25 C 170/2022 - 65

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl samosoudcem Mgr. Ing. Danielem Zejdou ve věci žalobkyně: [anonymizováno] sídlem Špitálka 539/23e, 602 00 Brno proti žalované: [anonymizováno] nábřeží 390/42, 128 00 Praha 2 o zaplacení 63 900 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Řízení se částečně zastavuje co do částky 900 Kč, zákonného úroku z prodlení z částky 900 Kč od [datum] do zaplacení a zákonného úroku z prodlení z částky 63 000 Kč od [datum] do [datum].

II. Zamítá se žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobci částku 63 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z uvedené částky od [datum] do zaplacení.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované náhradu nákladů řízení v částce 600 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se žalobou ze dne [datum] domáhala finančního zadostiučinění za nemajetkovou újmu vyvolanou nesprávným úředním postupem ve formě nepřiměřené délky řízení vedeného u Městského soudu v Brně pod sp. zn. [spisová značka]. Žalobkyně jako věřitel v naříkaném řízení, jakožto dědickém řízení po zesnulém [anonymizováno], uplatnila přihláškou svou pohledávku. Naříkané dědické řízení bylo zahájeno [datum] a žalobkyně přihlásila svou pohledávku do dědického řízení [datum]. V naříkaném řízení bylo [datum] rozhodnuto o tom, že dědictví je předluženo a následně [datum] bylo rozhodnuto o likvidaci dědictví, a to s právní mocí k [datum]. V žalobě žalobkyně uvádí, že byla již za délku naříkaného řízení odškodňována, konkrétně byla odškodněna za období od [datum] do [datum] částkou 40 500 Kč. Žalobkyně dále uvedla, že ve vztahu k jinému z věřitelů, který se rovněž účastnil naříkaného dědického řízení, bylo v rámci kompenzačního řízení rozhodnuto o zadostiučinění za období následující po [datum] a v návaznosti na toto rozhodnutí pak i jiným žalobcům bylo poskytnuto odškodnění ještě za další období následující po [datum]. Soudy v jiné věci (rozsudek zdejšího soudu ze dne [datum], č. j. [spisová značka]; rozsudek Městského soudu v Praze ze dne [datum], č. j. [spisová značka]) dospěly k závěru, že posuzované řízení je nepřiměřeně dlouhé a těmto žalobcům za nárokované období (druhé období) tedy za celkem 10 let a 8 měsíců přiznaly odškodnění ve výši 18 000 Kč za každý rok trvání řízení (tj. 1 500 Kč za každý měsíc trvání řízení), tedy základní částku 192 000 Kč, přičemž tuto výslednou částku ponížily o 40 % z důvodu složitosti věci a dále o 20 % z důvodu sdílené újmy na straně poškozených. Na základě takto provedeného výpočtu pak sama žalovaná v rámci předběžného uplatnění nároku na nemajetkovou újmu žalobci za druhé období, tj. za období od [datum] do [datum] přiznala každému ze žalobců částku 107 550 Kč. Žalobkyně tak má za to, že i za jí specifikované první období by se jí mělo dostat v souladu s výpočtem soudu obou stupňů v uvedené jiné věci vyššího odškodnění, a to v základní částce 18 000 Kč za každý rok trvání řízení, za první dva roky trvání řízení v poloviční výši (- 40% z důvodu složitosti řízení, kdy snížení o 20 % z důvodu sdílené újmy žalobců pak s ohledem na samostatnost žalobkyně není na místě aplikovat), tj. 900 Kč za každý měsíc trvání řízení (což v případě žalobkyně činí částku 104 400 Kč). Žalobkyni bylo dosud žalovanou za první období přiznáno a vyplaceno zadostiučinění pouze částečně a to ve výši 40 500 Kč, zbývá tak k odškodnění ještě částka ve výši 63 900 Kč. Žalobkyně uplatnila svůj nárok u žalované dne [datum], žalovaná však tomuto nároku žalobkyně nevyhověla. S ohledem na to navrhla žalobkyně, aby soud žalobě vyhověl a přiznal jí náhradu nákladů řízení.

2. Žalovaná se k žalobě vyjádřila podáním z [datum]. Uvedla, že žalobkyně byla již 2× odškodněna, a to za období [datum] až [datum] částkou 40 500 Kč a za období od [datum] do [datum] částkou 107 550 Kč. Žalovaná dále namítla, že žalobkyně se stala účastníkem naříkaného řízení až dnem právní moci usnesení o nařízení likvidace, což v projednávaném případě nastalo [datum], kdy nabylo právní moci usnesení o nařízení likvidace ze [datum]. Do doby právní moci rozhodnutí o nařízení likvidace dědictví tak žalobkyně nebyla účastníkem řízení a za toto období jí odškodnění za délku naříkaného řízení proto nenáleží. Poskytnutá částka 40 500 Kč, která byla žalobkyni poskytnuta, je tak zadostiučiněním dostačujícím. Žalovaná dále namítla, že žalobkyně se domáhá újmy, která jí vznikla od roku [Anonymizováno] do roku [Anonymizováno], tedy takto časově svou újmu omezila a ve vztahu k žalobou uplatněnému nároku se jedná již o nárok promlčený, když žalobkyni nic nebránilo nad rámec dobrovolného odškodnění za toto prvé období žalovat odškodnění vyšší, jak požaduje až nyní. Žalovaná dále namítala, že pokud se žalobkyně nedomáhala v roce [Anonymizováno] vyššího odškodnění, pak je třeba poskytnuté zadostiučinění považovat za dostačující, neboť žalobkyni v tomto směru zcela evidentně postačovalo.

3. Při ústním jednání, konaném dne [datum] pak žalobkyně vzala zpět žalobu co do částky 900 Kč, zákonného úroku z prodlení z částky 900 Kč od [datum] do zaplacení a zákonného úroku z prodlení z částky 63 000 Kč od [datum] do [datum], neboť došlo k administrativnímu pochybení v rámci přípravy žaloby.

4. Stanoviskem [Anonymizováno] ze dne [datum] byla žalobkyni přiznána částka 40 500 Kč a tato poté byla dle bankovního výpisu ze dne [datum] žalobkyni vyplacena.

5. Stanoviskem [Anonymizováno] ze dne [datum] byla žalobkyně informována o vypořádání jejího nároku a přiznání částky za druhé období daného řízení ve výši 107 550 Kč.

6. Žádostí o poskytnutí přiměřeného zadostiučinění ze dne [datum] žalobkyně žádala o vypořádání jejího nároku u žalované.

7. Stanoviskem [Anonymizováno] ze dne [datum] byla žalobkyně informována o vypořádání jejího nároku ze dne [datum] a nebyla jí přiznána žádná další částka.

8. Dle bankovního výpisu z účtu č. [č. účtu] ze dne [datum] byla žalobkyni žalovanou vyplacena částka 107 550 Kč.

9. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 2 ze dne [datum], č. j. [spisová značka], ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne [datum], č. j. [spisová značka], byla jiným poškozeným ze stejného podkladového řízení za období od [datum] do [datum] přiznána na přiměřeném zadostiučinění částka ve výši 45 900 Kč (pro každého z žalobců). Soudy v dané věci vycházely ze základní částky 18 000 Kč za rok trvání řízení, což za dobu šest let a čtyři a půl měsíce (od [datum] do [datum]) dávalo částku 114 750 Kč. Tuto částku soudy ponížily o 40 % z důvodu složitosti věci a o dalších 20 % z důvodu sdílené újmy na straně žalobců.

10. Ze spisu sp. zn. [spisová značka] Městského soudu v Brně soud zjistil následující:

11. Dne [datum] zemřel [anonymizováno], nar. [datum]. Usnesením Městského soudu v Brně ze dne [datum] bylo zahájeno dědické řízení po zesnulém [jméno FO]. Žalobkyně následně přihlásila svoji pohledávku do dědictví společnou přihláškou celkem [hodnota] věřitelů, sepsanou společným zástupcem [anonymizováno] a doručenou následně soudu dne [datum]. Řešením dědického řízení byl pověřen soudní komisař [tituly před jménem] [jméno FO]. Byl zjišťován majetek zesnulého. Soud notáře kontaktoval, ohledně stavu dědického řízení. Dne [datum] notář sdělil, že dosud nebyl určen okruh dědiců zůstavitele, a nadále probíhá zjišťování majetku zůstavitele, včetně jeho dluhu. Do dědictví se přihlásili desítky věřitelů se svými pohledávkami. Do [Anonymizováno] probíhalo notářem další zjišťování majetku zůstavitele. Usnesením ze dne [datum] byla soudem ustanovena společnost [Anonymizováno] správcem cenných papírů. V mezidobí komunikoval notář s dědici ohledně odmítnutí dědictví ([Anonymizováno]). Přípisem z [datum] žádal notář správce části dědictví o sdělení, kdy lze očekávat předložení ocenění cenných papírů zůstavitele v USA. Notář poté pokračoval ve zjišťování dalšího majetku zůstavitele. Průběžně komunikoval i se soudem ohledně stavu dědického řízení ([Anonymizováno]). Přípisem ze dne [datum] urgoval notář odpověď správce části dědictví stran ocenění cenných papírů. Pokynem notáře ze dne [datum] bylo nařízeno jednání na [datum]. Dne [datum] se konalo jednání ve věci, kdy bylo projednáváno dědictví po zůstaviteli, při němž byli účastníci seznámeni s předběžným rozsahem majetku a závazků zůstavitele. Přípisem ze dne [datum] urgoval notář odpověď u správce části dědictví. Dne [datum] se konalo další jednání s účastníky dědictví před notářem. Dne [datum] byl spis předložen Městskému soudu v Brně k rozhodnutí o schválení právního úkonu za nezletilého, tedy za odmítnutí dědictví. O tomto bylo rozhodnuto Městský soudem v Brně rozsudkem ze dne [datum]. Pokynem notáře ze dne [datum] bylo nařízeno jednání na den [datum]. Při tomto jednání byli účastníci seznámeni s předběžným rozsahem majetku a závazků zůstavitele s tím, že tito byli poučeni o právu a lhůtě k odmítnutí dědictví. Pokynem notáře ze dne [datum] bylo nařízeno jednání na den [datum]. Účastníci byli seznámeni s aktivy a pasivy dědictví s tím, že bez ohledu na dosud probíhající šetření bude zřejmě dědictví předluženo. Bratr po zemřelém dědictví odmítl. Přípisem ze dne [datum] sděloval notář Městskému soudu v Brně, že řízení nemůže být dosud ukončeno, protože zjišťuje okruh dědiců, a to již ve čtvrté dědické skupině. Z tohoto důvodu žádal notář o prodloužení lhůty k provedení úkonu v dědickém řízení o šest měsíců. Usnesením Městského soudu v Brně ze dne [datum] byla tato lhůta prodloužena o tři měsíce. Následně v [Anonymizováno] byli zjišťováni dědici v další dědické skupině. Z přípisu místopředsedy Městského soudu v Brně ze dne [datum] vyplývá, že ve věci byly na straně soudního komisaře zjištěny průtahy s tím, že žádal o urychlení jednání ve věci a předložení Městskému soudu v Brně k rozhodnutí, jinak bude podán notářské komoře podnět k zahájení kárného řízení. Pokynem notáře ze dne [datum] bylo nařízeno ústní jednání na [datum]. Při tomto jednání byli dědici opětovně poučeni o rozsahu dědictví, o aktivech a pasivech a o možnosti odmítnout dědictví. Bratři zůstavitele dědictví odmítli. Další ústní jednání bylo nařízeno na [datum]. Bratr matky zůstavitele odmítl dědictví po zůstaviteli. Městským soudem bylo následně usnesením [právnická osoba] vyzváno ke sdělení, jaké cenné papíry se nacházely na účtu manželky zůstavitele. Na toto bylo odpovězeno přípisem došlým notáři dne [datum] a proti tomuto usnesení podalo [právnická osoba] dne [datum] odvolání. Věc byla předložena Krajskému soudu v Brně dne [datum]. Tento usnesením ze dne [anonymizováno] napadené usnesení zrušil a věc soudu vrátil k dalšímu řízení. Přípisem ze dne [datum] žádal notář jako soudní komisař o prodloužení lhůty k provedení úkonu v dědickém řízení. Tato byla usnesením Městského soudu v Brně ze dne [datum] prodloužena o další tři měsíce. Usnesením notáře ze dne [datum] byl ve věci ustanoven znalecký ústav z oboru ekonomika, odvětví ceny a odhady nemovitostí, a dále znalec z oboru ekonomika, odvětví ceny a odhady věcí movitých. Přípisem ze dne [datum] žádal notář o prodloužení lhůty k provedení úkonu v dědickém řízení. Lhůta byla prodloužena o tři měsíce. Dne [datum] byl notáři předložen znalecký posudek týkající se ocenění nemovitosti a následně dne [datum] znalecký posudek týkající se ocenění věcí movitých. Dne [datum] vzhledem k zániku pověření činnosti notáře a ukončení jeho činnosti předložil [tituly před jménem] [jméno FO] spis Městskému soudu v Brně. Novým notářem byl pověřen dne [datum] [tituly před jménem] [jméno FO]. Usnesením notáře ze dne [datum], ze dne [datum] bylo rozhodnuto o znalečném. Usnesením ze dne [datum] bylo notářem jako soudním komisařem rozhodnuto o určení obvyklé ceny majetku ve společném jmění zůstavitele a pozůstalé manželky k určení, které věci z věcí zůstavitele a pozůstalé manželky, jež náležely do společného jmění manželů, náleží do dědictví. Následně dne [datum] sděloval notář k žádosti jednoho z věřitelů, že ukončení dědického řízení nelze v brzké době očekávat s tím, že bude pravděpodobně následovat likvidace dědictví. Dále sděloval, že není zřejmé, kdo a do jaké výše odpovídá za jeho pohledávky. Usnesením notáře ze dne [datum] bylo rozhodnuto o přiznání odměny za podání znaleckého posudku. Dále pak usnesením ze dne [datum] byla znaleckému ústavu přiznána odměna znalce. Přípisem ze dne [datum] byl zástupce některých věřitelů vyzván k odstranění rozporů ve výši přihlášené pohledávky. V [Anonymizováno] zjišťoval notář další pohledávky zůstavitele u příslušných institucí. Dne [datum] se konalo jednání za účasti zástupce Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových, kdy byl konstatován soupis aktiv a pasiv dědictví a ze strany tohoto zástupce s ohledem na předložení dědictví byla navržena likvidace dědictví. Usnesení Městského soudu v Brně ze dne [datum], č. j. [spisová značka], bylo určeno, že v době smrti zůstavitele byla obvyklá cena jeho majetku [částka], a výše dluhů [částka], a že je tak dědictví předluženo o [částka]. Usnesením Městského soudu v Brně ze dne [datum], č. j. [spisová značka], byla nařízena likvidace dědictví a věřitelé byli vyzváni k tomu, aby oznámili soudu, resp. notáři, své pohledávky do jednoho měsíce, jinak tyto zaniknou. Toto usnesení nabylo právní moci [datum]. Současně byli věřitelé vyzváni, aby do jednoho měsíce uplatnili své pohledávky. Následně dne [datum] byl spis předložen Městskému soudu v Brně, na základě jeho žádosti ze dne [datum]. Z přípisu [Anonymizováno] ze dne [datum] se podává, že každému ze žadatelů o poskytnutí přiměřeného zadostiučinění byla přiznána částka 40 500 Kč s tím, že v daném řízení došlo k průtahům. Posléze byl dne [datum] spis opět předložen notáři. V [Anonymizováno] byly jednotlivé instituce notářem vyzvány k převedení finančních prostředků na účet Městského soudu v Brně v souvislosti s likvidací dědictví. Usnesením ze dne [datum] byl ve věci ustanoven znalec ke stanovení aktuální obvyklé ceny podílu tří čtvrtin rodinného domu a k ocenění jednotlivých práv a závazků s nemovitostí spojených. Znalecký posudek byl notáři předložen dne [datum]. Usnesením ze dne [datum] bylo rozhodnuto o znalečném. Dne [datum] žádal notář Městský soud v Brně o povolení k provedení zpeněžení zůstavitelova majetku v rámci likvidace dědictví podílu tří čtvrtin rodinného domu a podílu tří čtvrtin pozemku. Usnesením Městského soudu v Brně ze dne [datum] bylo nařízeno dražební jednání na den [datum] za účelem zpeněžení nemovitostí. První kolo dražby se konalo dne [datum], kdy se dostavil jeden dražitel, který nemovitost vydražil za částku 2 525 000 Kč. Přípisem ze dne [datum] žádal notář o vrácení spisu z [Anonymizováno], kterému byl zapůjčen. Usnesením Městského soudu v Brně ze dne [datum] byl vydražiteli udělen příklep za nejvyšší podání v částce 2 525 000 Kč. Následně dne [datum] notář oznamoval Katastrálnímu úřadu pro [Anonymizováno], že vlastníkem nemovitosti se stal vydražitel, a to ke dni [datum]. Na základě přípisu ze dne [datum], [Anonymizováno] opět žádalo o zapůjčení spisu z důvodu žádosti některých věřitelů o poskytnutí přiměřeného zadostiučinění. Na to reagoval notář podáním ze dne [datum] s tím, že nelze v současné době spis zapůjčit, protože probíhá zpeněžování majetku zůstavitele. Dne [datum] se konalo jednání před notářem, kdy právní zástupkyně manželky zůstavitele předala do úschovy soudního komisaře listinné cenné papíry. Následně ohledně majetku zůstavitele, tedy cenných papírů a dluhopisů, se dotazoval notář příslušné společnosti a úřadu, za jakých podmínek lze získat finanční plnění z daných dluhopisů, popř. zda lze zpeněžit cenné papíry. Dalšími přípisy pak žádal notář další instituce o převedení výtěžku v souvislosti s odkupem podílových listů na účet Městského soudu v Brně. Nato pak bylo těmito subjekty reagováno přípisy ze dne [datum], [datum] a [datum]. Přípisem ze dne [datum] sděloval komisař manželce po zůstaviteli, že preferuje prodej celého souboru movitých věcí. Na to manželka zůstavitele reagovala podáním došlým notáři dne [datum]. K žádosti notáře o předložení výtěžku z dražby ze dne [datum] poté sdělovala společnost [právnická osoba], že částka jakožto výtěžek z dražby akcií, byla již poukázána na účet Městského soudu v Brně, o čemž byl notář již dříve informován. Dne [datum] předložil notář spis Městskému soudu v Brně s návrhem na vydání usnesení o vyslovení souhlasu s prodejem věcí zůstavitele mimo dražbu. Usnesením ze dne [datum] udělil Městský soud v Brně notáři souhlas se zpeněžením majetku zůstavitele prodejem mimo dražbu. Poté soud opakovaně doručoval toto usnesení jednomu z dědiců zůstavitele, a to [jméno FO]. K dotazu zástupce některých věřitelů notář dne [datum] sdělil, že poté, co nabylo právní moci usnesení o schválení prodeje majetku zůstavitele mimo dražbu dne [datum], učinil soudní komisař veřejnou výzvu k podání návrhu na uzavření smlouvy o prodeji majetku zůstavitele. Na základě této výzvy se však žádný zájemce nepřihlásil. Před touto výzvou soudní komisař nabídl celý soubor věcí k odkupu manželce zůstavitele. Tato sdělila, že má o věci zájem, vyjma motocyklu. Soudní komisař žádal soud o vydání stanoviska, zda je v souladu s usnesením vydaným soudem k prodeji souboru movitých věcí za částku 4 000 Kč, a o vyslovení souhlasu s tímto prodejem. Městský soud v Brně proti tomuto prodeji neměl námitek. Dne [datum] se konalo jednání před notářem. Při jednání byl zkonstatován majetek zůstavitele, který byl nabídnut k prodeji manželce zůstavitele s tím, že tato uhradila kupní cenu na účet Městského soudu v Brně. Následně dne [datum] byla sepsána na předmětné movité věci kupní smlouva mezi notářem [jméno FO] a manželkou zůstavitele [jméno FO]. Přípisem ze dne [datum] žádal notář o sdělení zůstatku na účtu likvidace dědictví. Přípisem ze dne [datum] a urgencí ze dne [datum] žádal Městský soud v Brně od notáře sdělení stavu dědického řízení. Přípisem ze dne [datum] notář urgoval svou žádost u Městského soudu v Brně na sdělení zůstatku účtu likvidace dědictví. Následně, jak vyplývá z přípisu ze dne [datum], byl připravován rozvrh likvidace dědictví a byli zjišťováni procesní nástupci původních věřitelů, kteří v mezidobí ztratili právní subjektivitu, a to ještě v [Anonymizováno]. Přípisem ze dne [datum] sděloval notář výši částky, která byla získána prodejem zůstavitelova majetku v rámci likvidace dědictví s tím, že tato je rozdělena mezi věřitele. Dále notář vyzýval, zda je popírána některá z přihlášených pohledávek. Přípisem ze dne [datum] žádal právní zástupce některých věřitelů, o sdělení stavu dědického řízení. Z úředního záznamu ze dne [datum] se podává, že notář s [anonymizováno] telefonicky domluvil schůzku za účelem vyjasnění otázek kolem věřitelů a jejich pohledávek, na den [datum], resp. [datum]. Dne [datum] sděluje notář zástupci některých věřitelů stav účtu likvidace dědictví, tedy částku 2 777 085,87 Kč. Notář následně řeší otázku okruhu věřitelů, zejména s ohledem na právní nástupnictví. Dále komunikuje s [Anonymizováno] a Obvodním soudem pro Prahu 2 ohledně zapůjčení spisu pro kompenzační řízení. Spis je od [Anonymizováno] roku [Anonymizováno] do [Anonymizováno] [Anonymizováno] právě pro tyto účely zapůjčen. Dne [datum] bylo žádáno jeho navrácení dědickým soudem. Zástupce některých věřitelů žádal o sdělení stavu řízení dne [datum]. Soud se dotazoval notáře na stav dědictví dne [datum]. Notář v následujícím období opět řešil otázku okruhu věřitelů, resp. jejich právních nástupců. Byly obsáhle zjišťovány údaje z jiných dědických řízení. Spis byl od [Anonymizováno] [Anonymizováno] do [Anonymizováno] [Anonymizováno] zapůjčen pro další kompenzační řízení Obvodnímu soudu pro Prahu 2. Notář v následujícím období znovu řešil otázku okruhu věřitelů, resp. jejich právních nástupců. Byly obsáhle zjišťovány údaje z jiných dědických řízení. Soud se dotazoval notáře na stav dědického řízení [datum]. Notář odpovídal dne [datum] s tím, že spis po dobu skoro dvou let byl zapůjčen a v řízení je zhruba [Anonymizováno] věřitelů, což ukončení věci komplikuje. Řízení tak ukončeno není. Na den [datum] bylo nařízeno jednání. Bylo voláno zhruba [Anonymizováno] účastníků nebo zástupců. Jednání se konalo, následně byla probrána aktiva a pasiva dědictví a bylo konstatováno právní nástupnictví po celkem [hodnota] věřitelích. Bylo konstatováno, že budou zcela uspokojeny pohledávky státu a bude částečně, a pouze částečně, pohledávky ostatní. Přihlášené pohledávky nikdo nepopřel. Bylo sděleno, že k rozvrhu je v likvidaci částka [částka] a byly konstatovány jednotlivé výše pohledávek všech [Anonymizováno] přihlášených věřitelů. Další jednání se konalo dne [datum], a to s dědici věřitelů, kteří se předchozího jednání neúčastnili. Dostavil se pouze jeden. Soud se dotazoval notáře na stav řízení dne [datum]. Toto urgoval dne [datum]. Notář odpověděl dne [datum], řešil právní nástupnictví věřitelů. Usnesením Městského soudu v Brně ze dne [datum], č. j. [spisová značka], bylo rozhodnuto ve vztahu k celkem [hodnota] účastníkům o rozvrhu výtěžku likvidace, dále o potvrzení dědictví movitých věcí a o nákladech řízení. Na rozhodnutí dosud nebyla vyznačena doložka právní moci, byť toto bylo rozesláno a notář komunikoval s věřiteli ohledně podkladů pro výplatu přiznaných částek. Spis byl poté zapůjčen pro účely kompenzačního řízení Obvodnímu soudu pro Prahu 2. Ze spisu se nepodává, že by dědické řízení bylo skončeno.

12. Podle § 96 odst. 1 o. s. ř. může žalobce vzít za řízení zpět návrh na jeho zahájení, a to zčásti nebo zcela.

13. Podle ust. § 96 odst. 2 věta prvá o. s. ř. je-li návrh vzat zpět, soud řízení zcela, popř. v rozsahu zpětvzetí návrhu, zastaví.

14. Podle § 1 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., zákona o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen „ODŠZ“) stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

15. Podle § 2 ODŠZ odpovědnosti za škodu podle tohoto zákona se nelze zprostit.

16. Podle § 3 odst. 1 písm. a), b), c) ODŠZ stát odpovídá za škodu, kterou způsobily: a) státní orgány, b) právnické a fyzické osoby při výkonu státní správy, která jim byla svěřena zákonem nebo na základě zákona, (dále jen "úřední osoby"), c) orgány územních samosprávných celků, pokud ke škodě došlo při výkonu státní správy, který na ně byl přenesen zákonem nebo na základě zákona (dále jen "územní celky v přenesené působnosti").

17. Podle § 5 ODŠZ stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena: a) rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, b) nesprávným úředním postupem.

18. Podle § 7 odst. 1 a 2 ODŠZ mají právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda. Právo na náhradu škody má i ten, s nímž nebylo jednáno jako s účastníkem řízení, ačkoliv s ním jako s účastníkem řízení jednáno být mělo.

19. Podle § 8 odst. 1, 2 a 3 ODŠZ lze nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán. Byla-li škoda způsobena nezákonným rozhodnutím vykonatelným bez ohledu na právní moc, lze nárok uplatnit i tehdy, pokud rozhodnutí bylo zrušeno nebo změněno na základě řádného opravného prostředku. Nejde-li o případy zvláštního zřetele hodné, lze nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím přiznat pouze tehdy, pokud poškozený využil v zákonem stanovených lhůtách všech procesních prostředků, které zákon poškozenému k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení, nebo návrh na zastavení exekuce.

20. Podle § 13 odst. 1 a 2 ODŠZ stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Právo na náhradu škody má ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda.

21. Podle § 14 odst. 1 a 3 ODŠZ nárok na náhradu škody se uplatňuje u úřadu uvedeného v zákoně. Uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona je podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu.

22. Podle § 15 odst. 2 ODŠZ se poškozený může domáhat náhrady škody u soudu pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

23. Podle § 26 ODŠZ pokud není stanoveno jinak, řídí se právní vztahy upravené v tomto zákoně občanským zákoníkem.

24. Podle § 31a odst. 1, 2 a 3 ODŠZ bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. V případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle Dle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo Dle § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k: a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného.

25. Podle § 175b o. s. ř. účastníky řízení jsou ti, o nichž lze mít důvodně za to, že jsou zůstavitelovými dědici, a není-li takových osob, stát. Věřitel zůstavitelův je účastníkem v případě § 175p, v případě, kdy se vypořádává jeho pohledávka, a při likvidaci dědictví.

26. Podle § 110 odst. 1 zák. č. 292/2013 o zvláštních řízeních soudních (dále jen z. ř. s) účastníky jsou ti, o nich lze mít důvodně za to, že jsou zůstavitelovými dědici; má-li dědictví připadnout státu proto, že nedědí žádný dědic ani podle dědické smlouvy nebo závěti ani podle zákonné dědické posloupnosti, a hledí-li se na stát, jako by byl zákonný dědic, je účastníkem pouze stát.

27. Podle § 117 odst. 1 z. ř. s byla-li nařízena likvidace pozůstalosti, jsou účastníky věřitelé, kteří se přihlásili nebo kteří mají právo na uspokojení své pohledávky, i kdy ji nepřihlásili, a likvidační správce.

28. V návaznosti na částečné zpětvzetí žaloby žalobkyní při ústním jednání dne [datum] soud řízení částečně zastavil výrokem I. s odkazem na § 96 o. s. ř.

29. Na základě provedeného dokazování a s odkazem na citovaná zákonná ustanovení soud posoudil věc po právní stránce následně:

30. Nejprve se soud zabýval žalovanou vznesenou námitkou promlčení. Ve smyslu § 32 odst. 3 ODŠZ v případě nároku na odškodnění nemajetkové újmy z titulu nepřiměřené délky řízení promlčecí doba neskončí dříve než za šest měsíců od skončení řízení, v němž k tomuto nesprávnému úřednímu postupu došlo. V uvedené věci tak podkladové řízení nebylo dosud pravomocně ukončeno, tudíž žalovanou vznesená námitka promlčení je zcela nedůvodná. Je nerozhodné, zda se žalobkyně „až nyní“ rozhodla „dožalovat“ odškodnění, které jí žalovaná mimosoudně poskytla již v roce [Anonymizováno] za první fázi podkladového řízení, když měla jí přiznané zadostiučinění za nedostatečné. Žalobkyně má nárok požadovat své odškodnění vždy za určitou část proběhnuvšího řízení a nemusí vyčkávat na ukončení řízení, aby poté mohla podat žalobu na odškodnění řízení jako celku. Je rovněž na její úvaze (a v tomto směru není ničím omezena, vyjma promlčecí doby), kdy tak učiní. Nárok žalobkyně na náhradu nemajetkové újmy proto promlčen není.

31. Dále se soud zabýval argumentací žalované, že žalobkyně v rozhodném období, za které nárokuje odškodnění, nebyla účastníkem podkladového řízení, neboť tímto se stala až právní mocí usnesení o nařízení likvidace dědictví. S touto argumentací žalované nelze než souhlasit. Podle § 175b o. s. ř. a rovněž tak podle § 117 odst. 1 z. ř. s. nejsou věřitelé zemřelého účastníky dědického řízení. Tímto se stávají až okamžikem, kdy usnesení o nařízení likvidace dědictví nabyde právní moci a věřitelé jsou soudem vyzváni k uplatnění svých pohledávek. Pokud tedy žalobkyně svou pohledávku vůči zůstaviteli do dědického řízení přihlásila již v počátku dědického řízení, tj. dne [datum], mohla jí nemajetková újma založena nepřiměřenou délkou posuzovaného řízení vznikat až od okamžiku, kdy se účastníkem tohoto řízení skutečně stala. Tato úvaha odpovídá i tomu, že v prvotní fázi dědického řízení je v jeho rámci zjišťován okruh dědiců zůstavitele, majetek zůstavitele včetně dluhů. Do té doby než je postaveno najisto, kdo jsou dědici zůstavitele a jaký je jeho majetek, dluhy, popř. zda není dědictví předluženo (jako v tomto případě), nemůže dojít k realizaci pohledávek věřitelů. K tomu může dojít až na základě usnesení o nařízení likvidace dědictví, o čemž svědčí to, že po vydání uvedeného rozhodnutí jsou všichni věřitelé vyzváni, aby přihlásili své pohledávky do řízení. Teprve až tímto okamžikem může být jednáno a rozhodováno o pohledávkách věřitelů vůči zůstaviteli a až tímto okamžikem se věřitelé stávají účastníky dědického řízení, neboť až tehdy může být jednáno o jejich pohledávkách a oni mohou v rámci řízení uplatňovat svá procesní práva. Pokud žalobkyně argumentovala tím, že dědické řízení je třeba vnímat jako jeden celek, tak s tím soud v podstatě souhlasí, avšak podotýká, že i v rámci jednoho řízení se může jeho význam pro účastníky měnit. Podle názoru soudu proto žalobkyně v prvotní fázi dědického řízení, tedy do vydání usnesení o nařízení likvidace dědictví (odhlédnuto od toho, že nebyli účastníky řízení), ani nemohla mít na výsledku řízení žádný zájem, resp. tato fáze řízení pro ni byla zcela bezvýznamná. Význam pro ni řízení získalo až v okamžiku, kdy bylo rozhodnuto o nařízení likvidace dědictví, ona se stala účastníkem řízení a byla projednávána její pohledávka uplatněná v rámci dědického řízení.

32. Na základě tvrzení žalobkyně a provedeného dokazování má soud za prokázané, že délka konkurzního řízení, jehož byla žalobkyně účastníkem, činila 21 let a 6 měsíců. Soud tak s ohledem na provedené dokazování podstatným obsahem daného soudního spisu zhodnotil průběh toto řízení co do své délky jako řízením zjevně nepřiměřeným. Z tohoto důvodu pak soud dospěl k závěru, že je zde dán odpovědnostní titulu dle zákona č. 82/1998 Sb.

33. Z konstantní judikatury Evropského soudu pro lidská práva a Nejvyššího soudu ČR (viz např. rozsudek ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], nebo ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka]) plyne, že v soudním řízení lze přiznat účastníkům řízení základní částku v rozmezí 15 000 Kč až 20 000 Kč za každý další rok řízení, za první dva roky však v částce poloviční. Pro posuzované řízení soud dospěl k závěru o adekvátnosti základní částky finančního zadostiučinění ve výši 18 000 Kč za rok trvání daného řízení, za první dva roky v částce poloviční. Dále dospěl závěru, že s ohledem na složitost řízení je nutné základní částku snížit o 40 %.

34. Dále soud dospěl k závěru, že žalobkyně se stala účastníkem podkladového řízení až právní mocí usnesení o nařízení likvidace dědictví. Podle § 175b o. s. ř. a rovněž tak podle § 117 odst. 1 z. ř. s. nejsou věřitelé zemřelého účastníky dědického řízení. Tímto se stávají až okamžikem, kdy usnesení o nařízení likvidace dědictví nabyde právní moci a věřitelé jsou soudem vyzváni k uplatnění svých pohledávek. Ačkoliv žalobkyně svou pohledávku vůči zůstaviteli do dědického řízení přihlásila již v počátku dědického řízení, tj. dne [datum], mohla jí majetková újma založená nepřiměřenou délkou posuzovaného řízení vznikat až od okamžiku, kdy se účastníkem tohoto řízení skutečné stala.

35. Vzhledem k tomu, že usnesení o nařízení likvidace dědictví nabylo právní moci dne [datum] a žalobkyně žádala odškodnit za období od [datum] do [datum], zůstala tak reálně k odškodnění pouze doba od [datum] do [datum], tedy doba tří měsíců.

36. S ohledem na shora uvedené dospěl soud k závěru, že žalobkyni za v žalobě uplatněné období od [datum] do [datum] náleží náhrada odpovídající 3 měsícům, což při částce 18 000 Kč za rok, resp. 9 000 Kč coby polovině za první rok řízení, a následném snížení o 40 %, přestavuje nárok na odškodnění ve výši 1 350 Kč. Pokud by se počítalo celé období, za které žalovaná již žalobkyni odškodnila svým prvním stanoviskem, tj. období od [datum] do [datum], přestavovalo by odškodnění částku 6 750 Kč.

37. Vzhledem k tomu, že žalovaná již žalobkyni odškodnila za období od [datum] do [datum] částkou 40 500 Kč, tedy částkou významně převyšující náhradu, které dle posouzení soudu za dané období žalobkyni náleží, soud žalobu výrokem II. zamítl.

38. Výrok III. je odůvodněn § 142 odst. 1 o. s. ř., podle něhož účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Vzhledem k tomu, že žalovaná byla ve sporu plně úspěšná, má právo na náhradu nákladů řízení v částce 600 Kč. Tyto náklady sestávají z nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 600 Kč představující 300 Kč za každý ze dvou úkonů dle § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky (vyjádření ve věci samé a účast na jednání).

Poučení