25 C 128/2022 - 156

Rubrum

Okresní soud v Karviné rozhodl samosoudkyní Mgr. Janou Babuškovou ve věci žalobce: [Jméno žalobce], narozený [Datum narození žalobce] bytem [Adresa žalobce] zastoupený advokátem [Jméno advokáta A] sídlem [Adresa advokáta A] proti žalované: [Jméno žalované], narozená [Datum narození žalované] bytem [Adresa žalované] zastoupená advokátem [Jméno advokáta B] sídlem [Adresa advokáta B] o určení vlastnického práva a vyklizení takto:

Výrok

I. Žaloba, kterou se žalobce domáhal určení, že výlučným vlastníkem pozemku parc. č. [hodnota] – zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba rodinného domu č.p. [Anonymizováno], pozemku parc. č. [hodnota] – zahrada a pozemku parc. č. [hodnota] – trvalý travní porost, vše v katastrálním území [adresa], obec [adresa], je žalobce, se zamítá.

II. Žaloba, kterou se žalobce domáhal, aby žalovaná byla povinna vyklidit pozemek parc. č. [hodnota] – zastavěná plocha a nádvoří, jehož součástí je stavba rodinného domu č.p. [Anonymizováno], pozemek parc. č. [hodnota] – zahrada a pozemek parc. č. [hodnota] – trvalý travní porost, vše v katastrálním území [adresa], obec [adresa] a odevzdat tyto nemovitosti žalobci do 15 dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku, se zamítá.

III. Žalobce je povinen zaplatit žalované náhradu nákladů řízení v částce 84 950 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalované.

Odůvodnění

1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 15. 9. 2022 a doplněnou dne 28. 4. 2023 domáhá určení, že je výlučným vlastníkem nemovitostí uvedených v odstavci I. výroku rozsudku, a současně požaduje, aby byla žalované uložena povinnost tyto nemovitosti vyklidit a odevzdat žalobci do 15 dnů od právní moci rozsudku. Žalobce odůvodnil žalobu tím, že žil se žalovanou v druhovském vztahu od roku 2001 do roku 2017, a v roce 2004 se jim narodila dcera. Nemovitosti získal žalobce od svých rodičů darem v roce 2005 a následně je rekonstruoval za pomoci hypotečních úvěrů. Žalovaná přispívala na splátky hypotéky a zálohy na energie pod podmínkou, že jí žalobce daruje polovinu spoluvlastnického podílu. Darovací smlouvu uzavřeli dne 5. 2. 2014. Po ukončení vztahu v roce 2017 se dohodli, že žalobce bude obývat přízemí domu a žalovaná první patro. Žalobce odstoupil od darovací smlouvy dopisem ze dne 11. 8. 2022, protože žalovaná přestala od října 2021 přispívat na splátky hypotéky a zřídila v nemovitostech chovnou stanici, což vedlo k neobyvatelnosti přízemí domu pro žalobce. V doplnění žaloby doručené soudu dne 13. 6. 2023 žalobce uvedl další důvod odstoupení od darovací smlouvy, pro který odstoupil od darovací smlouvy v dopise ze dne 19. 5. 2023, a to padělání jeho podpisu žalovanou na listině na nájemní smlouvě ze dne 1. 7. 2022 a na formuláři Úřadu práce ze dne 28. 10. 2022.

2. Žalovaná se žalobou nesouhlasila. Ve vyjádření ze dne 24. 8. 2023 namítla, že žalobce byl v minulosti zaměstnán u žalované, neměl příjmy na rekonstrukci ani na splácení hypotéky, proto do splácení zainteresoval žalovanou a převedl na ni spoluvlastnický podíl ve výši jedné poloviny. Žalobce se po žalované v jiném řízení domáhá zaplacení půjčky 900 000 Kč, kterou žalovaná považuje za neexistující půjčku. Žalovaná tvrdí, že již zaplatila splátky hypotéčního úvěru a domáhá-li se žalobce vrácení daru, znamenalo by to, že by zaplatila 900 000 Kč a přišla i o spoluvlastnický podíl na nemovitostech. Pokud žalovaná přispívala žalobci na splátky hypotéky od roku 2012 do roku 2021, tak splácela část kupní ceny nebo nákladů na rekonstrukci. Vliv zvířat na stav domácnosti nelze řešit vrácením daru. Žalovaná popírá padělání jakékoliv smlouvy nebo podpisu. Žalobce nejprve tvrdil, že mu na hypotéku žalovaná přispěla poprvé ke konci měsíce února 2014 částkou ve výši 6 000 Kč. Později upravil svá tvrzení tak, že za dobu od 27. 1. 2014 do září 2021 uhradila žalovaná na splátkách hypotečního úvěru částku 239 300 Kč. Z toho v roce 2014 zaplatila pouze 15 000 Kč, a to v lednu 10 000 Kč, a v roce 2016 nezaplatila ničeho.

3. Ve vyjádření ze dne 7. 2. 2024 žalovaná uvedla, že souhlasí s tvrzením žalobce, že při uzavření darovací smlouvy dne 5. 2. 2014 se současně dohodli, že bude žalovaná každý měsíc zasílat žalobci polovinu pravidelné měsíční splátky a pojištění hypotéčního úvěru podle smlouvy ze dne 28. 3. 2012. Od roku 2013 do roku 2021 žalovaná zaplatila žalobci na úvěr k darovací smlouvě částku 471 500 Kč.

4. Podáním doručeným soudu dne 8. 2. 2024 žalobce změnil žalobu. Nadále se domáhal určení svého výlučného vlastnického práva k předmětným nemovitostem a uložení povinnosti žalované tyto nemovitosti vyklidit. Změnil však svá tvrzení tak, že se žalovanou uzavřel dne 5. 2. 2014 nikoli darovací smlouvu, ale smlouvu nepojmenovanou. Od této smlouvy odstoupil v dopise ze dne 8. 2. 2024, neboť žalovaná porušila smlouvu podstatným způsobem tím, že neplatí žalobci polovinu splátky hypotéčního úvěru a jeho pojištění.

5. Změnu žaloby připustil soud usnesením vyhlášeným u jednání dne 31. 8. 2023 a další změnu žaloby připustil soud usnesením vyhlášeným u jednání dne 1. 3. 2024.

6. Provedeným dokazováním zjistil soud tyto dílčí skutečnosti:

7. Žalobce a žalovaná byli zapsáni jako podíloví spoluvlastníci, každý o velikosti ideální , nemovitostí v katastrálním území [adresa], obec [adresa], a to pozemku parcela č. [hodnota], jehož součástí je stavba č.p. [Anonymizováno], rodinný dům, pozemku parcela č. [hodnota] a parcela č. [hodnota]. Na nemovitostech vázne zástavní právo smluvní k zajištění pohledávky ve výši 2 300 000 Kč s příslušenstvím zapsané pro [právnická osoba]. Žalobce nabyl nemovitosti podle darovací smlouvy ze dne 20. 7. 2005 a žalovaná podle darovací smlouvy ze dne 5. 2. 2014. (List vlastnictví č. [hodnota] [právnická osoba] pro Moravskoslezský kraj, katastrální pracoviště [adresa], ze dne 27. 2. 2024)

8. Žalobce jako dárce a žalovaná jako obdarovaná uzavřeli dne 5. 2. 2014 písemnou smlouvu, podle které žalobce daroval spoluvlastnický podíl o velikosti jedné poloviny na nemovitostech označených v předchozím odstavci a žalovaná dar přijala. (Darovací smlouva ze dne 5. 2. 2014).

9. Žalobce jako dlužník uzavřel dne 28. 3. 2012 s bankou Hypoteční banka, a. s., smlouvu o úvěru ve výši 2 300 000 Kč. Úvěr byl účelově vázán na vypořádání předchozího úvěru, výstavbu, rekonstrukci nemovitosti a další účely bydlení. Úvěr se žalobce zavázal splatit do 25 let od první splátky. Měsíční splátka hypotéky činila v roce 2014 částku 11 502,10 Kč. (Smlouva o poskytnutí hypotečního úvěru ze dne 28. 3. 2012)

10. Dne 26. 4. 2012 byl úvěr ve výši 1 300 000 Kč vyplacen na účet číslo [č. účtu] (Výpis z účtu překlenovacího úvěru za rok 2012).

11. Za období od 1. 9. 2021 do 30. 9. 2021 byly připsány na účet žalobce od žalované částky 5000 Kč a 2 500 Kč, a dále úhrada splátky hypotéky výši 9 934,30 Kč. (výpis z účtu žalobce).

12. Ze spisu Okresního soudu v Karviné sp. zn. 21 C 10/2021 soud zjistil toto: Ze žaloby ze dne 7. 1. 2021, že se žalobce domáhal po žalované určení splatnosti dluhu ve výši 900 000 Kč, který žalované zapůjčil v roce 2012 na úhradu kupní ceny nemovitostí. Konkrétně na úhradu poslední splátky kupní ceny podle smlouvy ze dne 30. 6. 2011, kterou žalovaná uzavřela s manžely [jméno FO]. Předmětem koupě byla budova č.p. [Anonymizováno] a přilehlé pozemky parcela č. [Anonymizováno] a parcela č. [Anonymizováno] v katastrálním území [adresa]. Celkovou kupní cenu 1 600 790 Kč měla uhradit ve třech splátkách, přičemž její poslední splátku ve výši 900 000 Kč měla uhradit nejpozději do 31. 12. 2012, avšak neměla na to finanční prostředky. Žalobce s tím souhlasil a žalované zapůjčil částku 900 000 Kč třemi bezhotovostními platbami vždy ve výši 300 000 Kč, a to konkrétně převody ze dne 2. 5., 9. 5. a 21. 5. 2012. Z výpovědi žalobce zaznamenané v protokole ze dne 1. 4. 2021, bylo zjištěno, že se žalovanou žil ve společné domácnosti asi až do roku 2016 nebo do roku 2017. Žalovaná v té době provozovala restauraci, žalobce byl jejím zaměstnancem. Peníze jí půjčil, protože věděl, že žalovaná vlastní byty. Na splátkách se nedohodli. Žalobě bylo vyhověno a splatnost dluhu byla určena rozsudkem ze dne dne 15. 10. 2021 č. j. 21 C 10/202166 , který nabyl právní moci dne 6. 6. 2022.

13. Dále bylo zjištěno, že žalobce od smlouvy, uzavřené se žalovanou dne 5. 2. 2014, odstoupil třikrát. Poprvé v dopise ze dne 11. 8. 2022 odstoupil od darovací smlouvy, z důvodu neplacení splátek hypotéky a zřízení chovné stanice v rodinném domě. (odstoupení od darovací smlouvy ze dne 11. 8. 2022 – odvolání daru pro nevděk spojené s předžalobní výzvou k jeho vydání). Podruhé odstoupil od darovací smlouvy v dopise ze dne 19. 5. 2023. Jako další důvod odstoupení uvedl padělání jeho podpisu žalovanou. (odstoupení od darovací smlouvy 19. 5. 2023 – odvolání daru pro nevděk spojené s výzvou k jeho vydání). Potřetí odstoupil v dopise ze dne 8. 4. 2024 od smlouvy uzavřené mezi žalobcem a žalovanou dne 5. 2. 2014 pro podstatné porušení této smlouvy, z důvodu neplacení splátek hypotéky. (Odstoupení od smlouvy ze dne 8. 2. 2024 včetně podacího lístku).

14. Ze spisu Okresního soudu v Karviné sp. zn. 9 T 139/2013 zjistil soud toto: Rozsudkem ze dne 12. 3. 2014 byla žalovaná uznána vinnou ze zločinu podvodu a padělání a pozměnění veřejné listiny k souhrnnému nepodmíněnému trestu odnětí svobody. Jednání se dopustila tím, že změnila lhůtu splatnosti kupní ceny na kupní smlouvě uzavřené dne 30.6.2011 s manžely [jméno FO] a [jméno FO]. Žalovaná měla kupní cenu ve výši 1 600 790 Kč za nemovitosti – budovu čp. [Anonymizováno] a pozemků parcela č. [Anonymizováno] a parcela č. [Anonymizováno] v katastrálním území [adresa] zaplatit do 31.12.2011 tak, že část kupní ceny ve výši 100 000 Kč zaplatí při podpisu smlouvy v hotovosti, část kupní ceny ve výši 600 790 Kč na účet prodávajících do 1.9.2011 a zbývající část ve výši 900 000 Kč na účet prodávajících do 31.12.2011. Při podpisu kupní smlouvy uhradila částku 100 000 Kč, následně dne 30.8.2011 částku 55 050 Kč a 13.9.2011 částku 45 000 Kč, a svým jednáním způsobila [jméno FO] a [jméno FO] škodu ve výši 1 400 740 Kč. Ke dni vyhlášení tohoto odsuzujícího rozsudku nebylo rozhodnuto ve věci sp. zn. 17 C 35/2012. Z výpisů z bankovních účtů obžalované bylo zjištěno, že obžalovaná v roce 2011 nedisponovala na svých bankovních účtech finančními prostředky, z nichž by byla schopna kupní cenu uhradit. (výrok a odůvodnění rozsudku okresního soudu ze dne 12. 3. 2014). Rozsudkem ze dne 6. 6. 2014 krajský soud potvrdil vinu žalované a uložil jí podmíněný trest, neboť žalovaná uzavřela dne 7. 5. 2014 ve věci sp. zn. 17 C 35/2012 s manžely [jméno FO] smír. Schválením smíru byl škodlivý následek způsobený trestnou činností žalované odstraněn. Z tohoto trestního spisu, a to z odůvodnění rozsudku okresního soudu a ze zástavní smlouvy, soud dále zjistil že dne 28. 12. 2011 uzavřela žalovaná jako dlužník se žalobcem [jméno FO] jako věřitelem smlouvu o půjčce, ve které se žalobce zavázal půjčit žalované do 30. 12. 2011 částku 400 000 Kč a žalovaná se zavázala vrátit tuto částku bez úroků do 31.12.2013. K zajištění této půjčky žalovaná dne 28.12.2011 zřídila zástavní právo k budově čp. [adresa] ve prospěch žalobce. Zástavní smlouva byla vložena do katastru nemovitostí s účinky ke dni 28.12.2011. Uzavření smlouvy o půjčce a zástavní smlouvy mezi žalobcem a žalovanou potvrdil žalobce při podání vysvětlení v této trestní věci. (úřední záznam o podání vysvětlení dne 24. 8. 2012).

15. Z usnesení Okresního soudu v Karviné ze dne 7. 5. 2014 čj. 17 C 35/2012-90 bylo zjištěno, že tímto usnesením soud schválil smír mezi žalobci (manžely [jméno FO] a [jméno FO]) a žalovanými ([Jméno žalované] a [jméno FO]). Podle smíru bylo určeno, že vlastníky nemovitostí, jež byly také předmětem trestního stíhání žalované jak uvedeno výše, jsou jejich původní vlastníci manželé [Anonymizováno] a [jméno FO].

16. Ze spisu Okresního soudu v Karviné sp. zn. 26 C 341/2022 bylo zjištěno, že se žalobce domáhá žalobou ze dne 15. 9. 2022 po žalované zaplacení částky 900 000 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnil tím, že žalované zapůjčil tuto částku bezhotovostními převody ze dnů 2.5., 9.5. a 21.5.2012 vždy po 300 000 Kč, kterou žádala žalovaná na úhradu třetí splátky kupní ceny na nákup nemovitostí pro své podnikání. Doba vrácení půjčky byla původně ponechána na vůli žalované. Splatnost půjčky pak určil soud rozsudkem ze dne 15. 10. 2021( ve věci sp. zn. 21 C 10/2021). Dále z tohoto spisu soud zjistil, že řízení není skončeno. Poslední jednání bylo odročeno za účelem doplnění skutkových tvrzení a důkazních návrhů účastníků.

17. Z účastnického výslechu žalobce (dne 1. 3. 2024) soud zjistil, že žalobce si vzal hypoteční úvěr ve výši 2 300 000 Kč, kterým splatil původní úvěr u Modré pyramidy. Zbytek úvěru (asi 1 000 000 Kč) použil jednak na opravu domu (asi 100 000 Kč nebo 150 000 Kč), a jednak na půjčku žalované ve výši přes tři čtvrtě milionu korun. Půjčku jí poskytl na zakoupení nemovitosti - bývalé samoobsluhy, převodem na její účet v roce 2012. Žalovaná mu tvrdila, že peníze nemá a že mu bude půjčku splácet podle toho, jak bude moci. Případně prodá byt nebo bude splácet z pronájmu nemovitosti, kterou za tuto částku chtěla koupit.

18. V lednu 2014 se žalobce se žalovanou dohodli, že mu bude přispívat polovinu hypotéky a pojištění úvěru, což v té době činilo asi 12 000 Kč, takže mu bude přispívat 6 000 Kč měsíčně až do úplného zaplacení hypotéky. Hypotéka měla být splácena po dobu 25 let. Žalovaná mu v lednu 2014 zaplatila 10 000 Kč, následně však prováděla platby nepravidelně. V roce 2016 žalovaná neposlala žádnou platbu na splátky úvěru a hypotéky. V říjnu 2021 žalovaná definitivně uvedla, že nebude ničeho přispívat.

19. Z účastnického výslechu žalované ze dne 1. 3. 2024 soud zjistil, že se žalovaná dohodla se žalobcem, že mu bude přispívat splátkou ve výši 5 000 Kč měsíčně jako polovinu splátky hypotéčního úvěru. Žalovaná věděla, že žalobce si vzal úvěr u ČSOB, kterým refinancoval předchozí úvěr, a že tento nový úvěr činil 2 300 000 Kč. Žalovaná obdržela od žalobce v roce 2012 částku 3 x 300 000 Kč, což bylo z hypotečního úvěru. Žalovaná se domnívala, že půjčka byla pouze 300 000 Kč, později žalobce po ní chtěl celých 900 000 Kč. Od roku 2012 žalovaná posílala žalobci na účet částky podle toho, jak mohla, a to na splátky půjčky. V roce 2014 žalovaná myslela, že má zaplatit 300 000 Kč, respektive zbývající částku z půjčky, a dále přispívat polovinou splátky hypotéky ve výši 5 000 Kč měsíčně. Žalovaná přestala přispívat polovinou splátky hypotéky v říjnu 2021, protože dle jejích výpočtů už všechno zaplatila.

20. Po zhodnocení provedených důkazů učinil soud následující skutkový závěr ve věci samé:

21. Žalobce a žalovaná žili jako druh a družka v době od roku 2001 do roku 2017. Počátkem roku 2014 se stěhovali z bytu žalované do rodinného domu žalobce. Žalobce souhlasil s tím, že žalované daruje v souvislosti s nastěhováním do domu spoluvlastnický podíl. Dne 5. 2. 2014 uzavřeli darovací smlouvu, podle které žalobce daroval žalované spoluvlastnický podíl na nemovitostech o velikosti jedné poloviny. Současně se v té době (leden 2014) žalobce a žalovaná dohodli ústně, že žalovaná bude přispívat žalovanému na splátky hypotéky polovinou, a to jako podmínka uzavření darovací smlouvy. Žalobce a žalovaná jsou zapsáni jako podíloví spoluvlastníci nemovitostí v katastrálním území [adresa], každý o velikosti ideální . Na nemovitostech vázne zástavní právo smluvní k zajištění pohledávky ve výši 2 300 000 Kč s příslušenstvím zapsané pro [právnická osoba]. Hypoteční úvěr ve výši 2 300 000 Kč sjednal žalobce v březnu 2012. Část úvěru ve výši 1 300 000 Kč byla použita na doplacení předchozího překlenovacího úvěru žalobce u [právnická osoba]. A částka 1 000 000 Kč byla žalobci připsána na účet dne 26. 4. 2012. Žalobce zbytek úvěru (asi 1 000 000 Kč) použil na opravu domu a částku ve výši 900 000 Kč převedl na účet žalované v květnu 2012 na splátku části kupní ceny prodávajícím manželům [jméno FO], neboť žalovaná neměla na úhradu části kupní ceny dostatek finančních prostředků. Splatnost půjčky 900 000 Kč ponechali na vůli žalované s tím, že zaplatí, až bude mít. Žalobce byl srozuměn s tím, že případně prodá byt nebo bude půjčka splácena z příjmu z pronájmu koupené nemovitosti. Žalovaná však tuto půjčku na zaplacení části kupní ceny původním vlastníkům nemovitostí manželům [jméno FO] nepoužila a vlastníkem nemovitostí (budovy čp. [Anonymizováno] a pozemků parcela č. [Anonymizováno] a parcela č. [Anonymizováno] v katastrálním území [adresa]) se nakonec nestala. Žalovaná tvrdí, že půjčka byla pouze 300 000 Kč, což nebylo prokázáno jinými důkazy než její výpovědí. Žalobce se také podle zástavní smlouvy zavázal půjčit žalované také 400 000 Kč do 30. 12. 2011.

22. Po ukončení společného soužití v roce 2017 se žalobce začal domáhat po žalované kromě vrácení půjčky ve výši 900 000 Kč (nejprve žalobou na určení splatnosti této půjčky, poté žalobou na plnění), také vrácení darovaného spoluvlastnického podílu touto žalobou. Žalobce odvolal dar pro nevděk žalované dopisem ze dne 11. 8. 2022 z důvodu neplacení splátek hypotéky a zřízení chovné stanice žalovanou v rodinném domě. A dále odvolal dar pro nevděk žalované v dopise ze dne 19. 5. 2023 z důvodu padělání jeho podpisu žalovanou. Z důvodu neplacení splátek hypotéky žalovanou od října 2021 pak žalobce odstoupil od smlouvy uzavřené se žalovanou dne 5. 2. 2014 dopisem ze dne 8. 2. 2024, tedy pro podstatné porušení smlouvy. Výpovědi žalobce a žalované se lišily ohledně celkové výše zaplacené částky na splátky hypotéky. Žalobce tvrdil, že za rok 2014 zaplatila pouze 15 000 Kč a v roce 2016 nezaplatila žádnou splátku. Oba se shodují, že žalovaná přestala přispívat na splátky hypotéky v říjnu 2021.

23. Po připuštění poslední změny žaloby pak dříve provedené důkazy, v rozsudku neuvedené, nebyly ve věci rozhodné. Soud z nich proto nečiní žádná skutková zjištění. Ostatní dosud neprovedené důkazy soud neprováděl, neboť dosud provedené důkazy jsou pro rozhodnutí dostatečné.

24. Na základě zjištěného skutkového stavu posoudil soud věc po právní stránce takto: Strany mohou uzavřít i takovou smlouvu, která není zvláště jako typ smlouvy upravena. [§ 1747 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, (dále jen „o. z.“)]. Darovací smlouvou dárce bezplatně převádí vlastnické právo k věci nebo se zavazuje obdarovanému věc bezplatně převést do vlastnictví a obdarovaný dar nebo nabídku přijímá. (§ 2055 o. z.). Od smlouvy lze odstoupit, ujednají-li si to strany, nebo stanoví-li tak zákon. (§ 2001 o. z.). Poruší-li strana smlouvu podstatným způsobem, může druhá strana bez zbytečného odkladu od smlouvy odstoupit. Podstatné je takové porušení povinnosti, o němž strana porušující smlouvu již při uzavření smlouvy věděla nebo musela vědět, že by druhá strana smlouvu neuzavřela, pokud by toto porušení předvídala; v ostatních případech se má za to, že porušení podstatné není. (§ 2002 odst. 1 o. z.). Má se za to, že každá svéprávná osoba má rozum průměrného člověka i schopnost užívat jej s běžnou péčí a opatrností a že to každý od ní může v právním styku důvodně očekávat. (§ 4 odst. 1 o. z.). Činí-li právní řád určitý následek závislým na něčí vědomosti, má se na mysli vědomost, jakou si důvodně osvojí osoba případu znalá při zvážení okolností, které jí musely být v jejím postavení zřejmé. To platí obdobně, pokud právní řád spojuje určitý následek s existencí pochybnosti. (§ 4 odst. 2 o. z.). Každý má povinnost jednat v právním styku poctivě. (§ 6 odst. 1 o. z.).

25. Darovací smlouva je pojmenovaná smlouva upravená v § 2055 o. z. zakládající asynallagmatický (vzájemně nepodmíněný) závazek dárce převést na obdarovaného dar (vlastnické právo k darované věci), jímž sleduje především zvětšení majetku obdarovaného, aniž by mu k tomu svědčila zákonná povinnost (činí tak dobrovolně) Je dvoustranným právním jednáním, k jehož perfekci se vyžaduje souhlas obdarovaného. Jejím pojmovým znakem je bezúplatnost.

26. Bezúplatnost znamená, že za dar (slib daru) nemá dárce obdržet nic, co by mělo majetkovou hodnotu. Jinak řečeno, při darování dárce poskytuje obdarovanému určitý majetkový prospěch, aniž by za to obdržel přiměřený majetkový ekvivalent. Závazek obdarovaného k protislužbě, která sama o sobě nemá majetkovou hodnotu (např. osobní závazek pečovat o dárce), splňuje předpoklad bezúplatnosti.

27. Pro rozlišení, zda jde o smlouvu úplatnou či nikoliv, je rozhodující projev vůle smluvních stran v době, kdy byla smlouva uzavřena.

28. V řízení bylo prokázáno, že kauzou smluvního vztahu účastníků byl závazek „něco dát, oproti závazku něco konat“. V daném případě se proto se nejedná o (bezúplatnou) darovací smlouvu podle § 2055 o. z. V takovém případě bylo také vyloučeno domáhat se určení vlastnického práva k nemovitostem, jako způsob vyjádření důsledků jednostranného právního jednání vrácení (odvolání) daru (srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 645/2016).

29. Právní vztah účastníků soud vyhodnotil jako smlouvu nepojmenovanou (§1976 odst. 2 o. z.), která zahrnuje prvky smlouvy darovací a prvky smlouvy nepojmenované. Zavázala-li se žalovaná přispívat na úvěr, odpovídá tento její závazek spíše přistoupení k dluhu (podle § 1892 o. z. osoba, která přistupuje k dluhu, se stává spoludlužníkem a zavazuje se splácet úvěr společně s původním dlužníkem). Proto závazek žalované přispívat žalobci na úvěr nelze považovat za kupní smlouvu, neboť kupní smlouvou se převádí vlastnické právo k věci z prodávajícího na kupujícího za dohodnutou cenu. Hypotéční úvěr zřízený dva roky před darováním podílu na nemovitostech žalovaný ke koupi těchto nemovitostí nepoužil. Bližší podmínky nepojmenované smlouvy ohledně části, kterou se žalovaná zavázala hypotéční úvěr splácet, sjednány nebyly. Tedy ani podmínky odstoupení od této smlouvy.

30. Soud se proto zabýval tím, zda žalovaná porušila smlouvu podstatným způsobem ve smyslu § 2002 odst. 1 o. z. A se zřetelem k okolnostem daného případu dospěl k závěru, že nikoli. Pro posouzení věci byl rozhodný úmysl stran v době uzavření nepojmenované smlouvy. K darování spoluvlastnického podílu nebyl žalovaný povinen, učinil tak dobrovolně. Darovací smlouvu uzavíral v době, kdy již v roce 2012 věděl, že žalovaná peníze nemá. Žalovaný sice tvrdil, že důvěřoval žalované, že případně prodá byt nebo bude mít příjem z pronájmu koupené nemovitosti k podnikání. To však bylo v květnu 2012. V lednu 2014 se rozhodl darovat podíl žalované za situace, kdy jak tvrdil, mu žalovaná stále dlužila 900 000 Kč. Žalovaný se mohl a měl domáhat zaplacení této půjčky žalovanou, kterou by použil ideálně na splátku hypotéčního úvěru. Jestliže žalobce v roce 2012 žalované důvěřoval, že dluh zaplatí, ačkoli již v té době věděl, že peníze nemá. Pak v roce 2014 mohl předvídat, že závazek na splátku hypotéky nemusí být žalovanou plněn. A také v roce 2014 žalovaná přispěla jen částkou 15 000 Kč a v roce 2016 nepřispěla žádnou splátkou.

31. Soud tedy uzavírá, že žalovaná porušila nepojmenovanou smlouvu tím, že od října 2021 žalovanému neplatí polovinu hypotéční splátky. Porušením smlouvy její závazek vůči žalobci nezanikl, tedy trvá. Žalobce však nebyl oprávněn od této smlouvy odstoupit, neboť s přihlédnutím ke všem okolnostem tohoto případu se o podstatné porušení smlouvy nejedná.

32. Soud proto žalobu zamítl v celém rozsahu.

33. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalované, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 84 950 Kč. Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1, § 7 a § 9a vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 500 000 Kč sestávající z částky 10 300 Kč za převzetí a přípravu zastoupení ze dne 8. 6. 2023, z částky 10 300 Kč za písemné podání ve věci samé ze dne 24. 8. 2023, z částky 10 300 Kč za účast na jednání soudu dne 31. 8. 2023, z částky 10 300 Kč za účast na jednání soudu dne 9. 1. 2024, z částky 20 600 Kč (2 x 10 300 Kč) za účast na jednání soudu ze dne 1. 3. 2024, z částky 10 300 Kč za písemné podání ve věci samé ze dne 25. 4. 2024 a z částky 10 300 Kč za účast na jednání soudu ze dne 5. 3. 2025 včetně paušální náhrady výdajů ve výši 450 Kč dle § 14b odst. 5 písm. b) a. t. (účinného od 1. 1. 2025) a sedmi paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 14b odst. 5 písm. b) a. t. (účinného do 31. 12. 2024).