248 C 36/2020 - 151

Rubrum

Městský soud v Brně rozhodl předsedkyní senátu Mgr. Martinou Beránkovou jako samosoudkyní ve věci žalobce:[Jméno žalobce], narozený dne [Datum narození žalobce] bytem [Adresa žalobce] zastoupený advokátkou [Jméno advokátky] sídlem [Adresa advokátky] proti žalovaným:[Jméno žalované A], IČO: [IČO žalované A] sídlem [Adresa žalované A] 1. [Jméno žalované B], narozený dne [Datum narození žalované B] bytem [Adresa žalované B] zastoupený advokátem [Jméno advokáta A] sídlem [Adresa advokáta A] [Jméno advokáta B].[Jméno advokáta C]-[Jméno advokáta D]., IČO: [IČO advokáta D] sídlem [Adresa advokáta D] zastoupená advokátem [Jméno advokáta E] sídlem [Adresa advokáta E] o zaplacení 138 498,95 Kč s příslušenstvím – bolestné takto:

Výrok

I. Žalovaní 1) a 3) jsou povinni zaplatit společně a nerozdílně žalobci částku 138.498,95 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 138.498,95 Kč od 1. 10. 2020 do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se vůči 2) žalovanému zamítá.

III. Žalobce je povinen zaplatit 2) žalovanému na náhradě nákladů řízení částku 33.686 Kč, k rukám právního zástupce 2) žalovaného, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žalovaní 1) a 3) jsou povinni zaplatit žalobci společně a nerozdílně na náhradě nákladů řízení částku 77.743 Kč, k rukám právní zástupkyně žalobce, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

V. Žalovaní 1) a 3) jsou povinni zaplatit České republice – Městskému soudu v Brně na nákladech řízení částku 6.883 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Předmětem řízení byla žaloba, kterou se žalobce domáhal vůči žalovaným zaplacení částky 138.498,95 Kč s příslušenstvím z titulu bolestného.

2. Žalobce v žalobě ze dne 8. 10. 2020 doručené soudu dne 12. 10. 2020 (čl. 1–5 spisu) ve spojení s její opravou ze dne 28. 12. 2020 (čl. 33–34 spisu) uvedl, že byl dne 14. 10. 2016 účastníkem dopravní nehody, ke které došlo na křižovatce ulic Vlastimila Pecha a Švédské valy v Brně, která byla šetřena Policii České republiky, Městským ředitelstvím Policie Brno, pod č. j. [spisová značka] Tuto nehodu způsobil 2) žalovaný v rámci výkonu svého zaměstnaní jako řidič kamionové soupravy nákladního vozidla značky MAN, registrační značky [SPZ], s návěsem registrační značky [SPZ], jehož majitelem a provozovatelem byla 3) žalovaná. Žalovaný 2) narazil přední častí řízeného kamionu do levého boku po hlavní silnici z jeho pravé strany jedoucího osobního automobilu Volkswagen Vento, registrační značky [SPZ], řízeného žalobcem. Trestní stihaní 2) žalovaného bylo podmíněně zastaveno usnesením Městského státního zastupitelství v Brně ze dne 30. 5. 2017, č. j. [spisová značka].

3. Žalobce při této nehodě utrpěl krvácení pod mozkovou pavučnici s CT nálezem malého ložiska zhmoždění mozku o průměru 1 cm v levém čelním mozkovém laloku, otřes mozku, zlomeninu horní čelisti a lícní kosti vlevo, zlomeninu „svalového“ výběžku dolní čelisti vlevo, potrhaní levého ušního boltce s posunem chrupavek levého zevního zvukovodu, tržně zhmožděnou ránu v oblasti před levým ušním boltcem a tržně zhmožděnou ránu na dolním víčku oka vlevo, což si následně vyžádalo hospitalizaci od 14. 10. 2016 do 25. 10. 2016 a následnou hospitalizaci od 21. 2. 2017 do 2. 3. 2017 a operační řešení úrazem vzniklého zúžení levého zevního zvukovodu, které jej výrazně omezilo v obvyklém způsobu života v souhrnné délce cca pěti týdnů, kdy se dle soudního znalce z oboru zdravotnictví, odvětví soudního lékařství, se v případě žalobce jedná o zranění těžké, v důsledku poranění mozku došlo k přímému ohrožení života žalobce.

4. K dopravní nehodě a ke způsobení škody došlo vlastním zaviněním 2) žalovaného, který porušil povinnost stanovenou zákonem a má tak dle § 2910 občanského zákoníku povinnost nahradit žalobci škodu. Žalovaná 3) je provozovatelem tzv. „škodícího“ vozidla a nese tak objektivní odpovědnost dle § 2927 odst. 1 občanského zákoníku a má tak povinnost nahradit škodu vyvolanou zvláštní povahou provozu. Odpovědnost 2) žalovaného a 3) žalované je povinností solidární. Žalobce dále uplatňuje svůj nárok z pojištění odpovědnosti dle § 6 odst. 1 z. č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla, vůči 1) žalované, jejíž pasivní legitimace je daná dle § 9 odst. 1 tohoto zákona, neboť žalobce má právo na to, aby mu 1) žalovaná poskytla plnění za pojištěného.

5. Žalobce škodu z pojištění odpovědnosti u 1) žalované řádně uplatnil a tato událost byla registrována pod č. j. [Anonymizováno]. Žalobce si po sdělení 1) žalované, že bude nutné vyčkat zpracování znaleckého posudku, nechal zpracovat vlastní znalecký posudek u znalce [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly za jménem], který ve svém posudku ze dne 28. 8. 2020 č. [číslo] stanovil bolestné ve výši 138.498,95 Kč. Žalobce 1) žalovanou s jeho závěry seznámil dne 7. 9. 2020 a opakovaně ji vyzval k plnění i dopisem ze dne 23. 9. 2020. K ustálení zdravotního stavu žalobce došlo dne 12. 9. 2019, teprve poté bylo objektivně možné provést bodové zhodnocení bolestného.

6. Žalovaná 1) se k žalobě vyjádřila svým podáním ze dne 15. 4. 2021 (č. l. 62-64 spisu). Žalovaná 1) nárok žalobce neuznala a vznesla námitku jeho promlčení. Odkázala na právní úpravu promlčení obsaženou v občanském zákoníku a citovala judikaturu Nejvyššího soudu, zejm. pak jeho rozhodnutí ze dne 28. 11. 2019, sp. zn. 25 Cdo 1976/2019 a ze dne 28. 5. 2020, sp. zn. 25 Cdo 3484/2019. Pro počátek běhu promlčecí doby je pak důležité datum vzniku pojistné události, vědomost o škodě a osobě odpovědné k její náhradě, popř. okamžik ustálení zdravotního stavu poškozeného. K pojistné události došlo dne 14. 10. 2016, téhož dne se poškozený dozvěděl o škodě. Vědomost poškozeného o osobě odpovědné k náhradě škody pak lze ztotožnit s úkony Policie ČR a zejm. pak k usnesení Městského státního zastupitelství v Brně, č. j. [spisová značka], ze dne 30. 5. 2017, kterým bylo rozhodnuto o podmíněném zastavení trestního stíhání 2) žalovaného. Žalobce se o osobě odpovědné tak dozvěděl nejpozději tohoto dne. Žalovaná 1) si pro revizi nároku žalobce nechala znalcem [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly za jménem], [tituly za jménem]. zpracovat vlastní znalecký posudek, na jehož základě jsou korigovány závěry znalce [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly za jménem] v tom směru, že datum ustálení zdravotního stavu žalobce nebylo tímto znalcem stanoveno správně. Dle znaleckého posudku [tituly před jménem] [adresa] došlo k ustálení zdravotního stavu žalobce dne 2. 7. 2017, nikoliv až ke dni 12. 9. 2019. Nejpozději k tomuto datu lze současně vztáhnout vědomost poškozeného o škodě, 1) žalovaná je přesvědčena, že pro vědomost o škodě je v dané věci rozhodné datum vzniku škodní události samotné. Platí – li, že marným uplynutím jedné ze lhůt (subjektivní či objektivní) je právo promlčeno, pak nejpozději ke dni 30. 5. 2017, kdy se žalobce dozvěděl o osobě odpovědné, začala běžet tříletá promlčecí lhůta, která uplynula dne 30. 5. 2020. Subjektivní promlčecí lhůta pak běžela od ustálení zdravotního stavu a uplynula dne 2. 7. 2020. Byla-li žaloba podána dne 12 10. 2020, došlo k tomu až po uplynutí tříleté promlčecí lhůty. V případě, že by soud neakceptoval námitku promlčení práva žalobce, nesouhlasí 1) žalovaná s uplatněnou výší nároku, kdy má za to, že se při určení jeho výše má vycházet ze závěrů znaleckého posudku [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly za jménem], [tituly za jménem] ze dne 6. 10. 2020 a z částky 93.056 Kč.

7. Žalovaný 2) se k žalobě vyjádřil podáním ze dne 18. 3. 2021 (č. l. 53-54 spisu). Žalobou uplatněný nárok neuznává, považuje žalobu za nedůvodnou a vznesl námitku promlčení. K dopravní nehodě, která měla být příčinnou újmy na straně žalobce, došlo již dne 14. 10. 2016 a z žádného z podkladů nelze dovodit, že by žalobci vznikla jakákoliv újma ještě po tomto datu, resp. že by pro určení počátku běhu promlčecí doby bylo určující jiné datum. Toto nelze dovodit ani ze znaleckého posudku znalce [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly za jménem] ze dne 28. 8. 2020, stejně jako z něj nelze dovodit, že by k ustálení zdravotního stavu mělo dojít dne 12. 9. 2019. Pokud žalobce svůj nárok u soudu uplatnil až dne 12. 10. 2020, pak tak učinil s odstupem téměř čtyř let od škodní události, a i kdyby počátek běhu promlčecí doby měl být počítán od okamžiku poslední bodované skutečnosti zmiňované soudním znalcem v jeho posudku (tj. červen 2017), pak je zřejmé, že tříletá promlčecí doba uplynula ještě před podáním žaloby. Žalovaný 2) nadto žalobci dne 24. 5. 2017 uhradil částku 80.000 Kč z titulu náhrady újmy související s předmětnou dopravní nehodou. Žalobce tuto částku přijal a 2) žalovaného již nikdy žádným způsobem nekontaktoval a úhrada této částky byla nakonec důvodem pro podmíněné zastavení trestního stíhání 2) žalovaného.

8. Žalovaná 3) se k žalobě vyjádřila ve svém podání ze dne 14. 4. 2021 (č. l. 59-60 spisu). Žalobcův nárok neuznává, žaloba je nedůvodná a nárok žalobce je promlčen. Žalobce podal žalobu téměř čtyři roky poté, co mělo dojít k dopravní nehodě, v jejímž důsledku měla žalobci vzniknout újma. Před podáním žaloby žalobce žádným způsobem nekontaktoval 3) žalovanou, ta se s nárokem žalobce seznámila až doručením žaloby. Nárok žalobce je promlčen. To, že k ustálení zdravotního stavu žalobce mělo dojít až dne 12. 9. 2019, nevyplývá z žádného žalobcem předloženého důkazu. Závěr znalce [jméno FO] ohledně toho je ničím nepodložené a nepřezkoumatelné sdělení. Bolestné je jím vypočítáno za roky 2016 a 2017, poslední položka bolestného je datována ke dni 2. 6. 2017. Případné určení okamžiku ustálení zdravotního stavu žalobce není předmětem žalobcem předloženého znaleckého posudku a toto ani nespadá do jeho kompetence.

9. Žalobce v replice ze dne 12. 7. 2021 (č. l. 69-71 spisu) uvedl, že se neztotožňuje se závěry žalovaných o počátku běhu subjektivní promlčecí lhůty. Z rozhodnutí Nejvyššího soudu se podává, že okolnosti rozhodné pro počátek běhu subjektivní lhůty zahrnují vědomost o škodě a o osobě povinné k její náhradě. S žalovanými se lze ztotožnit v tom, že žalobci mohla být osoba povinná k náhradě škody známa v době, kdy bylo pravomocně rozhodnuto o podmíněném zastavení trestního stíhání 2) žalovaného. U samotné vědomosti žalobce o škodě je však situace odlišná. Žalovaní pomíjí konstantní judikaturu Nejvyššího soudu týkající se okamžiku, kdy se poškozený dozví o škodě. Tímto okamžikem je totiž okamžik, kdy se jeho zdravotní stav ustálí a kdy lze objektivně provést bodové ohodnocení bolesti, od toho okamžiku běží subjektivní promlčecí doba. Nejvyšší soud vyslovil, že nelze přisvědčit takové interpretaci judikatury, že rozhodující je samotný okamžik vzniku bolesti. Obecně uznávaným závěrem je, že k ustálení zdravotního stavu dochází obvykle jeden rok po úrazu. V daném případě k ustálení zdravotního stavu žalobce došlo až dne 12. 9. 2019. I kdyby však k ustálení zdravotního stavu došlo po jednom roce od úrazu, tj. dne 14. 10. 2017, žaloba by i tak byla podána v rámci běhu obou lhůt. Okamžik ustálení zdravotního stavu lze dovodit i laicky bez nutnosti zkoumání znalcem. Z lékařských zpráv žalobce je zřejmé, kdy se má žalobce dostavit k další kontrole. V případě již ustáleného zdravotního stavu by lékař žalobce nepovažoval za nezbytné plánovat další kontrolu na konkrétní termín. První lékařskou zprávou, ze které je zřejmé, že nebyl stanoven další termín lékařské prohlídky, je lékařská zpráva [tituly před jménem] [jméno FO] ze dne 12. 9. 2019. K tomuto datu tak ostatně i znalec [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly za jménem], správně určil okamžik ustálení zdravotního stavu žalobce a počátek běhu subjektivní promlčecí lhůty. Byla-li tak žaloba podána dne 12. 10. 2020, byla podána včas v rámci běhu subjektivní promlčecí lhůty. Současně ani neuplynula objektivní promlčecí lhůta ve smyslu § 636 občanského zákoníku. Žalobce stran výše bolestného musel nutně vycházet ze závěru soudního znalce [právnická osoba], [tituly za jménem] Znalec [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly za jménem], [tituly za jménem]. žalobce nekontaktoval a vyhotovil znalecký posudek bez součinnosti s ním. Žalobce nesouhlasí s jím stanoveným datem ustálení zdravotního stavu ke dni 2. 7. 2017, neboť mu nejsou známy důvody, z kterých znalec určil právě toto datum. Žalobce nerozporuje tvrzení 2) žalovaného o úhradě finanční částky. Žalobce byl po dopravní nehodě třikrát operován, došlo u něj mj. ke zlomenině čelisti, po které byla nutná nasotracheální intubace a plastická operace a vzhledem k tomu považuje tuto částku za náhradu útrap způsobených mu předmětnou dopravní nehodou, nikoli však za bolestné. Žalobce touto žalobou požaduje pouze náhradu bolestného a s ohledem na závažnost zranění považuje námitku promlčení jeho nároku ze strany žalovaných za námitku, která je v rozporu s dobrými mravy.

10. Soud u jednání provedl dokazování níže uvedenými listinami, výslechy znalců a výslechem žalobce a zjistil tento skutkový stav.

11. Z potvrzení o účasti na dopravní nehodě ze dne 14. 10. 2016 vyplývá, že dne 14. 10. 2016 ve 14.58 hod došlo za účasti žalobce, 2) žalovaného a třetí osoby na křižovatce ulice Vlastimila Pecha a Švédské valy v Brně k dopravní nehodě. Žalobce řídil osobní automobil Volkswagen Vento, registrační značky [SPZ] a 2) žalovaný pak nákladní automobil MAN, registrační značky [SPZ] s návěsem SCHMITZ CARGOBULL, registrační značky [SPZ]. Vozidlo řízené 2) žalovaným bylo v době dopravní nehody pojištěno u 1) žalované.

12. Z usnesení Městského státního zastupitelství v Brně ze dne 30. 5. 2017, č. j. [spisová značka], bylo zjištěno, že bylo podmíněně zastaveno trestní stíhání 2) žalovaného stíhaného pro přečin těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti podle § 147 odst. 1 a odst. 2 trestního zákoníku, kterého se měl 2) žalovaný dopustit tím, že dne 14. 10. 2016 v 14.58 hodin v Brně v rámci výkonu svého zaměstnání jako řidič kamionové soupravy nákladního vozidla značky MAN, registrační značky [SPZ], s návěsem značky SCHMITZ CARGOBULL, registrační značky [SPZ], majitele spol. [právnická osoba], při jízdě po ulici Vlastimila Pecha směrem ke křižovatce s ulici Ericha Roučky a Švédské valy a při projíždění touto křižovatkou v důsledku nerespektování § 22 odst. 1 z. č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, narazil přední částí řízeného kamionu do levého boku po hlavní silnici z jeho pravé strany jedoucího osobního automobilu Volkswagen Vento, registrační značky [SPZ], řízeného žalobcem, kdy toto vozidlo bylo nárazem odhozeno směrem doprava do ulice Ericha Roučky, a při uvedené dopravní nehodě utrpěl žalobce krvácení pod mozkovou pavučnici s CT nálezem malého ložiska zhmoždění mozku o průměru 1 cm v levém čelním mozkovém laloku, otřes mozku, zlomeninu horní čelisti a lícní kosti vlevo, zlomeninu „svalového“ výběžku dolní čelisti vlevo, potrhání levého ušního boltce s posunem chrupavek levého zevního zvukovodu, tržně zhmožděnou ránu v oblasti před levým ušním boltcem a tržně zhmožděnou ránu na dolním víčku oka vlevo, což si vyžádalo úvodní hospitalizaci do 25. 10. 2016, následnou hospitalizaci od 21. 2. 2017 do 2. 3. 2017, operační řešení úrazem vzniklého zúžení levého zevního zvukovodu, které jej výrazně omezilo v obvyklém způsobu života v souhrnné délce cca pěti týdnů, kdy se dle soudního znalce z oboru zdravotnictví, odvětví soudního lékařství, jedná o zranění těžké, kdy došlo k přímému ohrožení života žalobce v důsledku poranění důležitého orgánu – mozku. Z jeho odůvodnění mj. vyplývá, že 2) žalovaný se popsaného jednání dopustil v rámci plnění svých pracovních povinností. Za způsobilou škodu objektivně odpovídá jeho zaměstnavatel (tj. 3) žalovaná), přičemž náhrada způsobené škody byla řešena v rámci tzv. povinného pojištění motorového vozidla MAN, kdy 2) žalovaný cestou svého zaměstnavatele (3) žalované) zajistil nahlášení nehody u 1) žalované, která byla ve vztahu k žalobci řešena pod č. [číslo].

13. Z poštovní poukázky vyplývá, že 2) žalovaný poukázal dne 24. 5. 2017 žalobci částku 80.000 Kč.

14. Žalobce dopisem ze dne 21. 7. 2020 vyzval 1) žalovanou ke sdělení stavu šetření této pojistné události s tím, že do září 2019 absolvoval pravidelná vyšetření a jeho zdravotní stav je tak již ustálen. Následně byl žalobce vyzván 1) žalovanou k doložení dokumentů (viz dopis 1) žalované ze dne 24. 7. 2020), čemuž žalobce vyhověl a požadované 1) žalované zaslal dne 13. 8. 2020 (viz dopis žalobce ze dne 13. 8. 2020). Žalobce pak byl dopisem 1) žalované ze dne 18. 8. 2020 zpraven o tom, že za účelem stanovení bolestného byl zadán znalecký posudek. Žalobce na základě znaleckého posudku znalce [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly za jménem] vyzval 1) žalovanou dopisem ze dne 7. 9. 2020 k úhradě žalované částky. Žalovaný 1) žalobci v dopise ze dne 11. 9. 2020 sdělil, že bolestné dle znaleckého posudku je předmětem posouzení. Žalobce následně dopisem ze dne 23. 9. 2020 vyzval 1) žalovanou k úhradě žalované částky do 30. 9. 2020. Tento dopis byl 1) žalované zaslán dne 29. 9. 2020 doporučeně (viz výzva vč. podacího lístku). Dopisy ze dne 10. 11. 2020 zaslanými 2) a 3) žalovanému doporučeně dne 13. 11. 2020 pak žalobce vyzval k úhradě dlužné částky 2) a 3) žalovaného (viz dopisy ze dne 10. 11. 2020 vč. podacích lístků).

15. Ze znaleckého posudku znalce [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly za jménem] ze dne 28. 8. 2020 bylo zjištěno, že znalec za účelem stanovení bolestného zpracoval pro žalobce znalecký posudek. Předmětem posudku bylo stanovení bolestného v souvislosti s dopravní nehodou žalobce ze dne 14. 10. 2016. Žalobce byl v souvislosti s touto nehodou opakovaně hospitalizován a opakovaně operován. Znalec v nálezu I posudku mj. uvedl, že žalobce byl „v ambulantní péči až do 12. 9. 2019, kdy byl jeho zdravotní stav ustálen“. Součástí znaleckého posudku pak byly (dle žalobce) veškeré lékařské zprávy žalobce o průběhu léčby úrazu vzniklého dopravní nehodou. Z jejich obsahu vyplývá, že žalobce byl hospitalizován od 14. 10. 2016 do 25. 10. 2016 a dne 18. 10. 2016 u něj byla provedena operace ucha. Následně se ve dnech 27. 10. 2016, 4. 11. 2016, 25. 11. 2016, 2. 12. 2016, 7. 12. 2017, 20. 1. 2017 podrobil ambulantnímu vyšetření ve Fakultní nemocnici Brno, odd. ORL. Ve dnech 21. 2. 2017 do 2. 3. 2017 byl žalovaný hospitalizován ve Fakultní nemocnici Brno a dne 22. 2. 2017 u něj byla provedena operace ucha. Následně se ve dnech 9. 3. 2017, 30. 3. 2017, 13. 4. 2017, 27. 4. 2017, 11. 5. 2017, 14. 5. 2017, 18. 5. 2017 podrobil kontrole v odborné ambulanci na odd. ORL ve Fakultní nemocnici Brno. Ve dnech 1. 6. 2017 až 9. 6. 2017 byl žalobce hospitalizován a dne 2. 6. 2017 u něj byla provedena operace ucha. Poté se podrobil kontrole ucha ve specializované ambulanci ve dnech 12. 6. 2017, 16. 6. 2017, 20. 6. 2017, 23. 6. 2017, 3. 7. 2017 (již zavedený dilatátor), 11. 7. 2017, 18. 7. 2017, 25. 7. 2017, 27. 7. 2017, 10. 8. 2017, 7. 9. 2017, 16. 10. 2017 (vyjmut dilatátor), 26. 10. 2017, 9. 11. 2017 a 7. 12. 2017. Při těchto kontrolách byl žalobce vždy ošetřujícím lékařem objednán na další kontrolu v intervalu od 1 týdne do max. 1 měsíce. Další kontrolu pak žalobce absolvoval dne 8. 2. 2018 se závěrem další kontroly za tři měsíce. Při další kontrole dne 3. 5. 2018 ošetřující lékař žalobce dospěl k závěru, že zvukovod žalobce je volný, klidným zhojený a doporučil kontrolu za rok event. při obtížích. Poslední kontrolu pak žalobce absolvoval dne 12.9. 2019 se závěrem klidového nálezu ORL s tím, že ke kontrole se má dostavit při obtížích. Znalec v propočtu bolestného zohlednil mj. i celkovou anestezii, které se žalobce podrobil při všech třech operačních výkonech a dospěl k závěru, že žalobci náleží bolestné v celkové výši 138.498,95 Kč.

16. U jednání soudu konaného dne 18. 1. 2023 byl znalec [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly za jménem] vyslechnut. Z jeho výslechu soud zjistil, že tento znalec má specializaci v oboru soudní lékařství a v oblasti odškodňování nemateriální újmy. V dané věci zpracovával znalecký posudek na žádost žalobce, kdy jeho úkolem byl propočet bolestného podle metodiky Nejvyššího soudu. Znalec vypracoval znalecký posudek pouze stran bolestného; uzavřel, že v případě žalobce nedošlo k žádným trvalým následkům. Při zpracování znaleckého posudku vycházel z metodiky Nejvyššího soudu, bodové hodnoty se používají při hodnocení diagnóz, které vyplývají ze zdravotnické dokumentace a tyto jsou uvedeny v závěru jeho posudku v propočtu bolestného. Následně se hodnota takto zjištěných bodů násobí hodnotou jednotlivého bodu, která je proměnlivá podle výše průměrné mzdy. S ohledem na skutečnost, že v případě žalobce se jednalo o léčebné úkony v roce 2016 a v roce 2017, tak znalec rozdělil i hodnocení jednotlivých bodů tak, aby odpovídalo hodnotě bodu v daném roce. Znalec při jeho zpracování vycházel z veškerých lékařských zpráv, které jsou součástí znaleckého posudku a které měl při jeho zpracování k dispozici. Smyslem náhrady za bolest je vedle odškodnění samostatného bolestného stavu odškodnit i míru nepohodlí, stresu a obtíží spojených s utrpěnou zdravotní újmou v rozsahu, v němž tyto zásahy zasahují do osobní a osobnostní sféry poškozeného. Odškodňuje se tzv. bolest v širším slova smyslu. Znalec uvedl, že pokud pro určitý typ poškození výslovná položka v metodice chybí, je nutno vždy pro účely bodového hodnocení použít položku svou povahou a závažností nejvíce blížící se příslušnému poškození. Bolest jako taková může vznikat při samotné škodní události, tak i při léčení, či při odstraňování následků újmy na zdraví. Znalec [tituly před jménem] [jméno FO] se ve svém posudku se znalcem shodl v diagnózách, rozdíl mezi nimi nastal ohledně odškodňování operačních zákroků. Zatímco znalec [jméno FO] je odškodnil, [tituly před jménem] [jméno FO] nikoliv. Závěrem všech seminářů a konferencí, kterých se znalec pravidelně účastní, je, že se musí jednoznačně odškodňovat i léčebné metody zatěžující pacienta (např. operace), uvažuje se i o odškodňování dalších léčebných pro pacienta zatěžujících metod jako např. zavedení močového katetru či nasogastrické sondy. Znalec je součástí skupiny, která aktuálně vymýšlí položky jednoznačně stanovující jejich bodové ohodnocení. Prozatím nic takového neexistuje, a proto se tyto léčebné metody odškodňují tak, jako je odškodňuje znalec. S tímto postupem souhlasí všichni účastníci konferencí. Znalec [tituly před jménem] [jméno FO] se jich neúčastní, jeho závěry v tomto směru jdou napříč závěrům znalců z celé republiky. Ustálení zdravotního stavu není pro hodnocení bolestného podstatné. Musí se ale na základě něčeho stanovit – někdy je to od ukončení léčby, někdy je to v době, kdy se již pro pacienta nic nemění. V případě žalobce znalec při jeho stanovení vycházel z poslední lékařské zprávy, kterou měl k dispozici, tj. ze dne 12. 9. 2019. Pro stanovení okamžiku ustálení zdravotního stavu je podstatný jak objektivní názor lékaře, tak i subjektivní názor pacienta – pacient může subjektivně pociťovat bolesti, ale léčba je již ukončena, neboť lékař mu nemá, jak pomoci. Znalec [tituly před jménem] [jméno FO] napadá metodiku stanovování bolestného, zpracovává znalecké posudky rozdílně od všech ostatních znalců napříč republikou a vypracovává posudky skoro vždy po pojišťovny. Hodnotit v rámci bolestného je možné jednotlivé diagnózy a následně i léčebné zákroky; pacient může mít i nadále subjektivní potíže, s kterými se ambulantně léčí dlouhou dobu, ale pro stanovení bolestného již dále není co hodnotit. Pro vypracování znaleckého posudku týkajícího se bolestného znalec nepotřebuje kontakt s poškozeným.

17. Ze znaleckého posudku znalce [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly za jménem], [tituly za jménem], [tituly za jménem] ze dne 6. 10. 2020 soud zjistil a vzal za prokázané následující. Úkolem znalce bylo stanovení bolestného za zdravotní následky úrazu žalobce utrpěného v souvislosti s předmětnou dopravní nehodou, vyjádřit se ke znaleckému posudku znalce [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly za jménem] a stanovit, kdy došlo k takovému ustálení zdravotního stavu žalobce po úraze, který by umožnil stanovit bolestné. Znalec měl pro účely zpracování znaleckého posudku k dispozici 101 stran podkladů, posledním z nich byl znalecký posudek [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly za jménem] Znalec se k posudku znalce [právnická osoba], [tituly za jménem] vyjádřil tak, že anestezii není možné zohledňovat v bodovém ohodnocení bolestného stejně jako otřes mozku, neboť tato s ním nemá z hlediska příčin vzniku, projevů nebo bolesti nic společného. Celkovou anestézii lze spíše přirovnat k farmakologicky navozenému spánku, který se nezohledňuje. Celková narkóza eliminuje bolest při operaci, v souvislosti s čímž byly otevírány úvahy, zdali by se při její aplikaci neměly redukovat hodnoty přiznávané za operační poranění. Bolest utrpěná např. při úrazu žaludku (např. bodnutím) je jistě nesrovnatelně větší než bolest vytrpěná při operaci žaludku v celkové anestezii. Není logické, aby oba stavy byly ohodnoceny totožným způsobem, a ještě méně logické je, aby za operaci žaludku v celkové anestezii bylo přiznáno vyšší odškodnění za bolest, než kdyby se operace prováděla bez narkózy. Člověk operovaný bez narkózy by dostal nižší odškodnění za bolest než ten, který by byl v celkové anestezii, přičemž ten bez narkózy by jistě vytrpěl větší bolest a měl by tak dostat vyšší odškodnění. Takový přístup je v rozporu s ústavním principem proporcionality. Otřes mozku a celková anestezie jsou rozdílné stavy, analogie není na místě. Rizika anestezie by se měla zohledňovat jen v případě, že nastanou, nikoliv, že hypoteticky existují. Položku S0600 ve znaleckém posudku znalce [jméno FO], [tituly za jménem] tak akceptovat nelze. Stejně jako položku T170 a T173. Nasotracheální intubace není úrazovým proniknutím cizího tělesa do nosní dutiny a průdušnice, v čemž je problém, neboť obě tyto položky jsou určeny ke zohlednění úrazem navozených stavů. Intubace v celkové anestezii nemá nic společného s úrazem. Znalec si nemyslí, že by pacienti při a po intubaci pociťovali bolest, a i kdyby, nejde o bolest totožnou jako v případě úrazu. Pokud by se v případě intubace připustila přítomnost cizího tělesa v nosní dutině a v průdušnici, bylo by nutné také přijmout cizí těleso v hltanu a hrtanu. K takovému bodovému ohodnocení znalec [jméno FO], [tituly za jménem] nepřistoupil, což signalizuje, že jeho přístup nemůže být správný. Podle zkušeností znalce naprostá většina znalců postupuje v tomto případě rozdílně od [jméno FO], [tituly za jménem] a v bodovém ohodnocení intubaci jako cizí těleso nezohledňují. Následně znalec provedl bodové ohodnocení bolestného za rok 2016 a za rok 2017 a dospěl k závěru, že žalobci za celkem [hodnota] a 14 bodů náleží bolestné ve výši 93.056 Kč. Poslední bodovanou položkou je pak operace ze dne 2. 6. 2017 s tím, že u poraněného nastává bolest nejen v den úrazu, ale i později např. při operacích nebo v souvislosti s komplikacemi léčby. Je obvyklé stanovovat za takové vícečetné bolesti nastalé v různých dnech jedno bodové ohodnocení bolestného, a to se stanovuje až po vytrpění poslední zohledňované bolesti v době, kdy už lze očekávat, že žádná další významná bolest s úrazem nenastane. V zásadě nic nebrání tomu, aby odškodnění bylo vyplaceno poté, kdy bolest nastala a z tohoto pohledu by bylo možné stanovit bodové ohodnocení hned poté, co události nastaly. Alternativou by bylo stanovit bodové ohodnocení bolestného až poté, kdy byla léčba zdravotních následků úrazu ukončena. Za takové datum lze v dané věci považovat den, kdy od poslední operace žalobce uplynula doba jednoho měsíce a bylo už zřejmé, že nedošlo k posudkově závažným pooperačním komplikacím, což je den 2. 7. 2017.

18. Z výslechu znalce [tituly před jménem] [jméno FO] realizovaného dne 29. 3. 2023 prostřednictvím videokonference soud zjistil, že jeho specializací je mj. stanovaní nemateriální újmy na zdraví. V dané věci měl stanovit bodové ohodnocení za úraz žalobce ze dne 14. 10. 2016, otázkou ztížení společenského uplatnění žalobce se znalec nezabýval. Znalec při svém výslechu odkázal na závěry znaleckého posudku a setrval na nich. V případě žalobce by bolestné mohlo být stanoveno poprvé měsíc po jeho poslední operaci, která u něj byla prováděna pro následky úrazu, když už bylo jasné, že nedošlo k pooperačním komplikacím. Při zpracování posudku vycházel z dokumentace v rozsahu 101 stran A4 formátu a ze zdravotní dokumentace žalobce; soupis dokumentů z úsporných důvodů neprováděl. Znalec [jméno FO], [tituly za jménem] zahrnul do bodového ohodnocení bolestného položky, které nemohou být akceptovány. Týká se to hodnocení anestezie. Ta by ohodnocena být neměla, neboť jde o zákrok snižující bolest. Někteří znalci anestezii ohodnocují, jiní redukují a někteří s ní vůbec nekalkulují. Znalec sám ji vůbec nezohlednil. Opírá se ve svém závěru mj. i o výklad Ústavy. Metodika zohledňuje úrazem navozené stavy, nezohledňuje primárně zdravotnické zákroky. Hodnoty přiřazené [jméno FO], [tituly za jménem] ke zdravotnickým zákrokům neodpovídají úrazem navozenému stavu. Uvedení pacienta do celkové anestézie není otřesem mozku. Znalci proto přistupují k redukci, někteří o polovinu, někteří dokonce o dvě třetiny. Zavedení kanyly není úrazem cévy. Pokud by se mělo uvažovat o zohledňování zákroků v bodovém hodnocení bolestného, mělo by to být významně redukováno proti bodovým hodnotám odpovídajícím úrazem navozeného stavu. Zákroky jsou prováděny za účelem zmírnění bolesti, nedává smysl přidávat bodové hodnocení za bolest při jejím zmírňování. Není správné, aby člověk dostal více bodů např. za operaci břicha prováděnou v celkové narkóze než ten, který bude operován bez ní. Pokud by se narkóza zohledňovala, měla by se bodová hodnota za operaci redukovat tak, aby bodová hodnota u narkotizovaného pacienta nebyla vyšší než u nenarkotizovaného. Každý si vybere, zdali chce udělat operaci bez narkózy nebo s narkózou; větší bolestí trpí ten bez ní a bylo by v rozporu s ústavním principem proporcionality, aby ten, komu je narkózou bolest odstraněna, dostal více než ten bez ní. Nemůžeme dát větší bolestné za znecitlivění a zmírnění bolesti než člověku bez ní s vyšší bolestivostí. Správné ale není ani to, že by dostali oba stejně. Větší bodové ohodnocení bolesti by měl dostat pacient bez anestezie, a ne ten s ní. Takový přístup je chybný. Do doby, než bude vymyšlen způsob redukce bodů za zákroky prováděné v anestezii, není možné anestezii při bolestném zohledňovat, neboť by to bylo v rozporu s Ústavou. Větší utrpení podstoupí pacient bez narkózy a nejde tak přidat více pacientovi narkotizovanému. Z toho důvodu není na místě zohledňovat úkony sloužící ke zmírnění bolesti. Je absurdní, pokud pacient dostane za operaci 5 bodů a za anestezii 130 bodů, takové paradoxy nelze v posudkové praxi tolerovat. Ostatní závěry znalce [jméno FO], [tituly za jménem] jsou akceptovatelné a znalec se s nimi ztotožnil. Hlavním efektem anestezie je to, aby pacient nevnímal strašlivou bolest, která sama o sobě může být příčinou tzv. šokového stavu, který může vést ke smrti. Současně má vést ke znehybnění pacienta a umožnit a usnadnit provedení operačního zákroku. Z hlediska vytrpěné bolesti je úplně něco jiného bolest spojená s operací a s úrazem – je diametrálně odlišné, pokud se např. za optimálních podmínek provede amputace ruky, než pokud je někomu useknuta sekerou. Při amputaci pacient nic nepociťuje, probudí se bez končetiny, což je z hlediska bolesti a ovlivnění jeho organismu naprosto odlišné od stavu, když mu končetinu někdo utrhne či mu ji amputuje tramvaj. Metodika nezohledňuje subjektivní prožívání bolesti pacientem. Znalec byl poučen právníkem, že pokud by se lidem, kteří utrpěli větší bolest dávalo méně než lidem, kteří ji utrpěli menší, bylo by to v rozporu s principem proporcionality. Pro stanovení bolestného je většina informací obsažených v lékařských zprávách nepodstatná. Znalec nepovažoval za smysluplné vypisovat veškerou dokumentaci, ze které při zpracování posudku vycházel, je tam uvedeno pouze to podstatné. Znalec, i pokud by věděl, kolik pro 1) žalovanou zpracoval v roce 2022 posudků, by to neuvedl, neboť k tomu nemá svolení a současně to nevypovídá ničeho o jeho podjatosti apod. Znalec nebyl nikdy v žádném pracovněprávním vztahu s 1) žalovanou. Znalec neuváděl v posudku ustálení zdravotního stavu žalobce, neboť z medicínského hlediska zdravotní stav nikoho není nikdy ustálený. Pokud pak znalec uvedl, že stanovit bolestné bylo v případě žalobce možné měsíc po poslední operaci, bylo to proto, že v té době již bylo zřejmé, že nedojde k pooperačním komplikacím. Bodové hodnocení provedené po zákroku může být stejné jako za měsíc či dva, neboť se neví, zdali ke komplikacím dojde či nikoliv. Zde stanovil dobu jednoho měsíce, aby žalobce nepoškodil. Léčba, pokud nevede k navýšení bodového ohodnocení, se nezohledňuje. V průběhu léčby se tato informace neví, ale zpětně ano a není tak nutné čekat se stanovením bolestného. Pacient může pociťovat bolest i do konce života, popř. má následky, to se potom zohledňuje při ztížení společenského uplatnění; někdo si na bolest zvykne, jiný jí bude pociťovat stále. Bodové hodnoty uvedené znalcem [jméno FO], [tituly za jménem] pod položkami S0600, P170 a T 173 odpovídají stavům navozeným úrazem a snad i té položce, ale ne realitě.

19. Z výpovědi žalobce soud zjistil, že žalobce byl dne 14. 10. 2016 účastníkem dopravní nehody a do 25. 10. 2016 byl hospitalizován a byla mu operována levá část hlavy. V prosinci 2016 mu zarostl zvukovod. V té době byl studentem vysoké školy a ve zkouškovém období neslyšel na jednu stranu. V únoru 2017 byl znovu operován a následně docházel každý týden na kontroly. Z důvodu opakovaného zužování zvukovodu mu do něj byl následně aplikován dilatátor, který mu ale vypadl a zvukovod mu opět v době zkouškového období znovu zarostl a žalobce opět neslyšel. Následně se v červnu 2017 podrobil další operaci a chodil co týden na kontroly, byl mu vyroben nový dilatátor a ten si mohl vyjmout až dne 16. 10. 2017, což bylo rok po nehodě. Žalobce žil s nejistotou, že mu zvukovod opět zaroste. „Vydechl si“ až po kontrole dne 3. 5. 2018, kdy mu lékař řekl, že se na další kontrolu má dostavit až za rok, poslední kontrolu pak absolvoval na podzim 2019.

20. Soud zamítl návrh žalobce na zpracování revizního znaleckého posudku, neboť to považoval za nadbytečné, když vyšel z důvodů uvedených níže ze závěrů znaleckého posudku znalce [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly za jménem]

21. Dle § 2894 odst. 1 občanského zákoníku povinnost nahradit jinému újmu zahrnuje vždy povinnost k náhradě újmy na jmění (škody).

22. Dle § 2895 občanského zákoníku škůdce je povinen nahradit škodu bez ohledu na své zavinění v případech stanovených zvlášť zákonem.

23. Dle § 2927 odst. 1 občanského zákoníku kdo provozuje dopravu, nahradí škodu vyvolanou zvláštní povahou tohoto provozu.

24. Dle § 2951 odst. 1 občanského zákoníku škoda se nahrazuje uvedením do předešlého stavu. Není-li to dobře možné, anebo žádá-li to poškozený, hradí se škoda v penězích. Dle odst. 2 se nemajetková újma odčiní přiměřeným zadostiučiněním. Zadostiučinění musí být poskytnuto v penězích, nezajistí-li jeho jiný způsob skutečné a dostatečně účinné odčinění způsobené újmy.

25. Dle § 2958 občanského zákoníku při ublížení na zdraví odčiní škůdce újmu poškozeného peněžitou náhradou, vyvažující plně vytrpěné bolesti a další nemajetkové újmy; vznikla-li poškozením zdraví překážka lepší budoucnosti poškozeného, nahradí mu škůdce i ztížení společenského uplatnění. Nelze-li výši náhrady takto určit, stanoví se podle zásad slušnosti.

26. Dle § 609 občanského zákoníku nebylo-li právo vykonáno v promlčecí lhůtě, promlčí se a dlužník není povinen plnit.

27. Dle § 610 odst. 1 občanského zákoníku k promlčení soud přihlédne, jen namítne-li dlužník, že je právo promlčeno.

28. Dle § 619 odst. 1 občanského zákoníku jedná-li se o právo vymahatelné u orgánu veřejné moci, počne promlčecí lhůta běžet ode dne, kdy právo mohlo být uplatněno poprvé. Dle odst. 2 právo může být uplatněno poprvé, pokud se oprávněná osoba dozvěděla o okolnostech rozhodných pro počátek běhu promlčecí lhůty, anebo kdy se o nich dozvědět měla a mohla.

29. Dle § 620 odst. 1 občanského zákoníku okolnosti rozhodné pro počátek běhu promlčecí lhůty u práva na náhradu škody zahrnují vědomost o škodě a osobě povinné k její náhradě. To platí obdobně i pro odčinění újmy.

30. Dle § 626 občanského zákoníku u práva na pojistné plnění počne promlčecí lhůta běžet za jeden rok od pojistné události. To platí i v případě, kdy poškozenému vzniklo přímé právo na pojistné plnění vůči pojistiteli, nebo v případě, kdy pojištěný uplatňuje vůči pojistiteli úhradu toho, co poškozenému poskytl při plnění povinnosti nahradit škodu nebo jinou újmu.

31. Dle § 629 odst. 1 občanského zákoníku promlčecí lhůta trvá tři roky.

32. Dle § 635 odst. 2 občanského zákoníku se právo na pojistné plnění z pojištění odpovědnosti promlčí nejpozději promlčením práva na náhradu škody nebo újmy, na kterou se pojištění vztahuje.

33. Dle § 167 občanského zákoníku právnickou osobu zavazuje protiprávní čin, kterého se při plnění svých úkolů dopustil člen voleného orgánu, zaměstnanec nebo jiný její zástupce vůči třetí osobě.

34. Dle § 2914 občanského zákoníku kdo při své činnosti použije zmocněnce, zaměstnance nebo jiného pomocníka, nahradí škodu jím způsobenou stejně, jako by ji způsobil sám. Zavázal-li se však někdo při plnění jiné osoby provést určitou činnost samostatně, nepovažuje se za pomocníka; pokud ho však tato jiná osoba nepečlivě vybrala nebo na něho nedostatečně dohlížela, ručí za splnění jeho povinnosti k náhradě škody.

35. Dle § 6 odst. 1 z. č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla, pojištění odpovědnosti se vztahuje na každou osobu, která je povinna nahradit újmu způsobenou provozem vozidla uvedeného v pojistné smlouvě. Dle odst. 2 nestanoví-li tento zákon jinak, má pojištěný právo, aby pojistitel za něj uhradil v rozsahu a ve výši podle občanského zákoníku poškozenému a) způsobenou újmu vzniklou ublížením na zdraví nebo usmrcením, b) účelně vynaložené náklady spojené s péčí o zdraví zraněného zvířete a způsobenou škodu vzniklou poškozením, zničením nebo ztrátou věci, jakož i škodu vzniklou odcizením věci, pozbyla-li fyzická osoba schopnost ji opatrovat, c) ušlý zisk, d) účelně vynaložené náklady spojené s právním zastoupením při uplatňování nároků podle písmen a) až c); v souvislosti se škodou podle písmene b) nebo c) však jen v případě marného uplynutí lhůty podle § 9 odst. 3 nebo neoprávněného odmítnutí anebo neoprávněného krácení pojistného plnění pojistitelem, pokud poškozený svůj nárok uplatnil a prokázal a pokud ke škodné události, ze které tato újma vznikla a kterou je pojištěný povinen nahradit, došlo v době trvání pojištění odpovědnosti, s výjimkou doby jeho přerušení.

36. Dle § 9 odst. 1 tohoto zákona má poškozený má právo uplatnit svůj nárok na plnění podle § 6 u příslušného pojistitele nebo u Kanceláře, jedná-li se o nárok na plnění z garančního fondu podle § 24.

37. Soud po podřazení zjištěného skutkového stavu pod shora citovaná zákonná ustanovení dospěl k závěru, že žaloba je důvodná ve vztahu mezi žalobcem a 1) a 3) žalovanou a nedůvodná ve vztahu mezi žalobcem a 2) žalovaným.

38. Z provedeného dokazování (a mezi stranami to bylo de facto nesporné) vyplynulo, že žalobce byl dne 14. 10. 2016 účastníkem dopravní nehody způsobené 2) žalovaným při výkonu pracovní činnosti, v důsledku, které utrpěl vážná zranění popsaná detailně v usnesení o podmíněném zastavení trestního stíhání 2) žalovaného. Nebylo tak sporu o tom o tom, že dne 14. 10. 2016 došlo ke škodě na zdraví žalobce a že se tak stalo v příčinné souvislosti s dopravní nehodou zaviněnou 2) žalovaným. Spor mezi stranami vznikl o tom, zdali nárok v žalobě uplatněný je promlčený či nikoliv, neboť žalovaní vznesli námitku jeho promlčení, popř. zdali je důvodný, event. v jaké výši.

39. Soud se tedy primárně s ohledem na procesní obranu žalovaných zabýval námitkou promlčení a následně až důvodností a výší nároku žalobce. V případě, byl – li by totiž nárok žalobce promlčený, nebylo by nutné se dále žalobcovým nárokem zabývat.

40. Předmětem sporu byla náhrada škody na zdraví, a to konkrétně bolestné. Soud s ohledem na okamžik vzniku škody věc posuzoval dle z. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku. Ten problematiku bolestného upravuje v ustanovení § 2958 a zrušil do doby jeho účinnosti platnou vyhl. č. 440/2001 Sb. a dosavadní způsob odškodňování újmy na zdraví. Nová zákonná úprava byla následně rozvedena metodikou Nejvyššího soudu.

41. Smyslem tohoto podpůrného materiálu je zajištění zachování proporcí v odškodňování jednotlivých typů újem alespoň v rámci náhrady za bolest a za ztížení společenského uplatnění. Tato metodika pro účely odškodnění bolesti využívá dosavadní etiologicky pojatý systém plynoucí z již zrušené vyhl. č. 440/2001 Sb., zejména pro podrobně rozpracovanou klasifikaci bolestivých stavů podle postižení jednotlivých orgánů či částí těla a vyjadřující míru bolesti jako tělesného a duševního strádání v souvislosti se zásahy do zdraví. Smyslem náhrady za bolest je odškodnit nikoliv jen čistě samotný bolestivý stav, nýbrž i diskomfort, stres či obtíže spojené s utrpěnou zdravotní újmou, a to v rozsahu, v němž tyto zásahy do osobnostní sféry poškozeného z povahy věci souvisí s bolestí doprovázející stavy popsané v jednotlivých položkách. Byla revidována příloha zrušené vyhlášky a byl stanoven nový přehled bolesti, který nastavuje nově definované proporce mezi jednotlivými bolestivými stavy. Skládá se z jednotlivých položek, jimž jsou přiřazeny bodové hodnoty vyjadřující poměr mezi jednotlivými položkami. Pro určení výše náhrady je třeba výsledný bodový součet vynásobit částkou odpovídající hodnotě jednoho bodu, jejíž výši se doporučuje odvozovat od jednoho procenta hrubé měsíční nominální mzdy na přepočtené počty zaměstnanců v národním hospodářství za rok předcházející roku, v němž vznikl nárok/vznikla bolest (tento statistický údaj je zjistitelný například na webových stránkách Českého statistického úřadu; za rok 2016 činila 264,67 Kč a pro rok pak 275,89 Kč). Vznik bolesti se váže k akutní fázi bolestivého stavu s tím, že výši nároku lze vyčíslit až v době stabilizace bolesti. Bolest může vznikat jak při samotné škodní události, tak při léčení či odstraňování následků újmy na zdraví. Hodnotit se má každý bolestivý stav samostatně, příp. další operace či jiné obdobné invazivní zákroky se hodnotí samostatně podle položek, které odpovídají charakteru zásahu při prováděném výkonu. Pro zjištění výsledné hodnoty se sčítají body z jednotlivých bolestivých stavů a v jejich rámci i z jednotlivých položek. I tato metoda stanovení výše náhrady není úplná, pamatující na všechny situace, což vyvolává potřebu revize bodových hodnot např. doplněním dalších položek soudní praxí, není-li použitelná položka jiná, a to s přihlédnutím k doporučujícímu charakteru metodiky. Právě např. ve vztahu k léčebným zákrokům (katetrizace, kanylace, intubace či punkce) je zde prostor pro její úpravu či doplnění, neboť právě ve vztahu k nim je přiléhavá úvaha, zda jim pro jejich invazivnost a nepříjemnost nepřiznat samostatnou položku. K vypracování takového znaleckého posudku jsou pak kompetentní znalci se specializací „stanovení nemateriální újmy na zdraví“.

42. V ustanovení § 2958 občanského zákoníku definice bolestného obsažena není, je třeba vyjít z judikatury a doktríny. Smyslem náhrady za bolest je odškodnit nejen utrpení tělesného a duševního rázu, nýbrž i některé související průvodní stavy, jako je diskomfort, stres či obtíže spojené s utrpěnou zdravotní újmou, a to v rozsahu, v němž tyto zásahy do osobnostní sféry poškozeného z povahy věci souvisí s bolestí obvykle doprovázející stavy popsané v jednotlivých položkách bolestného (tzv. bolest v širším smyslu). Překračují-li ovšem další potíže obvyklou zátěž poškozeného při podrobení se omezením plynoucím z léčby, bude namístě je již řadit pod jinou nemajetkovou újmu. Není-li pak bolest možno léčbou odstranit, stane se chronickou (trvalou), a tehdy se již neodškodňují opakovaně její jednotlivé ataky, nýbrž se taková bolest jako trvalý následek omezující poškozeného v zapojení do společenského života zohledňuje v rámci náhrady za ztížení společenského uplatnění.

43. Dle usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. 11. 2017, sp. zn. 25 Cdo 2245/2017, nárok na náhradu nemajetkové újmy na zdraví dle § 2958 tvoří jednotlivé, dílčí, samostatné nároky na náhradu za bolest, ztížení společenského uplatnění a další nemajetkovou újmu, jež samostatně vznikají i zanikají, a tedy se i samostatně promlčují. Nárokem na odškodnění bolesti se rozumí odškodnění bolesti v tzv. širším smyslu, tedy jak bolesti fyzické, tak i duševního strádání; běžné obtíže spojené s ublížením na zdraví určitého typu jsou zahrnuty již v ohodnocení bolesti. Další nemajetkové újmy při ublížení na zdraví ve smyslu § 2958 jsou spojeny se zásahem do zdraví, který nespočívá v přechodné bolesti ani ve fyzické či psychické újmě dlouhodobého (trvalého) charakteru, nýbrž jde o specifické okolnosti vymykající se obvyklému průběhu léčby a stabilizace zdravotního stavu, které nenastávají pravidelně, ale zvyšují intenzitu utrpěné újmy na zdraví nad obvyklou míru.

44. Podle § 620 odst. 1 občanského zákoníku okolnosti rozhodné pro počátek běhu promlčecí lhůty u práva na náhradu škody zahrnují vědomost o škodě a o osobě povinné k její náhradě (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 11. 2019, sp. zn. 25 Cdo 1976/2019). To platí obdobně i pro odčinění újmy. Škodou se rozumí újma na penězi vyčíslitelné majetkové hodnotě. Škoda se hradí v penězích, a to i ta, která jako v případě škody na zdraví nemá prvotně majetkový charakter. V případě mj. práva na zdraví, život se promlčují jen práva na finanční odčinění újmy způsobené na tomto právu, jejich samotný nemajetkový základ se nepromlčuje. K nároku na náhradu škody je třeba kumulativní splnění několika podmínek. Škodní událost pak zahrnuje buď protiprávní jednání či jinou událost vedoucí ke vzniku škody a vznik škody samotné. Tříletá subjektivní promlčecí lhůta u nároku na náhradu škody běží ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o výši škody a o osobě škůdce. Pro její počátek stačí, že poškozený si může na základě dostupných informací učinit úsudek o tom, jaká konkrétní škoda vznikla a kdo je škůdcem. Ve výjimečných případech nelze výši reálné škody určit s obvyklou přesností či vůbec a je zde na místě vycházet z předpokladu, že tato nespecifikovatelná škoda se promlčuje ode dne, kdy poškozený získá vědomost o povaze škody a o jejích následcích (viz rozsudek Nejvyššího soudu ve věci sp. zn. 25 Cdo 1654/2019). U náhrady škody na zdraví se každý z nároků promlčuje samostatně a může se odvíjet od různých počátků promlčecí lhůty. U bolestného je obecně z hlediska počátku běhu subjektivní promlčecí doby významný okamžik vzniku odškodňované bolesti. V dané věci lze uzavřít, že žalobce se o osobě škůdce dozvěděl nejpozději z usnesení Městského státního zastupitelství ze dne 30. 5. 2017.

45. Podle § 626 občanského zákoníku u práva na pojistné plnění počne promlčecí lhůta běžet za jeden rok od pojistné události. Specifický počátek běhu lhůty pak vyplývá ze skutečnosti, že pojišťovna po vzniku pojistné události provádí šetření a teprve po jeho ukončení se pojistné plnění stává zřejmé a splatné. Lhůta začne tedy běžet rok od pojistné události, pokud pojišťovna ukončí své šetření a sdělí pojištěnému výsledek. Není-li včas ukončeno, plyne promlčecí doba až od ukončeného šetření. Tato objektivní promlčecí lhůta začíná běžet bez ohledu na vědomost oprávněné osoby o újmě a o škůdci. Její konec pak nastává nejpozději promlčením práva na náhradu škody nebo újmy, na kterou se pojištění vztahuje, tj. uplynutím subjektivní či objektivní promlčecí lhůty k uplatnění takového práva (viz § 635 odst. 2 občanského zákoníku, jehož účelem je sjednocení konce promlčecí lhůty). Tříletá promlčecí lhůta pro uplatnění práva na pojistné neuběhne dříve než tři roky + jeden rok od pojistné události.

46. Soud v dané věci uzavřel, že nárok žalobce promlčen není.

47. Občanský zákoník vychází při stanovení počátku běhu promlčecí lhůty od okamžiku, kdy se poškozený dozvěděl o škodě a kdo za ni zodpovídá. Byť jde v případě této vědomosti o subjektivní kategorii, vychází z objektivního stavu – zde ze zdravotního stavu žalobce, který musí být natolik neměnný, aby bylo možno hovořit o vědomosti o škodě. Po žalobci coby laikovi, který se v důsledku nehody podrobil třem operacím a opakovaným hospitalizacím a ambulantním kontrolám, nelze požadovat relevantní posouzení jeho zdravotního stavu a zkoumání jeho ustálení, nota bene ještě v průběhu léčení následků úrazu. Toto po něm nelze ani spravedlivě požadovat, zvlášť neshodnou-li se na tom ani znalci. Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 27. 2. 2019, sp. z.n IV. ÚS 774/2018, uzavřel, že ve sporech o náhradu škody na zdraví platí, že se má v pochybnostech postupovat ve prospěch poškozeného pacienta. Obecně je tak možné uzavřít, že základním předpokladem pro stanovení počátku promlčecí lhůty v medicínských sporech bude stanovení okamžiku ustálení zdravotního stavu pacienta. Pacient se v průběhu léčby upíná k naději, že se jeho stav zlepší a nelze po něm žádat, aby ještě v průběhu neukončené léčby průběžně vyhodnocoval, zda je jeho stav ustálen. „Vědomost o svém zdravotním stavu může mít pacient teprve tehdy, kdyby byl jeho léčebný proces definitivně ukončen, nebo tehdy, kdyby se na ustálení zdravotního stavu jednoznačně shodli lékaři a v tomto ohledu předali pacientovi jasnou zprávu“.

48. Z lékařských zpráv žalobce obsažených ve znaleckém posudku [jméno FO], [tituly za jménem] vyplývá, že žalobce v důsledku úrazu utrpěného při předmětné dopravní nehodě byl opakovaně operován, hospitalizován a mezi jednotlivými operacemi a hospitalizacemi byl až do září 2019 v péči ambulantního lékaře specialisty. Z jednotlivých lékařských zpráv vyplývá, že žalobce byl po celou dobu léčení od října 2016 až do května 2018 podrobován opakovaným kontrolám, ke kterým byl zván v intervalu od cca 1 týdne do cca 1 měsíce (až do února 2018) s tím, že až v květnu 2018 mu bylo sděleno, že jeho levý zvukovod je zhojený a má se dostavit ke kontrole až po roce, příp. při obtížích (viz lékařské zprávy a výslech žalobce). Následné dvě operace žalobce (zavedení dilatátoru) a jeho ambulantní léčení má příčinu ve vytrpěném úrazu, neboť jimi byl odstraňován a léčen stav vzniklý předmětným úrazem. Jednalo se tak o proces léčby tohoto úrazu.

49. Z uvedeného má soud za to, že až v květnu 2018 byl léčebný proces žalobce ukončen a lékaři se na ustálení jeho zdravotního stavu shodli a podali mu v tomto směru relevantní informaci a žalobce až k tomuto datu získal vědomost o újmě (viz obsah lékařské zprávy ze dne 3. 5. 2018). Počátek běhu promlčecí lhůty je tak třeba vztahovat k tomuto dni, ve kterém došlo ke stabilizaci zdravotního stavu do té míry, že bylo možné prvně hodnotit výši jednotlivých nároků, neboť byla definitivně ukončena léčebná péče a současně se na ustálení zdravotního stavu jednoznačně shodli lékaři a podali o tom pacientovi srozumitelnou informaci (viz předmětná lékařská zpráva a dále viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 1. 2008, sp. zn. 25 Cdo 676/2007 či jeho usnesení ze dne 10. 10. 2017, sp. zn. 25 Cdo 3936/2017 a ze dne 13. 10. 2020, sp. zn. 25 Cdo 2566/2020). Oba soudem slyšení znalci, ačkoliv oba s ustálením zdravotního stavu žalobce ve svých posudcích kalkulovali, se na přesném datu jeho ustálení u žalobce neshodli a současně při svém výslechu uvedli, že je to pro stanovení bolestného nepodstatné. Znalec [jméno FO], [tituly za jménem] uvedl, že k jeho ustálení došlo ke dni 12. 9. 2019, kdy stran tohoto zjištění vycházel z poslední lékařské zprávy. Doc. [jméno FO] zase uzavřel, že bolestné žalobce mohlo být poprvé stanoveno až dne 2. 7. 2017, tedy měsíc po poslední operaci žalobce s tím, že v té době již byly vyloučeny případné pooperační komplikace. Soud stran tohoto svého výše prezentovaného závěru vycházel z citované judikatury a z obsahu lékařských zpráv a z výpovědi žalobce, který uvedl, že poprvé si stran svého zdraví „vydechl“ právě v květnu 2018, a to s přihlédnutím k závěru jeho ošetřujícího lékaře prezentovaného v lékařské zprávě z tohoto období.

50. Pakliže tedy k nehodě došlo dne 14. 10. 2016, žaloba byla podána dne 12. 10. 2020 a k ustálení zdravotního stavu žalobce došlo nejdříve v květnu 2018 a od tohoto data (tj. 4. 5. 2018), počala běžet subjektivní promlčecí lhůta a současně objektivní promlčecí lhůta dle § 626 občanského zákoníku počala běžet dne 15. 10. 2017, byla žaloba podána v rámci běhu obou těchto promlčecích lhůt a nedošlo tak k promlčení nároku žalobce.

51. Soud se tak s ohledem na tento svůj závěr zabýval dále nárokem žalobce co do důvodu a výše.

52. Účastníci soudu předložili dva jimi zadané znalecké posudky. Oba byly zpracovány kompetentními znalci s příslušnou specializací a oba obsahovaly náležitosti uvedené v § 127a o.s.ř., a proto s nimi soud dále nakládal jako se znaleckými posudky zadanými soudem. Soud následně provedl výslech obou znalců, a i jejich nepřímou konfrontaci v tom směru, že oběma znalcům umožnil seznámit se před jejich výslechem se závěry druhého znalce a umožnil jim se k posudku druhého znalce vyjádřit. Znalci se při jejich zpracování shodli v použité metodice, ve výčtu jednotlivých položek bolestného a v jejich bodovém ohodnocení. Neshodli se ale v otázce, zdali a popř. jak konkrétně odškodňovat lékařský zákrok v podobě celkové anestezie provedené opakovaně u žalobce. Zatímco znalec [jméno FO], [tituly za jménem] celkovou anestezii do hodnocení bolestného zahrnul s odůvodněním, že analogicky použil položky této nejbližší s tím, že je na takovém postupu shoda napříč odbornou veřejností, znalec [tituly před jménem] [jméno FO] v tomto směru uzavřel, že celkovou anestezii v rámci bodového ohodnocení bolestného zohledňovat nelze, neboť je to stav odlišný od stavu úrazového, na který metodika pamatuje, nadto je nespravedlivé a neproporcionální, aby pacient, kterému je bolest zmírňována celkovou anestezií získal více než ten, který by operaci absolvoval bez ní. Z výslechu obou znalců vyplynulo, že předmětná metodika s odškodňováním těchto léčebných zákroků nepočítá a neexistuje jednotný přístup znalců k této problematice. Zatímco znalec [jméno FO], [tituly za jménem] uvedl, že se běžně postupuje tak, jak postupoval on, [tituly před jménem] [jméno FO] uvedl, že část znalců tyto zákroky do bolestného zahrnuje, část nikoliv a někteří přistupují k redukci jejich bodového hodnocení, a to v různé výši.

53. Soud poté, co oba znalce vyslechl, vyšel ze závěrů znalce [jméno FO], [tituly za jménem], neboť dospěl k závěru, že tento znalec svým výslechem obhájil závěry svého znaleckého posudku a náležitě vysvětlil svůj postup a důvody pro jeho aplikaci. Nadto se soudu (byť není znalcem) jeví tento přístup jako racionální a použití analogie jako možné a přiléhavé. V dané věci bylo s ohledem na závažnost žalobcova úrazu nepochybné, že žalobce musel podstoupit předmětné operace k odstranění následků vytrpěného úrazu. Operace byly u žalobce provedeny v celkové anestezii. Žalobce dle soudu zcela jistě v jejich případě nedostal ze strany zdravotnického zařízení na výběr, zdali je podstoupí v anestezii, či nikoliv, popř. o jakou anestezii se bude jednat. Celková anestezie pak dle znalce [tituly před jménem] [jméno FO] slouží nejenom k odstranění bolesti, ale i k imobilizaci pacienta a k usnadnění provedení operace. Dle soudu je nemyslitelné provádět operace, které se standartně provádějí v celkové anestezii, bez ní, a to nejenom z důvodů uvedených výslovně [tituly před jménem] [jméno FO]. Dle soudu je zcela iracionální myslet si, že by je někdo provedl bez ní (viz např. znalcem citovaná osobní zkušenost). Doc. [jméno FO] pak celkovou anestezii v rámci bodového ohodnocení nezohledňoval s argumentem, že je nespravedlivé, aby ten, komu je při operaci bolest zmírňována právě anestezií, dostal v rámci bolestného více než ten, který se jí podrobil bez ní a dále tím, že pacienta pak intubace či sám zákrok nebolí. Ačkoliv je soud medicínským laikem, je všeobecně známo, že pacient si až na výjimky (např. sekce) nemůže vybírat způsob anestezie před operačním výkonem (příp. s ním ani na toto téma nikdo nediskutuje), a že celková anestezie má svá rizika, o kterých je pacient zpraven v informovaném souhlasu s výkonem a tyto při ní podstupuje a má také své negativní důsledky (např. bolest po intubaci, zvracení apod.). Pokud tedy vyjdeme ze závěru, že operace se ve většině případů bez celkové anestezie neprovádí, je dle soudu na místě zahrnout do bodového ohodnocení bolesti i lékařský zákrok v podobě celkové anestezie, zvlášť je-li smyslem bolestného odškodňovat bolest v širším smyslu, tedy i nepohodu, stres a obtíže spojené s odstraňováním následků vytrpěného úrazu. Žalobce operace nepodstupoval ze svého rozmaru, nejednalo se o operace estetické, žalobce je podstoupit musel, aby nepřišel o sluch (o který právě v důsledku úrazu a v průběhu jeho léčení dočasně přišel). Pokud tedy žalobce v rámci léčebného procesu utrpěného úrazu operace podstoupil a bylo jej nutné před nimi uvést do celkové anestezie, je dle soudu na místě odškodnit jej v rámci bolestného i za tento léčebný zákrok. Chybí-li pak v příslušené metodice položka zahrnující tento léčebný zákrok, je dle soudu akceptovatelný závěr znalce [jméno FO], [tituly za jménem] o využití analogie s položkou nejvíce se tomuto přibližující. Z logiky věci je pak jasné, že položka analogicky použitá k ohodnocení jiného druhu bolesti, je rozdílná. Analogií se pak právě dá překlenout situace, kdy v předmětné metodice něco chybí apod. Soud proto při stanovení bolestného vyšel zcela ze závěrů znalce [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly za jménem] a uzavřel, že žalobci náleží bolestné v částce 138.498,95 Kč.

54. Pokud [tituly před jménem] [jméno FO] stran postupu zvoleného [jméno FO], [tituly za jménem] v jeho posudku uvedl, že tento postup je nespravedlivý a neproporcionální s Ústavou, je nutno poznamenat, že znalci takovéto závěry nepřísluší. Nadto se soudu jeho argumentace jeví jako neudržitelná a příliš kategorická. Pokud se pacient musí podrobit operaci či zákroku, který se standartně provádí v lokální či celkové anestezii, je nutné se jí za účelem provedení zákroku podrobit, neboť soud považuje za téměř nemožné, aby byl pacientovi daný zákrok či operace provedena bez patřičné anestezie, a to i z důvodů uváděných znalcem [tituly před jménem] [jméno FO], neboť jinak by zákrok či operace byla pro pacienta nesnesitelná a pro lékaře neproveditelná. Význam anestezie tak nelze bagatelizovat a redukovat jen na to, že jejím smyslem je zmírnění či odstranění bolesti, zvlášť pokud [tituly před jménem] [jméno FO] při svém výslechu uvedl, že s kategorií bolesti a jejím subjektivním prožívání se v metodice nekalkuluje. Pokud se jí pak pacient podrobí, je dle soudu na místě, aby byla coby léčebný zákrok zahrnuta do bodového ohodnocení bolestného a při jeho stanovení zohledněna. Znalec [jméno FO], [tituly za jménem] dle soudu pak náležitě osvětlil, z jakého důvodu použil právě analogicky položky, které použil, a i v tomto obhájil závěry svého znaleckého posudku. S ohledem na četnost využívání léčebných zákroků právě v podobě anestezie by bylo na místě metodiku vhodným způsobem doplnit, aby se předešlo rozdílům v závěrech znalců. Znalecký posudek znalce [tituly před jménem] [jméno FO] navíc neobsahuje výčet dokumentů, ze kterých znalec při jeho zpracování vycházel. Byť má soud s ohledem na jeho obsah za to, že měl při jeho zpracování k dispozici i posudek znalce [jméno FO], [tituly za jménem] a tím pádem i kompletní lékařské zprávy o průběhu léčby žalobce, není soudu zřejmé, z jakých konkrétních dokumentů znalec vycházel, když uvedl, že měl k dispozici 101 stran formátu A4. Na tomto místě se pak v této souvislosti sluší poznamenat, že znalec zcela jistě nemusí provádět přepis či výpis těchto dokumentů, mělo by ale z jeho znaleckého posudku být jednoznačně zřejmé, z jakých zdrojů při jeho zpracování vycházel, právě i proto, aby byl jeho znalecký posudek přezkoumatelný.

55. Soud i z důvodu, že, jak vyplynulo z výslechu obou znalců nepanuje v rámci odborné veřejnosti shoda, jak příp. léčebné zákroky bodově hodnotit, nezadával revizní znalecký posudek, neboť (byť se jedná ze strany soudu o spekulaci) by z něj teoreticky mohl zjistit další přístup k této problematice, příp. jinou výši bodového ohodnocení a musel by tak zohlednit závěry nikoliv dvou znaleckých posudků, ale min. tří ( k tomu viz i sdělení 1) žalované u jednání soudu konaného dne 29. 3. 2023 a odkaz na jí citovaná rozhodnutí Městského soudu v Praze). Pokud tak byly stranami předložené znalecké posudky soudem vyhodnoceny jako použitelné, vyšel soud v rámci hodnocení důkazů z nich a neshledal potřebu vypracování revizního znaleckého posudku.

56. Soud tak zavázal 1) a 3) žalovanou k povinnosti zaplatit žalobci společně nerozdílně žalovanou částku. Žalovaná 3) za škodu odpovídá z titulu objektivní odpovědnosti dle § 2927 občanského zákoníku, neboť v době předmětné nehody byla provozovatelem škodícího vozidla. Žalovaná 1) pak dle § 9 odst. 1 z. č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla. V daném případě jde o přímý nárok poškozeného na plnění proti pojistiteli, u něhož je pojištěna odpovědnost za škodu způsobenou provozem škodícího vozidla. Vzhledem k prodlení s úhradou žalované částky má žalobce vedle práva na jistinu právo i na její příslušenství v podobě úroků z prodlení v zákonem stanovené výši od 1. 10. 2020 až do jejího úplného zaplacení, a to dle § 1970 občanského zákoníku ve výši dle nařízení č. 351/2013 Sb. (viz výrok I rozsudku).

57. Žalobce se svého nároku domáhal i proti 2) žalovanému coby proti přímému škůdci. Z provedeného dokazování ale vyplynulo, že 2) žalovaný škodu způsobil při plnění svých pracovních úkolů coby zaměstnanec 3) žalované (viz usnesení o podmíněném zastavení trestního stíhání). Soud dospěl k závěru, že 2) žalovaný není s ohledem na ustanovení § 2914 a § 167 občanského zákoníku ve věci pasivně věcně legitimován. Pokud totiž byla škoda způsobena 2) žalovaným coby zaměstnancem při plnění pracovních úkolů pro 3) žalovanou, odpovídá za ni dle § 2927 občanského zákoníku 3) žalovaná. Sám 2) žalovaný za ni neodpovídá (shodně viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 6. 10. 2021, sp. zn. 25 Cdo 2386/2020, či jeho usnesení ze dne 26. 10. 2021, sp. zn. 25 Cdo 2590/2021 a jeho rozsudek ze dne 29. 9. 2008, sp. zn. 30 Cdo 999/2007). S ohledem na tento závěr soud žalobu vůči 2) žalovanému zamítl (viz výrok II rozsudku).

58. S ohledem na zamítnutí žaloby vůči 2) žalovanému soud rozhodoval i o nákladech řízení mezi žalobcem a 2) žalovaným. V řízení plně procesně úspěšný 2) žalovaný, ve vztahu, ke kterému byla žaloba zamítnuta, má vůči žalobci dle § 142 odst. 1 o.s.ř. právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení. Žalovaný 2) tak má vůči žalobci právo na náhradu nákladů řízení ve výši 33.686 Kč. Náklady 2) žalovaného se sestávající z odměny právního zástupce 2) žalovaného ve výši 6.660 Kč za úkon dle § 6, § 7 a § 11 odst. 1 písm. d) a g) vyhl. č. 177/1996 Sb., a to za sepis odporu vč. vyjádření ze dne 18. 3. 2021 a za účast u jednání soudu konaného dne 17. 10. 2022, dne 18. 1. 2023 a dne 29. 3. 2023, z režijního paušálu za čtyři úkony právní služby po 300 Kč za úkon dle § 13 odst. 1 a odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb. a z daně z přidané hodnoty v sazbě 21 % počítané ze základu 27.840 Kč ve výši 5.846 Kč (viz výrok III rozsudku).

59. Výrok o náhradě nákladů řízení vychází z § 142 odst. 1 o.s.ř. ve spojení s § 142a o.s.ř. V řízení procesně úspěšný žalobce má vůči 1) a 3) žalované právo na náhradu všech účelně vynaložených nákladů řízení. Žalobce tak má právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení ve výši 77.743 Kč. Náklady žalobce se sestávající se zaplaceného soudního poplatku ve výši 6.920 Kč, z nákladů na znalecký posudek ve výši 3.450 Kč, z odměny právní zástupkyně žalobce ve výši 6.660 Kč za úkon dle § 6, § 7 a § 11 odst. 1 písm. a), d) a g) vyhl. č. 177/1996 Sb., a to za převzetí a přípravu zastoupení, za sepis žaloby, za sepis výzvy, za sepis repliky k vyjádření žalovaných ze dne 12. 7. 2021, za sepis vyjádření ke znaleckému posudku ze dne 22. 11. 2022, za účast u jednání soudu konaného dne 17. 10. 2022, dne 18. 1. 2023 a dne 29. 3. 2023), z režijního paušálu za osm úkonů právní služby po 300 Kč za úkon dle § 13 odst. 1 a odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb. a z daně z přidané hodnoty v sazbě 21 % počítané ze základu 55.680 Kč ve výši 11.693 Kč (viz výrok IV rozsudku).

60. Usnesením zdejšího soudu ze dne 22. 2. 2023, č. j. 248 C 36/2020-117, bylo pravomocně ke dni 11. 3. 2023 přiznáno znalci [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly za jménem] znalečné ve výši 4.100 Kč. Usnesením zdejšího soudu ze dne 19. 4. 2023, č. j. 248 C 36/2020-142, bylo pravomocně ke dni 10. 5. 2023 přiznáno znalci [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly za jménem] znalečné ve výši 2.783 Kč. Státu tak v souvislosti s konáním tohoto řízení vznikly náklady v celkové výši 6.883 Kč. Dle § 148 odst. 1 o.s.ř. má stát podle výsledků řízení proti účastníkům právo na náhradu nákladů řízení, které platil, pokud u nich nejsou předpoklady pro osvobození od soudních poplatků. Soud tak s ohledem na výsledek řízení uložil zaplatit tyto náklady státu procesně neúspěšným žalovaným 1) a 3) (viz výrok V rozsudku).

Poučení