reagoval emailem ze dne 24. 8. 2016 za žalovanou [příjmení] [jméno] [příjmení], který uvedl, že faktury prověří a s ohledem na to, že došlo k výměně účetních, prosí o trpělivost. Jednatel žalobkyně následně opakovaně vyzýval žalovanou k úhradě faktur emaily ze dne 6. 9. 2016, 20. 9. 2016 a 5. 10. 2016.

22. Předžalobní výzvou ze dne 26. 9. 2017, předanou k poštovní přepravě dne 3. 10. 2017, žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě žalované částky.

23. Z potvrzení o provedené platbě ze dne 8. 2. 2017 a z výpisu z bankovního účtu žalobkyně č. [bankovní účet] doloženého [právnická osoba] (v přílohové obálce spisu) plyne, že [jméno] [příjmení] uhradil dne 16. 2. 2016 ze svého bankovního účtu na bankovní účet žalobkyně č. [bankovní účet] částku 12.100 Kč s variabilním symbolem [číslo]. Ve zprávě pro příjemce je uvedeno„ [anonymizováno] energie – leden“.

24. Z potvrzení o provedené platbě ze dne 8. 2. 2017 a z výpisu z bankovního účtu žalobkyně č. [bankovní účet] doloženého [právnická osoba] (v přílohové obálce spisu) plyne, že [jméno] [příjmení] uhradil dne 16. 2. 2016 ze svého bankovního účtu na bankovní účet žalobkyně č. [bankovní účet] částku 12.100 Kč s variabilním symbolem [číslo]. Ve zprávě pro příjemce je uvedeno„ [anonymizováno] ENERGIE – únor“.

25. Z potvrzení o provedené platbě ze dne 8. 2. 2017 a z výpisu z bankovního účtu žalobkyně č. [bankovní účet] doloženého [právnická osoba] (v přílohové obálce spisu) plyne, že [jméno] [příjmení] uhradil dne 16. 2. 2016 ze svého bankovního účtu na bankovní účet žalobkyně č. [bankovní účet] částku 25.000 Kč s variabilním symbolem [číslo]. Ve zprávě pro příjemce je uvedeno„ [anonymizováno] – leden“.

26. Z výpisu z internetového bankovnictví (na č.l. 62 spisu) a z výpisu z bankovního účtu žalobkyně č. [bankovní účet] doloženého [právnická osoba] (v přílohové obálce spisu) plyne, že z bankovního účtu [jméno] [příjmení] byla dne 21. 3. 2016 zaplacena na bankovní účet žalobkyně č. [bankovní účet] částka 29.450 Kč s variabilním symbolem 2015. Ve zprávě pro příjemce je uvedeno„ [jméno] [příjmení]“.

27. Z potvrzení o provedení platby ze dne 25. 9. 2019 a z výpisu z bankovního účtu žalobkyně č. [bankovní účet] doloženého [právnická osoba] (v přílohové obálce spisu) plyne, že žalovaná uhradila dne 8. 4. 2016 ze svého bankovního účtu na bankovní účet žalobkyně č. [bankovní účet] částku 12.100 Kč s variabilním symbolem [číslo].

28. Z potvrzení o provedení platby ze dne 25. 9. 2019 a z výpisu z bankovního účtu žalobkyně č. [bankovní účet] doloženého [právnická osoba] (v přílohové obálce spisu) plyne, že žalovaná uhradila dne 8. 4. 2016 ze svého bankovního účtu na bankovní účet žalobkyně č. [bankovní účet] částku 12.100 Kč s variabilním symbolem [číslo].

29. Ze spisu vedeného u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 2115 C 2/2018 bylo zjištěno, že žalobou doručenou soudu dne 22. 1. 2018 se žalobkyně domáhala po žalované úhrady totožných pohledávek v celkové výši 281.930 Kč, které jsou předmětem i tohoto řízení, tj. pohledávek z faktur č. [rok], č. [rok], č. [rok], č. [rok], [číslo] [číslo] [číslo] [číslo]. Výzvou doručenou zástupkyni žalobkyně dne 15. 3. 2018 byla žalobkyně vyzvána k úhradě soudního poplatku ve výši 14.097 Kč ve lhůtě 15 dnů od doručení usnesení. Žalobkyně uhradila na soudním poplatku dne 28. 3. 2018 částku 4.097 Kč a dne 9. 5. 2018 částku 10.000 Kč. Usnesením ze dne 26. 6. 2018, č.j. 2115 C 2/2018-38, bylo řízení zastaveno pro nezaplacení celého poplatku v soudem stanovené lhůtě. Proti tomuto usnesení podala žalobkyně dne 15. 7. 2018 odvolání. Krajský soud v Brně usnesením ze dne 7. 1. 2019, č.j. 15 Co 218/2018-76, usnesení soudu prvního stupně potvrdil. V odůvodnění konstatoval, že„ zaplacením části soudního poplatku žalobkyně nesplnila svou poplatkovou povinnost zcela, nereagovala řádně na výzvu k zaplacení soudního poplatku, byť se mohlo jednat o administrativní nedopatření či přehlédnutí. Objektivní skutečností je, že soudní poplatek nebyl v plné výši ve stanovené lhůtě zaplacen. Jestliže zákon o soudních poplatcích jednoznačně stanoví, že k zaplacení poplatku po marném uplynutí lhůty se nepřihlíží, postupoval soud I. stupně správně, pokud řízení zastavil, když je zřejmé, že poplatková povinnost nebyla v rámci stanovené lhůty splněna v celém rozsahu. K tomu, aby byla splněna podmínka řízení spočívající ve splnění poplatkové povinnosti, bylo třeba zaplatit soudní poplatek ve vyměřené výši, nikoliv pouze jeho část.“ 30. Z Dohody o narovnání ze dne 22. 2. 2018 bylo zjištěno, že tuto dohodu uzavřeli [jméno] [příjmení], Mgr. [jméno] [příjmení] a žalovaná. V dohodě je uvedeno, že [jméno] [příjmení] byl od 1. 9. 2009 do 30. 6. 2016 zaměstnán u žalované na pozici výrobního ředitele, byl členem dozorčí rady a menšinovým akcionářem. Dále je v dohodě uvedeno, že [jméno] [příjmení] má za to, že uhradil za žalovanou z důvodu její dočasné pracovní neschopnosti mimo jiné dne 15. 2. 2016 částku 25.000 Kč, částku 12.100 Kč a částku 12.100 Kč a dále dne 18. 3. 2016 částku 29.450 Kč žalobkyni, a má tak vůči žalované právo na vydání bezdůvodného obohacení. [jméno] [příjmení] a žalovaná nárok [jméno] [příjmení] na bezdůvodné obohacení rozporovali. Mezi stranami byla uzavřena dohoda o narovnání, kdy tyto sporné závazky z bezdůvodného obohacení byly narovnány tak, že zanikly (čl. III. odst. 10 dohody).

31. Z dalších provedených důkazů (faktury [číslo] [číslo] [číslo] za spotřebované energie) soud nezjistil žádné skutečnosti, které by byly relevantní pro posouzení věci tak, jak je uvedeno níže.

32. Návrh žalované na doplnění dokazování vyúčtováním skutečně spotřebovaných energií soud zamítl, neboť z vyjádření žalobkyně vyplynulo, že vyúčtování energií, resp. vyúčtování záloh na služby, nebylo provedeno. Důkaz tedy nebylo možno provést, neboť listina navrhovaná k důkazu neexistuje.

33. Soud dále pro nadbytečnost zamítl návrh žalované na doplnění dokazování výslechem [jméno] [příjmení]. Skutkový stav byl zjištěn dostatečně již z provedených listinných důkazů týkajících se plateb provedených [jméno] [příjmení] (zejména výpisy z účtu a doklady o provedených platbách). Navrhovaný výslech [jméno] [příjmení] tedy soud považuje za nadbytečný.

34. Za nadbytečný soud dále považuje žalobkyní navrhovaný důkaz účetnictvím žalované za 4. čtvrtletí roku 2015 a za 1. a 2. čtvrtletí roku 2016. Žalobkyně účetnictví navrhovala s tím, že žalovaná zpochybnila uzavření smlouvy a v takovém případě by ani neměla mít faktury v účetnictví. Pokud by faktury od žalobkyně v účetnictví žalované byly, je zjevné, že uznala existenci smluvního vztahu a závazky z toho plynoucí (viz protokol o jednání dne 14. 7. 2020). Soud má již z provedených důkazů za prokázané uzavření nájemní smlouvy mezi účastníky (viz argumentace níže), navrhovaný důkaz účetnictvím žalované je tudíž nadbytečný.

35. Za nadbytečný soud rovněž považuje žalobkyní navrhovaný důkaz výslechem [jméno] [příjmení]. Žalobkyně výslech [jméno] [příjmení] navrhovala k prokázání toho, že byla uzavřena nájemní smlouva, k prokázání důvodů pro neplacení faktur ve splatnosti a k prokázání vztahu mezi panem [příjmení] a žalovanou, a k důvodům, proč za žalovanou faktury hradil pan [příjmení] (viz protokol o jednání dne 14. 7. 2020). Soud má již z provedených důkazů za prokázané uzavření nájemní smlouvy mezi účastníky (viz argumentace níže). Zjišťovat a prokazovat důvody, které vedly žalovanou k neplacení faktur, je pro posouzení věci irelevantní. A co se týče vztahu mezi žalovanou a panem [příjmení] a důvodům, proč pan [příjmení] hradil faktury za žalovanou, tyto byly dostatečně zjištěny již z provedených důkazů (zejména z Dohody o narovnání ze dne 22. 2. 2018 – viz odstavec 30. výše) a soud je ostatně pro posouzení věci nepovažuje za podstatné. [příjmení] [jméno] [příjmení] tedy soud s ohledem na již provedené důkazy považuje za nadbytečný.

36. K návrhu žalobkyně na doplnění dokazování výslechem jejího jednatele [jméno] [příjmení] soud dle § 118b o. s. ř. nemohl přihlédnout, neboť tento důkaz byl navržen až po provedené koncentraci řízení (řízení bylo zkoncentrováno na jednání dne 14. 7. 2020; důkaz výslechem jednatele žalobkyně byl navržen až na jednání dne 22. 6. 2021).

37. Podle § 2201 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“), nájemní smlouvou se pronajímatel zavazuje přenechat nájemci věc k dočasnému užívání a nájemce se zavazuje platit za to pronajímateli nájemné.

38. Podle § 2302 odst. 1 občanského zákoníku ustanovení tohoto pododdílu se vztahují na nájem prostoru nebo místnosti, je-li účelem nájmu provozování podnikatelské činnosti v tomto prostoru nebo v této místnosti a slouží-li pak prostor nebo místnost alespoň převážně podnikání, bez ohledu na to, zda je účel nájmu v nájemní smlouvě vyjádřen (dále jen„ prostor sloužící podnikání“). Není-li dále stanoveno jinak, použijí se pro nájem prostoru sloužícího podnikání obecná ustanovení o nájmu.

39. Podle § 2303 občanského zákoníku je-li s nájmem prostoru sloužícího podnikání spojeno poskytování služeb, použijí se ustanovení o poskytování služeb souvisejících s nájmem bytu obdobně.

40. Podle § 2247 odst. 3 občanského zákoníku způsob rozúčtování cen a úhrady služeb stanoví jiný právní předpis.

41. Podle § 7 odst. 1 zákona č. 67/2013 Sb., kterým se upravují některé otázky související s poskytováním plnění spojených s užíváním bytů a nebytových prostorů v domě s byty (dále jen„ zákon č. 67/2013 Sb.“), není-li jiným právním předpisem stanoveno jinak, skutečnou výši nákladů a záloh za jednotlivé služby vyúčtuje poskytovatel služeb příjemci služeb vždy za zúčtovací období a vyúčtování doručí příjemci služeb nejpozději do 4 měsíců od skončení zúčtovacího období.

42. Podle § 556 odst. 2 občanského zákoníku při výkladu projevu vůle se přihlédne k praxi zavedené mezi stranami v právním styku, k tomu, co právnímu jednání předcházelo, i k tomu, jak strany následně daly najevo, jaký obsah a význam právnímu jednání přikládají.

43. Podle § 609 občanského zákoníku nebylo-li právo vykonáno v promlčecí lhůtě, promlčí se a dlužník není povinen plnit. Plnil-li však dlužník po uplynutí promlčecí lhůty, nemůže požadovat vrácení toho, co plnil.

44. Podle § 610 odst. 1 občanského zákoníku k promlčení soud přihlédne, jen namítne-li dlužník, že je právo promlčeno. Vzdá-li se někdo předem práva uplatnit námitku promlčení, nepřihlíží se k tomu.

45. Podle § 629 odst. 1 občanského zákoníku promlčecí lhůta trvá tři roky.

46. Podle § 648 občanského zákoníku uplatní-li věřitel v promlčecí lhůtě právo u orgánu veřejné moci a pokračuje-li řádně v zahájeném řízení, promlčecí lhůta neběží. To platí i o právu již vykonatelném, pokud byl pro ně navržen výkon rozhodnutí nebo navrženo nařízení exekuce.

47. Podle § 1936 odst. 1 občanského zákoníku věřitel musí přijmout plnění, které mu se souhlasem dlužníka nabídne třetí osoba. To neplatí, je-li plnění vázáno na osobní vlastnosti dlužníka.

48. Na základě zjištěného skutkového stavu a po jeho právním posouzení dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná pouze z menší části.

49. Soud předně konstatuje, že má z provedeného dokazování za prokázané, že mezi účastníky byla dne 1. 11. 2015 uzavřena smlouva o nájmu prostor sloužících k podnikání. Argumentaci žalované v tom směru, že člen představenstva žalované [jméno] [příjmení] nájemní smlouvu neuzavřel/nepodepsal, soud nepřisvědčil. Předně je třeba konstatovat, že na nájemní smlouvě se nachází razítko žalované, přičemž tímto z logiky věci může disponovat pouze osoba se vztahem k žalované. Dále je třeba konstatovat, že sám [jméno] [příjmení] přípisem ze dne 25. 4. 2016 nájemní smlouvu vypověděl. Pokud by [jméno] [příjmení] nájemní smlouvu dne 1. 11. 2015 nepodepsal/neuzavřel, nezasílal by o několik měsíců později žalobkyni výpověď z nájemní smlouvy. V neposlední řadě je třeba poukázat na to, že žalovaná na pohledávky z uzavřené smlouvy o nájmu prostor sloužících k podnikání plnila. Soud v tomto směru poukazuje zejména na faktury [číslo] [číslo] představující zálohy na energie za leden a únor 2016, které žalovaná uhradila ze svého bankovního účtu dne 8. 4. 2016 (viz odstavce 27. a 28. tohoto rozsudku). Pokud by žalovaná měla za to, že žádná nájemní smlouva mezi účastníky nebyla uzavřena, určitě by nehradila zálohy na energie plynoucí z této nájemní smlouvy. S ohledem na uvedené soud uzavírá, že nemá o uzavření smlouvy o nájmu prostor sloužících k podnikání dne 1. 11. 2015 mezi účastníky žádné pochybnosti.

50. Na základě uzavřené smlouvy o nájmu prostor sloužících k podnikání ze dne 1. 11. 2015 žalobkyně poskytla žalované do dočasného užívání první nadzemní patro budovy [adresa] ve [obec] a žalovaná se zavázala hradit sjednané nájemné a zálohy na energie.

51. Žalobou uplatněné nároky z faktur č. 2015 ve výši 54.450 Kč se splatností dne 15. 11. 2015 (nájemné za listopad 2015), č. 2015 ve výši 12.100 Kč se splatností dne 15. 11. 2015 (záloha na energie za listopad 2015), č. 2015 ve výši 54.450 Kč se splatností dne 15. 12. 2015 (nájemné za prosinec 2015), č. 2015 ve výši 12.100 Kč se splatností dne 15. 12. 2015 (záloha na energie za listopad 2015), [číslo] ve výši 54.450 Kč se splatností dne 18. 1. 2016 (nájemné za leden 2016) a [číslo] ve výši 54.450 Kč se splatností dne 15. 2. 2016 (nájemné za únor 2016) jsou nicméně promlčené, neboť žalobkyně podala žalobu až po uplynutí tříleté promlčecí lhůty dle § 629 odst. 1 občanského zákoníku. Žaloba v této věci byla podána dne 28. 3. 2019 a žalobkyně mohla pohledávky z uvedených faktur uplatnit poprvé den následující po jejich splatnosti. Je tedy nepochybné, že pohledávky z uvedených faktur byly v tomto řízení uplatněny až po uplynutí tříleté promlčecí lhůty. Žalovaná promlčení namítla a soud tedy dle § 609 ve spojení s § 610 odst. 1 občanského zákoníku žalobě ohledně pohledávek z těchto faktur (v celkové výši 242.000 Kč) včetně požadovaného úroku z prodlení nemohl vyhovět a žalobu tedy v této části výrokem II. tohoto rozsudku zamítl.

52. K poukazu žalobkyně na řízení vedené u Městského soudu v Brně pod sp. zn. 2115 C 2/2018 soud uvádí, že toto řízení bylo pravomocně zastaveno pro nezaplacení soudního poplatku žalobkyní (viz odstavec 29. tohoto rozsudku). Žalobkyně tedy ve smyslu § 648 občanského zákoníku nepokračovala řádně v zahájeném řízení a nedošlo tedy ke stavení promlčecí lhůty. Soud k tomuto dodává, že ačkoli je možné, že důvodem nezaplacení soudního poplatku žalobkyní v celé výši bylo administrativní nedopatření (jak žalobkyně tvrdí; toto připustil jako možné i Krajský soud v Brně v usnesení č.j. 15 Co 218/2018-76 – viz citace v odstavci 29. tohoto rozsudku), nemá tato skutečnost na výše uvedený závěr žádný vliv. Soudní poplatek je splatný s podáním návrhu (§ 7 odst. 1 ve spojení s § 4 odst. 1 písm. a) zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích). Žalobkyně v řízení sp. zn. 2115 C 2/2018 soudní poplatek společně s návrhem nezaplatila, proto byla soudem podle § 9 odst. 1 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, vyzvána k úhradě soudního poplatku ve lhůtě 15 dnů. Žalobkyně soudní poplatek v celé výši neuhradila ani v této dodatečné 15 denní lhůtě (byť důvodem nezaplacení mohlo být administrativní pochybení), proto bylo zcela správně řízení zastaveno pro nezaplacení soudního poplatku (přičemž usnesení, kterým bylo řízení zastaveno pro nezaplacení soudního poplatku, potvrdil i odvolací soud). K zastavení řízení vedeného pod sp. zn. 2115 C 2/2018 tedy došlo z důvodu výlučně na straně žalobkyně (nezaplacení soudního poplatku), a je tedy třeba konstatovat, že žalobkyně v tomto řízení řádně nepokračovala a nedošlo tedy ve smyslu § 648 občanského zákoníku ke stavení promlčecí lhůty.

53. Na závěru uvedeném v předchozím odstavci nic nemění ani skutečnost, že novelou provedenou zákonem č. 296/2017 Sb. došlo s účinností od 30. 9. 2017 k podstatné změně zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích (kdy dříve bylo možné soudní poplatek zaplatit i po lhůtě stanovené ve výzvě; dokonce i v odvolací lhůtě proti usnesení o zastavení řízení). Řízení sp. zn. 2115 C 2/2018 bylo zahájeno žalobou doručenou soudu dne 22. 1. 2018, a na toto řízení se tedy uplatní zákon o soudních poplatcích ve znění novely provedené zákonem č. 296/2017 Sb. (která byla účinná od 30. 9. 2017). Co se týče judikatury, na kterou poukazovala žalobkyně (rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 23 Cdo 980/2017), tato není na projednávanou věc použitelná (v tomto rozhodnutí je řešena zcela jiná právní otázka).

54. K námitce žalobkyně, že je žalovanou uplatněná námitka promlčení v rozporu s dobrými mravy (viz závěrečná řeč žalobkyně na jednání dne 22. 6. 2021) soud uvádí, že se s tímto názorem neztotožnil. V rozsudku ze dne 8. 2. 2011, sp. zn. 21 Cdo 85/2010, Nejvyšší soud konstatoval, že„ uplatnění námitky promlčení by se příčilo dobrým mravům jen v těch výjimečných případech, kdy by bylo výrazem zneužití tohoto práva na úkor účastníka, který marné uplynutí promlčecí doby nezavinil, a vůči němuž by za takové situace zánik nároku na plnění v důsledku uplynutí promlčecí doby byl nepřiměřeně tvrdým postihem ve srovnání s rozsahem a charakterem jím uplatňovaného práva a s důvody, pro které své právo včas neuplatnil. Tyto okolnosti by přitom musely být naplněny v natolik výjimečné intenzitě, aby byl odůvodněn tak významný zásah do principu právní jistoty, jakým je odepření práva uplatnit námitku promlčení“. V projednávané věci to jednak byla žalobkyně, kdo zavinil marné uplynutí promlčecí lhůty (žalobu v této věci podala žalobkyně až po uplynutí tříleté promlčecí lhůty a řízení ve věci vedené pod sp. zn. 2115 C 2/2018 bylo zastaveno pro nezaplacení soudního poplatku žalobkyní), a jednak soud v projednávané věci neshledal, že by se jednalo o tak výjimečný případ, který by odůvodňoval tak významný zásah do principu právní jistoty, jakým je odepření práva uplatnit námitku promlčení. Zbývá dodat, že se v projednávané věci jedná o závazkový vztah mezi podnikateli (smlouva o nájmu prostor sloužících k podnikání), tedy mezi profesionály, a žalobkyně si jakožto profesionál měla být vědoma toho, že se její právo na zaplacení plnění z uzavřené smlouvy o nájmu prostor sloužících k podnikání promlčí ve tříleté lhůtě.

55. Soud se dále zabýval pohledávkami z faktur [číslo] ve výši 27.830 Kč se splatností dne 16. 5. 2016 (nájemné za květen 2016) a [číslo] ve výši 12.100 Kč se splatností dne 16. 5. 2016 (záloha na energie za květen 2016), u nichž k promlčení nedošlo.

56. Co se týče pohledávky z faktury [číslo] (na částku 27.830 Kč) k této žalovaná namítla započtení s tím, že pan [jméno] [příjmení] uhradil za žalovanou dne 15. 2. 2016 faktury [číslo] [číslo] (v celkové výši 24.200 Kč) a následně na tyto faktury plnila i sama žalovaná dne 7. 4. 2016 (částku celkem 24.200 Kč), tj. po zániku dluhu z těchto faktur. Žalobkyně se tedy měla bezdůvodně obohatit ohledně částky 24.200 Kč, přičemž toto bezdůvodné obohacení žalovaná započetla na pohledávku z faktury [číslo]. Podle § 1936 odst. 1 občanského zákoníku platí, že věřitel musí přijmout plnění, které mu se souhlasem dlužníka nabídne třetí osoba. Z provedeného dokazování vyplynulo, že [jméno] [příjmení], který v dané době působil jako výrobní ředitel a člen dozorčí rady žalované (viz Dohoda o narovnání ze dne 22. 2. 2018 – odstavec 30. tohoto rozsudku), uhradil dne 16. 2. 2016 ze svého bankovního účtu na bankovní účet žalobkyně dvakrát částku ve výši 12.100 Kč, přičemž tyto částky byly označeny variabilním symbolem odpovídajícím fakturám [číslo] [číslo] ve zprávách pro příjemce bylo uvedeno„ [anonymizováno] energie – leden“ a„ [anonymizováno] ENERGIE – únor“ (viz odstavce 23. a 24. tohoto rozsudku). Z takto označených plateb [jméno] [příjmení] je nepochybné, že plnil za žalovanou na faktury [číslo] (záloha na energie za leden 2016) a [číslo] (záloha na energie za únor 2016). S odkazem na § 1936 odst. 1 občanského zákoníku byla žalobkyně povinna toto plnění třetí osoby přijmout. Žalobkyně si ostatně peníze od [jméno] [příjmení] ponechala, nic mu nevrátila (vyjádření žalobkyně na jednání dne 14. 7. 2020). [příjmení] [jméno] [příjmení] provedenými dne 16. 2. 2016 tedy byly uhrazeny dluhy z faktur [číslo] [číslo] (v celkové výši 24.200 Kč) a tyto splněním zanikly. Následné úhrady žalované na tyto faktury dne 8. 4. 2016 (dvě platby po 12.100 Kč – viz odstavce 27. a 28. tohoto rozsudku) jsou tedy skutečně bezdůvodným obohacením žalobkyně na úkor žalované. Toto bezdůvodné obohacení pak žalovaná v souladu s § 98 o. s. ř. započetla na pohledávku žalobkyně z faktury [číslo] ve výši 27.830 Kč (splatnost dne 16. 5. 2016). Po provedeném zápočtu tedy z faktury [číslo] zbývá k úhradě částka 3.630 Kč (27.830 Kč – 24.200 Kč). Ohledně neuhrazené částky 3.630 Kč z faktury [číslo] je tedy žaloba důvodná a soud v této části žalobě výrokem I. tohoto rozsudku vyhověl včetně zákonných úroků z prodlení (§ 1970 občanského zákoníku ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.). Ohledně částky 24.200 Kč z faktury [číslo] s požadovaným úrokem z prodlení žaloba důvodná není, neboť závazek zanikl započtením, proto soud výrokem II. tohoto rozsudku v této části žalobu zamítl.

57. K argumentu žalobkyně v tom směru, že žalovaná jakožto dlužník nedala souhlas s úhradou dluhu třetí osobou - panem [jméno] [příjmení] ve smyslu § 1936 odst. 1 občanského zákoníku (argumentace žalobkyně v závěrečné řeči na jednání dne 22. 6. 2021), soud uvádí následující. Předně je třeba konstatovat, že pan [jméno] [příjmení] v daném období pracoval u žalované na vysoké pozici – byl výrobním ředitelem a zároveň členem dozorčí rady žalované. Už jen tím, že pan [jméno] [příjmení] uhradil předmětné faktury za žalovanou, je zřejmé, že z titulu své funkce u žalované dal za žalovanou souhlas s tím, že tyto faktury uhradí za žalovanou sám jakožto třetí osoba (viz § 166 občanského zákoníku o zastoupení právnické osoby jejími zaměstnanci). Dále je třeba poukázat na to, že to, že žalovaná souhlasila (minimálně následně) s úhradou faktur [jméno] [příjmení], je zřejmé i z Dohody o narovnání ze dne 22. 2. 2018 (kde byly sporné závazky v tomto směru narovnány) a z postupu žalované v tomto řízení (kde argumentovala a bránila se právě úhradami provedenými [jméno] [příjmení]). Soud v tomto směru rovněž opětovně zdůrazňuje, že žalobkyně si peníze, které jí zaslal [jméno] [příjmení], ponechala a nic mu nevrátila (vyjádření žalobkyně na jednání dne 14. 7. 2020).

58. Následně se soud zabýval pohledávkou z faktury [číslo] ve výši 12.100 Kč se splatností dne 16. 5. 2016 (záloha na energie za květen 2016). V tomto směru je třeba se nejprve vypořádat s námitkou žalované, že byla neoprávněně fakturována částka s DPH ve výši 12.100 Kč, ačkoli byla ujednána záloha na energie bez DPH, tj. pouze ve výši 10.000 Kč měsíčně. Soud k tomuto uvádí, že z uzavřené Smlouvy o nájmu prostor sloužících k podnikání ze dne 1. 11. 2015 skutečně není zřejmé, zda bude či nebude k ujednané záloze na energie ve výši 10.000 Kč měsíčně přičítána DPH či nikoliv. Žalobkyně nicméně vždy v rámci fakturace k záloze na energie DPH přičítala a fakturovala tedy celkem částku 12.100 Kč měsíčně. Žalovaná přitom nikdy v průběhu nájemního vztahu neměla k těmto fakturám námitky a zálohy na energie v celkové výši 12.100 Kč ostatně i hradila (viz úhrady žalované na faktury [číslo] [číslo] – viz odstavce 27. a 28. tohoto rozsudku). Soud má tedy za to, že s odkazem na § 556 odst. 2 občanského zákoníku („ Při výkladu projevu vůle se přihlédne k praxi zavedené mezi stranami v právním styku, k tomu, co právnímu jednání předcházelo, i k tomu, jak strany následně daly najevo, jaký obsah a význam právnímu jednání přikládají.“) je třeba s ohledem na následné jednání stran vycházet z toho, že bylo ujednáno, že k záloze na energie ve výši 10.000 Kč bude přičítána DPH. Částka celkem 12.100 Kč tedy byla fakturována správně.

59. Dle ustálené judikatury Nejvyššího soudu (např. rozsudek ze dne 23. 3. 2016, sp. zn. 25 Cdo 1977/2015) platí, že dluží-li nájemce bytu pronajímateli splatné zálohy na úhradu za plnění spojená s užíváním bytu, vzniká mu nárok na úrok z prodlení z těchto dlužných záloh za dobu od jejich splatnosti do doby, kdy byly zaplaceny, popřípadě kdy měl pronajímatel provést jejich vyúčtování. Zaplacení samotných záloh se pronajímatel po datu, kdy mělo dojít k vyúčtování, již domáhat nemůže, ale do té doby vzniklý nárok na úrok z prodlení z těchto záloh mu nezaniká.

60. Žalobkyně měla dle uzavřené Smlouvy o nájmu prostor sloužících k podnikání ze dne 1. 11. 2015 provést roční vyúčtování záloh na služby/energie, nebylo však ujednáno, do kdy má být toto vyúčtování provedeno. Podle § 2303 občanského zákoníku se u smlouvy o nájmu prostoru sloužícího podnikání obdobně použijí ustanovení o poskytování služeb souvisejících s nájmem bytu. § 2247 odst. 3 občanského zákoníku pak ohledně způsobu rozúčtování cen a úhrady služeb odkazuje na jiný právní předpis. Tímto jiným právním předpisem je zákon č. 67/2013 Sb., který v § 7 odst. 1 stanoví, že skutečnou výši nákladů a záloh za jednotlivé služby vyúčtuje poskytovatel služeb příjemci služeb vždy za zúčtovací období a vyúčtování doručí příjemci služeb nejpozději do 4 měsíců od skončení zúčtovacího období. Za rok 2016 tedy měla žalobkyně povinnost provést vyúčtování a doručit ho žalované nejpozději do 30. 4. 2017. Žalobkyně však vyúčtování záloh na služby za rok 2016 dosud neprovedla (vyjádření žalobkyně na jednání dne 14. 7. 2020 a rovněž na jednání dne 22. 6. 2021). S odkazem na výše uvedenou judikaturu se žalobkyně nemůže domáhat zaplacení záloh na energie za květen 2016 po datu, kdy mělo dojít k vyúčtování (tj. po 30. 4. 2017). Proto soud žalobu ohledně částky 12.100 Kč z faktury [číslo] výrokem II. tohoto rozsudku zamítl. Žalobkyni nicméně v souladu s odkazovanou judikaturou náleží zákonný úrok z prodlení z dlužných záloh od jejich splatnosti do doby, kdy měla žalobkyně provést vyúčtování. Soud tedy výrokem I. tohoto rozsudku přiznal žalobkyni úrok z prodlení v zákonné výši z částky 12.100 Kč od 17. 5. 2016 do 30. 4. 2017.

61. Pro úplnost soud dodává, že tvrzení žalobkyně, že na vyúčtováních by stejně vznikly nedoplatky a že žalobkyně nechtěla vystavovat další faktury, z nichž by musela hradit DPH, když žalovaná faktury nehradila, jsou pro výše uvedené posouzení věci zcela irelevantní. Žalobkyně jako pronajímatel má povinnost vyúčtování záloh v zákonné lhůtě provést, a to bez ohledu na to, zda by dle jejího názoru ve vyúčtování vznikl nedoplatek či přeplatek. Úhrady záloh se žalobkyně po datu, kdy mělo dojít k vyúčtování, již domáhat nemůže (může se však domáhat úhrady nedoplatku dle provedeného vyúčtování).

62. K argumentaci žalované v tom směru, že započítává případné přeplatky z vyúčtování služeb (které nebylo dosud provedeno) na pohledávky uplatněné žalobkyní v tomto řízení, soud uvádí, že takovéto započtení je zcela neurčité a tudíž nevyvolává žádné právní následky. Žalovaná se případně může po žalobkyni domáhat provedení vyúčtování (i soudně), a poté (pokud budou ve vyúčtování přeplatky) může tyto přeplatky započíst na konkrétně určené pohledávky žalobkyně. Dokud však nebude vyúčtování provedeno a nebude zřejmé, kolik případný přeplatek činí, je takovéto započtení neurčité a tudíž nicotné.

63. S ohledem na vše výše uvedené soud uzavírá, že žalobě bylo vyhověno pouze ohledně částky 3.630 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 3.630 Kč od 17. 5. 2016 do zaplacení (část faktury [číslo] – viz odstavec 56. tohoto rozsudku) a úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 12.100 Kč od 17. 5. 2016 do 30. 4. 2017 (část úroku z prodlení z faktury [číslo] – viz odstavec 60. tohoto rozsudku). Ohledně částky 278.300 Kč (242.000 Kč + 24.200 Kč + 12.100 Kč) s příslušenstvím byla žaloba výrokem II. tohoto rozsudku zamítnuta (k částce 242.000 Kč viz odstavec 51. tohoto rozsudku; k částce 24.200 Kč viz odstavec 56. tohoto rozsudku; k částce 12.100 Kč viz odstavec 60. tohoto rozsudku).

64. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 3 o. s. ř., podle něhož, i když měl účastník ve věci úspěch jen částečný, může mu soud přiznat plnou náhradu nákladů řízení, měl-li neúspěch v poměrně nepatrné části nebo záviselo-li rozhodnutí o výši plnění na znaleckém posudku nebo na úvaze soudu. Žalovaná byla ve věci převážně úspěšná, neúspěšná byla jen v nepatrné části (ohledně částky 3.630 Kč a části příslušenství – viz výrok I. tohoto rozsudku), proto jí soud přiznal plnou náhradu nákladů řízení. Náklady řízení žalované sestávají z nákladů právního zastoupení, které jsou tvořeny odměnou za zastoupení žalované advokátem podle § 11 odst. 1 ve spojení s § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb. za pět úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení, vyjádření ze dne 2. 10. 2019, účast na jednání dne 14. 7. 2020, 2x účast na jednání dne 22. 6. 2021 – jednání trvalo déle než 2 hodiny) po 9.460 Kč (tarifní hodnota 281.930 Kč), pěti paušálními částkami náhrady hotových výdajů podle § 13 odst. 4 této vyhlášky po 300 Kč a 21% DPH z částky 48.800 Kč, tj. 10.248 Kč Celkem tak soud přiznal žalované náhradu nákladů řízení ve výši 59.048 Kč.

65. Soud nepřiznal žalované náhradu nákladů za odpor proti platebnímu rozkazu ze dne 21. 8. 2019, neboť se jedná o blanketní odpor, v němž absentuje jakákoli argumentace ve věci, a nejedná se tedy o úkon právní služby ve smyslu § 11 vyhlášky č. 177/1996 Sb. Dále soud nepřiznal žalované náhradu nákladů za vyjádření ze dne 14. 7. 2020, neboť toto vyjádření zástupce žalované předal soudu na jednání dne 14. 7. 2020 a nejedná se tedy o účelný úkon právní služby (zástupce žalované se mohl ve věci vyjádřit ústně na jednání a nemusel samostatně vyhotovovat písemné vyjádření, které soudu pouze na ústním jednání předal a tím v podstatě učinil dva úkony právní služby namísto jednoho – takovéto umělé navyšování počtu úkonů právní služby soud nepovažuje za účelné, proto byla žalované přiznána náhrada pouze za účast na jednání dne 14. 7. 2020). Soud dále nepřiznal žalované náhradu nákladů za podání ze dne 15. 7. 2020, neboť tímto podáním byly soudu pouze předloženy soudem vyžádané listinné důkazy (toto podání neobsahuje žádné vyjádření ve věci) a nejedná se tedy o úkon právní služby ve smyslu § 11 vyhlášky č. 177/1996 Sb. Dále soud nepřiznal žalované náhradu nákladů za vyjádření ze dne 21. 3. 2021, neboť se jedná o vyjádření, ve kterém žalovaná pouze shrnula svou předchozí argumentaci ve věci (vyjádření neobsahuje žádnou novou, dříve neuplatněnou, argumentaci), a nejedná se tedy o účelný úkon právní služby (žalovaná toto vyjádření nemusela vůbec činit).

66. K argumentaci žalobkyně důvody hodnými zvláštního zřetele dle § 150 o. s. ř., pro které by neměla být žalované přiznána náhrada nákladů řízení (viz argumentace žalobkyně v závěrečné řeči na jednání dne 22. 6. 2021), soud uvádí, že v projednávané věci žádné důvody hodné zvláštního zřetele pro nepřiznání náhrady nákladů řízení žalované neshledal. Soud k tomuto předně uvádí, že neshledal, že by námitka promlčení uplatněná žalovanou byla v rozporu s dobrými mravy (viz výše). Ačkoliv soud připouští, že neplacení ujednaného nájemného lze obecně považovat za nemravné jednání (jedná se o porušení uzavřené smlouvy), je třeba zdůraznit, že je na věřiteli, aby své pohledávky vůči dlužníku uplatnil řádně a včas. Žalobkyně tak v tomto řízení neučinila (ohledně větší části žalobou uplatněného nároku) a v řízení sp. zn. 2115 C 2/2018 zavinila zastavení tohoto řízení (nezaplacením soudního poplatku – viz výše). Žalobkyně tedy zavinila marné uplynutí promlčecí lhůty a musí nést následky z toho plynoucí. Soud v tomto směru opětovně zdůrazňuje, že se v projednávané věci jednalo o závazkový vztah mezi podnikateli – profesionály. Soud tedy uzavírá, že přihlédl ke všem okolnostem projednávané věci, přičemž neshledal, že by zde byly dány důvody hodné zvláštního zřetele dle § 150 o. s. ř. pro nepřiznání náhrady nákladů řízení žalované.

Poučení