25 C 109/2024 - 122

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 8 rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr.Miloslava Sládka a přísedících Jany Lorenzové a Jaroslavy Mühlmannové v právní věci žalobkyně [Anonymizováno], narozené [Datum narození žalobkyně]), fakticky [Anonymizováno], zastoupené obecným zmocněncem [Jméno zmocněnce], nar.[Anonymizováno], [Anonymizováno] proti žalovanému [Jméno žalovaného A], IČO [Anonymizováno], se sídlem [Adresa žalovaného A], zastoupenému [Jméno žalovaného B], advokátem se sídlem [Jméno advokáta] [Anonymizováno], o zaplacení 13.970,- Kč s příslušenstvím, takto:

Výrok

I. Řízení se zastavuje co do částky 1.197,- Kč se zákonným úrokem z prodlení od 1.7.2021 do zaplacení.

II. Žaloba žalobkyně, kterou se domáhá na žalovaném zaplacení částky [právnická osoba],- Kč se zákonným úrokem z prodlení od 1.6.2021 do zaplacení, se zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 10.773,- Kč spolu s 8,50 % úrokem z prodlení p.a. od 1.7.2021 do zaplacení do tří dnů od právní moci rozsudku.

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení částku 2.553,- Kč k rukám právního zástupce žalovaného [Jméno žalovaného B], advokáta se sídlem [Jméno advokáta] [adresa] do tří dnů od právní moci rozsudku.

V. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 1.512,- Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se žalobou ze dne 6.5.2024 došlou soudu dne 7.5.2024 ve znění pozdějšího doplnění zejména podáním ze dne 30.5.2024 došlými soudu dne 31.5.2024 (č.l. 9) domáhala na žalovaném zaplacení částky 13.970,- Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky [právnická osoba],- Kč od 1.6.2021 do zaplacení a z částky 11.970,- Kč od 1.7.2021 do zaplacení.

2. V žalobě uvádí, že byla u žalovaného po celý měsíc duben 2021 v pracovním poměru. V rámci tohoto kalendářního měsíce žalobkyně odpracovala podle evidence pracovní doby 22 směn, resp. 20 směn, za které ji podle kolektivní smlouvy žalovaného na období 2020 - 2021 vznikl nárok na 20 ks stravenek o nominální hodnotě 100,- Kč. Podle výplatního lístku za měsíc duben 2021 byla žalovaným provedena srážka z platu žalobkyně na tyto stravenky ve výši 500,- Kč. Žalovaný tyto stravenky žalobkyni nepředal. S ohledem na skutečnost, kdy stravenky poskytované žalovaným měly jako ceniny platnost pouze do 31.12.2021, je žádoucí, aby žalovaný poskytl žalobkyni peněžní plnění za tyto nárokové stravenky v celkové částce 2.000,- Kč.

3. Dne 3.5.2021 vznikla u žalobkyně dočasná pracovní neschopnost. V průběhu trvání této dočasné pracovní neschopnosti žalovaný zrušila se žalobkyní pracovní poměr okamžitě dnem 13.5.2021. Okamžité zrušení pracovního poměru bylo žalobkyní napadeno žalobou vedenou pod sp. zn. 16 C 174 /2021 a řízení nebylo doposud pravomocně skončeno. Za dobu prvních 14 dnů trvání dočasné pracovní neschopnosti náleží žalobkyni podle § 192 zákoníku práce náhrada platu, tj. za dobu od 3.5.2021 do 16.5.2021. Podle výplatního lístku za měsíc květem 2021 ji nebylo na této náhradě platu vyplaceno ničeho. Za dobu prvních 14 dnů trvání pracovní neschopnosti (tj. od 3.5.2021 do 16.5.2021) žalobkyni vznikl nárok na náhradu platu ve výši 11.970,- Kč.

4. Žalovaný se vyjádřil tak, že navrhuje zamítnutí žaloby. Pokud jde o zaplacení částky [právnická osoba],- Kč za stravenky, vzhledem k dočasné pracovní neschopnosti žalobkyně trvající od 3.5.2021 a žádosti žalobkyně o zaslání stravenek, nabídl žalovaný žalobkyni dopisem ze dne 17.6.2021 (převzatém žalobkyní osobně dne 25.6.2021) možnost zaslání požadovaných stravenek na žalobkyní zvolenou dodací adresu. K tomuto kroku přistoupil žalovaný po opakovaných selháních při doručování pracovněprávních písemností na adresu trvalého bydliště žalobkyně [adresa] (kde se nachází pouze sídlo Magistrátu města [adresa] jako ohlašovny trvalého bydliště pro případ, že jiné místo trvalého bydliště určité osoby neexistuje nebo nebylo nahlášeno) z obavy, že pracovněprávní dokumenty s osobními údaji a ceniny ve formě stravenek by mohly být při doručování ztraceny, či převzaty jinou osobou. Taková situace totiž v minulosti již nastala, když se žalovaný pokoušel dne 7.5.2021 doručit žalobkyni prostřednictvím provozovatele poštovních služeb okamžité zrušení pracovního poměru datované ke dni 6.5.2021 č. j. 143/2021/Zw. Tehdy byla zásilka převzata jmenovkyní žalobkyně ([jméno FO]) pracující na Magistrátu města [adresa], jehož sídlo se shoduje s adresou trvalého bydliště žalobkyně. Dne 16.9.2021 byl po domluvě se žalobkyní osobně u žalovaného přítomen obecný zmocněnec žalobkyně pan [jméno FO], kterému byly předávány osobní věci žalobkyně. Ani prostřednictvím tohoto obecného zmocněnce si v tomto případě žalobkyně stravenky nepřevzala. Žalobkyně si stravenky do okamžiku pozbytí jejich platnosti u žalovaného nevyzvedla, ani žalovaného nekontaktovala ohledně adresy, kam mají být stravenky zaslány tak, aby mohly být žalobkyni řádně doručeny do vlastních rukou. Nemůže jít k tíži žalovaného, že žalobkyně stravenky nepřevzala a nevyužila je ve lhůtě jejich platnosti. Žalobkyni tak náhrada za stravenky nenáleží. Dále žalovaný zároveň z důvodu právní jistoty vznesl námitku promlčení, když na základě platového výměru žalobkyně ze dne 1.1.2021 byl stanoven termín pro poskytnutí plnění souvisejícího s vykonanou prací žalobkyně na 9. dne kalendářního měsíce následujícího po měsíci, ve kterém vzniklo právo na toto plnění, tj. za měsíc duben 2021 ke dni 9.5.2021. Žaloba však byla podána až dne 31.5.2024, tj. až po uplynutí tříleté promlčecí lhůty.

5. Pokud jde o požadavek žalobkyně na zaplacení náhrady platu, žalobkyně v době prvních 14 dnů trvání pracovní neschopnosti porušovala stanovený režim DPN a nemá nárok na požadovanou náhradu platu, neboť podle § 195 odst. 6 zákoníku práce platí, že „zaměstnavatel je oprávněn kontrolovat, zda zaměstnanec, který byl uznán dočasně práce neschopným, dodržuje v období prvních 14 kalendářních dnů dočasné pracovní neschopnosti stanovený režim dočasně práce neschopného pojištěnce, pokud jde o povinnost stanovenou zvláštním právním předpisem zdržovat se v místě pobytu a dodržovat dobu a rozsah povolených vycházek.“ Podle § 195 odst. 5 zákoníku práce „porušil-li zaměstnanec v období prvních 14 kalendářních dnů dočasné pracovní neschopnosti povinnosti uvedené v odstavci 6 větě první, které jsou součástí režimu dočasně práce neschopného pojištěnce, může zaměstnavatel se zřetelem na závažnost porušení těchto povinností náhradu mzdy nebo platu snížit nebo neposkytnout.“ Na základě rozhodnutí ČSSZ č. [hodnota] byl žalovanému oznámen počátek DPN žalobkyně od 3.5.2021. V tomto oznámení bylo uvedeno místo pobytu žalobkyně v období prvních 14 kalendářních dnů trvání DPN na adrese [adresa], přičemž doba vycházek byla stanovena denně od 13:00 do 19:

0. Žalovaný v době prvních 14 dnů trvání DPN provedl kontrolu dodržování režimu DPN u žalobkyně. Tuto kontrolu vůči žalobkyni zahájil z důvodu předchozího závažného jednání žalobkyně vůči žalovanému a jeho klientům v průběhu pracovního dne bezprostředně předcházejícího zahájení DPN žalobkyně, tj. dne 30.4.2021, kdy žalobkyně svým nedbalým postupem vystavila klienty žalovaného (osoby se sníženou soběstačnost z důvodu věku nebo zdravotního stavu, které potřebují podporu a pomoc jiné osoby) nebezpečí závažné újmy na zdraví a následně e-mailovými zprávami adresovanými příbuzným těchto klientů sdělila, že o klienty není ze strany žalované řádně pečováno. Žalovaný tak měl důvod pochybovat o oprávněnosti DPN i o řádném dodržování režimu DPN ze strany žalobkyně. O příslušné kontrole byl vyhotoven ze strany žalované písemný záznam, o němž byla žalobkyně řádně informována. Na základě kontroly režimu DPN ve smyslu § 195 odst. 6 zákoníku práce žalovaný zjistil, že na adrese pobytu žalobkyně v období prvních 14 kalendářních dnů DPN není dovoleno se v čase mimo stanovené vycházky žalobkyně zdržovat, neboť se jedná o sídlo Magistrátu města [adresa] (resp. ohlašovny pro trvalý pobyt žalobkyně). V rámci písemného vyjádření Statutárního města [adresa], kanceláře tajemníka, ze dne 12.5.2021 adresovaného žalovanému je konkrétně uvedeno, že „na adrese Magistrátu města [adresa] se nenachází ubytovací zařízení, či jiná forma pobytové služby. Na této adrese je sídlo ohlašovny. Je pravděpodobné, že Vaše zaměstnankyně je hlášena na ohlašovně a uvedla tuto adresu.“ Adresa byla uváděna i na dalších dokumentech týkajících se DPN (např. v rámci informace o změně DPN ze dne 4.5.2021), přičemž ke změně místa pobytu pro účely DPN na adresu [adresa], 26 236 [adresa] došlo až v rámci informace o změně DPN ze dne 13.5.2021. Pokud by mělo jít o pouhou chybu žalobkyně, nebylo by možné ze strany žalovaného zpětně ověřit, zda se na adrese žalobkyně v prvních 14 dnech DPN skutečně zdržovala a ust. § 195 odst. 6 zákoníku práce by se pro žalovaného stalo nepoužitelným, což rozhodně není v souladu se smyslem a účelem řádné kontroly zaměstnance v průběhu DPN – pokud má zaměstnanec za příslušné období obdržet náhradu mzdy. Žalovaný zároveň v průběhu trvání DPN dal žalobkyni okamžité zrušení pracovního poměru č. j. 1552021Zw, čímž se žalobkyní ukončil pracovní poměr ke dni 13.5.2021. Ačkoliv žalobkyně napadla platnost tohoto okamžitého zrušení pracovního poměru žalobou projednávanou u zdejšího soudu pod sp. zn. 16 C 174/2021, rozsudkem ze dne 27.6.2023 č. j. 16 C 174/2021-418, ve znění doplňujícího rozsudku ze dne 30.10.2023 č.j. 16 C 174/2021-470 potvrdil platnost a oprávněnost tohoto okamžitého zrušení pracovního poměru a dále byl rozsudek potvrzen rovněž rozhodnutím Městského soudu v [jméno FO] ze dne 20.11.2024 č. j. 62 Co 309/2024-516, 62 Co 314/2024-516 jako soudem odvolacím. Nárok na náhradu platu by tak mohl žalobkyni vzniknout maximálně za dobu do 13.5.2021 a nikoliv do 16.5.2021.

6. Problematické doručování žalobkyni a nahlášení adresy ohlašovny rovněž pro účely místa pobytu v rámci DPN vypovídá o přístupu žalobkyně k žalovanému a její snaze se prostřednictvím různorodých obstrukcí vyhnout spravedlivému vypořádání práv a povinností z pracovního poměru, což bylo patrné i v rámci zmíněného řízení pod sp. zn. 16 C 174/2021, které se zejména kvůli obstrukcím žalobkyně (např. nepřebírání pošty, šikanózní návrhy s cílem prodlužovat trvání sporu – na podjatost předsedy senátu, odmítnutí mediace aj.) a nemožnosti řádného doručování žalobkyni protáhlo na téměř 4 roky vedení sporu. Žalobkyně vůči žalovanému podala u zdejšího soudu nespočet žalob, kdy některé jsou projednávány v rámci samostatných řízení (např. řízení pod sp. zn. 16 C 1/2023, 16 C 2/2023, 16 C 3/2023, 16 C 4/2023, 16 C 5/2023, 10 C 258/2023) a některé jsou projednávány společně (např. v řízení pod sp. zn. 25 C 270/2023). Konečně žalovaný namítl, že žalobkyně opět zneužívá svých práv, když se domáhat svých nároků až na úplném konci promlčecí lhůty. Pokud jde o dopis žalobkyně ze dne 24.4.2024 obsahující předžalobní výzvu, žalovaný i na tento dopis reagoval tak, že umožnil žalobkyni, aby si požadované věci a plnění převzala osobně u žalovaného dne 11.6.2024, o čemž informoval žalobkyni e-mailem ze dne 21.5.2024, na který žalobkyně nijak nereagovala a ani se dne 11.6.2024 nedostavila.

7. Žalobkyně podáními ze dne 18.3.2025 těsně před jednáním konaným dne 19.3.2025 (č.l. 66 a 69) doplnila, že jedinou adresou při dočasné pracovní neschopnosti žalobkyně byla adresa [adresa], o níž věděl žalovaný jak od žalobkyně, tak z elektronické neschopenky a dále z dopisu ze dne 12.8.2021. Námitka promlčení pak není důvodná, neboť podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 21.10.2015 sp. zn. 21 Cdo 529/2014 účinky (hmotněprávní i procesněprávní) nesprávné nebo neúplné žaloby, jejíž vady byly dodatečně odstraněny, působí již od jejího podání, které tak má za následek stavení běhu promlčecí lhůty. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 22.8.2018 sp. zn. 25 Cdo 4238/2017 i neúplné nebo nesprávné žaloby mají hmotněprávní účinek v podobě stavení běhu promlčecích dob působící již od jejich podání tehdy, jsou-li vady těchto podání dodatečně odstraněny, a v řízení je tudíž řádně pokračováno. Odstraněním vad žaloby byla tedy řádně zachována lhůta (shodně rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 22.1.2025 č. j. 72 Co 403/2024-90, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29.července 2004 sp. zn. 29 Odo 84/2002 a rozsudek Nejvyššího soud ČR ze dne 26.4.2012 sp. zn. 26 Cdo 4802/2010).

8. Podáním z 18.března 2025 žalobkyně s odkazem na § 56 odst. 2 písm. b) zákona o nemocenském pojištění a § 64 odst. 1 písm. h) zákona o nemocenském pojištění uvedla, že následkem události na pracovišti žalobkyně dne 30.dubna 2021 vznikla u žalobkyně dočasná pracovní neschopnost trvající dva roky, tj. do 2.5.2023. Žalobkyně v den uznání dočasné pracovní neschopnosti 3.5.2021 písemně oznámila ošetřujícímu lékaři mimo jiné i adresu Smolotory 135, na které se bude po dobu dočasné pracovní neschopnosti zdržovat. Rovněž žalobkyně oznámila ředitelce žalovaného vznik dočasné pracovní neschopnosti prostřednictvím pracovní emailové schránky, do které se dostala prostřednictvím zřízeného dálkového přístupu, který byl posléze ze strany žalovaného zablokován. Žalobkyně proto po žalovaném požadovala vydání obsahu pracovní e mailové schránky. Dále pak žalobkyně s odkazem na § 192 odst. 1, 2 a 6 zákoníku práce a § 76 odst. 1, odst. 2 a odst. 4 zákona o nemocenském pojištění. Uvedla, že žalovaný zaslal žalobkyni záznam o kontrole, a to na adresu do [adresa]. Žalobkyně však již tento záznam o kontrole nezaslala Pražské správě sociálního zabezpečení, ani ošetřujícímu lékaři, ač by podle § 192 odst. 6 zákoníku práce měla. Podle žalobkyně obsah záznamu kontroly ze strany žalovaného je smyšlený a neodpovídá objektivní skutečnosti, neboť i Pražská správa sociální zabezpečení je oprávněna kontrolovat dodržování léčebného režimu žalobkyně i v době prvních 14 dnů trvání dočasné pracovní neschopnosti (§ 76 odst. 1 zákona o nemocenském pojištění). Dále žalobkyně dopisem z 12.8.2021 žalovanému sdělila, že jedinou adresou pro veškeré doručování je adresa [adresa].

9. Při jednání dne 19.3.2025 vzala žalobkyně žalobu částečně zpět co do částky 1.197,- Kč s příslušenstvím s tím, že nadále požaduje částku 10.773,- Kč s přísl. jako náhradu mzdy za pracovní neschopnost od 3.5.2021 do 13.5.2021.

10. Ke zjištění skutkového stavu provedl soud tyto důkazy: [e-mail].

11. Podle § 132 o.s.ř. soud zhodnotil provedené důkazy a dospěl k následujícím skutkovým závěrům: Mezi účastníky je nesporné a soudu je z úřední činnosti (konkrétně z řízení ve věci sp.zn. 25 C 270/2023) známo, že žalobkyně pracovala pro žalovaného od 25.2.2019 na pozici zdravotní sestry (pracovní smlouva ze dne 25.2.2019), kdy s účinností od 1.9.2019 byla žalobkyně jmenována do funkce vedoucí Domu sociálních služeb – odlehčovací služby (jmenování ze dne 1.9.2019) a téhož dne došlo ke změně pracovní smlouvy ve sjednaném druhu práce na vedoucí sestru (dohoda o změně pracovní smlouvy ze dne 1.9.2019). Dne 30.4.2021 žalobkyně převzala odvolání z funkce, kterým žalovaný odvolal žalobkyni z funkce vedoucí Domu sociálních služeb – odlehčovací služby ke dni 7.5.2021 a nabízí žalobkyni zařazení na pracovní místo všeobecné sestry v úseku domácí ošetřovatelské péče (odvolání z funkce vedoucí ze dne 30.4.2021). Dne 13.5.2021 si žalobkyně převzala okamžité zrušení pracovního poměru ze dne 12.5.2021, kterým žalovaný okamžitě zrušil pracovní poměr s žalobkyní dle § 55 odst. 1 písm. b) zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce z důvodu porušení povinnosti vyplývající z právních předpisů vztahujících se k zaměstnancem vykonávané práci zvlášť hrubým způsobem. Okamžité zrušení žalovaný odůvodnil chováním žalobkyně dne 30.4.2021. Žalobkyně v tento den měla přítomným pracovnicím noční směny Domu sociálních služeb („DSS“) znemožnit přístup k lékům klientů tím, že uzamkla skříňku, ve které jsou léky skladovány, rovněž tak znemožnila podání léků klientům dle rozpisu. Přítomným pracovnicím žalobkyně odmítla poskytnout informaci o tom, kdo léky klientům podá. Některým klientům včetně klientů s kognitivní poruchou či klientům s anamnesticky doloženým předávkováním léků, byly rozdány jejich veškeré dostupné léky k nekontrolovanému užití. Žalobkyně rovněž poskytla informace, že v DSS není odborný personál, čímž rozrušila klienty a jednala tak v rozporu se základním posláním DSS uvedeným ve standardu č. 1 o podpoře, pomoci a péči klientům. Uvedeným jednáním významně narušila běžný režim důležitý pro pohodu a dobrý zdravotní stav klientů. Uvedeným jednáním tak měla žalobkyně porušit zvlášť hrubým způsobem ustanovení zákoníku práce, zákona o sociálních službách, vnitřní předpisy žalovaného (Etický kodex pracovníka DSS, Etický kodex zdravotní sestry a standardy č. 1 a č. 2), jakož i své povinnosti. Žalobkyně jakožto zdravotnice nerespektovala zdravotní indikaci a nařízenou medikací klientů, nezajistila pravidelné a správné dávkování léků a dopustila riziko jejich nesprávného užití ze strany klientů. Žalobkyni tak bylo vytknuto porušení základních principů sociální služby, jakož i porušení základních lidských práv klientů DSS ohrožením jejich života a zdraví. V neposlední řadě bylo žalobkyni vytknuto, že postupovala v rozporu se svými povinnostmi vedoucího zaměstnance, když přítomným pracovníkům znemožnila plnit jejich pracovní povinnosti. Kontrolou dodržování bezpečnosti práce na pracovišti byla dne 5.5.2021 provedena kontrola všech prostor DSS, kdy v kanceláři žalobkyně bylo nalezeno velké množství alkoholu, volně ležících léků, lékařské zprávy a dokumentace klientů včetně osobních údajů, čímž žalobkyně porušila své povinnosti počínat si tak, aby nedocházelo k majetkové a nemajetkové újmě a stran nakládání s osobními údaji (okamžité zrušení pracovního poměru ze dne 12.5.2021). Žalobkyně informovala žalovaného o tom, že trvá na tom, aby její pracovní poměr nadále pokračoval dopisem ze dne 13.5.2021 (dopis spolu s informací o zásilce České pošty).

12. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 27.června 2023 č. j. 16 C 174/2021-418 soud I. stupně zamítl žalobu žalobkyně, kterou se domáhala určení, že okamžité zrušení pracovního poměru dané žalobkyni písemností žalovaného ze dne 12.května 2021 č. j. 155/2021/ZW doručené dne 13.května 2021 je neplatné a žalobkyni uložil povinnost zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení částku 13.552,- Kč. Doplňujícím rozsudkem ze dne 30.října 2023 č. j. 16 C 174/2021–470 pak zdejší soud rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 1.9.2023 č. j. 16 C 23/2019-242 doplnil o výrok III., že žaloba se v části, jíž se žalobkyně domáhala, aby žalovanému byla uložena povinnost přidělovat žalobkyni práci, zamítá. Dále soud rozhodl, že žádných účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení spojených s vydáním doplňujícího rozsudku. Usnesením ze dne 26.dubna 2024 č.j. 16 C 174/2021–488 pak zdejší soud vydal opravné usnesení k rozsudku ze 22.7.2023 č.j. 16 C 174/2021–418. K odvolání žalobkyně Městský soud v Praze jako soud odvolací rozsudkem z 20.listopadu 2024 č. j. 62 Co 309, 314/2024–516 rozsudek soudu I.stupně ze dne 27.6.2023 ve znění doplňujícího rozsudku ze dne 30.října 2023, který ve výroku I. správně zní: Rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 27.6.2023 č.j. 16 C 174/2021–418 se doplňuje o výrok III. žaloba se v části, jíž se žalobkyně domáhala, aby žalované byla uložena povinnost přidělovat žalobkyni práci, zamítá, se potvrzuje. Dále rozhodl odvolací soud o náhradě nákladů odvolacího řízení. Z odůvodnění rozsudku odvolacího soudu vyplývá, že odvolací soud souhlasí se soudem I. stupně, že byly naplněny důvody pro okamžité zrušení pracovního poměru a že soud prvního stupně správně zamítl žalobu žalobkyně na určení neplatnosti rozvázání pracovního poměru i na uložení povinnosti žalovanému přidělovat žalobkyni práci, když žalobkyní byl platně ukončen pracovní poměr okamžitě a zároveň se nejednalo o zdánlivé právní jednání, jak správně odůvodnil soud prvního stupně. Rozsudek nabyl právní moci 20.prosince 2024. (rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 8 z 27.6.2023 čj. 16 C 174/2021-418 s doložkou právní moci 20.12.2024, doplňující rozsudek z 30.10.2023 čj. 16 C 174/2021-470 s doložkou právní moci 20.12.2024 a rozsudek Městského soudu v Praze z 20.11.2024 čj. 62 Co 309, 314/2024-516 s doložkou právní moci 20.12.2024 a opravné usnesení Obvodního soudu pro Prahu 8 z 26.4.2024 čj. 16 C 174/2021-488 s doložkou právní moci 16.5.2024)

13. Z oznámení o vzniku dočasné pracovní neschopnosti [právnická osoba] soud zjistil, že žalobkyně byla od 3.5.2021 v pracovní neschopnosti.

14. Z informace o vzniku dočasné pracovní neschopnosti (na čísle [hodnota]. 29) vyplývá, že žalobkyně byla od 3.5.2021 v dočasné pracovní neschopnosti s tím, že místo pobytu v období prvních 14 kalendářních dnů od 3.5.2021 bylo [adresa]. Platnost údajů byla k 3.5.2021, 19:22:

45. Z informace o změně dočasné pracovní schopnosti s platností údajů ke 4.5.2021 ve 21:50 pak vyplývá, že adresa pobytu žalobkyně v období prvních 14 kalendářních dnů dočasné pracovní neschopnosti od 3.5.2021 je [adresa] s tím, že nově jsou uvedeny vycházky od 5.5.2021 od 13.00 do 19.00 hodin. Informace byla vystavena ošetřující lékařkou [právnická osoba]. Z informace o změně dočasné pracovní neschopnosti (na čísle [hodnota]. 39) pak vyplývá, že s platností údajů k 13.5.2021 v 19:45 minut od 13.5.2021 má žalobkyně povolené vycházky od 13.00 do 19.00 hodin (tedy stejně jako od 5.5.2021 do 12.5.2021), nicméně místo pobytu v období prvních 14 kalendářních dnů je od 3.5.2021 [adresa]. Z kopie poštou vrácené obálky a dodejky (č.l. 32) soud zjistil, že žalovaný zaslal žalobkyni zásilku podanou na poštu dne 6.5.2021 na adresu žalobkyně [adresa], která byla dodána na Magistrát města [adresa] dne 7.5.2021 a vrátila se žalovanému nevyzvednutá dne 31.5.2021.

15. Z rozhodnutí o dočasné pracovní neschopnosti II. dílu průkazu práce neschopného pojištěnce přineseného ošetřující lékařkou žalobkyně [tituly před jménem][jméno FO] soud zjistil, že žalobkyně byla neschopná práce od 3.5.2021, přičemž adresa místa pobytu v době DPN je uvedena [adresa], vycházky od 13.5.2021 jsou od 13:00 do 19:00 hodin. Neschopnost trvala do 2.5.2023. Z emailu předloženého ošetřující lékařkou [tituly před jménem]Z.[jméno FO] pak soud zjistil, že z emailové adresy [e-mail] obdržela ošetřující lékařka údaje žalobkyně včetně rodného čísla, jména, příjmení, zaměstnavatele, adresy a také adresu pobytu při nemoci [adresa], telefon [Anonymizováno].

16. Z rozhodnutí Pražské správy sociálního zabezpečení ze 4.května 2023 soud zjistil, že Pražská správa sociálního zabezpečení ve věci žádosti o výplatu nemocenského po uplynutí podpůrčí doby žalobkyni při její dočasné pracovní neschopnosti v trvání od 3.5.2021 rozhodla tak, že žalobkyni náleží výplata nemocenského po uplynutí podpůrčí doby dnem 17.2.2023, a to při splnění ostatních zákonem stanovených podmínek za období od 18.2.2023 do 2.5.2023 včetně.

17. Z výslechu svědkyně [právnická osoba] soud zjistil, že žalobkyně je pacientkou svědkyně. Pokud jde o adresu pobytu žalobkyně, od začátku tam měla adresu [adresa], kterou jí žalobkyně nahlásila při vystavování neschopenky a ještě tentýž den, to jest 3.5.2021, ji emailem potvrdila. Email posílala proto, protože něco nevěděly, asi poštovní směrovací číslo, proto ještě ten den posílala žalobkyně email, kde svědkyni sdělovala adresu a telefonní číslo [tel. číslo] sebe. Originál neschopenky si svědkyně vytiskla asi před týdnem ze systému ČSSZ. Je to to původní znění té neschopenky, protože pokud chce člověk něco měnit, tak se tam zaznamenávají všechny změny, musí zadat změnu neschopenky, ať už jde o změnu vycházek, změnu pobytu nebo jakoukoliv jinou změnu, musí na to použít příslušnou volbu a v systému se to zaznamená. Pak jsou tam ještě zaznamenány žádosti o dočasné změny místa pobytu během pracovní neschopnosti. Svědkyně nedokáže vysvětlit, proč v předložené informaci o vzniku dočasné pracovní neschopnosti ze spisu je uvedena adresa žalobkyně v [adresa]. Jediné vysvětlení, které ji napadá, je, že když do systému ČSSZ zadáte rodné číslo, tak tam automaticky vyjíždí i trvalá adresa toho zaměstnance. Je tedy možné, že to odklikla s touto adresou a potom to opravovala. Možná proto chtěla, aby jí žalobkyně zaslala email se svou adresou, protože svědkyni říkala, že bydlí někde u [jméno FO] a že dojíždí. Svědkyně si ale vůbec nevzpomíná, že by opravovala nějaké údaje v té neschopence. Určitě žalobkyni do ruky žádnou neschopenku nedávala. Pokud tedy opravovala datum místa, kde bude žalobkyně v době pracovní neschopnosti, muselo to být ještě ten den. Pokud ví, žádná kontrola pracovní neschopnosti ze strany zaměstnavatele neproběhla.

18. Dopisem ze 4.6.2021 (číslo [hodnota]. 36) žalovaný sdělil žalobkyni, že podle § 192 odst. 6 zákoníku práce byla provedena kontrola místa pobytu po dobu dočasné pracovní neschopnosti žalobkyně. Žalovaný zasílá žalobkyni záznam z provedené kontroly, na základě kterého bylo zjištěno, že po celou dobu prvních 14 dnů dočasné pracovní neschopnosti od 3.května do 17.května 2021 žalobkyně porušovala stanovený režim dočasné pracovní neschopnosti zaměstnance tím, že se v době mimo stanovené vycházky nezdržovala na stanovené adrese místa pobytu [adresa]. Zásilka byla zasílána žalobkyni na adresu [adresa] spolu se záznamem o kontrole dodržování režimu dočasně práce neschopného zaměstnance a sdělení Magistrátu města [adresa] z 12.5.2021, ve kterém Magistrát města [adresa] sděluje žalovanému na jeho žádost z 10.května 2021, že na adrese Magistrátu města [adresa] se nenachází ubytovací zařízení či jiná forma pobytové služby. Na této adrese je sídlo ohlašovny.

19. Z výňatku z kolektivní smlouvy žalovaného za období 2020–2021 soud zjistil, že zaměstnavatel z příspěvku FKSP bude zaměstnancům poskytovat stravenky, a to zaměstnanci v hlavním pracovním poměru, který odpracuje minimálně čtyři hodiny v pracovní směně, dvě stravenky budou poskytovány zaměstnancům za každou odpracovanou směnu delší než 11 hodin. Celková hodnota stravenky je 100,- Kč, úhrada zaměstnance činí 25,- Kč, čárka 20,- Kč placena z RKSP a 55,- Kč hradí žalovaný.

20. Dopisem ze 17.6.2021 vyzval žalovaný žalobkyni o upřesnění doručovací adresy s tím, že dne 10.6.2021 obdržel žádost žalobkyně o zaslání dokumentů. Žádá o upřesnění dodací adresy, neboť adresa trvalého bydliště žalobkyně je ohlašovnou úřadu a zasílaná korespondence se vrací. Vzhledem k tomu, že je potřeba zaslat dokumenty s osobními údaji a ceniny ve formě stravenek, žádá žalovaný o upřesnění dodací adresy. Dále žádá o upřesnění, jakou formou budou předány pracovní pomůcky, které má žalobkyně u sebe. Jedná se o mobilní telefon, klíče od budovy, ochranné a pracovní pomůcky. Z dodejky vyplývá, že dopis byl žalované doručen na adresu [adresa], kdy ho žalobkyně převzala 25.6.2021. Na dodejce je poznámka pošty, že adresát nemá na adrese označenou domovní schránku a že na adrese sídlí pouze magistrát. (žádost žalovaného adresovaná žalobkyni ze 17.6.2021 o upřesnění doručovací adresy včetně dodejky)

21. Z dopisu žalobkyně žalovanému z 12.srpna 2021 včetně podacího lístku a sledování zásek na pošta online soud zjistil, že žalobkyně sděluje žalovanému, že dne 24.června 2021 jí doručil zaměstnavatel výpověď z pracovní poměru ze dne 7.června 2021. Považuje výpověď za neplatnou a trvá na tom, aby pracovní poměr po uplynutí výpovědní doby dále pokračoval, tj. aby ji zaměstnavatel i nadále zaměstnával. V záhlaví dopisu pak sděluje, že jediná adresa pro veškeré doručování je [adresa]. Zásilka byla na poštu žalobkyní podána 13.8.2021, dodána žalovanému byla 17.8.2021.

22. Z předávacího protokolu soud zjistil, že dne 16.9.2021 převzal zmocněnec žalobkyně [jméno FO] od žalovaného věci žalobkyně uvedené v předávacím protokolu.

23. Z dopisu žalobkyně žalovanému z 24.dubna 2024 a z podacího lístku soud zjistil, že žalobkyně vyzývá žalovaného k vydání v dopise podrobně uvedených osobních a movitých věcí a poskytnutí náhrady v penězích. Z dopisu vyplývá, že mimo jiné žádá kopii celého osobního spisu, obsah e-mailové schránky, soukromý obsah ze stolního počítače z kanceláře vedoucí DSS, náhradu platu za období od 3.května do 14.května 2021 a náhradu za nevydané poukázky na jídlo (stravenky) za duben 2021 zmocněnci zaměstnance dne 9.května 2024 v době 13.30 – 14.00 v prostorách Domu sociálních služeb. Odpověď žádá zaslat na adresu [e-mail]. Dopis byl podán na poštu 25.4.2024 a žalovanému doručen 30.dubna 2024, jak vyplývá ze sledování zásilek na pošta online.

24. Na žádost žalobkyně z 24.dubna 2024 o vydání osobních a movitých věcí a poskytnutí náhrady v penězích pak reagoval žalovaný emailem z 21.května 2024 zaslaným na adresu [e-mail] uvedenou v žádosti žalobkyně s tím, že na základě přípisu právního zástupce žalobkyně [tituly před jménem][jméno FO] doručeného žalovanému 10.9.2021 proběhlo dne 16.9.2021 předání všech movitých věcí žalobkyně v prostorách [jméno FO] 8 - Domu sociálních služeb na adrese [adresa] za přítomnosti pověřených zaměstnanců [jméno FO] 8 zmocněnci žalobkyně [Jméno zmocněnce], o čemž byl sepsán předávací protokol. Žádné další movité věci nad rámec těch předaných zmocněnci dne 16.9.2021 se v [jméno FO] 8 nenachází a nemohou být předány. Opětovně pak žalovaný vyzývá žalobkyni v termínu do 11.6.2024 o vydání movitých věcí v majetku žalovaného, které žalobkyni sloužily k výkonu její pracovní činnosti, a sice služebního telefonu včetně jeho příslušenství a SIM karty k telefonnímu číslu [tel. číslo], klíčů od kanceláře v DSS a čipové karty od vstupní brány.

25. Ze mzdového listu žalobkyně za rok 2021 soud zjistil, že v lednu 2021 odpracovala žalobkyně 168 hodin řádné pracovní doby a 33 hodin přesčasových, v únoru 2021 odpracovala 160 hodin a v březnu 2021 odpracovala 184 hodin. V lednu 2021 činila její hrubá mzda částku 63.879,- Kč, která se skládala ze mzdy ve výši 42.355,- Kč, příplatků za přesčasy ve výši 2.899,- Kč, příplatků za noční ve výši 714,- Kč a příplatků za soboty a neděle ve výši 1.264,- Kč a příplatků ostatních ve výši 16.647,- Kč. V únoru 2021 jí byla vyplacena mzda ve výši 35.400,- Kč, příplatky ve výši 12.000,- Kč a odměny 2.500,- Kč, takže celkem její hrubá mzda činila 49.900,- Kč. V březnu 2021 pak činila mzda žalobkyně 35.400,- Kč, k tomu obdržela příplatky 12.000,- Kč, takže jí byla vyplacena hrubá mzda ve výši 47.400,- Kč.

26. Na tato zjištění pak ostatní provedené důkazy neměly vliv. Podle § 2401 odst. 1 z.č.89/2012 Sb. občanského zákoníku pracovní poměr, jakož i práva a povinnosti zaměstnance a zaměstnavatele z pracovního poměru upravuje jiný zákon. Totéž platí v rozsahu stanoveném jiným zákonem o smlouvách o výkonu závislé práce zakládajících mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem obdobný závazek. Podle odst. 2 na práva a povinnosti zaměstnance a zaměstnavatele se nepoužijí ustanovení tohoto zákona o ochraně spotřebitele. Podle § 4 zákona č. 262/2006 Sb. zákoníku práce ve znění účinném do 30.6.2021 novely provedené zákonem č.248/2021 Sb. (dále jen „zákoník práce“) pracovněprávní vztahy se řídí tímto zákonem; nelze-li použít tento zákon, řídí se občanským zákoníkem, a to vždy v souladu se základními zásadami pracovněprávních vztahů. Podle § 192 odst. 1 zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce zaměstnanci, který byl uznán dočasně práce neschopným nebo kterému byla nařízena karanténa, přísluší v době prvních 14 kalendářních dnů trvání dočasné pracovní neschopnosti nebo karantény náhrada mzdy nebo platu ve dnech podle věty druhé a ve výši podle odstavce 2, pokud ke dni vzniku dočasné pracovní neschopnosti nebo karantény zaměstnanec splňuje podmínky nároku na nemocenské podle předpisů o nemocenském pojištění. V mezích období uvedeného ve větě první přísluší tato náhrada mzdy nebo platu za dny, které jsou pro zaměstnance pracovními dny, a za svátky, za které jinak přísluší zaměstnanci náhrada mzdy nebo se mu plat nebo mzda nekrátí, pokud v těchto jednotlivých dnech splňuje podmínky nároku na výplatu nemocenského podle předpisů o nemocenském pojištění, a pokud pracovní poměr trvá, ne však déle než do dne vyčerpání podpůrčí doby určené pro výplatu nemocenského (z.č.187/2006 Sb.). Vznikla-li dočasná pracovní neschopnost ode dne, v němž má zaměstnanec směnu již odpracovanou, počíná období 14 kalendářních dnů dočasné pracovní neschopnosti pro účely poskytování náhrady mzdy nebo platu následujícím kalendářním dnem. Jestliže v období prvních 14 kalendářních dnů trvání dočasné pracovní neschopnosti nebo karantény náleží nemocenské, peněžitá pomoc v mateřství, dávka otcovské poporodní péče nebo dlouhodobé ošetřovné, náhrada mzdy nebo platu nepřísluší. Vznikne-li zaměstnanci v době dočasné pracovní neschopnosti nebo karantény právo na náhradu mzdy nebo platu podle věty první až třetí, nepřísluší mu současně náhrada mzdy nebo platu z důvodu jiné překážky v práci. Podle odst. 2 náhrada mzdy nebo platu podle odstavce 1 přísluší ve výši 60 % průměrného výdělku. Pro účely stanovení náhrady mzdy nebo platu se zjištěný průměrný výdělek upraví obdobným způsobem, jakým se upravuje denní vyměřovací základ pro výpočet nemocenského z nemocenského pojištění, s tím, že pro účely této úpravy se příslušná redukční hranice stanovená pro účely nemocenského pojištění vynásobí koeficientem 0,175 a poté zaokrouhlí na haléře směrem nahoru. Má-li zaměstnanec za pracovní den, v němž mu vzniklo nebo zaniklo právo na náhradu mzdy nebo platu podle odstavce 1, také právo na mzdu nebo plat za část pracovní doby, přísluší mu za tento den jen poměrný díl náhrady mzdy nebo platu připadající na tu část pracovní doby, za kterou mu nenáleží mzda nebo plat. Podle § 192 odst. 5 zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce porušil-li zaměstnanec v období prvních 14 kalendářních dnů dočasné pracovní neschopnosti povinnosti uvedené v odstavci 6 větě první, které jsou součástí režimu dočasně práce neschopného pojištěnce, může zaměstnavatel se zřetelem na závažnost porušení těchto povinností náhradu mzdy nebo platu snížit nebo neposkytnout. Náhrada mzdy nebo platu nesmí být snížena nebo neposkytnuta, jestliže byla pro totéž porušení režimu dočasně práce neschopného pojištěnce dána zaměstnanci výpověď podle § 52 písm. h). Podle odst. 6 zaměstnavatel je oprávněn kontrolovat, zda zaměstnanec, který byl uznán dočasně práce neschopným, dodržuje v období prvních 14 kalendářních dnů dočasné pracovní neschopnosti stanovený režim dočasně práce neschopného pojištěnce, pokud jde o povinnost stanovenou zvláštním právním předpisem (§ 56 odst. 2 písm. b) zákona o nemocenském pojištění) zdržovat se v místě pobytu a dodržovat dobu a rozsah povolených vycházek. Zaměstnavatel je povinen v případě zjištění porušení povinnosti uvedené ve větě první zaměstnancem vyhotovit o kontrole písemný záznam s uvedením skutečností, které znamenají porušení tohoto režimu; stejnopis tohoto záznamu je zaměstnavatel povinen doručit zaměstnanci, který tento režim porušil, okresní správě sociálního zabezpečení příslušné podle místa pobytu zaměstnance v době dočasné pracovní neschopnosti a ošetřujícímu lékaři dočasně práce neschopného zaměstnance. Zaměstnavatel je oprávněn požádat ošetřujícího lékaře, který stanovil zaměstnanci režim dočasně práce neschopného pojištěnce, o sdělení tohoto režimu v rozsahu, který je zaměstnavatel oprávněn kontrolovat, a o zhodnocení zaměstnavatelem zjištěných případů porušení tohoto režimu. Zaměstnanec je povinen umožnit zaměstnavateli kontrolu dodržování svých povinností uvedených ve větě první. Podle § 21 odst. 1 z.č. 187/2006 Sb. o nemocenském pojištění denní vyměřovací základ stanovený podle § 18 až 20 se upraví pro výpočet a) nemocenského, ošetřovného a dlouhodobého ošetřovného tak, že do částky první redukční hranice se počítá 90 %, z částky nad první redukční hranici do druhé redukční hranice se počítá 60 %, z částky nad druhou redukční hranici do třetí redukční hranice se počítá 30 % a k částce nad třetí redukční hranici se nepřihlíží. Podle § 56 odst. 1 z.č. 187/2006 Sb. o nemocenském pojištění režim dočasně práce neschopného pojištěnce stanoví ošetřující lékař při rozhodnutí o vzniku dočasné pracovní neschopnosti. Režim dočasně práce neschopného pojištěnce může být ošetřujícím lékařem změněn v souladu se změnou zdravotního stavu. Režim dočasně práce neschopného pojištěnce se nestanoví v případě dočasné pracovní neschopnosti podle § 57 odst. 1 písm. c) a f). Podle odst. 2 režim dočasně práce neschopného pojištěnce zahrnuje b) povinnost zdržovat se v době dočasné pracovní neschopnosti v místě pobytu a dodržovat rozsah a dobu povolených vycházek; místem pobytu dočasně práce neschopného pojištěnce je místo, které pojištěnec sdělil ošetřujícímu lékaři při vzniku dočasné pracovní neschopnosti, nebo místo, na které změnil pobyt v souladu s odstavcem 3, c) povolení vycházek, včetně jejich rozsahu a doby, pokud zdravotní stav pojištěnce a stanovený individuální léčebný postup tyto vycházky nevylučuje, d) povolení změny místa pobytu v době dočasné pracovní neschopnosti podle odstavce 3 věty první a třetí, pokud zdravotní stav pojištěnce a stanovený individuální léčebný postup tuto změnu nevylučuje. Podle § 64 odst. 1 z.č. 187/2006 Sb. o nemocenském pojištění pojištěnec, který je dočasně práce neschopný, je povinen a) dodržovat režim dočasně práce neschopného pojištěnce, b) umožnit příslušnému orgánu nemocenského pojištění a v rozsahu uvedeném v § 65 odst. 2 písm. c) též zaměstnavateli kontrolu dodržování režimu dočasně práce neschopného pojištěnce a poskytnout nezbytnou součinnost k provedení této kontroly, zejména označit potřebnými údaji místo pobytu v době dočasné pracovní neschopnosti tak, aby bylo možné tuto kontrolu provést; při této kontrole je dočasně práce neschopný pojištěnec povinen prokázat svou totožnost a předložit rozhodnutí o vzniku dočasné pracovní neschopnosti. Podle § 76 odst. 1 z.č. 187/2006 Sb. o nemocenském pojištění kontrolu dodržování režimu dočasně práce neschopného pojištěnce provádí příslušný orgán nemocenského pojištění pověřenými zaměstnanci z vlastního podnětu nebo z podnětu ošetřujícího lékaře pojištěnce anebo zaměstnavatele. Podá-li podnět k provedení této kontroly ošetřující lékař nebo zaměstnavatel, je tento orgán povinen provést kontrolu do 7 dnů od obdržení žádosti a o výsledku kontroly neprodleně žadatele informovat v listinné nebo elektronické podobě. Podle odst. 2 o kontrole dodržování režimu dočasně práce neschopného pojištěnce se sepisuje záznam v listinné nebo elektronické podobě, ve kterém se uvede výsledek kontroly. Pokud bylo při kontrole dodržování režimu dočasně práce neschopného pojištěnce zjištěno porušení tohoto režimu, zasílá orgán nemocenského pojištění záznam o kontrole dočasně práce neschopnému pojištěnci, ošetřujícímu lékaři a zaměstnavateli. Podle odst. 4 provedl-li kontrolu dodržování povinností stanovených v § 56 odst. 2 písm. b) zaměstnavatel, vyhotoví záznam o kontrole v listinné nebo elektronické podobě jen, zjistí-li porušení povinnosti, a zašle jej dočasně práce neschopnému pojištěnci, ošetřujícímu lékaři a orgánu nemocenského pojištění. Podle § 351 zákoníku práce má-li být v základních pracovněprávních vztazích uvedených v § 3 použit průměrný výdělek, musí se postupovat při jeho zjištění jen podle této hlavy. Podle § 352 zákoníku práce průměrným výdělkem zaměstnance se rozumí průměrný hrubý výdělek, nestanoví-li pracovněprávní předpisy jinak. Podle § 353 odst. 1 zákoníku práce průměrný výdělek zjistí zaměstnavatel z hrubé mzdy nebo platu zúčtované zaměstnanci k výplatě v rozhodném období a z odpracované doby v rozhodném období. Podle odst. 2 za odpracovanou dobu se považuje doba, za kterou zaměstnanci přísluší mzda nebo plat. Podle § 354 odst. 1 zákoníku práce, není-li v tomto zákoně dále stanoveno jinak, je rozhodným obdobím předchozí kalendářní čtvrtletí. Podle odst. 2 průměrný výdělek se zjistí k prvnímu dni kalendářního měsíce následujícího po rozhodném období. Podle § 355 odst. 1 zákoníku práce jestliže zaměstnanec v rozhodném období neodpracoval alespoň 21 dnů, použije se pravděpodobný výdělek. Podle odst. 2 pravděpodobný výdělek zjistí zaměstnavatel z hrubé mzdy nebo platu, které zaměstnanec dosáhl od počátku rozhodného období, popřípadě z hrubé mzdy nebo platu, které by zřejmě dosáhl; přitom se přihlédne zejména k obvyklé výši jednotlivých složek mzdy nebo platu zaměstnance nebo ke mzdě nebo platu zaměstnanců vykonávajících stejnou práci nebo práci stejné hodnoty. Podle § 356 odst. 1 zákoníku práce průměrný výdělek se zjistí jako průměrný hodinový výdělek. Podle § 1970 z. č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku může po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, určuje odměna likvidátora, likvidačního správce a člena orgánu právnické osoby jmenovaného soudem a upravují některé otázky Obchodního věstníku a veřejných rejstříků právnických a fyzických osob výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

27. Podle § 96 odst. 1 o.s.ř. žalobce může vzít za řízení zpět návrh na jeho zahájení, a to zčásti nebo zcela. Podle § 96 odst. 2 o.s.ř. proto soud výrokem I. řízení v rozsahu částečného zpětvzetí žaloby zastavil, tj. co do částky 1.197,- Kč se zákonným úrokem z prodlení od 1.7.2021 do zaplacení.

28. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba žalobkyně je částečně důvodná.

29. Předně soud I.stupně uvádí, že neshledal důvody pro přerušení řízení, když za takový důvod pro přerušení řízení nepovažuje dovolání podané žalobkyní v řízení 16 C 174/2021, neboť dovolání je mimořádným opravným prostředkem. Řízení o neplatnost okamžitého zrušení pracovního poměru vedené u zdejšího soudu pod sp. zn. 16 C 174/2021 je tak pravomocně ukončeno se závěrem, že okamžité zrušení dané žalobkyni žalovaným dne 13.5.2021 je platné. Pracovní poměr žalobkyně u žalovaného tak skončil okamžitým zrušením ze dne 13.5.2021, jehož platnost byla pravomocně shledána v řízení vedeném u zdejšího soudu pod sp.zn. 16 C 174/2021.

30. Pokud se žalobkyně domáhala zaplacení částky [právnická osoba],- Kč jako náhrady za stravenky (stravovací poukázky), z výplatní pásky žalobkyně za duben 2021 (č.l. 5) vyplývá, že žalobkyni byla stržena z výplaty na stravenky částka 500,- Kč, přičemž z výňatku z kolektivní smlouvy žalovaného zaměstnavatele vyplývá, že zaměstnanec hradí 25 % hodnoty stravenek a na 75 % hodnoty stravenek přispívá zaměstnavatel. Ostatně mezi účastníky není sporu, že žalobkyni vznikl za duben 2021 nárok na stravenky v hodnotě [právnická osoba],- Kč. Soud prvního stupně však považuje žalobu žalobkyně za nedůvodnou, neboť má za to, že zaměstnanec nemá nárok na zaplacení hodnoty stravenek, nýbrž má nárok na vydání stravenek. Žaloba žalobkyně domáhající se zaplacení částky [právnická osoba],- Kč jako nominální hodnoty nevyzvednutých (a z důvodu skončení jejich platnosti propadlých) stravenek tak nemá podle soudu prvního stupně oporu v zákoně, neboť žalobkyně se může domáhat pouze vydání těchto stravenek za duben 2021.

31. Zároveň soud pro úplnost podotýká, že žalovaný se nedopustil žádného pochybení, neboť žalobkyni k převzetí těchto stravenek, popřípadě ke sdělení adresy, na kterou je požaduje žalobkyně zaslat, vyzýval dopisem ze dne 17.6.2021, který žalobkyně bez reakce převzala dne 25.6.2021. Žalobkyně však na tuto výzvu žádným způsobem nereagovala, čímž se dostala do prodlení. Pokud si tedy stravenky nevyzvedla, ani nesdělila žalovanému adresu, na kterou požaduje jejich zaslání, k jejich znehodnocení uplynutím roku 2021 došlo nikoliv v důsledku porušení právních povinností žalovaného, ale pochybením žalobkyně, neboť neposkytla žalovanému potřebnou součinnost. Podle § 1975 z.č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku věřitel je v prodlení, nepřijal-li řádně nabídnuté plnění nebo neposkytl-li dlužníku součinnost potřebnou ke splnění dluhu. Podle § 1968 z.č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Žalovaný tedy nebyl v prodlení, neboť žalobkyně neposkytla součinnost, když si stravenky nevyzvedla a ani nesdělila na výzvu žalovaného, kam si přeje jejich zaslání. Co do částky [právnická osoba],- Kč s příslušenstvím proto soud výrokem II. žalobu žalobkyně zamítl.

32. Naopak jako důvodnou shledal soud prvního stupně žalobu žalobkyně co do částky 10.773,- Kč představující náhradu platu za období od 3.5.2021 do 13.5.2021. Z ustanovení § 192 odst. 1, 2 zákoníku práce vyplývá, že zaměstnanci náleží od zaměstnavatele náhrada mzdy nebo platu po dobu prvních 14 kalendářních dnů trvání dočasné pracovní neschopnosti ve výši 60 % průměrného výdělku. Z provedeného dokazování vyplývá, že žalobkyně byla od 3.5.2021 v pracovní neschopnosti, její pracovní poměr však trval jen do 13.5.2021, kdy byl ukončen platným okamžitým zrušením pracovního poměru ze strany žalovaného.

33. Žalovaný namítal, že žalobkyni nenáleží náhrada platu za dobu pracovní neschopnosti, neboť se nezdržovala v místě pobytu a nedodržovala tak režim dočasně práce neschopného pojištěnce. Žalovaný při údaji o místě pobytu žalobkyně v době pracovní neschopnosti vycházel z údajů elektronického systému evidence neschopenek ČSSZ, který skutečně obsahoval jako místo, kde se žalobkyně v době pracovní neschopnosti bude zdržovat, adresu trvalého bydliště žalobkyně ([adresa]), což je ohlašovna Magistrátu města [adresa], kde se žalobkyně objektivně zdržovat nemohla. Z provedených důkazů vyplývá, že teprve se zpožděním byl (ale zpětně k datu 3.5.2021) změněn údaj adresy žalobkyně na [adresa], nicméně z výpovědi svědkyně ošetřující lékařky [právnická osoba] i z emailu žalobkyně této lékařce soud považuje za prokázané, že zmatek patrně způsobila právě svědkyně, která do systému uvedla adresu trvalého pobytu žalobkyně, ač jinak žalobkyně skutečně ještě v den vzniku pracovní neschopnosti uvedla svou faktickou adresu, tj. [adresa]. Za této situace nelze dospět k závěru, že by žalovaný byl oprávněn podle § 192 odst. 5 zákoníku práce žalobkyni náhradu platu neposkytnout či krátit.

34. Soud proto zjišťoval průměrný výdělek žalobkyně (srov. § 351 a násl. zákoníku práce). Z výplatních pásek žalobkyně a mzdového listu žalobce soud zjistil, že v rozhodném období (srov. § 354 odst. 1 zákoníku práce) ledna až března 2021 jako kalendářního čtvrtletí předcházejícího pracovní neschopnosti žalobkyně dne 3.5.2021 odpracovala žalobkyně celkem [hodnota] hodin, za což obdržela hrubou mzdu ve výši 161.179,- Kč. Její průměrný hodinový výdělek tak činí 295,74 Kč (161.179,- Kč : 545). Po dobu pracovní neschopnosti od pondělí 3.5.2021 do středy 12.5.2021 včetně zameškala včetně státních svátků celkem [hodnota] pracovních dnů, takže 8 dnů x 8 hodin x 295,74 Kč činí 18.927,36 Kč. Z této částky pak náleží žalobkyni podle § 192 odst. 2 zákoníku práce 60 %, tj. částka 11.356,- Kč. Vzhledem k tomu, že žalobkyně požadovala náhradu platu ve výši 10.773,- Kč, ačkoli nárok má na 11.356,- Kč, přičemž soud je vázán návrhem, který nemůže překročit (srov. § 153 odst. 2 o.s.ř.), soud žalobě žalobkyně co do částky 10.773,- Kč vyhověl včetně zákonného úroku z prodlení běžícího ode dne následujícího po dni výplaty, tedy nejpozději od 1. dne následujícího měsíce (srov. § 141 odst. 1 zákoníku práce), tj. od 1.7.2021.

35. Výrokem IV. rozhodl soud podle § 147 odst. 1 o.s.ř. podle principu separace nákladů řízení o náhradě nákladů řízení za jednání konané dne 19.3.2025, kdy jednání muselo být odročeno, neboť žalobkyně (její zmocněnec) podal těsně před jednáním (obdobně, jako činil i v jiných sporech, např. v řízení sp.zn. 25 C 270/2023) obsáhlé podání, se kterým žalovaný ani soud neměli možnost se včas seznámit, čímž zmařil soudní jednání dne 19.3.2025. Z těchto důvodů proto soud I. stupně přiznal žalovanému náhradu nákladů řízení za jednání dne 19.3.2025 představovanou jedním úkonem právní služby po 1.660,- Kč, jednou paušální náhradou po 450,- Kč vyhl. č. 177/1996 Sb. ve znění účinném od 1.1.2025 a náhradou 21 % DPH částkou 443,- Kč, tedy celkem 2.553,- Kč.

36. Vzhledem ke skutečnosti, že žalovaného, jemuž byla přiznána náhrada nákladů, v tomto řízení zastupoval advokát, bylo ve smyslu § 149 odst. 1 o.s.ř. rozhodnuto tak, že žalobkyně je povinna náhradu nákladů řízení zaplatit k rukám právního zástupce žalovaného.

37. O náhradě nákladů řízení pak soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o.s.ř., když procesně úspěšnější žalobkyni přísluší právo na náhradu nákladů řízení. Žalobkyni by při plném úspěchu ve věci náležela plná náhrada všech účelně vynaložených nákladů řízení sestávající ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1.000,- Kč a z paušální náhrady nákladů dle vyhlášky č. 254/2015 Sb. za šest úkonů po 300,- Kč (sepis žaloby a jejího doplnění, sepis repliky, příprava na jednání a účast u jednání dne 14.5.2025 a dne 11.6.2025), celkem tedy 2.800,-Kč. Žalobkyně však uspěla jen co do částky 10.773,- Kč s přísl., když co do částky 2.000,- Kč s přísl. byla žaloba zamítnuta a co do částky 1.197,- Kč s přísl. bylo řízení zastaveno v důsledku zpětvzetí žaloby. Žalobkyně tak uspěla ze 77 % (10.773,- Kč z 13.970,- Kč), naopak neuspěla z 23 % a přísluší jí náhrada nákladů řízení z 54 % (77 – 23). 54 % z částky 2.800,- Kč pak činí 1.512,- Kč. Při rozhodování o náhradě nákladů řízení je soud povinen se zabývat účelností procesně úspěšným účastníkem vykazovaných jednotlivých nákladů řízení, nezbytností jednotlivých úkonů právní služby s ohledem na jejich význam s vyloučením případných duplicitních či snad vícenásobně se opakujících úkonů, které z objektivního hlediska jsou via facti úkony a tedy i výdaji z pohledu uplatňování či bránění práva zbytnými (např. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 25.2.2015 sp.zn. 30 Cdo 4084/2014). Za účelný úkon tak nelze považovat doplnění žaloby, neboť žaloba má být sepsána tak, aby nebylo nutné ji doplňovat.

38. O lhůtách k plnění bylo rozhodnuto ve smyslu ustanovení § 160 odst. 1 o.s.ř.

Poučení