25 C 16/2023 - 310

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 8 rozhodl předsedou senátu JUDr.Miloslavem Sládkem jako samosoudcem v právní věci žalobkyně [jméno FO] („[jméno FO]“), narozené [Datum narození žalobkyně], bytem [Adresa žalobkyně], [Anonymizováno], státní příslušnice Německa a USA, zastoupené [Jméno Zástupce], advokátkou se sídlem [Anonymizováno] proti žalovanému [Jméno žalovaného A]., IČO [Anonymizováno], se sídlem [Adresa žalovaného A], zastoupenému [Jméno žalovaného B], advokátem se sídlem [Anonymizováno], o zaplacení 195.700,-Kč s příslušenstvím, takto:

Výrok

I. Žaloba žalobkyně, kterou se domáhá na žalovaném zaplacení částky 195.700,- Kč spolu s 15% úrokem z prodlení p.a. od 7.1.2023 do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobkyni bude po právní moci tohoto rozsudku prostřednictvím účtárny zdejšího soudu vrácena část nespotřebované zálohy na náklady dokazování ve výši 11.932,- Kč.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení částku 123.166,- Kč k rukám právní zástupkyně žalované [Jméno žalovaného B], advokátky se sídlem [adresa] do tří dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobkyně (vzhledem k tomu, že úředním jazykem soudu je čeština, jsou v rozsudku používaná příjmení osob uvedena v souladu s pravidly české mluvnice) se žalobou ze dne 23.1.2023 došlou soudu dne 23.1.2023 domáhá na žalovaném zaplacení částky 195.700,- Kč spolu s 15% úrokem z prodlení p. a. od 7.1.2023 do zaplacení jako náhrady újmy, kterou utrpěla po plastické operaci – liposukci, kterou podstoupila u žalovaného dne 25.9.2020, neboť bezprostředně po probuzení po operaci cítila trýznivou ochromující bolest, která nebyla i přes její upozorňování dostatečně tlumena. Žalovaný tak nepostupoval lege artis a způsobil žalobkyni újmu spočívající ve vytrpěné bolesti. Žalobkyně by obdobnou operaci nikdy nepodstoupila, kdyby věděla, že jí nebude bolest dostatečně tlumena. Žalobkyně nezpochybňuje, že jí byla poskytnuta medikace proti bolesti a že byla upravována, ale má za to, že tato medikace byla nedostatečná, že její bolest byla tlumena nedostatečným způsobem a v tom spatřuje pochybení žalovaného, nikoli úmysl, pouze nedbalý výkon péče.

2. V návrhu uvádí, že žije trvale v Norsku. Velmi jí záleží na jejím vzhledu. Z toho důvodu se rozhodla podstoupit liposukci, tedy operaci spočívající v odsátí přebytečného tuku. Z důvodu vysokých nákladů na uvedenou operaci v místě bydliště se rozhodla absolvovat operaci v zahraničí. Nicméně i tak na kvalitní klinice, která bude zárukou, že výsledek operace bude dobrý a průběh hladký. Z důvodu dobrých referencí se rozhodla podstoupit operaci v zařízení žalovaného dne 25.9.2020. Žalobkyně bezprostředně před operací informovala anesteziologa, že bolest po operaci špatně snáší. Tento ji ujistil, že vše bude dobré. Přibližně ve 12:00 se žalobkyně probrala po operaci. Cítila paralyzující bolest a oheň v nohách. Byla ochromena bolestí do té míry, že nebyla schopna komunikovat. Dokázala říct jen „bolest“, „bolí to“. Následně byly žalobkyni podány léky proti bolesti, které neměly účinek. Žalobkyně plakala, sténala a lapala po dechu. V odpoledních hodinách okolo 16/17:00 dostala žalobkyně další léky proti bolesti, které ale nezabraly a přinesly jen velmi mírné zlepšení. Žalobkyně byla v této době stále ochromena bolestí tak, že nemohla mluvit a opakovala jen bolest, bolí to. Okolo 18:00 se bolest zmírnila natolik, že žalobkyně již mohla mluvit, byť i v této době mohla myslet pouze na bolest. Svědkem události byl ošetřující personál a další pacienti, kteří byli v uvedený den v zařízení žalovaného. Žalobkyně si od žalovaného vyžádala zdravotnickou dokumentaci, kterou předala k posouzení znalci pro obor anesteziologie [tituly před jménem][jméno FO], [tituly za jménem], aby znalec prověřil, zda žalovaný zvolil postup tlumící bolest odpovídající dosaženému vědeckému poznání. Podle § 2958 z.č. 89/2012 občanského zákoníku při ublížení na zdraví odčiní škůdce újmu poškozeného peněžitou náhradou, vyvažující plně vytrpění bolesti. Nelze-li tuto náhradu určit, stanoví se podle zásad slušnosti. Obecně uznávaným vodítkem pro stanovení výše bolestného je Metodika Nejvyššího soudu k náhradě nemajetkové újmy na zdraví (bolest a ztížení společenského uplatnění podle § 2958 občanského zákoníku). Na základě této Metodiky bylo bolestné stanoveno znaleckým posudkem znalce [tituly před jménem][jméno FO], [tituly za jménem] ze dne 1.11.2022 ke stanovení bolestného (znalcem pro obor zdravotnictví – zdravotnická odvětví různá, obor anesteziologie, resuscitace a intenzivní medicína) ve výši 183 body. Hodnota bodu se odvozuje od jednoho procenta hrubé měsíční nominální mzdy na přepočtené počty zaměstnanců v národním hospodářství za kalendářní rok předcházející roku, v němž vznikl nárok/vznikla bolest. Vzhledem k tomu, že náhrada bolestného vychází dle Metodiky z průměrné hrubé mzdy v ČR, je podle žalobkyně spravedlivé, aby žalobkyně, která žije v ekonomických podmínkách Německa, tedy hradí vyšší náklady na bydlení a služby, byla odškodněna tak, aby náhrada bolestného vycházela z ekonomických podmínek v Norsku, tedy z průměrné hrubé mzdy v Norsku za kalendářní měsíc. Zohlednění výše za vytrpěnou bolest by mělo vycházet z průměrné mzdy v místě bydliště žalobkyně také z důvodu, že žalovaný cílí na zahraniční pacienty, resp. zákazníky, z čehož také ekonomicky profituje. Podle zásad slušnosti a spravedlnosti by tak měla být náhrada za vytrpěnou bolest poměrně zvýšena. Cílení na zahraniční zákazníky prokazuje žalobkyně mimo jiné tím, že webové stránky žalobkyně jsou defaultně nastaveny v anglickém jazyce. Přesný popis operací a nákladů v anglickém jazyce jednoznačně cílí na zahraniční klientelu. V roce 2019 činila průměrná měsíční mzda v Norsku 47.720,- NOK. Pro přepočtení dle kurzu ČNB ke dni zaslání předžalobní výzvy (2,241), činila průměrná měsíční mzda za rok 2019 částku 106.940,- Kč. Bolestné po zohlednění průměrné norské mzdy tak činí 195.700,- Kč.

3. Podáním ze dne 27.2.2023 (č.l. 46) pak žalobkyně doplnila, že ke vzniku újmu došlo porušením smluvní povinnosti, kdy mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva o péči o zdraví dle § 2636 z.č. 89/2012 občanského zákoníku. Poskytovatel péče má povinnost dle § 2643 z.č. 89/2012 občanského zákoníku v rámci smluvního vztahu postupovat s péčí řádného odborníka, která je blíže definována v § 45 zákona č. 372/2011 Sb. o zdravotních službách a podmínkách jejich poskytování, který stanoví, že poskytovatel zdravotní péče má povinnost poskytovat zdravotní služby na náležité odborné úrovni. Podle § 4 odst. 5 tohoto zákona se náležitou odbornou úrovní rozumí poskytování zdravotních služeb podle pravidel vědy a uznávaných medicínských postupů, při respektování individuality pacienta, s ohledem na konkrétní podmínky a objektivní možnosti. Tato povinnost se označuje obecně jako postup lege artis. Tento postup nebyl žalovaným dodržen, když v rozporu s touto povinností neposkytl žalobkyni dostatečné množství léků tišících bolest. Nedodržení postupu lege artis dokládá žalobkyně k žalobě přiloženým znaleckým posudkem. Porušení smluvní povinnosti stojí na objektivním principu, tj. bez ohledu na zavinění. Dle § 2913 z.č. 89/2012 občanského zákoníku poruší-li strana povinnost ze smlouvy, nahradí škodu z toho vzniklou druhé straně. Škůdce má přitom možnost liberace, resp. možnost se náhrady škody zprostit, prokáže-li, že mu ve splnění povinnosti ze smlouvy dočasně nebo trvale zabránila mimořádná nepředvídatelná a nepřekonatelná překážka vzniklá nezávisle na jeho vůli. Zavinění žalovaného jako škůdce se tak nevyžaduje. Vznikla újma ve formě újmy na zdraví, konkrétně vytrpěné bolesti. Podle § 2958 z.č. 89/2012 občanského zákoníku při ublížení na zdraví odčiní škůdce újmu poškozeného peněžitou náhradou vyvažující plně vytrpění bolesti. Vytrpění bolesti je niterným prožitkem a lze obtížně prokazovat. Její existenci je možné prokazovat nepřímo z vnějších projevů pacienta. Svědky byl zdravotnický personál a další pacienti. Vytrpěnou bolest (újmu) prokazuje žalobkyně dále z doloženého znaleckého posudku, který uvádí, že dávkování léků tišících bolest bylo nedostatečné. Žalobkyně je dále povinna prokázat příčinnou souvislost mezi újmou (vytrpěnou bolestí) a porušením povinnosti vyplývajícím ze smlouvy (porušení povinnosti postupovat lege artis). Podle Nejvyššího soudu ČR je při prokazování příčinné souvislosti (28 Cdo 3471/2009) kladen největší důraz na teorii adekvátní příčinné souvislosti, podle níž je příčinná souvislost dána tehdy, jestliže je škoda podle obecné povahy, obvyklého chodu věcí a zkušeností adekvátním důsledkem protiprávního úkonu nebo škodní události. Po provedené operaci je obvyklý pocit bolesti, pokud tato není dostatečně tlumena léky tišícími bolest. Při nedostatečném tlumení bolesti po operaci je vytrpěná bolest běžným a adekvátním důsledkem tohoto jednání. Bez provedené operace a zároveň při dostatečném dávkování léků tlumících bolest by újma nenastala. Jednou ze záruk základního práva na ochranu zdraví člověka je princip plného odškodnění za utrpěnou újmu na zdraví (IV. ÚS 444/11, II. ÚS 2963/12, I. ÚS 2930/13, III. ÚS 2253/13, I. ÚS 3367/13). Toto plné odškodnění upravuje § 2958 z.č. 89/2012 občanského zákoníku. Nelze-li výši náhrady takto určit, stanoví se podle zásad slušnosti. V rámci majetkové újmy již judikatura běžně zohledňuje bydliště poškozeného. Nejvyšší soud uvádí, že bydliště poškozeného vlastníka vozidla, jemuž za škodu odpovídá osoba povinná k náhradě škody, je podstatnou okolností rozhodnou pro stanovení výše náhrady škody (25 Cdo 2942/2017). „Bydliště poškozeného je podstatnou okolností rozhodnou pro stanovení výše náhrady škody. Škůdce nese riziko, že škodu způsobí osobě, která žije v místě, kde jsou náklady na obnovení hladiny majetkové sféry objektivně vyšší, stejně jako nese riziko, že v silničním provozu poškodí luxusní vozidlo, které několikanásobně převyšuje hodnotu průměrného vozidla pohybujícího se po českých silnicích.“ (25 Cdo 956/2019).

4. Žalovaný se vyjádřil tak, že navrhuje zamítnutí žaloby jako nedůvodné, neboť neporušil žádnou právní povinnost. Učinil nesporné, že dne 25.9.2020 se žalobkyně dostavila do zdravotnického zařízení žalovaného k předem plánovanému operačnímu výkonu liposukce více částí těla – břicha, boků, vnitřní strany stehen, kolen, paží a podbradku. Před samotným zákrokem byla v souladu s § 31 zákona č.372/2011 Sb. o zdravotních službách a podmínkách jejich poskytování srozumitelně poučena a v dostatečném rozsahu informována o svém zdravotním stavu a o navrženém individuálním léčebném postupu, což písemně stvrdila svým podpisem dne 25.9.2020. Žalobkyně si vybrala ošetření v českém zdravotnickém zařízení, které se řídí českým právním řádem. Žalovaný byl tedy povinen poskytnout péči lege artis, a to jak podle smlouvy uzavřené mezi žalobkyní a žalovaným, tak i v souladu s § 45 a § 31 zákona o zdravotních službách, podle kterého byla také žalobkyně řádně poučena a informována o všech důsledcích podstupovaného zákroku. Podstupovaný zákrok přináší bolest, na což byla žalobkyně upozorněna. Žalobkyně byla povinna informovat žalovaného o případných svých individuálních specifikách, tedy např. o špatném snášení anestezie, předchozích zkušenostech s anestezií i případné bolestivosti. V dotazníku mj. uváděla, že si občas dává skleničku alkoholu. [právnická osoba] žalovaného opustila, přestože jí bylo doporučeno, aby ještě v zařízení zůstala a následně při komunikaci s paní [jméno FO] („[jméno FO]“) jí bylo doporučeno, aby vyhledala svého ošetřujícího praktického lékaře a konzultovala s ním svůj zdravotní stav po zákroku. Při odchodu ze zdravotnického zařízení žalovaného obdržela lékařskou zprávu vystavenou v souladu s českými předpisy, konkrétně vyhl. č. 98/2012 Sb., která upravuje požadavky na zdravotnickou dokumentaci. Žalovaný tuto dokumentaci řádně vedl a zaznamenával v ní všechny podstatné skutečnosti tak, jak to vyžadují právní předpisy. Snášení bolesti je individuální, na anestezii každý pacient reaguje jinak. Dávka pro jednoho pacienta nedostatečná může být pro jiného pacienta smrtelná a rozhodnutí o množství, použitých přípravcích a dávkování je tak na příslušném anesteziologovi, který nese také za svá rozhodnutí odpovědnost a který na základě v tu chvíli dostupných znalostí přijímá příslušná rozhodnutí. Nelze tedy vycházet ze znaleckého posudku, který byl vyhotoven na základě subjektivního vnímání žalobkyně rok po zákroku. Pokud žalobkyně požaduje lék Hydrokodon, tak tento přípravek je v České republice neschválený, neboť je považován za návykovou látku a za opiát a není možné ho tedy ani použít. Podle nálezu Ústavního soudu z 21.3.2023 sp. zn. I. ÚS 1010/22 by soudy neměly přistupovat paušálně k aplikaci Metodiky Nejvyššího soudu ČR, ale měly by rozhodovat na základě individuálních okolností každého případu. U žalobkyně při hospitalizaci došlo po nasazení medikace proti bolesti k poklesu tlaku a tepové frekvence (TK a TF), což nasvědčuje tomu, že medikace účinkovala a že tedy došlo k tlumení bolesti žalobkyně. Pak jí byla nasazena další medikace v podobě silného opioidního přípravku Dipidolor v infúzi kombinované s neopioidním analgetikem Novalginem. Klientský dotazník sloužil k tomu, aby zdravotnické zařízení získalo informace od pacienta, které můžou být podstatné pro průběh léčby i zákrok samotný. V tomto klientském dotazníku měla žalobkyně uvést další informace, které ona sama považovala za podstatné, tedy např. předchozí zkušenosti s anestezií, neurologické léčení apod. (viz. bod 17 dotazníku). Žalovaný je zdravotnické zařízení, které není placené ze zdravotního pojištění, má tedy maximální zájem na spokojenosti svých pacientů.

5. Ve zdravotnickém dotazníku, který byl součástí Informovaného souhlasu pacienta s podáním celkové anestezie, žalobkyně písemně potvrdila, že všechny otázky pochopila a na všechny pravdivě odpověděla. Ve zdravotnickém dotazníku žalobkyně uvedla: • pod bodem 6, který se dotazuje na informaci, zda se klient léčí se štítnou žlázou a jaké léky užívá (včetně uvedení jejich dávkování) v německém jazyce, že léky neužívá a každé tři měsíce jsou kontrolovány její krevní hodnoty. • pod bodem 17, který se dotazuje na informaci, zda byla již někdy léčena nebo operována v celkové anestézii, že byla, nicméně neuvedla žádné komplikace. • pod bodem 20, který se dotazuje na informaci, zda kouří a pokud ano, kolik cigaret denně kouří, a zda pije alkohol a pokud ano, kolik alkoholu denně vypije, nekouří a vypije 3 skleničky týdně. • pod body 11 a 22, které se dotazují na informaci ohledně neurologického onemocnění (např. epilepsie, myastenie, bolesti hlavy) či jiných neurologických obtíží (bod 11) či nějakých jiných či dalších ev. neléčených obtíží (bod 22), které nebyly uvedeny (včetně medikace) nic neuvedla, ačkoli k tomu měla adekvátní prostor poznamenat, že těžce snáší bolest. Žalovaný se žalobkyní uzavřel dne 25.9.2020 Smlouvu o péči (Vertrag über gesundheitspflege), ve které se žalobkyně zavázala „sdělit žalovanému podle svého nejlepšího vědomí potřebné údaje, poskytnout veškerou nezbytnou součinnost nutnou dle rozumného očekávání k tomu, aby žalovaný mohl poskytnout řádné plnění dle smlouvy; žalobkyně se zejména zavázala dodržet sjednaný harmonogram léčby a kontrol, řídit se pokyny doporučenými ošetřujícím lékařem žalovaného a nezamlčet žádné informace či okolnosti ohledně svého zdravotního stavu, jež jí jsou anebo budou ke dni provádění zákroku známy“. Žalovaná nesplnila smluvní povinnosti dané smlouvou o péči, jejíž součástí je i zdravotnický dotazník a informovaný souhlas či zákonné povinnosti, mezi něž patří i ust. § 41 zákona č. 372/2011 Sb. kde je uvedeno, že „pacient je při poskytování zdravotních služeb povinen informovat ošetřujícího lékaře o dosavadním vývoji zdravotního stavu”. Žalobkyně totiž na dotaz znalce, zda medikuje nějaká analgetika či jiné léky uvedla, že užívá 1-2 g paracetamolu při silných bolestech hlavy (cirka 1x za měsíc) a 75 mg Trazadonu (prášek na spaní), tuto skutečnost však ve zdravotnickém dotazníku žalované nesdělila. Žalobkyně na dotaz znalce „jak hodnotí stupeň bolesti na škále 1-10 na časové ose od operace až do propuštění” uvedla, že „byla zcela ochromena bolestí 10 bodů, později okolo 18:00 byla intenzita bolesti již nižší, okolo 5 bodů“ a dále uvedla, že „v tuto dobu mohla již mluvit, ale mohla myslet pouze na bolest“. Tomu ovšem nenasvědčuje propouštěcí zpráva („Discharge summery“), kterou žalobkyně podepsala dne 26.9.2020 a ve které (v části epikrízy) stvrdila, že „course healing without complication, normal post operative bruising and swelling, patient in good condition, relased to the homecare“, tedy že „průběh hojení je bez komplikací, normálních pooperačních modřin a otoků, pacient je v dobrém stavu a předána do domácí péče. Pokud by tedy žalobkyně měla k léčbě nějaké námitky, zcela jistě by je uplatnila při ukončení péče a ne s dvouletým zpožděním prostřednictvím žaloby. Kdyby skutečně žalobkyně trpěla tak mučivými a trýznivými bolestmi, které by musely být navenek zřejmé, zcela jistě by ji žalovaný za předpokladu, že by nedošlo k bezprostřednímu ohrožení života a zdraví žalobkyně, aplikoval dávkování léčivých látek s analgetickým účinkem, ačkoli je nutno poznamenat, že doporučeným léčebným postupem je preferováno z důvodu rychlejší mobilizace v operačním období s ohledem na klinický stav pacienta podávání neopiodní analgezie. O trýznivých či mučivých bolestech ale nenasvědčují záznamy z ošetřovatelské (zdravotnické) dokumentace, ve které jsou pečlivě vedeny záznamy o zdravotním stavu žalobkyně téměř po 15 minutách. Jak volba použití léčivých látek s analgetickým účinkem, tak dávkování odpovídalo aktuálnímu zdravotnímu stavu žalobkyně, žalovaný postupoval v souladu s § 45 a s § 4 odst. 5 zákona č. 372/2011 Sb., tedy na náležité odborné úrovni, podle pravidel vědy a uznávaných medicínských postupů, při respektování individuality pacienta, s ohledem na konkrétní podmínky a objektivní možnosti tak, jak vyžaduje zákon, příslušná právní úprava a vyplývá z uzavřené smlouvy o péči. Znalecký posudek předložený žalobkyní vychází pouze z tvrzení žalobkyně s časovým zpožděním dvou let, kdy žalobkyně ohodnotila stupeň bolesti na škále 1-10 (nejvyšší představitelná intenzita je 10) nejvyšší intenzitou tj. 10 body. Znalecký posudek pak nesprávně s tímto tvrzením pracuje jako s reálnou a pravdivou hodnotou, přičemž zde není provedena odpovídající kontrola, zhodnocení či zdůvodnění měřitelnými či srovnávací kritérii. Nezhodnocuje stav věci a léčebný postup ex ante, tedy v době poskytování zdravotních služeb, kdy zákrok probíhal, ale ex post, což je v rozporu s judikaturou (např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22.3.2005 sp.zn. 7 Tdo 219/2005). Znalecký posudek neposuzuje a nezhodnocuje hodnoty TK (tlaku krve) a TF (tepové frekvence) v návaznosti na klinický stav žalobkyně v době po provedení zákroku. Preoperačně byl jako součást doplňované celkové anestezie podáván Sufentanil Torrex v adekvátní dávce s ohledem na hmotnost a vegetativní reakce žalobkyně na probíhající operační výkon. Dávka byla dostatečná i vzhledem k délce trvání a charakteru operačního výkonu. Účinek Sufentanilu byl navíc potencován užitím N2O (rajského plynu). K pokrytí probouzecí fáze byla poslední bolusová dávka Sufentanilu (10 mg i.v.) podána 15-20 min před koncem operace a zároveň byl aplikován Paracetamol Ig i.v. Dle posledních hodnot TK (tlak krve) a TF (tepové frekvence) před transportem klientky z operačního sálu na oddělení byl účinek podané analgezie dostatečný. Po příjezdu klientky na oddělení byla záhy po uložení na lůžko a připojení k monitoru životních funkcí podána další analgezie ve formě silného opioidního přípravku Dipidolor 15 mg i.v. (30 min infuze) v kombinaci s neopiodním analgetikem Novalgin 1 g i.v. Na pokrytí časné pooperační fáze byla použita tříkombinace analgetik v dostatečných dávkách. O pozitivním účinku analgezie lze soudit i z poklesu TK a TF dle ošetřovatelské dokumentace. Další dávka analgezie (Paracetamol 1 g i.v.) byla podána v 16:00 hod., t.j. 4 hod od poslední aplikace. Další dávka opiodního analgetika Dipidolor 15 mg i.v. by byla možná až po 18:00, t.j. 6 hod po operaci, kdy klientka udává pokles intenzity bolesti a proto nebyl důvod k podání silného opiodního přípravku. Navíc vzhledem k snaze o časnou mobilizaci klientů se preferuje v dalším pooperačním období s ohledem na klinický stav klienta a úroveň bolestí podávání neopiodní analgezie. Žalovaný dále nesouhlasil i se způsobem výpočtu náhrady bolestného podle Metodiky Nejvyššího soudu k náhradě nemajetkové újmy na zdraví, když není jasné, jak znalec dospěl závěru 183 bodů a případné bolestné se má řídit cenovou úrovní České republiky a nikoli Norska, neboť si žalobkyně vybrala poskytnutí zdravotní služby v České republice českým poskytovatelem zdravotních služeb, smlouvu o péči uzavřela dle českého práva (místa sídla provozovatele) v souladu s ustanovením § 2636 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku a v ní si navíc sjednala v čl. 7.3, že veškeré spory budou s konečnou platností rozhodovány před obecným soudem žalovaného.

6. Vzhledem k tomu, že žalobkyně je cizím státním příslušníkem (občanem USA a Německa), zkoumal soud v první řadě otázku své pravomoci. Na věc dopadá úprava obsažená v zákoně č.91/2012 Sb. o mezinárodním právu soukromém, a to s odkazem na ustanovení § 1 tohoto zákona, který se dle ustanovení jeho § 2 použije, jen pokud nestanoví něco jiného mezinárodní smlouva, kterou je Česká republika vázána. Podle § 6 odst. 1 č.91/2012 Sb. o mezinárodním právu soukromém pravomoc českých soudů je dána, jestliže je podle procesních předpisů pro řízení místně příslušný soud na území České republiky, pokud z ustanovení tohoto zákona nebo jiného právního předpisu nevyplývá něco jiného. Pro Českou republiku je dále závazné nařízení Rady Evropských společenství č.1215/2012 ze dne 12.prosince 2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (přepracované znění) účinné od 10.1.2015. Pravomoc českých soudů k projednání a rozhodnutí věci je dána dle článku 5 odst. 1. cit. nařízení, neboť žalovaný má sídlo v obvodu zdejšího soudu. Je tak dána pravomoc i příslušnost Obvodního soudu pro Prahu 8 (srov. § 6 odst. 1 zákona č. 91/2012 Sb. o mezinárodním právu soukromém a procesním).

7. Ke zjištění skutkového stavu provedl soud tyto důkazy: [jméno FO].

8. Pokud jde o výslech svědkyně [Anonymizováno], soud se o něj několikrát pokusil, a to jak přímým předvoláním k jednání soudu, tak i prostřednictvím dožádání u německého soudu. Svědkyně však nereagovala na předvolání, se soudem nekomunikovala ani prostřednictvím emailu a na své dožádání zdejší soud neobdržel od německého soudu žádnou reakci. Soud proto od výslechu svědkyně upustil pro jeho neproveditelnost a vyšel z čestného prohlášení svědkyně předloženého žalobkyní. Další důkazy navrhovány nebyly.

9. Podle § 132 o.s.ř. soud zhodnotil provedené důkazy a dospěl k následujícím skutkovým závěrům: Mezi účastníky není sporu a z provedených důkazů vyplývá, že žalobkyně uzavřela se žalovaným dne 25.9.2020 smlouvu o zdravotní péči (č.l. 66, české znění na č.l.269) podle § 2636 a následujících z.č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku. V článku 7.3 si strany sjednaly, že pro případné spory se sjednává příslušnost obecného soudu poskytovatele služeb, tj. žalovaného. Žalovaný se zavázal provést zákrok v oboru plastické chirurgie (č.l. 2.1) a postupovat s veškerou nezbytnou péčí řádného odborníka (č.l. 4.1 smlouvy). Žalobkyně se zavázala sdělit žalovanému potřebné údaje a poskytnout součinnost (čl. 4.2), jinak prohlašuje, byla řádně poučena o všech náležitostech a rizicích sjednaného zákroku a že si je jich zcela vědoma a podpisem této smlouvy výslovně s nimi souhlasí (čl. 5.2). Žalobkyně téhož dne podepsala informovaný souhlas s použitím narkózy a informovaný souhlas o provedení chirurgického zákroku a vyplnila zdravotní dotazník žalovaného (č.l. 60 a násl.), ve kterém neuvedla žádnou medikaci, kterou by užívala, uvedla pouze, že byla v minulosti operována v narkóze a že pije tři sklenice alkoholu za týden.

10. Dále je nesporné, že žalobkyně podstoupila u žalovaného dne 25.9.2020 plastickou operaci spočívající v liposukci, tj. odsátí přebytečného tuku na podbřišku, bocích, pažích, vnitřních stehnech a kolenou, jakož i z podbradku, s hospitalizací v době od 25.9.2020 do 26.9.2020. Operaci prováděl [tituly před jménem][jméno FO], anestezii zajišťovala [tituly před jménem][jméno FO]. Z operačního protokolu vyplývá, že zákrok trval od 10:00 hodin do 12.00 hodin. Dne 26.9.2020 v dopoledních hodinách (v 9.00 hod.) byla žalobkyně propuštěna z kliniky. V propouštěcím shrnutí (č.l. 104) je uvedeno, že průběh hojení bez komplikací, normální pooperační modřiny a otoky, pacientka je v dobré kondici, propouští se do domácí péče. Zdravotnická dokumentace žalovaného obsahuje anesteziologický záznam s aplikovanými léky, v dekurzu jsou zapsány kontroly ze strany sester, které od 12.00 do 14.00 hod. probíhaly prakticky po čtvrthodinách se zaznamenávanou tepovou frekvencí, krevním tlakem i saturací, od 14:00 hodin pak probíhaly po hodinách. V dokumentaci není zaznamenáno, že by si žalobkyně na cokoli stěžovala nebo že by udávala bolest, rovněž operační protokol nenasvědčuje žádným komplikacím.

11. Z emailové komunikace žalobkyně s [jméno FO] soud zjistil, že poprvé si na pooperační bolest žalobkyně stěžovala v emailu ze dne 2.10.2020 (č.l. 94 a násl.). Na č.l. 101 je pak zachycena komunikace žalobkyně, v níž uvádí „poté, co jsem pravděpodobně křičela bolestí ještě předtím, než jsem nabyla vědomí…“ Z další komunikace (např. č.l. 101, 103) vyplývá, že se žalobkyně opakovaně dožaduje či dožadovala opiátů, resp. stěžuje si, že jí nebyly aplikovány (č.l. 106).

12. Ze znaleckého posudku [tituly před jménem][jméno FO], [tituly za jménem] č.1018/22 z 5.10.2022 soud zjistil, že znalec prostřednictvím [Anonymizováno] položil žalobkyni otázky, na které žalobkyně odpověděla, že byla zcela ochromena bolestí, na škále 1–10 dala 10 bodů, tj. nejvyšší představitelná intenzita bolesti, později okolo 18,00 hod. byla intenzita bolesti nižší, okolo 5 bodů. V tu dobu již mohla mluvit, ale mohla myslet pouze na bolest. Anesteziologovi výslovně řekla, že se obvykle po operaci probouzí s velkými bolestmi. Byl velmi milý a ujistil ji, že si nemá dělat starosti. Opětovně upozorňovala sestřičky a lékaře. Většinu času byla ochromena bolestí, křičela a mohla pouze opakovat slovo „bolest, bolí to“. Po šestnácté či sedmnácté hodině jí přišel zkontrolovat [tituly před jménem][jméno FO], kterému dokázala při kontrole říci jenom, že to bolí, na což reagoval, že se s tím musí prostě vyrovnat. Na dotaz, zda trvale užívá analgetika či jiné léky, uvedla, že užívá 1–2 g paracetamolu při silných bolestech hlavy cca jednou za měsíc a 75 mg Trazodonu na spaní. Dále uvedla, že měla velké bolesti při poslední operaci v USA, kdy po překonání špatných prvních pěti minut čekání na pooperačním pokoji dostala silný lék proti bolesti, který okamžitě zabral. Dále uvedla, že se probrala na pokoji s pocitem ohně v nohách, zbytek těla téměř nevnímala. Dokázala vyslovit jen „bolest“ a „bolí to“. Sestřička se jí snažila uklidnit, starala se o ni. Po pěti minutách připojili první kapačku, ale bolest nepolevila. Zeptala se sestry, za jak dlouho začne lék proti bolesti účinkovat nebo se o to alespoň pokusila. Po zoufalé prosbě o další dávku ji dostala ve 13:00, ale opět cítila jen chlad v paži a nic jiného, žádná úleva od bolesti se nedostavila. Podle karty to byl pravděpodobně jen 1 g paracetamolu, ale ona si na silnou bolest hlavy bere 1–2 g paracetamolu, takže se není co divit, že nepocítila žádnou úlevu od bolesti. Kdykoliv přišla sestra na pokoj, řekla jenom bolest nebo bolí to a prosila a plakala, protože nic nepomáhalo. Nakonec to vzdala, zavřela oči, lapala po dechu a sténala dle sousedky. Nikdy neměla problém s účinky pooperačních opiátů v USA, například po zubních implantátech hydrokonu. Z posudku dále vyplývá, že byly použity čtyři léčivé přípravky s účinnou látkou s analgetickou účinností, a to Dipidolor, Paracetamol, Novalgin a Ibumax. Vzhledem k tomu, že se jedná o přípravky s odlišnými farmakologickými účinnými látkami, lze při žádoucí potenciaci anagetického účinku využít jejich kombinace. Pacientce byl podán Dipidolor jednou 15 mg. Při nedostatečném analgetickém účinku nebyla podána opakovaná dávka po uplynutí intervalu 6–8 hodin. Dále byl aplikována Paracetamol, obvyklá dávka je 500 mg až 1000 mg každé čtyři hodiny podle potřeby maximálně 3 g denně. Pacientce byl podán paracetamol celkem čtyřikrát v dávce 1000 mg v rozmezí 18 hodin. Dávkování tohoto analgetika se jeví na horní hranici doporučeného dávkování. Dále byl aplikován Novalgin, doba trvání účinkuje obvykle asi čtyři hodiny, dávku lze podat opakovaně až do maximální denní dávky 5 gramů. Pacientce byl podán Novalgin pouze jednou 1 g. Při nedostatečném analgetickém účinku nebyla podána opakovaná dávka po uplynutí intervalu 4–6 hodin. Dále byl aplikován Ibumax, doporučené dávkování je 600 mg dle potřeby každých 6–8 hodin do maximální denní dávky 1200 mg. Pacientce byl podán Ibumax 400 mg tbl. pouze jednou před propuštěním ze zdravotnického zařízení. Znalec dospěl k závěru, že volba léků tlumících bolest byla v časném pooperačním období správná, Paracetamol byl podán správně, ostatní použité léčivé přípravky Dipidolor, Novalgin a Ibumax nebyly podány opakovaně a nebylo tak využito jejich možného analgetického efektu v rámci maximální denní dávky. U léčivých přípravků Dipidolor, Novalgin a Ibumax nebylo zvoleno maximální možné přípustné dávkování. Zvolené léčivé látky, konkrétní použité preparáty a formy byly použity správně, anesteziolog správně před koncem anestezie podal pacientce první dávku paracetamolu pro překlenutí bezprostředního období po ukončení anestezie po přerušení podávání silného opiátu sufentanilu. Další pooperační vedení analgetické terapie se mělo řídit dosaženým analgetickým efektem použitých analgetik a při nedosažení adekvátní analgetizace pacientky měla být navýšena dávka analgetik v rámci jejich deklarovaných maximálních bezpečných denních dávek. Při nedosažení dostatečného stupně analgetizace, za nějž je konsenzuálně považován stupeň 3 VAS (vizuální analgetické stupnice), měla být analgetizace potencována opakováním dávky uvedených analgetik v rámci maximální denní dávky.

13. Ze znaleckého posudku číslo 188/2024 z 12.5.2024 [tituly před jménem][právnická osoba], [tituly za jménem] soud zjistil, že žalovaný nasadil žalobkyni farmaka k tišení pooperační bolesti v následujícím rozsahu: Dipidolor 15 ve 12:30, Novalgin 1 g ve 12:30, Paracetamol 1 g v 16:00 a ve 22:00, všechno dne 25.9.2020, dále dne 26.9.2020 paracetamol 1 g ve 2:00 a v 5:30 a dále Ibumax 400 mg v 8:00 hodin. Poskytnutou zdravotní péči hodnotí znalec jako v souladu se stavem odborného poznání v předmětné době. Poskytnutou pooperační analgezii v kontextu stížností pacientky považuje za nedostatečnou, odborně nesprávnou a v rozporu se stavem odborného poznání v předmětné době. Znalec vychází z premisy, že udávané obtíže, respektive bolest pacientky lze považovat za věrohodné. Bolest je vždy subjektivní údaj a jakákoliv udávaná bolest by neměla být nikdy zpochybňována. Je prokázanou klinickou zkušeností, že pooperační bolest u stejného typu výkonu může být vnímána různými pacienty zcela odlišně a že existuje mezi pacienty značná variabilita subjektivního vnímání vlastní bolesti. Pokud má pacient i přes podaná analgetika stále silné bolesti, přistupuje se k navýšení dávky anebo k volbě silnějšího analgetika v rámci tzv. stupňovité léčby bolesti. Jediným kritériem dostatečné analgezie u pacienta je pocit zlepšení a ústupu dané bolesti. Pokud nelze dosáhnout adekvátní úlevy od bolesti aktuální dávkou, pak ji navyšujeme buď do doby dosažení cílového efektu nebo do dosažení maximální možné dávky nebo do vzniku komplikací či symptomů, které jsou důvodem dalšího nenavyšování dávky daného farmaka. Cílem léčby bolesti obecně není její úplná eliminace, ale její snížení na úroveň, která je přijatelná a snesitelná, tj. na stupnici 0–10 v pásmu 2–4. Podle znalce poskytnutá analgezie nebyla dostatečná a nebyly využity všechny možnosti, které dostupná farmaka umožňovala. U léků Dipidolor a Novalgin nebyly využity maximální denní dávky. Pokud byly důvody pro nepodání maximální možné dávky, pak to mělo být uvedeno v dokumentaci nebo kratší intervaly mezi podáním těchto dávek. Pokud nebylo možno zvýšit dávku uvedený farmak nebo zkrátit intervaly mezi jejich podáním, pak mělo být přistoupeno ke kombinaci zvolených analgetik s jinou třídou analgetik v souladu se stavem odborného poznání v předmětné době, jak uvádí řada mezinárodních odborných doporučení, včetně doporučení České společnosti anesteziologie, resuscitace a intenzivní medicíny z roku 2008. Všechna analgetika mají možné nežádoucí a vedlejší účinky, jejichž výčet je uveden v souhrnu údajů o přípravku, v tzv. SPC. Volba farmaka, jeho dávkování a cesta podání musí vždy reflektovat řadu faktorů, minimálně a) klinický stav pacienta, b) povahu a zdroj bolesti, c) vlastnosti analgetika a jeho vedlejší účinky, d) reakce pacienta na podaný lék, pokud je tato reakce známa z předchozího podání. Základním vodítkem je vždy dosažení cílového efektu podaného farmaka, které se může lišit u různých pacientů. Různí pacienti i po stejném výkonu mohou reagovat odlišně na identický lék v identickém dávkování. U některého pacienta je dosaženo léčebného efektu úplně, u některého pacienta nemusí být efekt na bolest žádný. Dávkování je tedy vždy individuální a v principu existují dvě situace, kdy se již nemá zvyšovat dávka – bylo dosaženo maximální jednotlivé či denní dávky, nebo došlo k rozvoji či vzniku nežádoucích účinků ještě před dosažení maximální dávky zvoleného analgetika. Obecně platí, že při nedostatečném efektu analgetika v maximální dávce se přidává další analgetikum z jiné třídy/skupiny, nebo se používají kombinace různých farmak. Znalec se principiálně ztotožňuje se znaleckým posudkem číslo 1018/22 [tituly před jménem][jméno FO], [Anonymizováno] z 5.10.2022. U léků Dipidolor nebyla využita maximální denní dávka, nebo nebyly uvedeny důvody, proč maximální denní dávka nebyla využita. Maximální denní dávka se pohybuje kolem 120 mg, obvyklá jednotlivá dávka je 15–30 mg, doporučené intervaly 6–8 hodin. U Novalginu nebyla využita maximální denní dávka nebo nebyl uvedený údaj, proč maximální dávka nebyla využita. Maximální denní dávka se pohybuje kolem 4000 mg, obvyklá jednotlivá dávka je 1000 mg, doporučené intervaly 6–8 hodin. U Ibumaxu nebyla využita maximální denní dávka nebo nebyly uvedeny důvody, proč maximální denní dávka nebyla využita. Rovněž nebyla využita možnost doplnění Dipidoloru a Novalginu podáním Ibumaxu, pokud podání prvních dvou farmak nevedlo k dosažení adekvátní analgezie u pacientky a byly důvody, proč dávkování uvedených farmak nebylo zvýšeno do limitu maximální denní dávky. Účinnou látku Ibuprofenu lze podat i nitrožilně. Podklady umožňují průkazně doložit výběr farmaka, jejich dávkování a i přes formální nedostatky ve způsobu jejich ordinace a s tím související některé chybějící údaje. Z podkladů lze určit, že u léků Dipidolor a Novalgin nebylo využito maximální denní dávky a že při nedostatečné algezii použitými farmaky nebylo přistoupeno k doporučené kombinaci s analgetiky jiné třídy, nebo že nebylo v dokumentaci uvedeno, proč v předmětné době maximální dávky uvedených farmak a doporučované kombinace analgetik nebyly využity.

14. Z výslechu žalobkyně soud zjistil, že o žalované společnosti se dozvěděla od své kamarádky, která byla předtím v Praze jako turistka, ale plánovala, že do Prahy přijede na zákrok ke stejnému lékaři. Všechny dokumenty vyřizovala s paní [jméno FO], která jí to posílala e-mailem. E-mailem obdržela dokumenty k lékařské prohlídce, kterou musela absolvovat u svého praktického lékaře. Co přesně podstoupí a za jakou cenu, se řešilo u lékaře den před zákrokem osobně v ordinaci v Praze. Žalobkyně je ráda, že ten zákrok absolvovala, protože od té doby pomocí léků je schopna držet svou váhu. Má problémy se štítnou žlázou, trpí nemocí hašimoto, její štítná žláza už neprodukuje žádné hormony, takže musí brát léky, které je nahrazují. V důsledku problémů se štítnou žlázou tak nemá pod kontrolou svou váhu. Dopředu věděla, jaký typ zákroku chce podstoupit, nevěděla ale, jaký bude rozsah toho zákroku. Jednalo se o liposukci a teprve na místě se upřesňovalo, kde všude bude liposukce provedena. Informace o zákroku měla od Beautymaxu, což byl zprostředkovatel, který měl informační brožuru od společnosti Aesthevita, která byla zdrojem informací. O tom, že liposukce existuje, věděla už z dřívější doby. Co zákrok obnáší, se dozvěděla z té brožury, která byla v němčině. V brožuře byl zákrok popsaný, jak probíhá. Větší význam měly informace od doktora, které si pamatuje lépe a které obdržela před tím zákrokem. Lékař jí vysvětloval, že zákrok spočívá v tom, že se ten tuk zahřeje, čímž se stane tekutým a následně se odsává, přičemž existují různé kanyly pro různé místa na těle. Pokud by bylo možné použít jednu kanylu, je ta cena nižší, než když se musí použít více různých kanyl pro více různých míst. Dále jí doktor vysvětloval, že po zákroku musí nosit bandáže, speciální oblečení, které bude tu kůži stlačovat. Brožura uváděla, že se zákrok provádí v anestezii, ale neuváděla, zda je to v celkové anebo v lokální. Zákrok se prováděl v celkové anestezii, což předpokládala. [jméno FO] byla informována, jak dlouho bude potřeba na zákrok, jakým způsobem probíhají kontroly a jak dlouho trvá rekonvalescence s tím, že je to individuální pro každého jedince. Věděla, že každý týden se dělají kontroly tím způsobem, že se vyfotí, nafotí ty rány a posílá to lékaři, aby zkontroloval proces hojení. Podle žalobkyně hospitalizace trvala déle, než to bylo původně plánované. Byla ráda, když jí řekli, že může zůstat ležet na pokoji, dokud nebude schopná se zvednout, sednout na taxík a odjet na letiště. Není si jistá, jestli strávila v zařízení jednu noc nebo dvě noci. Možná, že ji měli propustit ten samý den a propouštěli ji později. Přišla na zákrok ráno a strávila tam jednu noc. Měli ji propustit druhý den ráno, ale nebyla propuštění schopná, takže jí spolupacientka, se kterou sdílela pokoj, nabídla, že může zůstat u ní v hotelu. Propustili ji druhý den v poledne. Druhý den ráno se probudila a cítila hroznou bolest. Uvědomovala si jenom tu bolest. Přišla do zařízení brzy ráno, v sedm hodin. Neví, kdy zákrok postoupila, určitě to bylo dopoledne. Její spolupacientka na pokoji byla operována brzy po obědě. Po zákroku se probudila přibližně v poledne. Když se probudila, cítila hroznou bolest, cítila v nohách oheň. Později jí sousedka na pokoji řekla, že slyšela její křik už od výtahu, takže dostala hysterický záchvat, museli ji odvézt z pokoje, dát jí něco na uklidnění a vysvětlit jí, že má podstoupit jiný zákrok, než podstoupila žalobkyně, takže se nemusí ničeho bát. Dokonce si sestra stoupla před žalobkyni, aby na ni neviděla. S lékařem doktorem [jméno FO] mluvila německy a byl tam pracovník, který pro lékaře překládal. Dělal předoperační přípravu i samotný zákrok. Žalobkyně v minulosti podstoupila různé operace, měla operaci pravého kyčle, operaci uší, operaci zlomeného nosu a absolvovala i operační vynětí tkáně s cílem zabránit ucpávání nosu. Měla tedy zkušenosti s reakcí na anestezii i na bolest, ale nikdy ne takového stupně. Ta úroveň bolesti, kterou nyní zažila, byla úplně nesrovnatelná s tím, co zažila předtím v minulosti. Když měla rozbitý nos jako dítě a vzbudila se, cítila bolest. Rovněž, když absolvovala v USA naposledy operaci nosu a vzbudila se v pooperační místnosti, cítila bolest, dostala léky na bolest. Nyní se po zákroku probudila a cítila jenom bolest, nebyla schopná vnímat nic jiného. Absolvovala před zákrokem rozhovor s anestezioložkou, které sdělila, že při předchozích zákrocích v minulosti dvakrát po probuzení z anestezie cítila bolest. Ona ji ujistila, že se nemusí ničeho obávat. Na otázku, zda o své bolesti informovala lékaře nebo jiný personál po zákroku, žalobkyně uvedla, že doktora dlouho po zákroku neviděla, viděla ho ten den až později. Ostatní personál o tom musel vědět, když opakovaně říkala, že ji to bolí, že má bolesti, přičemž ji drželi za končetiny. Když přišla později sestra, tak jí to také říkala, že má bolesti. Dostávala léky na bolest. Měla infuzi a přidávali do ní léky proti bolesti. Co bylo předtím neví, pamatuje si na moment, kdy už byla při vědomí, kdy jí dávali infuzi, na kterou se těšila jako na záchranu i proto, že cítila, jak studená infuze vniká do jejího těla. Necítila žádný účinek té infuze, že by snížila bolest. Infuzi dostala ten den po zákroku. S lékařem mluvila ten den později. Doktorovi v angličtině říkala, že to bolí („it hurts“). Byla tam zase ale ta paní, co mu předtím tlumočila. Doktor na to reagoval tak, že jí vyjádřil své sympatie, řekl jí, že to musí vydržet. Vypadal, že si vůbec neuvědomuje úroveň té bolesti. Neříkala mu nic víc, než že to bolí. Celý den byla zaměřená jenom na to, že to musí přijmout, celý den se snažila říci, aby dostala více utišujících prostředků. Potom akceptovala, že to musí přijmout. Nehýbala se, byla jenom v posteli. Poprvé se hýbala druhý den ráno. Je možné, že chvílemi nebyla při vědomí, většinu času se ale jenom snažila vydržet tu bolest a přečkat ji do druhého dne. O léky proti bolesti si říkala sestřičkám, které k ní chodily. Bohužel ale nemluvily moc anglicky ani německy. Už při první infuzi se ptala, jak dlouho to bude trvat, než zabere lék proti bolesti, bylo jí řečeno, že to je silný lék proti bolesti. Když ji druhý den v poledne propouštěli, odcházela po svých, ale velice pomalu a opatrně se šourala. Přestupovala v Amsterdamu, kde jí svezli na vozíku pro zavazadla, v [adresa] jí pak objednali kolečkové křeslo. Druhý den už mohla myslet a mluvit, což v prvních hodinách po operaci vůbec nebylo možné. S doktorem mluvila druhý den ráno, kdy společně se sousedkou na pokoji se s doktorem dívali na výsledky zákroku. Říkala mu, že to bylo bolestivé, nijak zvláštně nereagoval. Žalobkyně umí přijmout bolest, ale ne takovou bolest, kterou zažila v hodinách po operaci, to byla bolest, kterou nikdy v životě nezažila. Druhý den po zákroku se večer dostala domů. Rány ještě bolely, ale ne na takové úrovni. Při propouštění doktor řekl, aby si vzala na bolest ibuprofen. Je možné, že nějaký ibuprofen dostala ještě v Praze, nějaký určitě měla doma. Za zákrok platila 8 500 amerických dolarů. Poprvé jedla večer po zákroku krekry. Po celou dobu tam měli džus, měla tam asi jídlo na tácu, ale nevybavuje si, jestli něco jedla. Problém spatřuje v těch prvních hodinách po operaci, kdy žila jenom ve světě bolesti, nebyla schopná mluvit, jenom chrčela. Teprve později odpoledne od určitého okamžiku byla schopná už se sousedkou na pokoji mluvit, do té doby jsem toho pro bolest nebyla schopná. Pokud by měla ohodnotit stupeň bolesti, kterou zažívala bezprostředně po zákroku, na stupnici od 1 do 10, kdy 10 by bylo nejvíc, tak 10. Nikdy takovouto bolest nezažila. Odhaduje, že to trvalo hodiny. V určité době odpoledne se to trochu zlepšilo. Druhou nejhorší bolest zažila, když byla v zubařské škole, kde jí vrtali zub bez umrtvení nervů. Jednalo se o několik okamžiků, než na základě její reakce přestali a dali jí velkou injekci na umrtvení. To bych odhadla na bolest síly 8, trvala ale jen několik vteřin a tuto bolest by podstoupila podstatně raději než to, co zažila po zákroku. V celých větách byla schopna hovořit později odpoledne, kdy už mluvila se svou spolupacientkou na pokoji. Pokaždé, když byl někdo na pokoji, tak se snažila naznačit, že by chtěla další injekci proti bolesti. I kdyby dokázala mluvit ve větách, tak by jí stejně kvůli jazykové bariéře nerozuměli. V prvních okamžicích po probuzení na pokoji se třásla, třásly se jí ruce. Jedna hodná sestřička, jak se později dozvěděla, jí utírala nos. Na zákrok by znovu nešla. Nešla by ani na jiný zákrok z oblasti estetické medicíny, pokud by věděla, že je zde byť jen malá šance, že by zažila znovu obdobnou bolest. Byla předem informovaná, že to bude v pořádku, už tomu ale nevěří. Podle jejího doktora není jiná cesta redukce hmotnosti při Hašimotově nemoci štítné žlázy. Je schopná si váhu udržet pouze v případě, že bude užívat medikaci a svůj denní příjem kalorií na hodnotě 1300 kalorií a bude cvičit. Doktor v Praze, ke kterému byli posláni na předoperační vyšetření před zákrokem u žalovaného, jí řekl, aby si nechala zkontrolovat štítnou žlázu. To udělala po návratu do Norska, kde změnila lékařku, protože předchozí doktor jí řekl, že je v pořádku. Určitou dobu trvalo, než začala užívat léky, protože musela jít na vyšetření štítné žlázy, po třech měsících na kontrolní vyšetření, pak začalo nasazování medikace, kdy se ty dávky postupně nahrazovaly, než jí plně nahradily přirozenou hladinu hormonů. Zhruba tedy asi od doby 9 až 12 měsíců po zákroku v Praze je léčená se štítnou žlázou. Užívá léky na spaní a příležitostně požívá i alkohol o víkendech. Léky na spaní používala i v průběhu roku 2020, konkrétně se jednalo o Trazodon a Typhoon hydromine, což je lék na alergii. O víkendu si dává šumivé víno, přes víkend několik skleniček. Před zákrokem byla i u svého praktického lékaře, protože měli přinést formulář potvrzený od něj. Není si vědoma toho, že by měla zvýšenou citlivost na bolest. Doktor [jméno FO] ji informoval o anestezii, ale mnohem podrobnější konverzaci absolvovala s anestezioložkou. Operace nosových cest v Americe nebyla operací plastické chirurgie. Žalobkyně má nadprodukci hlenu. Při této operaci jí v nosových cestách byla zredukována tkáň produkující tento hlen, neboť na to trpěla a měla časté infekce. Zákrok absolvovala v celkové anestezii. Neví, jaká účinná látka byla použita. Rozuměla tomu, že operace může být bolestivá nebo je bolestivá, ale netušila, že to může být takto mimořádně bolestivé. Měla informaci, že po operaci to bude bolet, ale nevěděla, že třeba nohy budou bolet daleko více než ostatní části těla. Absolvovala liposukci na vnitřní straně stehen a na lýtkách, břichu, bocích, pažích a podbradku. Daleko nejvíc bolel zákrok na vnitřní části stehen. Všechno ostatní bolelo daleko méně, nejméně podbradek.

15. Z účastnického výslechu jednatele žalovaného [tituly před jménem][jméno FO] soud zjistil, že na žalobkyni si pamatuje. [jméno FO] [jméno FO] [podezřelý výraz] dokumenty, zda bere nějaké léky, zda jsou všechny laboratorní hodnoty v pořádku. Přišla k nim s požadavkem na liposukci tuku v podstatě na všech místech. V den operace ji ráno namalovali, probrali operaci s anesteziologem, provedli zákrok. Když probíhá vše standartně, druhý den se pacient propouští. Nevzpomíná si, že by proběhlo něco nestandartního. Mimořádné je to pouze tím, že ten případ nyní řeší již dlouhou dobu s právníky, jinak si nevzpomíná na žádné mimořádnosti. V kontaktu s pacientem je jednak ihned po operaci, když chodí pacienta zkontrolovat ještě předtím, než jde na další operaci. Jinak vždycky večer většinou kolem páté hodiny pak dělá vizitu na celém oddělení. Vždycky je po zákroku půl až třičtvrtě hodina, než mu připraví dalšího pacienta. Tento čas využívá k tomu, aby zkontroloval odoperovaného pacienta. Většinou pacienti po té celkové anestezii ještě spí. K žalobkyni si nepamatuje nic. Pamatuje si, pokud se děje něco mimořádného, například pacient krvácí nebo má silné bolesti, v takovémto případě situaci řeší hned. Ani při večerní kontrole nic nezaznamenal. Problematických pacientů je přibližně pět za měsíc, tyto případy si člověk pamatuje. U žalobkyně si nevzpomíná na nic výjimečného. S žalobkyní komunikoval anglicky, paní žila čtyři roky v Americe, takže hovořila anglicky, jinak mají pro německé zákazníky tlumočnici z němčiny, základní věci z němčiny ale ovládá i on. Žádné stížnosti na bolest od pacientky nezaznamenal. Pokud by si pacientka na bolesti stěžovala, musí se to zapsat do zdravotnické dokumentace. V daném případě zaznamenal, že žalobkyně s průběhem operace byla spokojená, pooperační průběh probíhal standartně, byla propuštěná do domácí péče. Bylo to sepsáno v angličtině, žalobkyně to podepsala. Opiáty nejsou nijak drahé. Pokud by si stěžovala na bolest, tak by určitě léky dostala, hned by to řešil s anesteziologem. Pokud jde o dávkování opiátů, nedávají se maximální dávky s ohledem na pacienta, jinak to není otázka financí, ale jen otázka ohledů vůči pacientovi. Devadesát devět procent pacientů nedostává maximální dávky opiátů. Uvedený spor považuje za absurdní, aby si pacient po dvou letech podal žalobu jenom z důvodu, že nedostal maximální dávky opiátů, to by bylo možné žalovat každé zdravotnické zařízení. Žalobkyně byla poučena o všech rizicích zákroku. Konzultace probíhá den před zákrokem, aby měl pacient možnost si to rozmyslet. Samozřejmě vyrozumění o rizicích pacient podepisuje v rámci informovaného souhlasu. Žalobkyně v dotazníku nezmínila, že užívá antidepresiva, uvádí akorát alkohol a že se léčí na štítnou žlázu. Určitě budou léky zaznamenané v tom anesteziologickém předoperačním vyšetření. Špatné zkušenosti s anestezií v minulosti jsou spíš informací pro anesteziologa. Někteří pacienti absolvují předoperační vyšetření v Německu a přinesou už předoperační vyšetření z Německa, u některých to předoperační vyšetření dělá jejich internista. Domnívá se, že předoperační si žalobkyně nechala dělat u nich. Každý pacient je na monitoru, má k dispozici zvoneček, kterým si může přivolat pomoc, na oddělení jsou vždycky tři sestry, které mají otevřeno. Pokud by tedy nějaký pacient sténal bolestí, určitě by to zaznamenaly a zareagovaly by na to. Pokud by pacientka nebyla v dobrém stavu, tak ji z toho oddělení nepropustí. Pokud byl pacient propuštěný, znamená to, že byl v dobrém stavu. Tlumočnice je přítomna na klinice 90 % času. Vždycky je u toho, když pacientkám něco říká, aby měli jistotu, že rozumí ony jemu a že on rozumí jim. Tlumočnice chodí i na pokoje pacientů, je tam pořád. Chodí do práce dříve než on a odchází později. Žalobkyně i on uměli anglicky, takže tlumočnice nebyla potřeba. Sestry umí anglicky všechny. I kdyby ale neuměly, tak slova „pain, herz, či schmerz“ rozumí každý. Propouštěcí zprávu píše na počítači. Kolonka pro vyjádření pacienta v ní není. Pacient propouštěcí zprávu podepisuje, má samozřejmě možnost k podpisu připojit i nějaké vyjádření. Stává se jim, že když se pacientům ve smlouvě něco nelíbí, tak jim to ustanovení škrtnou. Pacientům doporučují, aby ještě týden v Čechách zůstali, typický pacient ale přijede na zákrok a ihned odjíždí pryč. Kontrola neprobíhala. Žalobkyně se stěžovala na bolest dodatečně v emailové komunikaci s odstupem asi deseti dnů, určitě to nebylo druhý nebo třetí den po jejím odchodu. Chtěla vysvětlení, zda jí dávali na bolest opiáty anebo zda jí dávali jenom Novalgin. Vysvětloval jí, že jí dali i opiáty. Dokumentaci chtěla asi s odstupem roku nebo možná i více než roku. Pak už přišla žaloba. Většinou operují tělo, nikoliv obličej, klientelu má žalovaný z 80 % z Německa, nyní půl na půl cizince a českou klientelu. Klientelu získávají z ciziny přes Facebook a v Německu přes agenturu. Pokud jim přijde dotaz přes webovou stránku, pak je odkazují na německou agenturu, ať jim zařídí ubytování a cestu. Většinou k nim chodí na doporučení. Na facebookové skupině zaměstnankyně žalovaného si pacientky vyměňovaly zkušenosti a na základě toho je žalobkyně oslovila. Tato zaměstnankyně tvrdí, že paní [jméno FO] na této facebookové skupině dokonce ještě po třech čtyřech měsících od operace sháněla opiáty.

16. Z výslechu svědkyně [tituly před jménem][jméno FO] soud zjistil, že je externím zaměstnancem žalované společnosti, má pracovní smlouvu na pozici anesteziologa. [jméno FO] [jméno FO] si nijak zvlášť nevybavuje. Člověk si pamatuje mimořádné případy, situace, kdy se dělo něco nestandardního, neobvyklého, popřípadě, kdy došlo k nějakému pochybení. V daném případě si nic zvláštního nevybavuje, z jejího pohledu se tedy jednalo o obvyklý případ. Pamatuje si, že se dělaly liposukce, odsával se tuk z podbradku, boků, břicha, vnitřní strany stehen, dolních končetin. Byla použita medikace proti bolesti tak, jak je to obvyklé, a to jednak před samotným výkonem, respektive v jeho průběhu, tak i po výkonu. Byl podáván sufentanil, což je poměrně silný opiát, dále byl použit v průběhu operace rajský plyn, který má rovněž analgizující účinky a při skončení operace byl použit paracetamol, který se používá právě na překlenutí období po skončení operace do nabytí vědomí. Paracetamol je analgetikum neopiátového typu. Způsob působení léku proti bolesti je po té odborné stránce stejný, působí u všech na stejné receptory, nicméně výsledek těchto léků je ryze individuální, klinický obraz u každého pacienta je naprosto odlišný. Účinnost medikace je závislá na různých okolnostech, mezi jinými se jedná zejména o tělesnou hmotnost, věk pacienta, když děti jsou na bolest citlivější a dávají se jim proto vyšší dávky analgetik, pohlaví, neboť se říká, že ženy jsou vůči bolesti citlivější než muži a konečně hraje roli třeba i to, zda dotyčný je alkoholik nebo nějak závislý či má nějakou zkušenost s drogami, neboť léky na bolest působí na stejné receptory a u osob závislých na alkoholu či jiných látkách je potřeba dávat vyšší dávky léků proti bolesti, mají vyšší spotřebu analgetik. Rovněž jiný účinek mají léky na někoho, kdo dlouhodobě užívá medikaci proti bolesti. V takovém případě je účinnost těch léků proti bolesti snížená a je třeba nasadit vyšší dávku. Existují pak doporučená dávkování, a to jednak v závislosti na hmotnosti pacienta, jednak pak existuje i doporučený interval podávání jednotlivých dávek příslušného léku. Toto doporučené dávkování je pak stanovené pro každý lék zvlášť. Za analgezii odpovídá anesteziolog. V ideálním případě se jedná o týmovou práci, na které se tedy podílí v první řadě anesteziolog, dále operatér, ošetřující lékař a zdravotní sestra pooperační péče. Zdravotní sestra pak tu nastavenou medikaci pacientovi podává. U paní [jméno FO] analgezii nastavovala svědkyně. U žalobkyně nic nestandardního nebylo. Při rozhovoru s pacientkou před zákrokem se zmiňovala, že v minulosti zažila nějaký horší zážitek ohledně bolesti. Při nastavování medikace svědkyně zohledňovala jednak její hmotnost, když se jednalo o pacientku s nadváhou, jednak přihlédla i k této její předchozí zkušenosti. Ujistila ji, že udělají vše pro to, aby byl zákrok pro ni co nejméně bolestivý a aby postupovali v souladu s doporučenými postupy. Těžiště práce svědkyně jako anesteziologa je na operačním sále. S pacientem tedy hovoří před samotným zákrokem, kdy se mu představí, zodpoví jeho případné doplňující dotazy a provede s ním anamnézu. Po zákroku už s pacientem zpravidla nehovoří, ptá se ošetřujícího personálu, zda u pacientů jsou nějaké mimořádné okolnosti, zda se objevilo něco zvláštního, jaký je stav pacientů a v případě, kdy usoudí, že je potřeba, aby pacienta vyšetřila, tak se za ním vydá a vyšetří ho. Legislativně odpovídá anesteziolog za pacienta do dvou hodin po operaci, jinak je to otázka domluvy pracovníků na tom konkrétním pracovišti. Pokud jde o úpravu medikace po zákroku, je to otázka domluvy mezi ošetřujícím lékařem a anesteziologem. V případě žalobkyně od ošetřujícího personálu neměla žádnou zvláštní zpětnou vazbu, žádné informace o nějakých problémech, které by se vyskytly či o stížnostech pacientky. Při překročení dávkování u analgetik hrozí nežádoucí účinky, které jsou různé podle typu léku. U opiátových přípravků hrozí ztráta vědomí a utlumení dechového centra, u paracetamolu může dojít k poškození jater, u ibuprofenu či enseidu hrozí renální (ledvinové) selhání, popřípadě problémy s gastrointestinálním traktem, může být ovlivněna krvetvorba, je toho více. Pokud je medikace nasazena naopak v nedostatečném množství, ohrožení zdraví pacienta nenastává, pouze je snížený komfort pacienta, udává se zvýšená mortalita a morbidita, ale přímé zdraví pacienta ohroženo není. Nedostatečná medikace analgetiky se projevuje zvýšeným krevním tlakem, vysokou tepovou frekvencí, zvýšenou dechovou frekvencí, celkovou agitovaností pacienta. Pacientovi může být nevolno, může se cítit na zvracení, může mít zvýšenou teplotu, pacient může být opocený. Další dávkování analgetik pak závisí na reakci pacienta na podané dávky. Je snaha vyvažovat, ideálně střední cesta, správné není ani poddávkování, ani předávkování, je potřeba zohledňovat i to, že potřebujeme utlumit bolest pacienta, ale zároveň potřebujeme také to, aby pacient byl schopen druhý den vstát a zařízení opustit, neboť žalovaný funguje jako klinika jednodenní chirurgie, pacienti druhý den kliniku opouští a odcházejí a musí být tedy schopni se zvednout a odejít. Je samozřejmě snahou působit na pacienta ve více směrech, nejen tedy pomocí těch analgetik, kdy jsou samozřejmě nejdůležitější, ale také vhodnou komunikací s ním, mluvit s ním, snažit se, aby se cítil dobře. Se žalobkyní svědkyně hovořila prostřednictvím tlumočníka, protože němčinu neovládá, hovoří anglicky a trochu francouzsky. Předoperační pohovor tedy prováděla za přítomnosti tlumočnice. Při zákroku s anglicky hovořícími pacienty hovoří anglicky. Pokud je to člověk hovořící německy a chce něco sdělit, pak zavolají tlumočníka. Tlumočník je tam k dispozici každý den po celý den. Svědkyně si nevzpomíná, že by v případě žalobkyně měli nějaký důvod upravovat medikaci proti bolesti, že by dostali nějakou zpětnou vazbu o tom, že ta analgezie je nedostatečná nebo naopak přehnaná. V případě, kdy mají od pacienta zpětnou vazbu, že analgezie je nedostatečná, mohou na to reagovat tím, že změní medikaci, nasadí nějaký jiný lék, popřípadě můžou různě zkombinovat více léků při dodržování doporučených dávek. V případě žalobkyně se jí na lůžku po zákroku ještě podal opiát, konkrétně Dipidolor, což je poměrně silný opiát. Dále pak dostávala ještě jiné léky proti bolesti, Novalgin, pak se pokračovalo v monoterapii paracetamolem, neboť neměli od pacientky žádnou negativní zpětnou vazbu, nestěžovala si na nedostatečný účinek léků. Pokud by si byla stěžovala, svědkyně nevidí důvod, proč by případně neupravili medikaci a nezměnili dávkování anebo výši dávek. [jméno FO] pacientky neměli žádnou negativní zpětnou vazbu, anebo minimálně ke svědkyni se žádná taková informace nedostala. Většinou jsou v zařízení dvě nebo tři sestřičky, které si pacienty rozdělí. Žalobkyni měla na starost paní [právnická osoba]. U žalobkyně bylo postupováno v souladu s doporučeným dávkováním a nebyl důvod se od něj odchylovat. Bezprostředně po probuzení z anestezie bývá pacient často ještě ovlivněný tou anestezií, takže se obtížně rozpoznává účinek analgezie. Pacient může být ještě zmatený, agitovaný. Po uvedení na lůžko sledují pacienta, zda ten stav přetrvává, anebo dochází k normalizaci jeho chování. Pokud by jevil známky zvýšené agitace či jiné příznaky, vysoký krevní tlak, zvýšená tepová frekvence atd., pak by na to reagovali a upravili medikaci proti bolesti. Bolest je fyziologická reakce, je to reakce organismu na nějaké poškození tkáně, je tedy přirozená. Udává se, že normální je bolest do hodnoty stupnice 3. Cílem je bolest minimalizovat, ale ne ji zcela eliminovat. Svědkyně v roce 2008 vystudovala všeobecné lékařství na 1. lékařské fakultě, téhož roku se zapsala do oboru anesteziologie a intenzivní medicíny, který ukončila v roce 2014 atestací. Na klinice žalované společnosti pracuje od roku 2020. [jméno FO] roku 2018 doposud pak pracuje v oblastní nemocnici v [adresa]. V průměru pro žalovaného odpracuje 20 až 30 hodin měsíčně. Do zdravotní dokumentace žalobkyně koukala poprvé asi před rokem, když od ní přišla stížnost. Dle záznamu vážila žalobkyně 90 až 95 kg, byl tam uvedený i BMI. Denně provádí 4 až 5 operací, záleží na konkrétním operačním výkonu, průměrná délka jednoho zákroku je 1 až 3 hodiny. Operace na sebe plynule navazují, je zde minimum časového prostoru se věnovat pacientům, ale je možné je jít navštívit po skončení operačního programu. Morbidita je nemocnost, mortalita je úmrtnost. Při nedostatečné medikaci proti bolesti můžou tedy teoreticky nastat zvýšené stavy nemocnosti anebo dokonce úmrtí. Dlouhodobě neléčená bolest akutní, trvající tedy třeba tři měsíce či déle, může vést ke změnám zdravotního stavu, k duševním poruchám, zvýšenému krevnímu tlaku, problémům se srdcem. Netýká se to pooperační bolesti, týká se to dlouhodobé neřešené akutní bolesti. Krátkodobá akutní bolest může vést ke zdravotním problémům minimálně. Bolest, zvláště akutní pooperační, do 24 až 48 hodin odeznívá. Je fyziologická, nelze to tedy vyloučit, ale pravděpodobnost je minimální. [jméno FO] je zkušená sestřička s velkou empatií. Celkově snahou veškerého personálu na klinice je, aby se pacienti cítili co nejlépe. [jméno FO] [jméno FO] byla podle dokumentace operována přibližně v 10 hodin. Operační program začíná v 8, takže pravděpodobně nebyla první pacientkou toho dne, ale minimálně druhou. Operoval ten den [tituly před jménem][jméno FO], svědkyně byla za anesteziologii, na sále byla ještě přítomna sestra [jméno FO]. Instrumentáře si nepamatuje. Pokud by se vyskytl nějaký problém, určitě bylo možné, aby je sestry či tlumočnice kontaktovaly s tím, že je potřeba se podívat na konkrétního pacienta. Pokud by se jednalo o nějaký závažnější život ohrožující problém, bylo by možné operaci přerušit, jinak mezi zákroky by se na pacienta podívali. Asi nelze úplně vyloučit, že by pacient s bolestí mohl nemít vysoký krevní tlak, vysoký puls nebo dechovou frekvenci, asi nelze úplně vyloučit případy, kdy by třeba pacient užíval nějaké léky proti vysokému krevnímu tlaku, nicméně bolest aktivuje autonomní nervový systém sympaticus, takže typickým příznakem prožívané bolesti jsou právě tyto projevy. U pacienta prožívajícího bolest se jeden nebo všechny typicky vyskytují. Vizuální analogová stupnice je snahou o objektivizaci bolesti, kdy pacient udává, jak vnímá bolest na stupnici od 0 do 10, kde 0 je žádná bolest a 10 je nejvyšší možná nesnesitelná bolest. Tato stupnice se nazývá VAS. Bezprostředně po operaci byly farmakologické možnosti žalovaného z hlediska analgezie vyčerpány. Účinek léků proti bolesti nastupuje s určitým zpožděním v řádu desítek minut. Není tedy možné během 5 nebo 10 minut vyhodnocovat, zda léky zabraly, či nikoliv. Teprve s určitým odstupem pak je možné vyhodnocovat a až při další dávce například navýšit množství léků. Do určité míry pacient prostě musí určitou míru bolesti snést. Sufentanil se aplikoval v průběhu operace intermitentně a dále ještě před koncem operace proto, aby překlenulo období po operaci do probuzení pacienta. Celkově se aplikovalo 70 mikrogramů sufentanilu. Ke konci operace pak byl aplikován paracetamol v množství 1 gramu na 100 mililitrů, což je 100mililitrová lahvička, která se aplikuje jako infuze. Sufentanil se neaplikuje jinak než při operaci, po zákroku už se pacientovi nedává. Po operaci byl nasazen Dipidolor 15 miligramů do 100 mililitrů infuze, jedná se o jeden z nejsilnějších opiátů. Dále se nasadil neopiátový prostředek Novalgin 1 gram infuzní formou, nikoliv bolusově. Tím v podstatě vyčerpali tři různé druhy léků proti bolesti. Dávkování 15 miligramů Dipidoloru a 1 gram Novalginu jsou dávky zcela odpovídající hmotnosti pacientky i povaze zákroku, když se jednalo o zákrok plastické chirurgie, který je hodnocený jako se střední bolestivostí, nejedná se o operaci otevřeného hrudníku, například operaci srdce, kde se připouští i dávkování vyšší s ohledem na vysokou míru bolestivosti takovýchto zákroků. Dipidolor je možné opakovat po 6 až 8 hodinách, Novalgin i paracetamol je možné opakovat po 4 až 6 hodinách. Tyto léky tedy nebylo možné zopakovat v dřívějším intervalu. K opětovné aplikaci Dipidoloru po uplynutí příslušného časového intervalu pak už nebyl důvod, nebyla od pacientky žádná zpětná vazba, že by bylo potřeba ho znovu aplikovat. Jinou intravenózní medikaci k dispozici neměli. Pacientům bezprostředně po výkonu se nedoporučuje dávat léky v podobě tabletek. Nepřipadalo tedy v úvahu například nasazení ibuprofenu či jiných léků užívaných v podobě pilulek. V intravenózní formě existuje ještě ketonal. Svědkyně si ale není vědoma, že by ho měli k dispozici na klinice. V současné době existuje v intravenózní formě ibuprofen, v době zákroku ale ještě nebyl ani na trhu. V dokumentaci není žádný záznam o tom, že by pacientka před operací při anamnéze uváděla nějaké zvláštní skutečnosti. Běžně pacienti vyjadřují obavy z bolesti po zákroku. Pokud paní [jméno FO] uváděla, že občas užívá léky na spaní nebo příležitostně pije alkohol, v těchto případech je to spíše upozornění, že u takového člověka může být určitá psychická nástavba, že takový člověk může být citlivější, senzitivnější, že může subjektivně vnímat negativní prožitek intenzivněji. Rozhodně nic z toho, co žalobkyně uváděla, by nebylo důvodem pro zvýšení dávek medikace nad obvyklé hranice. Svědkyně by s velkou opatrností nasadila vyšší dávkování Dipidoloru například u muže, který by vážil 150 kg. V takovém případě by s opatrností nasadila 22,5 miligramu Dipidoloru do 100 mililitrů, což je tedy 1,5 dávky, přičemž udávaná maximální dávka je 30 miligramů. Vnímání bolesti je přísně individuální, většinou se začíná na obvyklém standardním dávkování a velice opatrně se od tohoto dávkování odchyluje směrem nahoru. Při dávkování analgezie se zohledňuje i věk pacienta, jeho celkový zdravotní stav, trvale užívaná medikace a podobně.

17. Z výslechu svědkyně [právnická osoba] soud zjistil, že k žalovanému byla dříve v pracovněprávním vztahu, když byla zaměstnankyní na pozici všeobecná zdravotní sestry u lůžka. Jméno žalobkyně jí nic neříká. Protože na pokoji leželo více pacientů, byly tam prakticky neustále, měly povinnost pacienty kontrolovat každých 20 minut. Každou hodinu psali záznamy o stavu pacientů. Měly i zahraniční klientelu, komunikovaly jsme s nimi anglicky, základní fráze uměly i německy, rusky, polsky. Pacienti měli u lůžek elektrické zvonečky, kterými mohli sestry přivolat. Zvonek zvonil na sesterně. Pacienti po operaci mají bolesti, proto dostávají průběžně analgetika. Některé rány jim ledují, aby to tolik nebolelo. Samozřejmě pokud by trpěli nějakou silnou bolestí, mohou sestry přivolat, svědkyně si ale nepamatuje, že by si někdy někdo stěžoval na nějakou nesnesitelnou bolest. Analgetika jsou jim podávána podle pokynů lékaře. Pacienti do dvou hodin po operaci mají takovou starostlivost, že jsou na monitorech, kdy jsou kontrolovány jejich životní funkce. Každých 15 minut je pak sestry chodí kontrolovat fyzicky, ptají se jich, jestli něco nepotřebují. Po dvou hodinách jim monitor sledování fyziologických funkcí odpojují. Oni na lůžku zůstávají a mají k dispozici ten zvoneček, kterým si je mohou přivolat. Nikdy se svědkyni nestalo, že by se s někým nedokázala domluvit, i když ten člověk neuměl jazyky, vždycky se dokázali podle mimiky domluvit, bylo na něm vidět, jestli je šťastný nebo ho něco bolí. Podle monitoru životních funkcí věděly, že třeba při nízkém tlaku nemůžou podávat určité léky, protože ten krevní tlak ještě snižují. Měly k dispozici celou škálu analgetik na výběr, použily tedy v takovém případě jiné analgetikum. Když pacient udával silnou bolest, daly se mu silnější léky proti bolesti. K dispozici byla celá škála léků včetně opiátů, například Dipidol, Novalgin, Paralen, Dolminal a další. Věděli, že pokud pacient dostal jeden lék, nemohl další dávku stejného léku dostat dříve než třeba po šesti hodinách, bylo tedy potřeba mu dát lék proti bolesti jiný. Měly pokyny, které léky se smí dávat v jakých intervalech. Určitě by nikoho nenechaly trpět bolestí. Pracovala tam asi dva roky. Pracovala potom ještě i na jiné klinice. Ty postupy jsou všude stejné. Pamatuje si jméno [tituly před jménem][jméno FO], [právnická osoba]. [právnická osoba] je anesteziolog, [tituly před jménem][Anonymizováno]. Svědkyně je všeobecná zdravotní sestra, vystudovala v Humenném, jazykové vzdělání má angličtinu, němčinu, tyto jazyky se učila na škole, pokud jde o ostatní jazyky, je samouk. Anglicky „máte bolest?“ se řekne „do you have pain?“. Německy se „bolest“ řekne „Schmerzen“. Je dobrá sestra, vždycky se dokázaly domluvit, vždycky poznala, co pacient potřebuje. Pokud by měla problém se s někým domluvit, bylo jich tam více. Měly tam také paní [Anonymizováno] („[Anonymizováno]“), bylo se na koho obrátit, pokud bylo potřeba, ta tam zůstávala do pozdních nočních hodin. Anglicky a německy se „obvaz, injekce a náplast“ řeknou „injection, flaster“, slovo obvaz nepoužívali. „Polštář“ je „pillow“. V němčině je to to samé, jen drobný rozdíl ve výslovnosti. Nemá žádnou oficiální zkoušku z anglického nebo německého jazyka. Byly tam i čtyři sestry, na noční byly dvě i tři v závislosti na počtu pacientů. Počet pacientů se pohyboval mezi 8–10. Anesteziologa mohla kontaktovat na klinice, buď za ním zajít, a to třeba i na sál, nebo telefonicky, měla na něj telefon, bylo možné volat i na sál nebo tam jako zdravotník mohla i zajít osobně. Za tu dobu, co tu práci dělá, nezažila žádné mimořádné situace, že by třeba pacient křičel nebo plakal bolestí. Neví o tom, že by si někdo zákrok rozmyslel a odešel. Svědkyně do kontaktu s pacienty přicházela až v okamžiku, kdy nastupovali na lůžko, tj. těsně před zákrokem a poté při té následné péči po zákroku. Předoperačnímu vyšetření nebyla přítomna.

18. Z výslechu svědkyně [jméno FO] soud zjistil, že žalovaná společnost je její zaměstnavatel. Před šesti lety tam pracovala na dohodu o provedení práce, od roku 2000 pracuje jako vrchní sestra. Na žalobkyni si nevzpomíná. Její jméno probírali na klinice v souvislosti s probíhajícím soudním sporem. Z dokumentace zjistila, že v době její hospitalizace byla svědkyně na oddělení. Přímo o ni se starala [právnická osoba]. Svědkyně jako vrchní sestra dohlížela. Každá sestra má své pacienty, svědkyně jako vrchní sestra vlastní pacienty nemá, dohlíží na ostatní sestry. Vlastní pacienty má pouze v případě, když zastupuje nějakou sestru přímo na oddělení a kdy se tedy stará i o vlastní pacienty. Zpětně se dívala do zdravotnické dokumentace a nenašla v ní nic, v čem by pochybily, co by udělaly špatně. Když pacienty přivezou z operačního sálu, připojují je na monitoring vitálních funkcí. Sestra má povinnost každou čtvrthodinu pacienta kontrolovat. Pokud to pacient vyžaduje, že třeba pláče, je rozrušený, zůstávají u něj na posteli a neodchází od něj. Intenzivní monitoring každou čtvrthodinu probíhá do dvou hodin po operaci, pak je kontrolují po hodině a pak po třech hodinách. Pacient má možnost si pomoc přivolat pomocí zvonečku, který mu ukazují ještě před operací a po operaci mu ho vkládají do ruky. Jedná se o elektronický zvonek. Klientela je nejen československá, ale i zahraničí. Umí základy angličtiny, němčiny, ruštiny i polštiny, nestalo se jim, že by se nedokázaly s pacientem domluvit, vždycky stačí angličtina nebo němčina. Kdyby měly problém se s pacientem domluvit, mají na oddělení tlumočníka. Stalo se jim, že tlumočníka použily. Je to tlumočník z němčiny, většina klientely je německá. Medikaci určuje ošetřující lékař a anesteziolog. Mají instrukce, že při VAS 1, 2 podávají neopiátová analgetika, při VAS 3–4 a 5 podávají opiátová analgetika. Ptají se pacientů, jak je to bolí na stupnici od jedničky do desítky. Pokud pacient říká, že ho to bolí málo nebo trochu, tak dávají neopiátová analgetika, pokud pacienta bolí strašně, dávají opiátová, to je Dipidolor. Když by to někoho bolelo opravdu strašně moc, mohou přivolat anesteziologa. Nenechaly by nikoho trpět. Ve zdravotnické dokumentaci časy v prvním sloupečku představují záznamy o kontrolách sestry, kdy sestra pacienta navštívila. Ve druhém sloupečku je zaznamenána tepová frekvence a ve třetím je pak saturace kyslíku. Mimořádné události do dokumentace zapisují, například pokud je pacient velice bolestivý, zapisují tam, že je pacient bolestivý a že byl kontaktován [tituly před jménem][jméno FO] nebo [právnická osoba], což je anesteziolog. Kontaktují v ten den ošetřujícího anesteziologa. Svědkyně si nepamatuje, že by byly při propouštění u někoho nějaké problémy. [právnická osoba] podepíšou propouštěcí zprávu, mile se rozloučí a odejdou. Propouštění provádí lékař a hlavně manažer, který je ovšem informuje, ptá se jejich, zda byli spokojeni s péčí, ptá se jich na sestry, zda mají nějaké připomínky. Pokud má někdo nějaké výhrady, tak to při propouštění sdělí. Svědkyně má vzdělání jako všeobecná zdravotní sestra se specializací na ARIP, což je anesteziologie a resuscitace. Má tedy vyšší odborné vzdělání. Má vzdělání v medicínské angličtině, mírně a středně pokročilá, základní jazykové vybavení v němčině, plynule hovořím rusky a polsky. Anglicky „náplast, obvaz a infuze“ jsou „infusion, tape, bandage“. Pokud jde o větu „točí se vám hlava?“, ta se řekne „hast du schwinklisch?“. Většinou na oddělení jsou dvě sestry a pak je tam svědkyně jako vrchní sestra. Na noc tam zůstávají jenom dvě sestry. V Bolzanově bývalo většinou šest pacientů, takže každá sestra měla na starost tři pacienty. Z dokumentace vyplývá, že žalobkyni byl podáván ve 12:30 hodin Dipidolor a Novalgin, takže určitě musela mít VAS 3 nebo 4. Poté už jí byl podáván paracetamol, takže už měla ty bolesti jenom mírné, i tepová frekvence šla dolů. Druhý den pak byla propuštěna. Je tam zapsaná medikace, nikoliv úroveň bolesti, protože ta se nezapisovala, teď už se zapisuje. Žalobkyně nedostávala maximální medikaci, bylo možné jí ty dávky léků přidat, nicméně z dokumentace vyplývá, že to nepotřebovala, že žádnými silnými bolestmi netrpěla. Pokud by tam nějaké takové problémy byly, tak bylo možné jí tu medikaci upravit a dávky léků zvýšit. Medikaci dávají v takovém rozsahu, jak je potřeba. Žalobkyně vyšší dávky léků nepotřebovala. [jméno FO] anesteziologa mají předepsáno maximální dávkování, takže ví, že třeba Dipidolor lze podat až po šesti hodinách znovu. Dávají paracetamol, Novalgin. Stává se jim, že někdo trpí opravdu velkými bolestmi a že musí volat i anesteziologa. Když má někdo opravdu hodně velké bolesti, tak dávají tu maximální léčbu, kterou mají naordinovanou, anesteziolog je schopen dát i něco navíc, Neodolpasse. Tento lék byl k dispozici v roce 2020, pokud by jim ho lékař naordinoval, tak by ho aplikovali. Svědkyně pochází z vinohradské nemocnice, kde jim vždy kladli na srdce, aby tu bolest pacientů řešily, aby nikdo netrpěl, aby pacienti byli v komfortu. [adresa] proto dbá na to, aby pacienti neměli bolesti. Když skládala zkoušku ARIP, tak si vytáhla otázku léčby bolesti, takže byla z tlumení bolesti i zkoušená. Při neléčení bolesti dochází ke zrychlení tepové frekvence, k tachykardii, ke zvyšování dechové frekvence, pacient může z lůžka i spadnout, kroutí se bolestí. Když se bolest neléčí, je to velký problém.

19. Z výslechu znalce [tituly před jménem][právnická osoba], [tituly za jménem] soud zjistil, že znalec odkazuje na závěry svého znaleckého posudku. Kauza má dvě úrovně, a to úroveň odbornou a pak úroveň kontextuální. Pokud jde o tu odbornou úroveň, zcela odkazuje na závěr svého posudku. Je velmi neobvyklé, aby si pacient stěžoval na akutní pooperační bolest s odstupem. V drtivé většině případů si pacienti na pooperační bolest stěžují v okamžiku, kdy jí prožívají, dávají okamžitě najevo, že cítí bolest. Z té zdravotnické dokumentace žalované společnosti bohužel nelze zjistit, jestli si žalobkyně na bolest stěžovala a jestli tedy nějakou bolest vnímala. Úroveň bolesti nebyla zaznamenána nějakým objektivním nástrojem, což je vizuální analogová škála. Pro objektivizaci bolesti se používá desetibodová škála, kde bod nula znamená, že pacient je zcela bez bolestí a bod deset je maximální nesnesitelná bolest. Na této škále pacient vyznačuje, kde se v daný moment cítí. Cílem analgetické léčby není, aby se bolest pohybovala v bodu nula, ale aby se pohybovala někdy mezi body dva až čtyři maximálně. Dosažení bodu nula není možné. Vyplňování této škály není zakotveno žádným právním předpisem, ale na všech odděleních, kde leží pacienti po operaci, patří k dobré praxi objektivizace bolesti pacientů po operaci. Jedná se o správnou klinickou praxi. Všechny dobré nemocnice nebo nemocnice, které na to aspirují, mají ve svých dokumentech způsob objektivizace a léčby pooperační akutní bolesti. Určitě se jedná o všechny fakultní nemocnice, mělo by to tak být. Pokud mají akreditaci, pak je to nedílná součást akreditačního řízení. Podle dostupného stavu poznání je objektivizace tíže bolesti nedílnou součástí správné klinické praxe. Pokud se totiž jenom zeptáte, tak pak nemáte žádný důkaz, že ten pacient byl bez bolesti, protože to nikde nezaznamenáte. Vnímání bolesti je vždycky subjektivní, záleží na individuálních předpokladech každého pacienta. Stejná dávka léku po stejném výkonu může u dvou různých pacientů vyvolat naprosto odlišné reakce. První dávka je určitým způsobem standardizovaná, vychází se většinou z hmotnosti příslušného pacienta. Teprve následná medikace se pak upravuje podle reakce pacienta, a to buď frekvencí té dávky, velikostí té dávky anebo kombinací s nějakým jiným analgetikem. Úvodní dávkování analgetik u žalobkyně bylo jedním z možných postupů. Neexistuje jeden jediný absolutně správný způsob léčby bolesti. Ve zdravotnické dokumentaci nejsou zaznamenány stížnosti žalobkyně na bolest. Zdravotnická dokumentace neumožňuje posouzení vnímání bolesti pacientkou. Z toho důvodu ani nemůže znalec odpovědět na otázku, kdy mělo být přistoupeno ke změně dávkování analgetik ani volby jiného léku, může pouze říci, že nebyly využity maximální dávky příslušných léků. Dávkování se upravuje mimo jiné na základě reakce pacienta. Je to hlavní faktor, který určuje velikosti dávek, popřípadě kombinace s dalšími léky. Nelze objektivně zjistit, zda někdo cítí bolest. Samozřejmě jsou pokusy o přístrojové hodnocení hloubky bolesti, ale nepoužívají se a nejsou zatím validovány. Je pravdou, že většina lidí, kteří opravdu trpí nějakou silnou bolestí, tak mají i vegetativní projevy bolesti, například vysoký krevní tlak, vysokou tepovou frekvenci, obecně aktivace sympatického nervového systému, možné je i pocení. Nicméně nelze úplně vyloučit, že člověk může vnímat silnou bolest, aniž by tyto projevy byly přítomny. Bolest je vždy subjektivní údaj a jakákoliv udávaná bolest by neměla být nikdy a u nikoho zpochybňována či jakkoliv relativizována bez ohledu na to, co si o daném pacientovi myslíme a bez ohledu na vlastní nastavení vnímání bolesti. I pokud se tedy domníváme, že pacient nemá žádný objektivní důvod k bolesti, tak by měl člověk brát jeho názory v potaz. Na záznamech žalobkyně z 25.9. v časech 12:00, 12:15, 12:30, 13:15 a 13:30 byla zaznamenána tepová frekvence nad sto tepů za minutu, což může být a nemusí důsledkem bolesti pacientky. Operace skončila někdy ve 12:00, bylo to tedy těsně po tom výkonu. Pokud jde o interval dávkování léků proti bolesti, je samozřejmě potřeba vyčkat na nástup účinku léku, který závisí na cestě podání. Pokud se lék dává do žíly, měl by nástup účinku se dostavit v řádu minut, pokud je lék aplikován injekcí do svalu, mělo by se čekat asi hodinu. Pokud se ten efekt nedostaví po hodině, lze konstatovat, že ten lék není účinný. Jinými slovy, pokud po hodině se nedostaví efekt, není tam žádná doba, kdy se musí čekat, než může člověk aplikovat další lék. Samozřejmě všude v medicíně hrozí interakce léků mezi sebou, nicméně v anesteziologické péči při použití obvyklých kombinací analgetik, není-li k tomu důvod v klinickém kontextu pacienta, tak se s interakcemi léků podávanými analgezií nezabýváme. Pokud jde o konkrétní situaci žalobkyně, pokud tedy po aplikaci prvních dávek léků proti bolesti se nedostavila úleva, bylo možné pokračovat v aplikaci dalších analgetik tak, aby se dostavila úleva. Dipidolor je možné opakovat po 6-8 hodinách, Novalgin i Paracetamol je možné opakovat po 4-6 hodinách. Je možné tyto intervaly zkrátit, měnit, musí k tomu být ale závažný důvod na straně pacienta, který je nutné poznamenat do zdravotnické dokumentace. Máte respektovat SPC (příbalový leták), který je závazný, pokud nemáte zvláštní důvody se od toho odchylovat. To platí pro aplikaci všech léků, například i antibiotik, kdy podle stavu pacienta nasadíte obvyklé dávkování, ale můžete nasadit i vyšší dávku, pokud to stav toho pacienta vyžaduje. Pokud jde o výši dávek použitých léků, bylo možné dát i vyšší dávky, například Dipidolor bylo možné dát i v dvojnásobné dávce, nicméně na začátek se nedávají maximální dávky. Nasadí se na začátek běžná úroveň dávkování a teprve poté v návaznosti na reakci pacienta se to dávkování upravuje, například se navyšuje dávka. I při použití těch tří typů žalovaným použitých analgetik bylo možné tu kombinaci upravit tak, aby bylo dosaženo vyššího účinku. Pokud jde o Novalgin, u něj se uvádí, že celková denní dávka, kterou lékaři nesmí překročit, je 4000 mg, což tedy představuje 4 g. Dipidolor má maximální denní dávku kolem 120 mg, u paracetamolu je ta denní dávka maximální 4 g. Pokud se hovoří o denní dávce, rozumí se tím 24 po sobě jdoucích hodin. Cílem je dosáhnout úlevu u pacienta, nemohu se tedy spokojit s tím, že jsem vyčerpal maximální denní dávku jednoho léku. Pokud ta pacientka měla bolesti, pak bylo třeba upravit medikaci zase pomocí jiných léků. Samozřejmě žádné zdravotnické zařízení nemůže mít k dispozici celou škálu léků, ale i s těmi dostupnými léky bylo možné dosáhnout vyššího účinku. Teprve při dosažení maximální možné dávky, pokud by se nedostavila úleva, tak by to pak bylo už na zvážení dalšího postupu, neboť samozřejmě v určitém okamžiku pak už přichází obava o zdraví pacienta z důvodu možných nežádoucích účinků medikace. Nežádoucí účinky se pak mohou vyskytnout samozřejmě i u běžného dávkování daného léku. U paracetamolu je to třeba poškození jater, které se neprojevuje okamžitě jako u nežádoucích účinků opiátů, ale až se zpožděním. Názor, že je menší zlo snášet trochu vyšší míru akutní pooperační bolesti, než riskovat nežádoucí účinky analgetik, je nesprávný. Neléčená pooperační akutní bolest může přejít v dlouhodobou bolest, která významně ovlivňuje další život pacienta. Proto také celosvětově je obrovský důraz na to, aby pooperační akutní bolest byla léčena maximálně. Neléčená akutní bolest po dvou hodinách snižuje výkonnost imunitního systému na polovinu, může mít celou řadu dalších negativních efektů. Z dokumentace vyplývalo, že v ní nebyl nikde zachycen subjektivní údaj vnímání bolesti pacientkou. V dokumentaci znalec nikde nenašel zmínku, že by se ošetřující personál ptal pacientky, jak se cítí, zda ji něco bolí. Je to ale běžnou praxí personálu, nedokáže si tedy představit, že by se operatér nezeptal pacienta, jak se cítí nebo jak se mu daří po operaci. Není podstatné, jakým způsobem se zaznamená údaj pacienta, jak vnímá bolest, je podstatné, aby tam ten údaj zaznamenán byl a je už jedno v jaké formě. Měl by tam být údaj o kvantifikaci té bolesti udávané pacientem. Vizuální škála se používá celosvětově desítky let, je to nejčastěji používaný způsob zaznamenávání vnímání bolesti pacientem. Všechna schémata na léčbu bolesti po operaci jsou založena na kombinaci léků. Pokud nezabere jeden lék, který se dá v běžném dávkování, volí se nejčastěji kombinace léků, protože se nepředpokládá, že stejná dávka v obvyklém intervalu docílí účinek. Žalovaný nasadil své obvyklé postupy, které v případě osmi pacientů z deseti jsou zcela dostačující, v případě jednoho pacienta z deseti jsou nedostatečné a v případě druhého z deseti zaberou třeba z poloviny. Pokud tedy žalobkyně skutečně měla bolesti, což znalec neví, tak neučinili dost, protože tím úspěšným výsledkem by mělo být vnímání bolesti pacientem ve škále dva až čtyři, tedy prostě úleva od bolesti. Těch možností, jak dosáhnout úlevy je mnoho, nelze říci, že je správný jenom jeden, každý lékař by postupoval třeba jinak, je možné ale říci, že některý postup je správnější než jiný. Tím jediným ukazatelem správnosti postupu je úleva pacienta od bolesti. Znalec by tedy v případě žalobkyně postupoval tak, že po úvodní dávce, pokud by nezabrala ani v rozpětí 2-3 hodin, tak by dal tu samou dávku a k tomu bych přidal ještě další lék. Jediným ukazatelem správnosti postupu je, že se pacientovi dostaví úleva od té bolesti. Pokud se nedostavil, tak je dosavadní postup potřeba korigovat. Při každé kontrole by mělo být zaznamenáváno vnímání bolesti pacientem na škále bolesti. Dávkování analgetik podle toho upravují sestry, které vědí, v jaké oblasti se mohou pohybovat, mají na to definovaný postup a teprve v případě, že by obvyklé postupy selhaly, tak volají na to doktora. Při silné bolesti v pásmu devět deset, popřípadě osm až deset, není důvod vyčkávat a je nutné použít léčebný postup, který vede k okamžité úlevě. Při škále bolesti pět, šest, sedm je zde ještě pořád možnost použít postupy, které nemají okamžitý nástup. Obvyklá tepová frekvence je někde v rozpětí 60 až 80 tepů za minutu, frekvence nad 100 tepů za minutu je patologická a je nutné hledat důvod této zvýšené tepové frekvence, přičemž bolest je jedním z nejčastějších důvodů zvýšené tepové frekvence. To platí u pacientů po operaci. Záleží na každém zdravotnickém zařízení, jak si to nastaví, ale podstatné je, aby subjektivní hodnocení vnímání bolesti pacientem bylo někde v dokumentaci zaznamenáno a je jedno, zda to bude v lékařské nebo sesterské části dokumentace. Častěji to bývá v té sesterské dokumentaci. Znalec neví, jestli je to někde zakotveno jako povinnost, ale zaznamenání vnímání bolesti pacientem je považováno za správnou klinickou praxi, o čemž není sporu. Je přesvědčen, že v posledních deseti letech je to součástí povinnosti sester v mnoha nemocnicích. Anesteziologická péče by měla být poskytována vždy stejná, měla by mít stejné atributy, ať se jedná o velkou fakultní nemocnici anebo malé zdravotnické zařízení. Pokud probíhá v takovém zařízení anestezie, pak by měla být vždy prováděna tak, aby byla bezpečná, v souladu se zásadami bezpečné anesteziologické péče. Anesteziologická péče má tři části, fáze předanestetická, vlastní anestezie, a poanestetická péče. Předanestetická péče je pohovor s pacientem, vizita anesteziologa s pacientem, vlastní anestezie je při zákroku a na tu vlastně musí navazovat poanestetická péče. Poanestetická péče by měla následovat vždy po anestezii a měla by být stejná ve všech zařízeních a bez ohledu na typ výkonu, který pacienti absolvovali, zda se jedná o plastickou chirurgii nebo stomatologickou chirurgii, u jakéhokoliv výkonu ta péče musí být po anestezii stejná. Délka poanestetické péče není definována, končí okamžikem, kdy pacient splňuje určitá kritéria, a to oběh, dýchání a vědomí, které indukují zotavení základních fyziologických funkcí po té anestezii. Pokud nejsou tato kritéria naplněna do dvou hodin od anestezie, pak je zřejmé, že je nějaký problém a pacient se obvykle přesouvá na jiné oddělení. Určitě by na závěry posudku mělo vliv, pokud by žalobkyně byla závislá na opiátech, pokud by dlouhodobě dostávala opiátové prostředky, což je samostatnou kapitolou, neboť takoví pacienti vyžadují úplně specifický přístup k léčbě bolesti. V USA před asi 10 - 15 lety z firemních důvodů byly dávány opiátové prostředky pacientům s benigními chronickými bolestmi, čímž se u nich vypěstovala závislost na opiátech. Lze nicméně předpokládat, že by tato skutečnost byla zjištěna v rámci předoperačního vyšetření či při pohovoru anesteziologa s pacientkou. Nemění to ale nic na závěrech, že z pohledu znalce ta analgetická péče žalovaného o žalobkyni po operaci nebyla dostatečná, pokud žalobkyně měla bolesti, což znalec samozřejmě neví. Neléčená akutní pooperační bolest může vést k trvalým následkům, rozvoji dlouhodobé obtížně léčitelné bolesti, která může mít mnoho projevů a jedná se v podstatě o diagnózu do konce života. Pokud by něco takového bylo přítomno u žalobkyně po operaci v USA, lze předpokládat, že by to bylo zase zjištěno v rámci předoperačních pohovorů se žalobkyní. Používání antidepresiv má vliv na účinek analgetik, a to dvojí, může jejich účinek buď zvýšit nebo naopak snížit, neboť dlouhodobým užíváním antidepresiv často bývá i ovlivněn lékový metabolismus analgetik, neboť antidepresiva se nasazují v případech léčení bolesti. Chronická bolest u pacientů se často manifestuje depresí pacientů, a proto se jim nasazují antidepresiva. Není schopen posoudit, zda dlouhodobé užívání antidepresiv může ovlivnit vnímání bolesti pacientem v případě žalobkyně. V rámci předoperačních vyšetření a rozhovoru s anesteziologem by měl pacient o sobě úplně a podrobně vylíčit všechno, co se týká jeho zdravotního stavu. I kdyby ale sdělil, že užívá antidepresiva, tak se nezjišťují hladiny léků v krvi. Pokud jde o účinek anxiolytik, zejména tedy benzodiazepiny, tyto mají rovněž dopad na analgezii, když buď mohou zrychlovat metabolismus analgetik, a to při dlouhodobém podání. Při akutním podání před anestezií naopak zvyšují efekt anestetik a mohou prodloužit dobu zotavení po anestezii. Pacientka byla léčena se štítnou žlázou. Pokud nemá klinické známky zvýšené či snížené funkce štítné žlázy, pak se to bere pouze na vědomí a nemá to žádný přímý dopad do plánu anestezie. Je to jedna z diagnóz, kterou pacienti mají, ale nijak se tím více nezabývá. Opiát sufentanyl aplikovaný při zákroku v rámci anestezie měl určitě vliv na bolest žalobkyně. Žalobkyni byla aplikována z hlediska délky zákroku dosti vysoká dávka 70 mikrogramů, která se určitě mohla projevovat i po skončení anestezie v řádu desítek minut. Normální dávkování na takovýto výkon je v podstatě poloviční. Naopak tato zvýšená dávka by mohla indikovat, že u žalobkyně byl zvýšený metabolismus. Žádný anesteziolog nedává zbytečně vysoké dávky opiátů během anestezie, nemá-li k tomu důvod. Pokud tedy ten anesteziolog nasadil takovouto vysokou dávku, pak by to nasvědčovalo tomu, že skutečně žalobkyně měla zvýšený metabolismus opiátů. Jedním z důvodů zvýšeného metabolismu opiátů může být právě skutečnost, že je pacient dlouhodobě užívá. Můžou to být i jiné léky než opiáty, které se ale metabolizují podobným způsobem jako opiáty. Žalobkyně měla podstoupit i operaci kyčle. Operace kyčle se obvykle provádí z důvodu bolesti pacienta. Znalec předpokládá, že ta bolest byla právě vyřešena tou operací kyčle. Dlouhodobé užívání antidepresiv pacientkou ovlivňuje výklad stížnosti pacientky na nedostatečnou léčbu bolesti s velkým časovým odstupem od operace. Z dokumentace totiž vyplývá, že si žalobkyně na akutní bolesti po operaci stěžovala až s odstupem, navzdory tomu, že pacienti řeší akutní bolesti po operaci bezprostředně, když je cítí. Obecně je snahou mobilizovat pacienta tak brzo, jak jen to bude možné, a není sporu o tom, že do 24 hodin od výkonu by měl být pacient mobilizován. Rovněž léky proti bolesti mohou ovlivnit mobilizaci, a to dvojím způsobem, buď jí mohou usnadnit, anebo při nevhodně nasazené medikaci mohou tuto mobilizaci ztížit anebo úplně znemožnit. Každá nemocnice má jinak nastavené standarty ošetřovatelské péče. Je shoda na tom, že má být včasná mobilizace a že analgezie má být vedena tak, aby umožnila včasnou mobilizaci. Včasnost mobilizace ale bude zcela odlišná u pacientů po různých výkonech. Jinak ale pokud jde o priority, tak je důležitější zvládnout analgezii před mobilizací, mobilizace má menší prioritu než zvládnutí analgezie. Zápis dekurzu, že pacient se cítí dobře, může a nemusí znamenat, že necítí bolest. Znalec měl řadu pacientů, kteří mu na dotaz „jak se cítí“, odpověděli „dobře“ a když se optal, zda mají bolest, tak odpověděli, že ano. Proto je vhodné provádět právě tu objektivizaci té bolesti pomocí té škály. Vzhledem k tomu, že bolest je subjektivní, nemá jinou možnost, než vycházet z toho, že pacient, který říká, že ho něco bolí, tak ho něco bolí. Minimálně ten pacient musí mít důvod, proč říká, že ho něco bolí. Postup žalovaného by ve většině případů neměl být jiný, pokud by měl na začátku informaci, že žalobkyně dlouhodobě bere antidepresiva a záleželo by na tom, jakou medikaci přesně užívá a v jakém rozsahu. Rychlost metabolizace opiátů může být ovlivněna různými příčinami, může to být samozřejmě genetické, může to být ale dáno i užíváním opiátů dlouhodobě v minulosti a může to být dáno i užíváním jiných léků než opiátů, které se metabolizují stejným způsobem jako opiáty, může to být dáno i onemocněním. Při operaci byla podána dosti vysoká dávka opiátů, při břišních operacích bývá podávána dávka poloviční či dvoutřetinová. V případě žalobkyně si znalec dovede představit dvě možné příčiny, a to buď že je to zvyk anestezioložky dávat takovouto vyšší dávku opiátů anebo druhá příčina, že prostě k tomu byl důvod, neboť v průběhu zákroku bylo vidět, že ta anestezie je nedostatečná a bylo potřeba proto zvyšovat dávkování. Pokud by to byla ta druhá příčina, tak by z toho znalec pro sebe vyvodil pro tu pooperační analgezii to, že bude muset podávat buď vyšší dávky analgetik anebo častěji. Bylo by zajímavé se na to paní anestezioložky optat, protože také by bylo možné vysvětlení, že nasadila vyšší dávku té opiátové analgezie při operaci z toho důvodu, aby tím překlenula bolesti v pooperačním období.

20. Z čestného prohlášení svědkyně [Anonymizováno] z 28.dubna 2025 soud zjistil, že byla ubytována v den zákroku na klinice žalovaného 25.září 2020 na pokoji se žalobkyní. Zatímco čekala na svůj vlastní zákrok, žalobkyně byla z pokoje odvezena na operaci. Svědkyně po určité době čekání zvenku pokoje zaslechla sténání a několikrát zopakované slovo „pain“ (tj. anglicky bolest). Krátce na to se otevřely dveře a žalobkyně byla na lůžku přivezena zpět do pokoje. Měla zavřená oči a pomalu pohybovala hlavou ze strany na stranu, přičemž opakovaně říkala „pain, pain, pain“. Šeptala to znovu a znovu. Její oči byly zavřené. Jedna ze sester, která ji přivezla, ji jemně hladila po hlavě a snažila se jí utišit tichým „ššš“. Žalobkyně nereagovala a působila dojmem, že je napůl při vědomí nebo ve stavu deliria. Tiše naříkala a bylo těžké se na ni dívat, jak velmi trpí. Sestry se však nezdály být znepokojené. Svědkyně se jich ptala a bylo jí řečeno, že je vše v pořádku. Svědkyně požádala personál, aby jí pomohl. Ujistili ji, že se o ni postarají. Svědkyni stav žalobkyně rozrušil, zvažovala, že zákrok zruší a pojede domů. Ošetřující personál ji však uklidnil s tím, že reakce žalobkyně byla pravděpodobně důsledkem operace a anestezie a že se brzy bude cítit lépe. Svědkyně byla z pokoje odvezena na sál, stále plakala. V tomto stavu usnula pod vlivem anestezie. Když se později toho dne probudila, žalobkyně spala a naštěstí se zdálo, že klidně odpočívá. Téhož dne přes WhatsApp informovala kamarádku a svou zkušenost sdílela ještě s jinou pacientkou, se kterou se se žalobkyní seznámily den předtím přes Facebook. Ani tato pacientka, která také podstupovala liposukci, ani svědkyně po zákrocích nezažili bolest takové intenzity. Teprve následující den byly s žalobkyní vzhůru ve stejnou dobu. Zeptala se jí, jak se cítí. Ta jí odpověděla, že se má dobře. Žalobkyně si nepamatovala všechny detaily a byla šokovaná stavem, v jakém se po operaci do pokoje vrátila. Naštěstí extrémní intenzita bolesti již pominula. Později toho dne se rozloučily.

21. Závazkový vztah účastníků se řídí zákonem č. 91/2012 Sb. o mezinárodním právu soukromém v mezích ustanovení vyhlášených mezinárodních smluv, kterými je Česká republika vázána a přímo použitelných ustanovení práva Evropské unie (§ 2 cit. zákona). Podle § 87 odst. 1 zákona č. 91/2012 Sb. o mezinárodním právu soukromém smlouvy se řídí právem státu, s nímž smlouva nejúžeji souvisí, pokud smluvní strany nezvolily rozhodné právo. Volba práva musí být vyjádřena výslovně nebo musí vyplývat bez pochybností z ustanovení smlouvy nebo z okolností případu. Podle odst. 2 pokud právní poměr založený spotřebitelskou smlouvou úzce souvisí s územím některého členského státu Evropské unie, nemůže být spotřebitel zbaven ochrany příslušející mu podle českého práva, jestliže řízení probíhá v České republice, i když pro smlouvu bylo zvoleno nebo i jinak se má použít právo jiného než členského státu Evropské unie. Podle odst. 3 pojistné smlouvy se řídí právem státu, ve kterém má pojistník obvyklý pobyt. Smluvní strany mohou zvolit rozhodné právo pro pojistnou smlouvu; jde-li o pojistnou smlouvu, na kterou se vztahuje přímo použitelný předpis Evropské unie, mohou smluvní strany v rozsahu, ve kterém to tento předpis připouští, zvolit kterékoliv rozhodné právo.

22. Rovněž podle nařízení Evropského parlamentu a rady ES č. 593/2008 o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I) článku 3 bod 1. smlouva se řídí právem, které si strany zvolí. Volba musí být vyjádřena výslovně nebo jasně vyplývat z ustanovení smlouvy nebo okolností případu. Podle článku 4 bod 1. tohoto nařízení v míře, ve které právo rozhodné pro smlouvu nebylo zvoleno podle článku 3, je právo rozhodné pro smlouvy určeno takto: a) smlouva o koupi zboží se řídí právem země, v níž má prodávající obvyklé bydliště; b) smlouva o poskytování služeb se řídí právem země, v níž má poskytovatel služby obvyklé bydliště. Podle článku 7 bodu 1 tohoto nařízení v míře, ve které nebylo právo rozhodné zvoleno stranami, se pojistná smlouva řídí právem země, kde má pojistitel své obvyklé bydliště. Vyplývá-li ze všech okolností případu, že smlouva je zjevně úžeji spojena s jinou zemí, použije se právo této jiné země.

23. Smlouva o poskytnutí zdravotní péče výslovně odkazuje na občanský zákoník a týká se služeb poskytovaných žalovaným na území ČR, přičemž žalovaný má sídlo na území ČR. S ohledem na shora uvedená ustanovení se proto vztahy účastníků řídí českým právním řádem. Podle § 2636 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku smlouvou o péči o zdraví se poskytovatel vůči příkazci zavazuje pečovat v rámci svého povolání nebo předmětu činnosti o zdraví ošetřovaného, ať již je jím příkazce nebo třetí osoba. Podle odst. 2 příkazce zaplatí poskytovateli odměnu, je-li to ujednáno; to neplatí, stanoví-li jiný právní předpis, že se péče o zdraví hradí výlučně z jiných zdrojů. Podle § 2637 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku péče o zdraví zahrnuje úkon, prohlídku nebo radu a všechny další služby, které se týkají bezprostředně ošetřovaného a které jsou vedeny snahou zlepšit nebo zachovat jeho zdravotní stav. [právnická osoba] však není činnost spočívající jen v prodeji nebo jiném převodu léků. Podle § 2943 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku poskytovatel postupuje podle smlouvy s péčí řádného odborníka, a to i v souladu s pravidly svého oboru. Podle odst. 2 ošetřovaný sdělí poskytovateli podle svého nejlepšího svědomí potřebné údaje a poskytne mu součinnost nutnou podle rozumného očekávání k tomu, aby mohl splnit povinnosti podle smlouvy. Podle § 2645 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku poskytovatel odpovídá za to, že splní své povinnosti s péčí řádného odborníka; k ujednáním, která to vylučují nebo omezují, se nepřihlíží. Podle § 2958 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku při ublížení na zdraví odčiní škůdce újmu poškozeného peněžitou náhradou, vyvažující plně vytrpěné bolesti a další nemajetkové újmy; vznikla-li poškozením zdraví překážka lepší budoucnosti poškozeného, nahradí mu škůdce i ztížení společenského uplatnění. Nelze-li výši náhrady takto určit, stanoví se podle zásad slušnosti. Podle § 1970 z. č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku může po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, určuje odměna likvidátora, likvidačního správce a člena orgánu právnické osoby jmenovaného soudem a upravují některé otázky Obchodního věstníku a veřejných rejstříků právnických a fyzických osob výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

24. Po provedeném dospěl soud k závěru, že žaloba žalobkyně není důvodná, když žalovaný neporušil své smluvní ani zákonné povinnosti.

25. Mezi účastníky není sporu, že žalobkyně uzavřela se žalovanou společností dne 25.9.2020 smlouvu o péči o zdraví, na základě níž se žalovaný zavázal provést žalobkyni zdravotní výkon – zákrok v oboru plastické chirurgie a žalobkyně se zavázala žalovanému za jeho provedení zaplatit. Žalobkyně podepsala informovaný souhlas s použitím narkózy i informovaný souhlas s poskytnutou zdravotní péčí, vyplnila taktéž zdravotní dotazník, v němž sdělila žalovanému informace ohledně svého zdravotního stavu, které by mohly mít vliv na poskytovanou zdravotní péči. Předmětem řízení nebyly výhrady žalobkyně k samotnému výsledku zákroku, jímž byla liposukce, tedy odsání nadbytečného tuku z břicha, boků, vnitřní strany stehen, paží a podbradku, žalobkyně měla toliko výhrady k péči žalovaného v tom směru, že jí nebyla poskytnuta dostatečná anestezie (léčba bolesti), takže vytrpěla mučivé bolesti. Z provedeného dokazování (zejména zdravotnické dokumentace) vyplývá, že žalovaný žalobkyni poskytl léky proti bolesti, tato léčba však nebyla maximální (nebyly nasazeny maximální dávky použitých léků, nejkratší možné intervaly, apod.). Žalobkyně předložila v řízení vlastní znalecký posudek doc [tituly před jménem][jméno FO], [tituly za jménem], další znalecký posudek pak byl zpracován soudem ustanoveným znalcem, z obou posudků vyplynulo, že zvolené léčivé látky i konkrétně použité preparáty a formy byly použity správně, nebylo však využito maximálního možného analgetického efektu v rámci maximální denní dávky. Soud I.stupně však dospěl k závěru, že tato samotná skutečnost nepředstavuje pochybení žalovaného, neznamená, že by žalovaný postupoval non lege artis. Z výslechu znalce [tituly před jménem][právnická osoba] (i z výslechu svědkyně [tituly před jménem][jméno FO]) totiž vyplývá, že reakce pacientů na analgezii (ale i na veškeré jiné léky) je přísně individuální, aplikované léky proti bolesti ve stejném množství u pacientů po stejném zákroku vyvolávají různé účinky. Nastavení léků, jejich použití i dávkování tak musí být uzpůsobeno každému jednotlivému pacientovi. Postup je proto takový, že v úvodu je nastavena obvyklá dávka příslušných léků v obvyklém případě uzpůsobená pacientovi (jeho tělesné hmotnosti, povaze zákroku, stavu, atp.), tj. nikoli maximální, a toto nastavení se následně uzpůsobuje podle reakce pacienta. Zásadní premisa znalců je, že nelze měřit prožívanou bolest, vždy se tedy jedná o subjektivní vnímání bolesti pacientem, ergo tvrzení pacienta o vnímání bolesti je považováno vždy za věrohodné. Dávkování léků je proto třeba vždy uzpůsobovat tvrzením pacienta o jeho vnímání bolesti. Ze zdravotnické dokumentace žalovaného nevyplývá, že by si žalobkyně stěžovala na bolest. Znalec [tituly před jménem][jméno FO] v podstatě vytkl žalovanému pouze to, že v dokumentaci není pacientem podepsané subjektivní hodnocení vnímané bolesti (VAS) na škále od 1 do 10, což dle znalce patří k dobré praxi, jak zdravotnické zařízení zaznamenává subjektivní vnímání bolesti pacienta. Jinak si nedokáže představit, že by se personál žalovaného neptal žalobkyně na to, jak se jí daří. Ostatně starostlivost zdravotních sester žalovaného vyplývá jak ze zdravotnické dokumentace, v níž jsou zaznamenány pravidelné kontroly, tak i z výpovědí svědkyň [jméno FO] a [jméno FO].

26. Ze znaleckých posudků i z výslechu soudem ustanoveného znalce vyplývá, že žalované zdravotnické zařízení nepochybilo v nastavení analgeze na počátku operace i bezprostředně po ní, podle znalce však dávky léků měly být zvyšovány, popřípadě měla být nastavena kombinace léků proti bolesti, pokud žalobkyně i nadále trpěla bolestmi. To, zda žalobkyně trpěla i po nasazení léků nadále bolestmi, nelze objektivně zjistit, vychází se z tvrzení pacienta. Soud proto při rozhodování dále vzal do úvahy skutečnost, že vnímání bolesti je subjektivním vnitřním stavem konkrétního člověka, který nelze objektivně ověřit. Nastavení dávkování léků proti bolesti provádí ošetřující lékař či jiný zdravotnický personál právě v návaznosti na komunikaci pacienta, tedy v návaznosti na to, jakým způsobem reaguje pacient na nastavenou léčbu, zejména jakým způsobem pacient komunikuje, zda poskytuje zpětnou vazbu o svém vnímání bolesti (zda si stěžuje či nikoliv). Žalovaný by se tak dopustil pochybení (postupoval by non lege artis) pouze v případě, že by žalobkyně sdělovala ošetřujícímu personálu žalovaného, že trpí silnou bolestí a žalovaný by na tyto její stížnosti/hodnocení nereagoval.

27. Soud proto provedl obsáhlé výslechy ošetřujícího zdravotnického personálu, účastnický výslech žalobkyně i zjištění z čestného prohlášení spolupacientky [Anonymizováno], přičemž zjistil, že žalobkyně si nestěžovala na nesnesitelnou míru bolesti. Z provedených důkazů totiž vyplývá (zejména z čestného prohlášení svědkyně [Anonymizováno]), ale i z výpovědi žalobkyně, že nejsilnější vnímání bolesti zažila žalobkyně bezprostředně po operaci, tj. v době, kdy i dle znalce [tituly před jménem][právnická osoba] bylo nastavení léků proti bolesti vyhovující. Ze žaloby samotné i z výpovědi žalobkyně vyplývá, že pokud jde o její popisované vnímání bolesti, vycházela částečně z toho, co jí bylo řečeno spolupacientkou [Anonymizováno] o době bezprostředně po zákroku, neboť bezprostředně po operaci nebyla při plném vědomí. Ve zdravotnické dokumentaci není zaznamenáno, že by si stěžovala na bolest, rovněž svědci v řízení vyslechnutí neuváděli, že by si žalobkyně nějakým zásadním způsobem stěžovala. Soud podotýká, že objektivně není důvod, aby žalovaný v případě, že by si žalobkyně stěžovala na nepřiměřenou bolest, nezareagoval upravením medikace (zvýšením dávek léků proti bolesti či jiným nastavením). Cena léků proti bolesti je totiž naprosto zanedbatelná, takže nebyl žádný důvod k tomu, aby na případné stížnosti žalobkyně na bolest žalovaný nezareagoval úpravou nasazených léků. Jako nevěrohodné a dost nepravděpodobné se jeví i tvrzení žalobkyně, že se nemohla s personálem domluvit. Zdravotnický personál žalovaného zařízení je uzpůsoben na zahraniční klientelu, při výslechu dokázal reagovat a komunikovat v cizích jazycích a i v případě, že by skutečně zdravotní sestry žalovaného nerozuměly angličtině nebo němčině, při sdělování emocí (bolesti) lze velice dobře využít mimoverbální komunikaci (sténání, pláč, křik apod.). Je zcela zřejmé, že nic takového ze strany žalobkyně neprobíhalo a nepodává se to ani z čestného prohlášení svědkyně [Anonymizováno], která naopak popisovala, jak žalobkyně na pokoji klidně spala.

28. Tvrzení žalobkyně tak soud považuje za částečně nevěrohodná (ohledně toho, že personál žalovaného nereagoval na její požadavky), žalobkyně zjevně před samotným zákrokem neposkytla žalovanému veškeré informace o svém zdravotním stavu (zejména o svých předchozích narkózách a zkušenosti s nimi), rovněž její požadování opiátů (vytýkání žalovanému, že je nenasadil, jejich požadování, apod.) vzbuzuje pochybnosti ohledně její zdravotní minulosti. Pokud žalobkyně skutečně vnímala silnou bolest, pak to však žalovanému zjevně nesdělila a nedala mu tak možnost upravit nastavení analgeze. Za této situace však nelze shledávat pochybení v tom, že žalovaný nezvyšoval dávkování použitých léků proti bolesti, když neměl informace o tom, že by toto dávkování nebylo dostatečné. Samotné nenasazení maximálních možných dávek použitých léků totiž nelze považovat za pochybení, pokud má být použití anestezie upraveno na individuální poměry každého pacienta. Jediné, co by tak žalovanému bylo možné vytknout, je dle názoru znalce to, že nenechal žalobkyni zaznamenat její vnímání bolesti na vizuální analogové škále. K tomu však soud I.stupně uvádí, že taková povinnost nijak nevyplývá z právních předpisů, neměla by žádný dopad na provedenou léčbu, pouze by usnadnila žalovanému důkazní situaci v tomto řízení. I takový důkaz by však bylo možné v řízení zpochybnit. Navíc je zřejmé, že by toto hodnocení nemohlo proběhnout v době, když se pacient probírá z anestezie, ale až s odstupem času od operace. Jak však vyplývá z výpovědi žalobkyně i z čestného prohlášení svědkyně [Anonymizováno], zjevně kritickým okamžikem bylo právě období bezprostředně po ukončení zákroku a převozu ze sálu, kdy žalobkyně ještě nebyla při (plném) vědomí. V neposlední řadě je třeba zdůraznit, že zákrok byl proveden na žádost žalobkyně. Nejednalo se tedy o bezodkladný úkon zachraňující život. Žalobkyně proto měla dostatek času, aby se seznámila se všemi riziky zákroku, získala maximum informací a důkladně zvážila, zda (s třeba ohledem na své vlastní zkušenosti) skutečně chce zákrok podstoupit.

29. Soud I.stupně proto žalobu žalobkyně zamítl jako nedůvodnou. Pouze pro úplnost pak soud poznamenává, že je problematické i samotné vyčíslení žalobkyní požadované částky. Není pochyb o tom, že částka by musela vycházet z cenových relací České republiky, kde zákrok proběhl a kam žalobkyně přijela za žalovaným, neboť se vztahy účastníků řídí českým právem. Je však otázkou s ohledem na úplatnost smlouvy uzavřené mezi účastníky, jestli by neměla být aplikována obecná ustanovení o právech z odpovědnosti za vady a případný nárok žalobkyně tak posouzen jako nárok na slevu z ceny; v takovém případě by výše nároku byla omezena výši úplaty, kterou žalobkyně žalovanému za poskytnutou péči zaplatila.

30. Výrokem II. pak soud rozhodl o vrácení části nespotřebované části zálohy ve výši 19.144,- Kč žalobkyni. Žalobkyně dne 6.2.2024 složila částku 35.000,- Kč jako zálohu na náklady důkazu znaleckým posudkem, dne 2.7.2024 pak složila další zálohu 10.000,- Kč. Usnesením zdejšího soudu ze dne 17.7.2024 č.j. 25 C 16/2023-247 byla znalci [tituly před jménem][právnická osoba] přiznána odměna za vypracovaný znalecký posudek a výslech při jednání ve výši 20.518,- Kč. Usnesením vyhlášeným při jednání soudu dne 19.1.2024 byla tlumočníkovi přiznána odměna za tlumočení při výslechu žalobkyně (tedy při dokazování) ve výši 2.550,- Kč. Zbytek nespotřebované zálohy tak činí 21.932,- Kč (35.000,- Kč + 10.000,- Kč – 20.518,- Kč – 2.550,- Kč).

31. O nákladech řízení ve vztahu mezi žalobkyní a žalovaným bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o.s.ř. Žalovaný měl ve věci plný úspěch, a proto mu náleží plná náhrada všech účelně vynaložených nákladů řízení sestávající z odměny advokáta podle § 7 bod 6. vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu za 11 úkonů právní služby po 8.940,- Kč za úkon [převzetí a příprava zastoupení, sepis vyjádření k žalobě, účast na jednání dne 13.9.2023, účast na jednání dne 19.1.2024 přesahujícího dvě hodiny, účast na jednání dne 24.4.2024 přesahujícího dvě hodiny, účast na jednání dne 28.6.2024 přesahujícího dvě hodiny, účast na jednání dne 8.11.2024 a účast na jednání dne 30.4.2025; dle § 11 odst. 1 písm. a), d) a g) advokátního tarifu] v celkové výši 98.340,- Kč; dále z 10 režijních paušálů po 300,- Kč podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu za úkony učiněné do 31.12.2024 a 1 režijní paušál po 450,- Kč podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu za úkony učiněné po 1.1.2025, tj. celkem 3.150,- Kč. S ohledem na skutečnost, že je zástupkyně žalovaného plátcem DPH, náleží k částce sazba DPH ve výši 21 %, tedy částka 21.376,- Kč (počítáno z částky 101.790,- Kč). Celkem pak žalovanému náleží náhrada nákladů řízení ve výši 123.166,- Kč.

Poučení