47 C 240/2020-152

Rubrum

Městský soud v Brně rozhodl předsedou senátu JUDr. Radkem Malenovským jako samosoudcem ve věci žalobce: ; [celé jméno žalobce] bytem [adresa], [anonymizována čtyři slova] [země] [příjmení] [jméno] a [anonymizováno] [země] zastoupený advokátkou JUDr. [jméno] [příjmení] [jméno], [anonymizováno]. sídlem [adresa], [obec a číslo] proti žalovanému: ; [právnická osoba], IČO: [osobní údaje žalovaného] sídlem [adresa žalované] zastoupený advokátem JUDr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa], [obec] o ochranu osobnosti a náhradu škody takto:

Výrok

I. Zamítá se žaloba požadující zaplacení částky 50 000 Kč z titulu náhrady nemajetkové újmy.

II. Zamítá se žaloba požadující zaplacení částky 150 GBP a 30 EUR z titulu náhrady škody.

III. Zamítá se žaloba požadující po žalovaném zaslat žalobci písemnou omluvu ve znění:„ Vážený pane [celé jméno žalobce], omlouvám se Vám za zásah do Vašich osobnostních práv dne 8. 3. 2019 způsobený neoprávněných a nepřiměřeným chováním zaměstnance naší společnosti vůči Vám.“.

IV. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení částku ve výši 13 213,2 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám zástupce žalovaného.

V. Žalobce je povinen zaplatit České republice – Městskému soudu v Brně na náhradě nákladů řízení částku ve výši 520 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobce se domáhal toho, co je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku, zejména s následujícími tvrzeními. Žalobce si od žalovaného zakoupil 6. 2. 2019 jízdenky na cestu [anonymizováno] – [anonymizováno] a zpět. Nezadal do systému jméno svého spolucestujícího [jméno] [příjmení], což si uvědomil dne 19. 2. 2019 a chtěl sjednat nápravu. Žalovaným mu bylo oznámeno, že za korekci jízdenky zaplatí 8 euro a zaplatil tuto částku na v autobuse v [anonymizováno] 28. 2. 2019 při odjezdu. Problém nastal v den plánovaného odjezdu 8. 3. 2019 z [anonymizováno] směr [anonymizováno]. Stevard v autobuse se k žalobci choval velmi hrubě. Stevard požadoval opětovně zaplacení 8 euro za korekci na jízdence. Stevard pak vyšel z autobusu a uzamkl všechny cestující v autobuse, kde omezoval osobní svobodu žalobce (i všech cestujících) 30 minut, neboť čekal na příjezd policie, kterou přivolal. Policisté v [anonymizováno] sdělili žalobci a [anonymizováno]. [příjmení], že mohou jet, pokud zaplatí poplatek za korekci. Žalobce poskytl 10 eurovou bankovku pro stevarda s úmyslem poplatek zaplatit, kdy stevard odmítl. Poté byla žalobci a [anonymizováno]. [příjmení] vyndána zavazadla a bylo jim oznámeno, že nebudou přepraveni. Žalobce a [anonymizováno]. [příjmení] byli ponecháni v [anonymizováno], navzdory tomu, že zaplatili za jízdné již 6. 2. 2019, čímž došlo žalovaným k porušení smlouvy o přepravě. Žalobce se až posléze dozvěděl, že zaplatit poplatek za korekci jízdenky ve výši 8 euro je nutné při každé cestě. Žalobce nasedl do dalšího autobusu směr [obec], ale nebylo možné stihnout přestup do [anonymizováno]. Žalobce byl překvapen, že musel zaplatit 11 euro za cestu do [obec] plus 8 euro za korekci. Žalobce tak zůstal v [obec], když odjezd byl až druhý den. [příjmení] se s panem [příjmení] ubytovat na své vlastní náklady a směnit peníze, aby pokryli své životní náklady. Žalobci neoprávněně byla odepřena přeprava z [anonymizováno] do [obec] (konečný cíl cesty - [příjmení]) 8. 3. 2019. Žalobce tak pro odmítnutí přepravy nestihl na přestupní jízdu [obec] – [anonymizováno], kvůli čemuž musel zůstat v [obec] delší dobu, než původně očekával a vznikly mu tak dodatečné náklady na ubytování a další náklady související s prodlouženým pobytem v [obec]. Žalobce požaduje na náhradě nemajetkové újmy ve výši 50 000 Kč za zásah do osobnosti, do níž bylo zasaženo žalovaným zejména omezováním osobní svobody žalobce. Žalovaný porušil smluvní povinnost provést přepravu řádně a včas dle čl. 1 odst. [číslo] Smluvních přepravních podmínek platných pro spoje [právnická osoba] k.s., která provozuje autobusové linky pod značkou [anonymizováno], povinnost přepravit žalobce do místa určení dle § 2550 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále „o. z.“), čímž způsobil škodu žalobci. Škoda žalobce spočívala v tom, že v důsledku porušení žalovaným jeho právních povinností žalobce musel nést náklady ubytování a související životní náklady v souvislosti se svým neplánovaně delším pobytem v [obec]. Žalobní částka 30 EUR se skládá z částky na úhradu duplicitního jízdného z [anonymizováno] ve výši 22 euro, které byly zaplaceny za cestu následujícím spojem, kdy byl v předchozím spoji žalobce vykázán z přepravy a zbylých 8 euro je duplicitní platba za opravu jízdenky. Žalobce se ubytoval v hotelu v [obec], žalobní částka 150 GBP odpovídá částce, kterou žalobce vybral z bankomatu v době jeho pobytu v [obec].

2. Žalovaný navrhl žalobu zamítnout zejména s následujícími tvrzeními. Žalovaný není pasivně legitimován, nebyl smluvním dopravcem a osoby, které se měly dopustit vytýkaného jednání, nejsou zaměstnancem žalovaného. Jízdenku vydávala [anonymizována dvě slova] (dále jako„ [anonymizováno]“) a rovněž příjmový doklad je od [anonymizováno] [právnická osoba] a žalovaným nešlo o subdodavatelský vztah. [jméno] šlo o zprostředkování přepravní smlouvy, a nikoliv o přepravní smlouvu uzavřenou s žalovaným. [právnická osoba] a pokud by došlo k protiprávnímu jednání, tak by měl být žalován jiný subjekt. Žalobce a jeho spolucestující byly vyloučeni z autobusové přepravy z důvodu verbálních a fyzických útoků na stevarda, plyne to z individuálního rozhodnutí stevarda, když žalobce odmítal uposlechnout ústní výzvy stevarda - dle § 18a odst.1 písm. a) a odst. 2 písm. a) b) c) zák. č. 111/1994 Sb. o silniční dopravě a dle §15 odst. 1 písm. m) vyhl. [číslo] vyhlášky Ministerstva dopravy a spojů o přepravním řádu pro veřejnou drážní a silniční osobní dopravu - ke zklidnění verbálního projevu žalobce a pana [příjmení] vůči stevardovi a řidiči a k dodržování přepravního řádu. Žalobce užíval vůči stevardovi slova:„ Fuck“,„ Fuck you“,„ Nazi“,„ Nazi stevard“,„ Fucking stevard“,„ Shit, Shut your trap !“„ You've got the brains of a doughnut !“. Žalobce se přibližoval ke stevardovi, šermoval rukama před jeho obličejem, hlasitě vykřikoval citované.

3. Soud důkazy hodnotil podle § 132 o. s. ř., tedy podle své úvahy, a to každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti; přitom přihlížel ke všemu, co vyšlo za řízení najevo, včetně toho, co uvedli účastníci. Soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním.

4. Žalobce si 6. 2. 2019 koupil od žalovaného jízdenku na cestu z [anonymizováno] (přes [příjmení]) do [anonymizováno] na 28. 2. 2019, přičemž dopravcem byl jak žalovaný, tak [právnická osoba], k. s., [IČO], což bylo uvedeno i na jízdence (důkazy: jízdenka [číslo] daňový k této jízdence – č. l. 82).

5. Žalobce si téhož (tj. 6. 2. 2019) koupil od žalovaného - přes internetový rezervační systém žalovaného – i elektronickou jízdenku (pro sebe a spolucestujícího [jméno] [jméno] - dále jako„ spolucestující“) - na cestu autobusem na 8. 3. 2019 v 8:40 z [anonymizováno] (přes [příjmení]) do [anonymizováno] (důkaz: elektronická jízdenka [číslo] předložená v řízení žalobcem v anglickém jazyce a překlad této jízdenky do českého jazyka tlumočnicí na č. l. 126 a touto jízdenkou v českém znění na č. l. 81). Pokud jde o anglickou verzi této jízdenky, tak v ní bylo uvedeno, že subjektem označeným jako„ Operators“ je„ [anonymizováno] – [právnická osoba], ID: [číslo], [anonymizováno]: CZ [číslo], internet: [anonymizováno], phone: + [tel. číslo] [anonymizováno]“. Soudem ustanovená tlumočnice přeložila výraz„ Operators“ jako„ Provozovatelé“; to je namístě vyložit - v právním kontextu toho, o co jde (jízdenka) - jako provozovatel dopravy, tj. dopravce (ostatně jiný objektivně racionálně akceptovatelný význam slova„ operators“ (v kontextu umístění na jízdence) než„ dopravci“ se ani nenabízí). To dosvědčuje i text této jízdenky v českém jazyce (vedené v rezervačním systému žalovaného pod [anonymizováno] – viz výtisk této jízdenky na č. l. 81), kde je užit (zjevně místo anglického výrazu„ Operators“) výslovně právě„ dopravce“ (koneckonců to přiléhavě zapadá i do kontextu, že svědek [jméno] [příjmení] předložil na soudním jednání za účelem rozhodnutí o svědečném svoji elektronickou jízdenku v českém jazyce obdobnou elektronické jízdence předložené žalobce, přičemž na svědkově elektronické jízdence je právě namísto anglického„ operators“ uvedeno„ Dopravci“). Dopravcem tak byla 8. 3. 2019 výlučně [právnická osoba], k. s., [IČO] (dále jako„ [anonymizováno]“), což ale plyne nejen izolovaně z jízdenky, ale i z dalších důkazů - uvedených v bodě 6. a 7. tohoto rozsudku.

6. Nejen že i daňový doklad znějící na cenu této jízdenky ve výši 112,60 EUR byl vystavený 6. 2. 2019 právě [právnická osoba] (důkaz daňovým dokladem [číslo] – č. l. 81). Skutečnost, že dne 8. 3. 2019 od 8:40 byl dopravcem výhradně [anonymizováno], soud zjistil rovněž z výslechu svědka [jméno] [příjmení], řidiče autobusu, který realizoval dne 8. 3. 2019 předmětnou smlouvu o přepravě. Tento svědek realizoval jízdu 8. 3. 2019 z [anonymizováno] od 8:40 a v tehdejší době byl zaměstnancem [anonymizováno] (nikoli žalovaného). Tento svědek dosvědčil, že pokud vykonával řidiče, tak vždy dopravce [anonymizováno] a dosvědčil, že uvedení subjektu [anonymizováno] jako dopravce na jízdence žalobce na cestu 8. 3. 2019 odpovídá realitě a že ostatně předmětný autobus byl i označen nápisem SA, což (podle názoru soudu) i navenek dávalo najevo, že dopravcem je [anonymizováno] (důkaz výslechem svědka [jméno] [příjmení] a pracovní smlouvou z 4. 6. 2018, dohodou o změně pracovní smlouvy z 1.1. 2019 a dohodu o skončení pracovního poměru z 30. 4. 2020, vše uzavřené mezi [anonymizováno] jako zaměstnavatelem a [jméno] [příjmení]).

7. Závěr, že dopravcem 8. 3. 2019 byl výlučně [anonymizováno], plyne i ze srovnání jízdenky na cestu 8. 3. 2019 s jízdenkou na 28. 2. 2019. Zatímco na jízdence na cestu z [anonymizováno] do [anonymizováno] na 28. 2. 2019 je uveden jako dopravce žalovaný i [anonymizováno] (č. l. 82), tak na cestu z 8. 3. 2019 (z [anonymizováno] do [příjmení]) byl uveden jako dopravce výlučně [anonymizováno] (č. l. 81). I z takto koncipovaných jízdenek mohl i žalobce (či třetí osoba) vyvodit, že žalovaný ve vystavených jízdenkách uvádí úplný a přesný výčet dopravců. Pokud by měl být dopravcem pro jízdu dne 8. 3. 2019 i (nebo výlučně) žalovaný, tak by to na jízdence na 8. 3. 2019 bylo uvedeno; nebyl-li žalovaný uveden jako dopravce na jízdence na 8. 3. 2019, nelze než dedukovat nenaplnění předpokládané premisy (že žalovaný nebyl dopravcem 8. 3. 2019).

8. Žalobce se spolucestujícím 8. 3. 2019 na 8:40 se dostavil v [anonymizováno] k realizaci shora citované smluvní přepravy a nastoupili do autobusu, ale v autobuse vznikl konflikt mezi stevardem na straně jedné a žalobcem a spolucestujícím na straně druhé, obě strany se hádaly, a to i vulgárně (mimo jiné oboustranné užívání slova„ fuck“), přičemž se jejich konflikt navenek jevil tak, že může dojít i k oboustrannému fyzickému napadení (důkaz: výslech svědka [jméno] [příjmení]). Předmětný konflikt započal v kontextu, kdy stevard požadoval po žalobci prokázání zaplacení již v pořadí druhého poplatku 8 euro za korekci původní jízdenky (žalobce původně chybně zapsal jméno svého spolucestujícího, přičemž žalobce měl do té doby za to, že stačilo zaplatit jen jeden takový poplatek ve výši 8 euro, který zaplatil již 28. 2. 2019 a o povinnosti zaplatit i druhý poplatek 8 euro nebyl žalobce výslovně informován - důkazy: mail [jméno] [příjmení] z adresy [email] adresovaný žalobci 28. 3. 2019 (v anglickém jazyce i úředním překladu na č. l. 127 až 130); doklad o doplatku [číslo] znějící na 8 euro z 28. 2. 2019; dopis zástupce žalobce z 26. 10. 2020 adresovaný zástupci žalovaného:„ … Pan [celé jméno žalobce] uznává svou chybu, že chybně zapsal jméno svého spolucestujícího…“). Předmětný konflikt vygradoval a stevard v autobuse rozhodl o přivolání maďarské policie a do jejího příjezdu o uzamčení autobusu a autobus tak byl uzamčen na přibližně na pět minut i s osobou žalobce a jeho spolucestujícím v autobuse do příjezdu policie (důkaz: výslech svědka [jméno] [příjmení] a citovaným mailem [anonymizováno]. [příjmení]). Následně byl žalobce se spolucestujícím vykázán stevardem z autobusu (nesporné mezi účastníky a k tomu viz i výslech svědka [jméno] [příjmení] a citovaný mail [anonymizováno]. [příjmení]). Stevard, který zamknul autobus 8. 3. 2019 a následně vykázal žalobce se spolucestujícím z přepravy, byl [jméno] [anonymizováno] (důkaz výslechem svědka [jméno] [příjmení]), a byl zaměstnancem [anonymizováno], tedy nikoli žalovaného (důkaz: pracovní smlouva z 4. 10. 2017, dohoda o změně pracovní smlouvy z 30. 9. 2018 na dobu do 30. 9. 2019, dohoda o změně pracovní smlouvy z 30. 6. 2019 ohledně sjednání pracovního poměru na dobu neurčitou a výpověď zaměstnavatele z pracovního poměru z 26. 10. 2020 udělená [jméno] [anonymizováno] – to vše uzavřeno mezi [anonymizováno] a [jméno] [anonymizováno]).

9. Žalobce se spolucestujícím tak ve stejný den (8. 3. 2019) kvůli vykázání z přepravy zaplatili dopravci [anonymizováno] za novou jízdenku 22 euro za cestu z [anonymizováno] do [obec] v čase odjezdu 10:50 a současně zaplatili dopravci [anonymizováno] doplatek (poplatek za korekci jízdenky) ve výši 8 euro (důkaz dokladem [číslo] o zaplacení doplatku 8 euro dopravci [příjmení]). Žalobce se po příjezdu z [anonymizováno] do [obec] ubytoval v hotelu na jednu noc v ceně 2 561 Kč (důkaz: Hotelovým účtem dokladem [číslo]).

10. Soud tak na podkladě dokazování přijal následující závěr o skutkovém stavu. Žalobce si zakoupil u žalovaného jízdenky mimo jiné na jízdu z [anonymizováno] do [anonymizováno] na 8. 3. 2019. Dopravcem byl [právnická osoba] Žalobce nastoupil do autobusu dopravce ([příjmení]) dne 8. 3. 2019, ale mezi žalobcem a jeho spolucestujícím na straně druhé - a stevardem jakožto zaměstnancem [právnická osoba] na straně druhé - došlo ke konfliktu, který vyvrcholil v uzamčení autobusu s žalobcem a jeho spolucestujícím v autobuse ze strany tohoto stevarda do příjezdu policie v [anonymizováno] a následným vykázáním žalobce s jeho spolucestujícím z autobusu ze strany tohoto stevarda. Zjištěný skutkový stav soud právně posoudil následovně.

11. Na skutkový stav dopadají zejména následující ustanovení hmotného práva. Pokud jde o požadavek na zaplacení částky 150 GB a 30 EUR, jde o žalobní nárok podaný z titulu náhrady škody za tvrzené porušení smlouvy o přepravě ze strany žalovaného. Žalobce tvrdí porušení smluvní povinnosti žalovaným plynoucích ze smlouvy o přepravě. Sem tudíž dopadají především následující ustanovení hmotného práva. Podle § 2550 o. z.:„ Smlouvou o přepravě osoby se dopravce zavazuje přepravit cestujícího do místa určení a cestující se zavazuje zaplatit jízdné.“. Podle § 2984 odst. 1 o. z.:„ (1) Povinnost nahradit jinému újmu zahrnuje vždy povinnost k náhradě újmy na jmění (škody).“. Podle § 2913 o. z.:„ (1) Poruší-li strana povinnost ze smlouvy, nahradí škodu z toho vzniklou druhé straně nebo i osobě, jejímuž zájmu mělo splnění ujednané povinnosti zjevně sloužit. (2) Povinnosti k náhradě se škůdce zprostí, prokáže-li, že mu ve splnění povinnosti ze smlouvy dočasně nebo trvale zabránila mimořádná nepředvídatelná a nepřekonatelná překážka vzniklá nezávisle na jeho vůli. Překážka vzniklá ze škůdcových osobních poměrů nebo vzniklá až v době, kdy byl škůdce s plněním smluvené povinnosti v prodlení, ani překážka, kterou byl škůdce podle smlouvy povinen překonat, ho však povinnosti k náhradě nezprostí.“. Žalobní nárok na zaplacení částky 50 000 Kč z titulu náhrady nemajetkové újmy je podřaditelným pod institut ochrany osobnosti, tj. zejména pod následující ustanovení o. z.: podle § 81:„ (1) Chráněna je osobnost člověka včetně všech jeho přirozených práv. Každý je povinen ctít svobodné rozhodnutí člověka žít podle svého. (2) Ochrany požívají zejména život a důstojnost člověka, jeho zdraví a právo žít v příznivém životním prostředí, jeho vážnost, čest, soukromí a jeho projevy osobní povahy.“; podle § 2894 odst. 2:„ Nebyla-li povinnost odčinit jinému nemajetkovou újmu výslovně ujednána, postihuje škůdce, jen stanoví-li to zvlášť zákon. V takových případech se povinnost nahradit nemajetkovou újmu poskytnutím zadostiučinění posoudí obdobně podle ustanovení o povinnosti nahradit škodu.“; podle § 2951 odst. 2:„ Nemajetková újma se odčiní přiměřeným zadostiučiněním. Zadostiučinění musí být poskytnuto v penězích, nezajistí-li jeho jiný způsob skutečné a dostatečně účinné odčinění způsobené újmy.“; podle § 2956:„ Vznikne-li škůdci povinnost odčinit člověku újmu na jeho přirozeném právu chráněném ustanoveními první části tohoto zákona, nahradí škodu i nemajetkovou újmu, kterou tím způsobil; jako nemajetkovou újmu odčiní i způsobené duševní útrapy.“.

12. Předpokladem vyhovění žalobě (podané na náhradu škody i na náhradu nemajetkové újmy pro zásah do osobnosti) je kladný závěr o pasivní legitimaci na straně žalovaného. Žalovaný v řízení namítal absenci pasivní legitimace na jeho straně. Pasivní legitimace je hmotněprávní institut, tj. věcná legitimace z hlediska, zda ten, kdo je žalován, je podle hmotného práva nositelem tvrzené povinnosti, a nedostatek pasivní (i aktivní) věcné legitimace vede k zamítnutí žaloby po projednání věci (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu z 21. 11. 2001 sp. zn. 25 Cdo 1767/2001; rozsudek Nejvyššího soudu z 21. 4. 2009 sp. zn. 25 Cdo 1011/2007).

13. Z důvodu zkoumání pasivní legitimace soud v rámci přípravy jednání vyzval (usnesením z 23. 9. 2021 č. j. 47 C 240/2020-51) žalobce k doplněné tvrzení a označení důkazů i s poučením o následcích nesplnění výzvy v podobě hrozby zamítnutí žaloby pro neunesení břemene tvrzení a důkazního na straně žalobce, ve smyslu § 118a o. s. ř. (i z důvodu hospodárnosti, tj. aby první jednání nemuselo být odročováno„ jen“ kvůli poskytnutí času žalobci ke splnění výzvy). Soud tedy vyzval žalobce - mimo jiné - k doplnění tvrzení a označení důkazů, z jakých konkrétních skutečností plyne věcná pasivní legitimace žalovaného v tomto řízení, tedy odpovědnost žalovaného. Žalobce reagoval ve dvojím smyslu.

14. Žalobce tvrdil, že zaměstnavatel odpovídá za jednání svého zaměstnance – předmětného stevarda, který uzamknul autobus i s žalobcem v autobuse proti vůli žalobce, měl být (podle tvrzení žalobce) na žalobce hrubý a vykázal jej z autobusu. Na takové tvrzení dopadá § 167 o. z.:„ Právnickou osobu zavazuje protiprávní čin, kterého se při plnění svých úkolů dopustil člen voleného orgánu, zaměstnanec nebo jiný její zástupce vůči třetí osobě.“ (k použitelnosti § 167 o. z. i na žalobu podanou na náhradu nemajetkové újmy, srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu z 9. 5. 2018 sp. zn. 30 Cdo 5848/2016, bod 86. a 87:„ ustanovení § 2914 o.z., …je chápáno, jako právní prostředek dopadající na okolnosti, kdy právnická nebo fyzická osoba použije třetí osobu ke splnění již existující povinnosti plnit nebo k obstarání jiné záležitosti. Avšak např. u právnických osob (obdobně u státu – srovnej § 21 o.z.) nebude jednání jejich orgánů a dalších osob uvedených v § 161 o.z. chápáno jako jednání třetích osob, ale jako jednání právnické osoby samotné…“). Provedenými důkazy (srov. zejména shora citovanou pracovní smlouvou) však bylo toto tvrzení žalobce vyvráceno, jelikož předmětný stevard ([jméno] [anonymizováno]) nebyl zaměstnancem žalovaného, nýbrž byl zaměstnancem jiného subjektu práva – [právnická osoba] Je vyloučeno vyhovět žalobě (ať již z titulu náhrady škody či ochrany osobnosti) z důvodu, že by se tvrzeného protiprávního jednání dopustila osoba (stevard) jakožto jednající za žalovaného.

15. V druhé rovině ve prospěch pasivní legitimace žalovaného žalobce argumentoval, že žalovaný porušil smlouvu o přepravě uzavřenou mezi žalobcem a žalovaným. Tu žalobce reagoval na výzvu soudu k doplnění tvrzení a označení důkazů, s jakým konkrétním subjektem práva žalobce uzavřel kdy jakou konkrétní smlouvu a z jakých konkrétních skutečností to plyne a jaký konkrétní subjekt byl dopravcem 8. 3. 2019 a z jakých konkrétních skutečností to plyne (k tomu srov. i námitku žalovaného, že nebyl dopravcem). Žalovaný reagoval, že mezi žalobcem a žalovaným došlo k uzavření smlouvy o přepravě, a to na podkladě zamluvení jízdenek u žalovaného dne 19. 2. 2019. Žalobce uvedl, že dopravcem byl žalovaný, jak plyne z kopií jízdenek, z nichž má být podle žalobce patrné, že žalovaný byl přepravcem pro celou cestu žalobce z [anonymizováno] do [anonymizováno] a zpět a že to potvrzuje i e-mail paní [příjmení] z 28. 3. 2019. Žalobce odkázal i na smluvní přepravní podmínky.

16. Žalobce minimálně neunesl břemeno důkazní ohledně uzavření smlouvy o přepravě právě s žalovaným ohledně přepravy z [anonymizováno] do [anonymizováno] dne 8. 3. 2019. Přiléhavější však je„ silnější“ závěr, že z provedených důkazů soud bezpečně zjistil skutkový stav (nejde tak skutkové nejistoty, tedy stav„ non liquet“, který by bylo třeba rozhodnout podle pravidel o důkazním břemenu), že na cestu z [anonymizováno] do [anonymizováno] na 8. 3. 2019 žalobce uzavřel smlouvu o přepravě podle § 2250 o. z. s jiným subjektem práva, konkrétně se [právnická osoba] To plyne z následujícího.

17. Samotný žalobce odkázal na Smluvní přepravní podmínky platné pro spoje [právnická osoba] k. s., která provozuje autobusové linky pod značkou [anonymizováno] a tyto smluvní podmínky žalobce i předložil. Samotný žalobce se tak dovolává těchto přepravních podmínek jako součásti smluvního vztahu (v tom jsou stanoviska účastníků shodná). V těchto přepravních podmínkách je uvedeno, že„ je přepravní smlouva uzavřena, jestliže cestující využije svého práva k přepravě z jízdního dokladu tím, že nastoupí do vozidla dopravce“ a že„ přepravní smlouva mezi cestujícím a dopravcem“ se řídí těmito smluvními podmínkami a„ uzavřením přepravní smlouvy se dopravce zavazuje přepravit cestujícího ze stanice nástupní do stanice cílové, jež jsou uvedeny na jízdním dokladu, řádně a včas.“. V přepravních podmínkách je dále uvedeno, že je vydává [právnická osoba] a (viz např. návětí přepravních podmínek„ …tyto Smluvní přepravní podmínky pro pravidelné autobusové linky provozované dopravcem [anonymizována tři slova] s…“). Z přepravních podmínek tak plyne, že přepravní smlouva byla 8. 3. 2019 uzavřena mezi žalobcem jako cestujícím a dopravcem, a to v momentě, kdy žalobce 8. 3. 2019 využil svého práva k přepravě z jízdního dokladu tím, že nastoupil do vozidla dopravce. Tedy pro určení subjektu, s nímž cestující (žalobce) uzavřel smlouvu o přepravě, není významné, u jakého subjektu (zde u žalovaného) si cestující zakoupil jízdenky. Všechny tyto skutečnosti soud zjistil z důkazu„ Smluvních přepravních podmínek platných pro spoje [právnická osoba] k s., která provozuje autobusové linky pod značkou [anonymizováno]“, platných od 1. 2. 2019, které vydala [právnická osoba]„ pro pravidelné autobusové linky provozované dopravcem [právnická osoba], který vystupuje pod značkou [anonymizováno]“ (tyto přepravní podmínky předložil žalovaný, v adekvátním znění, tj. ve znění platném i 8. 3. 2019, a to i v českém i anglickém jazyce; žalobce předložil sice tyto podmínky v časově nedopadajícím znění, tj. platné od 20. 5. 2015 – viz č. l. 74 a násl. – ale jejich obsah je co do citovaných ustanovení obdobný jako v přepravních podmínkách předložených žalovaným). Pokud jde o přepravní podmínky jakožto platnou součást smlouvy o přepravě mezi žalobcem a dopravcem, soud odkazuje na judikaturu a o. z., podle kterých smlouva o přepravě spadá pod výjimku uvedenou v § 1840 písm. h/ o. z., důsledkem čehož je vyloučení aplikace § 1820 až § 1839 o. z. (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu z 27. 1. 2021 sp. zn. 33 Cdo 1217/2020).

18. Pro zodpovězení otázky, s kým žalobce uzavřel smlouvu o přepravě na 8. 3. 2019, tak je určující, kdo byl dopravcem dne 8. 3. 2019 (pro jízdu žalobce z [anonymizováno] do [příjmení]). Shora bylo vyloženo, že dopravcem 8. 3. 2019 byl výlučně [anonymizováno], tj. nikoli žalovaný. Ve spojení s přepravními podmínkami tak je dán závěr, že žalobce uzavřel smlouvu o přepravě (nastoupením do autobusu [příjmení]) výlučně s [anonymizováno]. V podrobnostech soud odkazuje na bod 5. až 7. tohoto rozsudku, kde je vysvětleno, jak soud dospěl k závěru, že dopravcem 8. 3. 2019 byl výlučně [anonymizováno] (srov. tam uvedené důkazy a jejich hodnocení, včetně výslechu svědka řidiče autobusu [jméno] [příjmení]).

19. Koneckonců i na navazující jízdence z [anonymizováno] do [obec] na dobu 8. 3. 2019 10:50 (jde tedy až o navazující spoj po 8:40) je uvedeno, že dopravce je [anonymizováno] (důkaz jízdenkou [číslo]).

20. Shora přijaté závěry nevyvrací ani mail paní [příjmení] z 28. 3. 2019, a to z mnoha důvodů. Nejen že v něm není [jméno] [příjmení] označena právnickou osobou, za kterou jedná. V mailu je podepsána jako„ senior specialista péče o zákazníky“, aniž by bylo specifikováno, zda je zaměstnancem žalovaného či [anonymizováno]. Prostý fakt, že mail byl odeslán z mailové adresy [email], neznamená, že žalovaný tehdy uznal, že právě mezi žalovaným a žalobcem došlo k uzavření smlouvy o přepravě. Mezi účastníky nebylo sporu o tom, že by mezi nimi došlo k uzavření (nějaké) smlouvy. Žalobce si právě u žalovaného zakoupil jízdenky a patrně proto se obrátil mailem (z 14. 3. 2019 a 25. 3. 2019) na [jméno] [příjmení] a mail adresoval na [email] (důkaz těmito maily). Pak je pochopitelné, že odpověď obdržel žalobce z mailové adresy, na kterou svoji stížnost adresoval (tj. od subjektu, kterému stížnost doručil), a to i v kontextu předtím mezi účastníky uzavřené smlouvy (tedy že žalovaný cítil za přiléhavé odpovědět žalobci, když si žalobce u něj koupil jízdenky, a neodkazoval jen na fakt, že smlouvu o přepravě žalobce neuzavřel s žalovaným a že by právě [anonymizováno] měl žalobce poslat svoji stížnost). Ostatně i zástupce žalobce na jednání poukázal to, že [anonymizováno] a žalovaný jsou osoby úzce spolupracující, spojené (str. 4 protokolu o jednání z 1. 3. 2022, č. l. 137 verte); pak není překvapující a nelogické, že žalovaný se jal stížnost prošetřit a odpovědět žalobci (i když se žalobcem žalovaný smlouvu o přepravě neuzavřel) a nepřehazoval hned„ břemeno“ odpovědi na SA. Pokud je žalovaný úzce propojen s [anonymizováno] (jak tvrdí žalobce, čemuž lze přisvědčit v tom smyslu, že [anonymizováno] je jediným akcionářem žalovaného, jak plyne z veřejného rejstříku), pak z pohledu samotného žalovaného může být (žalovanému) jedno, zda by žalobci odpověděl [anonymizováno] a nebo žalovaný, a žalovanému nečinilo větší obtíže si zjistit relevantní skutkové informace od [anonymizováno] (tomu ostatně nasvědčuje i fakt, že žalovaný byl schopen – právě od [anonymizováno] - získat pracovní smlouvy řidiče a stevarda zaměstnance z bývalého zaměstnaneckého poměru se [příjmení]). V situaci, kdy je na konkrétní právnickou osobu již podána žaloba se všemi myslitelnými právními důsledky, tak už lze předpokládat, že racionální subjekt práva, i jako řádný hospodář, počne důsledně řešit otázku pasivní legitimace.

21. Pokud žalobce neuzavřel s žalovaným smlouvu o přepravě na 8. 3. 2019, ale smlouvu o přepravě na 8. 3. 2019 žalobce uzavřel výlučně s [anonymizováno], pak z povahy věci ani žalovaný nemohl porušit smlouvu o přepravě tím, že by nesplnil svůj (neexistující) smluvní závazek přepravit žalobce do cíle cesty ([příjmení]) vykázáním žalobce z autobusu (vyloučením z přepravy), když tuto povinnost žalovaný nikdy neměl. Je tak nabíledni, že žalobce nemůže být odpovědný za žalovanou (případně prokázanou) škodu způsobenou žalobci případným protiprávním vyloučením žalobce z přepravy ze strany jiného subjektu práva. Taktéž je očividné, že žalovaný nemůže být odpovědný za hypoteticky prokázaný neoprávněný zásah do osobnosti žalobce (ať již eventuálním omezením osobní svobody žalobce uzamčením autobusu, hrubým jednáním aj.) způsobený totiž jednáním jiného subjektu práva při realizaci smlouvy o přepravě (stevard byl zaměstnancem jiného subjektu práva, za žalovaného nejednal, jednání není žalovanému přičitatelné).

22. Žalobce na jednání namítl, že pokud by předmětný stevard byl zaměstnancem [anonymizováno], tak by žalovaný odpovídal za jednání stevarda jako za jednání svého subdodavatele a uvedl, že odpovědnost žalovaného je dána podle § 1935 o. z. či § 2914 o. z. Taková argumentace by však byla přiléhavá jen za předpokladu, že by smlouvu o přepravě žalobce uzavřel s žalovaným, přičemž žalovaný by k realizaci smlouvy o přepravě užil [anonymizováno] jako svého subdodavatele. Podle § 1935 o. z.:„ Plní-li dlužník pomocí jiné osoby, odpovídá tak, jako by plnil sám.“. Jedná se o tradiční pravidlo obligačního práva – použije-li dlužník k plnění jinou osobu, neodpovídá věřiteli tato třetí osoba, nýbrž dlužník a je pak jeho věcí, jak se potom vypořádá s tím, koho k plnění použil (viz shodně důvodovou zprávu k § 1935 o. z. a obdobné ustanovení již v § 331 a § 375 zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník a k němu relevantní judikaturu, např. usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 23 Cdo 2023/2009, 21 Cdo 418/2011). Této argumentaci žalobce však nelze vyhovět již proto, že bylo prokázáno, že smlouvu o přepravě na 8. 3. 2019 žalobce uzavřel výlučně s [anonymizováno] (minimálně žalobce neprokázal, že by uzavřel smlouvu o přepravě právě s žalovaným). Žalovaný tak žádného subdodavatele neužil a smlouvu o přepravě měla realizovat přímo smluvní strana smlouvy o přepravě, tj. SA. Koneckonců, pokud by skutečně měl být [anonymizováno] jen subdodavatel žalovaného, pak by nebylo rozumného důvodu zmiňovat SA v jízdence na 8. 3. 2019 či dokladu (pro cestujícího je bezvýznamné, jakým konkrétním subdodavatelem si dlužník splní své povinnosti ze smlouvy o přepravě).

23. Na újmu způsobenou subdodavatelem by nedopadal žalobcem alternativně zmíněný § 2914 o. z., jelikož odpovědnost za škodu způsobená poddodavatelem vzniklá v rámci smluvního vztahu mezi dlužníkem (který povolal poddodavatele) a věřitelem pramení výlučně z § 1935 o. z. a § 2914 o. z. se uplatní jen (až) v případě, kdy žádný smluvní vztah neexistoval, in eventum v případě, kdy by poddodavatel způsobil újmu porušením povinnosti, která by neměla se smluvním závazkem souvislost (viz též např. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 1029/2021, Matula, Zbyněk: Odpovědnost dlužníka za škodu způsobenou poddodavatelem, Rekodifikace & praxe, Wolters Kluwer, na ASPI pod LIT205379CZ a nebo Petr Bezouška in Občanský zákoník VI. Závazkové právo. Zvláštní část (§ 2055 –3014), 1. vydání, 2014, s. 1577 – 1581 o tom, že jen v případech výkonu jiné činnosti než plnění dluhu se užije § 2914 o. z.). Přitom i podle tvrzení žalobce zde existoval smluvní vztah mezi žalobcem a žalovaným, pročež by v hypotetickém případě protiprávního jednání SA jako poddodavatele žalovaného pramenila odpovědnost žalovaného za škodu i za zásah do neoprávněný zásah do osobnosti žalobce z § 1935 o. z. (nikoli z § 2914 o. z.).

24. S ohledem na to, že odpovědnost žalovaného je vyloučena již z důvodu, že smlouvu o přepravě na 8. 3. 2019 žalobce uzavřel výlučně s SA, není již právně podstatná právní kvalifikaci smlouvy uzavřená mezi žalobcem a žalovaným, na základě které si žalobce od žalovaného zakoupil jízdenku i na jízdu na 8. 3. 2019. Tu se nabízí jak smlouva inominátní podle § 1746 odst. 2 o. z. („ Strany mohou uzavřít i takovou smlouvu, která není zvláště jako typ smlouvy upravena.“), zprostředkovatelská podle § 2445 a násl. o. z. (podle § 2445 odst. 1 o. z.:„ Smlouvou o zprostředkování se zprostředkovatel zavazuje, že zájemci zprostředkuje uzavření určité smlouvy s třetí osobou, a zájemce se zavazuje zaplatit zprostředkovateli provizi.“) či smlouvu příkazní podle § 2430 a násl. o. z. (podle § 2430 o. z.:„ Příkazní smlouvou se příkazník zavazuje obstarat záležitost příkazce.“). Tu však lze poukázat ze soudní praxe např. na rozsudek Krajského soudu v Brně z 12. 2. 2020 č. j. 44 Co 523/2018-131 (či rozsudek Městského soudu v Brně z 15. 10. 2021 č. j. 247 C 33/2020-116 dostupný např. na ASPI pod č. JUD672537CZ), který právně kvalifikoval v principu blízkou smlouvu jako smlouvu příkazní (v tehdejší věci žalobce a žalovaný uzavřeli distančním způsobem smlouvu, na základě které měl tehdejší žalovaný obstarat záležitost tehdejšího jiného žalobce – tj. zobrazit nabídku letů, zprostředkovat uzavření smlouvy o přepravě mezi žalobcem a osobami žalobcem uvedenými a jím vybraným přepravcem a doručit žalobci letenky, přičemž tehdejší žalovaný přijal od tehdejšího žalobce i smluvní cenu zahrnující i plnou cenu letenek). Příkazní smlouva na smlouvu uzavřenou mezi účastníky dopadá podle názoru zdejšího soudu adekvátněji již proto, že předmětem smlouvy mezi účastníky bylo zaplacení ceny jízdenek, tj. nikoli jen provize ve smyslu § 2445 odst. 1 o. z. in fine. Koneckonců v obdobném smyslu i žalovaný poukazoval na princip prodeje letenek v tom smyslu, že různí obchodníci nabízejí letenky a smlouvy o přepravě bývají uzavírány s jinými subjekty, tj. s přepravci a že v souzené věci šlo o zprostředkování přepravní smlouvy.

25. Z těchto důvodů soud žalobu jako plně nedůvodnou zamítl (výrok I. až III.).

26. Pro nadbytečnost soud neprováděl výslech žalobce a jeho spolucestujícího (tyto osoby žalobce na jednání navrhl vyslechnout videokonferencí z [příjmení] [jméno]; předtím uváděl, že žalobce je schopen se dostavit k podání výslechu osobně ke zdejšímu soudu a že stejně tak je schopen svědek pan [příjmení] – viz č. l. 34). Tyto výslechy žalobce navrhl k prokázání děje v autobuse ([příjmení]) v [anonymizováno] 8. 3. 2019 a o chování stevarda, avšak i kdyby žalobce prokázal tvrzené jednání stevarda, pak by to - s ohledem na fakt, že stevard byl zaměstnancem nikoli žalovaného, a vzhledem k uzavření smlouvy o přepravě na 8. 3. 2019 mezi žalobcem a výlučně s [anonymizováno] – na plné nedůvodnosti žaloby nic změnit nemohlo. Z týchž důvodů soud nevyhověl návrhům žalovaného na výslech [jméno] [anonymizováno] (stevarda) a [jméno] [příjmení], jelikož ti byli označení k prokázání průběhu konfliktu v autobuse 8. 3. 2019. Soud vyhověl žalobcově žádosti o odročení jednání podané z důvodu, aby se žalobce mohl dostavit k jednání (žalobce v žádosti o odročení uvedl, že se snaží o zajištění lékařského potvrzení o jeho aktuálním stavu a nemožnosti cestovat do ČR, že vydání zprávy mu bylo přislíbeno na 17. 1. 2022 a jakmile zprávu obdrží, soudu ji poskytne; leč zprávu, která by alespoň osvědčila skutečnosti tvrzené v žádosti o odročení jednání, žalobce soudu neposkytl). Žalobce se nedostavil ani k druhému jednání a o jeho odročení nepožádal.

27. Výrok IV. odpovídá § 142 odst. 1 o. s. ř., když v řízení plně úspěšný žalovaný má právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení, které spočívají v : 1) převzetí a příprava zastoupení; 2) písemné vyjádření k žalobě z 4. 4. 2021; 3) účast na jednání 1. 3. 2022. Za podání z 18. 10. 2021 a 21. 12. 2021 soud žalovanému v souladu s § 142 odst. 1 o. s. ř. (hledisko účelnosti) náhradu nepřiznal. Tam uvedené totiž mohlo být obsaženo již v prvním vyjádření k žalobě (koneckonců již před zahájením tohoto řízení mezi právními zástupci účastníků probíhala komunikace, podání žaloby nebylo překvapivé). Pokud žalovaný neuvedl dostatečně úplně právně významné skutečnosti a označení důkazů již v prvním vyjádření k žalobě, ač mohl, nelze to klást k tíži žalobce v tom smyslu, že by žalobce měl žalovanému za takové úkony právní služby hradit náklady řízení. Pokud jde o tarifní hodnotu, na náhradu škody dopadá § 8 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif – dále jako„ AT“) a na náhradu nemajetkové újmy dopadá § 9 odst. 4 písm. a) AT (tato skutková podstata implikuje i nepeněžitou náhradu nemajetkové újmy, je-li požadována zároveň s peněžitým zadostiučiněním, pročež při souběhu petitů na omluvu i peněžité zadostiučinění nelze sčítat tarifní hodnoty podle § 9 odst. 3 písm. d) AT a § 9 odst. 4 písm. a) AT). Podle § 8 odst. 1 AT je třeba při stanovení odměny za jeden úkon právní služby vycházet z tarifní hodnoty výše peněžitého plnění v době započetí tohoto úkonu právní služby. Plnění požadované v cizí měně je proto třeba přepočíst podle kurzu (stanoveného Českou národní bankou) vždy k tomu dni, v němž byl konkrétní úkon právní služby započat (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 23 Cdo 2539/2016 či rozsudek Vrchního soudu v Olomouci sp. zn. 5 Cmo 241/2015). Ke dni 4. 4. 2021 2016 byl stanoven kurz 1 EUR k 26, 085 Kč, 1 GBP k 30, 618 Kč - tarifní hodnota vyjádřená v českých korunách proto odpovídá částce 5 375,25 Kč (782,55 + 4 592,7). Ke dni 1. 3. 2022 byl stanoven kurz 1 EUR k 25, 465 Kč, 1 GBP k 30, 588 Kč - tarifní hodnotou je částka 5 352,15 Kč. Tarifní hodnota za první dva úkony právní služby činí po 55 375,25 Kč (5 375,25 + 50 000) a za účast na jednání 55 352,15 Kč (5 352,15 + 50 000). K nákladům řízení patří odměna advokáta žalovaného, jeho paušální hotové výdaje po 300 Kč a náhrada DPH ve výši 21 procent v souladu s § 137 odst. 3 o. s. ř. Jde o následující náklady právního zastoupení: 1) převzetí a příprava zastoupení podle § 11 odst. 1 písm. a) AT (odměna 3 340 Kč, hotové výdaje 300 Kč a náhrada DPH 764,40 Kč) – 4 404,40 Kč; 2) písemné podání ve věci samé podle § 11 odst. 1 písm. d) AT (odměna 3 340 Kč, hotové výdaje 300 Kč a náhrada DPH 764,40 Kč) – 4 404,40 Kč; 3) účast na jednání podle § 11 odst. 1 písm. g) AT (odměna 3 340 Kč, hotové výdaje 300 Kč a náhrada DPH 764,40 Kč) – 4 404,40 Kč Celkem je žalobce povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení částku 13 213,2 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku (§ 160 odst. 1 o. s. ř.), k rukám zástupce žalovaného (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).

28. Výrok V. o povinnosti žalobce zaplatit státu náklady řízení (státem vyplacené svědečné) ve výši 520 Kč odpovídá § 148 odst. 1 o. s. ř. (žalobce byl plně neúspěšný). V souladu s judikaturou soud neuložil žalobci povinnost zaplatit státu (tlumočnici vyplacené) tlumočné (1 800 Kč). Náklady spojené s přibráním tlumočníka k tomu, aby účastník mohl před soudem jednat ve své mateřštině (§ 18 o. s. ř.), platí stát (§ 141 odst. 2) a náhradu takových nákladů nelze účastníku uložit (viz R 21/86), aby byla zaručena rovnost účastníků v plném rozsahu, což se týká i nákladů na pořízení překladů písemností (včetně listinných důkazů) (obdobně viz též tzv. komentářová literatura k § 18 o. s. ř. - komentář na ASPI Bohumila Dvořáka; Karel Svoboda in Občanský soudní řád, 3. vydání, 2021, s. 61 – 67; L. Drápal in Občanský soudní řád I, II, 1. vydání, 2009, s. 94 – 101).