25 C 192/2025 - 59

Rubrum

Okresní soud v Olomouci rozhodl samosoudkyní dr Mgr. Ingrid Kochovou, Ph.D., ve věci žalobce: [Jméno žalobce], narozený [Anonymizováno]. [Anonymizováno]. [Anonymizováno] bytem [Adresa žalobce] zastoupeného advokátem: [Jméno advokáta A] sídlem [Adresa advokáta A] proti žalované: [Jméno žalované]., IČO [IČO žalované] sídlem [Adresa žalované] zastoupenému advokátem: [Jméno advokáta B] sídlem [Adresa advokáta B] o určení vlastnického práva k nemovitostem takto:

Výrok

I. Určuje se, že vlastníkem budovy [právnická osoba], jež je součástí pozemku p. č. st. [Anonymizováno], pozemku p. č. st. [Anonymizováno], p. č. [hodnota], p. č. [hodnota], p. č. [Anonymizováno][Anonymizováno][Anonymizováno], p. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno], p. č. [hodnota] a p. č. [hodnota] vše v katastrálním území [adresa] u [Anonymizováno], obec [adresa], jak je zapsáno na listu vlastnictví č. [hodnota] u Katastrálního úřadu pro Olomoucký kraj, Katastrální pracoviště [adresa], je žalobce.

II. Žalovaný je povinen nahradit žalobci na nákladech řízení částku [částka] a zaplatit ji do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám [tituly před jménem] [Anonymizováno] [Anonymizováno], [tituly za jménem], [tituly za jménem]

Odůvodnění

1 Tvrzení žalobce 2 Žalobou podanou u soudu dne [datum] se žalobce domáhal určení uvedeného ve výroku I. tohoto rozsudku. Žalobce tvrdil, že žalobce na straně převodce a dlužníka, žalovaný na straně nabyvatele a věřitele, uzavřeli dne [datum] Notářský zápis č. NZ [Anonymizováno]/[Anonymizováno], sepsaný [tituly před jménem] [jméno FO], notářem (dále též „zápis“), jejímž obsahem byla Smlouva o zajišťovacím převodu vlastnického práva k nemovitostem, [Anonymizováno] [Anonymizováno] k budově [právnická osoba], jež je součástí pozemku p. č. st. [Anonymizováno], dále k pozemku p. č. st. [Anonymizováno][Anonymizováno] p. č. [hodnota], p. č. [hodnota], p. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno], p. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno], p. č. [hodnota] a p. č. [hodnota], jak zapsáno v k. ú. [adresa] u [Anonymizováno] (dále též „nemovitosti“). Na straně páté, „Za třetí“, v odstavci pátém zápisu je mimo jiné ujednáno, že „V případě prodlení dlužníka se splněním byť i jen části zajišťovaných závazků se však převod vlastnického práva k nemovitostem stane nepodmíněným, ze zajišťovacího převodu se změní na prostý převod a věřiteli ihned vznikne právo neomezeného disponování s předmětem převodu (…). Na základě zápisu došlo k vkladu zajišťovacího převodu práva do katastru nemovitostí: tento byl povolen u Katastrálního úřadu pro Olomoucký kraj, Katastrální pracoviště [adresa] pod č.j. V-[č. účtu]-[Anonymizováno] dne 15.12.2008 s právními účinky vkladu dne 28.11.2008. Žalobce dne 25.6.2025 vyzval kvalifikovanou Předžalobní výzvou – pokusem o smír – prostřednictvím svého právního zástupce žalovanou, aby připojila podpis pod Souhlasné prohlášení a společně s návrhem na vklad tyto listiny zaslala ve lhůtě ne kratší než 14 dnů k rukám právního zástupce žalobce, avšak doposud se tak nestalo. Žalobce tvrdil, že na základě konstantní judikatorní činnosti Nejvyššího soudu ČR, to u mnoha senátů (viz např. 29 Odo 728/2003, 21 Cdo 4395/2009, 33 Cdo 2783/2008) lze konstatovat, že takovéto ujednání ve Smlouvě o zajišťovacím převodu vlastnického práva je od počátku absolutně neplatné, samotná smlouva, resp. notářský zápis je stižen absolutní neplatností, a to pro rozpor se zákonem (zakázané ujednání o tzv. propadné zástavě/obcházení zákona). Je tak zjevné, že vklad zajišťovacího převodu práva, jak byl proveden na základě vkladu zajišťovacího převodu u Katastrálního úřadu pro Olomoucký kraj, Katastrální pracoviště [adresa] pod č. j. [Anonymizováno]/[Anonymizováno]-[Anonymizováno] dne 15.12.2008 s právními účinky vkladu dne 28.11.2008, je od počátku absolutně neplatný, a to pro počáteční absenci právního důvodu vzniku práva (absolutní neplatnost právního jednání, na jehož základě byl proveden zápis do veřejného seznamu), přičemž tento vadný stav je nezbytné napravit, avšak bez souhlasu žalovaného, učiněného souhlasným prohlášením nelze dosáhnout této nápravy, proto je nezbytné podat určovací žalobu, protože pouze soud je v těchto případech povolán k určení vlastnictví (není-li zde vůle stran sporu), čímž je dán i naléhavý právní zájem žalobce na projednání této žaloby – bez ní se nemůže v souladu se zákonem opětovně stát po právu vlastníkem. 3 V podání ze dne 27. 9. 2025 žalobce odmítl argumentaci žalovaného uvedenou v podání ze dne 17. 9. 2025, namítal, že notářský zápis obsahuje právě tu formulaci, která je dle názoru Nejvyššího soudu považována za neplatnou, namítl, že námitka absolutní neplatnosti právního úkonu nepodléhá promlčení, že předmětem řízení nejsou peněžitá plnění účastníků řízení, že žalobce plnil nad míru potřebnou. 4 U jednání ve věci dne 25. 11. 2025 žalobce uvedl, že je ochoten ke smírnému vyřízení projednávané věci a je připraven jednat i o náhradě nákladů řízení. Žalobce tvrdil, že vztahy mezi účastníky řízení byly dlouhodobé a na počátku přátelské, když žalobce pro žalovaného prováděl práce – vozil kamenivo, následně docházelo k zápočtům na dluh žalobce, že žalobce dále žalovanému plnil, že má za to, že žalovanému bylo uhrazeno více než činil dluh, že původní dluh byl umořen, že původně před podáním žaloby bylo žalobci přislíbeno zaslání souhlasného prohlášení pro účely zápisu vlastnického práva žalobce do katastru nemovitostí, avšak nedošlo k tomu. 5 Tvrzení žalovaného 6 Žalovaný v podání ze dne 17. 9. 2025 navrhl zamítnutí žaloby, tvrdil, že smlouva o zajišťovacím převodu je platná a účinná. Žalovaný potvrdil, že došlo k sepisu notářského zápisu tvrzeného žalobcem, že žalobce se dostal do prodlení s plněním svých povinností ze smlouvy o úvěru, že žalobce se svou družkou nemovitosti užíval nejprve na základě ústní nájemní smlouvy, posléze na základě písemné nájemní smlouvy ze dne 20. 5. 2015, kterou jako nájemci uzavřeli žalobce a jeho družka. Žalovaný tvrdil, že žalobce nevystupoval ve vztahu k nemovitostem jako vlastník, ani nijak neprojevil vůli takto vystupovat, resp. neprojevil nesouhlas s tím, že vlastnická práva vykonávala žalovaný. Naopak, žalobce se choval jako osoba, jíž vlastnické právo k nemovitostem nesvědčí, což stvrdil i uzavřením dohody o narovnání dne 20. 5. 2015. Pro žalovaného proto bylo překvapivé, když se na něj žalobce obrátil předžalobní výzvou, chování žalobce bylo pro žalovaného překvapivé. Žalovaný tvrdil, že dle § 553 odst. 1 z. č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále jen „obč. zák.“) mohlo být splnění závazku zajištěno převodem práva dlužníka ve prospěch věřitele. Judikatura i literatura jednotně vykládala, že zajišťovacím převodem práva se rozumí taková dohoda, při níž dlužník podmíněně převádí své právo (typicky vlastnické) na věřitele k zajištění pohledávky věřitele. Nejvyšší soud v rozsudku velkého senátu sp. zn. 31 Odo 495/2006 (R 45/2009) výslovně uvedl, že zajišťovací převod práva je ujednání o převodu práva s rozvazovací podmínkou, jejímž splněním se vlastníkem věci bez dalšího opět stává původní vlastník (dlužník). V této posuzované věci Zajišťovací smlouva takovou rozvazovací podmínku explicitně obsahovala – bylo ujednáno, že splněním zajištěného úvěrového dluhu (řádným a včasným zaplacením) dojde automaticky ke zpětnému nabytí vlastnického práva žalobcem ze zákona. Tento mechanismus odpovídá zákonnému pojetí zajišťovacího převodu práva a zajišťuje ochranu dlužníka: pokud splní svůj dluh, vrací se mu jeho nemovitost bez nutnosti jakéhokoli dalšího právního úkonu. Žalovaný tvrdil, že uvedená smlouva není nepřípustným fiduciárním převodem (pouhé dohody o povinnosti věřitele převést věc zpět na vyžádání dlužníka) – který Nejvyšší soud v témže rozhodnutí R 45/2009 odmítl – Zajišťovací smlouva byla koncipována jako převod podmíněný, nikoli jako převod s libovolným právem dlužníka žádat retransfer. Věřitel (žalovaná) se stal podmíněným vlastníkem nemovitostí; v případě splnění rozvazovací podmínky by jeho vlastnické právo zaniklo ex lege a přešlo zpět na žalobce. Tento způsob zajištění byl v souladu s právem a běžnou smluvní praxí roku 2008. Žalovaný tvrdil, že si strany ujednaly mimo jiné, jak bude postupováno v případě nesplnění dluhu – tedy scénář prodlení dlužníka (žalobce), smlouva stanovila, že pokud dlužník (žalobce) nesplatí závazek včas, zajišťovací převod se mění na převod trvalý a vlastnické právo zůstane věřiteli (žalovanému). Tímto ujednáním si strany předem sjednaly způsob vypořádání pro případ nesplnění závazku: namísto vrácení půjčených peněz si věřitel (žalovaný) ponechá převedené nemovitosti a pohledávka bude v rozsahu hodnoty nemovitostí považována za uhrazenou. Strany tedy v podstatě dopředu dohodly tzv. daci in solutum (náhradní plnění) pro případ prodlení dlužníka – nemovitosti připadnou věřiteli (žalovanému) místo peněžitého plnění. Nejvyšší soud v R 45/2009 výslovně připustil model, kdy je zajišťovací převod sjednán formou odložené kupní smlouvy s tím, že bude-li dluh včas splněn, kupní smlouva se zruší, a nebude-li splněn, kupní cena se započte na dluh. Přesně k takovému ekonomickému výsledku dospěla i dohoda účastníků v nyní posuzované smlouvě: v případě nesplacení dluhu se převedené nemovitosti definitivně ponechají věřiteli (žalovanému) namísto peněz. Jde tedy o předvídaný a smluvně dohodnutý způsob uspokojení věřitelovy pohledávky. Žalobce na takové ujednání přistoupil dobrovolně v rámci notářsky sepsané smlouvy. Žalovaný namítal, že žalobce si svévolně a účelově po letech stěžuje na něco, s čím původně souhlasil – že v případě, kdy svůj dluh nesplatí, přenechá nemovitosti věřiteli (žalovanému) k uspokojení jeho pohledávky. Toto ujednání nelze zpětně prohlásit za nezákonné jen proto, že pozdější judikatura zpřísnila na daný zajišťovací institut svůj pohled. Opačný výklad by znamenal nepřípustnou retroaktivitu a popření právní jistoty smluvních stran. Žalovaný namítal, že Nejvyšší soud v rámci své rozhodovací činnosti této problematiky připouští, že je třeba zkoumat výjimečné okolnosti – zejména dlouhodobou nečinnost dlužníka a naopak dobrou víru věřitele v platnost převodu, stejně jako stav právní nauky a judikatury v době uzavření smlouvy. V nyní projednávané věci jsou právě takové okolnosti dány: žalobce po mnoho let nijak nerozporoval převod vlastnického práva k nemovitostem a svým chováním konkludentně uznával vlastnictví žalovaného, zatímco žalovaný byl po celou dobu v dobré víře, že smlouva je platná a jeho vlastnické právo neohrožené, současně v roce 2008 panoval právní názor na zajišťovací převody odlišný od pozdější doktríny – zajišťovací převody s rozvazovací podmínkou byly obecně přijímány a nebyly paušálně pokládány za neplatné. 7 V podání ze dne 17. 9. 2025 žalovaný dále namítal, že je třeba zkoumat následné chování stran smlouvy, že žalobce v roce 2009 prakticky zcela rezignoval na své vlastnické právo, uznal žalovaného jako vlastníka nemovitostí, a toto uznání trvalo více než 15 let od roku 2009 do roku 2025, žalovaný spoléhal na to, že převod je platný, definitivní a nesporný, že jednání žalobce, kterým se snaží zvrátit tento stav až po 16 letech je účelové a nepoctivé, výkon práva je v rozporu s dobrými mravy a soud by takovému výkonu práva neměl poskytnout právní ochranu, že naléhavý právní zájem na požadovaném určení zcela absentuje. Dále žalovaný uplatnil námitku vydržení vlastnického práva, když jeho držba splňuje podmínku nepřetržité držby v délce 10 let dle § 134 odst. 1 obč. zák., vydržecí doba počala běžet v roce 2009 a uplynula v roce 2019 a nejpozději koncem roku se tak žalovaný stal vlastníkem nemovitostí na základě vydržení. Žalovaný namítal dále i to, že nárok žalobce je promlčen, když promlčecí doba mnohonásobně uplynula. Žalovaný v této souvislosti upozorňoval na to, že i absolutní neplatnost lze v některých případech konvalidovat dodatečným chováním stran, nebo překlenout vydržením, že žaloba žalobce je žalobou opožděnou. 8 U jednání ve věci dne 25. 11. 2025 žalovaný uvedl, že je možné pouze komplexní smírné vyřízení věci, žalovaný potvrdil, že strany spolu jednaly, že došlo k úhradám, nicméně k dohodě nedospěly. 9 Skutková zjištění 10 Z notářského zápisu [tituly před jménem] [jméno FO], N [Anonymizováno]/[Anonymizováno], NZ [Anonymizováno]/[Anonymizováno] ze dne 25. 11. 2008 (č. l. 7-13) soud zjistil, že účastníci řízení u tohoto notáře, v rámci notářského zápisu uzavřeli smlouvu o zajišťovacím převodu vlastnického práva k nemovitostem, když žalovaný byl věřitelem a žalobce dlužníkem žalobce, a to pohledávky 1 910 000 Kč ze smlouvy o úvěru s dohodou o přímé vykonatelnosti dle Notářského zápisu NZ [Anonymizováno]/[Anonymizováno] sepsaného dne 25. 11. 2008 [tituly před jménem] [jméno FO], když žalobce měl uvedenou částku a ujednaný úrok 140 000 Kč zaplatit žalovanému do 25. 3. 2009, pro případ prodlení byla dále sjednána smluvní pokuta [částka] denně, že žalobce prohlásil, že je výlučným vlastníkem nemovitostí, že své vlastnické právo k nemovitostem převedl žalovanému, že žalobce podle § 553 obč. zák. poskytuje převodem vlastnického práva zajištění pohledávek žalovaného vůči žalobci, a to: pohledávky ze smlouvy o úvěru ze dne [datum] výše uvedené, že zajišťovací převod vlastnického práva k nemovitostem je vázán na existenci dluhů žalobce, na straně páté, „Za třetí“, v odstavci pátém zápisu je mimo jiné ujednáno, že „V případě prodlení dlužníka se splněním byť i jen části zajišťovaných závazků se však převod vlastnického práva k nemovitostem stane nepodmíněným, ze zajišťovacího převodu se změní na prostý převod a věřiteli ihned vznikne právo neomezeného disponování s předmětem převodu., že Smlouva neupravuje vypořádání hodnoty nemovitostí v případě, že nedojde k úplné úhradě dluhů mezi účastníky řízení (bod za čtvrté, bod 5, strana pátá), v bodu za čtvrté, bod 4., strana čtvrtá je řešeno vypořádání kupní ceny v případě převodu vlastnického práva v jiné situaci – prodeji nemovitosti žalobcem a úhradu dluhů u žalovaného z kupní ceny získané od třetí osoby poté, co je mu dovoleno smlouvou nemovitosti v průběhu trvání smlouvy prodat před úhradou dluhu žalobcem, že v případě zániku pohledávek zaniká i zajišťovací převod práva, že v případě zániku pohledávek se uplatní rozvazovací podmínka a převod vlastnického práva pozbude účinnosti a vlastnické právo k nemovitostem přechází zpět na žalobce, že žalovaný se zavázal do 1 týdne po zániku pohledávek vystavit o tomto potvrzení a předat je žalobci, že nesplnění povinnosti bylo zajištěno povinností žalovaného uhradit žalobci smluvní pokutu 2 000 Kč denně až do splnění povinnosti, že ujednáno bylo též předání nemovitostí, dále pak byla sjednána dohoda o přímé vykonatelnosti notářského zápisu v části III. notářského zápisu, že k přímé vykonatelnosti žalobce svolil. 11 Z informace o řízení (č. l. 14) soud zjistil, že dne [datum] bylo zahájeno řízení o povolení vkladu vlastnického práva žalovaného k nemovitostem, a to pod sp. zn. V-[č. účtu]-[Anonymizováno], že vklad vlastnického práva byl povolen a proveden dne [datum]. 12 Z výpisu z katastru nemovitostí (č. l. 15) soud zjistil, že ke dni [datum] byl žalovaný zapsán jako výlučný vlastník nemovitostí v katastru nemovitostí. 13 Z předžalobní výzvy (č. l. 16) soud zjistil, že dne [datum] zástupce žalobce sepsal předžalobní výzvu, kterou se domáhal po žalovaném součinnosti pro provedení zápisu svého vlastnického práva k nemovitostem v katastru nemovitostí, že současně jde o výzvu předžalobní. 14 Z výpisu (č. l. 17) soud zjistil, že žalobce je rozvedený od [datum], že je hlášen od 15. 4. 1996 k trvalému pobytu na adrese [adresa]. 15 Z výpisu (č. l. 18) soud zjistil, že žalovaný je v obchodním rejstříku zapsán od [datum], že předmětem činnosti je pronájem nemovitostí, bytů a nebytových prostor, že jeho jediným akcionářem je [jméno FO], který je též předsedou představenstva žalovaného – jeho jediným statutárním orgánem. 16 Z dohody (č. l. 32-33) soud zjistil, že žalovaný jako věřitel a žalobce společně s [jméno FO] jako dlužníci podepsali dne 20. 5. 2015 dohodu, ve které se konstatuje, že žalovaný je na základě smlouvy o zajišťovacím převodu práva ze dne 25. 11. 2008 výlučným vlastníkem nemovitostí, že v červnu 2010 byla mezi účastníky řízení uzavřena ústní nájemní smlouva k nemovitostem, podle které byl žalobce oprávněn nemovitosti užívat za sjednané nájemné [částka] měsíčně, od ledna 2012 začala užívat net nemovitosti i [jméno FO], ona i žalobce hradili pak každý [částka] měsíčně, že dne [datum] žalovaný žalobci nájem vypověděl, ke dni [datum] činil dluh na nájemném [částka], [jméno FO] byl nájem vypovězen dne [datum] pro dluh ve výši [částka], za dobu od [datum] do [datum] dluh na nájemném činí [částka], že žalobce a [jméno FO] výši dluhů rozporují, že v nemovitostech bydleli a podnikali, že se účastníci smlouvy dohodli tak, že dluh činí [částka] a bude splácen ve splátkách po [částka] měsíčně, první splátku uhradí do [datum], že pro zajištění nároků žalovaného oba vystavili blanksoměnku dne [datum] na řad žalovaného, že dochází k ukončení původní nájemní smlouvy. 17 Z notářského zápisu [tituly před jménem] [jméno FO], N [Anonymizováno]/[Anonymizováno], NZ [Anonymizováno]/[Anonymizováno] ze dne [datum] (č. l. 34-37) soud zjistil, že účastníci řízení u tohoto notáře, v rámci notářského zápisu uzavřeli smlouvu o úvěru a dohodu o přímé vykonatelnosti závazku osoby povinné, a to žalovaný jako věřitel a osoba oprávněná a žalobce jako dlužník a osoba povinná, že žalovaný poskytl žalobci úvěr [částka], a to tak, že finančními prostředky byly uhrazeny zde uvedené dluhy žalobce , žalobce se zavázal úvěr uhradil žalovanému do [datum], že ve smlouvě je uvedeno, že bezprostředně poté bude uzavřena smlouva o zajišťovacím převodu vlastnického práva k nemovitostem. 18 Závěr o skutkovém stavu 19 Dne [datum] byl sepsán notářem [tituly před jménem] [jméno FO] notářský zápis N [Anonymizováno]/[Anonymizováno], NZ [Anonymizováno][Anonymizováno][Anonymizováno] o obsahu uvedeném v bodu 10. odůvodnění tohoto rozsudku. Na základě tohoto notářského zápisu bylo zapsáno vlastnické právo žalovaného k nemovitostem do katastru nemovitostí. Žalovaný je zapsán jako vlastník nemovitostí v katastru nemovitostí ke dni vydání tohoto rozhodnutí. 20 Právní posouzení 21 Podle § 80 z. č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) Určení, zda tu právní poměr nebo právo je či není, se lze žalobou domáhat jen tehdy, je-li na tom naléhavý právní zájem. 22 Podle § 3028 odst.1, 3 z. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) (1) Tímto zákonem se řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti. (3) Není-li dále stanoveno jinak, řídí se jiné právní poměry vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé, včetně práv a povinností z porušení smluv uzavřených přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, dosavadními právními předpisy. To nebrání ujednání stran, že se tato jejich práva a povinnosti budou řídit tímto zákonem ode dne nabytí jeho účinnosti. 23 Podle § 553 obč. zák. (1) Splnění závazku může být zajištěno převodem práva dlužníka ve prospěch věřitele (zajišťovací převod práva). (2) Smlouva o zajišťovacím převodu práva musí být uzavřena písemně. 24 Žalobce se žalobou domáhá určení svého vlastnického práva k nemovitostem, tvrdí, že je skutečným vlastníkem nemovitostí a jeho vlastnické právo není zapsáno v katastru nemovitostí, že hodlá dosáhnout souladu skutečného stavu a zápisu v katastru nemovitostí. Uvedená žaloba je typickou určovací žalobou. Žalobce na tomto určení (v případě pozitivního rozhodnutí o žalobě) dosáhne změny stávajícího zápisu vlastnického práva v katastru nemovitostí ve svůj prospěch. Jiným způsobem, jinou cestou podle práva tohoto dosáhnout nemůže. Žalobce tak má na žalobou požadovaném určení naléhavý právní zájem. (k tomu srovnej rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 24. 1. 2012 sp. zn. 22 Cdo 1150/2010, podle kterého „Navrhuje-li žalobce určení svého vlastnického práva k nemovitosti nebo jiného práva které se zapisuje do katastru nemovitostí, je na požadovaném určení vždy naléhavý právní zájem, má-li být soudní rozhodnutí určující právo zaznamenáno do katastru nemovitostí a tímto způsobem dosaženo shody mezi stavem právním a stavem zapsaným v katastru nemovitostí České republiky.“). 25 Poté, co soud dospěl k závěru, že žalobce má na požadovaném určení naléhavý právní zájem, se soud zabýval dále vlastním požadavkem na určení, zda žalobce je, či není vlastníkem nemovitostí. Žalobce tvrdil, že nedošlo k tomu, že by pozbyl své vlastnické právo v důsledku uzavření smlouvy o zajišťovacím převodu vlastnického práva k nemovitostem ze dne 25. 11. 2008, namítal, že uvedená smlouva je absolutně neplatná. Soud se proto zabýval otázkou platnosti této smlouvy jako otázkou předběžnou. Uvedený právní úkon byl učiněn dne 25. 11. 2008, proto se dle § 3028 odst.3 o. z. se řídí právní posouzení těchto právních úkonů právní úpravou platnou a účinnou do 31. 12. 2013, tj. dle obč. zák. 26 Podle § 553 odst. 1 obč. zák. bylo možno zajistit pohledávku tzv. zajišťovacím převodem práva. Žalobce tvrdil, že smlouva ze dne 25. 11. 2008 je neplatným právním úkonem, a to podle § 39 obč. zák. pro rozpor se zákonem, argumentoval závěry rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Odo 728/2003, sp. zn. 21 Cdo 4395/2009 a sp. zn. 33 Cdo 2783/2008. 27 V rozhodnutí ze dne 22. 2. 2006 sp. zn. 29 Odo 728/2003 se Nejvyšší soud zabýval platností smlouvy o postoupení pohledávky a uzavřel, že: „Smlouva o postoupení pohledávky podle § 524 a násl. obč. zák., která byla uzavřena za účelem, aby pohledávka zástavního věřitele byla uspokojena tím, že zastavená pohledávka se stane majetkem zástavního věřitele, je jako tzv. propadná zástava neplatným právním úkonem podle § 39 obč. zák.“, přičemž Nejvyšší soud uvedl, že problematikou tzv. „propadných zástav“ se zabýval již v rozsudku ze dne 5. 9. 2000, sp. zn. 21 Cdo 2204/99, uveřejněném v časopise Soudní judikatura číslo 12, ročník 2000, pod číslem 131 a formuloval a odůvodnil závěr, podle kterého kupní smlouva, která byla uzavřena za účelem, aby pohledávka kupujícího zástavního věřitele byla uspokojena tím, že na něj přejde vlastnictví prodávajícího zástavního dlužníka k zástavě, je neplatným právním úkonem podle § 39 obč. zák. V odůvodnění rozhodnutí ze dne 5. 9. 2000 sp. zn. 21 Cdo 2204/99 Nejvyšší soud mimo jiné uvedl, že: „Zástavní právo slouží k zajištění pohledávky a jejího příslušenství tím, že v případě jejich řádného a včasného nesplnění je zástavní věřitel oprávněn domáhat se uspokojení z věci zastavené (srov. § 151a odst.1 a§ 151f obč. zák.). Zástavní právo tedy zástavnímu věřiteli umožňuje, aby dosáhl uspokojení své pohledávky, jestliže ji neuspokojil řádně a včas dlužník, z výtěžku prodeje (jiného zpeněžení) zástavy. Smlouva (dohoda, ujednání), jejímž skutečným smyslem je sjednání tzv. propadné zástavy (uspokojení pohledávky zástavního věřitele tím, že mu připadne zástava do vlastnictví), je v rozporu s účelem zástavního práva tak, jak jej stanoví zákon, a tedy pro rozpor s účelem zákona neplatná podle ustanovení § 39 obč. zák. Podle tohoto ustanovení je proto neplatná také kupní smlouva, která byla uzavřena za tím účelem, aby pohledávka kupujícího zástavního věřitele byla uspokojena tím, že na něj přejde vlastnictví prodávajícího zástavního dlužníka k zástavě. Na uvedeném závěru nic nemění to, že podle ustanovení §553 odst.1 obč. zák. může být splnění závazku zajištěno převodem práva dlužníka ve prospěch věřitele (zajišťovacím převodem práva). O zajišťovací převod práva jde tehdy, jestliže dlužník převede na věřitele své právo (například vlastnické právo) s rozvazovací podmínkou, že zajištěný závazek bude splněn. Zajišťovacím převodem práva tak dochází - byť podmínečně – ke změně v osobě nositele práva (např. v osobě vlastníka); bude-li závazek splněn, obnovuje se bez dalšího původní stav.“ 28 V rozhodnutí ze dne 26. 1. 2011 sp. zn. 21 Cdo 4395/2009 Nejvyšší soud uvedl, že: „podle již ustálené judikatury soudů (a po překonání dříve vyslovovaných názorů) se - jak vyplývá zejména z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 15.10.2008 sp. zn. 31 Odo 495/2006, který byl uveřejněn pod č. 45 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2009 - zajišťovacím převodem práva ve smyslu ustanovení § 553 obč. zák. i bez výslovného zakotvení rozvazovací podmínky ve smlouvě rozumí ujednání o převodu práva s rozvazovací podmínkou, jejímž splněním se vlastníkem věci bez dalšího stává původní majitel (dlužník, který toto zajištění dal). Zajišťovací převod práva ve smyslu ustanovení § 553 obč. zák. nelze sjednat jako fiduciární převod práva. Smlouva o zajišťovacím převodu práva, která neobsahuje ujednání o tom, jak se smluvní strany vypořádají v případě, že dlužník zajištěnou pohledávku věřiteli řádně a včas neuhradí, je absolutně neplatná. Totéž platí, obsahuje-li uvedená smlouva v dotčeném směru pouze ujednání, podle kterého se věřitel při prodlení dlužníka s úhradou zajištěné pohledávky bez dalšího (nebo na základě jednostranného úkonu věřitele) stane trvalým vlastníkem převedeného majetku při současném zániku zajištěné pohledávky. Zajišťovací převod vlastnického práva lze sjednat formou kupní smlouvy, ve které bude splatnost dohodnuté kupní ceny vázána k okamžiku splatnosti zajišťované pohledávky, s tím, že, bude-li zajištěná pohledávka včas a řádně splněna (čímž se obnoví vlastnické právo dlužníka), zanikne věřiteli povinnost k úhradě kupní ceny, a s tím, že, nedojde-li k řádné a včasné úhradě zajištěné pohledávky, započte se kupní cena na zajišťovanou pohledávku. Věřitel by se v takovém případě měl smluvně pojistit proti tomu, aby v důsledku účelového chování dlužníka (spočívajícího v tom, že dlužník ke dni splatnosti neuhradí jen minimální část zajištěné pohledávky) nebyl nucen vracet jako důsledek dlužníkova prodlení podstatnou část kupní ceny. Zajišťovací převod vlastnického práva lze sjednat také formou ujednání, podle kterého bude věřitel oprávněn majetek zpeněžit dohodnutým způsobem a vrátit dlužníku případný přebytek zpeněžení (tzv. hyperochu). Takové ujednání (jež předpokládá, že až do zpeněžení zajištění bude dlužník v prodlení s plněním zajištěné pohledávky), se neobejde bez dohody o tom, jaký vliv na vlastnické právo věřitele k takovému majetku bude mít byť pozdní uspokojení pohledávky dlužníkem z jiných zdrojů a na jaký účel mají být v této době použity užitky vzešlé ze zajištění. Z hlediska dovoleného obsahu smlouvy o zajišťovacím převodu práva je neplatné (podle ustanovení § 39 obč. zák.) ujednání o zajišťovacím převodu vlastnického práva, podle kterého sice byla sjednána rozvazovací podmínka (pro případ řádného a včasného splnění zajištěné pohledávky), avšak prodlení dlužníka s řádným a včasným splněním zajištěné pohledávky má přivodit ten následek, že se věřitel bez dalšího stane (při současném zániku zajištěné pohledávky) trvalým vlastníkem převedeného majetku. Uvažováno z obsahového hlediska vykazuje taková smlouva všechny znaky nepřípustného ujednání o propadné zástavě, jak ji má na mysli ustanovení § 169 pís. e) obč. zák. (srov. též právní názor vyslovený v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 22.2.2006 sp. zn. 29 Odo 728/2003, který byl uveřejněn pod č. 15 ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2007). Obdobně je nutno pohlížet na takové ujednání, podle kterého by měl stejný následek přivodit (v případě dlužníkova prodlení) jednostranný úkon věřitele adresovaný dlužníku (např. oznámení, že si převedený majetek ponechá v trvalém vlastnictví jako protihodnotu nesplacené pohledávky).“ Podle názoru Nejvyššího soud ve prospěch závěru o platnosti takové smlouvy nesvědčí ani závěry rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 5. 12. 2006 sp. zn. 33 Odo 188/2005, v němž byl mimo jiné vysloven závěr, podle něhož i přesto, že smlouva obsahuje zmínku o trvalosti převodu vlastnictví, jde o ujednání o zajišťovacím převodu práva, nikoliv o propadnou zástavu, jestliže smlouva nikterak nevylučuje, aby smlouvou předpokládané důsledky splnění rozvazovací podmínky (tedy úplného splnění závazku) nastaly i poté, co se převod stal trvalým. 29 V rozhodnutí ze dne 28. 7. 2010 sp. zn. 33 Cdo 2783/2008 Nejvyšší soud uzavřel, že: „Zajišťovací převod práva ve smyslu ustanovení § 553 odst.1 obč. zák. nelze sjednat jako fiduciární převod práva. Smlouva o zajišťovacím převodu práva, která neobsahuje ujednání o tom, jak se smluvní strany vypořádají v případě, že dlužník zajištěnou pohledávku věřiteli řádně a včas neuhradí, je absolutně neplatná. Totéž pak platí, obsahuje-li uvedená smlouva v dotčeném směru pouze ujednání, podle kterého se věřitel při prodlení dlužníka s úhradou zajištěné pohledávky bez dalšího (nebo na základě jednostranného úkonu věřitele) stane trvalým vlastníkem převedeného majetku při současném zániku zajištěné pohledávky. Zajišťovací převod vlastnického práva lze sjednat formou kupní smlouvy, ve které bude splatnost dohodnuté kupní ceny vázána k okamžiku splatnosti zajišťované pohledávky, s tím, že bude-li zajištěná pohledávka včas a řádně splněna (čímž se obnoví vlastnické právo dlužníka), zanikne věřiteli povinnost k úhradě kupní ceny, a s tím, že nedojde-li k řádné a včasné úhradě zajištěné pohledávky, započte se kupní cena na zajišťovanou pohledávku. Věřitel by se v takovém případě měl smluvně pojistit proti tomu, aby v důsledku účelového chování dlužníka (spočívajícího v tom, že dlužník ke dni splatnosti neuhradí jen minimální část zajištěné pohledávky) nebyl nucen vracet jako důsledek dlužníkova prodlení podstatnou část kupní ceny. Zajišťovací převod práva lze sjednat také formou ujednání, podle kterého bude věřitel oprávněn majetek zpeněžit dohodnutým způsobem a vrátit dlužníku přebytek zpeněžení (tzv. hyperochu). Takové ujednání (jež předpokládá, že až do zpeněžení zajištění bude dlužník v prodlení s plněním zajištěné pohledávky), se neobejde bez dohody o tom, jaký vliv na vlastnické právo věřitele k takovému majetku bude mít byť pozdní uspokojení pohledávky dlužníkem z jiných zdrojů a na jaký účel mají být v této době použity užitky vzešlé ze zajištění.“ 30 Soud dospěl k závěru, že smlouva o zajišťovacím převodu práva podepsaná účastníky řízení dne 25. 11. 2008 je smlouvu, která v souladu se závěry citovaných rozhodnutí Nejvyššího soudu je neplatným právním úkonem dle § 39 obč. zák. když naplňuje kritéria vymezená Nejvyšším soudem jako důvody neplatnosti takové smlouvy uzavřené dle § 553 obč. zák. 31 Žalovaný se dovolával rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 15. 10. 2008 sp. zn. 31 Odo 495/2006, podle kterého: „Zajišťovacím převodem práva ve smyslu ustanovení § 553 obč. zák. se i bez výslovného zakotvení rozvazovací podmínky ve smlouvě rozumí ujednání o převodu práva s rozvazovací podmínkou, jejímž splněním se vlastníkem věci bez dalšího stává původní majitel (dlužník, který toto zajištění dal). Zajišťovací převod práva ve smyslu ustanovení § 553 obč. zák. nelze sjednat jako fiduciární převod práva. Smlouva o zajišťovacím převodu práva, která neobsahuje ujednání o tom, jak se smluvní strany vypořádají v případě, že dlužník zajištěnou pohledávku věřiteli řádně a včas neuhradí, je absolutně neplatná. Totéž platí, obsahuje-li uvedená smlouva v dotčeném směru pouze ujednání, podle kterého se věřitel při prodlení dlužníka s úhradou zajištěné pohledávky bez dalšího (nebo na základě jednostranného úkonu věřitele) stane trvalým vlastníkem převedeného majetku při současném zániku zajištěné pohledávky. Zajišťovací převod vlastnického práva lze sjednat formou kupní smlouvy, ve které bude splatnost dohodnuté kupní ceny vázána k okamžiku splatnosti zajišťované pohledávky, s tím, že bude-li zajištěná pohledávka včas a řádně splněna (čímž se obnoví vlastnické právo dlužníka), zanikne věřiteli povinnost k úhradě kupní ceny, a s tím, že nedojde-li k řádné a včasné úhradě zajištěné pohledávky, započte se kupní cena na zajišťovanou pohledávku. Věřitel by se v takovém případě měl smluvně pojistit proti tomu, aby v důsledku účelového chování dlužníka (spočívajícího v tom, že dlužník ke dni splatnosti neuhradí jen minimální část zajištěné pohledávky) nebyl nucen vracet jako důsledek dlužníkova prodlení podstatnou část kupní ceny. Zajišťovací převod vlastnického práva lze sjednat také formou ujednání, podle kterého bude věřitel oprávněn majetek zpeněžit dohodnutým způsobem a vrátit dlužníku případný přebytek zpeněžení (tzv. hyperochu). Takové ujednání (jež předpokládá, že až do zpeněžení zajištění bude dlužník v prodlení s plněním zajištěné pohledávky) se neobejde bez dohody o tom, jaký vliv na vlastnické právo věřitele k takovému majetku bude mít byť pozdní uspokojení pohledávky dlužníkem z jiných zdrojů a na jaký účel mají být v této době použity užitky vzešlé ze zajištění. I v případě že se pohledávka zajištěná zajišťovacím převodem vlastnického práva stala splatnou před prohlášením konkursu na majetek dlužníka, ale zajištění ke dni prohlášení konkursu trvá (nebylo vypořádáno způsobem předvídaným ve smlouvě), sepíše správce konkursní podstaty předmět zajištění do konkursní podstaty jako vlastnictví úpadce; postup podle § 27 odst. 5 zákona č. 328/1991 Sb. ve znění účinném do 31. 12. 2007 nepřichází v úvahu. Zajištěný věřitel má pouze právo přihlásit svou pohledávku do konkursu vedeného na majetek dlužníka jako zajištěnou (s právem na oddělené uspokojení z výtěžku zpeněžení zajištění); vyloučení zajištění ze soupisu majetku konkursní podstaty se z titulu takového vlastnictví úspěšně domoci nemůže.“ 32 Závěry rozhodnutí, kterého se dovolával žalovaný nejsou v rozporu se závěry rozhodnutí, kterými argumentoval žalobce. Obsahem smlouvy ze dne 25. 11. 2008 však bylo jednoznačně nastolení takového stavu, kdy nemovitosti byly propadnou zástavou. Ve smlouvě se ujednává úvěr pro žalobce, současně se sjednává zajišťovací převod práva. Převod vlastnického práva nastává podle smlouvy, do katastru nemovitostí bylo vlastnické právo žalobce zapsáno dne 15. 12. 2008. Smlouva neupravuje vypořádání hodnoty nemovitostí v případě, že nedojde k úplné úhradě dluhů mezi účastníky řízení (bod za čtvrté, bod 5, strana pátá), v bodu za čtvrté, bod 4., strana čtvrtá je řešeno vypořádání kupní ceny v případě převodu vlastnického práva v jiné situaci – prodeji nemovitosti žalobcem a úhradu dluhů u žalovaného z kupní ceny získané od třetí osoby poté, co je mu dovoleno smlouvou nemovitosti v průběhu trvání smlouvy prodat před úhradou dluhu žalobcem. Dále je to ujednání citované žalobcem v žalobě. 33 Žalovaný namítal, že po celou dobu od podpisu smlouvy do zaslání předžalobní výzvy žalobce akceptoval smlouvu a postupoval tak, že se cítil být smlouvou vázán, když uzavřel k nemovitostem nejprve smlouvu o nájmu ústní, posléze i písemnou v roce 2015. V řízení bylo prokázáno, že dne 20. 5. 2015 účastníci řízení podepsali dohodu, ve které se konstatuje, že žalovaný je na základě smlouvy o zajišťovacím převodu práva ze dne 25. 11. 2008 výlučným vlastníkem nemovitostí, že v červnu 2010 byla mezi účastníky řízení uzavřena ústní nájemní smlouva k nemovitostem, podle které byl žalobce oprávněn nemovitosti užívat za sjednané nájemné [částka] měsíčně, od ledna 2012 pak měl hradit [částka] měsíčně, když je spoluužívala další osoba platící stejnou částku, tj. celkem [částka] měsíčně. Z uvedeného nelze učinit závěr o akceptaci platnosti smlouvy. Smlouva ze dne 25. 11. 2008 je smlouvou neplatnou ex tunc, od počátku dle § 39 obč. zák. Dlouhodobost trvání protiprávního stavu nemůže změnit stav protiprávní na stav s právem souladným, stav po právu. Navíc za situace, kdy vlastnické právo je právem nepromlčitelným dle § 100 odst. 2 věta první a druhá obč. zák., respektive § 614 o. z. Námitka promlčení uplatněná žalovaným v rámci procesní obrany není důvodná. 34 Naproti tomu právo upravuje možnost ztráty vlastnického práva původního vlastníka vydržením jinou osobou. Žalovaný namítal, že vydržel vlastnické právo k nemovitostem, že jeho držba započala v roce 2009 (dle smlouvy o zajišťovacím převodu práva ze dne 25. 11. 2008 NZ [Anonymizováno]/[Anonymizováno] byl zajištěn úvěr podle smlouvy o úvěru ze dne 25. 11. 2008 dle NZ [Anonymizováno]/[Anonymizováno] ve výši [částka], který měl být spolu s úrokem [částka] splacen do [datum]) a vydržecí doba uplynula v roce 2019. Žalovaný se dovolává vydržení dle obč. zák., tj. podle § 134 obč. zák., podle kterého: „(1) Oprávněný držitel se stává vlastníkem věci, má-li ji nepřetržitě v držbě po dobu tří let, jde-li o movitost, a po dobu deseti let, jde-li o nemovitost. (2) Takto nelze nabýt vlastnictví k věcem, které nemohou být předmětem vlastnictví nebo k věcem, které mohou být jen ve vlastnictví státu nebo zákonem určených právnických osob (§125). (3) Do doby podle odstavce 1 se započte i doba, po kterou měl věc v oprávněné držbě právní předchůdce. ([právnická osoba] počátek a trvání doby podle odstavce 1 se použijí přiměřeně ustanovení o běhu promlčecí doby.“ Například podle závěrů rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2002 sp. zn. 22 Cdo 1398/2000 se pro účely vydržení dobrá víra oprávněného držitele, která je dána se zřetelem ke všem okolnostem věci, musí vztahovat i k titulu, na jehož základě mohlo držiteli vzniknout vlastnické právo. Dále Nejvyšší soud zvádí:. „To ovšem neznamená, že takový titul musí být dán; postačí, že držitel je se zřetelem ke všem okolnostem v dobré víře, že tu takový titul je. Postačuje tedy domnělý právní titul (titulus putativus). Posouzení, je-li držitel v dobré víře či nikoli, je třeba vždy hodnotit objektivně a nikoli pouze ze subjektivního hlediska (osobního přesvědčení) samotného účastníka. Pokud se nabyvatel nemovitostí na základě právní skutečnosti způsobilé k nabytí vlastnického práva chopí držby pozemku, na který se tato právní skutečnost nevztahuje, může být se zřetelem ke všem okolnostem v dobré víře, že je vlastníkem i tohoto pozemku.“ Uvedenou smlouvou ze dne 25. 11. 2008 byl sjednán právě a jen zajišťovací převod práva. Žalobce podle uzavřené smlouvy měl být vlastníkem nemovitostí po omezenou dobu, tj. po dobu, než dojde k zániku pohledávky žalovaného za žalobcem ze smlouvy o úvěru splněním. Žalovaný nepochybně nepřistupoval k uzavření smlouvy s vědomím toho, že žalovaný své smluvní povinnosti nedostojí a dluh neuhradí. Proto nelze učinit závěr, že smlouva ze dne 25. 11. 2008 je domnělým právním titulem ve smyslu závěru výše uvedeného rozhodnutí Nejvyššího soudu. Proto žalovaný nemohl být se zřetelem ke všem okolnostem v dobré víře ke dni zápisu vlastnického práva dle smlouvy v prosinci 2008 ani posléze v roce 2009 v dobré víře, že mu nemovitosti patří. Pokud žalovaný dovozuje, že na základě smlouvy nabyl vlastnické právo v důsledku toho, že žalobce beze zbytku svůj dluh neuhradil a nemovitosti v důsledku toho dle smlouvy tzv. propadly do vlastnictví žalovaného, aniž by současně došlo k vypořádání kupní ceny, pak šlo právě a jen o podle zákona nepřípustnou propadnou zástavu. Ani tato skutečnost není a nemůže být domnělým právním titulem ve smyslu § 134 obč. zák. Akceptace opačného závěru by pak byla ve svém důsledku akceptací propadné zástavy, která je podle výše citovaných právních závěrů Nejvyššího soudu nepřípustná a v rozporu s kogentními ustanoveními § 169 obč. zák. podle kterého ujednání zástavních smluv, dohod o vypořádání dědictví a samostatně uzavřená ujednání jsou neplatná, jestliže stanoví, že a) zástavní dlužník nebo zástavce nesmí zástavu vyplatit, b) zástavní dlužník nebo zástavce nesmí nemovitou věc nebo byt nebo nebytový prostor ve vlastnictví podle zvláštního zákona zastavit jinému, dalšímu věřiteli, c) zástavní věřitel může uplatnit uspokojení z prodeje zástavy jinak, než je stanoveno zákonem, d) zástavní věřitel se nesmí po splatnosti pohledávky domáhat jejího uspokojení prodejem zástavy, e) při prodlení s plněním zajištěné pohledávky zástava propadne zástavnímu věřiteli, nebo že si ji zástavní věřitel může ponechat za určenou cenu, pokud zvláštní zákon nestanoví jinak. Soud proto učinil závěr, že žalovaný nenabyl vlastnické právo k nemovitostem vydržením. Soud tedy postupoval v souladu se závěry rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 28. 5. 2014 sp. zn. 30 Cdo 1685/2014, podle kterého „Při rozhodování o platnosti smlouvy o zajišťovacím převodu vlastnického práva uzavřené před R 45/2009, je třeba též přihlédnout k relevantní judikatuře a stavu právní nauky z období uzavření smlouvy. Věřitel, na nějž bylo k zajištění jeho pohledávky převedeno vlastnické právo dlužníka k nemovitosti smlouvou o zajišťovacím převodu dle § 553 obč. zák., která je však absolutně neplatná dle § 39 obč. zák. z důvodu sjednání tzv. „propadné zástavy“, není v postavení oprávněného držitele, který by mohl vlastnické právo k této nemovitosti nabýt vydržením.“ O mimořádném vydržení dle § 1095 o. z. v projednávané věci rovněž uvažovat nelze. Navíc neuplynula ani doba 20 let předvídána v uvedeném zákonném ustanovení. 35 Čas a jeho plynutí je nepochybně významnou právní skutečností. Dlouhodobost tvrzená žalovaným pak není takového charakteru, aby podle práva vyvolala právní účinky ve smyslu pozbytí vlastnického práva k nemovitostem žalobcem a nabytí vlastnického práva k nemovitostem žalovaným. 36 Žalovaný namítal, že výklad smlouvy ze dne 25. 11. 2008 podle závěrů posléze přijatých rozhodnutí je nepřípadný, ve svém důsledku retroaktivní, a proto nepřípustný. Soud postupoval v souladu se závěry rozhodnutí výše citovaných, a to rozhodnutí ze dne 22. 2. 2006 sp. zn. 29 Odo 728/2003, které cituje rozhodnutí ze dne 5. 9. 2000, sp. zn. 21 Cdo 2204/99, rozhodnutí ze dne 15. 10. 2008 sp. zn. 31 Odo 495/2006, která byla vydána před podpisem smlouvy ze dne 25. 11. 2008. V posledně uvedeném rozhodnutí Nejvyšší soud popsal vývoj právní úpravy a právní vědy, pokud jde o institut fiduciárního převodu, shrnul, že je zjevná obecná tendence vyloučit aplikaci ustanovení o zajišťovacím převodu práva způsobem, jenž by ve svých důsledcích vedl k obcházení institutu zástavního práva. Nejvyšší soud konstatoval, že právní úpravu lze označit za zcela nevyhovující, když vymezení hranice mezi obcházením kogentní úpravy zástavního práva a právně dovoleným jednáním vedoucím ke vzniku platného zajištění dle § 553 obč. zák. ztěžuje i fakt, že fiduciární převod práva se začal používat jako právně akceptovatelný způsob obejití institutu zástavního práva k movitým věcem tam, kde podmínkou platného vzniku zástavního práva k movité věci bylo její odevzdání zástavnímu věřiteli a poukázal na to, že zákonný obsah zkoumaného institutu v obč. zák. by v situaci, kdy tato úprava postrádá projevenou představu zákonodárce o obsahu zajišťovacího převodu práva, měl být soudní praxí vykládán restriktivně a neměly by se mu přičítat důsledky, jež nejsou v právním řádu rozpoznatelné. Ani tato námitka žalovaného proto není důvodná. 37 Žalovaný namítal, že byl po celou dobu v dobré víře, že smlouva je platná a jeho vlastnické právo neohrožené. Námitka dobré víry má svůj význam v těch případech, kdy právo s dobrou vírou spojuje konkrétní právní účinky. Dobrou vírou žalovaného pro účely vydržení se již soud zabýval výše. Subjektivní přesvědčení žalovaného v podobě dobré víry o jeho vlastním právním závěru, že smlouva je platná, nevytváří ani nezakládá objektivní kategorii platnosti smlouvy, respektive soulad takové smlouvy s právem, respektive není sto změnit objektivní kategorii neplatnosti dle § 39 obč. zák. v pravý opak. 38 Soud se proto ztotožnil s argumentací žalobce o neplatnosti smlouvy ze dne 25. 11. 2008. Se zřetelem k výše učiněným závěrům, z nichž plyne že smlouva ze dne 25. 11. 2008 je neplatná dle § 39 obč. zák., že nedošlo k promlčení vlastnického práva žalobce, ani k vydržení vlastnického práva k nemovitostem žalovaným, soud učinil závěr, že žalobce své vlastnické právo k nemovitostem nepozbyl, a proto podané žalobě vyhověl tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. Konstantní soudní praxí podávaný výklad institutu zajišťovacího převodu práva a propadné zástavy nemůže být pro konkrétní právní případ opomenut, či dokonce negován ani poukazem na jednu z vůdčích zásad soukromého práva (práva občanského) zásadu volní autonomie stran smlouvy. Ani s poukazem na tuto zásadu strany smlouvy nemohou kontrahovat zákonem zakázaným či nedovoleným způsobem. Smlouvu ze dne 25. 11. 2008 nelze vyložit tak, že by byl například s poukazem na tuto zásadu prirotizován výklad nezakládající neplatnost smlouvy před výkladem opačným, respektive, že v pochybnostech má být zvolen výklad nezakládající výklad smlouvy jako neplatné. Takový výklad smlouvy ze dne 25. 11. 2008 možný není. Procesní obranu žalovaného v celém rozsahu tedy soud neakceptoval. 39 Soud v řízení neprováděl důkaz výslechem předsedy představenstva žalovaného, tedy osob podepisujících smlouvu ze dne 25. 11. 2008. Důkaz navrhl žalobce k prokázání tvrzení, že žalobce plnil. Žalovaný, přesněji jeho právní zástupce, v písemném podání a poté i u jednání ve věci dne 25. 11. 2025 zopakoval, že předseda představenstva žalovaného s výslechem nesouhlasí. že je obtížné si představit, že by byl schopen vypovídat o konkrétních okolnostech o tom, jak žalobce plnil, když výslech účastníka je až jedním z posledních v úvahu přicházejících důkazů a žalobcem označené skutečnosti je možno prokázat řadou jiných důkazních prostředků. Soud vyhodnotil provádění tohoto důkazu jako nadbytečné. Předmětem řízení bylo určení vlastnického práva s argumentem neplatnosti smlouvy dle § 39 obč. zák. Obsah smlouvy uzavřené ve formě notářského zápisu je a má být objektivně zjistitelný z listin samé. V případě smlouvy ze dne 25. 11. 2008 obsah smlouvy a vůle jednajících z obsahu listiny zjistitelný je. Žalobce se v řízení nedomáhá určení vlastnického práva na základě tvrzení, ve kterých by akceptoval platnost smlouvy a tvrzení o tom, že splnil své povinnosti dle takové smlouvy, a proto mělo být podle takové smlouvy jeho vlastnické právo obnoveno. 40 Otázka peněžitého plnění (existence dluhu, výše dluhu, zániku pohledávky ze smlouvy o úvěru ze dne 25. 11. 2008 NZ [Anonymizováno]/[Anonymizováno]) je bezpochyby významnou právní skutečností s nepochybným ekonomickým významem pro oba účastníky řízení. Uvedené však nebylo učiněno předmětem civilního soudního řízení. Vše uvedené je způsobilým předmětem řízení k žalobě na plnění. 41 Rozhodnutí o náhradě nákladů řízení 42 Žalobce měl ve věci plný úspěch, podle § 142 odst. 1 o. s. ř. mu náleží právo na náhradu nákladů řízení [částka], jde o náhradu nákladů právního zastoupení [částka], a to odměnu za 4 úkony právní služby po [částka], tj. dle § 7, § 9 odst. 4 pís. a) vyhl. č. 177/1996 Sb. (převzetí a příprava zastoupení, sepis předžalobní výzvy, podání žaloby, účast u jednání ), náhrady hotových výdajů [částka] za tyto úkony právní služby dle § 13 vyhl. č. 177/1996 Sb., 21% DPH ze součtu těchto částek dle § 137 odst. 2 o. s. ř. a zaplacený soudní poplatek [částka]. Podle § 149 odst. 1 o. s. ř. se náhrada nákladů řízení platí k rukám advokáta žalobce, a to ve lhůtě 3 dnů určené dle § 160 odst. 1 část věty před středníkem o. s. ř.

Poučení