247 C 33/2020-116

Rubrum

Městský soud v Brně rozhodl předsedou senátu JUDr. Radkem Malenovským jako samosoudcem ve věci žalobkyně: ; a) [celé jméno žalobkyně], narozená dne [datum] bytem [adresa žalobkyně a žalobce] žalobce: ; b) [celé jméno žalobce], narozený dne [datum] bytem [adresa žalobkyně a žalobce] proti žalovanému: ;[osobní údaje žalovaného] sídlem [adresa žalované] zastoupený advokátem [anonymizováno] [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] o zaplacení 35 088,49 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žaloba požadující po žalovaném zaplacení částky 35 088,49 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 35 088,49 Kč od 7. 8. 2020 do zaplacení se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

1. Žalobci požadovali v tomto řízení zaplacení částky 35 088,49 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 35 088,49 Kč od 7. 8. 2020 do zaplacení, a to zejména s následujícími tvrzeními. Žalobci uzavřeli s žalovaným kupní smlouvu na letenky, za letenky zaplatili 35 088,46 Kč žalovanému, lety však byly zrušeny. Žalovaný nedostál svému závazku podle § 2445 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jako „o. z.“) zprostředkovat žalobcům uzavření přepravní smlouvy s dopravcem, což je možné kvalifikovat jako odstoupení od smlouvy podle § 2004 odst. 1 o. z. ze strany žalovaného, a proto se závazek zrušil od počátku a žalovaný je povinen vrátit peníze žalobcům.

2. Žalovaný navrhl žalobu zamítnout, a to zejména s následujícími tvrzeními. Žalobkyně a) s žalovaným uzavřela smlouvu o zprostředkování smlouvy o přepravě, smlouva o přepravě byla uzavřena mezi zákazníkem a přepravcem (nikoli žalovaným) a tyto dvě smlouvy jsou na sobě vzájemně nezávislé. Žalovaný splnil veškeré smluvní povinnosti okamžikem odeslání žalobkyni a) elektronické letenky 9. 11. 2020, let zrušil výlučně dopravce, žalovaný nenese solidaritu za závazky dopravce.

3. Soud důkazy hodnotil podle § 132 o. s. ř., tedy podle své úvahy, a to každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti; přitom přihlížel ke všemu, co vyšlo za řízení najevo, včetně toho, co uvedli účastníci. Soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním.

4. Žalovaný uzavřel s žalobkyní a) – dne 9. 11. 2019 - elektronicky (zejména prostřednictvím mailové komunikace mezi žalobkyní a) a žalovaným) - smlouvu nazvanou v obchodních podmínkách žalovaného jako„ Smlouva o poskytování služeb“, na základě které měl žalovaný povinnost splnit služby dohodnuté v čl. 2 obchodních podmínek, a to: 1. zobrazení nabízených letů a jejich kombinací na internetových stránkách žalovaného, 2. zprostředkování smlouvy o přepravě mezi žalobci a jimi vybraným přepravcem společností [právnická osoba] – konkrétně na lety z [obec] – [anonymizováno] na 3. 7. 2020 a z [anonymizováno] – [obec] na 15. 7. 2020, letenky pro 5 osob (z nichž 2 osoby byli žalobci); 3. doručení letenek pro vybrané lety, které si žalobkyně a) vybrala v souladu s čl. 1 .2.1 Obchodních podmínek jako výsledek rezervace, v souladu s čl. 2 Obchodních podmínek (důkaz: Obchodní podmínky, mail žalovaného z 9. 11. 2019 15:40:42).

5. V obchodních podmínkách žalovaného bylo na více místech uvedeno, že smlouva o přepravě je uzavírána výlučně s leteckou společností jako přepravcem, že žalovaný zprostředkovává smlouvu o přepravě uzavřenou mezi klientem žalovaného a klientem vybraným přepravcem (viz čl. 1 11., čl. 2 1. 2., čl. čl. 2 6., čl. 2). V obchodních podmínkách žalovaného bylo uvedeno, že uzavřením smlouvy o poskytování služeb s žalovaným klient vyjadřuje, že je obeznámen s obchodními podmínkami všech vybraných přepravců (čl. 2 6.).

6. Žalobkyně a) byla povinna zaplatit žalovanému celkovou cenu 35 088,49 Kč, která zahrnovala cenu letenek do cílové destinace, letištní poplatky, palivové příplatky a poplatky za služby žalovaného; v obchodních podmínkách nebyly specifikováno, jakou částku tvoří poplatek za služby žalovaného a z obchodních podmínek žalovaného plyne, že všechny součásti uvedené souhrnné ceny se zobrazovaly jako jednotná celková cena (důkaz: čl. 2 11 obchodních podmínek žalovaného). Tudíž i cena za přepravní služby poskytované na základě smlouvy o přepravě, kterou žalovaný zprostředkoval, byla zahrnuta v celkové ceně, kterou je klient povinen zaplatit žalovanému (viz čl. 2 16. obchodních podmínek žalovaného).

7. Podle článku 9.1 (označeného jako„ Zánik závazku splněním“) obchodních podmínek žalovaného platilo, že„ naše i vaše povinnosti vymezené smlouvou o poskytování služeb zaniknou a smlouva o poskytování služeb bude splněna, jakmile zaplatíte celkovou cenu podle čl. 3 Obchodních podmínek a my vám poskytneme služby.“.

8. Žalovaný doručil žalobkyni a) elektronické letenky (na výše specifikované lety) dne 9. 11. 2019 (důkaz mailem žalovaného z 9. 11. 2019 16:00:46 a elektronickými letenkami).

9. V elektronické letence bylo uvedeno, že veškeré služby zajišťované přepravcem [právnická osoba] se řídí jeho obchodními podmínkami a že další informace žalobci najdou na internetových stánkách letecké společnosti (důkaz: elektronická letenka).

10. Podle Přepravních podmínek pro cestujících a zavazadla [právnická osoba], dostupných na internetové stránce [právnická osoba] ([webová adresa]): 1) pojmem„ agent“ se rozumí„ fyzická nebo právnická osoba, která je dopravcem pověřena k prodeji letecké přepravy a souvisejících služeb“; 2) pojmem„ letenka“ se rozumí„ platný doklad vystavený dopravcem nebo agentem opravňující k přepravě cestujícího a jeho zavazadel. Až do okamžiku, kdy je prokázán opak, je letenka dokladem o uzavření smlouvy o přepravě mezi osobou na letence uvedenou a dopravcem“; 3)„ Rezervace místa bude cestujícímu potvrzena v okamžiku, kdy bude dopravcem či jeho agentem přijata a zaznamenána v rezervačním systému… Cestující poskytne dopravci nebo agentovi své osobní údaje za účelem provedení rezervace, nákupu letenky, zajištění dodatečných a doplňkových služeb…“ (důkaz: Přepravní podmínky pro cestujících a zavazadla [právnická osoba] s datem 1. 5. 2016 a 28. 12. 2019 – důkaz ve smyslu § 120 odst. 2 o. s. ř.).

11. Žalobkyně a) zaplatila žalovanému 35 088,49 Kč dne 9. 11. 2019, a to jako cenu za plnění žalovaného shora specifikovaného (důkaz výpisem z účtu na č. l. 15). 12. [právnická osoba] předmětné lety – dne 16. 6. 2020 – zrušil (covid-19), což sdělil žalovaný žalobkyni a) dne 16. 6. 2020 s tím, že není možné lety změnit a lze jen zažádat o vrácení peněz (důkaz mailem žalovaného z 16. 6. 2020). Žalobkyně odvětila, že neakceptuje voucher a trvá na vrácení peněz (mail žalobkyně a) z 16. 6. 2020 a 16. 7. 2020).

13. Žalobci si ještě téhož dne, tj. 16. 6. 2020, zakoupili let – tentokrát již přímo u [právnická osoba] – se stejným místem odletu a příletu, na následující dny: z [obec] – [anonymizováno] na 4. 7. 2020 a z [anonymizováno] – [obec] na 16. 7. 2020, a to za cenu 36 100 Kč, přičemž cena letenky byla po 7 220 Kč za jednu osobu a letenek bylo celkem 5 (důkaz elektronickými letenkami z 16. 6. 2020 a Potvrzením o platbě debetní kartou z 28. 7. 2020).

14. Žalobkyně a) se 14. 8. 2020 mailem obrátila na [právnická osoba] s dotazem, že žalobci měli zakoupeny lety přes zprostředkovatele (žalovaného), a nechť dopravce uvede, zda peníze žalovanému [právnická osoba] už nevrátily (důkaz: mail žalobkyně a) adresovaný [právnická osoba]). [právnická osoba] odvětily, že žalobkyně a) vše musí řešit s žalovaným a že se může stát, že vrácení peněz bude trvat déle (důkaz mailem z 14. 8. 2020).

15. Žalobci vyzvali žalovaného k zaplacení žalobní částky výzvou danou k poštovní přepravě 30. 7. 2020 (důkaz touto výzvou a podacím lístkem). 16. [právnická osoba] žalobcům ani žalovanému dosud ničeho nevrátily z částky 35 088,49 Kč zaplacené žalobkyní a) žalovanému (důkaz ve smyslu § 120 odst. 2 o. s. ř.: [právnická osoba] z 24. 6. 2021).

17. Za předmětné zrušené dva lety (tedy za žalobkyni a) a žalobce b)) žalovaný [právnická osoba] poskytl - z částky 35 088,49 Kč (zaplacené žalobkyní a) žalovanému) - celkem 353,91 EUR a 3 107 Kč, jakožto plné ceny letenek (důkaz ve smyslu § 120 odst. 2 o. s. ř.: [právnická osoba] z 24. 6. 2021). [právnická osoba] se tak v reprodukovaném sdělení vyjádřily jen k částce, kterou jim žalovaný poukázal toliko za dvě osoby (za osoby žalobkyně a) a žalobce b)); tedy nikoli k částce, kterou žalovaný [právnická osoba] poukázal i za zbývající tři cestující osoby (nesporné mezi účastníky – viz protokol o jednání) (žalobkyně a) 9. 11. 2019 uzavřela s žalovaným smlouvu ohledně letu pěti osob a za 5 osob tak zaplatila žalovanému celkem 35 088,49 Kč). Ze sdělení [anonymizována dvě slova] z 24. 6. 2021 tak lze vypočítat i částku, kterou žalovaný poskytl [právnická osoba] celkem ze smlouvy uzavřené s žalobkyní a) (353,91 EUR děleno 2 a 3 107 Kč děleno 2 (což značí částku žalovaným zaplacenou [právnická osoba] za jednoho cestujícího ze smlouvy uzavřené s žalobkyní a), násobeno pěti (jelikož cestujících bylo 5)). Žalovaný uvedl, že jeho provize (tedy„ poplatky za služby žalovaného“ v rámci smlouvy uzavřené s žalobkyní a)) činila 2 432 Kč; žalovaný na jednání u soudu uvedl, že částku 2 432 Kč by byl ochoten (v rámci smíru) vrátit žalobcům; žalobci takový smír odmítli. 18. [právnická osoba] sdělily soudu, že: a) případné provize zprostředkovatelů nejsou [právnická osoba] obecně známy; b) [právnická osoba] mohou soudu podat zprávu pouze o celkové ceně, která byla za letenky uhrazena; c) pokud žalovaný k ceně letenek přidává svou provizi, činí tak bez vědomí [právnická osoba]; d) [právnická osoba] nemají obecně informace o provizích zprostředkovatelů, tj. ani v obdobných případech před 3. 7. 2020 nebyly [právnická osoba] jejich provize známy. Tyto skutečnosti soud zjistil (ve smyslu § 128 o. s. ř. a § 120 odst. 2 o. s. ř.) ze sdělení [právnická osoba] z 8. 9. 2021.

19. Z dalších důkazů soud právně významné skutečnosti nezjistil (viz zejména následující důkazy: článek Kolik stojí změna letenky? Přehled cen!, článek na Jak funguje [webová adresa], článek na webových stránkách epeníze.eu Jak může [anonymizováno] prodávat letenky levněji než letecká společnost?, rozhovor zakladatele spol. [webová adresa], [anonymizováno] pro lidovky ze dne 15. 6. 2020, rozhovor zakladatele spol. [webová adresa], [anonymizováno] pro [anonymizováno] ze dne 30. 4. 2020, fotografie letenky do [příjmení] dne 17. 10. 2021 na stránkách [webová adresa], s.r.o. za částku 1885 Kč a na stránkách [právnická osoba] za částku 2 195 Kč).

20. Soud dospěl k následujícímu skutkovému závěru. Žalobkyně a) uzavřela s žalovaným 9. 11. 2019 elektronicky smlouvu, na základě níž měl žalovaný splnit služby: 1. zobrazení nabízených letů a jejich kombinací na internetových stránkách žalovaného; 2. zprostředkování smlouvy o přepravě mezi žalobkyní a), jí uvedenými osobami (včetně žalobce b)) jako cestujícími na straně jedné a (žalobkyní a)) vybraným přepravcem (společností [právnická osoba]) na straně druhé; 3. doručení letenek žalobkyni a) pro vybrané lety ve smyslu shora uvedeného. Žalovaný své závazky dne 9. 11. 2019 splnil doručením elektronických letenek na dny a cílové destinace vybrané žalobkyní a) a též žalobkyně a) splnila své smluvní závazky vůči žalovanému, když mu 9. 11. 2019 zaplatila smluvní cenu ve výši 35 088,49 Kč (m. j. cena letenek). Další z 5 osob, na jejichž jméno byla vedena letenka, byl kromě žalobkyně a) i žalobce b). Žalobkyně a) i žalobce b) uzavřeli smlouvu o letecké přepravě s [právnická osoba] dne 9. 11. 2019. Dne 16. 6. 2020 žalovaný oznámil žalobkyni, že přepravce [právnická osoba] let zrušil. [právnická osoba] dosud nevrátily ničeho z částky 35 088,49 Kč (zaplacené žalobkyní a) žalovanému) ani žalobcům ani žalovanému. Shora zjištěný skutkový stav soud právně posoudil následovně.

21. Podle § 2430 o. z.:„ Příkazní smlouvou se příkazník zavazuje obstarat záležitost příkazce.“. Žalobkyně a) uzavřela – dne 9. 11. 2019 – s žalovaným příkazní smlouvu ve smyslu § 2430 o. z., na základě které měl žalovaný obstarat záležitost žalobkyně a) – tj. zobrazit nabídku letů, zprostředkovat uzavření smlouvy o přepravě mezi žalobkyní a) a osobami žalobkyní a) uvedenými (včetně žalobce b)) a jí vybraným přepravcem a doručit žalobkyni a) letenky. Stejnou právní kvalifikaci obdobné smlouvy mezi žalovaným a jinými cestujícími dovodil již Krajský soud v Brně v rozsudku z 12. 2. 2020 č. j. 44 Co 523/2018-131 (věc u Městského soudu v Brně sp. zn. 31 C 123/2017), přičemž soud neshledal důvod se od rozsudku krajského soudu odchýlit (srov. i § 13 o. z.). I kdyby soud kvalifikoval smlouvu jako nepojmenovanou podle § 1746 odst. 2 o. z., na závěrech níže by to nic nezměnilo. O smlouvu přepravní se mezi účastníky jednat nemohlo již proto, že žalovaný není leteckým dopravcem.

22. Žalobkyně a) 9. 11. 2019 zaplatila žalovanému smluvní cenu ve výši 35 088,49 Kč, tedy svůj smluvní závazek vůči žalovanému splnila. Žalovaný své závazky (viz i čl. 9 obchodních podmínek) vůči žalobkyni a) též zcela splnil (doručením letenek na vybraný let zakoupený žalobkyní a)). Totiž podle článku 9.1 obchodních podmínek smlouvy byla splněna, jakmile žalobkyně a) zaplatila celkovou cenu žalovanému a žalovaný žalobkyni a) poskytne služby shora vymezené. Stejný závěr (o splnění smluvních povinností žalovaným doručením letenek a o zániku smlouvy splněním) přijal i Krajský soud v Brně ve shora citovaném rozsudku.

23. Žalobci uzavřeli jinou smlouvu – in concreto smlouvu o přepravě - s dopravcem, konkrétně s [právnická osoba], a to dne 9. 11. 2019.

24. Tato skutečnost plyne nejen z obchodních podmínek žalovaného. V nich je uvedeno opakovaně, že smlouvu o přepravě uzavírají cestující s přepravcem (dopravcem) (srov. např. čl. 1 2. 2., čl. 1 11., čl. 2 1. 2., čl. 2 6., čl. 2 16. smlouvy).

25. Uzavření smlouvy o přepravě s dopravcem [anonymizováno] plyne i z elektronické letenky (ve spojení s přepravními podmínkami [právnická osoba]), v níž je uvedeno:„ Veškeré služby zajišťované přepravcem [anonymizována dvě slova] se řídí jeho obchodními podmínkami. Další informace najdete na internetových stánkách letecké společnosti“. Z přepravních podmínek [anonymizováno] plyne, že do okamžiku, kdy je prokázán opak,„ je letenka dokladem o uzavření smlouvy o přepravě mezi osobou na letence uvedenou a dopravcem“. V elektronické letence byly uvedeny jako dopravce [právnická osoba] a jako cestující žalobkyně a), žalobce b) a další tři osoby. Z toho plyne, že letenka je dokladem o uzavření smlouvy o přepravě mezi mimo jiné žalobci (byli uvedeni na letence jako cestující) a dopravcem [právnická osoba] 26. [právnická osoba] zrušily let žalobců. Na takovou situaci je přímo aplikovatelné nařízení Evropského parlamentu a rady č. 261/2004 z 11. 2. 2004, kterým se stanoví společná pravidla náhrada a pomoci cestujícím v letecké dopravě v případě odepření nástupu na palubu nebo významného zpoždění letů. Toto nařízení stanoví minimální práva cestujících, jestliže je jejich let zrušen. Podle čl. 1 písm. b) se„ letenkou“ rozumí„ platný doklad opravňující k přepravě nebo jiné rovnocenné oprávnění v elektronické nebo jiné nehmotné formě, vydané nebo schválené leteckým dopravcem nebo jeho pověřeným zástupcem“ (čl. 2 písm. f)). Toto nařízení se vztahuje„ na každého provozujícího leteckého dopravce, který přepravuje cestující podle odstavců 1 a 2.“ (čl. 3 5.).“ Provozujícím leteckým dopravcem" se rozumí„ letecký dopravce, který provádí nebo zamýšlí provést let podle smlouvy s cestujícím nebo v zastoupení jiné právnické nebo fyzické osoby, která uzavřela smlouvu s tímto cestujícím“ (čl. 2 písm. b) věta před středníkem). Shora bylo vysvětleno, že dopravce uzavřel smlouvu o přepravě s žalobci; nicméně i při opačném závěru by nařízení EU aplikovatelné bylo, kvůli čl. 3 5. věty za středníkem:„ Jestliže provozující letecký dopravce nemá smlouvu s cestujícím a plní povinnosti podle tohoto nařízení, má se za to, že jedná v zastoupení osoby, jež uzavřela smlouvu s tímto cestujícím.“.

27. Podle čl. 5 1. písm. a) nařízení v případě zrušení letu„ je dotčeným cestujícím nabídnuta provozujícím leteckým dopravcem pomoc v souladu s článkem 8“. Z čl. 8 bod 1. písm. a) nařízení plyne, že cestující má právo na náhradu pořizovací ceny letenky od provozujícího leteckého dopravce (totiž žalobci odmítli voucher vystavený dopravcem). Podle čl. 8 odst. 1 písm. a) nařízení - ve spojení s čl. 5 odst. 1 písm. a) tohoto nařízení - totiž musí letecký dopravce v případě zrušení letu nabídnout dotčeným cestujícím pomoc mimo jiné ve formě náhrady pořizovací ceny letenky (shodně např. rozsudek Soudního dvora ze dne 12. září 2018, ve věci Dirk Harms a další proti Vueling Airlines S. A., věc C -601/17).

28. Z citovaného nařízení EU proto plyne, že právo na vrácení pořizovací ceny letenek směřuje vůči [právnická osoba], a to právě za situace, kdy [právnická osoba] ani žalovanému nic z plateb žalobců nevrátily. Pasivně legitimovaným tak je výlučně dopravce – [právnická osoba], tedy a contrario žalovaný. K tomu soud dodává následující.

29. Článek 8 odst. 1 písm. a) nařízení č. 261/2004 vedle sebe staví pojem„ letenka“ a výraz„ pořizovací cena“, přičemž takovou letenku mohou dotyční cestující koupit buď přímo u leteckého dopravce, nebo za pomoci zprostředkovatele, jako je pověřený zástupce podle čl. 2 písm. f) nařízení č. 261/2004. Pokud takový zprostředkovatel získá od cestujícího z tohoto titulu provizi, vyvstává otázka, zda a do jaké míry představuje provize část ceny letenky, kterou má letecký dopravce vracet cestujícímu u zrušení letu. Nařízení č. 261/2004 má obecně za cíl nejen zajistit vysokou úroveň ochrany cestujících, ale také rovnováhu mezi zájmy cestujících a zájmy leteckých dopravců (rozsudek ze dne 19. listopadu 2009, Sturgeon a další, C -402/07 a C -432/07, EU:C: 2009, bod 67). S ohledem na tento cíl je třeba mít za to, že na provizi, kterou zprostředkovatel získal od cestujícího při koupi letenky, se sice v zásadě pohlíží jako na součást ceny, která se tomuto cestujícímu vrací v případě zrušení příslušného letu, avšak zahrnutí provize musí mít určité meze s ohledem na zájmy leteckých dopravců, kterých se dotýká. Podle rozsudku Soudního dvora ze dne 12. září 2018, ve věci [jméno] [příjmení] a další proti [anonymizována tři slova], věc C -601/17, nařízení (ES) č. 261/2004 (konkrétně jeho čl. 8 odst. 1, písm. a)) musí být vykládáno v tom smyslu, že do ceny letenky, kterou je třeba vzít v úvahu pro účely určení výše náhrady, již má letecký dopravce zaplatit cestujícímu v případě zrušení letu, je zahrnut rozdíl mezi částkou, kterou tento cestující zaplatil, a částkou získanou tímto leteckým dopravcem, odpovídající provizi osoby, jež jednala jako zprostředkovatel mezi cestujícím a leteckým dopravcem, ledaže byla tato provize určena bez vědomí uvedeného leteckého dopravce, což přísluší ověřit vnitrostátnímu soudu. Sice v tomto řízení k dotazu soudu [právnická osoba] sdělily, že případné provize zprostředkovatelů nejsou [právnická osoba] obecně známy a že pokud žalovaný k ceně letenek přidává svou provizi, činí tak bez vědomí [právnická osoba]; na stranu druhou v tomto řízení [právnická osoba] nebyly účastníkem řízení a nelze předjímat případné dokazování a skutková zjištění v eventuálním (tom kterém příslušném) řízení vedeném proti [právnická osoba] o vrácení nejen ceny letenek, ale i zaplacené provize.

30. Tak či onak (tedy bez ohledu na to, zda by žalobcům vzniklo právo na vrácení od [právnická osoba] celé žalovanému zaplacené částky a nebo jen na vrácení zaplacené částky ponížené o provizi žalovaného) je žaloba vůči žalovanému nedůvodná i pokud jde o provizi. Nařízení EU o právech cestujících se nezabývají zprostředkovateli ani jinými subjekty, u nichž si cestující mohli přepravní doklad zakoupit. Možnosti cestujících, jak se domoci svých práv, jsou proto v případě takových zprostředkovatelů dány jejich smluvními podmínkami a příslušnými vnitrostátními právními předpisy. Nad to, koneckonců, stejný závěr (který však není pro zdejší soud závazný) uvedla i Evropská komise (viz https://ec.europa.eu/info/live-work-travel-eu/coronavirus-response/travel-during-coronavirus-pandemic/travel-during-pandemic-faq_cs), která k tomu dodala, že„ jelikož existuje velké množství různých zprostředkovatelů, agentů, rezervačních platforem, prodejců přepravních dokladů atd., nelze dát na tuto otázku obecnou odpověď.“. Přitom smlouva mezi účastníky, obchodní podmínky, ani právní řád České republiky nezakotvují právo žalobců na vrácení žalobní částky po žalovaném. Žalovaný své závazky splnil (srov. text shora) a po splnění dohodnutých služeb dle čl. 2 obchodních podmínek došlo již k zániku závazku žalovaného splněním (článek 9.1).

31. Žalobci namítají, že pokud žalovaný nedodal žalobcům požadovanou službu, závazek se zrušil s účinky ex tunc podle § 2004 odst. 1 o. z. Nicméně, § 2004 odst. 1 o. z. zakotvuje zrušení závazku od počátku odstoupením od smlouvy, tj. právním jednáním (nikoli v důsledku jiné právní skutečnosti než právní jednání, tedy v důsledku události – in concreto nedodáním žalobcům požadované služby). V souzené věci absentuje právní jednání žalobců či žalovaného, které by bylo možné vyložit (podle svého obsahu ve smyslu § 555 odst. 1 o. z.) jako odstoupení od smlouvy uzavřené mezi účastníky. Argument o zrušení závazku ex tunc je nepřiléhavý i proto, že žalovaný všechny své závazky splnil.

32. Pokud nedošlo k odstoupení od smlouvy uzavřené mezi účastníky, pokud nedošlo ke zrušení závazků plynoucích z této smlouvy, nelze ani dovozovat vznik bezdůvodného obohacení na straně žalovaného. Žalobci argumentují § 2993 o. z. v tom smyslu, že každý z účastníků zrušené smlouvy je oprávněn žádat po smluvní straně vrácení všeho, co získala. Toto ustanovení na souzenou věc nedopadá, smlouva uzavřená mezi účastníky zrušena nebyla. Žalobci citovaný rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 2640/2012 na souzenou věc nedopadá již proto, že Nejvyšší soud tehdy vyšel z platného odstoupení tehdejších žalovaných od kupní smlouvy o převodu vlastnictví k nemovitostem; v souzené věci však k právnímu jednání, které by bylo možné vyložit jako odstoupení od smlouvy uzavřené mezi účastníky – tím méně k odstoupení platnému – nedošlo.

33. Žalobci namítli, že navíc ani službu v č. 2 1. 4. obchodních podmínek žalovaného – tj. provedení odbavení online – žalovaný pro žalobce neuskutečnil, z čehož plyne, že nemohlo dojít ke splnění všech smluvních povinností žalovaného vůči žalobcům. Tato námitka je nedůvodná již proto, že závazek provést odbavení online nebyl součástí smlouvy (srov. elektronickou jízdenku:„ Bezplatné odbavení na letišti. Pro tuto trasu nepodporujeme online odbavení. Na letišti vyhledejte odbavovací překážku nebo kiosek letecké společnosti.“).

34. Žalobci namítli, že provize mezi účastníky nebyla sjednána, což je v rozporu s § 1811 o. z. - podle kterého veškerá sdělení vůči spotřebiteli musí podnikatel učinit jasně a srozumitelně - a v rozporu s § 1811 odst. 2 písm. c) o. z., podle kterého sdělí podnikatel spotřebiteli cenu služby; žalobci namítli, že o případné provizi nebyla zmínka ani v obchodních podmínkách. Soud takovému názoru žalobců nepřisvědčil. Žalobkyni a) byla zřejmá celková cena, kterou byla povinna zaplatit žalovanému, koneckonců v opačném případě by ji žalovanému ani nemohla zaplatit, což naopak žalobkyně a) 9. 11. 2019 zaplatila. Pokud by žalobkyni a) nebylo před uzavřením smlouvy zřejmé, kolik činí provize žalovaného (a kolik tak čítají další položky ceny – např. cena letenky), pak by to přesto neznačilo rozpor s § 1811 odst. 1 a odst. 2 písm. c) o. z. To již z důvodu, že celková cena byla zřejmá. Smysl citovaných ustanovení dopadá na to, aby spotřebitel byl dopředu informován podnikatelem, kolik bude povinen podnikateli celkem zaplatit, což bylo v souzené věci splněno. Pro spotřebitele je – ve smyslu § 1811 odst. 2 písm. c) o. z. - podstatné, o kolik se celkem sníží jeho majetek (kolik je povinen zaplatit) a nelze na stejnou úroveň (důležitost) klást hodnotu vědomí, kolik konkrétně činí ta která dílčí položka celkové ceny. Na podporu tohoto právní názoru lze přiměřeně poukázat i na judikaturu, podle které z principu ochrany spotřebitele plyne požadavek transparentnosti smluvních ujednání, přičemž z nich musí být zřejmé, jaké bude finální finanční zatížení spotřebitele (např. příjemce úvěru) (viz např. nález Ústavního soudu ze dne 10. 4. 2014 sp. zn. III. ÚS 3725/13 či rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 8. 2019 sp. zn. 33 Cdo 2807/2018). Takovému výkladu nasvědčuje i fakt, že ve smyslu § 1811 odst. 2 písm. c) o. z. může být dostačující i způsob výpočtu ceny (tedy nikoli vždy nutně uvedení ceny zboží či služby); tím spíše je s § 1811 odst. 2 písm. c) o. z. konformní smluvní ujednání o konkrétní finální ceně (kdy spotřebitel není odkazován na nutnost cenu si vypočítávat podle smluvně zakotveného způsobu výpočtu). Ustanovení § 1811 o. z. provádí čl. 5 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2011/83/EU o právech spotřebitelů; ta však požaduje (v čl. 5 odst. 1 písm. c)) uvést„ celkovou cenu zboží nebo služeb včetně daní, nebo pokud z povahy zboží nebo služeb vyplývá, že cenu nelze rozumně stanovit předem, způsob jejího výpočtu a případně i veškeré další poplatky za dopravu, dodání nebo poštovné, nebo pokud tyto poplatky nelze rozumně stanovit předem, skutečnost, že k ceně mohou být účtovány takové dodatečné poplatky“. Rovněž tak výkladem § 1811 odst. 1 a 2 písm. c) o. z. prostřednictvím citované směrnice (pravidlo eurokonformního výkladu) je namístě dospět k závěru o dostatečnosti uvedení celkové smluvní ceny za služby, aniž by bylo nezbytné rozlišit, kolik činila provize žalovaného (v souzené věci„ poplatek za služby žalovaného“). Koneckonců lze poukázat i na důvodovou zprávu k § 1811 o. z., podle níž nedostane-li se spotřebiteli„ jasných a srozumitelných sdělení navrhovaným způsobem, není následkem neplatnost, nýbrž může jít o porušení informační povinnosti zakládající spotřebitelovo právo odstoupit od smlouvy podle následujících ustanovení za výhodnějších podmínek.“; od smlouvy uzavřené s žalovaným odstoupeno nebylo.

35. O odepření spravedlnosti (denegatio iustitiae) – což rovněž žalobci namítali - jít nemůže již proto, že neplatí už výchozí premisa žalobců, že pokud by neměli právo proti žalovanému, tak by neměli ani právo směřující přímo vůči dopravci. Soud vysvětlil, že nařízení EU zakotvuje právo směřující přímo vůči dopravci.

36. Žalobci namítli neúčinnost obchodních podmínek, a to m. j. neúčinnost těch ustanovení obchodních podmínek, která zakotvují, že smlouva o poskytování služeb a smlouva o přepravě jsou dva samostatné právní vztahy. Podle žalobců se uplatní § 1727 o. z., podle kterého„ Každá z několika smluv uzavřených při témže jednání nebo zahrnutých do téže listiny se posuzuje samostatně. Plyne-li z povahy několika smluv nebo z jejich účelu známého stranám při uzavření smlouvy, že jsou na sobě závislé, je vznik každé z nich podmínkou vzniku ostatních smluv. Zánik závazku z některé z nich bez uspokojení věřitele zrušuje ostatní závislé smlouvy, a to s obdobnými právními účinky.“. Podle žalobců jsou smlouva o přepravě a smlouva uzavřená se žalovaným závislé smlouvy ve smyslu § 1727 o. z., a proto zánik závazku ze smlouvy o přepravě musí vést i k zániku závazku mezi účastníky. Žalobci argumentují, že zaslání letenek na let, který byl zrušen, nemá pro ně hospodářský význam. Argumentují, že smlouva byla uzavřena distančním způsobem ve smyslu § 1824 a násl. o. z. a že žalovaný nemůže po žalobcích chtít, aby u zrušení letu požadovali částku vyplacenou žalovanému po přepravní společnosti, na základě obchodních podmínek. Žalobci namítají, že nelze přistoupit na praxi žalovaného, že pokud přepravní společnost nevrátí žalovanému peníze, tak ani žalovaný nevrátí peníze svým zákazníkům, neboť tato praxe podle žalobců postrádá právní základ.

37. Soud k tomu poukazuje na nařízení EU, které zakotvuje pasivní legitimaci na straně dopravců, a to i v situaci, kdy cestující jednali se zprostředkovatelem a nikoli s dopravcem, přičemž dokonce v určitých případech mají – podle judikatury Soudního dvora – cestující právo podle nařízení EU vůči dopravci i na vrácení provize zaplacené zprostředkovateli (ledaže byla tato provize určena bez vědomí uvedeného leteckého dopravce). Pasivní legitimace dopravce tak neplyne„ jen“ z obchodních podmínek, ale i přímo z nařízení EU.

38. Žalobci argumentují – a to i ohledně neúčinnosti dopadu obchodních podmínek – ustanovením § 1824 a násl. o. z. Nicméně podle § 1840 písm. h) o. z. se ustanovení„ tohoto poddodílu“ - tj. obecná ustanovení v § 1820 až § 1839 - nepoužijí na smlouvu o přepravě osob. V souladu s právním názorem Nejvyššího soudu (rozsudek z 27. 1. 2021 sp. zn. 33 Cdo 1217/2020), za použití eurokonformního výkladu ustanovení § 1840 písm. h) o. z. je nutné dospět k závěru, že smlouvou o přepravě osoby se zde (tj. pro účely výkladu § 1840 písm. h) o. z.) rozumí i smlouvy s přepravou osoby související. Smlouva uzavřená mezi žalobkyní a) a žalovaným spadá pod výjimku uvedenou v § 1840 písm. h) o. z., důsledkem čehož je vyloučení aplikace § 1820 až § 1839 o. z. Výhrada § 1840 písm. h) o. z. se uplatní bez ohledu na právní kvalifikaci smlouvy jako smlouvy zprostředkovatelské či innominátního kontraktu a nebo smlouvy příkazní apod., protože jde o smlouvu spotřebitelskou uzavřenou distančním způsobem. Soud odkazuje na stejný právní názor vyslovený v rozsudku Nejvyššího soudu z 27. 1. 2021 sp. zn. 33 Cdo 1217/2020 (který se zabýval obdobnou situací – tehdejší žalobci si pořídili letenky u tehdy žalovaného [právnická osoba]).

39. Žalobci argumentovali, že i pokud by skutečně uzavřeli dvě smlouvy, jak namítá žalovaný (t. j. jednu s žalovaným a druhou – smlouvu o přepravě - s [právnická osoba]), tak by se jednalo o závislé smlouvy ve smyslu § 1727 o. z., a proto zrušením letu (smlouvy o přepravě) došlo údajně i ke zrušení smlouvy uzavřené s žalovaným. Nicméně o závislé smlouvy ve smyslu § 1727 o. z. se nejedná, a to ze dvou důvodů.

40. Za prvé, ustanovení § 1727 o. z. je dispozitivní a účastníci se od něj odchýlili, a to v obchodních podmínkách - viz např. čl. 2 6. obchodních podmínek, podle kterého účastníci uzavírají dvě samostatné smlouvy (smlouvu o poskytování služeb s žalovaným a smlouvu o přepravě s přepravcem) - přičemž jde o dva právní vztahy vzájemně nezávislé a jako takové se řídí různými pravidly. Ustanovení § 1727 o. z. není ustanovením stanoveným k ochraně spotřebitele, a proto sem nedopadá § 1812 odst. 2 o. z. (k tomu ostatně srov. např. Pracovní verze návrhu zákona, kterým se mění zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, a to k § 1810 až § 1867n:„ Cílem navrhované změny je postavit na jisto, že jednostranná kogentnost vyjádřená ve stávajícím ustanovení § 1812 odst. 2 věta první („K ujednáním odchylujícím se od ustanovení zákona stanovených k ochraně spotřebitele se nepřihlíží.“) se týká toliko těch ustanovení zákona, která jsou stanovena zvlášť (specificky) k ochraně spotřebitele a která můžeme řadit do tzv. spotřebitelského práva. Jedná se o ustanovení provádějící příslušné evropské směrnice (ať již v občanském zákoníku, či v jiných právních předpisech) …“; srov. i např. Občanský zákoník V. Závazkové právo. Obecná část (§ 1721–2054), 1. vydání, 2014, s. 416 - 421: M. Hulmák:“ Uvedené ustanovení dopadá pouze na pravidla, jejichž osobní působnost se omezuje na spotřebitele, a to ve smyslu § 419…”).

41. Za druhé, ani z § 1727 o. z. neplyne, že jde o závislé smlouvy. Podle ustálené judikatury (shrnuté např. v rozsudku Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 2575/2018),„ závislé jsou smlouvy, kdy vznik jedné z nich, pokud by nevznikla i druhá smlouva, nemá hospodářský smysl a současně zánik jedné ze smluv bez splnění musí vyvolat zánik i další smlouvy nebo smluv, protože jejich izolované splnění by nemělo rovněž hospodářský význam. Povaha závislosti, její důvody atd. mohou být velmi rozdílné (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 30. 3. 2011, sp. zn. 23 Cdo 1769/2010) .”. Žalovaný již v době, kdy došlo ke zrušení letu žalobců, splnil své smluvní závazky vůči žalobcům, tedy vyvinul určitou aktivitu, poskytl žalobcům ze své strany plnění – 1) zobrazil nabízené lety a jejich kombinaci na svých internetových stránkách, 2. zprostředkoval smlouvu o přepravě; 3. doručil žalobkyni a) letenky pro jí vybrané lety. Pokud až po poskytnutí takového plnění žalovaným dopravce zrušil žalobcům let – a in eventum tak smlouva o přepravě zanikla (např. pro nemožnost plnění) – pak nelze mít za splněnou judikatorní podmínku, že„ zánik jedné ze smluv bez splnění musí vyvolat zánik i další smlouvy nebo smluv, protože jejich izolované splnění by nemělo rovněž hospodářský význam”. Totiž izolované splnění smlouvy uzavřené mezi účastníky ze strany žalovaného mělo hospodářský význam i při event. zániku smlouvy o přepravě; to již proto, že žalovaný by měl v době zániku smlouvy o přepravě splněné své smluvní povinnosti a očekával by, že mu nebude odňato – na základě dodatečného zániku smlouvy kvůli zániku (hypoteticky)„ závislé“ smlouvy o přepravě – i smluvní právo na provizi zobrazené v celkové smluvní ceně.

42. Soud vnímá neutěšenou situaci žalobců - [právnická osoba] jsou v úpadku, od 10. 3. 2021. Na základě usnesení Městského soudu v Praze č.j. MSPH 92 INS 3628/2021-B-360 ze dne 9. 6. 2021 bylo rozhodnuto o povolení reorganizace dlužníka. Avšak v obdobné situaci se ocitli i další cestující, kteří uzavřeli smlouvu o přepravě s touto korporací. V usnesení Městského soudu v Praze z 10. 3. 2021 č. j. MSPH 92 INS 3628/2021-A-26 byly vyzváni věřitele dlužníka [právnická osoba], kteří dosud nepřihlásili své pohledávky, aby tak učinili nejpozději ve lhůtě 2 měsíců ode dne zveřejnění tohoto usnesení v insolvenčním rejstříku. Řada cestujících tak učinila (srov. i insolvenční rejstřík v sekci přihlášené pohledávky) a žalobci tak mohli učinit rovněž a jít cestou i poměrného uspokojení všech věřitelů dlužníka, ve smyslu právních zásad insolvenčního řízení - viz např. § 5 zákona č. 182/2006 Sb., insolvenční zákon:„ Insolvenční řízení spočívá zejména na těchto zásadách: a) insolvenční řízení musí být vedeno tak, aby žádný z účastníků nebyl nespravedlivě poškozen nebo nedovoleně zvýhodněn a aby se dosáhlo rychlého, hospodárného a co nejvyššího uspokojení věřitelů; b) věřitelé, kteří mají podle tohoto zákona zásadně stejné nebo obdobné postavení, mají v insolvenčním řízení rovné možnosti; … d) věřitelé jsou povinni zdržet se jednání, směřujícího k uspokojení jejich pohledávek mimo insolvenční řízení, ledaže to dovoluje zákon.“.

43. Ze shora uvedených důvodů soud žalobu v plném rozsahu zamítl jako zcela nedůvodnou.

44. Nad rámec lze dodat, že závěr o pasivní legitimaci výlučně leteckého dopravce nelze považovat za objektivně překvapivý nejen s ohledem na vyložené právní předpisy, ale i proto, že byl opakovaně vysloven ve veřejném prostoru, byť toliko právně závazné (srov. např. sdělení Ministerstva pro místní rozvoj České republiky na https://www.mmr.cz:„ V případě, že letenka byla rezervována prostřednictvím cestovní agentury, vyřizuje obvykle změny a refundace letenek tato agentura. Zprostředkovatel nicméně vlastním jménem neodpovídá za splnění závazků z přepravní smlouvy a nemusí vrátit cenu letenky, dokud neobdrží peníze zpět od příslušného leteckého dopravce.“; Vyjádření dTestu z 26. 11. 2020 na www.vasestiznosti.cz:„ Společnost [webová adresa] s.r.o. vystupuje ve vztazích se spotřebiteli zpravidla jako zprostředkovatel, nikoli jako prodávající letecká společnost. Cenu letenek je ovšem třeba nárokovat přímo u letecké společnosti.“; dokument„ Práva spotřebitelů v oblasti zájezdů a dalších služeb cestovního ruchu v souvislosti s onemocněním COVID-19“ vypracovaný Českou obchodní inspekcí a Ministerstvem pro místní rozvoj České republiky, aktualizovaný naposledy 16. 9. 2020).

45. Žalovaný byl v řízení zcela úspěšný, proto má právo na náhradu nákladů řízení (náklady právního zastoupení), ale svého práva se výslovně vzdal. Proto soud rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II.).