25 C 173/2020- 119

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 8 rozhodl předsedou senátu JUDr. Miloslavem Sládkem jako samosoudcem v právní věci žalobce [údaje o účastníkovi] [údaje o zástupci] proti žalované [údaje o účastníkovi] [údaje o zástupci], o zaplacení 38.637 Kč s příslušenstvím, takto:

Výrok

I. Řízení se zastavuje co do částky 16.220,27 Kč spolu s úrokem ve výši 31,8 % p. a. z částky 37.355,72 Kč od 18.2.2019 do 12.6.2019, z částky 36.732 Kč od 13.6.2019 do 12.8.2019, z částky 34.718 Kč od 13.8.2019 do 9.10.2019, z částky 30.690 Kč od 10.10.2019 do 20.11.2019, z částky 28.676 Kč od 21.11.2019 do 16.12.2019, z částky 26.662 Kč od 17.12.2019 do 20.1.2020, z částky 24.648 Kč od 21.1.2020 do 17.2.2020, z částky 22.634 Kč od 18.2.2020 do 17.4.2020, z částky 20.620 Kč od 18.4.2020 do 17.7.2020 a z částky 20.120 Kč od 18.7.2020 do zaplacení.

II. Řízení se zastavuje co do částky 20.920 Kč spolu s úrokem ve výši 26,55 % p. a. z částky 37.355,72 Kč od 18.2.2019 do 12.6.2019, z částky 36.732 Kč od 13.6.2019 do 12.8.2019, z částky 34.718 Kč od 13.8.2019 do 9.10.2019, z částky 30.690 Kč od 10.10.2019 do 20.11.2019, z částky 28.676 Kč od 21.11.2019 do 16.12.2019, z částky 26.662 Kč od 17.12.2019 do 20.1.2020, z částky 24.648 Kč od 21.1.2020 do 17.2.2020.

III. Řízení se zastavuje co do úroku ve výši 26,55 % p. a. z částky 22.634 Kč od 18.2.2020 do 17.4.2020, z částky 20.620 Kč od 18.4.2020 do 17.7.2020, z částky 20.120 Kč od 18.7.2020 do 17.8.2020, z částky 19.120 Kč od 18.8.2020 do 18.9.2020, z částky 17.106 Kč od 19.9.2020 do 16.10.2020 a z částky 15.092 Kč od 17.10.2020 do 19.3.2021 ve výši 755,95 Kč.

IV. Žaloba žalobce se zamítá v části, v níž se domáhá na žalované zaplacení zákonného úroku z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 45.071 Kč od 18.2.2019 do 25.2.2019, z částky 43.057 Kč od 26.2.2019 do 17.4.2019, z částky 41.043 Kč od 18.4.2019 do 12.6.2019, z částky 39.029 Kč od 13.6.2019 do 12.8.2019, z částky 37.015 Kč od 13.8.2019 do 9.10.2019, z částky 32.987 Kč od 10.10.2019 do 20.11.2019, z částky 30.973 Kč od 21.11.2019 do 16.12.2019, z částky 28.959 Kč od 17.12.2019 do 20.1.2020, z částky 26.945 Kč od 21.1.2020 do 17.2.2020, z částky 24.931 Kč od 18.2.2020 do 17.4.2020, z částky 22.917 Kč od 18.4.2020 do 17.7.2020, z částky 22.417 Kč od 18.7.2020 do 17.8.2020, z částky 21.417 Kč od 18.8.2020 do 18.9.2020, z částky 19.403 Kč od 19.9.2020 do 16.10.2020, z částky 17.389 Kč od 17.10.2020 do 19.3.2021, z částky 12.389 Kč od 20.3.2021 do 16.4.2021, z částky 7.389 Kč od 17.4.2021 do 18.5.2021 a z částky 2.389 Kč od 19.5.2021 do 15.6.2021.

V. Žaloba žalobce se zamítá v části, v níž se domáhá na žalované zaplacení úroku ve výši 26,55 % p. a. z částky 15.092 Kč od 17.10.2020 do 19.3.2021, z částky 10.092 Kč od 20.3.2021 do 16.4.2021, z částky 5.092 Kč od 17.4.2021 do 18.5.2021 a z částky 92 Kč od 19.5.2021 do 15.6.2021.

VI. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

1. Návrhem na vydání platebního rozkazu došlým soudu dne 12.8.2020 se žalobce domáhá na žalované zaplacení částky 22.417 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 45.071 Kč ve výši 9,75 % ročně od 18.2.2019 do 25.2.2019 ve výši 85,45 Kč, se zákonným úrokem z prodlení z částky 43.057 Kč ve výši 9,75 % ročně od 26.2.2019 do 17.4.2019 ve výši 594,72 Kč, se zákonným úrokem z prodlení z částky 41.043 Kč ve výši 9,75 % ročně od 18.4.2019 do 12.6.2019 ve výši 622,49 Kč, se zákonným úrokem z prodlení z částky 39.029 Kč ve výši 9,75 % ročně od 13.6.2019 do 12.8.2019 ve výši 644,79 Kč, se zákonným úrokem z prodlení z částky 37.015 Kč ve výši 9,75 % ročně od 13.8.2019 do 9.10.2019 ve výši 581,44 Kč, se zákonným úrokem z prodlení z částky 32.987 Kč ve výši 9,75 % ročně od 10.10.2019 do 20.11.2019 ve výši 375,23 Kč, se zákonným úrokem z prodlení z částky 30.973 Kč ve výši 9,75 % ročně od 21.11.2019 do 16.12.2019 ve výši 218,10 Kč, se zákonným úrokem z prodlení z částky 28.959 Kč ve výši 9,75 % ročně od 17.12.2019 do 20.01.2020 ve výši 274,51 Kč, se zákonným úrokem z prodlení z částky 26.945 Kč ve výši 9,75 % ročně od 21.1.2020 do 17.2.2020 ve výši 204,33 Kč, se zákonným úrokem z prodlení z částky 24.931 Kč ve výši 9,75 % ročně od 18.2.2020 do 17.4.2020 ve výši 405,13 Kč, se zákonným úrokem z prodlení z částky 22.917 Kč ve výši 9,75 % ročně od 18.4.2020 do 17.7.2020 ve výši 564,81 Kč a se se zákonným úrokem z prodlení z částky 22.417 Kč ve výši 9,75 % ročně od 18.7.2020 do zaplacení, dále částky 16.220,27 Kč, úroku za poskytnutí úvěru ve výši 58,35 % p.a., a to z částky odpovídající zbývající dlužné původní jistině úvěru od 18.2.2019 do zaplacení, tj. úrok za poskytnutí úvěru ve výši 58,35 % p.a. z částky 37.355,72 Kč od 18.2.2019 do 12.6.2019 ve výši 6.710,25 Kč, úroku za poskytnutí úvěru ve výši 58,35 % p.a. z částky 36.732 Kč od 13.6.2019 do 12.8.2019 ve výši 3.500,18 Kč, úroku za poskytnutí úvěru ve výši 58,35 % p.a. z částky 34.718,00 Kč od 13.8.2019 do 9.10.2019 ve výši 3.145,34 Kč, úroku za poskytnutí úvěru ve výši 58,35 % p.a. z částky 30.690 Kč od 10.10.2019 do 20.11.2019 ve výši 2.013,48 Kč, úroku za poskytnutí úvěru ve výši 58,35 % p.a. z částky 28.676 Kč od 21.11.2019 do 16.12.2019 ve výši 1.164,54 Kč, úroku za poskytnutí úvěru ve výši 58,35 % p.a. z částky 26.662 Kč od 17.12.2019 do 20.1.2020 ve výši 1.457,75 Kč, úroku za poskytnutí úvěru ve výši 58,35 % p.a. z částky 24.648 Kč od 21.1.2020 do 17.2.2020 ve výši 1.078 Kč, úroku za poskytnutí úvěru ve výši 58,35 % p.a. z částky 22.634 Kč od 18.2.2020 do 17.4.2020 ve výši 2.121 Kč, úroku za poskytnutí úvěru ve výši 58,35 % p.a. z částky 20.620 Kč od 18.4.2020 do 17.7.2020 ve výši 2.931,11 Kč a úroku za poskytnutí úvěru ve výši 58,35 % p.a. z částky 20.120 Kč od 18.7.2020 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový úrok za dobu od 18.2.2019 dosáhne částky 144.936 Kč.

2. V návrhu uvádí, že mezi účastníky byla dne 12.9.2017, poté, co žalobce prověřil úvěruschopnost žalované, uzavřena smlouva o úvěru č. 9102071007. Na základě smlouvy byl žalované dne 13.9.2017 poskytnut na účet uvedený ve smlouvě úvěr ve výši 39.000 Kč. Žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr a úrok za poskytnutí úvěru sjednaný ve smlouvě ve výši efektivní úrokové sazby 76,79 % p.a. splácet ve 60 měsíčních splátkách po 2.013 Kč splatných vždy k 13. dni každého kalendářního měsíce počínaje říjnem 2017, to vše dle splátkového kalendáře, který tvořil přílohu oznámení žalobce o schválení úvěru. Žalovaná po uzavření smlouvy požádala v souladu se smlouvou o bezúplatný odklad splátek z důvodu své pracovní neschopnosti/ukončení pracovního poměru, žádosti bylo vyhověno a došlo tak k bezúplatnému odkladu splatnosti původních splátek č. 11, 12, 13. Po dobu odkladu těchto splátek, tedy od 13.8.2018 do 12.11.2018, neběžel sjednaný úrok za poskytnutí úvěru. Žalovaná neplnila řádně podmínky smlouvy a ocitla se v prodlení s úhradou splátek poskytnutého úvěru. Do data zesplatnění celého úvěru byly žalobci uhrazeny pouze částky 1.826 Kč (dne 29.11.2017), 2.012 Kč (dne 22.1.2018), 2.009 Kč (dne 15.6.2018), 2.014 Kč (dne 22.6.2018) a 2.014 Kč (11.1.2019). Před zesplatněním úvěru v důsledku prodlení vzniklo žalobci právo na zaplacení smluvních pokut dle bodu 6.1. v celkové výši 1.497 Kč (499 Kč za každou splátku, u které se žalovaná ocitne v prodlení o délce 30 dnů, týkající se splátek č. 14, 15, 16). Žalobci dále vzniklo právo na zaplacení náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalované dle bodu 6.2. smlouvy v celkové výši 800 Kč (200 Kč za každou splátku, u které se žalovaná ocitne v prodlení o délce 15 dnů, týkající se splátek č. 2, 14, 15, 16). Částka 200 Kč přitom odpovídá skutečným nákladům žalobce vzniklých v důsledku prodlení s úhradou každé splátky o délce 15 dnů, a sestává ze mzdových nákladů na zaměstnance podílející se na předžalobním vymáhání, provozních nákladů call centra, provize externí vymáhací společnosti, provize inkasní sítě a ostatních nákladů. V důsledku prodlení žalované došlo k zesplatnění celého úvěru, a to v souladu s bodem 6.3. smlouvy, podle kterého platí, že pokud se žalovaná ocitne v prodlení s úhradou kterékoli splátky či její části o délce 65 dnů, dochází tímto dnem bez dalšího k zesplatnění celého úvěru. Žalovaná se dostala do prodlení s úhradou splátky či její části o délce 65 dnů u splátky č.15 splatné dne 13.12.2018. K datu 16.2.2019 tak došlo k zesplatnění celého úvěru. Podle bodu 6.4. smlouvy se pak ke dni zesplatnění úvěru celá dosud nezaplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění úvěru staly součástí nové jistiny úvěru, s tím, že tuto novou jistinu ve výši celkem 42.774 Kč byl žalovaná povinna uhradit žalobci nejpozději v den zesplatnění úvěru. Dále bylo sjednáno, že žalobce je oprávněn požadovat úroky z prodlení v zákonné výši z celé této nové jistiny úvěru až do jejího úplného zaplacení. Účastníci dále sjednali, že jestliže žalovaná po zesplatnění úvěru nezaplatí novou jistinu úvěru v den zesplatnění úvěru, vzniká jí povinnost zaplatit žalobci smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou, tedy v daném případě od 18.2.2019 až do jejího úplného zaplacení. V bodě 2.2. smlouvy bylo sjednáno, že sjednané úroky za poskytnutí úvěru běží od data poskytnutí úvěru až do skutečného vrácení jistiny úvěru, s tím, že tento úrok běží i po zesplatnění úvěru, když poté i nadále přirůstá pouze k původní nesplacené jistině úvěru zahrnuté do nové jistiny úvěru, a to až do doby její úplné úhrady. Po zesplatnění celého úvěru byly žalobci uhrazeny částky 9 x 2.014 Kč, 4.028 Kč a 500 Kč.

3. Podáním doručeným soudu dne 9.3.2021 navrhl žalobce schválení soudního smíru ve znění, že žalovaná se zavazuje zaplatit žalobci celý nárok obsažený v žalobě a náhradu nákladů řízení ve výši 3.178 Kč, to vše ve splátkách po 5.000 Kč měsíčně. K návrhu připojil žalobce text smíru opatřený podpisy účastníků. V návrhu uvádí, že žalobce je s účinností ode dne 11.5.2018 držitelem povolení České národní banky k poskytování spotřebitelských úvěrů, které bylo vydáno na základě zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v platném znění a také před datem 11.5.2018 vždy vlastnil veškerá potřebná podnikatelská oprávnění k poskytování spotřebitelských úvěrů, když do nabytí účinnosti nového zákona o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském oprávnění, tj. do 30.11.2016, žalobce v souladu s tehdy platnou právní úpravou poskytoval spotřebitelské úvěry na základě živnostenského oprávnění Poskytování spotřebitelského úvěru (jednalo se o ohlašovací vázanou živnost – viz www.rzp.cz). V období od 1.12.2016 do 10.5.2018 byl žalobce oprávněn poskytovat spotřebitelské úvěry na základě úpravy v přechodných ustanoveních zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, konkrétně na základě § 169 odst. 1, podle kterého ten, kdo byl přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona oprávněn poskytovat spotřebitelský úvěr na základě živnostenského oprávnění, může provozovat tuto činnost na základě živnostenského oprávnění do doby, než Česká národní banka rozhodne o žádosti o udělení oprávnění k činnosti, nejdéle však do 18 měsíců ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, pokud tuto žádost podal do 3 měsíců ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona. Žalobce byl před nabytím účinnosti nového zákona o spotřebitelském úvěru držitelem živnostenského oprávnění k poskytování spotřebitelských úvěrů a dne 16.2.2017 podal žádost o udělení oprávnění k poskytování spotřebitelských úvěrů podle nového zákona o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb. Žalobce tak byl oprávněn spotřebitelské úvěry poskytovat i v období od 1.12.2016 (datum nabytí účinnosti nového zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru) do 10.5.2018.

4. Usnesením ze dne 1.9.2021 č.j. 25 C 173/2020-58 soud návrh účastníků ze dne 9.3.2021 na schválení soudního smíru zamítl.

5. Podáním z 15.9.2021 (č. l. 65) žalobce doplnil, že řádně zjišťoval úvěruschopnost žalované, jak mu ukládá zákon o spotřebitelském úvěru, a to na základě dokladu o příjmech žalovaného, výpisy z databází NRKI a SOLUS, hodnocením klienta a prohlášení dlužníka. Z dokladu o příjmech zjistil, že celkový čistý měsíční příjem žalované činí 14.545 Kč, celkové měsíční náklady žalované činí 11.491 Kč a volné zdroje ke splácení po odečtení tisícikorunové rezervy tak činí 2.054 Kč. Zjistil, že žalovaná nebyla v době žádosti evidován v insolvenčním rejstříku, neměla předchozí smlouvu ve stavu žalobního vymáhání, předložila platný doklad totožnosti a byla ověřena identita žalované, a posoudil úvěruschopnost žalované dostatečně. Žalobce poukázal na nález Ústavního soudu České republiky ze dne 26.2.2019 sp. zn. III. ÚS 4129/18, podle kterého soudy měly poskytovatele úvěru vést (i třeba cestou případného zastavení exekuce k návrhu povinného) k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit, respektive zda je reální splacení dluhu. Dále žalobce poukázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu České republiky ze dne 20.3.2019 sp. zn. 4 Tdo 238/2019, ve kterém Nejvyšší soud uvádí, že na úvěrových společnostech nelze požadovat stoprocentní míru obezřetnosti, nýbrž přiměřenou. Dále s odkazem na § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru žalobce zdůraznil, že zákon nedává možnost soudu výslovně zákonem stanovenou relativní neplatnost úvěrové smlouvy pro nedostatečné posouzení úvěruschopnosti dlužníka měnit na neplatnost absolutní.

6. Dále žalobce doplnil, že požaduje úrok z úvěru, který byl ve smlouvě sjednán efektivní úrokovou sazbou ve výši 76,79 % p. a., což odpovídá nominální úrokové sazbě 58,35 % p. a. Žalobce dále v podání podrobně rozebírá, proč považuje svou úrokovou sazbu za přiměřenou, že nepřesahuje čtyřnásobek obvyklé úrokové sazby, že je nebankovním poskytovatelem úvěrů, přičemž ve sféře nebankovních poskytovatelů úvěrů a obdobných finančních produktů (například zápůjček) je zcela běžné, že úrok je o něco vyšší než u bankovních subjektů, když je třeba zohlednit vyšší rizikovost poskytování úvěru. Odkázal na rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 24.4.2018 sp. zn. 8 Co 36/2018, rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 15.12.2004 sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci ze dne 4.10.2018 sp. zn. 16 VSOL 656/2018. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 neodpovídá obecně uznávaným pravidlům chování a vzájemným vztahům mezi lidmi a mravním principům společenského řádu, aby dlužník poskytoval věřiteli nepřiměřené nebo dokonce lichvářské úroky; podle Nejvyššího soudu nepřiměřenou a tedy odporující dobrým mravům je zpravidla taková výše úroků sjednaná ve smyslu ustanovení § 658 odst. 1 občanského zákoníku, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. Podle žalobce v září 2017 nejvyšší úrokové sazby uplatňované bankami při poskytování úvěru nebo půjček byly úročeny sazbou 24,22 % p. a., přičemž úroková sazba žalobce 58,35 % p. a. činí pouze 2,4násobek nejvyšší úrokové sazby uplatňované bankami. Z databáze časových řad ARAD pak žalobce čerpá úrokové sazby v období září 2017 ve výši 8,85 %, 2,85 %, 12,55 %, 15,00 %, 20,12 % a 24,22 %, přičemž úroková sazba pro domácnosti na spotřebu činila 8,85 %, 24,22 % pak činila úroková sazba pro úvěry z kreditních karet. Žalobce zdůraznil, že úrok z úvěru je protihodnotou – cenou za poskytnutý úvěr, což vyplývá i z rozhodnutí Evropského soudního dvora ve věch Árpád Kásler zn. C 26/13, přičemž přiměřenost protihodnoty věřitelem poskytnutého plnění nemůže být předmětem posouzení zneužívajícího charakteru podle článku 4 odst. 2 směrnice 93/13 EHS. Žalobce tedy dospěl k závěru, že výši úrokové sazby nelze přezkoumávat. Pokud by tak soud však učinil, jednalo by se maximálně od nezákonné množstevní určení dle § 577 zákona č. 89/2012 Sb. Podle žalobce dle § 1813 zákona č. 89/2012 Sb. nemůže být sjednaný úrok v rozporu s dobrými mravy. Odkázal také na § 1793 stejného zákona upravující neúměrné zkrácení. Dále pak žalobce argumentoval tím, že databáze ARAD neobsahuje obvyklou výši úroků u spotřebitelských neúčelových úvěrů poskytovaných ze strany bank, neboť hodnoty uváděné v databázi ARAD jsou nižší, než je obvyklá úroková míra používaná bankami.

7. Konečně v tomto podání (č.l. 72) žalobce vzal žalobu částečně zpět co do úroku ve výši 31,8 % p.a. z částky 37.355,72 Kč od 18.2.2019 do 12.6.2019, úroku ve výši 31,8 % p. a. z částky 36.732 Kč od 13.6.2019 do 12.8.2019 ve výši 31,8 % p. a. z částky 34.718 Kč od 13.8.2019 do 9.10.2019, úroku ve výši 31,8 % p. a. z částky 30.690 Kč od 10.10.2019 do 20.11.2019, úroku ve výši 31,8 % p. a. z částky 28.676 Kč od 21.11.2019 do 16.12.2019, úroku ve výši 31,8 % p.a. z částky 26.662 Kč od 17.12.2019 do 20.1.2020, úroku ve výši 31,8 % p. a. z částky 24.648 Kč od 21.1.2020 do 17.2.2020, úroku ve výši 31,8 % p. a. z částky 22.634 Kč od 18.2.2020 do 17.4.2020, úroku ve výši 31,8 % p. a. z částky 20.620 Kč od 18.4.2020 do 17.7.2020 a úroku ve výši 31,8 % p. a. z částky 20.120 Kč od 18.7.2020 do zaplacení. Dále vzal žalobce žalobu částečně zpět i v rozsahu částky 16.220,27 Kč odpovídající běžící smluvní pokutě uvedené pod bodem č. 2) žalobního petitu ze dne 10.8.2020 a požádal o zastavení řízení v rozsahu tohoto zpětvzetí.

8. Dále žalobce sdělil, že žalovaná zaplatila po podání žaloby dne 17.8.2020 částku 1.000 Kč, dne 18.9.2020 částku 2.014 Kč, dne 16.10.2020 částku 2.014 Kč, dne 19.3.2021 částku 5.000 Kč, dne 16.4.2021 částku 5.000 Kč, dne 18.5.2021 částku 5.000 Kč, dne 15.6.2021 částku 5.000 Kč a dne 19.8.2021 částku 5.000 Kč Tyto částky žalobce v souladu s odst. 4.5 smlouvy o úvěru započítal na novou jistinu úvěru (nejprve na úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění úvěru tvořící součást nové jistiny úvěru, po jejich úplném uhrazení pak na původní jistinu úvěru zahrnutou do nové jistiny úvěru), následně na náhradu nákladů dle bodu 6.2. smlouvy, následně na úroky za poskytnutí úvěru přirostlé po dni zesplatnění úvěru, následně na smluvní pokuty v pořadí jejich splatnosti a následné na další pohledávky. Žalobce tudíž v souladu se smlouvou započetl částku 30.028 Kč takto: částku 20.120 Kč na původní jistinu úvěru, částku 800 Kč na náhradu nákladů řízení dle bodu 6.2. smlouvy, částku 3.124,83 Kč na úrok ve výši 26,55 % p.a. z částky 37.355,72 Kč od 18.2.2019 do 12.6.2019, částku 1.629,84 Kč na úrok ve výši 26,55 % p.a. z částky 36.732 Kč od 13.6.2019 do 12.8.2019, částku 1.464,72 Kč na úrok ve výši 26,55 % p.a. z částky 34.718 Kč od 13.8.2019 do 9.10.2019, částku 937,60 Kč na úrok ve výši 26,55 % p.a. z částky 30.690 Kč od 10.10.2019 do 20.11.2019, částku 542,33 Kč na úrok ve výši 26,55 % p.a. z částky 28.676 Kč od 21.11.2019 do 16.12.2019, částku 677,73 Kč na úrok ve výši 26,55 % p.a. z částky 26.662 Kč od 17.12.2019 do 20.1.2020, částku 500,64 Kč na úrok ve výši 26,55 % p.a. z částky 24.648 Kč od 21.1.2020 do 17.2.2020, částku 230,31 Kč na částečnou úhradu úroku ve výši 26,55 % p.a. z částky 24.648 Kč od 21.1.2020 do 17.2.2020.

9. Podáním ze dne 22.3.2022 (č.l. 107) žalobce sdělil, že žalovaná dále po podání žaloby zaplatila dne 17.8.2020 částku 1.000 Kč, dne 18.9.2020 částku 2.014 Kč, dne 16.10.2020 částku 2.014 Kč, dne 19.3.2021 částku 5.000 Kč, dne 16.4.2021 částku 5.000 Kč, dne 18.4.2021 částku 5.000 Kč, dne 15.6.2021 částku 5.000 Kč, dne 19.8.2021 částku 5.000 Kč, dne 21.9.2021 částku 5.000 Kč, dne 19.10.2021 částku 5.000 Kč, dne 22.12.2021 částku 5.000 Kč a dne 20.1.2022 částku 5.000 Kč. Žalobce tudíž v souladu s odst. 4.5. smlouvy o úvěru započetl celkovou částku 50.028 Kč takto: částku 21.617 Kč na původní jistinu úvěru, částku 800 Kč na náklady vzniklé v souvislosti s prodlením žalovaného dle bodu 6.2. smlouvy, částku 6.710,25 Kč na úrok ve výši 58,35 % p.a. z částky 37.355,72 Kč od 18.02.2019 do 12.6.2019, částku 3.500,18 Kč na úrok ve výši 58,35 % p.a. z částky 36.732 Kč od 13.6.2019 do 12.8.2019, částku 3.145,34 Kč na úrok ve výši 58,35 % p.a. z částky 34.718 Kč od 13.08.2019 do 9.10.2019, částku 2.013,48 Kč na úrok ve výši 58,35 % p.a. z částky 30.690 Kč od 10.10.2019 do 20.11.2019, částku 1.164,54 Kč na úrok ve výši 58,35 % p.a. z částky 28.676 Kč od 21.11.2019 do 16.12.2019, částku 1.457,75 Kč na úrok ve výši 58,35 % p.a. z částky 26.662 Kč od 17.12.2019 do 20.1.2020, částku 1.078 Kč na úrok ve výši 58,35 % p.a. z částky 24.648 Kč od 21.1.2020 do 17.2.2020, částku 2.121 Kč na úrok ve výši 58,35 % p.a. z částky 22.634 Kč od 18.2.2020 do 17.4.2020, částku 2.931,11 Kč na úrok ve výši 58,35 % p.a. z částky 20.620 Kč od 18.4.2020 do 17.7.2020, částku 994,37 Kč na úrok ve výši 58,35 % p.a. z částky 20.120 Kč od 18.7.2020 do 17.8.2020, částku 975,43 Kč na úrok ve výši 58,35 % p.a. z částky 19.120 Kč od 18.8.2020 do 18.9.2020, částku 763,60 Kč na úrok ve výši 58,35 % p.a. z částky 17.106 Kč od 19.9.2020 do 16.10.2020, částku 755,95 Kč na částečnou úhradu úroku ve výši 58,35 % p.a. z částky 15.092 Kč od 17.10.2020 do 19.3.2021. Žalobce proto navrhuje, aby soud uložil žalované zaplatit 1.) zákonný úrok z prodlení z částky 45 071 Kč ve výši 9,75 % ročně od 18.2.2019 do 25.2.2019, z částky 43.057 Kč ve výši 9,75 % ročně od 26.2.2019 do 17.4.2019, z částky 41.043 Kč ve výši 9,75 % ročně od 18.4.2019 do 12.6.2019, z částky 39.029 Kč ve výši 9,75 % ročně od 13.6.2019 do 12.8.2019, z částky 37.015 Kč ve výši 9,75 % ročně od 13.8.2019 do 9.10.2019, z částky 32.987 Kč ve výši 9,75 % ročně od 10.10.2019 do 20.11.2019, z částky 30.973 Kč ve výši 9,75 % ročně od 21.11.2019 do 16.12.2019, z částky 28.959 Kč ve výši 9,75 % ročně od 17.12.2019 do 20.1.2020, z částky 26.945 Kč ve výši 9,75 % ročně od 21.1.2020 do 17.2.2020, z částky 24.931 Kč ve výši 9,75 % ročně od 18.2.2020 do 17.4.2020, z částky 22.917 Kč ve výši 9,75 % ročně od 18.4.2020 do 17.7.2020, z částky 22.417 Kč ve výši 9,75 % ročně od 18.7.2020 do 17.8.2020, z částky 21.417 Kč ve výši 9,75 % ročně od 18.8.2020 do 18.9.2020, z částky 19.403 Kč ve výši 9,75 % ročně od 19.9.2020 do 16.10.2020, z částky 17.389 Kč ve výši 9,75 % ročně od 17.10.2020 do 19.3.2021, z částky 12.389 Kč ve výši 9,75 % ročně od 20.3.2021 do 16.4.2021, z částky 7.389 Kč ve výši 9,75 % ročně od 17.4.2021 do 18.5.2021, z částky 2.389 Kč ve výši 9,75 % ročně od 19.5.2021 do 15.6.2021, 2.) pohledávku ve výši 16.220,27 Kč, 3.) úrok za poskytnutí úvěru ve výši 58,35 % p.a., a to z částky odpovídající zbývající dlužné původní jistině úvěru od 18.2.2019 do zaplacení, tj. zbývající část úrok za poskytnutí úvěru ve výši 58,35 % p.a. z částky 15.092 Kč od 17.10.2020 do 19.3.2021 ve výši 2.954,53 Kč, úrok za poskytnutí úvěru ve výši 58,35 % p.a. z částky 10.092 Kč od 20.3.2021 do 16.4.2021, úrok za poskytnutí úvěru ve výši 58,35 % p.a. z částky 5.092 Kč od 17.4.2021 do 18.5.2021, úrok za poskytnutí úvěru ve výši 58,35 % p.a. z částky 92 Kč od 19.5.2021 do 15.6.2021, maximálně však do doby, kdy celkový úrok za dobu od 18.2.2019 dosáhne částky 144.936 Kč.

10. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

11. Jelikož je žalovaná státním příslušníkem Slovenska, soud se v prvé řadě zabýval otázkou své pravomoci. Ze sdělení Ministerstva vnitra ČR, odboru azylové a migrační politiky ze dne 26.8.2020 soud zjistil, že žalovaná má na území ČR povolen trvalý pobyt občana EU od 1.9.1999. Od 1.9.1999 je hlášena na adrese [adresa]; ke dni 26.8.2020 nenahlásila změnu adresy.

12. Vzhledem k cizí státní příslušnosti žalované na věc dopadá úprava obsažená v zákoně č. 91/2012 Sb. o mezinárodním právu soukromém, v platném znění, a to s odkazem na ustanovení § 1 tohoto zákona, který se dle ustanovení jeho § 2 použije, jen pokud nestanoví něco jiného mezinárodní smlouva, kterou je Česká republika vázána. Podle § 6 odst. 1 č. 91/2012 Sb. o mezinárodním právu soukromém pravomoc českých soudů je dána, jestliže je podle procesních předpisů pro řízení místně příslušný soud na území České republiky, pokud z ustanovení tohoto zákona nebo jiného právního předpisu nevyplývá něco jiného. Pro Českou republiku je dále závazné nařízení Rady Evropských společenství č.1215/2012 ze dne 12.prosince 2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (přepracované znění) účinné od 10.1.2015. Pravomoc českých soudů k projednání a rozhodnutí věci je dána dle článku 18 odst. 2. cit. nařízení, neboť žalovaná je občanem Slovenska a na území ČR má bydliště, přičemž při uzavírání smlouvy vystupovala v pozici spotřebitele. Podle § 85 odst. 1 o.s.ř. nestanoví-li zákon jinak, je obecným soudem fyzické osoby okresní soud, v jehož obvodu má bydliště, a nemá-li bydliště, okresní soud, v jehož obvodu se zdržuje. Má-li fyzická osoba bydliště na více místech, jsou jejím obecným soudem všechny okresní soudy, v jejichž obvodu bydlí s úmyslem zdržovat se tam trvale. Nelze-li zjistit bydliště fyzické osoby nebo nelze-li zjistit, v obvodu kterého okresního soudu se fyzická osoba zdržuje, nebo lze-li to zjistit jen s velkými obtížemi, je obecným soudem fyzické osoby okresní soud, v jehož obvodu se nachází místo trvalého pobytu evidované v informačním systému evidence obyvatel podle zákona o evidenci obyvatel, popřípadě místo jiného pobytu evidované podle jiných právních předpisů. Žalovaná se zdržuje na území ČR, je hlášena v obvodu zdejšího soudu, zdejší soud je tak jejím obecným soudem ve smyslu ust. § 84 až 86 o.s.ř. a je tak dána pravomoc českých soudů k projednání sporu dle ust. § 7 odst. 1 o.s.ř. Podle § 85 odst. 1 o.s.ř. je dána pravomoc i příslušnost Obvodního soudu pro Prahu 8 (srov. § 6 odst. 1 zákona č. 91/2012 Sb. o mezinárodním právu soukromém a procesním).

13. Soud nařídil jednání na 23.3.2022. Teprve při jednání žalovaná prostřednictvím svého právního zástupce uvedla, že smlouva uzavřená mezi žalobcem a žalovanou je absolutně neplatná pro rozpor s dobrými mravy, vztahy účastníků tedy mají být vypořádány podle zásad bezdůvodného obohacení a žalovaná plnila v omylu, že smlouva je platná a že smír uzavřený se žalobcem je platný. Za této situace očekává, že žaloba, respektive ta část, kterou žalobce nevzal zpět, bude zamítnuta a žalované přiznáno právo na náhradu nákladů řízení. Potvrdila zaplacení těch plateb, které žalobce v částečném zpětvzetí žaloby uvádí, s tím, že žalovaná platila prostřednictvím bankomatu. Pokud žalobce uvádí, že 19.8.2021 byla uhrazena žalovanou částka 5.000 Kč, pak žalovaná dohledala platbu ze dne 15.7.2021, kdy uhradila 5.000 Kč, kteroužto částku žalobce však v podání neuvádí. Je tedy otázkou, zda nebyla tato platba chybně označena za zaplacenou v srpnu namísto v červenci.

14. Ke zjištění skutkového stavu provedl soud tyto důkazy: upravený splátkový kalendář ke smlouvě č. 9102071007 ze dne 4.7.2018, návrh na uzavření smlouvy o úvěru/smlouva o úvěru č. 9102071007 ze dne 13.9.2017, oznámení žalobce žalované o schválení úvěru ze dne 14.9.2017, splátkový kalendář ke smlouvě o úvěru, karta klienta, dodejka, dopis žalobce žalované ze dne 4.7.2018, vyjádření Mgr. Čápa z 25.10.2018 k úročení pohledávek, předžalobní výzva z 22.7.2020, úplný výpis ze seznamu regulovaných a registrovaných subjektů finančního trhu registru nebankovních poskytovatelů spotřebitelského úvěru, poštovní podací arch z 23.7.2020, výpis záznamů z registru SOLUS ohledně žalované, doklad o vyplacení úvěru, informace pro klienty poskytované zprostředkovatelem úvěru, výplatní lístky žalované za květen a červen 2017, vyhodnocení úvěruschopnosti žalované, výplatní pásky žalované za duben a květen 2017, pracovní smlouva žalované u Billy, spol. s r.o. ze dne 1.2.2016, výpis obratu ze sporožirového účtu za měsíc červen 2017 u České spořitelny a za měsíc srpen 2017, hodnocení klienta, předsmluvní formulář, výzva k zaplacení z 13.8.2019 a ze 14.1.2019, ze 14.12.2018, žádost žalované z 28.6.2018 o úpravu splátkového kalendáře, potvrzení o zaměstnání (zápočtový list) z 11.6.2018, dohoda o rozvázání pracovního poměru žalované se společností PEPCO Czech Republic s.r.o. ze dne 11.6.2018, potvrzení o provedené lustraci v ISZR ohledně žalované, lustrace v CEO ohledně žalované, sdělení Ministerstva vnitra České republiky ohledně žalované ze dne 26.srpna 2020, znovu výplatní lístky žalované za květen a červen 2017, pracovní smlouva žalované s Billou, spol. s r.o. ze dne 1.2.2016, výpis obratu ze sporožirového účtu za srpen 2017 a červen 2017, kopie průkazu o povolení k trvalému pobytu občana Evropské unie žalované, prohlášení klientů – informace pro klienty poskytované zprostředkovatelem úvěru, předsmluvní formulář, informace o zápůjčních úrokových sazbách obvyklých na trhu, sdělení České národní banky ze dne 21.prosince 2018, sdělení České spořitelny a.s. ze dne 19.9.2018, sdělení Equa Bank ze dne 28.8.2018, kopie dokladů o platbách žalované založené žalovanou při jednání a dále připojené spisy zdejšího soudu sp. zn. 11 C 16/2020 a 22 C 169/2020 o žalobách žalobce proti žalované na zaplacení 11.166 Kč a 12.882 Kč s příslušenstvím.

15. Podle § 132 o.s.ř. soud zhodnotil provedené důkazy a dospěl k následujícím skutkovým závěrům: Z úplného výpisu ze seznamu regulovaných a registrovaných subjektů finančního trhu (registr nebankových poskytovatelů spotřebitelského úvěru) soud zjistil, že k 11.5.2018 získal žalobce povolení k poskytování spotřebitelského úvěru jiného než na bydlení.

16. Z dokladu o vyplacení úvěru soud zjistil, že žalobce vyplatil žalované ze svého účtu číslo [bankovní účet] na účet žalované číslo 0 [bankovní účet] dne 13.9.2017 částku 39.000 Kč.

17. Z prohlášení klientů (informace pro klienty poskytované zprostředkovatelem úvěru) a z hodnocení klienta soud zjistil, že dne 12.9.2017 podala žalovaná žádost o poskytnutí úvěru (předsmluvní formulář na č. l. 38), ve kterém požádala o poskytnutí úvěru ve výši 39.000 Kč se splatností 60 měsíců s tím, že celkovou částku, kterou bude muset zaplatit, činí 120.780 Kč v 60 měsíčních splátkách po 2.013 Kč s výpůjční úrokovou sazbou 76,79 % p. a. (jedná se o pevnou výpůjční úrokovou sazbu na celou dobu splácení úvěru). Návrh na uzavření smlouvy o úvěru/smlouva o úvěru (na č. l. 9) pak byl potvrzen žalobcem dne 13.9.2017, kdy tedy byla smlouva uzavřena tak, že žalobce se zavázal poskytnout žalované úvěr ve výši 39.000 Kč, žalovaná se zavázala zaplatit částku 120.780 Kč v 60 měsíčních splátkách po 2.013 Kč se zápůjční úrokovou sazbou 76,79 % p. a. s tím, že RPSN rovněž činí 76,79 %. Podle článku 6.1 jestliže se klienti ocitnou v prodlení s úhradou kterékoliv splátky či její části o délce 30 dnů, vzniká jim povinnost zaplatit poskytovateli smluvní pokutu ve výši 499 Kč, a to za každou splátku, u které se ocitli v prodlení o délce 30 dnů. Po zesplatnění úvěru způsobem sjednaným v této smlouvě již právo na žádnou další smluvní pokutu dle tohoto bodu nevzniká. Souhrn veškerých smluvních pokut, které je poskytovatel oprávněn takto požadovat, činí maximálně 2.999 Kč za každý kalendářní rok. Smluvní pokuty dle tohoto bodu jsou v každém jednotlivém případě splatné ve lhůtě 10 dnů ode dne vzniku povinnosti k zaplacení dané smluvní pokuty. Podle bodu 6.2 poskytovatel má vůči klientům právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s jejich prodlením. Výše těchto nákladů činí u každé splátky, u které se klienti ocitli v prodlení s její úhradou o délce 15 dnů, částku 200 Kč. Právo na zaplacení této náhrady nákladů vzniká u každé jednotlivé splátky 15. dnem trvání prodlení s její úhradou. I při vynaložení vyšších nákladů je poskytovatel oprávněn požadovat takto sjednanou částku. Po zesplatnění úvěru způsobem sjednaným v této smlouvě již právo na žádnou další náhradu těchto nákladů nevzniká. Náhrada nákladů je v každém jednotlivém případě splatná ve lhůtě 10 dnů ode dne vzniku práva na její zaplacení. Podle bodu 6.3 jestliže se klienti ocitnou v prodlení s úhradou kterékoliv splátky nebo její části o délce 65 dnů a) je poskytovatel oprávněn odepřít plnění veškerých svých závazků (povinností) ze smlouvy, b) automaticky dojde k zesplatnění úvěru, to znamená, že se k tomuto dni stávají okamžitě splatnými celá jistina úvěru, veškeré úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění úvěru, veškeré smluvní pokuty a veškeré náhrady nákladů dle bodu 6.2 části B smlouvy. Zesplatnění úvěru se netýká budoucích nákladů úvěru. Poskytovatel je povinen klienty před zesplatněním úvěru vyzvat k uhrazení dlužné splátky a poskytnout jim k tomu lhůtu alespoň 30 dnů. Podle bodu 6.4 ke dni zesplatnění úvěru se celá dosud nezaplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění úvěru stávají součástí nové jistiny úvěru. Novou jistinu úvěru jsou klienti povinni zaplatit poskytovateli nejpozději v den zesplatnění úvěru. Poskytovatel je oprávněn požadovat, aby mu klienti v případě prodlení s hrazení nové jistiny úvěru platili úroky z prodlení v zákonné výši dle bodu 6.7 v části B smlouvy z celé této nové jistiny úvěru až do jejího úplného zaplacení. Podle bodu 6.5 jestliže klienti po zesplatnění úvěru nezaplatí novou jistinu úvěru v den zesplatnění úvěru, vzniká jim povinnost zaplatit poskytovateli smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou, a to ode dne následujícího po dni zesplatnění úvěru až do jejího úplného zaplacení.

18. Ze sdělení České národní banky ze dne 21.12.2018 k žádosti o informace vyplývá, že statistika úrokových sazeb vychází pouze z bankovního sektoru, neboť údaje z nebankovního sektoru Česká národní banka nedisponuje. Ze sdělení České spořitelny a.s. ze dne 19.9.2018 vyplývá, že v lednu 2013 byly poskytovány hotovostní neúčelové úvěry o objemu 35.000 Kč se splatností 48 měsíců s průměrnou sazbou 18,90 %.

19. Ze sdělení Equa Bank ze dne 28.8.2018 vyplývá pouze tolik, že obvyklé úročení„ v té době“ se pohybovalo mezi 15- 35 %.

20. Soud dále vycházel z databáze časových řad ARAD, na niž poukázal žalobce v doplnění žaloby, z něhož zjistil, že v dubnu 2019 činila obvyklá výše úrokových sazeb pro domácnosti na spotřebu celkem 8,85 %, domácnosti a domácnosti úročený úvěr z kreditních karet 24,22 %.

21. Konečně ze spisu zdejšího soudu sp.zn. 22 C 169/2020 soud zjistil, že žalobou ze dne 10.8.2020 došlou soudu dne 11.8.2020 se žalobce domáhal na žalované ze smlouvy o úvěru č.9101056930 ze dne 14.9.2016 zaplacení částky 3.328 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 32.603 Kč, částky 8.036,16 Kč jako smluvní pokuty a úroku za poskytnutí úvěru ve výši 49,78 % p.a. z částky 28.232,55 Kč, maximálně ve výši 116.596 Kč. Žalobě bylo vyhověno platebním rozkazem ze dne 29.10.2020 č.j. 22 C 169/2020-56, který nabyl právní moci dne 19.11.2020.

22. Ze spisu zdejšího soudu sp.zn. 11 C 16/2020 soud zjistil, že žalobou ze dne 10.8.2020 došlou soudu dne 12.8.2020 se žalobce domáhal na žalované zaplacení částky 7.150 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 21.930 Kč, částky 5.732,57 Kč jako smluvní pokuty a úroku za poskytnutí úvěru ve výši 102,30 % p.a. z částky 15.727,77 Kč, maximálně ve výši 51.408 Kč. Žalobě bylo vyhověno platebním rozkazem ze dne 2.9.2020 č.j. 11 C 16/2020-60, který nabyl právní moci dne 24.9.2020.

23. Na tato zjištění pak ostatní provedené důkazy neměly vliv.

24. Závazkový vztah účastníků se řídí zákonem č. 91/2012 Sb. o mezinárodním právu soukromém v mezích ustanovení vyhlášených mezinárodních smluv, kterými je Česká republika vázána a přímo použitelných ustanovení práva Evropské unie (§ 2 cit. zákona). Podle § 87 odst. 1 zákona č.91/2012 Sb. o mezinárodním právu soukromém smlouvy se řídí právem státu, s nímž smlouva nejúžeji souvisí, pokud smluvní strany nezvolily rozhodné právo. Volba práva musí být vyjádřena výslovně nebo musí vyplývat bez pochybností z ustanovení smlouvy nebo z okolností případu. Podle odst. 2 pokud právní poměr založený spotřebitelskou smlouvou úzce souvisí s územím některého členského státu Evropské unie, nemůže být spotřebitel zbaven ochrany příslušející mu podle českého práva, jestliže řízení probíhá v České republice, i když pro smlouvu bylo zvoleno nebo i jinak se má použít právo jiného než členského státu Evropské unie. Rovněž podle nařízení Evropského parlamentu a rady ES č. 593/2008 o právu rozhodném pro smluvní závazkové vztahy (Řím I) článku 3 bod 1. smlouva se řídí právem, které si strany zvolí. Volba musí být vyjádřena výslovně nebo jasně vyplývat z ustanovení smlouvy nebo okolností případu. Podle článku 4 bod 1. tohoto nařízení v míře, ve které právo rozhodné pro smlouvu nebylo zvoleno podle článku 3, je právo rozhodné pro smlouvy určeno takto: a) smlouva o koupi zboží se řídí právem země, v níž má prodávající obvyklé bydliště; b) smlouva o poskytování služeb se řídí právem země, v níž má poskytovatel služby obvyklé bydliště.

25. Z návrhu smlouvy ani z dalších smluvních dokumentů výslovně nevyplývá, podle jakého rozhodného práva by smlouva měla být uzavírána, nicméně dokumenty jsou v českém jazyce, vše bylo podepisováno na území České republiky, úvěr byl sjednán v českých korunách, žalobce jako věřitel má sídlo na území České republiky a rovněž žalovaná jako dlužník má bydliště v České republice, takže s ohledem na shora uvedená ustanovení se řídí právním řádem České republiky. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Podle § 2391 odst. 1 z. č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku má-li se peněžitá zápůjčka vrátit v jiné měně, než v jaké byla dána, splatí vydlužitel zápůjčku tak, aby se to, co se vrací, hodnotou rovnalo tomu, co bylo dáno. Zápůjčka se splácí v měně místa plnění. Podle § 2392 odst. 1 z. č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku při peněžité zápůjčce lze ujednat úroky. Totéž platí o zápůjčce poskytnuté v cenných papírech. Podle § 2393 odst. 1 z. č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku neurčí-li smlouva, kdy má být zápůjčka vrácena, je splatnost závislá na vypovězení smlouvy. Není-li o výpovědi ujednáno nic jiného, je výpovědní doba šest týdnů. Podle odst. 2 nejsou-li ujednány úroky, může vydlužitel zápůjčku splatit i bez výpovědi. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2396 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku úvěrovaný vrátí úvěrujícímu peněžní prostředky v měně, ve které mu byly poskytnuty. V téže měně platí i úroky. Podle § 2399 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán. Podle odst. 2 úvěrovaný může vrátit úvěrujícímu peněžní prostředky před smluvenou dobou. Úroky zaplatí jen za dobu od poskytnutí do vrácení peněžních prostředků. Podle § 2991 odst. 1 z. č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle § 2991 odst. 2 z. č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám Podle § 1958 odst. 2 z. č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Podle § 573 z. č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku se má za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání, byla-li však odeslána na adresu v jiném státu, pak patnáctý pracovní den po odeslání. Podle § 1970 z. č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku může po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, určuje odměna likvidátora, likvidačního správce a člena orgánu právnické osoby jmenovaného soudem a upravují některé otázky Obchodního věstníku a veřejných rejstříků právnických a fyzických osob výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů. Podle § 104 odst.1 z.č.257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (účinného od 1.12.2016) smlouva o spotřebitelském úvěru vyžaduje písemnou formu a musí obsahovat informace podle § 106 až 108 a § 109 odst. 1 uvedené jasným, výstižným a zřetelným způsobem. Nesplnění této povinnosti nebo písemné formy nemá za následek neuzavření nebo neplatnost smlouvy. Podle § 105 odst. 1 z.č.257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytovatel nebo zprostředkovatel poskytne spotřebiteli jedno vyhotovení smlouvy o spotřebitelském úvěru v listinné podobě nebo na jiném trvalém nosiči dat neprodleně po uzavření této smlouvy. Podle odst. 2 v dostatečném předstihu před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru předloží poskytovatel nebo zprostředkovatel spotřebiteli návrh smluvních podmínek, které mají být obsahem smlouvy o spotřebitelském úvěru, v podobě návrhu textu této smlouvy. Podle § 106 odst. 1 z.č.257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru smlouva o spotřebitelském úvěru musí vždy obsahovat tyto informace: a) druh spotřebitelského úvěru, b) kontaktní údaje smluvních stran, a je-li spotřebitelský úvěr zprostředkován, též kontaktní údaje zprostředkovatele, zejména poštovní adresu pro doručování, telefonní číslo, popřípadě adresu pro doručování elektronické pošty, c) celkovou výši spotřebitelského úvěru a podmínky jeho čerpání, d) dobu trvání spotřebitelského úvěru, není-li to možné, způsob jejího určení, e) určení zboží nebo služby a jejich cenu, která by byla placena bez využití spotřebitelského úvěru, jde-li o spotřebitelský úvěr ve formě odložené platby za zboží nebo službu nebo vázaný spotřebitelský úvěr, f) zápůjční úrokovou sazbu, podmínky upravující použití této sazby a popřípadě údaj o jakémkoliv indexu nebo referenční úrokové sazbě použitelné pro počáteční zápůjční úrokovou sazbu, jakož i o době, podmínkách a postupu pro změnu zápůjční úrokové sazby; uplatňují-li se za různých okolností různé zápůjční úrokové sazby, uvádějí se tyto informace o všech zápůjčních úrokových sazbách, g) roční procentní sazbu nákladů na spotřebitelský úvěr, veškeré předpoklady použité pro výpočet této sazby a celkovou částku, kterou má spotřebitel zaplatit, vyjádřenou číselným údajem a vypočtenou k okamžiku předpokládaného uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru, h) výši, počet a četnost plateb, jež má spotřebitel provést, a popřípadě způsob přiřazování plateb k jednotlivým dlužným částkám s různými úrokovými sazbami pro účely splácení; pokud u spotřebitelského úvěru na bydlení není možné k okamžiku uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru na bydlení určit výši, počet a četnost plateb, jež má spotřebitel provést, uvede poskytovatel podmínky, na nichž výše, počet a četnost plateb, jež má spotřebitel provést, závisí, i) vyplývá-li ze smlouvy o spotřebitelském úvěru s pevně stanovenou dobou jeho trvání umoření jistiny spotřebitelského úvěru, informaci o právu obdržet bezplatně výpis z účtu v podobě tabulky umoření uvedené v příloze č. 5 k tomuto zákonu kdykoliv během trvání závazku z takové smlouvy, j) soupis uvádějící doby a podmínky pro splacení úroku a veškeré související opakující se či jednorázové platby, mají-li být tyto platby a úroky splaceny bez umoření jistiny, k ) případnou povinnost spotřebitele hradit platby za vedení jednoho nebo více účtů zaznamenávajících platební transakce a čerpání, jejich výši, je-li poskytovateli známa, a podmínky, za nichž lze tyto platby změnit, ledaže je otevření účtu nepovinné, povinnost spotřebitele hradit platby za používání platebních prostředků pro platební transakce i čerpání, jejich výši, je-li poskytovateli známa, a veškeré další platby vyplývající ze smlouvy o spotřebitelském úvěru, l) úrokovou sazbu použitelnou v případě opožděných plateb platnou v okamžiku uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru a podmínky pro její úpravu a další důsledky vyplývající z prodlení spotřebitele, m) informaci o případných nákladech na služby notáře či jiných obdobných nákladech a jejich výši, je-li poskytovateli známa, n) požadavek na případné zajištění nebo pojištění, o) informaci o právu na odstoupení od smlouvy o spotřebitelském úvěru jiném než na bydlení a lhůtě, během níž může být toto právo vykonáno, a dalších podmínkách pro výkon tohoto práva, včetně informace o povinnosti spotřebitele zaplatit čerpanou jistinu a příslušný úrok podle § 118 odst. 4, jakož i o částce úroku splatné za den, p) informaci o právech vyplývajících z § 119 odst. 1 a 3 a podmínkách jejich uplatnění, q) informaci o právu na předčasné splacení spotřebitelského úvěru, o případném právu poskytovatele na náhradu vzniklých nákladů a u spotřebitelského úvěru jiného než na bydlení informaci o způsobu jejich stanovení, r) informaci o způsobu ukončení smluvního vztahu, s ) informaci o možnosti mimosoudního řešení spotřebitelských sporů prostřednictvím finančního arbitra, t) označení příslušného orgánu dohledu a u) informaci o tom, zda případné použití kapitálu vytvořeného platbami spotřebitele namísto splácení spotřebitelského úvěru povede k úplnému splacení spotřebitelského úvěru. Podle § 75 z.č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru ve znění účinném do 31.12.2017 (i nyní platném) poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 76 odst. 1 z.č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele. Podle § 86 odst. 1 z.č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 z.č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle § 87 odst. 2 z.č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Podle odst. 3 změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit. Podle § 1796 z.č.89/2012 Sb. občanského zákoníku neplatná je smlouva, při jejímž uzavírání někdo zneužije tísně, nezkušenosti, rozumové slabosti, rozrušení nebo lehkomyslnosti druhé strany a dá sobě nebo jinému slíbit či poskytnout plnění, jehož majetková hodnota je k vzájemnému plnění v hrubém nepoměru. Podle § 580 odst. 1 z.č.89/2012 Sb. občanského zákoníku neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 588 z.č.89/2012 Sb. občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

26. Podle § 96 odst. 1 o.s.ř. žalobce může vzít za řízení zpět návrh na jeho zahájení, a to zčásti nebo zcela. Podle § 96 odst. 2 o.s.ř. proto soud řízení zastavil v rozsahu částečných zpětvzetí žaloby. Vzhledem k tomu, že žalobce učinil v průběhu řízení zpětvzetí několik, přičemž v pozdějším zpětvzetí nezohlednil zpětvzetí dřívější, když některé částky, ohledně nichž vzal žalobu zpět, znovu požadoval, rozdělil soud zastavení řízení do několika výroků podle jednotlivých zpětvzetí. Soud v této souvislosti zdůrazňuje, že nelze zpětvzetí„ vzít zpět“. Zpětvzetí je tedy nevratný procesní úkon, jehož účinky lze zvrátit pouze následným rozšířením žaloby o částku, o kterou byla žaloba vzata zpět.

27. Výrokem I. soud proto zastavil řízení podle částečného zpětvzetí žaloby žalobce podle bodu VI. podání ze dne 15.9.2021 (č.l.72), tedy co do částky 16.220,27 Kč spolu s částí požadovaného obchodního úroku (ve výši 31,80%).

28. Výrokem II. soud zastavil řízení podle částečného zpětvzetí žaloby žalobce podle bodu VII. podání ze dne 15.9.2021 (č.l.72), tedy v důsledku plateb žalované ve výši 30.028 Kč.

29. Výrokem III. soud zastavil řízení podle částečného zpětvzetí žaloby žalobce podáním ze dne 22.3.2022 (č.l.107), tedy v důsledku plateb žalované ve výši 50.028 Kč (resp. 20.000 Kč). Soud musel porovnat obě částečná zpětvzetí žaloby, takže v té části, ve které již byla žaloba vzata zpět dřívějším podáním žalobce, už nelze k tomuto dalšímu částečnému zpětvzetí přihlížet.

30. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba žalobce (v té části, která zůstala předmětem řízení po částečných zpětvzetích žaloby) není důvodná. Na vztahy žalobce a žalované je třeba aplikovat z.č.89/2012 Sb. občanský zákoník a z.č.257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru.

31. Dále soud uvádí, že z tvrzení žalobce, předložené úvěrové smlouvy, resp. žádosti o úvěr a splátkového kalendáře vyplývá, že žalovaná se zavázala zaplatit žalobci za poskytnutí úvěru ve výši 39.000 Kč celkovou částku 81.780 Kč prostřednictvím splátek po 2.013 Kč během následujících 60 měsíců (celkem tedy se zavázala zaplatit částku 120.780 Kč). Náklady spotřebitelského úvěru jsou představovány úrokem ve výši 76,79 % ročně. Soud I. stupně má za to, že toto úročení, tato úroková sazba vysoko přesahuje přijatelnou hranici úrokových sazeb, které lze považovat za běžné a tolerovatelné. Soud I. stupně proto již jenom z těchto skutečností považuje předloženou smlouvu o spotřebitelském úvěru za rozpornou s dobrými mravy, a tudíž i absolutně neplatnou podle § 588 z.č.89/2012 Sb. občanského zákoníku. Soud I.stupně v této souvislosti poukazuje např.na databázi České národní banky ARAD, z níž vyplývá, že v září 2017 (kdy byla smlouva mezi žalobcem a žalovanou uzavřena) činila obvyklá úroková sazba úvěrů poskytovaných v bankovním sektoru domácnostem na spotřebu 8,85% p.a. Žalobcem požadovaná úroková sazba 76,79% (ale i žalobcem tvrzených 58,35 % p. a.) tak přesahuje čtyřnásobek (dokonce osminásobek) obvyklé úrokové sazby, přičemž již v době před účinností současného občanského zákoníku za nepřiměřenou a tudíž odporující dobrým mravům byla zpravidla považována taková výše úroků, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček (rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 15.12.2004 sp.zn. 21 Cdo 1484/2004); za lichevní úrok je i podle jinak neustálené judikatury za mimo jakoukoli pochybnost považován již více než čtyřnásobek běžné úrokové míry.

32. Dále lze odkázat např. na rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 8.dubna 2021 č.j. 58 Co 100/2021-126, podle něhož ačkoliv totiž úrokové sazby nebankovních poskytovatelů úvěrů bývají oproti bankovnímu sektoru obvykle vyšší, nehraje tato skutečnost roli při posouzení přiměřenosti sjednaného úroku, respektive existence hrubého nepoměru ve smyslu ustanovení § 1796 z.č.89/2012 Sb. občanského zákoníku. Pokud by totiž soudy měly použít jiné srovnávací měřítko pro nebankovní poskytovatele, než pro banky, vedlo by to k absurdním závěrům zakládajícím nerovnost mezi oběma skupinami poskytovatelů úvěrů (stejná úroková míra by při poskytnutí úvěru bankou mohla být označena za lichevní a při poskytnutí úvěru za shodných podmínek nebankovním subjektem nikoliv) – viz např. závěry rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 24.10.2019 č. j. 22 Co 197/2019- 99 nebo ze dne 5.5.2022 č.j. 25 Co 64/2022-155. Podle § 2395 z.č.89/2012 Sb. občanského zákoníku je smlouva o úvěru smlouvou úplatnou, povinnost k zaplacení úroku za poskytnutí peněžních prostředků je její podstatnou náležitostí. Žalobce jako poskytovatel úvěrů uzavírá smlouvy o úvěru s ujednáním o úrocích obdobně vysokých, jako v této věci, jejichž výši obhajuje právě tím, že je nebankovním subjektem a že ve výši úroku zohledňuje rizikovost úvěrů. Odvolací soud již v rozsudku sp. zn. 22 Co 197/2019 (na který navázala další rozhodnutí např. sp. zn. 18 Co 48/2021, sp. zn. 70 Co 89/2020) vyslovil přesvědčení, že„ žalobce jako profesionál na trhu poskytování nebankovních úvěrů staví své podnikání právě na zjevně neobvykle vysoké sazbě úroku z úvěru. Vyvažuje tím podnikatelské riziko nevrácení části úvěrů, když jejími klienty jsou z povahy věci subjekty s horší platební morálkou, kterým by banky úvěr možná ani neposkytly. Z toho lze bez pochyb uzavřít, že žalobce by úvěry se standardní sazbou, byť v horní části rozmezí, neposkytoval.“ Za této situace nemohl učinit jiný závěr, než že předmětná smlouva o úvěru je z důvodu sjednání zjevně nemravného úroku absolutně neplatná, podle § 588 z.č.89/2012 Sb. občanského zákoníku, jako celek. V takovém případě však již nebylo možno přistoupit ani k moderaci sjednaného úroku podle ustanovení § 577 z.č.89/2012 Sb. občanského zákoníku. K neplatnosti podle § 588 z.č.89/2012 Sb. obřanského zákoníku, je přitom soud povinen přihlédnout i bez návrhu, tedy bez ohledu na pasivitu strany žalovaného. Soud závěr o absolutní neplatnosti celé smlouvy učinil i s vědomím zásady, že na právní jednání je třeba spíše hledět jako na platné než jako na neplatné (§ 574 z.č.89/2012 Sb. obřanského zákoníku). V daném případě však nepoměr vzájemného plnění smluvních stran z důvodu nemravně vysokého úroku z úvěru shledal natolik závažným a očividným, že shledal nezbytným korigovat princip autonomie vůle smluvních stran zásadou ochrany dobrých mravů. Závěr o neplatnosti smlouvy se nezakládá na § 1813 z.č.89/2012 Sb. občanského zákoníku, neboť toto ustanovení nelze (na rozdíl od výše uvedených ust. § 580 a § 588 z.č.89/2012 Sb. občanského zákoníku) aplikovat na ujednání o ceně. Ustanovení § 1793 z.č.89/2012 Sb. občanského zákoníku se v případě absolutně neplatné smlouvy neuplatní. Z důvodu absolutní neplatnosti smlouvy o úvěru tak nevzniklo žalobci právo na zaplacení úroku z úvěru ani smluvních pokut, ale pouze právo na vrácení jistiny ve výši jím poskytnutého úvěru (po odečtení dosavadních plateb žalované), tj. nárok na vydání bezdůvodného obohacení - vrácení plnění z neplatné smlouvy dle § 2991 a 2993 z.č.89/2012 Sb. občanského zákoníku, jehož výše vyplývá z rozdílu mezi částkou poskytnutou žalovanému a částkou, kterou žalovaný žalobci již zaplatil.

33. Vzájemná práva a povinnosti obou stran z této smlouvy je tak třeba vypořádat z titulu bezdůvodného obohacení podle § 2991 odst. 1 z. č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku. Na základě uvedeného tedy lze dojít k závěru, že žalobci přísluší vůči žalované pouze bezdůvodné obohacení představované částkou, kterou žalobce žalované poskytl jako úvěr, od níž je však třeba odečíst všechny splátky, které žalovaná zaplatila žalobci. Žalobce žalované poskytl částku 39.000 Kč, žalovaná žalobci zaplatila ke dni podání žaloby částku 9.875 Kč, po podání žaloby pak ještě částky 30.028 Kč a 20.000 Kč, tedy celkem o 20.903 Kč více. Vzhledem k tomu, že žalovaná od žalobce převzala částku 39.000 Kč, uhradila tak nárok žalobce v plné výši a žalobci vůči žalované již nárok na žádné bezdůvodné obohacení nevznikl (naopak žalovaná má vůči žalobci nárok na zaplacení částky 20.903 Kč). Soud proto žalobu žalobce zamítl v plném rozsahu, resp. v té části, která zůstala předmětem řízení po částečných zpětvzetích žaloby, tj. co do požadavku na zaplacení zákonného úroku z prodlení (výrok IV.) a zbylé části obchodního úroku (výrok V., přičemž za období od 17.10.2020 do 19.3.2021 byl předmětem řízení úrok ve výši 26,55% p.a. z částky 15.092 Kč ponížený o částku 755,95 Kč, neboť co do této částky již bylo řízení zastaveno z důvodu zpětvzetí výrokem III.).

34. O náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi žalobcem a žalovanou pak soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o.s.ř. Obě strany měly úspěch částečný, neboť žalovaná v průběhu řízení uhradila prakticky celou žalobcem požadovanou částku, když zaplatila po podání žaloby 50.028 Kč, takže v této části se má za to, že žaloba žalobce byla podána důvodně (§ 146 odst.2 věta druhá o.s.ř.). Na druhou stranu žaloba žalobce byla částečně zamítnuta (přičemž podle nálezu Ústavního soudu sp.zn. I.ÚS 2117/08 z 30.8.2010 je třeba přihlížet i k příslušenství), částečně byla žalobcem vzata zpět nejen z důvodu plateb žalované, ale i z důvodu nadsazení nároku žalobce (výrok I.). Soud přihlédl i k tomu, že podle ustálené soudní praxe Městského soudu v Praze jsou úvěrové smlouvy žalobce považovány za lichevní, přičemž žalovaná je spotřebitelkou, která v důsledku svého laxního přístupu nechala nabýt právní moci v jiných řízeních u zdejšího soudu dva platební rozkazy, kterými bylo vyhověno žalobám žalobce, kterými byl požadován mj. obchodní úrok cca 50 % a 102 % p.a. Proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.