25 C 234/2019-122

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudkyní Mgr. Zdeňkou Burdovou ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] zastoupený advokátem [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] zastupování státu ve věcech majetkových sídlem [adresa] pro zaplacení 53 750 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 32 250 Kč, a to do 15 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobci částku 38 750 Kč, se zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náklady řízení ve výši 28 672 Kč k rukám Mgr. [jméno] [příjmení], advokáta, a to do 15 dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobce se žalobou došlou soudu dne 30. 10. 2019 domáhal přiměřeného zadostiučinění z nezákonného rozhodnutí v trestním řízení u Okresního soudu v Liberci pod sp.zn. [spisová značka] ve výši 53 750 Kč a náhrady škody spočívající ve vynaloženém obhajném ve výši 17 250 Kč. Žalobce byl stíhán pro 3 skutky, které byly posouzeny jako přečin legalizace výnosu z trestné činnosti podle § 216 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku a pojistného podvodu podle § 210 odst. 1 písm. b) odst. 4 trestního zákoníku, dílem dokonaný ve stádiu pokusu na základě usnesení o zahájení trestního stíhání policejního orgánu ze dne 31. 3. 2014, které bylo doručeno žalobci dne 8. 4. 2014. Žalobce byl postupně zproštěn z jednotlivých trestných činů, a to dne 10. 7. 2017, rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci s právní moci od téhož dne pro první skutek a dne 31. 5. 2017 nepravomocně pro dalších dva skutky, kdy tento rozsudek nabyl právní moci dne 30. 10. 2018, poté, co bylo zamítnuto odvolání státního zástupce v neprospěch žalobce. Trestní stíhání žalobce trvalo 4 roky a 7 měsíců. Žalobce nebyl nikdy trestán, v době trestního stíhání přišel o dříve transplantovanou ledvinu a chodil 3x až 4x týdně na dialýzu, což ve spojení se stresem z trestního řízení pro něj bylo velmi vyčerpávající a náročné, obzvláště když pokyny lékařů byly, aby v době čekání na transplantaci nebyl pod žádným stresem. Trestní stíhání a s ním spojené další komplikace žalobci znemožňovaly se plně věnovat podnikání, kterého ho živilo, a měl z tohoto důvodu ztrátu na svých pravidelných příjmech. Jeho přítelkyně, která dnes je jeho manželkou, nesla také trestní stíhání žalobce velmi těžce. Pokud jde o povahu trestní věci žalobce, tak ten byl stíhán pro přečiny, jejichž horní hranice je až 5 let odnětí svobody.

2. Žalovaná se k žalobě vyjádřila tak, že učinila nesporné to, že žalobce uplatnil u žalované žádost o odškodnění z trestního řízení vedeného Okresním soudem v Liberci pod sp.zn. [spisová značka] dne 30.4.2019. Žalovaná žádost neprojednala ve lhůtě 6 měsíců, jak ji ukládá zák. č. 82/1998 Sb. Žalovaná při jednání dne 24. 8. 2020 učinila nespornou výši uplatněné majetkové škody žalobcem v částce 17 250 Kč. Ve vztahu k nemajetkové újmě pak má za to, že je na žalobci, aby prokázal nemajetkovou újmu v rozsahu, za kterou požaduje odškodnění ve výši 53 750 Kč, když zde není presumpce újmy, jako je tomu u nepřiměřené délky řízení a nesprávného úředního postupu. Žalovaná rovněž vznesla námitku promlčení, když žalobce již byl částečně zproštěn v roce 2015 z obvinění ze spáchání přečinu legalizace výnosu z trestné činnosti.

3. Mezi účastníky není sporu v tom, že žalobce byl trestně stíhán pro 3 skutky posouzené jako trestné činy – přečin legalizace výnosů z trestné činnosti dle § 216 odst. 1, písm. a) trestního zákoníku a přečin pojistného podvodu dle § 210 odst. 1 písm. b), odst. 4 trestního zákoníku dokonaný ve stadiu pokusu na základě usnesení o zahájení trestního stíhání, [číslo jednací] ze dne 31. 3. 2014, které bylo doručeno žalobci dne 8. 4. 2014. Postupně docházelo ke zprošťování obvinění z jednotlivých trestných činů s tím, že naposledy trestní stíhání skončilo pravomocně ke dni 30. 10. 2018 s tím, že byl vydán zprošťující rozsudek ve vztahu k žalobci a bylo zamítnuto odvolání státního zástupce v neprospěch žalobce. Zároveň mezi účastníky není sporu v tom, že žalobce měl právní zastoupení, Mgr. [jméno] [příjmení], advokáta, který převzal dne 15. 10. 2016 obhajobu a vykonal úkony právní pomoci ve dnech 24. 10. 2016 až 30. 10. 2018, tedy přesně definované úkony, jak jsou uvedeny ve faktuře [číslo] za částku dle advokátního tarifu, celkem ve výši 17 250 Kč.

4. Žalobce uplatnil u žalované žádost o odškodnění dne 30.4.2019, jak má soud prokázáno ze žádosti žalobce ze dne 26. 4. 2019 a z přípisu žalované ze dne 2.5.2019. Ze stanoviska žalované ze dne 15. 7. 2020 má soud prokázáno, že žalovaná žádost žalobce neprojednala s ohledem na to, že neměla k dispozici trestní spis.

5. Žalobce nebyl nikdy trestán, jak má soud prokázáno z opisu evidence rejstříku trestů žalobce, 6. Z usnesení o zahájení trestního stíhání ze dne 31. 3. 2014, doručené žalobci dle dodejky dne 8.4.2014 má soud prokázáno, že byla zahájeno trestní stíhání žalobce s tím, že se měl dopustit legalizace výnosu z trestné činnosti podle § 216 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku a pojistného podvodu podle § 210 odst. 1 písm. b), odst. 4 trestního zákoníku tím, že v blíže nezjištěné době v první polovině prosince 2012 ve své provozovně úmyslně zastřel původ autorádia s navigací, které pocházelo z trestné činnosti, neboť bylo odcizeno při vloupání do vozidla zn. Škoda Superb tak, že odcizené rádio vědomě namontoval do vozidla zn. Škoda Superb, namísto autorádia s navigací zn. Columbus, které bylo ve vozidle původně instalováno a které provozovatel vozidla [jméno] [příjmení] nechal na jeho provozovně k opravě. Dále dne 16. 5. 2012 ve své provozovně, jako živnostník, úmyslně vystavil fakturu na částku 224 437 Kč s uvedením svého čísla bankovního účtu, za opravu vozidla Škoda Octavia, kterou měl provádět, přičemž ve faktuře uvedl i položky náhradních dílů, k jejichž výměně v rámci opravy vozidla vůbec nedošlo, byl si vědom této skutečnosti, že pan [příjmení] předstíranou pojistnou událost nahlásil na pojišťovnu, vystavenou fakturu poskytl [příjmení], jako podklad k likvidaci pojistné události pro pojišťovnu a následně na základě uplatnění nároků na pojistné plnění byla poškozenému společností [právnická osoba] vyplacena částka 216 807 Kč na bankovní účet žalobce. Dne 20. 2. 2013 ve své provozovně jako živnostník úmyslně vystavil fakturu na částku 163 412 Kč s uvedením svého bankovního účtu za opravu vozidla značky Škoda Octavia majitele [jméno] [příjmení], kterou měl provádět, přičemž ve faktuře uvedl i položky náhradních dílů, k jejichž výměně v rámci opravy vozidla vůbec nedošlo, byl si vědom skutečnosti, že [příjmení] předstíranou pojistnou událost nahlásil na pojišťovnu, vystavenou fakturu poskytl [příjmení] jako podklad k likvidaci pojistné události pro pojišťovnu a následně na základě uplatnění nároků na pojistné plnění byla poškozenou společností [právnická osoba] vypočtena výše pojistného plnění ve výší 115 327 Kč, které do současné doby nebylo vyplaceno.

7. Spisem Okresního soudu v Liberci sp. zn. [spisová značka] má soud prokázáno, že dne 31. 3. 2014 bylo zahájeno trestní stíhání žalobce. Ve věci byly vyhotovovány znalecké posudky, a to znalecký posudek [číslo] ze dne 14. 9. 2013, dále znalecký posudek [číslo] ze dne 2. 4. 2014, znalecký posudek [číslo] ze dne 14. 8. 2014, znalecký posudek ze dne 6. 6. 2014 z oboru písmoznalectví, specializace ruční písmo, znalecký posudek [číslo] ze dne 25. 8. 2014. Žalobce byl vyslechnut jako obviněný dne 30. 4. 2014, uvedl, že má vzdělání střední, byt na hypotéku, měsíční příjem 20 000 Kč, v minulosti nebyl vyslýchán pro trestný čin, Využil svého práva a odmítl k věci vypovídat. Do svazku VII. je přípravné řízení, a to do č. l. 1829, kde jsou založeny zejména výslechy svědků, listinné důkazy. Zprávy z místa bydliště žalobce na č. l. 1746 ze dne 28. 8. 2014, uvedeno, že proti žalobci nebylo vedeno přestupkové řízení, opis evidence rejstříku trestů fyzických osob, co se týče žalobce na č. l. 1761 - ke dni 28. 8. 2014 nejsou žádné informace o odsouzení dotyčné osoby. Záznam o prostudování spisu žalobce dne 29. 9. 2014, návrh na podání obžaloby ze dne 30. 9. 2014 – tímto končí přípravné řízení. Obžaloba podána dne 13. 10. 2014 na žalobce a dalších 12 spoluobžalovaných, obžaloba byla v rozsahu 27 stran. Hlavní líčení nařízena na dny 3. 12. 2014, 10. 12. 2014, 16. 12. 2014, 17. 12. 2014. Dne 3. 12. 2014 žalobce se hlavního líčení účastní osobně, dále hlavní líčení dne 10. 12. 2014 - žalobce se účastní osobně, stejně tak dne 16. 12. 2014, 17. 12. 2014 opětovně se žalobce účastní. Další hlavní líčení dne 7. 1., 9. 1., 26. 1. a 30. 1. 2015. Dne 7. 1. 2015 žalobce přítomen není, stejně tak dne 9. 1. 2015, není uvedeno ani, že by se omlouval. Dne 26. 1. 2015 žalobce opět nepřítomen, bez omluvy, při hlavním líčení. Dne 30. 1. 2015 žalobce bez omluvy nepřítomen při hlavním líčení. Omluva z 16. 2. 2015, že se omlouvá žalobce, že se nemůže dostavit k jednání, neboť je v [anonymizována dvě slova] na vyšetření k 16. 2. 2015 - hlavní líčení. Hlavní líčení dne 23. 2. 2015, žalobce přítomen při hlavní líčení, vyhlášen rozsudek – žalobce uznán vinným s tím, že uvedl nepravdivé údaje v souvislosti s likvidací pojistné události a způsobil takovým činem větší škodu, dopustil se jednání, které bezprostředně směřovalo k uvedení nepravdivých údajů v souvislosti s likvidací pojistné události a způsobil takovým činem větší škody, jakož se dopustil v úmyslu trestný čin spáchat, avšak k jeho dokonání nedošlo, zastřel původ věci, která byla získána trestným činem spáchaném na území České republiky, tím spáchal přečin pojistný podvod podle § 210 odst. 1 písm. b), odst. 4 trestního zákoníku, pokus přečinu pojistný podvod podle § 21 odst. 1 trestního zákoníku, § 210 odst. 1 písm. b), odst. 4 trestního zákoníku, přečin legalizace výnosů z trestné činnosti podle § 216 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku a byl odsouzen k úhrnnému trestu odnětí svobody v trvání 18 měsíců, který byl podmíněně odložen a stanovena zkušební doba v trvání 30 měsíců. Žalobce podává dne 16. 4. 2015 odvolání. Spis předložen odvolacímu soudu dne 28. 5. 2015. Nařízeno veřejné zasedání dne 7. 7. 2015, 9. 7. 2015, 10. 7. 2015. Dne 7. 7. 2015 protokol o veřejném zasedání – žalobce osobně, vyhlášen rozsudek s tím, že se zrušuje rozsudek soudu I. stupně a vrací se k novému projednání mj. ohledně žalobce, dále co se týče žalobce, ten se zrušuje výrok o vině pod bodem XIII. a žalobce se zprošťuje obžaloby dle § 226 písm. b) pro skutek, že ve své provozovně, v blíže nezjištěné době, v první polovině prosince 2012 nainstaloval do osobního motorového vozidla zn. Škoda Superb, který mu k opravě zanechal autorádio s navigací zn. Columbus, který byl výrobcem do vozidla namontováno autorádio s navigací zn. Columbus, které bylo odcizeno v Praze z vozidla zn. Superb s tím, že je třeba doplnit dokazování, je třeba, aby byl žalobce opětovně vyslechnut a aby objasnil, jak teda určoval cenu jednotlivých náhradních dílů, jenž jsou uvedena ve faktuře, vzhledem k jeho obhajobě, že pojistné plnění si nechal zaslat na účet, aby měl jistotu, že dostane peníze za provedenou práci. Co se týče zproštění, obhajoba obžalovaného nebyla vyvrácena, jeho pochybení bylo toliko, že svědkovi [příjmení] neřekl, že místo jeho navigace mu do vozidla nainstaluje navigaci, kterou zakoupil přes inzertní portál„ [anonymizováno]“. V daném případě je třeba postupovat podle pravidel in dubio pro reo, a proto byl dle § 226 písm. b) trestního řádu, obžaloby zproštěn. Rozsudek byl v právní moci dne 17. 4. 2016 Hlavní líčení nařízeno na den 24. 10. 2016, žalobce přítomen osobně. Hlavní líčení dále dne 25. 1. 2017 – žalobce nikdo, omluven obhájcem. Další hlavní líčení dne 8. 2. 2017 – žalobce nikdo, omluven, žádá o konání v jeho nepřítomnosti. Hlavní líčení dne 27. 3. 2017 – žalobce přítomen osobně. Hlavní líčení dne 5. 4. 2017 – žalobce přítomen osobně. Hlavní líčení dne 26. 5. 2017 – žalobce nikdo, omluven. Dále hlavní líčení dne 26. 5. 2018 – žalobce nikdo, omluven, vyhlášen rozsudek s tím, že se zprošťuje obžaloby podle § 226 písm. b) pro ostatní skutky, a to přečin pojistného podvodu a pokus přečinu pojistného podvodu - rozsudek na č. l. 5532 v rozsahu 28 stran s tím, že po zhodnocení uvedených důkazů soud dospěl k závěru, že byl zjištěn způsob, jakým obžalovaný [celé jméno žalobce] přišel k náhradním dílům a jak byly naceněny. Důvod zaslání pojistného plnění na účet žalobce také vysvětlil, tento důvod je logický s ohledem na platbu DPH, proto dospěl soud I. stupně k závěru, že skutky nejsou trestnými činy, neboť nebyl prokázán úmysl. Dále rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci ze dne 30. 10. 2018 s tím, že odvolání státní zástupkyně se zamítá do zprošťujícího rozsudku Okresního soudu v Liberci, co se týče zproštění žalobce, rozsudek v právní moci 30. 10. 2018.

8. Z lékařské zprávy má soud prokázáno, že je uvedeno po transplantaci ledviny dne 3. 9. 2018.

9. Výslechem žalobce má soud prokázáno, že pracuje jako živnostník, autoelektrikář. Byl po transplantaci ledviny, která nebyla s dobrými výsledky. Žil se svojí družkou, teď již manželkou. Po zahájení trestního stíhání byl ve stresu. Byl před druhou transplantací ledviny, měl se vyhýbat stresu, což úplně nešlo. Neléčil se po psychiatrické stránce. Po sdělení obvinění se mu narodilo dítě. S rodiči trestní stíhání neřešil, neměl s nimi dobré vztahy. Družka, nyní manželka se jej snažila podpořit. |Rovněž se jej snažili podpořit jeho přátelé, jeho spolupracovníci. Rovně mu nebylo příjemné, že byl spojován s panem [příjmení], který zavraždil babičku svého syna. Od listopadu 2016 do září 2018 chodil obden na dialýzu. Také poukázal na to, že částka 230 000 kč jako náhrada škody nebyla pro něj lehce dosažitelná.

10. Trestní stíhání žalobce soud posoudil s poukazem na ust. § 1, § 5, § 8 odst. 1, § 13 odst. 1, § 26 a § 31a zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), v platném znění (dále i jen„ OdpŠk“). Na jejich podkladě uzavřel, že žalobcovo trestní stíhání je vzhledem k jeho výsledku namístě kvalifikovat jako nezákonné, zakládající (obecně) nároky jak na náhradu jím způsobené škody, tak v jeho důsledku vzniklé imateriální újmy.

11. Co se týče uplatněné škody žalobce spočívající ve vynaložených nákladech na obhajné ve výši 17 250 Kč, tyto žalovaná nesporovala ani co do vzniku či jejich výše, naopak je učinila nesporné. Soud proto je přiznal, aniž se blíže zabýval jejich důvodností.

12. Soud se tak zaměřil na požadavek žalobce na odškodnění nemajetkové újmy spojené s nezákonným trestním stíháním. Z ustálené judikatury Nejvyššího soudu ČR vyplývá, že nárok na náhradu škody a nemajetkové újmy způsobené sdělením obvinění je třeba posuzovat podle § 7 a § 8 OdpŠk jako škodu resp. újmu způsobenou nezákonným rozhodnutím (obdobně viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. března 2003, sp. zn. 25 Cdo 1487/2001, či rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. dubna 2001, sp. zn. 25 Cdo 2060/2001). Soud zavřel, že nárok žalobce na úhradu nemajetkové újmy, která mu vznikla v důsledku tohoto nezákonného rozhodnutí, je objektivně dán. Uvedený názor soudu vychází z judikatury Ústavního soudu ČR, dle které„ …ústavněprávní základ nároku jednotlivce na náhradu škody v případě trestního stíhání, které je skončeno zproštěním obžaloby, je třeba hledat nejen v ustanovení čl. 36 odst. 3 Listiny základních práv a svobod, ale v obecné rovině především v čl. 1 odst. 1 Ústavy České republiky, tedy v principech materiálního právního státu. Má-li být stát skutečně považován za materiální právní stát, musí nést objektivní odpovědnost za jednání svých orgánů, kterým státní orgány nebo orgány veřejné moci přímo zasahují do základních práv jednotlivce. Nelze totiž přehlédnout, že stát nemá svobodnou vůli, nýbrž je povinen striktně dodržovat právo v jeho ideální (škodu nepůsobící) interpretaci. Na jednu stranu je jistě povinností orgánů činných v trestním řízení vyšetřovat a stíhat trestnou činnost, na druhou stranu se stát nemůže zbavit odpovědnosti za postup těchto orgánů, pokud se posléze ukáže jako postup mylný, zasahující do základních práv. V takové situaci není rozhodné, jak orgány činné v trestním řízení vyhodnotily původní podezření, ale to, zda se jejich podezření v trestním řízení potvrdilo. Jak již Ústavní soud v minulosti také judikoval, každé trestní řízení negativně ovlivňuje osobní život trestně stíhaného, na kterého je sice do okamžiku právní moci meritorního rozhodnutí třeba pohlížet jako na nevinného, avšak samotný fakt trestního stíhání je zátěží pro každého obviněného. Již samotné trestní stíhání výrazně zasahuje do soukromého a osobního života jednotlivce, do jeho cti a dobré pověsti, a to tím spíše, jedná-li se o obvinění "liché", což je posléze pravomocně stvrzeno zprošťujícím rozsudkem soudu, podle něhož se skutek, z něhož byl jednotlivec obviněn a obžalován, nestal, případně nebyl trestným činem…“ (viz např. nález Ústavního soudu ČR sp. zn. IV. ÚS 642/2005, sp. zn. II. ÚS 590/2008, sp. zn. I. ÚS 554/04, či sp. zn. I. ÚS 2551/13).

13. Dle rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. června 2012, sp. zn. 30 Cdo 2813/2011, zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou trestním stíháním, které neskončilo pravomocným odsuzujícím rozsudkem, se poskytuje podle § 31a odst. 2 zákona č. 82/1998 Sb., jenž je normou s relativně neurčitou hypotézou, která není stanovena přímo právním předpisem, a jenž tak přenechává soudu, aby podle svého uvážení v každém jednotlivém případě vymezil sám hypotézu právní normy ze širokého, předem neomezeného okruhu okolností. Soudy při stanovení formy či výše zadostiučinění vychází především z povahy trestní věci, z délky trestního stíhání, a především dopadů trestního stíhání do osobnostní sféry poškozené osoby. Jak dále vyplývá z rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 15. března 2012, sp. zn. 30 Cdo 2555/2010, skutkové vymezení újmy způsobené nezákonnými rozhodnutími je významné i z hlediska dokazování, neboť zatímco v případě nepřiměřené délky řízení se újma na straně poškozeného presumuje, musí být újma založená jinou skutečností prokázána, není-li zjevné, že by stejnou újmu utrpěla jakákoli osoba, která by byla danou skutečností postižena, a šlo by tedy o notorietu, kterou dokazovat netřeba.

14. Soud vzal na zřetel výše citovanou judikaturu včetně kritérií, která pro stanovení charakteru resp. výše zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nezákonným trestním stíháním vymezil Nejvyšší soud ČR, a poté dospěl k závěru, že odškodnění nemajetkové újmy v rozsahu, ve kterém jej požaduje žalobce do částky 53 750 Kč, není přiměřené. Soud přitom vyšel po provedeném dokazování, ze zjištění, že trestní žalobce trvalo celkem 4 roky a 7 měsíců (trestní stíhání žalobce bylo zahájeno dne 31.3.2014 a pravomocně skončeno dne 30. 10. 2018), přičemž s ohledem na zjištěný rozsah a charakter dokazování není možno dovodit, že by se jednalo o řízení nepřiměřeně dlouhé. Konečný zprošťující rozsudek je na čl. 5532 spisu a má 32 stran, restní stíhání bylo vedeno proti 13 osobám. Nelze však pominout i to, že byl žalobce v tomto období povinen podrobit se úkonům orgánů činných v trestním řízení a musel též předkládat argumenty na svou obhajobu. Po celou tuto dobu žalobce nepochybně žil s vědomím tohoto trestního stíhání, což mělo zcela jistě dopad do jeho psychické sféry. Nadto se jednalo o osobu do té doby bezúhonnou, která probíhající trestní stíhání vnímá logicky úkorněji než osoba, která má již s trestním stíháním své zkušenosti (obdobně viz též např. nález Ústavního soudu ČR ze dne 29. dubna 2014, sp. zn. I. ÚS 2551/2013).

15. Trestní stíhání se projevilo zejména v psychice žalobce, který byl před transplantací ledviny, měl se dle doporučení svého lékaře vyhýbat stresu, což nebylo možno splnit. Ovšem takové zásahy do psychiky žalobce, aby musel vyhledat odbornou pomoc, nenastaly. Trestní stíhání neměl dopad do pracovního života žalobce, kdy naopak kolegové jej podporovaly. Dále pak je také třeba zohlednit, že žalobce nebyl omezen na svobodě, protože nebyl stíhán vazebně, a že psychická zátěž spojená s hrozbou trestu nebyla ovlivněna hrozbou vysokého resp. dlouhotrvajícího trestu odnětí svobody s ohledem na to, že do té doby se jednalo o osobu zcela bezúhonnou. Horní hranice trestní sazby trestu odnětí svobody byla 5 let. Žalobce v důsledku trestního stíhání neztratil svoji rodinu, jeho družka jej podporovala. Trestní stíhání žalobce nebylo medializováno. Rovněž částka hrozící náhrady škody přesahují 200 000 Kč dle soudu pro žalobce jako podnikatele s pravidelným příjmem nebyla likvidační.

16. Soud poté, kdy veškeré okolnosti dané věci zvážil a výše podrobně rozebral, uzavřel, že náhrada nemajetkové újmy ve výši 15 000 Kč je v tomto případě dostačující. Při posuzování odpovídajícího zadostiučinění přitom soud neopominul též vycházet z rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 16. září 2015, sp. zn. 30 Cdo 1747/2014, který formuluje tzv. zásadu proporcionality spočívající ve srovnání dané věci s obdobnými případy resp. s jinými případy s přihlédnutím k jejich odlišnostem. Soud srovnal věc s rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 2 pod sp.zn. 10 C 243/2012 a odvolacího soudu sp.zn. 12 Co 142/2014, kdy trestní stíhání trvalo 4 roky a 3 měsíce za trestný čin podvodu dle § 250 odst. 1,2 tr. zák., poškozenému hrozil trest odnětí svobody až 3 roky, rovněž zde nebyly zjištěny žádné zásahy do zdraví, rodinného a profesního života poškozeného, věc nebyla medializována a poškozený nebyl omezen na svobodě. Bylo pouze přiznáno konstatování nezákonného trestního stíhání jako odškodnění. Žalobci oproti tomu byl ohrožen trestní sazbou až 5 let, dále by se měl v souvislosti se svým zdravotním stavem vyhýbat stresu. Soud proto přistoupil k odškodnění ve výši 15 000 Kč. Navíc soud poukazuje na to, že jiné srovnatelné rozhodnutí žalobce ke srovnání nepředložil. K námitce promlčení vznesené žalovanou soud nepřihlížel, neboˇˇt nebyla vznesena důvodně, když trestní stíhání žalobce skončilo pravomocně až dne 30. 10. 2018 a žalobce uplatnil žádost o odškodnění žalované dne 30. 4. 2019 ve lhůtě dle § 32 odst. 3 Odpšk.

17. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř., neboť žalobce byl stran nároku na odškodnění újmy vzniklé náhradou škody a nemajetkové újmy zcela úspěšný, když výše plnění záleží na úvaze soudu, co se týče nemajetkové újmy. Nejvyšší soud v usnesení ze dne 29. 1. 2014, sp. zn. 30 Cdo 3378/2013, dospěl k závěru, že odměna advokáta za zastupování v řízení, jehož předmětem je náhrada nemajetkové újmy za nesprávný úřední postup či nezákonné rozhodnutí ve smyslu OdpŠk, se vypočte z tarifní hodnoty stanovené podle § 9 odst. 4 písm. a) AT. Odměna za zastupování v řízení, jehož předmětem je náhrada škody v penězích, se pak vypočte z tarifní hodnoty stanovené podle § 8 odst. 1 AT. Při spojení dvou a více věcí, pro něž spojení ke společnému projednání není stanoveno jiným právním předpisem, dle § 12 odst. 3 AT platí, se za tarifní hodnotu považuje součet tarifních hodnot spojených věcí. V daném případě, kdy žalobce uplatnil jednou žalobou dva nároky, to pak znamená, že se za tarifní hodnotu považuje částka 67 250 Kč (50 000 Kč + 17 250 Kč). Náklady žalobce tvoří zaplacený soudní poplatek ve výši 4 000 Kč a náklady právního zastoupení (odměna advokáta za 5 úkonů á 3 820 Kč, § 7 bod 5. AT (tarifní hodnota 67 250 Kč), za převzetí a přípravu právního zastoupení, podání žaloby, účast u jednání dne 24. 8. 2020, 11. 2. 2021, 24. 2. 2021 (§ 11 odst. 1 písm. a), d), g) AT, dále náhrada hotových výdajů dle § 13 odst. 1,3 AT za 5 úkonů právní pomoci á 300 Kč, náhradu za promeškaný čas ve výši 10 x 100 Kč dle § 14 AT Sb. za 2 cesty k jednání dne 24. 8. 2020 a 11. 2. 2021 z [obec] do [obec] a zpět, dále cestovné ve výši 3 072 Kč vozidlem Škoda Octavia [registrační značka] při průměrné spotřebě pohonných hmot Natural 95 7,77 l na 100 km, na trase [obec] – [obec] a zpět dne 24. 8. 2020 v délce 2 x 116 km, při vyhláškové ceně Naturalu 95 ve výši 32 Kč (vyhl. č. 358/2019 Sb. § 4 písm. a) a při sazbě základních náhrad za používání silničních motorových vozidel ve výši 4,20 Kč/km (vyhl. č. 358/2019 Sb. § 1 písm. a) - výše 1 551 Kč, a dne 11. 2. 2021 při vyhláškové ceně Naturalu 95 ve výši 27,80 Kč (vyhl. č. 589/2020 Sb. § 4 písm. a) a při sazbě základních náhrad za používání silničních motorových vozidel ve výši 4,20 Kč/km (vyhl. č. 589/2020 Sb. § 1 písm. a) - výše 1 521 Kč Celkem náklady řízení činí 28 672 Kč. Soud nepřiznal žalobci úkon – předběžné iplatnění nároku u žalované v souladu s § 31 odst. 4 OdpŠk.

18. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto podle § 160 odst. 1 část věty před středníkem o.s.ř.; delší lhůtu k plnění soud stanovil z důvodu administrativních úkonů na straně žalované při plnění, soudu obecně známé z jeho činnosti.

Poučení