25 C 139/2023 - 114

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 8 rozhodl předsedou senátu JUDr.Miloslavem Sládkem jako samosoudcem v právní věci žalobců a) [Jméno žalobce A], narozené [Datum narození žalobce A], bytem [Adresa žalobce A], b) [Jméno žalobce C], narozeného [Datum narození žalobce C], bytem [Adresa žalobce C], obou zastoupených [Jméno žalobce D], advokátem se sídlem [Anonymizováno] proti žalovanému [Jméno žalovaného], IČO [Anonymizováno], se sídlem [Adresa žalovaného], o zaplacení 1.177.312,- Kč s přísl., takto:

Výrok

I. Žaloba žalobkyně a), kterou se domáhá na žalovaném zaplacení částky 588.656,-Kč spolu s zákonným úrokem z prodlení od 12.8.2021 do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobkyně a) je povinna zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení částku 1.500,- Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

III. Žaloba žalobce b), kterou se domáhá na žalovaném zaplacení částky 588.656,-Kč spolu s zákonným úrokem z prodlení od 12.8.2021 do zaplacení, se zamítá.

IV. Žalobce b) je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení částku 1.500,-Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobci se žalobou ze dne 2.6.2023 došlou soudu dne 5.6.2023 domáhají na žalovaném každý zaplacení částky 588.656,- Kč spolu s zákonným úrokem z prodlení p. a. od 12.8.2021 do zaplacení.

2. V návrhu uvádí, že dne [datum] došlo v [Anonymizováno] hod. k dopravní nehodě na silnici I. třídy č. [hodnota] v km 1,5 v katastru obce [adresa], při které došlo k velmi vážným zraněním paní [jméno FO], nar. dne [datum], která v důsledku těchto zranění dne [datum] zemřela. Viníkem dopravní nehody byl pan [jméno FO], nar. dne [datum], který jakožto řidič osobního automobilu tovární značky Škoda Rapid, SPZ [SPZ], řídil vozidlo pod vlivem alkoholu a v tomto stavu nezvládl manévr předjíždění zprava v odbočovacím pruhu, ve kterém se pohyboval rychlostí minimálně 100 km/hod a při zařazování zpět do průběžného jízdního pruhu ohrozil posádku osobního vozidla typu Volkswagen, SPZ [SPZ], do něhož pravou přední částí jím řízeného vozidla narazil a vlivem nárazu bylo vozidlo řízené panem [jméno FO] odhozeno do protisměru, kde se střetlo s osobním vozidlem tovární značky Volkswagen Caddy, SPZ [SPZ], ve kterém se přepravovala i paní [jméno FO], nar. dne [datum], která v důsledku zranění způsobených dopravní nehodou dne 8.6.2020 zemřela. Pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem výše uvedeného vozidla bylo ke dni dopravní nehody sjednáno u žalovaného pod pojistnou smlouvou č. [hodnota]. Pojistná událost byla žalovanému řádně nahlášena a je vedena pod číslem [RČ]. Viník dopravní nehody p [jméno FO] byl rozsudkem Okresního soudu v Kladně ze dne [datum] č. j. [Anonymizováno] odsouzen pro spáchání přečinu usmrcení z nedbalosti podle ustanovení § 143 odst. 1 a 3 trestního zákoníku, ohrožení pod vlivem návykové látky podle ustanovení § 274 odst. 1 a 2 písm. a) trestního zákoníku a těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti podle ustanovení § 174 odst. 1 a 3 trestního zákoníku, kdy tento výrok byl potvrzen rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne [datum] č. j. [Anonymizováno], který nabyl právní moci téhož dne, kterým byl odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 3 let. Žalobkyně a žalobce jako tchýně a tchán zemřelé paní [jméno FO] mají vůči žalovanému jako pojistiteli podle § 9 odst. 1 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla přímý nárok na náhradu újem dle ustanovení § 6 zákona vzniklých jim v příčinné souvislosti s dopravní nehodou (pojistnou událostí). Zemřelá je z hlediska § 2959 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku o osobu jim blízkou, tj. snacha, takže žalobcům náleží právo na odčinění duševních útrap, které utrpěli jakožto sekundární oběti.

3. Podle rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 19.9.2018 sp. zn. 25 Cdo 894/2018 při ztrátě lidského života, respektive při zvlášť závažném ublížení na zdraví, by měl škůdce sekundární oběti odčinit danou újmu spočívající zejména v psychických útrapách nebo žalu, stejně jako odčinit i další citové strádání, jako např. šok ze zprávy o smrtelném úrazu blízké osoby, ztrátu životní perspektivy, obavy o budoucnost apod. K usmrcení paní [jméno FO] v roce 2020. Průměrná měsíční mzda v roce 2019 dosáhla částky 34.125,- Kč. Výchozí základní částka (tj. dvacetinásobek průměrné měsíční mzdy v roce předcházejícím škodní události) pro odčinění duševních útrap ve smyslu judikatury Nejvyššího soudu činí 682.500,- Kč. Kritéria na straně poškozených žalobců ovlivňující výchozí základní částku jsou dána vysokou kvalitou vztahů obou žalobců se zemřelou [jméno FO], jež pro ně byla spíše jako vlastní dcera, dále také věkem [jméno FO], která zemřela ve věku jednačtyřiceti let. S tím souvisí také intenzivnější vnímání újmy pozůstalými, kteří nebyli na tragický odchod [jméno FO] v takto mladém věku připraveni. Nicméně s ohledem na skutečnost, že mezi žalobci a zemřelou objektivně panoval příbuzenský vztah tchýně/tchán – snacha, a tedy nejedná se o nejbližší rodinu (rodiče – dítě), ponižují žalobci výchozí základní částku jejich nároku o 25 % právě za příbuzenský vztah. Pokud jde o kritéria na straně osoby škůdce, tj. řidiče vozidla, který zavinil dopravní nehodu, je třeba hodnotit způsob jízdy odsouzeného, který byl více než nedbalý, až téměř bezohledný, neboť nejen že překročil povolenou rychlost, ale řídil svůj automobil v opilosti. Z tohoto důvodu žalobci navyšují nárok na odčinění duševních útrap o 15 %. Žalobci se prostřednictvím právního zástupce obrátili dne 17.6.2021 na žalovaného, u které uplatnili svůj nárok. Žalovaný se vyjádřil v dopise ze dne 27.7.2021 tak, že nároky žalobců neuznal. Žalovaný je tak v prodlení ode dne 12.8.2021.

4. Žalobci dále poukázali na nález Ústavního soudu ze dne 9.7.2018 sp. zn. II. ÚS 955/18 a na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27.11.2018 sp. zn. 21 ICdo 61/2018, které připouští při splnění podmínky citové vazby za osobu blízkou i kamaráda či zaměstnance; oproti žalobcům k zesnulé snaše není u těchto vzdálenějších osob vůbec dána rodinná vazba, přesto je konstantní judikatura při prokázání citové vazby považuje za osoby blízké. V rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 26.9.2023 č. j. 10 To 275/2023-452 je v odstavci 11 pojednáno o tchyni a tchánovi a je výslovně potvrzeno, že došlo k jejich odškodnění za duševní útrapy ze strany pojistitele. Rozsudek Obvodního soudu pro [adresa] ve věci sp. zn. 27 C 7/2021 přiznal odčinění duševních útrap kamarádce.

5. Žalovaný se vyjádřil tak, že navrhuje zamítnutí žaloby. Učinil nesporné, že dne 5.6.2020 došlo k dopravní nehodě, při níž došlo k újmě na zdraví s následkem smrti poškozené [jméno FO]. [právnická osoba] byla způsobena provozem vozidla Škoda Rapid SPZ [SPZ], jehož řidičem v době nehody byl [jméno FO] a provozovatelem byla společnost [právnická osoba]., která uzavřela se žalovaným pojistnou smlouvu pro pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla č. [hodnota]. Žalovaný zaregistroval pojistnou událost pod č. [RČ] a přistoupil k likvidaci nároků pozůstalých, když uhradil nemajetkovou újmu nejbližším příbuzným poškozené manželovi, dětem, matce a sestře poškozené. Nároky vzdálenějších příbuzných považuje žalovaný za nedůvodné. V případě žalobců se již nejedná o nejbližší příbuzné, jedná se o tchýni a tchána poškozené. Intenzita vztahů, jakkoli mohly být vztahy mezi těmito příbuznými a poškozenou harmonické a fungující, již nejsou takové intenzity, aby mohly být srovnatelné s duševními útrapami nejbližších příbuzných, a tedy aby byly důvodnými nároky na náhradu za duševní útrapy, navíc ve srovnatelném rozsahu jako v případě nejbližších příbuzných. Těmto osobám náleží odškodnění jen ve výjimečných případech nadstandardních vztahů, které by měly být prokázány. Toto konstatoval v uvedené věci i trestní soud ve svém rozsudku (rozsudek Městského soudu v Praze sp.zn. 30 Co 287/2020).

6. Kromě toho požadavky žalobců jsou nepřiměřeně vysoké, a to i v případě, že by prokázali existenci výjimečně nadstandardních vztahů. Žalobci uváděné rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 25 Cdo 894/2018 přiznalo matce zemřelého dítěte 750.000,- Kč, otci zemřelého dítěte 500.000,- Kč, prarodičům zemřelého dítěte pak částky 70.000,- Kč a 100.000,- Kč; Nejvyšší soud uzavřel, že za základní částku náhrady lze u nejbližších osob (manžel, rodiče, děti) považovat dvacetinásobek průměrné mzdy. U vzdálenějších příbuzných nelze vycházet z dvacetinásobku průměrné mzdy, neboť tato základní výše odškodnění byla soudem stanovena pro nejbližší příbuzné, nikoli pro veškeré příbuzné. Žalovaný odkázal rovněž na tiskovou zprávu Nejvyššího soudu ČR ze dne 12.4.2016, týkající se nároků na náhradu nemajetkové újmy, a rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 4 Tdo 1402/2015, kde soud přiznal nezletilé na náhradě nemajetkové újmy za smrt matky, které byla přítomna, částku 700.000,- Kč namísto původně přiznaných 4.500.000,- Kč. Nejvyšší soud rovněž uvádí, že při úvahách o výši úhrady nemajetkové újmy je třeba důsledně vycházet z principu proporcionality tak, aby výsledná částka nemajetkové újmy v penězích nevyvolávala v rámci společnosti představu o disharmonii právního systému, ale naopak ospravedlňovala její legitimní očekávání, současně však při respektování předem jasných a pevných kritérií. Princip proporcionality má tedy dle Nejvyššího soudu zohlednit i obdobné v minulosti posuzované případy tak, aby soudní praxe mohla postupovat s co možná největší snahou o eliminaci nahodilého přiznávání rozdílných peněžitých částek, což by ve výsledku vedlo k právní nejistotě zúčastněných stran řízení. Ačkoli většina pozůstalých vnímá svou situaci po smrti blízké osoby jako něco mimořádného, ve skutečnosti je míra utrpení u většiny pozůstalých blízkých osob velmi podobná. [jméno FO] rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 4 Tdo 1402/2015 navazuje např. další rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 6 Tdo 1421/2015, kterým byly přiznány částky manželce a dceři 500.000,- Kč a vnukům 300.000,- Kč. Dále lze odkázat na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp.zn. 25 Cdo 4715/2017, kterým byla přiznána matce nezletilého syna částka 510.000,- Kč.

7. K dotazu soudu žalovaný sdělil, že uhradil za duševní útrapy nejbližších příbuzných zemřelé následující odškodnění [Jméno žalobce C] (manželovi) 1.023.750,- Kč (zvýšení o 50% za mimořádné okolnosti), [jméno FO] (dceři) 1.023.750,- Kč (zvýšení o 50% za mimořádné okolnosti), [jméno FO] (synovi) 1.023.750,- Kč (zvýšení o 50% za mimořádné okolnosti), [Jméno žalobce C] (nevlastnímu synovi) 250.000,- Kč (rozhodnuto v trestním řízení), Tatianě Bilukové (matce) 682.500,- Kč a [jméno FO] (sestře) 450.000,- Kč.

8. Ke zjištění skutkového stavu provedl soud tyto důkazy: účastnické výslechy obou žalobců, výslech svědka [Jméno žalobce C], rozsudek Krajského soudu v Praze z [datum] č. j. [Anonymizováno] s doložkou právní moci [datum], potvrzení o účasti na dopravní nehodě [právnická osoba] Územního odboru [adresa] č. j. [Anonymizováno] z [datum], rodný list [Jméno žalobce C] od [právnická osoba] v [adresa], sdělení žalovaného právnímu zástupci žalobců ohledně výše pojistného plnění z [datum], úmrtní list [jméno FO] z [datum] od Městské části [adresa], e-mailová komunikace, rozsudek Okresního soudu v Kladně z [datum] č. j. [Anonymizováno], oddací list [právnická osoba] v [adresa] z [datum], potvrzení o provedené lustraci v ISZR, části rozsudku Městského soudu v Praze z [datum] č. j. [Anonymizováno] ve věci odvolání proti rozsudku Obvodního soudu pro [adresa] z [datum] č. j. [Anonymizováno], lékařská zpráva [právnická osoba]. ohledně žalobkyně b), nedatovaná prohlášení žalobců, propouštěcí zpráva žalobce b) od [právnická osoba], připojený spis Okresního soudu v Kladně sp. zn. [Anonymizováno] a to zejména protokol o nehodě v silničním provozu, fotografická dokumentace, usnesení o zahájení trestního stíhání obviněného [jméno FO], protokol o výslechu obviněného [jméno FO], výslech svědka [Jméno žalobce C], protokol o výslechu svědkyně [Anonymizováno], protokol o lékařském vyšetření při ovlivnění alkoholem s výsledkem, znalecký posudek znalkyně Tetičové, obžaloba, připojení poškozených k nároku na náhradu škody s doklady, protokol o hlavním líčení dne [datum], znalecký posudek Ústřední vojenské nemocnice [adresa], vyjádření poškozených v trestní věci, vyjádření poškozených v trestní věci z [datum], protokol o hlavním líčení dne [datum], protokol o hlavním líčení dne [datum], rozsudek z [datum] č. j. [Anonymizováno], rozsudek Krajského soudu v Praze z [datum] č. j. [Anonymizováno]. Další důkazy navrhovány nebyly.

9. Podle § 132 o.s.ř. soud zhodnotil provedené důkazy a dospěl k následujícím skutkovým závěrům: Mezi účastníky není sporu, že dne 5.6.2020 došlo v 17:14 hod. k dopravní nehodě na silnici I. třídy č. [hodnota] v km 1,5 v katastru obce [adresa], při které došlo k velmi vážným zraněním paní [jméno FO], nar. dne [datum] (protokol o nehodě v silničním provozu), která v důsledku těchto zranění dne 8.6.2020 zemřela (úmrtní list [jméno FO] z 18.6.2020 od Městské části [adresa]). Viníkem dopravní nehody byl pan [jméno FO], nar. dne [datum], který jakožto řidič osobního automobilu tovární značky Škoda Rapid, SPZ [SPZ], řídil vozidlo pod vlivem alkoholu a v tomto stavu nezvládl manévr předjíždění zprava v odbočovacím pruhu, ve kterém se pohyboval rychlostí minimálně 100 km/hod a při zařazování zpět do průběžného jízdního pruhu ohrozil posádku osobního vozidla typu Volkswagen, SPZ [SPZ], do něhož pravou přední částí jím řízeného vozidla narazil a vlivem nárazu bylo vozidlo řízené panem [jméno FO] odhozeno do protisměru, kde se střetlo s osobním vozidlem tovární značky Volkswagen Caddy, SPZ [SPZ], ve kterém se přepravovala i paní [jméno FO], nar. dne 25.6.1978, která v důsledku zranění způsobených dopravní nehodou dne 8.6.2020 zemřela. Pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem výše uvedeného vozidla bylo ke dni dopravní nehody sjednáno u žalovaného pod pojistnou smlouvou č. [hodnota]. Pojistná událost byla žalovanému řádně nahlášena a je vedena pod číslem [RČ]. Viník dopravní nehody p [jméno FO] byl rozsudkem Okresního soudu v Kladně ze dne [datum] č. j. [Anonymizováno] odsouzen pro spáchání přečinu usmrcení z nedbalosti podle ustanovení § 143 odst. 1 a 3 trestního zákoníku, ohrožení pod vlivem návykové látky podle ustanovení § 274 odst. 1 a 2 písm. a) trestního zákoníku a těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti podle ustanovení § 174 odst. 1 a 3 trestního zákoníku, kdy tento výrok byl potvrzen rozsudkem Krajského soudu v Praze ze dne [datum] č. j. [Anonymizováno], který nabyl právní moci téhož dne, kterým byl odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 3 let (připojený spis Okresního soudu v Kladně sp. zn. [Anonymizováno], zejména rozsudek Okresního soudu v Kladně z [datum] č. j. [Anonymizováno] a rozsudek Krajského soudu v Praze z [datum] č. j. [Anonymizováno]. Manželem poškozené [jméno FO], nar. dne [datum], byl [Jméno žalobce C], nar.[datum], syn žalobců, kteří tak jsou tchyní a tchánem zemřelé poškozené (rodný list [Jméno žalobce C] od [právnická osoba] v [adresa], oddací list [právnická osoba] v [adresa] z [datum]).

10. Z výslechu žalobkyně soud zjistil, že poprvé se se zesnulou viděla ještě někdy před rokem 2000, když ji syn přivedl někdy ukázat, a tak se poprvé seznámily. [jméno FO] v té době už bydlel zvlášť, nebydlel s nimi a už nežil s matkou svého prvního dítěte. Se snachou se vídali docela často, častěji než se synem, protože ten pracoval v Německu, takže jezdil domů jednou za měsíc. Snacha byla u nich každý druhý týden, jeden týden pracovala, druhý týden byla u nich anebo kdyžtak jeli oni za ní. Jezdila k nim na návštěvy, někdy i výjimečně u nich přespala. Děti se jim narodily dvě, první byla [Anonymizováno] v květnu [Anonymizováno]. Když se vnučka narodila, tak žalobkyně jezdila za snachou pomáhat. [jméno FO] se narodil v únoru [Anonymizováno]. Když se narodil, žalobkyně pomáhala tak, že si brávala k sobě [Anonymizováno]. Nejintenzivnější vztahy mají momentálně se synem [jméno FO], manželem zesnulé, protože ten to potřebuje, jinak ta období byla různá. [jméno FO] den byli všichni doma, ale na druhý svátek vánoční všechny děti k nim přijížděly na návštěvu. Při této příležitosti tedy byli všichni pohromadě. Žalobci mají třináct vnoučat, v Anglii mají jenom jedno vnouče, děvčátko. S manželkou syna [jméno FO] vychází klasicky. Není to takové, jaké to bylo se zesnulou [Anonymizováno], která jim pomáhala už jenom tím, že za nimi přijela. Zajímala se o vaření, chtěla se naučit vařit česká jídla, uměla vařit jídla z Ukrajiny. [právnická osoba] spolu nejezdili, ale měla ráda výlety v přírodě, takže jezdili do přírody. Vzali děti a lezli s nimi po skalách. Byla vyučená švadlenou, na Ukrajině vystudovala školu pro švadleny. Pokoušeli se spolu něco šít. Vždycky, když se k nim chystala přijet, tak už týden dopředu volala, co mají, kam chtějí jet. Vozila je po doktorech, když žalobkyně jela s vnukem po operaci páteře do Jánských Lázní, tak je tam odvezla. Vždy byla ochotná pomáhat. Žalobkyně má čtyři dcery, ale takto ochotná není žádná z nich. Byla více než dcera. Nikdy nic neodmítla, když bylo potřeba, vzala si volno v práci. Svatbu se synem [jméno FO] měli kolem roku 2000, možná v roce 2001, neboť už byla dcera [Anonymizováno] na světě. Slavili každé narozeniny, jak dětí, tak žalobců. Když měly narozeniny děti, tak jezdili žalobci za nimi, když to byly narozeniny žalobců, jezdily děti k nim. [jméno FO] narozeniny žalobců jezdili jenom oni s dětmi. O té nehodě se dověděli tak, že jim volal syn [jméno FO], že se stala nehoda. Při té nehodě byli zraněni všichni, snachu odvážel vrtulník z místa nehody, vnuk [jméno FO] měl rozdrcené koleno, všichni měli zraněné ruce, nohy, ale nejlíp na tom byla [Anonymizováno], která dostala jenom ortézu. Jeli pro kočku k narozeninám pro [Anonymizováno]. Vždycky seděla vepředu vedle svého táty [Anonymizováno], ale při této jízdě tam vepředu seděla snacha a [Anonymizováno] seděla vzadu s bratrem [jméno FO]. [jméno FO] propustili ještě ten den z nemocnice. Druhý den za snachou šli do nemocnice, byli tam u ní všichni kromě [jméno FO]. Při návštěvě poškozená zemřela. [Anonymizováno] vozila žalobce k doktorům. [jméno FO] taky pracoval v Německu a jeho manželka neměla auto. I kdyby auto měla, tak by nebyla tak ochotná. [Anonymizováno] byla ochotná poslouchat, když jí člověk něco říkal, sklopila oči. Po smrti [Anonymizováno] jezdí za synem [jméno FO], ale v tom bytě všude snachu vidí. Má problém i mluvit s její dcerou [Anonymizováno], protože je celá maminka. Byla strašně obětavá, dbala na každou maličkost, nabádala děti, aby se ve škole pořádně učily. Žalobce oslovovala „maminko, tatínku“, někdy i zdrobnělinou „mamuško“. [jméno FO] je druhé dítě žalobců.

11. Z výslechu žalobce soud zjistil, že si nepamatuje, kdy poprvé se se zesnulou seznámil. Poprvé se s ní seznámil ještě před svatbou syna s ní. Nepamatuje si ani orientačně, kdy měl syn svatbu, neboť bere hodně léků a zapomíná. Hezky se o něj starala, vozila ho k lékařům a navštěvovala ho každý den v nemocnici. Se synem bydleli v [adresa], pak se přestěhovali do Liberce. Žalobci bydlí v [Jméno žalobce B] v Arnulticích, snacha za ním jezdila, když ležel v Nemocnici v Liberci. Byla strašně hodná, jezdila za ním na návštěvy. Bylo to asi před šesti lety. Jezdila za nimi i domů. Vždycky, když měl žalobce jít do Liberce na kontroly nebo k lékaři, tak pro něj přijela autem a odvezla ho k lékaři. Odvezla ho i do Cvikova, když ležel na léčení na plicním. Jezdila za ním i do [adresa], když byl na operaci. Jezdila za ním pomalu každý týden, když měl kontroly se srdcem a s dýcháním. Manželka vždycky zavolala, ona autem přijela. Žalobci mají šest dětí, syn [jméno FO] je šesté dítě. Když se syn [jméno FO] seznámil se zesnulou, tak už bydlel zvlášť v [adresa]. Mají tři děti, dceři bude 18, synovi bude asi 15. Třetí dítě má syn z prvního manželství. Neví, jaké měla zesnulá snacha vzdělání, jakou školu vystudovala. O tom se nebavili. Pracovala v Liberci v nějakém obchodě jako prodavačka. Pocházela z Ukrajiny, neví ale z jakého města. Celkem mají žalobci asi 13 vnoučat. [jméno FO] bydlí v [Jméno žalobce B], dcera [jméno FO] bydlí v [adresa], další děti jsou v cizině, v Anglii. [jméno FO] už je ženatý, s manželkou bydlí ve stejném domě jako žalobci, když má na stejné chodbě jiný byt v podnájmu. V Anglii mají tři děti, které tam získaly i občanství. Navštěvují žalobce asi tak jednou měsíčně. Ti už jsou také ženatí. Od padesáti let byl žalobce v předčasném důchodu, protože byl hodně nemocný. Předtím pracoval v Crystalexu jako tavič, dělal na huti, kde míchal kmeny a nakládal do pece. Protože byl hodně nemocný, dali ho do předčasného důchodu a později ten předčasný důchod změnili na řádný důchod. Pracoval s jedovatými látkami, s arzenem, cuříkem a dalšími přípravky, nadýchal se toho a dostalo se mu to do těla. Manželka kluka mu chybí v tom, že ho vozila k lékařům, dávala mu prášky, starala se o něj.

12. Z výslechu svědka [Jméno žalobce C] soud zjistil, že žalobci jsou jeho rodiče. Se zesnulou se seznámil někdy před 23 lety, bylo mu tehdy 23 let, jí bylo 21, takže to bylo někdy v roce 2000. Vzali se 7.7.2007. Mají dvě děti, dceru [jméno FO], která se jim narodila [datum], pak syna [jméno FO], který se narodil [datum]. Svědek má základní vzdělání, od roku 1994 pracuje jako podnikatel. Manželka byla vyučená švadlena, módní návrhářka, měla maturitu. První návštěva u rodičů proběhla relativně krátce po jejich seznámení ještě v době, kdy se manželka před rodiči svědka styděla, protože neuměla ještě úplně dobře česky. Postupně se ale sblížili a těch návštěv bylo poměrně dost. Nejčastěji se setkávali při rodinných oslavách, a protože je jich poměrně dost, tak těch oslav svátků, narozenin bylo opravdu hodně. Postupně si manželka rodiče svědka oblíbila, vídala se s nimi víc než svědek, protože svědek podnikal v Německu. Oslovovala je „maminko, tatínku“, protože ona měla své rodiče na Ukrajině. Její otec umřel před sedmnácti lety, takže se zajímala o stav žalobce, starala se o něj, vozila ho na různá vyšetření, hledala pro něj tu nejlepší péči, jezdila i s žalobkyní dohromady, prostě jim byla k dispozici, když něco potřebovali. V Německu svědek pracoval od roku 2014, pracovali na etapy, tři týdny práce v Německu a dva týdny potom byl doma. Takto to probíhalo vlastně až do osudného dne v roce 2020. Péče o domácnost a o děti byla jenom na manželce, svědek se staral o finanční zabezpečení rodiny, ona se starala o všechno ostatní, o děti, domácnost, rodiče, o všechno. Ona byla takový vůdce. Svědek je ze šesti dětí, je druhý nejstarší. Předtím se o rodiče hodně staral bratr, nyní se hodně stará sestra, která zůstala v Čechách, protože ostatní sestry jsou v cizině. Svědek s dětmi dochází na psychoterapie, k psycholožce, užívají léky, dokonce mají doma i asistentku, která se o ně stará, aby mohli být léčeni ambulantně, hlavně dohlíží na to, aby užívali léky. Odškodnění za smrt manželky obdržel ve výši kolem 1.000.000,- Kč. Má i vlastní zdravotní problémy, přednostně ale řeší děti. U něj se zvažuje operace v oblasti obličeje, konkrétně nosní dutiny. Děti byly odškodněny stejnou částkou jako svědek. Manželka byla zaměstnaná v obchodu se značkovým oblečením. Jak měla volno, tak jela za rodiči svědka. Protože u nich není moc místa, tak u nich nepřespávali, ale vraceli se k nim domů, je to asi půl hodiny jízdy. Svědek je od té nehody stále v pracovní neschopnosti. Zkoušel začít pracovat, ale nedaří se mu to, pobírá invalidní důchod prvního stupně, užívá antidepresiva, z lékárny si pravidelně nosím velké balení léků asi 30 krabiček pro něj i [právnická osoba]. Chodí na psychoterapie, snaží se to řešit. Podle § 47 odst. 1 z.č.361/2000 Sb. o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu) dopravní nehoda je událost v provozu na pozemních komunikacích, například havárie nebo srážka, která se stala nebo byla započata na pozemní komunikaci a při níž dojde k usmrcení nebo zranění osoby nebo ke škodě na majetku v přímé souvislosti s provozem vozidla v pohybu. Podle § 2959 z.č.89/2012 Sb. občanského zákoníku při usmrcení nebo zvlášť závažném ublížení na zdraví odčiní škůdce duševní útrapy manželu, rodiči, dítěti nebo jiné osobě blízké peněžitou náhradou vyvažující plně jejich utrpení. Nelze-li výši náhrady takto určit, stanoví se podle zásad slušnosti. Podle § 22 odst. 1 z.č.89/2012 Sb. občanského zákoníku „osoba blízká je příbuzný v řadě přímé, sourozenec a manžel nebo partner podle jiného zákona upravujícího registrované partnerství (dále jen „partner“); jiné osoby v poměru rodinném nebo obdobném se pokládají za osoby sobě navzájem blízké, pokud by újmu, kterou utrpěla jedna z nich, druhá důvodně pociťovala jako újmu vlastní. Má se za to, že osobami blízkými jsou i osoby sešvagřené nebo osoby, které spolu trvale žijí.“ Podle § 6 odst. 2 zákona č.168/1999 Sb. o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (dále jen „zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla“ či „zákon“) nestanoví-li tento zákon jinak, má pojištěný právo, aby pojistitel za něj uhradil v rozsahu a ve výši podle občanského zákoníku poškozenému a) způsobenou újmu vzniklou ublížením na zdraví nebo usmrcením, b) způsobenou škodu vzniklou poškozením, zničením nebo ztrátou věci, jakož i škodu vzniklou odcizením věci, pozbyla-li fyzická osoba schopnost ji opatrovat, c) ušlý zisk, d) účelně vynaložené náklady spojené s právním zastoupením při uplatňování nároků podle písmen a) až c); v souvislosti se škodou podle písmene b) nebo c) však jen v případě marného uplynutí lhůty podle § 9 odst. 3 nebo neoprávněného odmítnutí anebo neoprávněného krácení pojistného plnění pojistitelem, pokud poškozený svůj nárok uplatnil a prokázal a pokud ke škodné události, ze které tato újma vznikla a kterou je pojištěný povinen nahradit, došlo v době trvání pojištění odpovědnosti, s výjimkou doby jeho přerušení. Podle § 7 odst. 1 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla pojistitel nehradí a) újmu, kterou utrpěl řidič vozidla, jehož provozem byla újma způsobena, b) škodu podle § 6 odst. 2 písm. b) a c), kterou je pojištěný povinen nahradit svému manželu nebo osobám, které s ním v době vzniku škodné události žily ve společné domácnosti, s výjimkou škody podle § 6 odst. 2 písm. c), jestliže tato škoda souvisí s újmou podle § 6 odst. 2 písm. a), c) škodu na vozidle, jehož provozem byla škoda způsobena, jakož i na věcech přepravovaných tímto vozidlem, s výjimkou škody způsobené na věci, kterou měla tímto vozidlem přepravovaná osoba v době škodné události na sobě nebo u sebe, a to v rozsahu, v jakém je pojištěný povinen škodu nahradit, d) škodu podle § 6 odst. 2 písm. b) a c) vzniklou mezi vozidly jízdní soupravy tvořené motorovým a přípojným vozidlem, jakož i škodu na věcech přepravovaných těmito vozidly, nejedná-li se o škodu způsobenou provozem jiného vozidla, e) újmu vzniklou manipulací s nákladem stojícího vozidla, f) náklady vzniklé poskytnutím léčebné péče, dávek nemocenského pojištění (péče) nebo důchodů z důchodového pojištění v důsledku újmy na zdraví nebo usmrcením, které utrpěl řidič vozidla, jehož provozem byla tato újma způsobena, g) újmu způsobenou provozem vozidla při jeho účasti na organizovaném motoristickém závodu nebo soutěži, s výjimkou újmy způsobené při takovéto účasti, jestliže je řidič při tomto závodu nebo soutěži povinen dodržovat pravidla provozu na pozemních komunikacích, h) újmu vzniklou provozem vozidla při teroristickém činu nebo válečné události, jestliže má tento provoz přímou souvislost s tímto činem nebo událostí. Podle § 9 odst.1 zákona č.168/1999 Sb. o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla poškozený má právo uplatnit svůj nárok na plnění podle § 6 u příslušného pojistitele nebo u Kanceláře, jedná-li se o nárok na plnění z garančního fondu podle § 24. Při uplatnění nároku je povinen předložit společný záznam o dopravní nehodě, jedná-li se o dopravní nehodu nepodléhající oznámení [právnická osoba] podle zákona upravujícího provoz na pozemních komunikacích. Podle § 2758 odst. 1 z.č.89/2012 Sb. občanského zákoníku pojistnou smlouvou se pojistitel zavazuje vůči pojistníkovi poskytnout jemu nebo třetí osobě pojistné plnění, nastane-li nahodilá událost krytá pojištěním (pojistná událost), a pojistník se zavazuje zaplatit pojistiteli pojistné. Podle § 2796 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku nastane-li událost, se kterou ten, kdo se pokládá za oprávněnou osobu, spojuje požadavek na pojistné plnění, oznámí to pojistiteli bez zbytečného odkladu, podá mu pravdivé vysvětlení o vzniku a rozsahu následků takové události, o právech třetích osob a o jakémkoliv vícenásobném pojištění; současně předloží pojistiteli potřebné doklady a postupuje způsobem ujednaným ve smlouvě. Není-li současně pojistníkem nebo pojištěným, mají tyto povinnosti i pojistník a pojištěný. Podle § 2798 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku není-li splatnost pojistného plnění ujednána, je splatné do patnácti dnů ode dne skončení šetření. Podle odst. 2 nelze-li ukončit šetření nutná k zjištění pojistné události, rozsahu pojistného plnění nebo k zjištění osoby oprávněné přijmout pojistné plnění do tří měsíců ode dne oznámení, pojistitel oznamovateli sdělí, proč nelze šetření ukončit; požádá-li o to oznamovatel, sdělí mu pojistitel důvody v písemné formě. Pojistitel poskytne osobě, která uplatňuje právo na pojistné plnění, na její žádost na pojistné plnění přiměřenou zálohu; to neplatí, je-li rozumný důvod poskytnutí zálohy odepřít. Podle § 1970 z. č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku může po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, určuje odměna likvidátora, likvidačního správce a člena orgánu právnické osoby jmenovaného soudem a upravují některé otázky Obchodního věstníku a veřejných rejstříků právnických a fyzických osob výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

13. Po provedeném dokazování se soud přiklonil k závěru, že žaloba žalobce není důvodná.

14. Soud ve shodě s názorem Městského soudu v Praze vyjádřeným např. v rozsudcích ze dne 6.října 2020 č.j. 30 Cdo 287/2020-132, ze dne 24.října 2018 č.j. 28 Co 207/2018 - 242 či ze dne 11.11.2020 č. j. 19 Co 272/2020- 287 má za to, že žalobcům jako tchánům nenáleží náhrada podle § 2959 z.č.89/2012 Sb. občanského zákoníku.

15. K výkladu ustanovení § 2959 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku („o. z.“) se již opakovaně vyjádřila judikatura Nejvyššího i Ústavního soudu, která zdůraznila, že újma, která se odčiňuje, spočívá především v psychických útrapách (smutku, žalu) způsobených vnímáním smrti blízkého člověka; odčinit je však třeba i další citové strádání, jako např. šok ze zprávy o smrtelném úrazu blízké osoby, ztrátu životní perspektivy, obavy o budoucnost apod. Mezi kritéria, která je třeba zohlednit při úvaze o výši náhrady pak patří zejména intenzita a kvalita vztahu pozůstalého se zemřelým, věk zemřelého, případná existenční závislost na zemřelém a případné poskytnutí jiné satisfakce, postoj škůdce ke škodní události, dopad události do jeho duševní sféry, forma a míra zavinění a v omezeném rozsahu i majetkové poměry škůdce (viz např. nálezy Ústavního soudu z 9.8.2016 sp. zn. I.ÚS 3456/15 či z 31.3.2020 sp. zn. IV.ÚS 2578/19, rozsudek Nejvyššího soudu z 16.10.2019 sp. zn. 25 Cdo 4518/2018 a zejména pak rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19.9.2018 sp. zn. 25 Cdo 894/2018 a v něm citovaná rozhodnutí; na okraj lze poznamenat, že posledně uvedeným rozsudkem byl, pokud jde o výši přiznávaných náhrad, překonán rozsudek 12.4.2016 sp. zn. 4 Tdo 1402/2015). Z citované judikatury, jakož i ze samotného textu ustanovení § 2959 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku, je zřejmé, že tím, co se odčiňuje v případě ztráty blízké osoby, jsou útrapy (smutek, žal), citové strádání – tedy intenzivní pocity „bolesti“ ze ztráty nejbližších. Zákonodárcem použitý pojem „útrapy“ tak svědčí o tom, že aby smutek ze ztráty určité osoby bylo možné považovat za nemajetkovou újmu, za niž náleží poškozenému satisfakce, musí tento pocit dosahovat určité vyšší intenzity, a že tedy satisfakce náleží pouze těm, jimž byl zemřelý skutečně nejbližším, nikoliv však širokému okruhu jeho vzdálenějších příbuzných či přátel (jakkoliv nelze zpochybnit, že i takový širší okruh osob mohl mít zemřelého rád, mít k němu určitý vztah a může pociťovat smutek z jeho ztráty). Tomu výrazně nasvědčuje i skutečnost, že § 2959 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku předpokládá přiznání satisfakce „manželu, rodiči, dítěti nebo jiné osobě blízké“. Výslovně vyjmenovány jsou tedy skutečně jen kategorie osob, které byly zemřelému v rámci rodinných vztahů nejblíže, a skutečnost, že zákon předpokládá možnost satisfakce i u „jiných osob blízkých“ proto nelze vykládat tak, že každý, kdo byl zemřelému osobou blízkou ve smyslu § 22 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku (značná část lidí pocházejících z rozvětvenějších rodin či intenzivněji zapojených do společenských vztahů má ostatně desítky osob blízkých ve smyslu § 22 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku), má automaticky též nárok na satisfakci. Z jiných osob blízkých proto nárok na satisfakci vznikne jen těm z nich, jejichž vztah k zemřelému byl svou povahou (byť ne nutně intenzitou) obdobný, jako v případě manžela, rodiče či dítěte, a jimž tak ztráta osoby blízké způsobila skutečné útrapy. Typicky se bude jednat o sourozence, prarodiče či vnoučata zemřelého. Vzdálenějším příbuzným, v třetím a vyšším stupni příbuzenství ve smyslu § 773 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku (tety a strýcové, neteře a synovci, sestřenice a bratranci atp.), osobám sešvagřeným ve smyslu § 774 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku a jiným osobám blízkým (přátelům), může nárok na satisfakci podle § 2959 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku vzniknout pouze ve výjimečných případech, a to v situacích, kdy je na základě konkrétních v řízeních prokázaných okolností vztahu mezi zemřelým a pozůstalým možné dovodit, že ztráta blízké osoby způsobila pozůstalému útrapy ve smyslu § 2959 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku, které jsou svou povahou srovnatelné se ztrátou pociťovanou ze strany nejbližších příbuzných. Uvedeným závěrům pak zcela odpovídá i dosavadní judikatura Nejvyššího a Ústavního soudu aplikující § 2959 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku, která se v naprosté většině týkala případů, v nichž byla peněžitá satisfakce přiznávána jen osobám výslovně (byť demonstrativně) vyjmenovaným v § 2959 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku, tj. manželu, rodiči či dítěti zemřelého (viz např. rozhodnutí Nejvyššího soudu usnesení z 29.4.2015 sp. zn. 7 Tdo 450/2015, z 18.5.2016 sp. zn. 6 Tdo 1421/2015, z 14.12.2016 sp. zn. 7 Tdo 1389/2016, z 27.3.2019 sp. zn. 4 Tdo 206/2019, z 29.5.2019 sp. zn. 25 Cdo 3111/2018, z 28.11.2019 sp. zn. 25 Cdo 2109/2018, z 14.4.2020 sp. zn. 25 Cdo 281/2019, z [právnická osoba].2020 sp. zn. 7 Tdo 1485/2019 či rozsudek sp. zn. 25 Cdo 4518/2018). V některých dalších případech pak byla satisfakce jakožto „jiným osobám blízkým“ ve smyslu § 2959 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku přiznána i dalším z nejbližších příbuzných oběti, a sice sourozencům (viz rozsudky Nejvyššího soudu z 24.4.2019 sp. zn. 25 Cdo 3463/2018, či z 24.4.2018 sp. zn. sp. zn. 25 Cdo 3463/2018, nálezy Ústavního soudu z 21.4.2020 sp. zn. IV. ÚS 2706/19, z 25.8.2020 sp. zn. I. ÚS 1764/19 a sp. zn. IV. ÚS 2578/19), prarodičům (viz usnesení Nejvyššího soudu z 23.11.2016 sp. zn. 4 Tdo 1295/2016, či rozhodnutí sp. zn. 25 Cdo 894/2018 a I. ÚS 3456/15), či vnoučatům zemřelého (viz rozsudek rozsudky Nejvyššího soudu z 26.5.2016 sp. zn. 6 Tdo 1421/2015 či z 23.9.2020 sp. zn. 25 Cdo 378/2019). Jen zcela výjimečně dochází v rozhodovací praxi soudů k přiznávání satisfakce podle § 2959 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku vzdálenějším příbuzným či jiným osobám blízkým – o takový výjimečný případ se jednalo například ve věci projednávané Městským soudem v Praze v rozsudku z 27.9.2018 sp. zn. 20 Co 220/2018, v němž byla přiznána satisfakce ve výši 100.000,- Kč za ztrátu praneteře tamní žalobkyně, to však za situace, kdy byl prokázán velmi intenzivní vztah mezi žalobkyní a zemřelou, a především pak značné dopady ztráty osoby blízké na žalobkyni, které se projevily vznikem těžké deprese, jež měla rozhodující vliv na její invaliditu.

16. V nyní projednávané věci jsou žalobci tchánem a tchýní zemřelé [jméno FO], a spadají tedy do kategorie osob, jimž by satisfakce podle § 2959 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku ve smyslu shora vyloženého právního názoru mohla náležet pouze za zcela výjimečných okolností, a to v případě, pokud by z jejich strany byl tvrzen a prokázán natolik intenzivní vztah k zemřelé a především pak natolik intenzivně prožívané útrapy po její ztrátě, že by tyto útrapy bylo možné připodobnit k bolesti ze ztráty některého ze skutečně nejbližších příbuzných. Ze strany žádného z žalobců však takové okolnosti nejsou ani tvrzeny – žalobci v podstatě shodně uvádějí, že se zemřelou měli velmi dobré vztahy a byli s ní v častém kontaktu cca jednou za 14 dní. Vídali se na častých rodinných sešlostech a řadou způsobů (např. při odvozu k doktorům, při hlídání dětí) si vzájemně vypomáhali. Tchány řadí právní teorie výkladem § 22 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku do tzv. druhé skupiny osob blízkých, tj. osob v poměru rodinném nebo obdobném, avšak na rozdíl od osob z první skupiny osob blízkých (příbuzných v řadě přímé, sourozenců a manžela nebo partnera), pouze podmíněně. Podmínkou je, že újmu, kterou utrpěla jedna z nich, musí druhá důvodně pociťovat jako újmu vlastní. V případě sekundární oběti musí být tato podmínka splněna před usmrcením nebo zvlášť těžkým ublížením na zdraví primární oběti. Důkazní břemeno tíží sekundární oběť. Při hodnocení kvality poměru mezi primární a sekundární obětí se používá hledisko subjektivní (tj. jak osoba sama vnímá újmu způsobenou druhé osobě), které však musí být posouzeno zejména z objektivních okolností individuálního případu. Sekundární oběť musí tvrdit a doložit takové okolnosti, z nichž je možné usuzovat na kvalitu poměru mezi ní a primární oběti. Mezi takové okolnosti budou náležet povaha a četnost styku, péče o druhou osobu, pomoc druhé osobě v závažných situacích (v nouzi, stáří, nemoci) nebo psychické obtíže (nespavost, potřeba vyhledat psychologa apod.) vyskytnuvší se u sekundární oběti po smrti či zvlášť závažném ublížení na zdraví primární oběti. Ani jeden z žalobců žádné takto závažné okolnosti, ze kterých by bylo možno dovodit, že pociťují újmu poškozené jako újmu vlastní, netvrdí a potažmo nedokazuje. Podle soudu I.stupně však provedené důkazy, zejména výpovědi žalobců a slyšeného svědka, bezpečné prokazují, že vztahy žalobců se zemřelou nijak nevybočovaly z běžných dobrých rodinných vztahů. Žalobci nežili se zemřelou ve společné domácnosti, nebyli na ní materiálně závislí, její pomoc nijak nevybočovala z obvyklé pomoci starým lidem v rámci širší rodiny. Soud nijak nezpochybňuje, že smrt poškozené musela být i pro žalobce (ale zejména jejich syna [jméno FO] a jeho děti) ztrátou, není ale ze strany žádného z žalobců tvrzen natolik blízký a intenzivní vztah k zemřelé, který by umožňoval připodobnit útrapy způsobené žalobcům její ztrátou k útrapám, jaké bývají pociťovány při ztrátě osob nejbližších, jakými jsou rodiče, děti či manžel. Soud proto žalobu žalobců zamítl.

17. Pro úplnost soud I.stupně poznamenává, že i samotná žalobci uplatněná výše je velmi, velmi nadsazená. I když právní úprava (§ 2959 z. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník) při rozhodování o výši relutární náhrady škody neposkytuje obecným soudům přesná vodítka pro její vyčíslení, shrnul Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 22.12.2015 sp. zn. I. ÚS 2844/14 judikaturou ustálená kritéria pro její určení. Jedná se o kritéria, která lze shledat jak na straně pozůstalého, tak na straně škůdce (osoby odpovědné). Jak je uvedeno v citovaném nálezu: „Okolnosti, jež je třeba zkoumat na straně poškozeného, mohou být podle rozvíjející se doktríny zejména a) intenzita vztahu žalobce se zemřelým, b) věk zemřelého a pozůstalého, c) otázka hmotné závislosti pozůstalého na usmrcené osobě, d) případné poskytnutí jiné satisfakce. Pro výši náhrady je kvalita vzájemného vztahu klíčová. Psychická bolest ze ztráty velmi blízkého člověka (nově dle § 2959 z. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku duševní útrapy) je často vnímána jako nesnesitelná, fyzická, omezující ostatní aktivity pozůstalého, mnohdy přerůstající až do duševního onemocnění. Při zohlednění věku zemřelého se odlišuje, nakolik je prožívána ztráta novorozence jeho rodiči, ztráta rodiče jeho dětmi nebo ztráta osoby důchodového věku jeho vnoučaty. Důležitou roli hraje i pocit zodpovědnosti rodiče za své děti. Ztráta osoby, na níž je pozůstalý existenčně závislý, se negativně projeví i ve sféře osobnostního prožívání. Okolnosti na straně osoby odpovědné (původce zásahu), jsou a) postoj žalovaného (lítost, náhrada škody, omluva aj.), b) dopad události do duševní sféry původce - fyzické osoby, c) jeho majetkové poměry a d) míra zavinění, ev. míra spoluzavinění usmrcené osoby. Postoj této osoby může podstatným způsobem ovlivnit vnímání újmy pozůstalými; vstřícné chování, omluva či projevená lítost škůdce může zmírnit dopady nemajetkové újmy, naopak jeho lhostejnost, arogance či vyjádřená bezcitnost ji může ještě prohloubit. Je nutné přihlížet též k jeho majetkovým poměrům tak, aby byla dána možnost reálného uspokojení přiznaných nároků.“ Nejvyšší soud ČR označuje při stanovení výše náhrady ve světle dosavadní judikaturní praxe a zachování její kontinuity, při zohlednění jiných kompenzačních nároků, které poskytují zvláštní hmotněprávní předpisy, jakož i při doplňujícím porovnání se stavem v obdobných cizozemských úpravách za ospravedlnitelné základní rozpětí pro skupinu citově nejblíže spjatých osob, jakými jsou rodiče, děti a manželé částky 240 000 – 500 000 Kč pro neutrální případy, tj. případy, kde nejsou naplněny pro konkrétní situaci zpřísňující či naopak zmírňující kritéria (srov. např. rozsudek ze dne 12.dubna 2016 sp. zn. 4 Tdo 1402/2015, rozsudek ze dne 18.května 2016 sp. zn. 6 Tdo 1421/2015). Obdobný názor sdílí odborná literatura (srov. [adresa] a kol., Metodika odškodňování imateriálních újem na zdraví, 1. vydání, [adresa], [právnická osoba]. Beck 2015, str. 52). V rozsudku ze dne 19.9.2018 sp. zn. 25 Cdo 894/2018 označil Nejvyšší soud ČR za základní částku náhrady modifikovatelnou s užitím zákonných a judikaturou dovozených hledisek v případě nejbližších osob (manžel, rodič, dítě) dvacetinásobek průměrné hrubé měsíční nominální mzdy na přepočtené počty zaměstnanců v národním hospodářství za rok předcházející smrti poškozeného. To však pokud jde o odškodňování nejbližších příbuzných. V případě žalobců se však nejedná ve vztahu k poškozené o pokrevní příbuzné, ale o vzdálenější rodinné příslušníky bez pokrevního pouta, takže pokud by vůbec u nich připadalo odškodnění v úvahu (jak vyplývá ze shora uvedené judikatury, muselo by se jednak o zcela mimořádný případ vybočující z běžné rozhodovací praxe), finanční náhrada by se pohybovala maximálně v desítkách tisíc korun.

18. Pokud právní zástupce žalobců odkazoval na rozsudek Obvodního soudu pro [adresa] ve věci sp. zn. 27 C 7/2021, opomenul uvést, že soud nepřiznal odčinění duševních útrap kamarádce dle § 2959 z. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, kdy naopak v rozsudku výslovně dovodil, že na něj nemá nárok, ale náhradu podle § 2971 z. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku.

19. O nákladech řízení ve vztahu mezi žalobci a žalovaným bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o.s.ř. Žalovaný měl ve věci plný úspěch, a proto mu náleží plná náhrada nákladů řízení. Podle § 151 odst. 3 o.s.ř. ve znění účinném od 1.7.2015 účastníku, který nebyl v řízení zastoupen zástupcem podle § 137 odst. 2 a který nedoložil výši hotových výdajů svých nebo svého jiného zástupce, přizná soud náhradu v paušální výši určené zvláštním právním předpisem. Paušální náhrada zahrnuje hotové výdaje účastníka a jeho zástupce; nezahrnuje však náhradu soudního poplatku. Žalovanému tak náleží pět paušálních náhrad po 300,-Kč (sepis vyjádření k žalobě, příprava na jednání, účast u jednání dne 6.12.2023 přesahujícího dvě hodiny, sepis závěrečného návrhu) podle vyhl.č.254/2015 Sb., tedy celkem 1.500,-Kč. Vzhledem k tomu, že každý ze žalobců měl postavení samostatného účastníka řízení uplatňujícího vlastní nárok (nikoli jeden nárok společně a nerozdílně), přičemž se jedná nikoli o režijní paušály podle advokátního tarifu, ale o paušální náhrady nákladů řízení (odměny), přiznal soud žalovanému částku 1.500,-Kč vůči každému z procesně neúspěšných žalobců samostatně.