25 Ad 5/2021 – 32

Rubrum

Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Jiřího Gottwalda a soudců JUDr. Daniela Spratka, Ph.D., a JUDr. Zory Šmolkové ve věci žalobkyně: Teta drogerie a lékárny ČR s.r.o. sídlem Poděbradská 1162, 250 92 Šestajovice zastoupené advokátem Mgr. et Mgr. Janem Rabasem sídlem Vinohradská 343/6, 120 00 Praha 2 proti žalované: Česká obchodní inspekce sídlem Štěpánská 567/15, 120 00 Praha 2 o žalobě proti rozhodnutím žalované ze dne 18. 3. 2021 č. j. ČOI 40172/21/O100/3100/ Ber/Št, ve věci přestupku na úseku ochrany spotřebitele, takto:

Výrok

I. Rozhodnutí České obchodní inspekce ze dne 18. 3. 2021 č. j. ČOI 40172/21/O100/3100/ Ber/Št se zrušuje a věc se vrací žalované k dalšímu řízení.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 11 228 Kč do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta Mgr. et Mgr. Jana Rabase, sídlem Vinohradská 343/6, 120 00 Praha 2.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhá přezkoumání shora označeného rozhodnutí ústředního inspektorátu žalované, jímž bylo zamítnuto žalobkynino odvolání a potvrzeno rozhodnutí žalované – Inspektorátu Olomouckého a Moravskoslezského ze dne 3. 2. 2021 č. j. ČOI 70278/ 20/3100, kterým byla žalobkyně uznána vinnou m. j. že: – (výrok I. bod 2. odrážka druhá) dne 26. 5. 2020 ve své provozovně TETA drogerie, Průmyslová 2700/3, 785 01 Šternberk, porušila povinnost dle ust. § 12 zák. č. 634/1992 Sb., o ochraně spotřebitele, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o ochraně spotřebitele“), tím, že neinformovala v souladu s cenovými předpisy a přímo použitelným předpisem Evropských společenství spotřebitele o ceně prodávaných výrobků zřetelným označením výrobku cenou nebo informaci o výrobku jinak vhodně nezpřístupnila, neboť u dvou výrobků zakoupených v kontrolním nákupu (Kuličky medové, sleva –50% „ohrožená expirace“, deklarovaná cena 29,90 Kč; Tro–pico ovocná nepečená kolečka s papájou, sleva –50% „ohrožená expirace“, deklarovaná cena 59,90 Kč) na regálových cenovkách umístěných u výrobků uvedla pouze cenu původní, a na obalu výrobků uvedla pouze výši slevy v procentech, čímž se dopustila přestupku podle ust. § 24 odst. 7 písm. k) zákona o ochraně spotřebitele, a – (výrok I. bod 3. odrážka druhá) dne 26. 5. 2020 ve své provozovně TETA drogerie, Konečná 452/23, 796 07 Držovice, porušila povinnost dle ust. § 12 zákona o ochraně spotřebitele tím, že neinformovala v souladu s cenovými předpisy a přímo použitelným předpisem Evropských společenství spotřebitele o ceně prodávaných výrobků zřetelným označením výrobku cenou nebo informaci o výrobku jinak vhodně nezpřístupnila, neboť u třech výrobků zakoupených v kontrolním nákupu (Lipton čaj Exotic, sleva –50% „ohrožená expirace“, účtováno částkou 54,90 Kč; Cemio Laktobacily 7+, sleva –50% „ohrožená expirace“, účtováno částkou 199,90 Kč; Tro–pico ovocná nepečená kolečka s papájou, sleva –50% „ohrožená expirace“, účtováno částkou 59,90 Kč) na regálových cenovkách umístěných u výrobků uvedla pouze cenu původní, a na obalu výrobků uvedla pouze výši slevy v procentech, čímž se dopustila přestupku podle ust. § 24 odst. 7 písm. k) zákona o ochraně spotřebitele, kdy za toto jednání spojené s jinými žalobou nenapadnutými jednáními jí byla uložena úhrnná pokuta a povinnost k náhradě nákladů řízení.

2. Žalobkyně namítá, že § 12 zákona o ochraně spotřebitele neporušila, když: a) na regále uvedla cenu před slevou a k tomu konkrétní výrobek označila slovu 50%, dále informovala spotřebitele o slevě cedulí „Sleva 50% na výrobky označené samolepkou ohrožená expirace … Ceny na regále jsou před odečtením slevy.“ Žalobkyně je v tomto směru přesvědčena, že každý průměrný člověk dovede vypočíst cenu po 50% slevě uvedené na obalu. Zde se žalobkyně dovolává rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 13. 1. 2009 č. j. 2 As 75/2008–76, Sb. NSS č. 1805/2009, www.nssoud.cz; Dále byl u vstupu do prodejny na totemu plně dostupný seznam zboží s končenými prodejními cenami vypočtenými po 50% slevě (ceník) – zde žalobkyně namítá i nedostatečně zjištěný skutkový stav. Dále žalobkyně namítá rozdílný přístup v obdobných případech a nedůvodné rozdíly. Konečně žalobkyně namítá nepřiměřenost udělené pokuty. Navíc namítá též, že b) stanovená výše pokuty je nepřezkoumatelná, když není zřejmé, za jaké konkrétní útok (jednání naplňující znaky jednotlivého přestupku na každé jednotlivé prodejně) byla uložena konkrétní dílčí část pokuty.

3. Žalovaná navrhuje zamítnutí žaloby. K žalobním bodům označenými soudem shora písmeny a) a b) ve shodě s argumentací obsaženou ve správním spise uvádí, že: a) u předmětných výrobků prodejní cena, tj. cena, za kterou byly v době kontroly výrobky prodávány, uvedena nebyla. Pokud chtěl spotřebitel tuto cenu zjistit, musel si přečíst původní (neplatnou) cenu na regále, následně si všimnout samolepky informující o výši slevy z důvodu ohrožené expirace nalepené přímo na výrobku, k tomu si všimnout jedné z cedulí rozmístěných v provozovně, které informovaly, že u výrobků označených zmíněnou nálepkou neplatí cena uvedená na regále, nýbrž že sleva bude zohledněna až u pokladny, a nakonec si z takto zjištěných informací konečnou cenu výrobku po slevě dopočítat. Jedná se o postup komplikovaný, založený na vynaložení několika nezbytných, navzájem na sobě závislých úkonech, kdy takový způsob seznámení s cenou odporuje § 12 zákona na ochraně spotřebitele. Čím více úkonů musí spotřebitel pro určení konečné ceny zjistit, tím více roste riziko, že v rámci zjišťovacího procesu udělá chybu (nezaregistruje některou z informací, špatně spočítá slevu, apod.). Rozsudek Nejvyššího správního soudu ve věci sp. zn. 2 As 75/2008 na nyní posuzovanou věc aplikovat nelze, když se nejednalo o plošnou slevu na konkrétní skupinu určitého zboží – v nyní posuzovaném případě bylo zlevněno zboží různých druhů z důvodu blížící se expirace. Nebyla navíc naplněna ani podmínka krátkodobosti, když různé zboží je na provozovnách žalobkyně slevňováno z důvodu blížící se expirace průběžně a dlouhodobě. Žalovaná má naopak za přiléhavější rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 2. 3. 2006 č. j. 11 Ca 203/2005–30, Sb. NSS č. 898/2006, www.nssoud.cz, či rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 2. 10. 2007 č. j. 3 As 16/2007–57, Sb. NSS č. 1447/2008, www.nssoud.cz); b) pokuta byla uložena jako úhrnná, nejedná se tedy o součet pokut za jednotlivé přestupky či útoky.

4. Krajský soud přezkoumal napadené rozhodnutí optikou shora uvedených žalobních bodů, kdy vycházel ze skutkového stavu popsaného shora, který je jednak mezi účastnicemi nesporný, jednak jej soud ověřil ze správních spisů.

5. Na prvním místě krajský soud konstatuje, že žalobní bod b) je nedůvodný a jeho idea odporuje konstrukci institutu úhrnné pokuty (úhrnného trestu), jak je v českém právním řádu napříč právními odvětvími uzákoněn.

6. Podle § 41 zák. č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „přestupkový zákon“): (1) Za dva nebo více přestupků téhož pachatele projednaných ve společném řízení se uloží správní trest podle ustanovení vztahujícího se na přestupek nejpřísněji trestný. Jsou–li horní hranice sazeb pokut stejné, uloží se správní trest podle ustanovení vztahujícího se na přestupek nejzávažnější. (2) Jsou–li společně projednávány dva nebo více přestupků, správní orgán může uložit pokutu ve vyšší sazbě, a to tak, že horní hranice sazby pokuty za přestupek nejpřísněji trestný se zvyšuje až o polovinu, nejvýše však do částky, která je součtem horních hranic sazeb pokut za jednotlivé společně projednávané přestupky. (3) Spolu se správním trestem uloženým podle odstavce 1 nebo 2 lze uložit i jiný druh správního trestu, jestliže by jej bylo možno uložit za některý ze společně projednávaných přestupků.

7. Uvedené ustanovení zakotvuje pro případ trestání na více přestupků projednaných ve společném řízení zásadu absorpce, jíž podstata tkví v absorpci sazeb (poena maior absorbet minorem, tedy přísnější trest pohlcuje mírnější; srov. např. již rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 22. 9. 2005 č. j. 6 As 57/2004–54, Sb. NSS č. 772/2006, www.nssoud.cz).

8. Vyjít je proto třeba z povahy a závažnosti nejtěžšího (nejzávažnějšího) správního deliktu (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 11. 7. 2013 č. j. 7 As 15/2013–56, www.nssoud.cz) a na jeho základě a v souvislosti s ním vzít v potaz ostatní delikty, a tím zohlednit všechny zákonem chráněné zájmy (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 10. 2008 č. j. 5 Afs 9/2008–328, Sb. NSS č. 1767/2009, www.nssoud.cz). Trestání souběhu záleží v každém jednotlivém případě na povaze a závažnosti sbíhajících se správních deliktů. Bude–li závažnost nejtěžšího správního deliktu velmi vysoká, budou mít ostatní bagatelní delikty na výši úhrnné sankce jen minimální vliv [ve výjimečném případě by mohlo dojít až k absorpci deliktů (souběh by byl pouze zdánlivý) a pachatel by za ostatní delikty dokonce nebyl vůbec uznán vinným]. Naopak velmi vysoká závažnost ostatních sbíhajících se správních deliktů by se měla ve výměře sankce vycházející z nejtěžšího deliktu (především je–li jeho závažnost nízká) odrazit. Uvedené však neznamená, že by se výsledná úroveň závažnosti souhrnu sbíhajících se deliktů „rovnala vždy jakémusi aritmetickému součtu všech dílčích konkrétních úrovní závažnosti“ (viz Šámal, P. a kol.: Trestní zákoník, 2. vyd., C. H. Beck Praha 2012, str. 593).

9. Vyčíslení všech relevantních hledisek by ostatně bylo jen obtížně proveditelné, jelikož konečná výměra sankce je výsledkem úvah nejen o každém relevantním hledisku zvlášť, nýbrž i o všech v jejich vzájemné souvislosti. Celek tedy není prostým součtem částí. Stejně tak konečná výměra úhrnné sankce je výsledkem úvah nejen o každém sbíhajícím se deliktu (ať nejtěžším či ostatních), nýbrž i o všech v jejich vzájemné souvislosti. Celek je v tomto případě dokonce zásadně „méně“ než součet částí, neboť trestání souběhu v souladu s absorpční zásadou je privilegováno). Vyčíslení váhy jednotlivých sbíhajících se správních deliktů na úhrnné sankci (pokutě) nepodmiňuje přezkum správního rozhodnutí v odvolacím (popř. soudním) řízení. K tomu plně postačí, pokud úvahy, na jejichž základě správní orgán dospěje ke konkrétní výši sankce, jsou v odůvodnění rozhodnutí vyjádřeny dostatečně podrobně, jasně a srozumitelně. I pokud odvolací správní orgán rozhoduje o sankci poté, co pachatele pro některý ze sbíhajících se správních deliktů neuzná vinným, neodečte jeho předem stanovenou váhu z celkové sankce, nýbrž závažnost souhrnu zbývajících deliktů znovu posoudí. Jelikož váhu jednotlivých hledisek (včetně přitěžujících okolností) nelze spolehlivě vyčíslit, bylo by možné přiřadit číselnou hodnotu jednotlivým sbíhajícím se správním deliktům pouze tak, že by byla (dílčí) pokuta určena zvlášť pro každý z nich. Tehdy by však byla konečná úhrnná pokuta nutně dána jejich součtem. Vyčíslení váhy jednotlivých sbíhajících se správních deliktů tedy nevyhnutelně vede k uložení úhrnné sankce na základě kumulační zásady, tedy v rozporu s principy trestání souběhu. Pro úplnost je třeba uvést, že vliv dalšího sbíhajícího se správního deliktu na výši úhrnné pokuty ukládané v souladu s absorpční zásadou primárně za nejtěžší správní delikt, neodpovídá výši pokuty, která by za něj byla uložena, pokud by o něm bylo vedeno samostatné řízení (popř. byla uložena v souladu s kumulační zásadou). Jde pouze o okolnost, která jde pachateli k tíži při hodnocení nejzávažnějšího jednání. Právě v tom spočívá privilegovaný postih souběhu (oproti recidivě) (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 6. 2020 č. j. 9 As 299/2019–43, www.nssoud.cz).

10. S těmito závěry dosavadní judikatury se zdejší soud plně ztotožňuje. Kdyby tak neučinil, popřel by nauku i praxi trestání v České republice nejméně za posledních 60 let (od účinnosti trestního zákona č. 140/1961 Sb.). Uzavírá proto, že byla–li uložena žalobkyni úhrnná pokuta za více přestupků podle shora popsané zásady absorpční, postupovaly správní zákony plně v souladu se zákonnými pravidly pro ukládání trestů. Naopak žalobkyní naznačený postup vyčíslování dílčích pokut a jejich následné sčítání by přestavoval porušení zákonem stanovené absorpční zásady a tím i porušení zákona (§ 41 přestupkového zákona).

11. Oproti tomu však krajský soud dospěl k závěru, že zcela důvodným je žalobní bod a). Jazykový výklad § 12 zákona o ochraně spotřebitele totiž nemůže vést k popření účelu a smyslu právní úpravy ve spojení se zásadou racionality právní úpravy vycházející z právní fikce racionálního zákonodárce. V tomto smyslu představuje jazykový výklad toliko prvotní přiblížení se vykládanému ustanovení.

12. Podle § 12 zákona o ochraně spotřebitele prodávající je povinen informovat v souladu s cenovými předpisy11) a přímo použitelným předpisem Evropských společenství11a) spotřebitele o ceně prodávaných výrobků nebo poskytovaných služeb zřetelným označením výrobku cenou nebo informaci o ceně výrobků či služeb jinak vhodně zpřístupnit. –––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––––– 11) § 13 zákona č. 526/1990 Sb., o cenách, ve znění pozdějších předpisů. 11a) Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1008/2008 ze dne 24. září 2008 o společných pravidlech pro provozování leteckých služeb ve Společenství (přepracované znění).

13. Podle § 13 odst. 1 zák. č. 526/1990 Sb., o cenách, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o cenách“), prodávající je povinen, pokud nejde o prodej zboží spotřebitelům, předložit kupujícímu na jeho žádost nabídkový ceník, obsahující ceny nabízeného zboží ve vztahu k určeným podmínkám.

14. Podle § 13 odst. 2 písm. a), b), c) zákona o cenách prodávající je povinen při nabídce a prodeji zboží poskytnout informaci spotřebiteli tak, aby měl možnost seznámit se s cenou před jednáním o koupi zboží, pokud tento zákon nestanoví jinak, a to a) označit zboží cenou, kterou uplatňuje v okamžiku nabídky a vztaženou k prodávanému jednotkovému množství zboží a určeným podmínkám, b) zpřístupnit na viditelném místě informaci o této ceně formou ceníků, c) zpřístupnit tuto cenu jiným přiměřeným způsobem, nelze–li označit zboží cenou způsoby uvedenými v písmenu a) nebo b).

15. Jak uvedl Nejvyšší správní soud již v žalobkyní odkazovaném rozsudku ze dne 13. 1. 2009 č. j. 2 As 75/2008–76, Sb. NSS č. 1805/2009, www.nssoud.cz, při posouzení řádného označení zboží cenou je rozhodující, zda vytýkaným jednáním mohlo či nemohlo dojít ke znevýhodnění spotřebitele. Stejně jako v tehdy posuzované věci i nyní měl spotřebitel jednoznačně k dispozici informace, na jejichž základě mohl snadno a přitom kvalifikovaně učinit své spotřebitelské rozhodnutí.

16. Jiná situace by jistě nastala například tehdy, kdyby sleva byla stanovena netransparentně a vztahovala by se jen na některé druhy zboží, aniž by spotřebitel mohl jednoznačně zjistit, na které zboží se ve skutečnosti vztahuje, a to bez dalších úkonů, jak na to pamatoval například Městský soud v Praze v žalovanou odkazovaném rozsudku ze dne 2. 3. 2006 č. j. 11 Ca 203/2005–30, Sb. NSS č. 898/2006, www.nssoud.cz: „Povinnost prodávajícího informovat spotřebitele o ceně výrobků podle § 12 zákona o ochraně spotřebitele je splněna jen tehdy, pokud jsou poskytované informace spotřebiteli přístupné okamžitě bez toho, že by byl nucen činit jakýkoliv úkon směřující ke zjištění ceny konkrétního výrobku.“ Tuto právní větu ovšem nelze zcela absolutizovat, naopak zdejší soud má za to, že nelze přehlížet obsah odkazovaného rozsudku, který se vymezoval proti zpřístupnění ceny doplňkového sortimentu lékárny jen formou infopanelu. Tím se ovšem tehdy posuzované věc skutkově liší od nyní posuzované otázky označení zboží na regále původní cenou, opatření nálepkou „sleva –50%“ a umístěním cedulí o tom, že cena na regále je cenou před slevou.

17. Nepřípustné by také bylo, kdyby byla sleva stanovena složitějším algoritmem, než pouhým uvedením jednoduché procentní míry, o niž se cena plošně snižuje, což by mohlo pro některé spotřebitele představovat komplikaci při jejich rozhodování.

18. Nepřípustné by jistě také bylo, kdyby takováto plošná změna ceny byla učiněna nikoli při slevě, ale při zvýšení cen, typicky např. uváděním cen pouze bez daně z přidané hodnoty, jež by byla až následně připočítána. Právě proti takové praktice se vymezil Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 12. 1. 2006 č. j. 3 As 37/2005–59, Sb. NSS č. 822/2006, www.nssoud.cz: „Skutečnost, že prodejce uváděl v cenících ceny neobsahující daň z přidané hodnoty, je způsobilá vzbudit ve spotřebiteli zdání, že cena je nižší než ve skutečnosti, a to tím spíše tehdy, pokud ceník prodejce obsahoval dílem ceny s již připočtenou daní z přidané hodnoty a dílem ceny tuto daň neobsahující, a je porušením § 12 odst. 2 písm. a) zákona o ochraně spotřebitele.“ 19. Nepřípustné by bylo též, kdyby byla cena určená prostým odečtem oněch x% od ceny původní jakkoli manipulována (například formou pro spotřebitele nevýhodného „zaokrouhlování“) při určení konečné ceny na pokladně. Žádné takové ani jim obdobné pochybení však v daném případě nebylo žalované vytýkáno.

20. Odkazuje–li se žalovaná dále na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 2. 10. 2007 č. j. 3 As 16/2007–57, Sb. NSS č. 1447/2008, www.nssoud.cz, v něm se Nejvyšší správní soud vymezil proti tomu, aby byl cestující v městské hromadné poprvě informován o ceně až poté, co vstoupí do uzavřeného placeného prostoru. Vytkl tehdy žalujícímu dopravnímu podniku, že neseznámil spotřebitele o ceně poskytované služby před jednáním o koupi, nýbrž teprve v okamžiku, kdy se spotřebitel nacházel v placené zóně ve vozidle. Jednalo se tedy o situaci, kdy byla dispozice stěžovatele tím, zda uvedenou službu za danou cenu akceptuje či nikoliv, značně limitována, ne–li již vyloučena.

21. Podepsaný soud si je plně vědom toho, že rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 13. 1. 2009 č. j. 2 As 75/2008–76, Sb. NSS č. 1805/2009, www.nssoud.cz, byl vydán „na podvozku“ krátkodobé plošné slevy na konkrétní skupinu zboží a že v něm bylo akcentováno, že při takové akci nelze neustále přeceňovat větší množství položek na prodejně. To byl však podle podepsaného soudu toliko podpůrný argument ilustrující nepřiměřenost tehdy uplatňovaných požadavků na prodávajícího. Podle podepsaného soudu totiž nemůže být rozdílu mezi označením konkrétního výrobku konkrétní cenou při akci minutové, hodinové, denní či týdenní, ani mezi označením jednoho druhu výrobku či skupiny výrobků. Skutečným poselstvím uvedeného rozsudku je totiž závěr o tom, že je–li tu důvod k přechodné změně ceny, lze slevu vyjádřit i jen jednoduchou percentuelní měrou, pokud je takové označení běžnému spotřebiteli jasné a jednoduše srozumitelné.

22. Krajský soud má současně za to, že požadavek § 12 zákona o ochraně spotřebitele na jasnou informaci o konečné ceně výrobku nemá za účel zaplavení spotřebitele více informacemi, které by naopak svou mnohostí mohly spotřebitele zmást. Účelem předmětného ustanovení je, aby zákazník měl okamžitou přesnou, správnou a nezavádějící informaci o ceně konkrétního výrobku. Tyto požadavky skutkový stav popsaný v žalobním bodě a) naplňuje.

23. Krajský soud tedy uzavírá, že jednání vytýkané žalované, jak je popsáno ve výroku I. bodě 2. odrážce druhé a ve výroku I. bodě 3. odrážce druhé prvostupňového rozhodnutí není porušením § 12 zákona o ochraně spotřebitele a jako takové není ani přestupkem podle § 24 odst. 7 písm. k) zákona o ochraně spotřebitele.

24. Vzhledem k vyslovenému závěru o důvodnosti žalobního bodu a) je zcela nadbytečné, aby soud přijímal závěry či jinak se vyjadřoval ke zbylé žalobní argumentaci. Jednoznačný závěr učiněný v předcházejícím odstavci tohoto odůvodnění totiž činí veškerou argumentaci o rozdílné správní praxi, o totemových cenách a o nepřiměřené výši udělené pokuty irelevantní.

25. Krajský soud proto napadené rozhodnutí podle § 78 odst. 1 zák. č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), zrušil a věc podle § 78 odst. 4 s. ř. s. vrátil žalované k dalšímu řízení. V něm je žalovaná vázána právními názory vyslovenými nejen v odst. 23, ale i v odst. 10 tohoto odůvodnění (§ 78 odst. 5 s. ř. s.).

26. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky bylo rozhodnuto podle § 60 odst. 1 s. ř. s., když žalobkyně byla v řízení procesně úspěšná a vzniklo mu tak vůči žalované právo na náhradu nákladů řízení. Náklady žalobkyně tvoří: a)zaplacený soudní poplatek3 000 Kčb)náklady právního zastoupení advokátema)odměna advokáta za zastupování v řízení ve výši 3 100 Kč / úkon při těchto úkonech právní služby: § 7, § 9 odst. 4 písm. d) vyhl. č. 177/1996 Sb. 1)příprava a převzetí věci 2)sepis žaloby 6 200 Kčb)paušální náhrada hotových výdajů advokáta výši 300 Kč / úkon při úkonech právní pomoci vypočtených pod písm. a) § 13 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb. 600 Kčg)DPH 21% z částek uvedených pod písm. a)–b) § 57 odst. 2 s. ř. s. 1 428 KčCelkem11 228 Kč Repliku žalobce ze dne 29. 11. 2021 soud nepokládá za účelně vynaložený náklad, když v tomto podání žalobkyně toliko soudu sdělila, že i přes vyjádření žalované trvá na žalobní argumentaci. Soud proto uložil žalované zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení tuto částku, a to dle § 64 s. ř. s. ve spojení s § 149 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších změn a doplnění (dále jen „o. s. ř.“) k rukám advokáta, který žalobkyni v řízení zastupoval.