25 C 114/2019-569

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudkyní Mgr. Zdeňkou Burdovou ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] zastoupený advokátem [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] [anonymizováno 5 slov] sídlem [adresa] o náhradu škody a nemajetkové újmy takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 170 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % p. a. od 14. 5. 2019 do zaplacení, a to do 15 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobci částku 31 830 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % p. a. od 13. 5. 2019 do zaplacení z částky 31 830 000 Kč a dále úrok z prodlení ve výši 9,75 % p. a. za den 13. 5. 2019 z částky 85 017 Kč, se zamítá.

III. Žalobce je povinen zaplatit žalované náklady řízení ve výši 5 700 Kč, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobce se žalobou došlou soudu dne 14. 5. 2019 domáhal jednak náhrady škody a jednak přiznání nemajetkové újmy za trestní stíhání. Jeho trestní stíhání probíhalo ode dne 21. 7. 2014 do dne 16. 5. 2018, kdy bylo usnesením [anonymizováno 5 slov] [datum], [anonymizována tři slova] [rok] [číslo] zastaveno z důvodu, že jednáním žalobce nebyly naplněny znaky skutkové podstaty žádného trestného činu. Dne 21. 7. 2014 bylo na základě usnesení [číslo jednací] [stát. instituce], [anonymizováno 5 slov] [anonymizována dvě slova] [obec] zahájeno trestní stíhání žalobce pro skutek spočívající v tom, že žalobce měl jako člen představenstva společnosti [právnická osoba] společně s ostatními členy představenstva úmyslně způsobit škody [obec] exportní bance ve výši 12 000 000 USD tedy 221 232 000 Kč. Tato škoda měla být způsobena tím, že členové představenstva dne 13. 10. 2009 projednali a schválili žádost o poskytnutí úvěru společnosti [právnická osoba], čímž měli porušit svou povinnost výkonu volené funkce s péčí řádného hospodáře, povinnost obezřetného výkonu funkce a jiné povinnosti vyplývající z právních předpisů a vnitřních předpisů banky. Žalobce se měl dopustit trestného činu porušování povinnosti při správě cizího majetku podle § 255 odst. 1, 2 trestního zákona účinného do 31. 12. 2009 a porušování závazných pravidel hospodářského styku podle § 127 odst. 1 trestního zákona účinného do 31. 12. 2009, a to ve spolupachatelství s ostatními členy představenstva. Žalobce podal stížnost proti usnesení o zahájení stíhání dne 3. 10. 2014, která byla zamítnuta. Dne 21. 8. 2015 byla podána obžaloba. Dne 13. 2. 2017 vzal státní zástupce obžalobu zpět. Dne 16. 5. 2018 bylo trestní stíhání zastaveno. Žalobce jednak požaduje náhradu ušlého zisku, žalobce byl odborníkem v oblasti bankovnictví a finančnictví. V době před zahájením trestního stíhání žalobce usiloval o vysokou pracovní pozici ve významné bankovní instituci. Trestní stíhání jej diskvalifikovalo z již rozjednaných pracovních příležitostí a nabídek, konkrétně žalobce byl osloven společností [právnická osoba] v průběhu roku 2014 na pozici ředitele divize [anonymizováno] (vymáhání), kdyby nebyl žalobce osloven [právnická osoba], a. s získal by jinou pozici. Dosahoval by příjmů v rozmezí 3 000 000 až 5 000 000 Kč. Od roku 2014 pak na místo žalobce tuto pozici zastával již do 30. 4. 2019 Ing. [jméno] [příjmení], který se rozhodl po 5 letech ve funkci vedoucího oddělení odejít na„ zasloužený odpočinek“, na jeho místě mohl být žalobce. Výběrové řízení a jednání o uzavření pracovního poměru se žalobcem probíhalo od začátku července 2014. Měl sjednanou roční odměnu ve výši 3 000 000 Kč. Žalobce byl jediný kandidát na pozici a měl být představen formálně v mateřské [právnická osoba] [anonymizována dvě slova] ve [obec]. Poté, co žalobce informoval vedoucí pracovníky [anonymizováno], a. s o skutečnosti, že proti němu bylo zahájeno trestní stíhání, byl vyřazen a ukončena spolupráce z důvodu zahájeného trestního stíhání. Ze stejného důvodu byl vyřazen i z výběrového řízení vedeného v roce 2015 na pozici ředitele [anonymizováno] u společnosti [právnická osoba] i z výběrového řízení v [právnická osoba] na pozici ředitele odboru restrukturalizace a vymáhání. Žalobce se v důsledku zahájeného trestního stíhání stal objektivně nepřijatelným pro jakékoliv pozice vedení nejenom bank, ale jiných významných zaměstnavatelů. Z daňových přiznání z osobního listu a ze životopisu žalobce vyplývá, že v letech 2004 až 2011, kdy žalobce působil na vedoucích pozicích finančních institucí, přesahuje jeho průměrné roční příjmy částku 5 000 000 Kč. V době zahájení trestního stíhání byl žalobce zkušeným bankovním manažerem v nejproduktivnějším věku 53 let. Při ukončení trestního stíhání bylo žalobci 57 let, znamenalo trestní stíhání pro žalobce doživotní diskvalifikaci z odpovídajícího profesního života. Žalobce tedy požaduje ušlý zisk ode dne 21. 7. 2014 do dne 16. 5. 2018 ve výši 12 000 000 Kč za dobu 4 let. Dále požaduje nemajetkové zadostiučinění, kdy povahu trestní věci vnímá tak, že měl způsobit škodu velkého rozsahu, měl obavy, žalobci hrozilo až 8 let odnětí svobody, trest zákaz činnosti či peněžitý trest. Vše mohlo být pro žalobce likvidační. Trestné činy se týkaly jeho profesní činnosti, trvalo téměř 4 roky. Bylo zasaženo nejen jméno, dobrá pověst žalobce, ale znemožněn faktický výkon jeho povolání, byl vyřazen z výběrových řízení na vedoucích funkce významných bankovních domů, došlo k diskvalifikaci žalobce v jeho další profesní činnosti, předčasné ukončení pracovní kariéry. Dále žalobce následkem trestního stíhání byl zkrácen o léta potřebná k době pojištění po roce 2018, tato doba činí 35 let, při výpočtu výše jeho budoucího nároku na starobní důchod a odpracovaná léta a vyměřovací základy, kterých by dosáhl nebýt zahájeno trestní stíhání. Trestního stíhání bylo široce medializováno. Byl prověřován v místě trvalého bydliště v listopadu 2017 v pracovním působišti u společnosti [právnická osoba], byly provedeny identifikační úkony, daktyloskopické otisky, zjištění tělesných znaků, měření těla, pořízení obrazových zvukových záznamů, odebrání biologických vzorků. V listopadu 2014 žalobce obdržel oznámení Národního bezpečnostního úřadu o zahájení bezpečnostního řízení o zrušení platnosti osvědčení fyzické osoby pro stupeň utajení důvěrné. Žalobce požaduje 20 000 000 Kč. Dále požaduje nemajetkovou újmu způsobenou nesprávným úředním postupem s tím, že bylo porušeno právo žalobce na projednání v přiměřené lhůtě, kde požaduje částku 85 017 Kč.

2. Žalovaná se k žalobě vyjádřila tak, že učinila nespornou skutečnost, že u ní žalobce dne 13. 11. 2018 uplatnil nárok na náhradu škody ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb., v celkové výši 60.085.017 Kč spočívající v náhradě škody spočívající v ušlém zisku ve výši 20.000.000 Kč, dále nemajetkové újmy za nezákonné trestní stíhání ve výši 40.000.000 Kč a nemajetkové újmy za průtahy v řízení ve výši 84.999 Kč. K projednání žádosti žalobce došlo dne xanon [číslo]. Žalovaná konstatovala, že v předmětném řízení bylo vydáno nezákonné rozhodnutí ve smyslu § 7 zákona č. 82/1998 Sb., požadovaná náhrada škody a přiměřeného zadostiučinění však nebyla žalobci poskytnuta v požadované výši. Žalovaná poskytla žalobci odškodnění ve výši 19.057,50 Kč, ve zbytku byla žádost žalobce zamítnuta. Po zhodnocení všech okolností případu, s ohledem na relevantní judikaturu ESLP, dospěla žalovaná v rámci předběžného projednání žádosti na základě aplikace zákonných kritérií § 31a odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb. k závěru, že v daném případě nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu spočívajícímu v nepřiměřené délce řízení. Žalovaná dále namítá, že ušlý zisk, jak je žádán nyní, v žalobě, nebyl vůbec v předběžném projednání žádosti žalobce uplatněn u žalované. Žalobce uvádí v žalobě naprosto odlišná tvrzení než v žádosti o náhradu škody a jiný je rovněž i výpočet požadovaného ušlého zisku. Žalobce v žádosti uvedl, že byl členem představenstva a náměstkem generálního ředitele [právnická osoba] v období od června 2008 do dubna 2011. Přičemž následně vypočítal ušlý zisk za období čtyř let trvajícího trestního stíhání na částku 20 mil. Kč. Nyní v žalobě uvádí, že žalobce usiloval o vysokou pracovní pozici ve společnosti [právnická osoba], kde se účastnil výběrového řízení na pozici ředitele divize [anonymizováno]. Dle tvrzení žalobce byl žalobce během výběrového řízení hodnocen jako preferovaný a jediný kandidát. Výběrové řízení probíhalo od začátku července 2014. Dne 21. 7. 2014 bylo zahájeno trestní stíhání žalobce, přičemž tento informoval vedoucí pracovníky [právnická osoba] o této skutečnosti. Veškerá další jednání s ním byla ukončena. Shodně tak uvádí, že důvodem vyřazení z výběrového řízení bylo i v souvislosti s pozicí u [anonymizována dvě slova] a také [právnická osoba]. Žalobce dále vypočítává výši tvrzeného ušlého zisku ze svých ročních příjmů před zahájením trestního stíhání, kdy byl zaměstnán. A k tomu dodává rovněž výroční zprávy bank, konkrétně [právnická osoba] a [právnická osoba] z let 2014 a 2015, které mají prokazovat, že výše příjmů žalobce v době jeho pracovního poměru u [obec] exportní banky bylo srovnatelné s výší příjmů u výše sdělených bank, kdyby nebyl vyřazen z výběrového řízení. Žalobce tak žádá ušlý zisk od 21. 7. 2014 do 16. 5. 2018 v celkové výši 12.000.000 Kč. Z trestního spisu bylo žalovanou zjištěno, že žalobce byl v době zahájení trestního stíhání dne 21. 7. 2014 nezaměstnaný, přičemž tuto skutečnost potvrdil i sám svým tvrzením v žádosti o odškodnění, ale i nyní v žalobě, kde uvedl, že byl v [právnická osoba] zaměstnán do roku 2011. Tato skutečnost je rovněž prokázána dohodou o rozvázání pracovního poměru ke dni 30. 4. 2011, která je založena v trestním spise. Neboť žalobce nebyl v době vydání nezákonného rozhodnutí zaměstnán, nemohl mu tedy ujít tvrzený zisk, přičemž žalovaná rovněž namítá neexistenci příčinné souvislosti mezi tvrzeným ušlým ziskem a odpovědnostním titulem. Nelze vycházet při výpočtu ušlého z částek, kterých žalobce dosahoval naposledy v roce 2011. Nikde není postaveno najisto a není ani žalobcem dostatečně prokázáno, že by býval obsadil uváděnou pozici u [právnická osoba] Nadto lze rovněž uvést, že trestní řízení je vedeno zcela v souladu se zásadou presumpce neviny, tedy žalobce nebyl nikdy odsouzen a je třeba na něj nahlížet jako na nevinného. Nadto žalovaná rovněž činí sporným vypočtenou výši tvrzeného ušlého zisku, když z trestního spisu vyplývá, že v průběhu trestního stíhání žalobce nalezl zaměstnání ve společnosti [právnická osoba] Je až s podivem, že v této společnosti žalobcovo trestní stíhání nikterak nevadilo. Z důvodů výše uvedených nebylo na tomto nároku ničeho přiznáno. Co se týče délky trestního stíhání, tato stran tohoto nároku nebude posuzována jako jedno z kritérií, neboť tato je samostatným nárokem. Co se týče následků způsobených v pracovní sféře, žalobce tvrdí, že trestní stíhání bylo důvodem pro vyřazení z výběrových řízení, přičemž dodává potvrzení či prohlášení jednotlivých osob či subjektů, kteří měli být přítomni při výběrovém řízení. Žalovaná k tomuto předloženému důkazu uvádí, že jej lze považovat pouze za listinný důkaz, neboť učiněné prohlášení nebylo učiněno pod hrozbou trestního stíhání v případě jeho nepravdivého sdělení. Poškození pověsti a jména nebylo ze strany žalobce nikterak doloženo, rovněž i co se týče dalších tvrzených zásahů. Žalobce na výzvu žalované k doplnění tvrzení a důkazů reagoval tak, že ničeho doplňovat nebude. Policejní orgán je povinen řádně prověřit činnost, která se jeví být trestnou činností a ohrozila by veřejný zájem. V tomto případě se jednalo o vysokou finanční částku, která měla být způsobena. Nadto škoda způsobena byla, avšak tuto následně zaplatila pojišťovna na základě vydaného rozhodčího nálezu ze dne 15. 12. 2016. Stran přerušení příčinné souvislosti medializace věci a odpovědnosti státu za škodu při takové medializaci se zabýval již [název soudu] ve svém rozhodnutí ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]. Jestliže některé sdělovací prostředky o žalobci jakkoli nepravdivě či zkresleně informovaly, nechť se domáhá nápravy u nich. Žalobce se mohl domáhat zveřejnění dodatečné informace nebo dalších informací ohledně ukončení trestního stíhání přímo vůči konkrétním médiím dle tiskového zákona, případně stran dehonestujících výroků nebo článků uveřejněných v médiích dle občanského zákoníku vůči těmto subjektům. Další konkrétní zásahy ze strany žalobce nebyly ani na výzvu zdejšího úřadu tvrzeny a prokázány. V tomto případě bylo trestní stíhání zahájeno důvodně, resp. byla v té době způsobena škoda. V průběhu trestního stíhání však došlo k odpadnutí jednoho ze znaků skutkové podstaty uvedeného trestného činu, a to způsobení škody, neboť pojišťovna tuto škodu zahladila. Vzhledem k okolnostem případu žalovaná pokládá konstatování vydání nezákonného rozhodnutí a vyslovení omluvy za dostatečné zadostiučinění za porušení práva.

3. Rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací] soud přiznal žalobci přiznané zadostiučinění ve výši 170 000 Kč za nezákonné trestní stíhání žalobce a zamítl žalobu co do požadavku žalobce na ušlý zisk ve výši 12 mil. Kč z důvodu nezákonného trestního řízení, dále zamítl žalobu co do požadovaného zadostiučinění za nepřiměřenou dílku trestního stíhání ve výši 85 017 Kč.

4. K odvolání účastníků [název soudu] jako soud odvolací rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí], č.j. [číslo jednací] ve výroku I. rozsudek soudu prvního stupně potvrdil co do zamítavého výroku co do částky 85 017 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9, 75 % ročně od 14. 5. 2019 do zaplacení a úroku z prodlení za částky 170 000 Kč ve výši 9,75 % ročně za den 13. 5. 2019 potvrdil (co se týče odškodnění za nepřiměřenou délku řízení) a ve výroku II. ve vyhovujícím výroku (co se týče odškodnění nemajetkové újmy za nezákonné rozhodnutí) a v zamítavém výroku, pokud jím bylo rozhodnuto o částce 31 830 000 Kč s příslušenstvím (ušlý zisk a nemajetková újma z nezákonného rozhodnutí) a ve výroku o nákladech řízení rozsudek soudu prvního stupně zrušil. Dle [název soudu] měl soud prvního stupně správně za naplněné odpovědnostní předpoklady za nezákonné trestní stíhání na straně žalované, jeho závěr o rozsahu újmy, která žalobci v důsledku toho vznikla, jakož i o výši přiměřeného zadostiučinění však dosud nebylo možno posvětit. Sám žalobce pociťoval negativní dopady trestního stíhání především ve sféře profesní, kdy tvrdil, že trestní stíhání poškodilo jeho jméno a pověst v profesních kruzích, znemožnilo mu výkon jeho povolání, a to nejen během samotného stíhání, ale i po jeho skončení a de facto tak pro něj znamenalo předčasné ukončení jeho pracovní kariéry. Soud prvního stupně ohledně dopadů trestního stíhání do žalobcova života učinil mimo jiné skutkový závěr (v odst. 26 napadeného rozsudku),„ že žalobce se nemohl kvůli trestnímu stíhání již nadále uplatnit v bankovním sektoru“. Neuvedl však, o které ze svědeckých výpovědí tento svůj závěr konkrétně opírá, a jak se vypořádal se zjištěními, která učinil i z dalších (zejména listinných) důkazů a která s tímto závěrem zcela nekorespondují (viz zjištění v odst. 12 a 13 napadeného rozsudku, dle nichž se při posuzování vhodnosti či důvěryhodnosti osoby v klíčové funkci finančních institucí zohledňuje toliko pravomocné odsouzení či probíhající trestní stíhání). Jeho závěr stran toho, že žalobce, byť neodsouzen, byl (natrvalo) vyřazen z možnosti profesního působení v bankovnictví, se tak jeví jako nepřezkoumatelný. Za této situace, kdy nelze mít za zcela vyjasněné dopady trestního stíhání do osobnostní sféry žalobce, nelze dosud ani posoudit formu a výši přiměřeného zadostiučinění, a je zatím i vyloučeno porovnávat žalobcův případ s případy jiných nezákonně trestně stíhaných poškozených. Nicméně již nyní lze přisvědčit žalované v tom, že pro porovnání se budou patrně nejlépe hodit případy žalobcových spoluobviněných z téže trestní kauzy, neboť minimálně ve dvou sledovaných kritériích (délce trestního stíhání a povaze trestné činnosti) budou vykazovat nápadnou podobnost či dokonce shodu, a případné odlišné dopady do osobnostní sféry žalobce by pak bylo namístě promítnout do zvýšení či naopak snížení zadostiučinění přiznaného ve srovnávaných případech. Pokud jde o nárok z titulu ušlého zisku, [název soudu] nemohl souhlasit se závěrem soudu I. stupně, který z toho, že žalobce byl v době, kdy se účastnil výběrového řízení v [právnická osoba] nezaměstnaný a posléze přijal pracovní místo se mzdovým ohodnocením 15 000 Kč měsíčně, dovozoval jeho„ nepoctivost“ ve smyslu § 6 o. z., případně za příčinu vzniku jím tvrzené škody považoval jeho vlastní jednání, tedy to, že se žalobce vzdal výhodnějšího zaměstnání či příjmu vyššího než právě 15 000 Kč. Žalobce tvrdil, že se v létě 2014 účastnil výběrového řízení na vedoucí pozici v bance, kam by byl zcela jistě přijat, nebýt toho, že byl v té době trestně stíhán, a že se mu později podařilo najít uplatnění již jen mimo bankovní sektor. Nebo-li tvrdil, že v době své nezaměstnanosti usiloval o získání pracovní pozice odpovídající jeho odbornosti, avšak neuspěl právě proto, že byl trestně stíhán (to, že by žalobce měl jinou reálnou příležitost k pracovnímu uplatnění, kterou nevyužil, z provedeného dokazování nijak nevyplývá). Navíc pokud soud prvního stupně (v odst. 31) uvedl,„ že z důvodu probíhajícího trestního stíhání nebyl žalobce přijat na odpovídající pozici v [právnická osoba]“, v podstatě tím dal najevo, že příčinnou souvislost mezi nezákonným trestním stíháním a tím, že žalobci ušel výdělek za práci v [právnická osoba] má za prokázanou. Tento jeho závěr však dosud nelze přijmout, neboť soud prvního stupně opět dostatečně neozřejmil, z jakých konkrétních zjištění (jakých důkazů) při něm vycházel. Není zřejmé, jak se vypořádal s výpověďmi jednotlivých svědků a dalšími důkazy, zejména i se zjištěním, že žalobce„ byl vyřazen“ z výběrového řízení a že ani pozváním do závěrečného kola výběrového řízení ve [obec] se„ ještě automaticky nezaručuje nabídka pracovní pozice v bance“ (viz důkazy citované v odst. 6). [název soudu] zavázal soud prvního stupně, aby jednotlivé důkazy, které k této otázce provedl, znovu zhodnotil (jednotlivě i ve vzájemné souvislosti) a závěr o tom, zda trestní stíhání žalobce bylo či nebylo příčinou toho, proč žalobci ušel výdělek v [právnická osoba], řádně zdůvodnil 5. Dne 13. 11. 2018 uplatnil žalobce nárok na náhradu škody a nemajetkové újmy u žalované, jak má soud prokázáno ze žádosti žalobce a z podacího razítka žalované. Stejně tak z přípisu žalované ze dne 14. 11. 2018. Dále z upomínky žalobce ze dne 12. dubna 2019. Ze stanoviska žalované ze dne xanon [číslo] má soud prokázáno, že žalovaná dospěla k závěru, že nebylo porušeno právo žalobce na projednání věci v přiměřené lhůtě v předmětném trestním stíhání, dále co se týče ušlého zisku v době nezákonného trestního stíhání, má žalovaná za to, že mu nemohl ujít zisk v takové výši, jakou žalobce vypočetl, a dále co se týče nemajetkové újmy za dané trestní stíhání, má za to žalovaná, že postačí konstatování. [Obsah přílohového spisu] [Anonymizovaný odstavec.] [Anonymizovaný odstavec.] [Anonymizovaný odstavec.] [Anonymizovaný odstavec.] [Anonymizovaný odstavec.] [Anonymizovaný odstavec.] [Anonymizovaný odstavec.]

14. Výslechem svědka [jméno] [příjmení], má soud prokázáno, že svědek 20 let vlastní firmu, kterou si najímají klienti včetně velkých bank, aby jim pomohla při výběru lidí do top managementu, jako je představenstvo. Na dotaz, jak se staví klienti k někomu, proti němuž je vedeno trestní stíhání, uvedl, že několikrát měl na seznamu kandidátů připraveny osoby, které v tuto chvíli nebo v minulosti byli trestně stíhání nebo kteří byli osvobozeni. [příjmení] je však taková, že mu neformálně vždy je jednoznačně řečeno, že by tam tyto osoby neměly být. Mnohokrát dělal výběrové řízení pro [právnická osoba], ukončuje se to schválením na úrovni skupinového představenstva ve [obec], je to většinou formální věc, neboť je zde zodpovědnost lokálního managementu za výběr. Jedná se spíše o„ představení“ ve [obec], nedochází již k žádnému prověřování.

15. Obecnými pokyny k posuzování vhodnosti členů řídícího orgánu a osob v klíčových funkcích, sp. zn. [spisová značka] z [datum rozhodnutí], bylo prokázáno, že tento obsahuje obecné pokyny vydané v souladu s čl. 16 nařízení Evropského parlamentu a Rady EU č. 1093/2010 ze dne 24. 11. 2010 atd., upravuje kritéria a procesy, které by měly dodržovat úvěrové instituce a příslušné orgány při posuzování vhodnosti navržených a jmenovaných členů řídícího orgánu úvěrové instituce, v jeho řídící i dozorčí funkci. [příjmení] jiné, je stanoveno v obecných kritériích posouzení, že členové řídícího orgánu a osoby zastávající klíčové funkce, by měly mít v každém případě dobrou pověst, a to bez ohledu na povahu, rozsah a složitost podnikání úvěrové instituce. Podle čl. 13 by měly být jako kritéria posouzení zvláště zohledněny následující faktory, a to písm. a) odsouzení, nebo trestní stíhání za trestný čin, zejména trestné činy upravující činnost v oblasti bankovnictví, financí, cenných papírů, pojišťovnictví, nebo týkající se trhu cenných papírů, cenných papírů nebo platebních nástrojů.

16. Z úředního sdělení [obec] národní banky ze dne 3. 12. 2013 k výkladu pojmu důvěryhodnosti, odborná způsobilost má soud prokázáno, že co se týče nedostatku důvěryhodnosti bod 2.1 písm. a) za důvěryhodnou osobu činnou a poskytovatele finančních služeb [ulice] národní banka nepovažuje zejména osobu, která byla v minulosti pravomocně odsouzena pro trestný čin spáchaný úmyslně, nebo pro trestný čin proti majetku či trestný čin hospodářský spáchaný z nedbalosti nehledí-li se na něj jako by nebyla odsouzena, dále závažné pochybení o důvěryhodnosti osoby bod 2.2 písm. a) činí u poskytovatele finančních služeb shledává [ulice] národní banka zejména u osoby, která byla v minulosti pravomocně odsouzena za trestný čin spáchaný z nedbalosti. V souvislosti s výkonem povolání, zaměstnání nebo funkce (nehledí-li se na ni, jako by nebyla odsouzena). Dále písm. k ) u které bylo zahájeno trestní stíhání pro trestné činy uvedené v bodu 2.1 písm. a) a bodu 2.2 písm. a) a toto trestní stíhání stále trvá.

17. Rozhodčím nálezem ve sporu mezi [právnická osoba] na straně žalující, na straně žalované [právnická osoba] má soud prokázáno, že žalovaná strana je povinna zaplatit žalující straně částku ve výši 160 904 663,33 Kč s úrokem z prodlení, ve zbývajícím rozsahu co do částky 7 771 258,06 Kč se žaloba zamítá; dále je žalovaná strana povinna zaplatit žalující straně náklady řízení ve výši 4 451 972,50 Kč, ze dne 15. 12. 2016. Bod 20. rozhodčího nálezu – Jestliže rozhodčí senát dospěl k závěru, že porušením povinností žalobce z pojistné smlouvy nemůže být poskytnutí úvěru za podmínek sjednaných v úvěrové smlouvě, pak nelze takové porušení dovozovat ani ze zpráv [anonymizováno], který se zabýval kontrolou nakládání s rozpočtovými prostředky a dodržování interních předpisů žalobce v souvislosti s poskytnutím úvěru, ani z tiskových informací státního zastupitelství o podání obžaloby vůči několika bývalým pracovníkům žalobce v této souvislosti. [Anonymizovaný odstavec.] [Anonymizovaný odstavec.]

20. Podle ust. § 1 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona [obec] národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ OdpŠk“) stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle ust. § 5 písm. a), b) OdpŠk stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, a za škodu, která byla způsobena nesprávným úředním postupem. Podle ust. § 7 odst. 1 OdpŠk mají právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda. Podle § 8 odst. 1 OdpŠk nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán. Podle § 8 odst. 2 OdpŠk byla-li škoda způsobena nezákonným rozhodnutím vykonatelným bez ohledu na právní moc, lze nárok uplatnit i tehdy, pokud rozhodnutí bylo zrušeno nebo změněno na základě řádného opravného prostředku. Podle ust. § 26 OdpŠk pokud není stanoveno jinak, řídí se právní vztahy upravené v zákoně občanským zákoníkem ("o.z."). Podle § 14 odst. 1 OdpŠk se nárok na náhradu škody uplatňuje u úřadu uvedeného v § 6, přičemž podle ust. odst. 3 cit. § je uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu. § 15 odst. 2 OdpŠk pak stanoví, že poškozený se může domáhat náhrady škody u soudu pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen. Podle ust. § 31a odst. 1 OdpŠk za škodu bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odst. 2 cit. ust. se zadostiučinění poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo.

21. Podle ust. § 2952 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále také „o.z.“) se hradí skutečná škoda a to, co poškozenému ušlo (ušlý zisk). Záleží-li skutečná škoda ve vzniku dluhu, má poškozený právo, aby ho škůdce dluhu zprostil nebo mu poskytl náhradu.

22. Dle doktríny i konstantní judikatury je nárok na náhradu škody způsobené zahájením trestního stíhání, které neskončilo pravomocným odsouzením, specifickým případem nároku na náhradu škody nezákonným rozhodnutím. Uvedené právo nemá pouze ten, kdo si obvinění zavinil sám a ten, kdo byl obžaloby zproštěn nebo proti němuž bylo trestní stíhání zastaveno jen proto, že není za spáchaný trestný čin trestně odpovědný nebo že mu byla udělena milost nebo že trestný čin byl amnestován. V předmětném řízení je prokázáno, že došlo k vydání nezákonného rozhodnutí, a to usnesení o zahájení trestního stíhání žalobce ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací]. Dále se tedy soud zabýval dalšími podmínkami odpovědnosti státu za škodu, a to vznikem a výší škody, resp. nemajetkové újmy, a příčinnou souvislostí. [Anonymizovaný odstavec.]

24. Dále má soud dalším provedeným dokazováním prokázáno, že vedení trestního stíhání proti žalobci, žalobci znemožňovalo dosáhnout pracovního uplatnění v bankovním sektoru na jemu odpovídající pozici v top managementu. Toto jasně vyjádřil ve své výpovědi Ing. [příjmení], který se zabývá vyhledáváním kandidátů pro bankovní top management již 20 let. Rovněž toto potvrdil i svědek [příjmení] (bod 11.) i svědek [příjmení]. [příjmení] (bod 13.). A to i přesto, že oficiální pravidla hovoří pouze o tom, že byl měl být kandidát pravomocně odsouzen (bod 15. a 16.).

25. Soud proto vycházel ze závěru, že má prokázáno, že žalobce nebyl přijat na pozici ředitele work- outu v [právnická osoba] jen s ohledem na to, že bylo proti němu vedeno trestní stíhání. Soud však vycházel z rozsudku [název soudu] sp. zn. [spisová značka] ze dne [datum rozhodnutí], kdy nelze dovodit přímou odpovědnost státu za jednání svobodně uvažujících osob, které věděly, či vědět měly (dle zásady ignorantia juris non excusa), že ze samotného zahájení trestního stíhání nelze dovozovat, že se osoba stíhaná dopustila trestného činu, či jiného právně, či morálně závadného jednání, ale přesto se řídily předsudkem, jež hovoří protichůdně. Opačný přístup by takové jednání motivované předsudkem legitimizoval. Je zde tedy na místě posouzení právní otázky, zda zahájení trestního stíhání může být samo příčinou pro vyřazení žalobce z předmětného výběrového řízení a dalších vývěrových řízení do top managementu bank. Při jejím řešení nelze opomenout, že vyřazení je závislé na vůli toho, kdo jej vybírá, který je v zásadě neomezen ve svém rozhodování, a není ani povinen důvody sdělovat. Samotné zahájení trestního stíhání žalobce bylo zhlediska práva skutečností indiferentní na výběrové řízení dle pokynů v bankovním sektoru viz bod 15. a 16, jak má soud prokázáno. Uvedeným nemá být popíráno, že zahájení a vedení trestního stíhání vrhá na obviněného negativní světlo, poškozuje jeho pověst (mnohdy na významně dlouhou dobu) a zasahuje do jeho osobního a profesního života s odkazem na rozsudek [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], uveřejněný pod [číslo] 2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, část občanskoprávní a obchodní, za uvedené důsledky stát odpovídá však pouze jakožto za nemajetkovou újmu. Je to právě negativně ovlivněná pověst obviněného, co motivuje jiné osoby k tomu, že mění svůj postoj vůči osobě obviněné, a odpovědnost za takové zásahy do pověsti, neskončilo-li trestní stíhání odsuzujícím rozsudkem, na sebe převzal stát. Nelze ovšem dovodit přímou odpovědnost státu za jednání svobodně uvažujících osob, které věděly či vědět měly (dle zásady ignoratia juris non excusat), že ze samotného zahájení trestního stíhání nelze dovozovat, že se osoba stíhaná dopustila trestného činu či jiného právně či morálně závadného jednání, ale přesto se řídily předsudkem, jež hovoří protichůdně.

26. Dovolací soud v předchozím bodu citovaném rozsudku má za to, že by takový přístup státu nabádal osoby k jednání alibistickému, zbavujícímu se odpovědnosti tam, kde měly právo jednat, jednaly a vznikla jim za takové jednání odpovědnost (byť (pouze) charakteru morálního). Orgány činné v trestním řízení jsou naopak povinny činit vše pro naplnění účelu trestního řízení v každé projednávané trestní věci z vlastní iniciativy, a nelze činit jejich postup závislý na okolnosti, v jakých (společenských, profesních či jiných) vztazích, které by mohly být narušeny trestním stíháním, se žalobce nachází. Soud proto žalobu co se týče požadavku na odškodnění náhrady škody v podobě ušlého zisku ve výši 12 mil. Kč s příslušenstvím jako nedůvodnou zamítl, avšak za uvedené důsledky stát odpovídá však pouze jakožto za nemajetkovou újmu, a soud tak toto zohlednil viz níže.

27. Další otázku soud řešil, jaká je výše zadostiučinění za nemajetkovou újmu, kterou žalobce požaduje ve výši 20 000 000 Kč. Jak je výše uvedeno, odpovědnostní titul představovaný nezákonným trestním stíháním je nepochybně dán, soud se tedy dále zabýval tím, zda je dostačujícím zadostiučiněním za nemajetkovou újmu způsobenou žalobci nezákonným rozhodnutím konstatování porušení práva nebo zda žalobci náleží zadostiučinění v penězích (§ 31a odst. 2 zákona č. 82/1998 Sb.). Při stanovení formy či výše zadostiučinění soud vychází především z povahy trestní věci, z délky trestního řízení a následků způsobených trestním řízením v osobnostní sféře žalobce, přičemž přihlédne i k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Kritéria uvedená v § 31a odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb. se nepoužijí, neboť se týkají výlučně stanovení odškodnění v případě nesprávného úředního postupu spočívajícího v porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě (viz např. rozsudky [název soudu] ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka] nebo ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]).

28. Prvně je třeba konstatovat, že soud nijak nezpochybňuje subjektivní nepohodu, v níž se žalobce (zcela pochopitelně) trestním stíháním ocitl, že však takové subjektivní vnímání jistě nikoliv příznivé životní situace ještě není podle zákona odškodnitelnou nemajetkovou újmou – ta je podle názoru soudu představována na podkladě dokazování zjištěným a dostatečně razantním objektivním zásahem do osobnostních práv trestně stíhané osoby, tj. zejm. práv vyčtených v čl. 10 Listiny (na ochranu lidské důstojnosti, cti, dobré pověsti, soukromého a rodinného života), tedy do sféry osobní, soukromé, rodinné, profesní, příp. i jiné.

29. Co se týče délky trvání zásahu spočívajícího ve vedení trestního stíhání, zásah trval od 21.7.2014 do 16. 5. 2018 (zastavení trestního stíhání), tj. cca 3 roky a 9 měsíců, žalobce tak byl dle názoru soudu vystaven negativním následkům trestního stíhání po dobu nikoliv zjevně nepřiměřenou, a to s ohledem na skutkovou složitost trestního případu, kdy se orgány činné v trestním řízení musely zabývat činností [právnická osoba], specifickými pravidly pro poskytování úvěrů touto institucí, vnitřními předpisy bankovního sektoru apod., ve věci bylo stíháno více osob, bylo shromážděno velké množství listinných důkazů, bylo nezbytné žádat znalecké zkoumání a i výslechy svědků, současně se však nejedná o dobu zanedbatelnou.

30. Povahou trestní věci se má na mysli zejména závažnost trestného činu, které bylo žalobci kladeno za vinu, neboť ta zpravidla přímo úměrně zvyšuje intenzitu, s jakou žalobce (poškozený) trestní řízení vnímá. V daném případě byl žalobce obviněn z trestného činu porušování povinnosti při správě cizího majetku podle § 255 odst. 1 a 3 trestního zákona spáchaný ve spolupachatelství podle § 9 odst. 2, kdy trestná činnost žalobce spočívala zjednodušeně v tom, že měl jako člen představenstva ČEB odsouhlasit poskytnutí úvěru, který nesplňoval předepsané podmínky, čímž měli obvinění způsobit škodu ve výši 120 000 000 USD. Obecně lze říci, že tato trestná činnost není veřejností vnímána zvlášť negativně či zavrženíhodně, na rozdíl od např. násilné trestné činnosti či trestné činnosti páchané na zranitelných obětech. Žalobci hrozil trest odnětí svobody dvě léta až osm let nebo trest propadnutí majetku. Žalobce nebyl stíhán vazebně, trestní stíhání nebylo projednáváno před soudem, což dle názoru soudu objektivně nemajetkovou újmu žalobce snižuje. Žalobce nebyl v řízení shledán ani nepravomocně vinným z trestné činnosti. S ohledem na to, že se trestní stíhání týkalo profesní sféry žalobce, má soud za to, že povaha trestní věci oproti tomu zvyšovala intenzitu nemajetkové újmy žalobce.

31. Ohledně dopadů trestního stíhání do osobnostní sféry žalobce soud dospěl k závěru, že trestní stíhání mělo dopad do osobnostní sféry žalobce takový, že žalobce vnímal trestní stíhání jako každý bezúhonný trestně stíhaný člověk. Žalobce netvrdil a neprokazoval psychické útrapy spojené s trestním stíháním, nebyly rovněž prokázány zásahy do rodinného života žalobce v tom smyslu, že by se rodina od žalobce odvracela, že by došlo k přetrhání rodinných či jiných osobních vztahů, jak sám uvedl ve své výpovědi před soudem.

32. Soud však má prokázány zásahy do profesní oblasti, kdy byl narušena jeho dobrá pověst. Žalobce prokázal zásah do profesní sféry žalobce, kdy se nemohl kvůli trestnímu stíhání již nadále uplatnit v bankovním sektoru, tato tvrzení zůstala podepřena nejen účastnickým výslechem žalobce, ale i svědeckými výpověďmi představitelů jednotlivých bankovních institucí s uvedením konkrétních pracovních pozic vhodných pro žalobce jak je rozebráno výše v bodech 23 až 25. Trestní stíhání mělo tak vliv na profesní dráhu a pověst žalobce v odborných kruzích.

33. Dále žalobce namítal zásah v souvislosti s tím, že trestní stíhání žalobce bylo medializováno a dostalo se mu negativní mediální publicity. Ohledně hlediska medializace, kterou žalobce dokládal články, soud uvádí, že ani toto současně nelze příliš přeceňovat, v této souvislosti soud především poukazuje na judikaturu [název soudu] sp. zn. [spisová značka] a [název soudu] sp.zn. I. ÚS 3016/11. Medializace případu je totiž prostým důsledkem zásady veřejnosti trestního řízení a obecných veřejných poměrů případu, tedy nelze přičítat státu k tíži, že princip presumpce neviny byl narušen sdělovacími prostředky, či dokonce že jimi byl narušen ve značné míře, pokud nedošlo u orgánů činných v trestním řízení k vybočení z mezí povinnosti informovat. V dané věci ale k ničemu takovému nedošlo a tiskové zprávy, jimiž bylo o trestním řízení informováno, byly korektní a informovaly pouze o základních informacích ohledně trestního stíhání. Trestní stíhání bylo medializováno, když bylo informováno o průběhu trestního stíhání a byl popisován skutek, kterého se měl žalobce dopustit. Jméno žalobce se v článcích objevovalo vždy, když byli uváděni i všichni spoluobvinění, tedy nikdy ne samostatně. Nikde nebyla také uveřejněna podobizna žalobce. Články pak mohly být pro žalobce dehonestující v očích osob zejména v oboru finančnictví. Současně ale nelze přehlédnout ani skutečnost, že významná medializace se dostala i informaci o skončení trestního stíhání žalobce a dalších osob, když veřejnost stejně, jako byla informována o trestním stíhání, byla informována i o jeho skončení. [Anonymizovaný odstavec.] [Anonymizovaný odstavec.] [Anonymizovaný odstavec.] [Anonymizovaný odstavec.]

38. Soud dospěl k závěru po uvedeném srovnání, že žalobci náleží přiměřené zadostiučinění ve výši vyšší než přiznané ostatním spoluobviněným, a to ve výši 170 0000 Kč, kdy vycházel zejména z rozsudku [název soudu] č.j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí]. U obou žadatelů bylo výrazně zasaženo do jejich profesního života. Soud proto ve výroku I. přiznal žalobci částku 170 000 Kč s 9,75 % úrokem z prodlení od 14. 5. 2019 do zaplacení, který je odůvodněn § 1970 o. z., a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, určuje odměna likvidátora, likvidačního správce a člena orgánu právnické osoby jmenovaného soudem a upravují některé otázky Obchodního věstníku, veřejných rejstříků právnických a fyzických osob a evidence svěřeneckých fondů a evidence údajů o skutečných majitelích, a stanoviskem občanskoprávního a obchodního kolegia [název soudu] ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. Cpjn 206/2010, dle kterého má poškozený právo na úrok z prodlení ode dne následujícího po uplynutí lhůty šesti měsíců poté, kdy nárok na náhradu přiměřeného zadostiučinění uplatnil postupem podle § 14 zák. č. 82/1998 Sb. Žalobce svůj nárok na náhradu nemajetkové újmy uplatnil u žalované dne 13. 11. 2018, šestiměsíční lhůta uplynula dne 13. 5. 2019 (§ 605 odst. 2 o. z.), v prodlení tak je žalovaná až ode dne 14. 5. 2019.

39. O delší lhůtě k plnění pro žalovanou bylo rozhodnuto dle § 160 odst. 1 o.s.ř. z důvodu administrativních soudu známy z jeho činnosti.

40. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 3 o.s.ř. za situace, kdy žalovaná byla úspěšnou v převážné části co se týče ušlého zisku ve výši 12 mil. Kč a náhrady nemajetkové újmy za nepřiměřenou délku řízení - tarifní hodnota 50 000 Kč a neúspěšnou byla pouze v nepatrné části co se týče nemajetkové újmy z nezákonného trestního stíhání – tarifní hodnota 50 000 Kč, žalovaná má nárok na plnou náhradu nákladů řízení. Náklady řízení žalované představuje částka výši 5 700 Kč (paušální náhrada hotových výdajů podle ust. § 151 odst. 3 o.s.ř., ve znění účinném od 1. 7. 2015, tj. 19 x 300 Kč podle § 2 odst. 3 vyhl. č. 254/2015 Sb., o stanovení výše paušální náhrady pro účely rozhodování o náhradě nákladů řízení v případech podle § 151 odst. 3 občanského soudního řádu a podle § 89a exekučního řádu, za vyjádření ve věci samé k žalobě a vyjádření ve věci samé dne 27. 3. 2020, příprava na jednání a účast na jednání dne 26. 2. 2020 a dne 27. 1. 2021, 13. 5. 2021, 27. 5. 2021, účast na vyhlášení rozsudku dne 3. 6. 2021, odvolání žalované, vyjádření žalované k odvolání žalobce ze dne 6. 9. 2021, vyjádření žalované ze dne 6. 10. 2021, příprava a účast na odvolacím jednání dne 14. 10. 2021, příprava a účast na jednání dne 16. 2. 2021.

Poučení