25 C 241/2019 - 344

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 8 rozhodl předsedou senátu JUDr.Miloslavem Sládkem jako samosoudcem v právní věci žalobců a) [Anonymizováno]), narozené [Datum narození žalobce A], státní příslušnice Ruské federace, bytem [Adresa žalobce A], b) [Anonymizováno]), narozeného [Anonymizováno].[Anonymizováno], státního příslušníka Ruské federace, bytem [Adresa žalobce A], c) [Anonymizováno]), narozené [Anonymizováno], státní příslušnice Ruské federace, bytem [Adresa žalobce A], zastoupených [Jméno žalobce B], advokátem se sídlem [Anonymizováno], proti žalovanému [Jméno žalovaného], IČO [Anonymizováno], se sídlem [Adresa žalovaného], o zaplacení 4.967.140,43 Kč s příslušenstvím, takto:

Výrok

I. Řízení o žalobě žalobkyně a) se zastavuje co do částky 38.113,-Kč spolu s 9% úrokem z prodlení p.a. od 15.9.2023 do zaplacení.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni a) částku 40.592,50 Kč spolu s 9% úrokem z prodlení p.a. z částky 4.003,-Kč od 28.11.2018 do 27.2.2019, z částky 38.113,-Kč od 28.11.2018 do 15.9.2023 a z částky 40.592,50 Kč od 28.11.2018 do zaplacení do tří dnů od právní moci rozsudku.

III. Žaloba žalobkyně a), kterou se domáhá na žalovaném zaplacení částky 1.017.950,- Kč spolu s 9% úrokem z prodlení p.a. z částky 1.011.500,-Kč od 28.11.2018 do zaplacení a z částky 6.400,-Kč od 6.7.2018 do zaplacení, se zamítá.

IV. Žaloba žalobkyně a), kterou se domáhá na žalovaném zaplacení částky 2.857.157,80 Kč spolu s 10% úrokem z prodlení p.a. od 23.10.2019 do zaplacení, se zamítá.

V. Žalovanému bude po právní moci rozsudku prostřednictvím účtárny zdejšího soudu vrácena část složené zálohy na náklady dokazování ve výši 5.609,- Kč.

VI. Žalobkyně a) je povinna zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení částku 12.691,-Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

VII. Řízení o žalobě žalobkyně c) se zastavuje co do částky 51.027,-Kč spolu s 10% úrokem z prodlení p.a. z částky od 15.9.2023 do zaplacení.

VIII. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni c) částku 5.471,50 Kč spolu s 8,50% úrokem z prodlení p.a. od 30.5.2018 do zaplacení a úrok z prodlení z částky 51.027,-Kč za dobu od 29.10.2019 do 14.9.2023 do tří dnů od právní moci rozsudku.

IX. Žaloba žalobkyně c) se zamítá co do částky 649.582,-Kč spolu s 10% úrokem z prodlení od 29.10.2019 do zaplacení a co do částky 7.246,60 Kč spolu s 8,50% úrokem z prodlení p.a. od 30.5.2018 do zaplacení.

X. Žalobkyně c) je povinna zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení částku 3.300,- Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobci se žalobou ze dne 31.10.2019 došlou soudu téhož dne domáhají na žalovaném celkové částky 4.967.140,43 Kč s příslušenstvím, a to konkrétně žalobkyně a) částky 1.096.655,53 Kč s příslušenstvím a částky 2.857.157,80 Kč s příslušenstvím (nebo jiné soudem určené částky dle spravedlivého uvážení), žalobce b) částky 300.000,- Kč s příslušenstvím a žalobkyně c) částky 713.327,10 Kč s příslušenstvím.

2. V návrhu uvádí, že tyto nároky jim vznikly v souvislosti s dopravní nehodou, která se stala dne 1.11.2015. Viníkem této nehody byl následně pravomocně shledán [právnická osoba], který v uvedený den v 7.15 hodin řídil osobní vozidlo – dodávku značky [Anonymizováno] SPZ [SPZ] v levém jízdním pruhu dálnice A6 ve směru Waidhaus/Plzeň, přičemž při jízdě ztratil kontrolu nad vozidlem a narazil do vozidla jedoucího vedle něj a následně do středových svodidel. Poté dostalo vozidlo smyk a bylo vymrštěno doleva přes vozovku na travnatý pás, přičemž se několikrát obrátilo přes střechu a následně narazilo do stromu, o který se zastavilo. Žalobci dále v žalobě uvádí, že žalovaný je pasivně legitimován podle zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla, neboť předmětem řízení je újma způsobená provozem vozidla, které bylo pojištěno na základě pojistné smlouvy uzavřené s žalovaným, přímý nárok žalobců je dán podle § 9 tohoto zákona. [právnická osoba] zaevidoval žalovaný jako pojistnou událost pod č. [hodnota] na základě pojistné smlouvy č. [hodnota] uzavřené se společností [Anonymizováno]., což je autopůjčovna, která úplatně poskytovala vozidlo, se kterým došlo k dopravní nehodě.

3. Žalobci mají za to, že jejich nárok není promlčen, neboť podle § 626 z.č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku promlčecí lhůta započne běžet až jeden rok po pojistné události, která se v tomto případě stala 1.11.2015.

4. Při uvedené nehodě utrpěla žalobkyně a) těžká zranění s trvalými následky (tržnou ránu na hlavě, zhmoždění krajiny čelní, zlomeninu nosních kostí, hemosinus vpravo, oboustranný fluidothorax, více úlomkovou zlomeninu horní části kosti pažní vpravo, zlomeninu horní části kosti loketní s posunem úlomků, vykloubení kosti vřetení v loketním kloubu, luxační zlomeninu dolního konce obou kostí bérce vpravo s poraněním arteria tibialis posterior a s poraněním tibiálního a peroneálního nervu, tříštivou zlomeninu navikulární kosti a následně byla zjištěna rovněž posttraumatická porucha představující další nemajetkovou újmu podle § 2958 zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále též „o.z.“).

5. Žalobkyně se proto domáhá zaplacení bolestného ve výši 781.774,93 Kč. Žalobkyně a) vyzvala dopisem ze dne 14.5.2018 žalovaného k úhradě bolestného ve výši 1.000.000,- Kč. Žalovaný vypracoval znalecký posudek, na základě kterého stanovil bolestné dle rozsahu zranění žalobkyně a) za rok 2015 na 1.403,5 bodů, přičemž hodnota jednoho bodu činila 256,86 Kč, a za rok 2016 na 65 bodů, přičemž hodnota jednoho bodu činila 264,67 Kč. Žalovaný tedy přiznal žalobkyni a) bolestné ve výši 377.707,- Kč. Tento nárok však ponížil o 50 %, a to z důvodu spoluzavinění žalobkyně a), která při nehodě nebyla připoutána bezpečnostním pásem; proto vyplatil pojistné plnění ve výši 188.854,- Kč. Následně dopisem ze dne 12.11.2018 uplatnila žalobkyně a) nárok na bolestné ve výši 1.396.110,- Kč, přičemž tuto výši odůvodnila a doložila znaleckým posudkem [tituly před jménem][jméno FO] ze dne 28.10.2018 č. [Anonymizováno] a dále nárok na úhradu nákladů spojených s vypracováním tohoto znaleckého posudku ve výši 17.000,- Kč. Žalovaný sdělil dopisem ze dne 25.2.2019, že na základě přezkumu původních znaleckých závěrů stanovil bolestné za rok 2015 na 1.496,5 bodů, přičemž hodnota jednoho bodu činila 256,86 Kč a za rok 2016 5 bodů, přičemž hodnota jednoho bodu činila 264,67 Kč. Žalovaný tak stanovil bolestné ve výši 385.714,- Kč a po krácení o 50 % doplatil částku 4.003,- Kč (celkem tedy 192.857,- Kč). Žalobkyně a) se domnívá, že podíl spoluviny určený žalovaným je nepřiměřeně vysoký, když v obdobných případech stanovují soudy spoluvinu za neužití bezpečnostního pásu ve výši 20 – 30 % a žalobkyně nebyla za jízdy připoutána z důvodu poruchy bezpečnostního pásu. Žalobkyně a) požaduje bolestné ve výši 781.774,93 Kč stanovené následovně: bolestné dle posudku [tituly před jménem][jméno FO] za rok 2015 stanovené na 5333 bodů (5239 + zvýšení o 94 bodů), přičemž hodnota jednoho bodu činí 256,86 Kč, tedy v celkové výši 1.369.834,38 Kč, bolestné za rok 2016 stanovené na 85 bodů, přičemž hodnota jednoho bodu činí 264,67 Kč, tedy v celkové výši 22.496,95 Kč, bolestné za roky 2015 a 2016 tedy celkem 1.392.331,33 Kč. Bolestné za roky 2015 a 2016 ponížené o 30 %, jakožto podíl spoluviny žalobkyně a) činí celkem 974.631,93 Kč, po zohlednění již vyplaceného plnění (tedy částky 192.857,- Kč) pak činí 781.774,93 Kč.

6. Dále se žalobkyně a) domáhá náhrady za ztížení společenského uplatnění ve výši 305.080,60 Kč, když vyzvala dopisem ze dne 12.11.2018 žalovaného k zaplacení náhrady za ztížení společenského uplatnění ve výši 1.525.403,- Kč podle posudku [tituly před jménem][jméno FO], a dále nároku na úhradu nákladů spojených s vypracováním tohoto posudku ve výši 17.000,- Kč. Žalovaný pak na základě výše uvedené výzvy přiznal dopisem ze dne 29.1.2019 náhradu za ztížení společenského uplatnění ve výši 1.525.403,- Kč, tedy ve výši dle posudku, a dále náhradu nákladů spojených s vypracováním posudku ve výši 17.000,- Kč, avšak obě částky ponížil o 50 % z důvodu spoluzavinění a uhradil částky 762.702,- Kč a 8.500,- Kč. Žalobkyně a) proto požaduje doplacení 20 % přiznané výše náhrady za ztížení společenského uplatnění, tedy částky 305.080,60 Kč a 20 % přiznané náhrady nákladů spojených s vypracováním posudku, tedy částky 3.400,- Kč.

7. Dále se žalobkyně a) domáhá zaplacení částky 6.400,-Kč představující součet plateb za odbornou psychologickou pomoc jako nákladů spojených s péčí o zdraví, když žalobkyně a) a žalobce b) utrpěli značnou psychickou újmu v důsledku předmětné nehody, při které žalobkyně a) ztratila prvorozenou dceru a sama utrpěla velmi závažná zranění s trvalými následky a žalobce b) svou sestru. U žalobkyně a) se v důsledku výše uvedeného rozvinula posttraumatická stresová porucha a musí užívat medikamenty. Museli proto oba vyhledat odbornou pomoc psychologa, přičemž tyto náklady nesla žalobkyně a) i za žalobce b). Náklady spojené s péčí o zdraví uplatnila žalobkyně a) dopisem ze dne 20.6.2018, žalovaná však žádné náklady spojené s péčí o zdraví neuhradila. Ohledně tohoto nároku by pak neměla být uplatněna spoluvina, neboť tuto pomoc by žalobkyně a) a žalobce b) potřebovali bez ohledu na připoutání, žalobce b) byl navíc při nehodě řádně připoután.

8. Dále se žalobkyně a) domáhá zaplacení částky 2.857.157,80 Kč jako ztráty na výdělku, resp. odbytného. Žalobkyně a) vyzvala dopisem ze dne 20.6.2018 žalovaného k úhradě ztráty na výdělku za období od 1.1.2016 do 31.5.2018 v celkové výši 870.000,- Kč. Dne 17.10.2019 požádala žalovaného o úhradu odbytného ve smyslu § 2968 z.č. 89/2012 občanského zákoníku ve výši 4.081.654,- Kč, aby tímto byl nahrazen její nárok na peněžitý důchod jak dle § 2962, tak dle § 2963 z.č.89/2012 občanského zákoníku. Žalobkyni a) vznikla závažná újma na zdraví ústící v její invaliditu prvního stupně, v jejímž důsledku došlo k poklesu pracovní schopnosti žalobkyně a) o 40 % (posudek o invaliditě ze dne 26.4.2018 č.j. [Anonymizováno]). Žalobkyně a) má přitom vysokoškolské magisterské vzdělání uznané v ČR, úspěšně absolvovala kvalifikační a jazykové kurzy (ruština, angličtina, korejština, čeština) a získala řidičské oprávnění, díky čemuž v Ruské federaci pracovala na finančním oddělení velké ruské státní společnosti. Má rovněž kvalifikaci na pozici účetní i na pozici office manager. Po přestěhování z Ruské federace do České republiky začala úspěšně podnikat v pohostinství a následně nastoupila na mateřskou a rodičovskou dovolenou. Nejmladší syn žalobkyně a) se narodil 18.9.2013, takže by nastoupil do školky od 1.9.2016 a od tohoto data by žalobkyně a) rovněž mohla nastoupit do zaměstnání či začít znovu podnikat. S ohledem na svou kvalifikaci a její předchozí pracovní zkušenosti v Ruské federaci, jakož i na skutečnost, že žije v Praze, tj. v lokalitě, v níž jsou mzdy vyšší než ve zbytku republiky, lze očekávat, že by pracovala minimálně za průměrnou mzdu. V důsledku nehody došlo ke snížení pracovní schopnosti žalobkyně a) o 40 % a vzniká jí tak ztráta na výdělku odpovídající alespoň 40 % průměrné mzdy. Výše náhrady za ztrátu na výdělku ve smyslu ustanovení § 2963 z.č. 89/2012 občanského zákoníku se však stanoví jako rozdíl mezi výdělkem, jakého poškozený dosahoval před vznikem újmy, a výdělkem dosahovaným po skončení pracovní neschopnosti s přičtením případného invalidního důchodu podle jiného právního předpisu. Žalobkyně a) invalidní důchod nepobírá, její žádost o přiznání invalidního důchodu byla zamítnuta rozhodnutím [právnická osoba] ze dne 11.12.2018 č.j. [právnická osoba]. [Anonymizováno]. [Anonymizováno]. Žalobkyně a) v rozhodném období před nehodou byla na mateřské a rodičovské dovolené a neměla proto prokazatelné příjmy, takže je pro ni téměř nemožné prokázat nárok podle § 2962 a 2963 z.č. 89/2012 občanského zákoníku. Žalobkyně a) tedy s ohledem na výše uvedené považuje za spravedlivé, aby soud vyčíslil přiměřenou výši odbytného na základě průměrné měsíční mzdy v příslušných kalendářních letech, procentuálně snížené na 40 % (rozsah pracovní neschopnosti žalobkyně a)), a to za období 20 let (září 2016 až srpen 2035), tj. období, v němž lze důvodně předpokládat, že by žalobkyně a) aktivně pracovala nebýt nehody. Vyčíslení průměrné mzdy v budoucích letech pak počítá s průměrným meziročním nárůstem o 3 %. Za roky 2016 až 2036 pak žalobkyně a) vyčíslila nárok na 4.081.654,- Kč, po snížení o 30 % za spoluzavinění pak nárok na odbytné vyčíslila na částku 2.857.157,80 Kč.

9. Žalobkyně c) se pak domáhá zaplacení částky 12.718,10 Kč jako nákladů spojených s pohřbem [jméno FO] („[jméno FO]“; jména osob jsou v rozsudku uvedena v souladu s pravidly české mluvnice). Žalobkyně c) vyzvala dopisem ze dne 14.5.2018 žalovaného k úhradě přiměřených nákladů spojených s pohřbem zesnulé [jméno FO], která zahynula v důsledku nehody, vynaložených žalobkyní c) ve výši 36.233,- Kč. Žalovaný přiznal žalobkyni c) náhradu přiměřených nákladů spojených s pohřbem ve výši 25.920,- Kč, které ponížil o 50 % z důvodu spoluzavinění zesnulé, která při nehodě nebyla připoutána bezpečnostním pásem. Žalobkyně c) se domnívá, že žalovaný měl přiznat celou částku, neboť dle z.č. 89/2012 občanského zákoníku již není dán limit 20.000,- Kč a žalobkyně c) tak má právo na náhradu všech účelně vynaložených nákladů spojených s pohřbem, když tyto nebyly nepřiměřené. Dále se domnívá, že nemělo dojít ke krácení pojistného plnění o 50 %, ale pouze o 30 %. Žalobkyně c) požaduje na náhradě přiměřených nákladů spojených s pohřbem částku 12.718,1 Kč stanovenou jako 70 % z částky 36.233,- Kč – 25.363,1 Kč (zohlednění spoluviny) poníženou o již vyplacené plnění 12.645,- Kč.

10. Žalobkyně c) se pak domáhá zaplacení částky 700.609,- Kč jako nákladů spojených s péčí o žalobkyni a). Dřívější právní zástupce žalobkyně a) vyzval dopisem ze dne 20.6.2018 žalovaného k úhradě náhrady za poskytování osobní péče o žalobkyni a) a její domácnost ve výši 1.213.800,- Kč za období od 13.1.2016 do 31.5.2018. Žalobkyně a) ke dni podání žaloby je stále odkázána na osobní péči svých blízkých, což vyplývá z aktuální lékařské zprávy ze dne 17.10.2019 [tituly před jménem][jméno FO] jako ošetřující lékařky. Z důvodu narušení vzájemných vztahů mezi žalobkyní a) a jejím bývalým manželem [právnická osoba] - viníkem nehody, jí tuto osobní péči poskytuje od 1.6.2018 již jen žalobkyně c). Došlo k rozvodu manželství žalobkyně a) a pana [právnická osoba]. Žalobkyně c) pak spolu s [právnická osoba] o žalovanou a) pečovala již před tímto datem. Žalobkyně c) proto žádá náhradu za osobní péči o žalobkyni a) ve výši 1.000.870,- Kč sníženou o 30 % představující podíl spoluviny žalobkyně a), tedy částku 700.609,- Kč. Podle § 2960 z.č. 89/2012 občanského zákoníku platí, že škůdce hradí též účelně vynaložené náklady spojené s péčí o zdraví poškozeného, s péčí o jeho osobu nebo jeho domácnost. Dle současné judikatury (zejména nález Ústavního soudu spis. zn. I. ÚS 2930/13 ze dne 11.listopadu 2014), náleží náhrada nejen za skutečně vynaložené výdaje, ale i v případě, kdy péči poskytuje bezplatně příbuzný nebo jiná blízká osoba. S ohledem na judikaturu Nejvyššího soudu ČR je nutno vycházet z částky, kterou by poškozený zaplatil za obdobné odborné pečovatelské služby. Při určování výše náhrady nákladů lze analogicky vyjít z vyhlášky Ministerstva práce a sociálních věcí č. 505/2006 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona o sociálních službách. Je třeba vždy vycházet z toho, že tu jde o skutečnou škodu, kterou nelze nahradit za použití analogické aplikace paušální výše odměny dobrovolného pečovatele (břemeno škůdce nelze přenášet na bedra poškozených nebo jemu blízkých osob). Při stanovení výše náhrady nákladů je pak třeba přihlédnout také k tomu, zda poškozený čerpá příspěvek na péči v souladu se zákonem č.108/2006 Sb., o sociálních službách a vyhláškou, a tuto dávku sociální pomoci je třeba zohlednit při určení výše náhrady. Poškozená žalobkyně a) však žádný příspěvek na péči nečerpá. Péče poskytovaná žalobkyni a) je pak analogická osobní asistenci ve smyslu § 39 z. č.108/2006 Sb., o sociálních službách, neboť tu zákon definuje jako terénní službu poskytovanou osobám, které mají sníženou soběstačnost z důvodu věku, chronického onemocnění nebo zdravotního postižení, jejichž situace vyžaduje pomoc jiné fyzické osoby. Služba se poskytuje bez časového omezení, v přirozeném sociálním prostředí osob a při činnostech, které osoba potřebuje. Vyhláška pak s účinností od 1.1.2014 stanovuje maximální výši úhrady za poskytování osobní asistence ve výši 130,- Kč za hodinu, a to podle skutečně spotřebovaného času nezbytného k zajištění úkonů.

11. Žalovaný se vyjádřil (čl. 106) tak, že žalobci uplatněný nárok neuznává. Učinil nesporné, že dne 1.11.2015 v Německu v [adresa] došlo k dopravní nehodě kterou zavinil [právnická osoba], který v té době řídil vozidlo tov. zn. [Anonymizováno] SPZ [SPZ]. Při této dopravní nehodě došlo ke škodě na zdraví žalobkyně a). Předmětné vozidlo bylo v okamžiku dopravní nehody pojištěno u žalovaného pro případ odpovědnosti za újmu způsobenou jeho provozem. Žalovaný na odškodnění újmy na zdraví vyplatil žalobkyni částku 188.854,- Kč jako bolestné, částku 4.003,-Kč jako bolestné, částku 762.702,-Kč jako ztížení společenského uplatnění, částku 8.500,-Kč jako náklady vzniklé v souvislosti s vypracováním znaleckého posudku. Všechna plnění byla vyplacena po odečtu 50% z důvodu spoluzavinění, neboť v době dopravní nehody žalobkyně a) seděla ve druhé řadě mikrobusu mezi dětskými sedačkami nepřipoutaná. Pokud by byla připoutaná, nemohla by v průběhu nehodového děje vozidlo opustit skrze čelní sklo. Lze předpokládat, že pokud by připoutána byla, utrpěla by pouze lehká zranění jako ostatní cestující ve vozidle. Žalovaný tak dospěl k závěru, že nepoužití bezpečnostních pásů ze strany žalobkyně a) vedlo k fatálnímu následku. Žalovaný je tak přesvědčen, že za takových okolností je adekvátní 50% spoluvina poškozené.

12. Pokud jde o vyčíslení nároků, že žalobkyně a) se podanou žalobou domáhá mimo jiné také doplacení nároku na pojistné plnění za bolestné, k jehož výši předložila znalecký posudek ze dne 28.10.2018 č. 258/45/2018, s jehož obsahem žalovaný nesouhlasí, neboť obsahuje zásadní nedostatky, v důsledku čehož je výše nároku stanovena nesprávně. Žalovaný ve vyjádření uvádí konkrétní položky posudku, v nichž spatřuje pochybení znalce.

13. Žalobkyně a) se dále domáhá nároku na náhradu za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti, avšak v žalobě uvádí, že v době škodné události byla na rodičovské dovolené. Dále uvádí, že před nástupem na tuto rodičovskou dovolenou vykonávala podnikatelskou činnost. Z dalších tvrzení však vyplývá, že výši předmětného nároku nedovozuje z čistých příjmů ze své předchozí podnikatelské činnosti, ale z průměrné mzdy zveřejňované [právnická osoba]. V případě, že poškozenému vzniká nárok na náhradu ztráty na výdělku po skončení pracovní neschopnosti, pak se zásadně vychází z příjmů poškozeného, které skutečně dosahoval před škodnou událostí. V případě žalobkyně a) je tedy nutné zjistit její skutečné příjmy z její podnikatelské činnosti před škodnou událostí, resp. před nástupem na rodičovskou, resp. mateřskou dovolenou. V tomto směru ovšem žaloba neobsahuje dostatečná tvrzení ani nejsou navrženy patřičné důkazy, ze kterých by bylo možné její skutečné příjmy dovodit. Ze žalobních tvrzení, ani z navržených důkazů není možné dovodit, zda u žalobkyně a) po skončení pracovní neschopnosti dochází ke ztrátě na výdělku, resp. zda vznikl nárok na náhradu ztráty na výdělku.

14. Žalobce b) se domáhá plnění za škodu spočívající ve ztížení společenského uplatnění. Ze žalobních tvrzení se však nepodává, jaká konkrétní poranění a jaká konkrétní zdravotní omezení vznikla v důsledku předmětné škodné události.

15. Žalobkyně c) uplatňuje žalobou nárok na náhradu nákladů spojených s péčí o žalobkyni a). Výši nároku vyčíslila na částku 1.000.870,-Kč, kterou ponížila o 30% z důvodu spoluzavinění. Žaloba však neobsahuje tvrzení, jak konkrétně žalobkyně dospěla k výši nároku. Ze žalobních tvrzení není zřejmé, jak konkrétně byla žalobkyně omezena ve vykonávání jednotlivých úkonů sebeobsluhy a činností souvisejících s vedením své domácnosti. Nelze dovodit, zda se omezení vykonávat předmětné činnosti v průběhu léčby měnilo, nebo zda tato omezení trvala po celou dobu léčení ve stejné intenzitě. Žalobkyně c) v žalobě vychází z hodinové sazby ve výši určené podle vyhl. č. 505/2006 Sb., tedy ve výši 130,-Kč/hod. Podle rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 25 Cdo 6061/2016 „není proto chybou, že soud v posuzovaném případě přiměřeně (podpůrně) vycházel i z ocenění přiznávaného pracovníkům pečovatelské služby podle vyhlášky č. 505/2006 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona o sociálních službách (srov. nález Ústavního soudu ze dne 16.1.2013 sp. zn. I. ÚS 46/12). Náhrada se však nemůže odvíjet striktně od tržní hodnoty odměny za práci profesionálních pečovatelů, neboť je třeba zohlednit možné sociální dávky, které ze stejného důvodu pobírá (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29.7.2013 sp. zn. 25 Cdo 2108/2011). Lze přisvědčit, že odměna za práci profesionálního pečovatele v sobě zahrnuje i částky spojené s daňovými odvody a povinnosti ve sféře sociálního zabezpečení, zatímco rodinný příslušník poskytující péči osobně není zatížen povinností odvádět příslušné částky. Nelze proto bez dalšího vyjít z částek odvozených z profesionální sféry.“ Žaloba neobsahuje dostatečná tvrzení, ze kterých by bylo možno dovodit, že výše nároku odpovídá intencím judikatury. Žaloba postrádá tvrzení o tom, jaké konkrétní úkony péče a v jakém rozsahu musí žalobkyně c) vykonávat při péči o žalobkyni a).

16. Žalobce b) podáním doručeným soudu dne 9.3.2020 doplnil, že v důsledku nehody utrpěl úraz krční páteře, který se pojil s bolestí v oblasti krku a hlavy, která byla provázena pocity nevolnosti. Žalobce b) byl v důsledku úrazu krční páteře po delší dobu nucen nosit tzv. límec pro fixaci poškozené oblasti krku, což jej limitovalo v jakémkoli pohybu a nemohl tak bezproblémově vykonávat běžné denní činnosti, byl výrazně omezen na hybnosti a bolestí trpěl i v noci, v důsledku čehož nemohl spát a trpěl velkými bolestmi (zejména hlavy) a nespavostí a byl nucen zůstávat doma po několik měsíců od nehody. V lednu 2016 se žalobce b) obrátil na specialistu, který doporučil léčbu obtíží homeopatiky, která však nebyla účinná. Jeho stav se následně dokonce zhoršoval, neboť trpěl nechutenstvím, celkovým vyčerpáním a chronickou únavou. Vše bylo provázeno trvalými bolestmi hlavy, poruchou spánku a úbytkem na váze. Žalobce b) se obrátil na množství lékařů a odborníků, včetně psychologů a psychiatrů, avšak žádný z nich mu nedokázal efektivně pomoci. V důsledku stresového prožitku z nehody a z důvodu vlastního chátrajícího zdraví a zhoršujícího se stavu začal žalobce b) trpět psychickými obtížemi, které vedly k závažným problémům ve škole a ke zhoršení studijních výsledků. Stav žalobce b) neumožňoval pravidelné studium a musel zažádat o individuální studijní plán. Postupem času došlo ke zhoršení jeho zraku a byly mu předepsány dioptrické brýle. Do dnešního dne trpí poruchou spánku, kterou pociťuje jako „převrácení“ dne a noci. V souvislosti s nárokem na ztížení společenského uplatnění žalobce b) uvedl, že negativní dopady na jeho život spočívají v tom, že je omezen v každodenním životě nutností provádět pravidelné rehabilitační cviky v důsledku úrazu krční páteře, čímž nemůže takto strávený čas efektivně věnovat jiné činnosti. Před nehodou byl zvyklý pravidelně a hodně sportovat, zejména jezdil na kole, jezdil na in-line bruslích a lyžoval, netrpěl žádnými zdravotními obtížemi, a to ani psychickými, byl plně zapojen do aktivního společenského života, měl množství kamarádů a jeho studijní výsledky byly nadprůměrné, pravidelně jezdil na výlety a neměl žádný problém s využíváním dopravních prostředků všech typů, byl velmi kreativní, psal knížky, sám k nim dělal i ilustrace a natáčel krátké filmy. Z důvodu bolestí a obtíží se spánkem nemůže po nehodě provozovat aktivní sportovní život, má panický strach z přepravy motorovými vozidly, ztratil důvěru ve zdravotnický systém, který mu s jeho obtížemi po nehodě nedokázal po dlouhou dobu účinně pomoci a díky „převrácení dne a noci“ má zásadním způsobem sníženo fungování v běžném každodenním životě. Jako nejcitelnější újmu vnímá především zhoršení svých studijních výsledků a s tím spojenou nemožnost nastoupit na školu, kterou si dříve vybral, což představuje zásadní překážku lepší budoucnosti. Žalobce b) je velmi mladý a výše uvedená omezení jsou pro něj proto mnohem citelnější a představují pro něj ve svém důsledků velmi významné omezení společenského uplatnění. Pokud jde o výši obou nároků, žalobce b) uplatnil částku, kterou on sám vnímá jako spravedlivou, avšak požaduje její přiznání ve výši určené soudem podle § 2955 o.z., tedy požaduje, aby výši tohoto nároku stanovil soud podle spravedlivého uvážení na základě posouzení jednotlivých okolností případu po vypracování znaleckého posudku. Žalobkyně a) byla oprávněna (do jeho zletilosti) zastupovat žalobce b) na základě rozsudku Obvodního soudu pro [adresa] ze dne 5.2.2019 sp. zn. 61 Nc 2567/2018, 28 P a Nc 204/2018, na základě něhož je oprávněna přijmout i výplatu pojistného plnění pro žalobce b). Následkem nehody utrpěl žalobce b) poranění krční páteře, v jehož důsledku do dnešního dne trpí bolestmi hlavy a nevolností, což vyplývá ze zprávy [tituly před jménem]Kumprechtové ze dne 23.10.2019. Žalobce b) vyzval dopisem ze dne 24.10.2019 žalovaného k úhradě bolestného ve výši 100.000,- Kč a náhrady za ztížení společenského uplatnění ve výši 200.000,- Kč s tím, že obě částky později modifikuje. Při nehodě byl připoután bezpečnostním pásem a na jeho straně by tedy nemělo dojít ke krácení pojistného plnění, neboť na své újmě ani na nehodě nenese žádný podíl viny. Žalovaný ke dni podání žaloby žalobci b) ničeho neuhradil.

17. Usnesením ze dne 13.listopadu 2020 č. j. 25 C 241/2019-179 pak soud schválil smír uzavřený mezi žalobcem b) [jméno FO] a žalovaným, čímž bylo řízení ve vztahu mezi žalobcem b) a žalovaným skončeno a byly vypořádány všechny nároky žalobce b) vůči žalovanému.

18. Podáním ze dne 4.10.2023 došlým soudu téhož dne vzala žalobkyně a) žalobu zpět co do částky bolestného ve výši 38.113,- Kč, kteroužto částku žalovaný dne 15.9.2023 zaplatil. Nadále se domáhá úroku z prodlení z této částky do dne 15.9.2023, kdy byla částka připsána na účet žalobkyně a). Žalobkyně c) pak vzala žalobu zpět co do částky náhrady nákladů na péči o žalobkyni ve výši 51.027,- Kč, kteroužto částku žalovaný dne 15.9.2023 zaplatil. Nadále se domáhá úroku z prodlení z této částky do dne 15.9.2023, kdy byla částka připsána na účet žalobkyně a).

19. Jelikož jsou žalobci státními příslušníky Ruské federace, soud se v prvé řadě zabýval otázkou své pravomoci. Vzhledem k cizí státní příslušnosti žalobců na věc dopadá úprava obsažená v zákoně č. 91/2012 Sb. o mezinárodním právu soukromém, v platném znění, a to s odkazem na ustanovení § 1 tohoto zákona, který se dle ustanovení jeho § 2 použije, jen pokud nestanoví něco jiného mezinárodní smlouva, kterou je Česká republika vázána. Ruská federace je nástupnickou zemí dřívějšího Svazu sovětských socialistických republik, ve vztahu k jejím státním příslušníkům se tak použije smlouva mezi ČSSR a SSSR o právní pomoci a právních vztazích ve věcech občanských, rodinných a trestních vyhlášená pod číslem 95/1983 Sb. Tato smlouva pravomoc justičních orgánů v této konkrétní věci neupravuje, stanoví však mj. pravidla pro určení mezinárodní pravomoci pro řízení o náhradu škody. Podle čl. 38 odst. 1 této smlouvy nároky na náhradu škody, nejde-li o porušení povinností vyplývajících ze smluv a jiných právních úkonů, se řídí právním řádem smluvní strany, na jejímž území došlo k jednání nebo k události zakládající nárok na náhradu škody. Podle odst. 2 jestliže ten, kdo škodu způsobil, i poškozený jsou občany stejné smluvní strany, nárok na náhradu škody se řídí právním řádem této smluvní strany. Podle odst. 3 k řízení ve věcech podle tohoto článku je dána pravomoc soudu smluvní strany, na jejímž území došlo k jednání nebo události, zakládající nárok na náhradu škody. Poškozený může podat návrh také u soudu smluvní strany, na jejímž území má odpůrce bydliště. Podle § 6 odst. 1 zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém, je pravomoc českých soudů dána, jestliže je podle procesních předpisů pro řízení místně příslušný soud na území České republiky, pokud z ustanovení tohoto zákona nebo jiného právního předpisu nevyplývá něco jiného. K dopravní nehodě došlo na území Německa, článek 38 odst. 3 smlouvy mezi ČSSR a SSSR však dává poškozeným možnost podat návrh i soudu smluvní strany, na jejímž území má odpůrce bydliště (analogicky i sídlo). Vzhledem k tomu, že žalovaným je pojišťovna se sídlem v České republice, je dána pravomoc českých soudů k projednání věci a podle § 85 odst. 3 o.s.ř. je dána místní příslušnost Obvodního soudu pro [adresa], který je obecným soudem žalovaného.

20. Ke zjištění skutkového stavu provedl soud tyto důkazy: trestní příkaz Okresního soudu [Anonymizováno] z [datum], oznámení o převzetí právního zastoupení a uplatnění nároku na náhradu újmy [tituly před jménem] Josefa Biňovce žalovanému ze dne 14.května 2018, uplatnění nároku na náhradu újmy ze 14.května 2018 za poškozenou [jméno FO] a z 16.května 2018, další oznámení o převzetí právního zastoupení ze dne 29.května 2018 a z 20.června 2018, předžalobní výzva z 21.června 2018, oznámení [tituly před jménem][jméno FO] o převzetí právního zastoupení a uplatnění nároku na náhradu újmy z 12.listopadu 2018, předžalobní výzva z 9.ledna 2019, rozsudek Obvodního soudu pro [adresa] ve věci nezletilého [jméno FO] ze dne 5.února 2019 jednací číslo [hodnota] [Anonymizováno], znalecký posudek na [jméno FO] od [tituly před jménem][jméno FO] ze dne 28.října 2018 č. j. [Anonymizováno], faktura od [tituly před jménem] [jméno FO] [tituly před jménem][jméno FO] za znalecký posudek na částku 17.000,- Kč, výpisy z zdravotnické dokumentace od [tituly před jménem][Anonymizováno] z 23.10.2019, oznámení žalovaného o poskytnutí pojistného plnění z pojištění odpovědnosti z 26.6.2018 a z 25.2.2019, propouštěcí zpráva Nemocnice [Anonymizováno] [adresa] z 4.8.2016, výzva k náhradě újmy na zdraví z 24.10.2019, oznámení žalovaného o poskytnutí pojistného plnění z 29.1.2019, lékařská zpráva [tituly před jménem] [jméno FO] z 19.4.2018, doklady o platbách, lékařská zpráva [datum], zdravotnická dokumentace, uplatnění nároku na náhradu újmy ze 14.května 2018, oznámení žalovaného o poskytnutí pojistného plnění z 27.6.2018, faktura od společnosti [právnická osoba] č. [hodnota] na [jméno FO] na částku 1.622,- Kč za vyřízení úmrtních listů s apostilou, stvrzenky, zakázkový list [jméno FO] na společnost Obelisk s.r.o. za žulovou destičku s účtenkou, smlouva se Správou pražských hřbitovů, příspěvkovou organizací na nájem hrobového místa, doklad o zaplacení částky 11.868,- Kč [Anonymizováno], faktura o [Anonymizováno] č. 20009/150/15 na částku 19.075,- Kč, e-mail žalovaného, potvrzení o registraci škodné události společné odpovědnosti žalovaného z 27.3.2019, lékařská zpráva [tituly před jménem] [jméno FO] ze 17.10.2019, rozsudek Obvodního soudu pro [adresa] z 26.října 2017 č. j. 17 [Anonymizováno] rozvodu manželství žalobkyně a) a [právnická osoba] s doložkou právní moci 8.11.2017, posudek o invaliditě PSSZ z 26.4.2018, rozhodnutí o nepřiznání invalidního důchodu žalobkyně a) z 11.12.2018, rozhodnutí Univerzity [jméno FO] o uznání zahraničního listu vysokoškolského vzdělání a kvalifikace v České republice z 31.5.2018, osvědčení o uznání vysokoškolského vzdělání a kvalifikace v České republice od Univerzity [jméno FO] ze dne 31.5.2018, diplom č. [hodnota], výzva k poskytnutí odbytného ze dne 17.10.2019, lékařská zpráva [tituly před jménem][jméno FO] ze dne 31.10.2018, podnikatelský plán realitní kanceláře [právnická osoba], e-mailová komunikace, specifikace jednotlivých úkonů a časového rozvrhu péče u poškozené pečující [jméno FO], fotodokumentace, souhlas žalobců s vyžádáním zdravotnické dokumentace, lékařská zpráva [tituly před jménem][jméno FO] z 11.11.2019, kopie zdravotnické dokumentace a lékařské zprávy, znalecký posudek [tituly před jménem][jméno FO] [adresa] ze 17.února 2020, výslech zástupce znaleckého ústavu [tituly před jménem][jméno FO] Boháče, zdravotnická dokumentace žalobkyně [jméno FO] od Nemocnice na [adresa] včetně dokumentace v přílohách a od [tituly před jménem][jméno FO] včetně dokumentace v přílohách, protokoly z jednání zdejšího soudu ve věci 25 [právnická osoba]/2019 dne 25.září 2019, 15.ledna 2022, 22.května 2020 a 29.května 2020, rozsudek zdejšího soudu ze dne 29.května 2020 č. j. 25 [právnická osoba]/2019-245 s doložkou právní moci 25.11.2020 a rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 11.listopadu 2020 č. j. 19 Co 272/2020-287, zdravotnická dokumentace od [tituly před jménem][jméno FO] 3.12.2020, zdravotnická dokumentace žalobkyně a) od Fakultní nemocnice v Motole, posudek o invaliditě žalobkyně a) z 9.8.2022, znalecký posudek Institutu postgraduálního vzdělávání ve zdravotnictví z 31.7.2023 č. [Anonymizováno] lékařská zpráva od [tituly před jménem][jméno FO] z 11.11.2019 a zdravotnická dokumentace žalobkyně od [tituly před jménem][jméno FO], [právnická osoba] v přílohové obálce, spis Obvodního soudu pro [adresa] sp. zn. [Anonymizováno] [právnická osoba]/2019.

21. Podle § 132 o.s.ř. soud zhodnotil provedené důkazy a dospěl k následujícím skutkovým závěrům: Mezi účastníky není sporu o pasivní legitimaci žalovaného vyplývající z § 9 odst. 1 zákona č.168/1999 Sb. o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla, když žalovaný je pojistitelem vozidla, kterým byla způsobena dopravní nehoda, při níž došlo k úmrtí [jméno FO] a zranění žalobců a) a b). Žalovaný nesporoval ani to, že žalobci jsou příbuznými zesnulé, konkrétně žalobkyně a) je matkou, žalobce b) vlastní bratr, žalobkyně c) vlastní sestra, což ostatně vyplývá nejen z výslechů, ale zejména z rodných listů předložených žalobci v řízení 25 C 11/2019. Dále je nesporné, a plyne to i z trestního příkazu Okresního soudu Schwabach ze dne 1.6.2016 sp.zn. [Anonymizováno]16, že dne 1.11.2015 došlo k dopravní nehodě, kterou zavinil [právnická osoba], a následkem které došlo mj. k úmrtí [jméno FO], která během jízdy nebyla připoutána bezpečnostním pásem. Dále je mezi účastníky nesporné, a lze to mít za prokázané i z Oznámení o poskytnutí pojistného plnění ze dne 26.6.2018, 25.2.2019, 29.1.2019, 27.6.2018 předložených žalobci a žalovaným, že žalovaný na bolestném vyplatil žalobkyni a) částku 188.854,- Kč a 4.003,-Kč, na nákladech za právní zastoupení částku 42.544,-Kč, na náhradě za ztížení společenského uplatnění částku 762.702,-Kč, polovinu za znalecký posudek ve výši 8.500,-Kč, žalobkyni c) pak částku 12.645,- Kč za náklady na pomník, destičku a písmo a úmrtní listy ověřené apostilou. Pojistné plnění žalovaný krátil o 50 % s odkazem na spoluzavinění poškozené, když poškozená nebyla v době dopravní nehody připoutána bezpečnostním pásem.

22. Z výslechu [jméno FO] - žalobkyně c), která je pozůstalou nevlastní sestrou [jméno FO], soud zjistil, že se z celé rodiny do České republiky se přistěhovala jako první v roce 2008, když začala v Praze studovat, za ní po krátké době přijela žalobkyně a) i s oběma dětmi, tj. [jméno FO] a [jméno FO]. Někdy od roku 2009 už všichni bydleli v ČR. Ze začátku bydleli všichni spolu, poté se žalobkyně a) seznámila s novým přítelem, dnes už bývalým manželem, žalobkyně c) se od nich odstěhovala a začala žít samostatně. V době příjezdu do ČR jí bylo 24 let. Po přistěhování do České republiky žili spolu, drželi pohromadě, chodili společně i na nákupy. Všechny dovolené trávili spolu, v létě u moře, v zimě na horách. I po odstěhování rodina udržovala úzké vztahy a kontakty, vídali se každý týden. Pokud jde o samotnou nehodu v listopadu 2015, byl to výlet do Paříže do Disneylandu. O nehodě se žalobkyně c) dozvěděla v 7 hodin ráno SMS zprávou od manžela [jméno FO], [jméno FO]. [jméno FO] poté volala, ten ji poprosil, jestli by mohla přijet a pomoci jim a dovézt oblečení, neboť jejich se při nehodě roztrhalo. Žalobkyně c) za nimi jela do Německa. Přijela tam někdy kolem 4. hodiny, mluvila s [jméno FO], on měl také nějaké zranění na ruce. Pokud jde o trvalé následky [jméno FO] po nehodě, prošla asi 10 operacemi, při kterých jí byla zkrácena jedna noha asi o 10 cm, protože má amputovanou nějakou kostní část, nemůže s ní hýbat. Má tedy značné obtíže při pohybu i při fungování v domácnosti, nemůže si sama umýt okna, má problémy i s vařením. Snaží se jí tedy v domácnosti pomáhat ostatní, zejména [jméno FO]. Když se vrátila z nemocnice, měla na noze takovou divnou železnou konstrukci. Když se tedy [jméno FO] vrátila z nemocnice, svědkyně nějakou dobu bydlela s nimi, aby se jí starala o děti. Její manžel [jméno FO] pak se staral o ni. Původně ani neměla být propuštěna z nemocnice, ale podepsala nějaký souhlas, protože nemohla vydržet bez dětí. [jméno FO] se pohybuje pouze o berlích. Bez berlí chodit může pouze doma, kde jsou zdi, a může se kdyžtak opřít o zeď, nebo kraťoučké vzdálenosti s nějakým jištěním. Sama neobejde obchodní centrum, takže potřebuje dovézt autem, v obchodě pak chodí o berlích nebo na vozíku. Dříve byla zcela soběstačná, řídila auto, vozila děti, na kroužky, kam bylo potřeba, nyní potřebuje odvézt sama. Autem už jezdit nemůže. Má i další zdravotní omezení, když nemůže nosit věci v pravé ruce, protože ji má zlomenou, takže nemůže v ní nést například horkou konvici s vodou, ale musí ji přidržovat druhou rukou. Její zdravotní stav ji limituje i při cestování, takže už nemůže například cestovat do [Anonymizováno] za zbytkem rodiny. Cestovat může, ale není už natolik mobilní, aby to mohla dělat v tom rozsahu jako předtím. Také má spoustu jizev, na ruce, na noze, na hlavě. Transplantovali jí kůži na nohu z jiné části těla, nějaké železo má v ruce. Také se méně hýbe než předtím, takže přibrala. Dřív byla zvyklá se hezky oblékat, nosit boty na vysokém podpatku, teď musí nosit úplně jiný druh oblečení, má problémy se sháněním obuvi na nohu, která se nemůže tolik hýbat, tím, že má jednu nohu kratší, tak že nemůže chodit vyrovnaná, ale chodí nakloněná na jednu stranu, její noha má jiný tvar, takže má problémy sehnat obuv, která by jí pasovala. Svědkyně jí nejvíce pomáhala bezprostředně po nehodě po jejím návratu z nemocnice. Teď už je plně zaměstnána a už nemá tolik času jí pomáhat. V době nehody byla na mateřské dovolené, měla auto, mohla ji vozit například na kosmetiku, nebo ke kadeřnici, k advokátovi, na hřbitov, mohla zařizovat individuální studijní plán jejímu synovi [jméno FO]. Pomáhala ale nejenom jí osobně, ale i s péčí o domácnost. Mají velký dům. Pračku mají například ve 2. patře, bylo třeba dávat do ní prádlo, vyprané prádlo vyžehlit, apod. Té práce kolem domácnosti bylo docela dost. Na mateřské dovolené byla do srpna 2019, od srpna 2019 už pracuje na plný úvazek, předtím dělala jenom na dohodu o provedení práce 20 hodin měsíčně jako takovou brigádu. Pomáhala Alexandře tím způsobem, že ráno odvezla děti do školy nebo do školky svoje, potom jela hned za ní a na 5. hodinu se pak musela vrátit pro svoje děti, abych je vyzvedla ze školky a z družiny. Když ještě dcera nechodila do školky, tak ji dala do vajíčka a jela k Alexandře i s ní. Když už pak byla větší, tak ji nechala si hrát na zahradě nebo i s nezletilým [jméno FO] nebo Maruškou. Vařila, chodila na nákupy, nakupovala potraviny, vysávala, vytírala, měnila povlečení, prala, žehlila. Občas pomáhala i dětem s domácími úkoly, například když [jméno FO] potřeboval pomoci s nějakým domácím úkolem. K požadované částce došli tak, že jim advokát kdysi řekl, že si mají zapisovat kolik času přibližně tou pomocí pro žalobkyni a) stráví a zapsané údaje pak vynásobili tou příslušnou částkou za 1 hodinu práce.

23. Z výslechu [jméno FO] - žalobkyně a) – která je pozůstalou matkou [jméno FO], soud zjistil, že zemřelá [jméno FO] byla její první dcera, narodila se ještě v době, kdy žalobkyně a) bydlela se svou matkou [Anonymizováno] a bratrem [Anonymizováno]. Před narozením druhého dítěte, syna [jméno FO], se žalobkyně a) odstěhovala a začala žít s otcem [jméno FO], s [jméno FO] a potom se narodil [jméno FO]. Vzali se s manželem – otcem [jméno FO] a [jméno FO] - ale v roce 2006 manžel umřel na rakovinu plic. Dceru [jméno FO] manžel osvojil, takže si až do své smrti myslela, že je jejím skutečným otcem. Po smrti manžela našla [jméno FO] ve schránce inzerát na práci a život v Česku. [jméno FO] to chtěla zkusit, proto se rozhodla studovat v České republice a žalobkyně a) pak za ní přijela s dětmi, tj. [jméno FO] a [jméno FO]. Seznámila se s [právnická osoba], poté se vzali, narodily se dvě děti, dcera [jméno FO] a syn [jméno FO]. [jméno FO] žila s nimi do roku 2010. Pokud jde o samotný výlet do Disneylandu na podzim 2015, jednalo se už o třetí cestu do Disneylandu. [jméno FO] původně s nimi neměla jet, nakonec se rozhodla, že pojede. Původně měli jet pouze se třemi děti vlastním autem [Anonymizováno]. Tím, že se rozhodla jet i [jméno FO], tak si manžel pronajal auto z autopůjčovny. Nehoda se stala při zpáteční cestě do České republiky. Původně měli jet až druhý den ráno, ale manžel přišel s tím, že by mohli odjet už večer a že ráno už budou doma. Celou dobu řídil manžel, několikrát zastavovali, aby si odpočinul. Jeli vozidlem Ford Transit, které mělo 3 řady sedadel. Za volantem seděl manžel, který řídil, na místě spolujezdce vedle něj seděl syn [jméno FO], žalobkyně a) seděla ve druhé řadě mezi dětmi [Anonymizováno] a [jméno FO], ve třetí řadě seděla [jméno FO], kde měla původně sedět s [jméno FO], ale vyhnala ho dopředu, že si tam lehne na sedadla. Žalobkyně a) si na nehodu nevzpomíná, ale domnívá se, že byli všichni připoutaní. Zda byla připoutaná [jméno FO], žalobkyně a) neví, ale vždy, kdy někam jeli, tak byli připoutaní. Před nehodou [jméno FO] říkala, že pás vyskakuje, žalobkyně a) jí řekla, ať si připne jiný pás. Měla s ní po cestě konflikt, aby byla připoutaná, [jméno FO] řekla, že se snaží. [jméno FO] vyletěl z auta s částí sedačky, nebyl vůbec zraněný. Maruška měla zraněnou nohu. Manžel utrpěl také nějaké zranění, nosil krční límec a zhoršil se mu zrak. [jméno FO] měl bolesti hlavy a nosil krční límec a potom mu zjistili, že měl skřípnutý nerv v krční páteři. Po nehodě žalobkyně a) ztratila vědomí a proudila se až v nemocnici, ptala se manžela, kde jsou všechny děti a on jí řekl, že [jméno FO] nepřežila. Po nehodě [jméno FO] ležela vedle toho mikrobusu a těžce dýchala, žalobkyně a) na ni volala, ale nereagovala. Doktoři slibovali, že bude všechno v pořádku, nakonec ale [jméno FO] zemřela v 10 hodin ráno. Žalobkyně a) prý ztratila hodně krve, lékaři se báli, že také nepřežije, byla vážně zraněná, měla zranění hlavy a ramene, dvakrát zlomenou pravou ruku, přičemž je pravák, má na kyčli jizvu, neví z čeho. Hrozila jí amputace nohy, chybí jí kus paty, na noze má volnou tkáň pod lýtkem a má jednu nohu kratší než druhou. Když se snaží chodit nebo něco dělat, další týden se z toho vzpamatovává, krvácí jí pata, nemá vůbec žádnou energii a je vyčerpaná. V německé nemocnici byla asi 2 a půl měsíce, několikrát jí operovali ruku a nohu, protože měla nějakou infekci. Byla v nemocnici tak dlouho, že si ji nezletilý [jméno FO] nepamatoval a nepoznal jí, vyrůstal úplně bez ní, což byla pro žalobkyni a) další rána. Nemohla být ani na pohřbu [jméno FO] protože byla pořád v nemocnici. V době nehody měl nezletilý [jméno FO] dva roky, ještě nemluvil, nic nechápal. Nezl. [Anonymizováno] čekala na [jméno FO], říkali jí, že je v nemocnici, že se vrátí a teprve se zpožděním jí řekli, že zemřela. Po nehodě měli doma všichni špatnou náladu, byli podráždění, začaly vznikat konflikty mezi [právnická osoba] manželem a mezi žalobkyní a) a manželem, které v roce 2017 vyústily v rozvod, po kterém se manžel odstěhoval. Žalobkyně a) by se s manželem asi nikdy nerozvedla, pokud by neměl v papírech napsáno, že tu nehodu zavinil on. Nyní jsou jejich vztahy lepší, navštěvují se a manžel žalobkyni a) pomáhá. Žalobkyně a) se dříve starala o domácnost i zahradu, nyní nemůže dělat nic. Někdy dá dětem jídlo, ale ta noha ji tak bolí, že není schopná dělat už nic dalšího. Kdyby žila sama a měla se o děti starat, vodit je do školky, do školy, tak by to nezvládla. Vyskakuje jí koleno na pravé noze, zlobí ji i levá noha, občas vůbec nemůžu chodit. Má invaliditu 1. stupně. Vyřizuje i to další. Chybí jí kus paty, na noze mám volnou tkáň pod lýtkem, má nohu kratší než druhou. Má problém cokoliv přenést na stůl, protože na tu pravou nohu napadá, potřebuje chodit o dvou berlích, takže nemá volnou ruku, ve které bych něco mohla přenášet na stůl. Má zvlášť kuchyň a zvlášť jídelní stůl, není tedy schopná dětem ani připravit snídani. Potřebovala by nejenom někoho, kdo by jí pomáhal s péčí o děti, ale někoho, kdo by pomáhal i s péčí o ni. Má problém se sama osprchovat, už několikrát ve sprše uklouzla. Když se snaží chodit, nebo něco dělat, tak pak další týden se z toho vzpamatovává, krvácí jí pata, nemá vůbec žádnou energii, je vyčerpaná. Připadala by tak v úvahu amputace té pravé nohy v koleni, ale zase k tomu není důvod. Potřebovala by, aby někdo tu pravou nohu nějakým způsobem opravil tak, aby fungovala lépe. Pracovala v Rusku. V Čechách pracovala na vedlejší činnost v hospodě, kterou s manželem provozovali. Když s manželem provozovali tu hospodu, tak to dělali na živnostenský list a podávala tedy daňové přiznání. Bylo to před narozením [jméno FO], byla těhotná, proto to už nezvládali. Hospodu provozovali rok nebo rok a půl. Žalobkyně a) byla ředitel, on byl hostinský, dělal všechno. Jeden rok pracovali, pak už to nezvládali, protože byla Maruška malá. Když se stala ta nehoda, tak byla na mateřské. Užívá léky, konkrétně antidepresivum Escitalopram a dále proti bolesti podle potřeby Novalgin, dříve Tramal. Žalobkyně a) si vyčítá, že nechala dopustit, aby se něco takového rodině stalo, vždycky bývala opatrná, dávala na děti pozor a cítí se viníkem, že se jim tohle to stalo. Děti trápí špatný spánek, nyní více [jméno FO]. [jméno FO] před nehodou neměl žádné problémy, nyní se cítí špatně psychicky, po nehodě měl problémy s nízkou hmotností. Užívá léky na spaní, už ale odmítá chodit k lékařům. Ve škole měl problémy se spolužáky, změnil proto školu, ale nová škola je ještě horší než ta předchozí. Kromě toho se jedná o gymnázium, takže je tam náročná výuka, kterou kvůli bolestem hlavy nezvládal. Měl převrácený denní a noční režim, v noci nemohl spát, spával přes den. Aby v noci spal, užívá léky na spaní. S [jméno FO] jezdili na kola a bruslili, po její smrti přestal sportovat úplně.

24. Z výslechu žalobce b) [jméno FO] soud zjistil, že v době nehody byl vepředu vedle řidiče na místě spolujezdce a podle svého tvrzení byl řádně připoutaný. V autě jel dále [právnická osoba] – táta, [právnická osoba] mladší, [jméno FO], [jméno FO] a matka [jméno FO]. Má za to, že byli připoutaní všichni, [jméno FO] však už cestou tam měla problém s bezpečnostním pásem. V autě seděli tak, že za řidičem seděl bratr [jméno FO], za žalobcem b) seděla sestra [jméno FO] a uprostřed seděla máma [jméno FO]. Ve třetí řadě seděla [jméno FO]. Při jízdě tam seděl žalobce b) taky ve třetí řadě, ale na druhém místě, na cestu zpátky si přesedl dopředu. V průběhu nehody jej táta zatlačil dolů pod palubní desku, a proto průběh nehody neviděl, pouze měl pocit, jako kdyby tam byla řada aut, do které naráželi. Nezaznamenal žádnou rotaci, ať už v podobě hodin, anebo přes střechu. Když vozidlo skončilo pohyb, bylo trochu nakloněné, takže jej pásy tlačily na hrudník. Musel se tedy odpoutat a odpoutal i sestru [jméno FO]. Matka byla vypadlá z auta, stejně jako bratr [jméno FO], který vypadl i s dětskou sedačkou, a také [jméno FO], která byla pod autem. Nemohli ji odtamtud dostat, protože tam měla něčím přichycenou ruku. Po nehodě začali zastavovat ostatní auta, začali pomáhat a zavolali policii a sanitky. [jméno FO] odvezli do jedné nemocnice, mámu do druhé a ostatní do třetí nemocnice, takže byli každý někde jinde. Žalobce b) ošetřili, dali mu něco okolo krku, co nosil asi dva dny, protože měl trošku pohmožděné krční svaly. Jinak žádné fyzické následky neměl. [adresa] to bylo po psychické stránce - měl úzkost, necítil se dobře, když někam šel, měl problémy se spolužáky, které předtím neměl a které není schopen vysvětlit. Začal mít problémy se spaním. V roce 2018 začal užívat léky proti úzkosti a depresím a léky na spaní, v polovině roku 2019 je užívat přestal. Zhoršil se mu zrak, má zkřivenou krční páteř. Lékaře nenavštěvuje. Po nehodě je matka invalidní a nesamostatná, žalobce b) se o ni musí starat a pomáhat jí s úklidem a stará se o mladší sourozence. S [jméno FO] žili ve společné domácnosti, měli spolu normální sourozenecký vztah. Někdy se nesnášeli, někdy se prali, jindy spolu vycházeli skvěle. Nad rámec společného soužití a rodinných dovolených neměli s [jméno FO] žádné společné aktivity.

25. Svědek [právnická osoba] (bývalý manžel žalobkyně a)) k věci uvedl, že žalobci jsou jeho rodina, resp. bývalá rodina. [jméno FO] je jako jeho syn, i když to jeho syn není. Pokud jde o samotnou nehodu, asi čtvrt hodiny před ní stáli cca 20 minut na odstavném parkovišti, kde si svědek dával přestávku. Na zastavení na odpočívadle těsně před nehodou se vzbudila manželka, která si zkontrolovala děti, jestli nepotřebují na záchod, a pak zase usnula. S [jméno FO] svědek mluvil těsně po vyjetí z odpočívadla, jinak byli všichni v takovém polospánku. [jméno FO] také spala a byla v takovém polosedu, jako když si člověk sedne a natáhne si nohy dopředu a uvolní se. Naposledy se svědkem mluvila asi 2 hodiny před nehodou, když zastavovali na čerpací stanici a bavili se o bezpečnostních pásech. Vždycky platilo, že svědek děti usazoval do autosedaček a kontroloval je, zda jsou všichni připoutaní. Všichni se vždy automaticky připoutávají. U [jméno FO] byly problémy s bezpečnostním pásem, proto jí svědek přesadil do prostředního místa třetí řady. Jinak byl svědek se stavem pronajatého vozidla spokojený jako řidič, který řídí cizí vozidlo. Před nehodou však nešlo řadit pátý rychlostní stupeň, takže ze čtyřky bylo možné zařadit jedině rovnou šestku. Vzadu vezli dva kočárky, hrnce, ve kterých si vařili, to při nehodě všechno skončilo vepředu v prostoru, kde seděli. Před nehodou svědek předjížděl osobní auto, jel levým jízdním pruhem, když najednou přišla rána. Při rotacích auta, když auto rotovalo přes střechu, přikryl svým tělem [Anonymizováno], aby se mu něco nestalo. Když vozidlo zastavilo, odepnul sebe a [právnická osoba] vylezli z auta přes jeho stranu. Svědek zkontroloval auto, zjistil, že v něm není [jméno FO], manželka a ani syn [jméno FO]. [jméno FO] seděl vedle auta i s autosedačkou, která vypadla spolu s ním, resp. půlka autosedačky zůstala v autě a půlka byla i s [jméno FO] venku. Svědek odpoutal [Anonymizováno], která byla v autě v autosedačce de facto na místě manželky, kde byla zavěšená na bezpečnostním pásu. [jméno FO] našel pod stromem, na kterém bylo přimáčknuté auto. Nejdéle hledal manželku, která byla úplně stranou v lese. Noha jí visela jenom na kůži. Páskem jí tedy stáhl nohu, aby nevykrvácela a dál se věnoval dětem. Pak přijelo ještě jedno auto, jeho posádka pomáhala převrátit auto na všechna čtyři kola, aby mohli vyprostit [jméno FO], což se však nepodařilo. [adresa] rychle tam pak dorazila i záchranka, policie, hasiči a vrtulník. Po nehodě se všechny bezpečnostní pásy v autě normálně navinuly s výjimkou pásu [Anonymizováno] a [Anonymizováno], které držely jejich autosedačky a ty zůstaly zapnuté. Ostatní pásy byly v autě navinuté. Manželka mohla ven vylétnout jedině bočním oknem. Pokud by šla přes čelní sklo, jednak by ji nepustily opěrky hlavy sedadla řidiče a spolujezdce, pokud ano, pak by ostatním zlomila vaz. Auto mělo boční rotaci, převracelo se přes bok, proto musela vyletět okénkem dveří na boku, kam bylo auto nakloněné. Čelní sklo bylo rozbité, i když vozidlo nedostalo žádný čelní náraz. Tím, jak to vozidlo rotovalo, došlo k deformaci kapoty a čelní sklo nevydrželo tlak. Manželku z Německa svědek přivezl sám. Měla na utržené noze takovou konstrukci, která ji nohu držela pohromadě tak, aby si nepřetrhla všechny ty transplantace a sešití. Také měla zlomený nos a sešroubované rameno. Každý večer jí svědek musel píchat injekci proti srážlivosti krve. Po nehodě se o sebe nemohla postarat, ležela v posteli a nemohla se hýbat. Potřebovala neustálou péči, jídlo jí nosili do postele, na čištění zubů jí nosil mističku, sehnal vozíček, a když bylo potřeba, aby se vykoupala, tak ji odvezl do koupelny, kde jí pomohl s umytím. To trvalo asi rok a půl, nyní chodí o berlích, ale lékař jí doporučil, aby se raději pohybovala na vozíčku, protože chození o berlích ji zhoršuje zdravotní stav tlakem na ruce. Rozbila hrozně moc talířů, hrníčků, pořád jí všechno padá z ruky. Absolvovala 14 operací nohy, půjde na vyšetření hlavy a ramene, protože dostává občas závratě a musí se posadit na zem. U dětí byla nehoda relativně bez následků, ale všichni se bojí jezdit autem. [jméno FO] měl období, kdy se utíkal schovat domů, jenom když slyšel okolo auto nebo motor. Před nehodou žili pohromadě všichni, tj. svědek s manželkou, [jméno FO], Maruška, [právnická osoba] [jméno FO]. [jméno FO] je zasáhla hodně, manželka ve svědka ztratila důvěru, že se dokáže o rodinu postarat a ochránit děti a chtěla se se svědkem rozvést. Dohodli se proto na rozvodu a zůstali přátelé. Svědek jim pomáhá, když potřebuje do nemocnice, vozí děti do školy, dělá těžkou práci na zahradě. Bydlet spolu přestali asi 14 dnů po rozvodu. Po nehodě se děti odpoutaly od svých kamarádů, chodí po doktorech, psychiatrech, musely požádat o individuální vzdělávací plány. Situaci nepomohlo ani to, že se svědek s manželkou rozvedl, takže se děti pořád ptají, proč s nimi svědek nebydlí. Vyptávají se i na smrt [jméno FO]. Po té nehodě to dělali tak, že svědek dělal těžké práce na zahradě, staral se o děti, aby měla žalobkyně a) klid, tak s nimi jezdil po dětských koutcích. Domů pak za ní jezdila dcera [jméno FO], která jí pomáhala s domácností. Takto to víceméně zůstalo doposud, svědek dětí vozí do školy, jezdí s nimi po lékařích, dělá těžké práce na zahradě. Také tam je Víťa[Anonymizováno] který se snaží a pomáhá. Po té nehodě museli o žalobkyni a) pečovat vlastně úplně, protože ležela v posteli, nemohla se hýbat. Jídlo jí nosili do postele, na čištění zubů jí nosil mističku, sehnal vozíček, a když bylo potřeba, aby se vykoupala, tak ji odvezl do koupelny, kde jí pomohl s umytím. Tento stav trval asi tak rok a půl, než jí sundali ten aparát. Poté ale ještě tři čtvrtě roku probíhala rehabilitace a trvalo, než si troufla vůbec tu nohu začít zatěžovat a začít chodit aspoň o berlích. Chybí jí celá pata a měla rozdrcené i prsty na noze. Ta noha je vlastně úplně nehybná, tuhá, tam nemůže ohýbat nohu v kotníku. Když chodí o berlích, tak protože má nadváhu, tak zase zatěžuje ruce a je to pro ni velice namáhavé, takže toho moc neujde. Péči potřebovala vlastně pořád, respektive kdykoliv, protože když potřebovala v noci na záchod, tak samozřejmě ji musel tam donést. Kolik času tím trávil netuší, byla to jeho morální povinnost.

26. Ze znaleckého posudku [tituly před jménem][jméno FO], [tituly za jménem], znalce z oboru zdravotnictví, odvětví soudní lékařství, ze dne 28.5.2018, který se zabýval nehodovým dějem v rámci dopravní nehody ze dne 1.11.2015, soud zjistil, že znalec má za nepochybné, že poškozená [jméno FO] ani poškozená [jméno FO] nebyly v době dopravní nehody připoutány bezpečnostním pásem (což ostatně žalobci v rámci svých písemných podání ani nesporovali). Nepřipoután byl rovněž žalobce b), avšak na jeho místě se aktivoval airbag. Znalec dále dospěl k závěru, že pokud by byly obě poškozené na sedadlech druhé a třetí řady řádně připoutány bezpečnostním pásem, v průběhu nehodového děje by vozidlo setrvačností neopustily, naopak lze předpokládat, že analogicky jako ostatní osoby v mikrobusu [Anonymizováno] by obě ženy v případě připoutání utrpěly jen lehká zranění, nejvýše pohmožděniny v místech zadržení bezpečnostními pásy, případně pohmožděniny nárazem částí těla (zejména končetin) do struktur interiéru, případně podvrtnutí či natažení páteře (zejména krční).

27. Z rozsudku Obvodního soudu pro [adresa] ze dne 26.10.2017 č.j. 17 C 23/2017-16 soud zjistil, že manželství žalobkyně a) a svědka [právnická osoba] bylo rozvedeno, a to formou tzv. nesporného rozvodu, tedy rozvodu bez zjišťování příčin rozvratu manželství. Rozsudkem Obvodního soudu pro [adresa] ze dne 17.7.2017 č.j. 62 Nc 2533/2017-32 byla schválena dohoda žalobkyně a) a [právnická osoba] staršího o úpravě poměrů k nezletilým dětem pro dobu po rozvodu manželství tak, že se svěřují do péče matky (žalobkyně a), [právnická osoba] byla uložena povinnost přispívat na výživu nezl. [jméno FO] měsíčně částkou 1.400,- Kč a na výživu nezl. [jméno FO] částkou 1.600,- Kč měsíčně s tím, že nedoplatek na výživném nevznikl.

28. Z výpisů z účtu soud zjistil, že žalobkyně a) zaslala v období říjen 2016 až únor 2017 částky 1.200,- Kč, 1.700,- Kč, 1.200,- Kč, 1.600,- Kč a 700,- Kč, jako předmět platby a zpráva pro příjemce je uveden „psycholog“ a „[jméno FO]“ nebo „[jméno FO]“.

29. Z lékařské zprávy [tituly před jménem][jméno FO] ze dne 24.1.2018 soud zjistil, že žalobkyně a) trpí posttraumatickou stresovou poruchou, která je odpovědí na stresovou událost (autonehoda s trvalými následky a úmrtím dcery).

30. Z trestního příkazu Okresního soudu ve Schwabachu z 1.června 2016 sp. zn. CS 702 Js 100895/16 soud zjistil, že dne 1.11.2015 kolem 7 hodin 15 minut [právnická osoba] jel dodávkou značky [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] v levém jízdním pruhu dálnice A šest ve směru na [adresa], na úrovni parkoviště Dechenwald Rohr. V důsledku nedodržení obezřetnosti nutné v provozu sjel do pravého jízdního pruhu, kde narazil do osobního vozidla řidiče [Anonymizováno] jedoucího vedle jeho vozidla. Při provádění protipohybu volantem ztratil kontrolu nad svým vozidlem a narazil do středových svodidel. Vozidlo následně dostalo smyk a bylo vymrštěno doleva přes vozovku na travnatý pás, kde se několikrát obrátilo. Nepřipoutané spolucestující [jméno FO] a [jméno FO] přitom byly vymrštěny z vozidla, přičemž [jméno FO] utrpěla těžká zranění hlavy a vnitřní zranění, jímž ještě téhož dne v nemocnici podlehla. Poškozená [jméno FO] utrpěla zlomeniny ramene, nohy a předloktí. Další členové osádky [jméno FO], [právnická osoba] a Vikto [jméno FO] utrpěli pohmožděniny. [právnická osoba] se tak ukládá peněžitý trest ve výši 80 denních sazeb, denní sazba se stanovuje na 80 Eur a uložený peněžitý trest tedy činí celkem 6.400,- Eur.

31. Z dopisu [Anonymizováno] žalovanému z 20.června 2018 (číslo listu 17) soud zjistil, že byl u žalovaného uplatněn jménem žalobkyně a) nárok na náhradu ošetřovatelské péče a výpomoci domácnosti za období od 13.ledna 2016 do 31.5.2018 ve výši 1.213.800,- Kč, kterou poskytuje žalobkyni a) její bývalý manžel [právnická osoba], a to odvoz dětí do mateřské a základní školy a zpět, odvoz dětí k lékařům a zpět, odvoz dětí na doučování a zpět, odvoz dětí na kroužky či do kina a zpět, odvoz klientky k lékařům a zpět, odvoz klientky na nákupy a zpět, odvoz klientky k advokátovi, odvoz klientky ke kadeřnici či kosmetičce, péči o domácnost, opravy domu (nová fasáda), zahradní práce, zajišťování nákupů, masírování klientky, vaření, praní a sušení prádla, odvoz rodiny na hřbitov a péče o hrob, asistence se vším, co je potřeba. Celkem se jedná od 13.1.2016 do 31.5.2018 o 869 dní, odečteny dva dny hospitalizace 3.8. až 4.8.2016, tedy celkem [hodnota] dní krát 14 hodin průměrné péče za den, tedy celkem [hodnota] hodin krát 100,-Kč na hodinu.

32. Ze znaleckého posudku [tituly před jménem][jméno FO] z 28.10.2018 číslo [Anonymizováno] soud zjistil, že žalobkyně a) [jméno FO] utrpěla při dopravní nehodě dne 1.11.2015 zhmoždění hlavy, tržnou ránu ve vlasové části hlavy délky 15 cm, zlomeninu nosních kostí, zhmoždění hrudníku, drobné krvácení do pohrudničních dutin oboustranně, zhmoždění ramena a paže vpravo, zlomeninu pažní kosti vpravo, zhmoždění levého lokte, zlomeninu kosti loketní s luxací hlavičky kosti vřetenní (tzv. Monteggiho zlomenina) vpravo, zhmoždění pravého bérce, zlomeninu dolního konce kosti holenní i lýtkové vpravo, přerušení tibiálního a peroneálního nervu vpravo, úrazový uzávěr tepenného řečiště pravého bérce, ztrátový defekt kůže v oblasti hlezna a nohy vpravo, rozhmoždění svalů přednoží s následnou ischemií, která vedla k hlubokému defektu měkkých tkání pravé nohy. Devastovaná ischemická tkáň nohy byla následně infikována. U poškozené byla konstatována posttraumatická stresová porucha. Zranění si vyžádalo opakované chirurgické zákroky včetně několika osteosyntéz na pravém bérci opakovaně upravovaných. Dále si poškození tepen pravého bérce a ischemie svalů nohy vyžádala konstrukci tepenného bypassu pomocí odebraného žilního štěpu. Bypass se v pooperačním období uzavřel trombózou. Defekt měkkých tkání byl opakovaně převazován v celkové anestezii, kdy byla operačně opakovaně snesena nevitální tkáň včetně úlomků kostí a opakovaně aplikován podtlakový systém. K definitivnímu zakrytí hlubokého defektu byl použit přenos volného svalového laloku, který byl později pokryt kožním autotransplantátem. Na běžném způsobu života byla posuzovaná nejvíce omezena po dobu devíti měsíců, než jí byl definitivně sejmut zevní fixátor z pravého bérce. Významné omezení na běžném způsobu života trvá dosud, to z důvodu lehkého omezení funkce pravé horní končetiny, z důvodu velmi významného omezení funkce pravé dolní končetiny, které vyžaduje prakticky trvalou podporu francouzskými holemi a pro psychické obtíže spojené s těžkým úrazem a ztrátou člena rodiny. Dle metodiky Nejvyššího soudu hodnotil znalec bolestné celkem [hodnota] body, ztížení společenského uplatnění dle metodiky Nejvyššího soudu pak znalec stanovil na 13 %. Vycházel z výchozí rámcové částky 11.035.600,- Kč, součet korigovaných procent pak stanovil 12,57 % a výsledné ztížení společenského uplatnění pak stanovil na 1.386.730,- Kč, které z důvodu navýšení o 10 % z ohledem na věk poškozené stanovil na 1.525.403,- Kč.

33. Z faktury společnosti [právnická osoba] číslo [hodnota] ze 4.12.2015 soud zjistil, že společnost fakturuje [jméno FO] za vyřízení dvou kusů úmrtních listů s ověřením apostilou částku 1.622,- Kč splatnou 18.12.2015 bankovním převodem. Ze zakázkového listu společnosti [Anonymizováno] číslo 090/11/15/L soud zjistil, že za destičku žulovou s nápisem ve zlatě azbukou „[jméno FO]“, *15.5.1967, + 1.11.2015“ je účtována cena 3.668,- Kč včetně DPH. Částka byla uhrazena 6.11.2015 kartou. Ze smlouvy číslo 20728/150/15 soud zjistil, že [jméno FO] uzavřela nájemní smlouvu se [Anonymizováno], příspěvkovou organizací na hrobové místo na období od 9.11.2015 do 9.11.2025 za celkovou cenu 11.868,- Kč, která byla uhrazena bezhotovostně 9.11.2015. Z potvrzení o exhumaci číslo 20009/150/15 se stvrzenkou pak soud zjistil, že 9.11.2015 zaplatila [jméno FO] za exhumaci zetlelých ostatků, uložení a vykopání prohloubeného hrobu částku 19.075,- Kč.

34. Z posudku [právnická osoba] [tituly před jménem][jméno FO] z 26.4.2018 soud zjistil, čárka žalobkyně a) [jméno FO] je počínaje dnem 18.10.2017 invalidní prvním stupněm z důvodu poklesu pracovní schopnosti o 40 %, a to v důsledku stavu po polytraumatu při autonehodě s komplexním poraněním pravidelní končetiny řešeným zevní fixací, dále se zlomeninou proximálního konce humeru vpravo, zlomeninou nosních kůstek a zápěstí vpravo. Datum vzniku invalidity stanoveno odborným nálezem ortopeda z 18.10.2017. Lze předpokládat pozitivní dopad další léčby, proto je platnost posudku časově omezena. Z rozhodnutí [právnická osoba] z 11.12.2018 (č.l. 73), vyplývá, že žádost žalobkyně a) [jméno FO] o invalidní důchod byla zamítnuta z důvodu nesplnění podmínek potřebné doby pojištění pro nárok na invalidní důchod, který u žalobkyně a věku nad 28 let činí pět roků. Za období od 18.10.1997 do 17.10.2017 získala z potřebné doby 0 dnů.

35. Z rozhodnutí o uznání zahraničního vysokoškolského vzdělání a kvalifikace v České republice od [jméno FO] v [adresa] a z osvědčení o uznání vysokoškolského vzdělání a kvalifikace v České republice soud zjistil, že vzdělání žalobkyně a) v Ruské federaci bylo uznáno 31.5.2018.

36. V souběžně probíhajícím řízením vedeném pod sp.zn. 25 [právnická osoba]/2019 rozsudkem ze dne 29.května 2020 č.j. 25 [právnická osoba]/2019-245 byla zamítnuta žaloba žalobců proti žalovanému, kterou se žalobci spolu s dalšími příbuznými domáhali na žalovaném zaplacení další náhrady nemajetkové újmy v podobě duševních útrap způsobených žalobcům v souvislosti se smrtí jejich příbuzné [jméno FO]. K odvolání žalobců byl rozsudek soudu prvního stupně potvrzen rozsudkem Městského soudu v Praze z 11.listopadu 2020 č.j. 19 Co 272/2020-287, který nebyl právní moci 25.11.2020.

37. Ze sdělení [tituly před jménem][jméno FO] z 3.12.2020 soud zjistil čárka, že žalobkyně [jméno FO] byla u ní vyšetřena pouze jednou.

38. Ze znaleckého posudku Institutu postgraduálního vzdělávání ve zdravotnictví číslo [Anonymizováno] z 31.7.2023 soud zjistil, že žalobkyně a) při dopravní nehodě dne 1.11.2015 ve vozidle Ford tranzit SPZ [SPZ] Německu v [adresa] na dálnici A6 ve směru na [adresa] utrpěla mnohačetná poranění hlavy – otřes mozku, zlomeninu pravé nosní kosti s posunem úlomků, tržné rány čela a vlasové části hlavy, pravé horní končetiny - tříštivou zlomeninu pažní kosti, zlomeninu loketní kosti s vykloubením vřetenní kosti, zlomeninu poloměsíčité kosti, pravé dolní končetiny - tříštivou zlomeninu bérce a hlezna (holenní, lýtkové, hlezenné a patní kosti), zlomeninu člunkové kosti, poškození nervově cévního svazku bérce (holenního a lýtkového nervu, zadního holenní tepny) a ztrátové poranění měkkých tkání bérce (svalů a kožního krytu). Na pravé dolní končetině došlo ke ztrátovému poranění hlezna a bérce s poraněním tepen, žil a nervů s několika revizemi. Poškození tepen pravého bérce s ischemií svalů nohy si vyžádala konstrukci tepenného by-passu pomocí odebraného žilního štěpu. Od úrazu do ledna 2016 byla žalobkyně hospitalizována v NSR, v ČR kontrolována pouze ambulantně. Dne 3.8.2016 provedeno odstranění zevního fixátoru v rámci krátké hospitalizace. Podle ortopedické ambulantní kontroly 22.11.2016 [tituly před jménem][jméno FO], [tituly za jménem] subjektivně chůze v domácím prostředí s plnou zátěží, má chodící ortézu. Bolesti vcelku snesitelné, má spíše pocit nejistoty při zátěži. Doporučena individuální protetická obuv, samostatná lokomoce bude trvale omezena. S platností od 18.10.2017 přiznána invalidita prvního stupně, s čímž se znalecký ústav neztotožňuje, neboť doložený zdravotní stav odpovídal invaliditě prvního stupně již v listopadu 2016, kdy lze konstatovat ustálení zdravotního stavu. Při péči o svou osobu potřebovala pomoc při lokomoci, osobní hygieně a oblékání do srpna 2016, kdy jí byl odstraněn zevní fixátor. Bodové ohodnocení bolestného podle nařízení vlády číslo 276/2015 Sb. o odškodňování bolesti a ztížení společenského uplatnění způsobené pracovním úrazem nebo nemocí z povolání v příčinné souvislosti s dopravní nehodou ze dne 1.11.2015 činí 2075 bodů, po zvýšení o 10 % pro komplikace léčby činí celkem [hodnota] bodů. Jednotlivé užité položky a jejich eventuální odůvodnění jsou uvedeny v posudku. Prognóza žalobkyně do budoucna je nepříznivá, nelze předpokládat zlepšení zdravotního stavu, zejména hybnosti, stav v současnosti odpovídá invaliditě druhého stupně. Obecně lze ze statistické pravděpodobnosti usuzovat, že při řádném připoutání funkčním bezpečnostním pásem by nejspíše nedošlo k vymrštění žalobkyně a) mimo vozidlo a tím by mohly být následky předmětné dopravní nehody jiné co do povahy a rozsahu zranění. Bodové ohodnocení bolestného podle Metodiky Nejvyššího soudu ČR k náhradě nemajetkové újmy na zdraví činí 1709 bodů, po zvýšení o 10 % pro komplikace léčby činí celkem [hodnota] bodu. Posudek znalce [tituly před jménem][jméno FO] se jeví ve stanovení bolestného jako výrazně nadhodnocený, podrobný komentář je uveden v posudku. Pokud jde o znalecký posudek [tituly před jménem][jméno FO], znalecký ústav převážnou většinu námitek pojišťovny vůči tomuto posudku vyhodnotil jako důvodné čárka, když znalec [tituly před jménem][jméno FO] nadhodnotil zejména opakované výkony na pravé dolní končetině postižené devastujícím poraněním bérce a hlezna. Hodnocení každého jednotlivého úkonu bolestným ve výši 350 bodů je zcela nepřiměřené, když tyto výkony lze souhrnně podřadit pod středně závažné komplikace léčby a zohlednit desetiprocentním navýšením bolestného. Pokud jde o hodnocení ztížení společenského uplatnění podle přílohy číslo tři nařízení vlády číslo 276/2015 Sb., znalecký ústav došel k hodnotě celkem [hodnota] bodů, a to za posttraumatickou stresovou poruchu středně těžkého stupně 1200 bodů, omezení hybnosti ramenního kloubu středně těžké na dominantní končetině 600 bodů, zkrácení dolní končetiny o 2-4 cm 200 bodů, poúrazové deformity kostí bérce 1400 bodů, úplná ztuhlost v hlezeném kloubu v příznivém postavení 1200 bodů, rozsáhlé plošné jizvy 200 bodů. Bodové ztížení společenského uplatnění činí celkem [hodnota] bodů, což při hodnotě 250,- Kč činí 1.200.000,- Kč.

39. Z výslechu zástupce znaleckého ústavu Institutu postgraduálního vzdělávání ve zdravotnictví soud zjistil, že podle nařízení vlády č. 276/2015 Sb. hodnota jednoho bodu činila fixní částku 250,- Kč, podle Metodiky pro rok 2016 činila hodnota jednoho bodu částku 264,67 Kč. Bolestné podle nařízení vlády č. 276/2015 Sb., které činí 2172,5 bodu krát 250,- Kč, což představuje částku 543.125,- Kč. Bolestné podle Metodiky vycházelo na 1797,5 bodu krát 264,67 Kč za bod činí celkem částku 475.744,- Kč. Pokud jde o otázku stabilizace zdravotního stavu žalobkyně a), za stabilizaci se považuje takový okamžik, kdy ošetřující lékař dojde k závěru, že ten zdravotní stav se už nebude dále zlepšovat nebo měnit. Podle nařízení vlády i dřívější vyhlášky to bylo u ZSU zpravidla po roce. V listopadu 2016 podle zprávy ošetřujícího lékaře ortopeda [tituly před jménem][jméno FO] už žalobkyně mohla být vystavena plné zátěži, mohla chodit, takže se dá hovořit o ustálení zdravotního stavu, minimálně pro hodnocení bolestného, které je jednorázové a není důvod u něj odkládat hodnocení. Také je potřebné poukázat na to, že ke zhoršení invalidity došlo i v důsledku duševního stavu žalobkyně a), která trpí posttraumatickou stresovou poruchou, která byla v případě hodnocení u škody na zdraví zohledněna v rámci ztížení společenského uplatnění. Pokud jde o omezení lokomoce žalobkyně a), trvalé omezení pohyblivosti žalobkyně a) bylo zohledňováno v rámci ztížení společenského uplatnění, kde to skutečně uvedeno je a je to i ohodnoceno příslušným počtem bodů. pokud jde o posttraumatickou stresovou poruchu, tam by mohlo dojít k výraznému zlepšení, protože v 70 % případů tato vymizí zcela, zůstává pouze asi ve 30 % případů. V této oblasti by tedy mohlo dojít u žalobkyně k vymizení té posttraumatické stresové poruchy, a to zcela bez následků. Pokud jde o její hybnost, tam naopak ze všech lékařských zpráv vyznívá, že se neočekává žádná zásadní změna zdravotního stavu k lepšímu, jedná se o stav v podstatě už trvalý.

40. Na tato zjištění neměly ostatní provedené důkazy vliv.

41. Vztah účastníků se řídí zákonem č. 91/2012 Sb. o mezinárodním právu soukromém v mezích ustanovení vyhlášených mezinárodních smluv, kterými je Česká republika vázána a přímo použitelných ustanovení práva Evropské unie (§ 2 cit. zákona). Smlouva mezi ČSSR a SSSR o právní pomoci a právních vztazích ve věcech občanských, rodinných a trestních vyhlášená pod číslem 95/1983 Sb. rozhodné právo v této věci neupravuje. Podle článku 38 odst. 1 nároky na náhradu škody, nejde-li o porušení povinností vyplývajících ze smluv a jiných právních úkonů, se řídí právním řádem smluvní strany, na jejímž území došlo k jednání nebo k události zakládající nárok na náhradu škody. Podle odst. 2 jestliže ten, kdo škodu způsobil, i poškozený jsou občany stejné smluvní strany, nárok na náhradu škody se řídí právním řádem této smluvní strany. Dále podle § 101 zákona č. 91/2012 Sb. o mezinárodním právu soukromém se mimosmluvní závazkové poměry vznikající z narušení soukromí a osobnostních práv včetně pomluvy řídí právem státu, ve kterém k narušení došlo. Postižená osoba může však zvolit použití práva státu, ve kterém a) má postižená osoba obvyklý pobyt nebo sídlo, b) má původce narušení obvyklý pobyt nebo sídlo, nebo c) se dostavil výsledek narušujícího jednání, pokud to původce narušení mohl předvídat. Rovněž podle nařízení Evropského parlamentu a rady ES č. 864/2007 o právu rozhodném pro mimosmluvní závazkové vztahy (Řím II) článku 4 bod 1 nestanoví-li toto nařízení jinak, je rozhodným právem pro mimosmluvní závazkové vztahy, které vznikají z civilních deliktů, právo země, kde škoda vznikla, bez ohledu na to, ve které zemi došlo ke skutečnosti, jež vedla ke vzniku škody, a bez ohledu na to, ve které zemi nebo kterých zemích se projevily nepřímé následky této skutečnosti. Podle bodu 2 mají-li však osoba, vůči které je vznášen nárok na náhradu škody, a poškozený v okamžiku vzniku škody obvyklé bydliště ve stejné zemi, použije se právo této země. Podle bodu 3 vyplývá-li ze všech okolností případu, že je civilní delikt zjevně úžeji spojen s jinou zemí, než je země uvedená v odstavci 1 nebo 2, použije se právo této jiné země. Zjevně užší vztah k jiné zemi by mohl být založen zejména na již existujícím vztahu mezi stranami, jakým může být například smlouva, který úzce souvisí s daným civilním deliktem. Podle článku 2 bod 1 pro účely tohoto nařízení zahrnuje škoda jakékoli následky civilního deliktu, bezdůvodného obohacení, jednatelství bez příkazu nebo předsmluvního jednání. V daném případě se jedná o spor o pojistné plnění za bolestné a ztížení společenského uplatnění, které měly žalobcům vzniknout při dopravní nehodě na území Německa. Žalobci mají však pobyt na území České republiky, podali žalobu u soudu v České republice, žalovaným subjektem je právnická osoba se sídlem v ČR. Proto aplikoval soud podle shora uvedených ustanovení na vztahy účastníků české právo. Podle § 47 odst. 1 z.č.361/2000 Sb. o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu) dopravní nehoda je událost v provozu na pozemních komunikacích, například havárie nebo srážka, která se stala nebo byla započata na pozemní komunikaci a při níž dojde k usmrcení nebo zranění osoby nebo ke škodě na majetku v přímé souvislosti s provozem vozidla v pohybu. Podle § 2927 odst. 1 z.č.89/2012 Sb. občanského zákoníku kdo provozuje dopravu, nahradí škodu vyvolanou zvláštní povahou tohoto provozu. Stejnou povinnost má i jiný provozovatel vozidla, plavidla nebo letadla, ledaže je takový dopravní prostředek poháněn lidskou silou. Podle § 2927 odst. 2 z.č.89/2012 Sb. občanského zákoníku povinnosti nahradit škodu se nemůže provozovatel zprostit, byla-li škoda způsobena okolnostmi, které mají původ v provozu. Jinak se zprostí, prokáže-li, že škodě nemohl zabránit ani při vynaložení veškerého úsilí, které lze požadovat. Podle § 609 z.č.89/2012 Sb. občanského zákoníku nebylo-li právo vykonáno v promlčecí lhůtě, promlčí se a dlužník není povinen plnit. Plnil-li však dlužník po uplynutí promlčecí lhůty, nemůže požadovat vrácení toho, co plnil. Podle § 610 odst. 1 z.č.89/2012 Sb. občanského zákoníku k promlčení soud přihlédne, jen namítne-li dlužník, že je právo promlčeno. Vzdá-li se někdo předem práva uplatnit námitku promlčení, nepřihlíží se k tomu. Podle § 611 z.č.89/2012 Sb. občanského zákoníku promlčují se všechna majetková práva s výjimkou případů stanovených zákonem. Jiná práva se promlčují, pokud to zákon stanoví. Podle § 619 odst. 1 z.č.89/2012 Sb. občanského zákoníku jedná-li se o právo vymahatelné u orgánu veřejné moci, počne promlčecí lhůta běžet ode dne, kdy právo mohlo být uplatněno poprvé. Podle odst. 2 právo může být uplatněno poprvé, pokud se oprávněná osoba dozvěděla o okolnostech rozhodných pro počátek běhu promlčecí lhůty, anebo kdy se o nich dozvědět měla a mohla. Podle § 626 z.č.89/2012 Sb. občanského zákoníku práva na pojistné plnění počne promlčecí lhůta běžet za jeden rok od pojistné události. To platí i v případě, kdy poškozenému vzniklo přímé právo na pojistné plnění vůči pojistiteli, nebo v případě, kdy pojištěný uplatňuje vůči pojistiteli úhradu toho, co poškozenému poskytl při plnění povinnosti nahradit škodu nebo jinou újmu. Podle § 629 odst. 1 z.č.89/2012 Sb. občanského zákoníku promlčecí lhůta trvá tři roky. Podle odst. 2 majetkové právo se promlčí nejpozději uplynutím deseti let ode dne, kdy dospělo, ledaže zákon zvlášť stanoví jinou promlčecí lhůtu. Podle § 635 odst. 2 z.č.89/2012 Sb. občanského zákoníku právo na pojistné plnění z pojištění odpovědnosti se promlčí nejpozději promlčením práva na náhradu škody nebo újmy, na kterou se pojištění vztahuje. Podle § 6 odst. 2 zákona č.168/1999 Sb. o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (dále jen „zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla“ či „zákon“) nestanoví-li tento zákon jinak, má pojištěný právo, aby pojistitel za něj uhradil v rozsahu a ve výši podle občanského zákoníku poškozenému a) způsobenou újmu vzniklou ublížením na zdraví nebo usmrcením, b) způsobenou škodu vzniklou poškozením, zničením nebo ztrátou věci, jakož i škodu vzniklou odcizením věci, pozbyla-li fyzická osoba schopnost ji opatrovat, c) ušlý zisk, d) účelně vynaložené náklady spojené s právním zastoupením při uplatňování nároků podle písmen a) až c); v souvislosti se škodou podle písmene b) nebo c) však jen v případě marného uplynutí lhůty podle § 9 odst. 3 nebo neoprávněného odmítnutí anebo neoprávněného krácení pojistného plnění pojistitelem, pokud poškozený svůj nárok uplatnil a prokázal a pokud ke škodné události, ze které tato újma vznikla a kterou je pojištěný povinen nahradit, došlo v době trvání pojištění odpovědnosti, s výjimkou doby jeho přerušení. Podle § 7 odst. 1 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla pojistitel nehradí a) újmu, kterou utrpěl řidič vozidla, jehož provozem byla újma způsobena, b) škodu podle § 6 odst. 2 písm. b) a c), kterou je pojištěný povinen nahradit svému manželu nebo osobám, které s ním v době vzniku škodné události žily ve společné domácnosti, s výjimkou škody podle § 6 odst. 2 písm. c), jestliže tato škoda souvisí s újmou podle § 6 odst. 2 písm. a), c) škodu na vozidle, jehož provozem byla škoda způsobena, jakož i na věcech přepravovaných tímto vozidlem, s výjimkou škody způsobené na věci, kterou měla tímto vozidlem přepravovaná osoba v době škodné události na sobě nebo u sebe, a to v rozsahu, v jakém je pojištěný povinen škodu nahradit, d) škodu podle § 6 odst. 2 písm. b) a c) vzniklou mezi vozidly jízdní soupravy tvořené motorovým a přípojným vozidlem, jakož i škodu na věcech přepravovaných těmito vozidly, nejedná-li se o škodu způsobenou provozem jiného vozidla, e) újmu vzniklou manipulací s nákladem stojícího vozidla, f) náklady vzniklé poskytnutím léčebné péče, dávek nemocenského pojištění (péče) nebo důchodů z důchodového pojištění v důsledku újmy na zdraví nebo usmrcením, které utrpěl řidič vozidla, jehož provozem byla tato újma způsobena, g) újmu způsobenou provozem vozidla při jeho účasti na organizovaném motoristickém závodu nebo soutěži, s výjimkou újmy způsobené při takovéto účasti, jestliže je řidič při tomto závodu nebo soutěži povinen dodržovat pravidla provozu na pozemních komunikacích, h) újmu vzniklou provozem vozidla při teroristickém činu nebo válečné události, jestliže má tento provoz přímou souvislost s tímto činem nebo událostí. Podle § 9 odst.1 poškozený má právo uplatnit svůj nárok na plnění podle § 6 u příslušného pojistitele nebo u Kanceláře, jedná-li se o nárok na plnění z garančního fondu podle § 24. Při uplatnění nároku je povinen předložit společný záznam o dopravní nehodě, jedná-li se o dopravní nehodu nepodléhající oznámení [právnická osoba] podle zákona upravujícího provoz na pozemních komunikacích. Podle § 2894 odst. 1 z.č.89/2012 Sb. občanského zákoníku povinnost nahradit jinému újmu zahrnuje vždy povinnost k náhradě újmy na jmění (škody). Podle odst. 2 nebyla-li povinnost odčinit jinému nemajetkovou újmu výslovně ujednána, postihuje škůdce, jen stanoví-li to zvlášť zákon. V takových případech se povinnost nahradit nemajetkovou újmu poskytnutím zadostiučinění posoudí obdobně podle ustanovení o povinnosti nahradit škodu. Podle § 2951 odst. 1 z.č.89/2012 Sb. občanského zákoníku škoda se nahrazuje uvedením do předešlého stavu. Není-li to dobře možné, anebo žádá-li to poškozený, hradí se škoda v penězích. Podle odst. 2 nemajetková újma se odčiní přiměřeným zadostiučiněním. Zadostiučinění musí být poskytnuto v penězích, nezajistí-li jeho jiný způsob skutečné a dostatečně účinné odčinění způsobené újmy. Podle § 2952 z.č.89/2012 Sb. občanského zákoníku hradí se skutečná škoda a to, co poškozenému ušlo (ušlý zisk). Záleží-li skutečná škoda ve vzniku dluhu, má poškozený právo, aby ho škůdce dluhu zprostil nebo mu poskytl náhradu. Podle § 2955 z.č.89/2012 Sb. občanského zákoníku nelze-li výši náhrady škody přesně určit, určí ji podle spravedlivého uvážení jednotlivých okolností případu soud. Podle § 2957 z.č.89/2012 Sb. občanského zákoníku způsob a výše přiměřeného zadostiučinění musí být určeny tak, aby byly odčiněny i okolnosti zvláštního zřetele hodné. Jimi jsou úmyslné způsobení újmy, zvláště pak způsobení újmy s použitím lsti, pohrůžky, zneužitím závislosti poškozeného na škůdci, násobením účinků zásahu jeho uváděním ve veřejnou známost, nebo v důsledku diskriminace poškozeného se zřetelem na jeho pohlaví, zdravotní stav, etnický původ, víru nebo i jiné obdobně závažné důvody. Vezme se rovněž v úvahu obava poškozeného ze ztráty života nebo vážného poškození zdraví, pokud takovou obavu hrozba nebo jiná příčina vyvolala. Podle § 2958 z.č.89/2012 Sb. občanského zákoníku při ublížení na zdraví odčiní škůdce újmu poškozeného peněžitou náhradou, vyvažující plně vytrpěné bolesti a další nemajetkové újmy; vznikla-li poškozením zdraví překážka lepší budoucnosti poškozeného, nahradí mu škůdce i ztížení společenského uplatnění. Nelze-li výši náhrady takto určit, stanoví se podle zásad slušnosti. Podle § 2959 z.č.89/2012 Sb. občanského zákoníku při usmrcení nebo zvlášť závažném ublížení na zdraví odčiní škůdce duševní útrapy manželu, rodiči, dítěti nebo jiné osobě blízké peněžitou náhradou vyvažující plně jejich utrpení. Nelze-li výši náhrady takto určit, stanoví se podle zásad slušnosti. Podle § 2960 z.č.89/2012 Sb. občanského zákoníku škůdce hradí též účelně vynaložené náklady spojené s péčí o zdraví poškozeného, s péčí o jeho osobu nebo jeho domácnost tomu, kdo je vynaložil; požádá-li o to, složí mu škůdce na tyto náklady přiměřenou zálohu. Podle § 2962 odst. 1 z.č.89/2012 Sb. občanského zákoníku náhrada za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti poškozeného se hradí peněžitým důchodem ve výši rozdílu mezi průměrným výdělkem poškozeného před vznikem újmy a náhradou toho, co poškozenému bylo vyplaceno v důsledku nemoci či úrazu podle jiného právního předpisu. Podle § 2969 odst. 1 z.č.89/2012 Sb. občanského zákoníku při určení výše škody na věci se vychází z její obvyklé ceny v době poškození a zohlední se, co poškozený musí k obnovení nebo nahrazení funkce věci účelně vynaložit. Podle odst. 2 poškodil-li škůdce věc ze svévole nebo škodolibosti, nahradí poškozenému cenu zvláštní obliby. Podle § 271c odst. 1 z.č.262/2006 Sb. zákoníku práce náhrada za bolest a ztížení společenského uplatnění se poskytuje zaměstnanci jednorázově, a to nejméně ve výši podle právního předpisu vydaného k provedení odstavce 2. Podle odst. 2 vláda stanoví nařízením výši náhrady za bolest a ztížení společenského uplatnění odpovídající vzniklé újmě, způsob určování výše náhrady v jednotlivých případech a postupy při vydávání lékařského posudku včetně jeho náležitostí ve vztahu k posuzované činnosti. Podle § 1 odst. 1 nařízení vlády č.276/2015 Sb. o odškodňování bolesti a ztížení společenského uplatnění způsobené pracovním úrazem nebo nemocí z povolání ve znění účinném do 31.12.2022 novely č.451/2022 Sb. bolestí se pro účely tohoto nařízení rozumí tělesné a duševní strádání způsobené a) poškozením zdraví pracovním úrazem nebo nemocí z povolání, včetně stresu, obtíží a psychických symptomů obvykle doprovázejících poškození zdraví, a b) léčením a odstraňováním následků poškození zdraví, včetně komplikací vzniklých v přímé příčinné souvislosti s pracovním úrazem nebo nemocí z povolání. Podle odst. 2 ztížením společenského uplatnění se pro účely tohoto nařízení rozumí trvalý nepříznivý vliv poškození zdraví (dále jen „trvalé poškození zdraví“) pracovním úrazem nebo nemocí z povolání a jeho trvalých následků a psychosociálních dopadů, které omezují nebo mění společenské uplatnění poškozeného v životě, zejména při uspokojování životních, pracovních, vzdělávacích a sociálních potřeb. Podle § 2 odst. 1 nařízení vlády č.276/2015 Sb. o odškodňování bolesti a ztížení společenského uplatnění způsobené pracovním úrazem nebo nemocí z povolání ve znění účinném do 31.12.2022 novely č.451/2022 Sb. bolest a ztížení společenského uplatnění se hodnotí v bodech. Počty bodů pro ohodnocení a) bolesti pro jednotlivá poškození zdraví způsobená 1. pracovním úrazem jsou uvedeny v příloze č. [hodnota] k tomuto nařízení a 2. nemocí z povolání jsou uvedeny v příloze č. [hodnota] k tomuto nařízení, b) ztížení společenského uplatnění v oblasti životních, pracovních, vzdělávacích a sociálních potřeb způsobené 1. pracovním úrazem jsou uvedeny v příloze č. [hodnota] k tomuto nařízení a 2. nemocí z povolání jsou uvedeny v příloze č. [hodnota] k tomuto nařízení. Podle odst. 2 bodové ohodnocení bolesti se uvede v lékařském posudku o ohodnocení bolesti a bodové ohodnocení ztížení společenského uplatnění se uvede v lékařském posudku o ohodnocení ztížení společenského uplatnění. Podle § 3 odst. 1 nařízení vlády č.276/2015 Sb. o odškodňování bolesti a ztížení společenského uplatnění způsobené pracovním úrazem nebo nemocí z povolání ve znění účinném do 31.12.2022 novely č.451/2022 Sb. hodnota [hodnota] bodu činí 250,- Kč. Podle odst. 2 náhrada za bolest a ztížení společenského uplatnění se stanoví tak, že bodové ohodnocení bolesti nebo ztížení společenského uplatnění se násobí hodnotou [hodnota] bodu v korunách českých. Podle § 13 z.č.89/2012 Sb. občanského zákoníku každý, kdo se domáhá právní ochrany, může důvodně očekávat, že jeho právní případ bude rozhodnut obdobně jako jiný právní případ, který již byl rozhodnut a který se s jeho právním případem shoduje v podstatných znacích; byl-li právní případ rozhodnut jinak, má každý, kdo se domáhá právní ochrany, právo na přesvědčivé vysvětlení důvodu této odchylky.

42. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba žalobkyň a) a c) je částečně důvodná.

43. Podle § 96 odst. 1 o.s.ř. žalobce může vzít za řízení zpět návrh na jeho zahájení, a to zčásti nebo zcela. Podle § 96 odst. 2 o.s.ř. proto soud výrokem I. a výrokem VI. řízení zastavil v rozsahu částečných zpětvzetí žaloby, tj. co do částky 38.113,-Kč spolu s 9% úrokem z prodlení p.a. od 15.9.2023 do zaplacení, ohledně níž žalobkyně a) vzala žalobu zpět a co do částky 51.027,-Kč spolu s 10% úrokem z prodlení p.a. z částky od 15.9.2023 do zaplacení, ohledně níž žalobkyně c) vzala žalobu zpět.

44. Mezi účastníky není sporu o pasivní legitimaci žalovaného vyplývající z § 9 odst. 1 zákona č.168/1999 Sb. o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla, když žalovaný je pojistitelem vozidla, kterým byla způsobena dopravní nehoda, při níž došlo k poškození zdraví žalobkyně a) a smrti [jméno FO]. Dále bylo nesporné, že žalovaný v rámci likvidace pojistné události uhradil žalobkyni a) částku 762.702,- Kč jako náhradu za ztížení společenského uplatnění, částky 188.854,-Kč a 4.003,-Kč za bolestné a částku 8.500,-Kč na znalečné. Dne 15.9.2023 pak po podání žaloby doplatil žalobkyni a) ještě na bolestném částku 38.113,-Kč a na nákladech za péči za období od 13.1.2016 do 31.8.2016 částku 51.027,-Kč, vše po ponížení o 50 % spoluvinu.

45. Pokud jde o otázku spoluzavinění nepřipoutané zemřelé [jméno FO], tato otázka byla řešena již v řízení 25 C 111/2019, ve kterém jak soud I.stupně, tak i odvolací soud dospěly ke shodnému závěru, že činí 50 %. K otázce příčinné souvislosti lze poukázat na judikaturu k předchozí právní úpravě, která je však plně použitelná, např. na rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 27.června 2012 sp.zn. 25 Cdo 2974/2011, v němž Nejvyšší soud uvedl, že ustanovení § 441 obč. zák. patří k právním normám s relativně neurčitou hypotézou, tj. k normám, jejichž hypotéza není stanovena přímo právním předpisem a která tak přenechává soudu, aby podle svého uvážení v každém jednotlivém případě vymezil sám hypotézu právní normy ze širokého, předem neomezeného okruhu okolností (k aplikaci právních norem s relativně neurčitou hypotézou srovnej např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 20.5.2009 sp. zn. 22 Cdo 1618/2007, nebo ze dne 21.10.2008 sp. zn. 21 Cdo 4059/2007). Byla-li škoda způsobena také (či výlučně) jednáním poškozeného, je v tomto rozsahu vyloučena odpovědnost škůdce. Chybí totiž jeden ze základních předpokladů odpovědnosti za škodu, a to příčinná souvislost mezi vznikem škody a protiprávním jednáním škůdce, popř. kvalifikovanou událostí, za níž žalovaný odpovídá na objektivním principu (např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19.3.2008 sp. zn. 25 Cdo 657/2006, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15.7.2008 sp. zn. 25 Cdo 1500/2006, obdobně rozsudek ze dne 24.2.2011 sp.zn. 25 Cdo 91/2010). Při úvaze o poměrném rozdělení škody mezi škůdcem a poškozeným jde o určení vzájemného vztahu mezi jednáním poškozeného a škůdce a o zvážení všech skutečností, jež přispěly ke způsobení škody. Zvažují se veškeré příčiny, které vedly ke škodě, a stejně jako u škůdce lze i u poškozeného brát v úvahu jen takové jeho jednání, jež bylo alespoň jednou z příčin vzniku škody. Konečná úvaha o tom, nakolik se na způsobení škody podílel sám poškozený, a tedy v jakém rozsahu nese škodu sám, odvisí vždy od okolností konkrétního případu po porovnání všech příčin vzniku škody jak na straně škůdce, tak na straně poškozeného (srov. usnesení ze dne 28.5.2009 sp. zn. 25 Cdo 1054/2007). V konkrétním případě rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20.1.2010 sp. zn. 25 Cdo 2258/2008 je např. nepoužití ochranné přilby cyklistou starším 15 let (od 1.7.2006 starším 18 let) porušením prevenční povinnosti podle § 415 obč. zák a může v rozsahu, v němž se podílelo na vzniku (zvětšení) škody utrpěné cyklistou při dopravní nehodě, zakládat jeho spoluzavinění na vzniku škody ve smyslu § 441 obč. zák. Odvolací soud při stanovení míry spoluzavinění poškozené vycházel zejména ze znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, z nějž vyplývá, že 80% cyklistů, kteří utrpěli smrtelné zranění hlavy a neměli při jízdě přilbu, by přežilo, pokud by tuto přilbu měli, a že i poškozená, pokud by použila řádně cyklistickou přilbu, by neutrpěla smrtelné zranění, ale nanejvýš otřes mozku, proto dovodil 80% zavinění poškozené na vzniklé škodě. S odvolacím soudem se dovolací soud ztotožnil v tom, že odpovědnost za škodný následek vzniklý z provozu dopravního prostředku tíží žalovanou, jelikož zvláštní povaha tohoto provozu vedla bezprostředně ke vzniku škody na zdraví poškozené. Za rozhodující je však třeba považovat okolnost, že poškozená při jízdě na kole nepoužila cyklistickou přilbu, a tím přispěla k podstatně závažnějšímu (smrtelnému) následku, než ke kterému by podle znaleckého posudku došlo, pokud by přilbu použila. Je totiž nutné přihlížet i ke spoluzavinění poškozeného, který následkem škodné události zemřel a od něhož odvozují nárok jeho pozůstalí (srov. rozhodnutí Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 5.7.1956, sp. zn. 3 Co 441/1956, publikované pod č. 30/1957 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Odvolací soud neopomněl, že prvotní příčinou dopravní nehody bylo otevření dveří řidičem osobního automobilu, což je okolnost mající původ v provozu a zatěžující provozovatele, ale správně též zdůraznil, že současné porušení prevenční povinnosti poškozenou mělo za následek její smrtelné zranění, nebýt tohoto spoluzavinění, rozsah škody by byl podstatně menší. Odvolací soud při konečné úvaze o tom, nakolik se na způsobení škody podílely okolnosti na straně obou účastníků nehody, a tedy v jakém rozsahu za škodu odpovídají, vycházel z individuálních skutkových okolností daného případu a současně zohlednil všechny okolnosti, které mohly mít a měly vliv na vznik a rozsah (závažnost) škodního následku. Odvolacímu soudu nelze podsouvat, že by kladl na cyklisty nepřiměřené požadavky ohledně užívání dostupných ochranných pomůcek, jeho úvahy se omezují v souladu s citovanou judikaturou a na základě skutkového stavu zjištěného v dané věci, na použití cyklistické přilby, která je běžně dostupnou a obvyklou ochrannou pomůckou způsobilou zabránit právě tomu druhu škody na zdraví, k němuž došlo v daném případě. Jeho posouzení míry spoluzavinění poškozené na rozsahu škody nelze mít za zjevně nepřiměřené. Námitky dovolatelů, že odvolací soud „zcela pomíjí obecně uznávanou zásadu gradace příčinných souvislostí“ a „takřka přehlíží chování řidiče vozidla žalované“, neodpovídají obsahu odůvodnění dovoláním napadeného rozsudku. Naopak odvolací soud právě tím, že za převažující příčinu úrazu hlavy, jenž vedl ke smrtelnému následku, považoval nepoužití cyklistické přilby poškozenou, respektoval zásadu gradace příčinné souvislosti, a vzal náležitě v úvahu i to, že na vzniku dopravní nehody se podílely též okolnosti mající původ v provozu motorového vozidla, jehož provozovatelem je žalovaná, nevedly však bezprostředně a nevyhnutelně ke smrtelnému následku.

46. Podle § 415 občanského zákoníku je pak každý povinen počínat si tak, aby nedocházelo ke škodám na zdraví, na majetku, na přírodě a na životním prostředí, což je vykládáno také tak, že každý je povinen si počínat tak, aby nedocházelo ani ke zvětšení rozsahu škod na zdraví a životě a vznikající škoda, aby byla minimalizována (viz učebnice Občanské právo hmotné svazek II., CODEX, [adresa], str.309). Nejvyšší soud České republiky se k otázce míry spoluzavinění v řadě rozhodnutí vyjadřoval (například 32 Cdo 331/2011, 25 Cdo 2451/2007, 25 Cdo 91/2010, 23 Cdo 4111/2011; zdejší soud například v rozhodnutích 30 C 130/2012 či 9 C 154/2013). Soudy se ve většině případů potýkají s tím, že nelze přesně vyčíslit rozsah míry zavinění poškozeného za následky dopravní nehody (zejména v případech nepřipoutání poškozeného, ale i např. při jízdě s opilým řidičem či řidičem bez řidičského průkazu, apod.), proto soudy a též i pojišťovny přistupují ke krácení nároku na náhradu škody/nároku na pojistné plnění paušálním poměrem (kupř. 30% až 50%).

47. V řízení bylo v zásadě nesporné, že zemřelá [jméno FO] nebyla během jízdy připoutána bezpečnostním pásem, resp. žalobci na tuto okolnost v písemných podáních sami poukazovali, při svých účastnických výsleších pak uváděli, že si tím nejsou jistí, že se vždy všichni připoutávali, avšak [jméno FO] měla v půjčeném vozidle s bezpečnostním pásem problém. Technická závada bezpečnostního pásu zemřelé však z ničeho nevyplývá. Kromě toho [jméno FO] seděla sama ve třetí řadě, kde bylo jedno místo volné, takže pokud by se jí nedařilo se připoutat jedním pásem, mohla si přesednout na jiné místo. Skutečnost, že poškozená (a rovněž žalobkyně a) připoutaná nebyla, má však soud prokázanou i ze znaleckého posudku [tituly před jménem][jméno FO], [tituly za jménem] Ten současně dospěl k závěru, že pokud by zemřelá připoutána byla, utrpěla by nejvýše lehká zranění a pohmožděniny, stejně jako ostatní cestující ve voze s výjimkou žalobkyně a). Při úvaze o podílu na vzniku škody jde o určení vzájemného vztahu mezi jednáním poškozeného a škůdce a o zvážení všech skutečností, jež přispěly ke způsobení škody. Zvažují se veškeré příčiny, které vedly ke škodě, a stejně jako u škůdce lze i u poškozeného brát v úvahu jen takové jeho jednání, jež bylo alespoň jednou z příčin vzniku škody. Konečná úvaha o tom, nakolik se na způsobení škody podílel sám poškozený, a tedy v jakém rozsahu nese škodu sám, odvisí vždy od okolností konkrétního případu po porovnání všech příčin vzniku škody jak na straně škůdce, tak na straně poškozeného; judikatura v tomto není sjednocena (srov. usnesení ze dne 28.5.2009 sp. zn. 25 Cdo 1054/2007). Míra spoluzavinění poškozeného na způsobení následku se neodvíjí aritmeticky od počtu okolností, jež se přičítají poškozenému, ale pro určení vzájemného vztahu mezi jednáním či opomenutím poškozeného a porušením povinností škůdce, za něž nese odpovědnost, je podkladem zjištěný průběh úrazového děje a zejména ty rozhodující okolnosti, jež způsobily nejzávažnější následky, např. i porovnání s lehčím zraněním ostatních spolucestujících (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7.3.2017 sp.zn. 25 Cdo 748/2016). V posledně citované věci Nejvyšší soud v případě nepřipoutané spolujezdkyně, která nevěděla, že řidič vozidla byl pod vlivem tzv. zbytkového alkoholu, a která zásadní a nejzávažnější trvalé následky utrpěla v důsledku poranění hlavy, na něž mělo výrazný vliv její jednání, dovodil, že její podíl na vzniku škody je vyšší než 30%, a správnou shledal úvahu odvolacího soudu, že rozsah, v jakém sama poškozená přispěla ke vzniku škody, odpovídá 50 %. Ve věci řešené pod sp. zn. 21 Cdo 3797/2007 pak Nejvyšší soud uzavřel, že utrpěla-li poškozená v průběhu pracovní cesty úraz při náhlém zastavení automobilu, v němž seděla na předním sedadle vedle řidiče jako spolujezdkyně, když narazila hlavou do předního skla automobilu tak, že toto poškodila, přičemž jedinou příčinou kontaktu hlavy poškozené s předním sklem vozu byla skutečnost, že žalobkyně nebyla upoutána bezpečnostním pásem, zprostil se žalovaný zaměstnavatel zcela odpovědnosti za pracovní úraz.

48. V daném případě však z provedeného dokazování jednoznačně vyplývá, že ke smrti [jméno FO] došlo přímým důsledkem toho, že nebyla při předmětné dopravní nehodě připoutána bezpečnostním pásem, ač je to její zákonná povinnost – viz § 9 odst.1 písm. a) z.č.361/2000 Sb. o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů - zákon o silničním provozu. Tento závěr je nepřímo podporován nejen statistikami od společnosti BESIP (v případě čelního nárazu je účinnost bezpečnostního pásu 43 %, v případě bočního nárazu 39 %, při střetu zezadu je účinnost 49 % a při převrácení vozu je účinnost pásů 77 %. Bezpečnostní pásy jsou neúčinnější do rychlosti 50 km/hod. Nepřipoutaní řidiči umírají 14x častěji než ti připoutaní, nepřipoutaní pasažéři na předních sedadlech umírají 6x častěji než připoutaní a nepřipoutaní pasažéři vzadu umírají 4x častěji než ti připoutaní), ale zejména konkrétními okolnostmi předmětné dopravní nehody, když vozidlo žalobců bylo obsazeno šesti osobami, přičemž dvě nepřipoutané osoby z vozu vypadly a utrpěly nejtěžší zranění ([jméno FO] a žalobkyně a), zatímco připoutané osoby nehodu přečkaly bez vážnějších zranění. Všechny tyto okolnosti zcela a jednoznačně podpořené znaleckým posudkem znalce [tituly před jménem][jméno FO], [tituly za jménem] tak vedou k jednoznačnému závěru, že pokud by zemřelá [jméno FO] připoutána byla, pak by předmětnou dopravní nehodu přežila, přičemž lze usuzovat z rozsahu poranění ostatních, že její rozsah poranění by byl obdobný, tedy by byla zraněna lehce či středně těžce.

49. Je tedy zřejmé, že procentuální míra zavinění poškozeného v případě, není-li v době nehody připoután pásem, není judikaturou sjednocena a záleží vždy na okolnostech případu. Současně však praxe nevylučuje, aby spoluzavinění poškozeného představovalo v případě nepřipoutání i 50 %, resp. v posledně citovaném případě dokonce 100 %, bylo-li nepřipoutání pásem jedinou příčinou zranění poškozené. V řízení bylo nesporné, že ve vozidle kromě zemřelé [jméno FO] cestovali dále řidič [právnická osoba] a další. Jak plyne ze znaleckého posudku, řidič [právnická osoba] byli připoutáni, žalobce b) podle své výpovědi a svědka [právnická osoba] připoutaný byl, což by však vylučovalo možnost, že by svědek mohl krýt žalobce b) vlastním tělem, jak oba vypověděli, neboť bezpečnostní pás by zafixoval tělo žalobce b) proti pohybu), avšak seděl na místě spolujezdce vedle řidiče, kde se aktivoval airbag. Řidič i děti a žalobce b) utrpěli pouze lehká zranění – žalobce b) pohmoždění krční páteře, syn [jméno FO] nebyl zraněn vůbec, dcera [jméno FO] měla zraněnou nohu a řidič [právnická osoba] utrpěl lehké zranění krku a řezné rány na paži. Naproti tomu nepřipoutaná žalobkyně a), která seděla na sedačce mezi dětmi [jméno FO] a [jméno FO], utrpěla vážná zranění, která si vyžádala dvouměsíční hospitalizaci, lékaři měli obavy o její život, hrozila jí amputace nohy a má trvalé následky. U poškozené [jméno FO] vedlo nepřipoutání pásem k fatálním následkům, kdy vyletěla z auta ven, byla autem natlačena pod strom, zpod nějž se jí podařilo vyprostit až pomocí hasičů, přičemž následkům nehody podlehla. Z porovnání zranění jednotlivých cestujících má soud za prokázané, že nepřipoutání poškozené mělo zásadní vliv na následky nehody, a závěry znalce v tom směru, že pokud by poškozená byla připoutána, utrpěla by jen lehká zranění, považuje soud za správné. Za důvodnou nepovažuje soud ani námitku žalobců, že poškozená nebyla připoutána z důvodu poruchy na bezpečnostním pásu. Poškozená seděla sama ve třetí řadě sedadel (žalobce b) si ze třetí řady přesedl do první vedle řidiče) a poškozené nic nebránilo v tom přesednout si na jiné sedadlo ze dvou zbývajících; žalobci netvrdili, že by bezpečností pásy byly poškozené v celé třetí řadě. Ačkoli tak primární příčinou smrti poškozené byla samotná dopravní nehoda zaviněná podle rozhodnutí z trestního řízení, kterým je soud ve smyslu § 135 odst. 1 o.s.ř. vázán, řidičem – svědkem [právnická osoba], po zhodnocení těchto okolností má soud za to, že žalovaný postupoval správně, když pojistné plnění krátil o 50 % z důvodu spoluzavinění poškozené [jméno FO].

50. I dle odvolacího soudu posouzení spoluúčasti poškozené v této výši koresponduje s judikaturou Nejvyššího soudu ČR, který v usnesení ze dne 14.4.2020 sp. zn. 25 Cdo 2810/2019 dovodil, že při skutkovém závěru, že okolnosti na straně poškozeného přispěly ke zvýšení rozsahu vzniklé škody na zdraví zásadním způsobem, není stanovení jeho spoluúčasti rozsahu 50 % zjevně nepřiměřené a neodchyluje se od dosavadní rozhodovací praxe dovolacího soudu. Poukázal přitom na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27.3.2014 sp. zn. 25 Cdo 4199/2013, C 13869, podle nějž okolnost, že spolujezdec nebyl při jízdě motorovým vozidlem připoután bezpečnostními pásy, lze hodnotit jako důvod výraznějšího spoluzpůsobení si škody poškozeným, jestliže je doloženo, že právě nepřipoutání vedlo při havárii k úrazu či ke zhoršení jeho důsledků a v jakém rozsahu. Určení rozsahu spoluzavinění poškozeného totiž podle ustálené judikatury není odvislé pouze od počtu okolností, jež mu lze v tomto směru přičítat, nýbrž i od toho, jak významným způsobem se každá z nich podílela na vzniku škody a její výši (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27.2.2019 sp. zn. 25 Cdo 2740/2018). Není tedy vyloučeno, aby existence byť i jen jediné okolnosti přičitatelné poškozenému odůvodnila závěr o jeho spoluzavinění v míře srovnatelné s účastí primárního škůdce, podílela-li se na vzniku a celkové výši škody stěžejním způsobem (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25.4.2019 sp. zn. 25 Cdo 1022/2019). Bylo-li v řízení prokázáno, že primární příčinou těžkých zranění žalobce bylo nepřipoutání bezpečnostními pásy, podílela se tato skutečnost na závažných zdravotních následcích poškozeného zásadním způsobem, neboť kdyby připoután byl, byla by jeho zranění lehká. Na tomto závěru by nic nezměnilo ani to, kdyby žalobce připoután byl a pásy selhaly. I tak by se jednalo o okolnost na straně poškozeného (náhodu), jež v rozsahu, v jakém se podílí na škodném následku, vylučuje odpovědnost škůdce. Ze znaleckého posudku vypracovaného znalcem [tituly před jménem][jméno FO], [tituly za jménem] je zcela zřejmé, z jakých podkladů znalec vycházel (trestní příkaz Okresního soudu Schwabach, Dopravní inspektorát ve Feucht, SRN - Fakta případu, oznámení úmrtí). Závěr znalce, že poškozená ani žalobkyně a) nebyly řádně připoutány, koresponduje s obsahem trestního příkazu Okresního soudu Schwabach ze dne 1.6.2016, obsahem kterého je v odstavci 2 zjištění, že „nepřipoutané spolucestující [jméno FO] a [jméno FO] při tom byly vymrštěny z vozidla“. Závěr znalce, že pokud by obě poškozené byly řádně připoutány bezpečnostním pásem, v průběhu nehodového děje by vozidlo setrvačností neopustily, přičemž s pravděpodobností na hranici jistoty lze předpokládat, že analogicky jako ostatní osoby ve vozidle, by obě ženy v případě připoutání utrpěly jen lehká zranění, je naprosto logický, odpovídá zjištěnému průběhu nehodového děje a statistikám společnosti BESIP i obecným zkušenostem. Samotné zjištění, že ostatní připoutaní spolujezdci neutrpěli žádná vážná zranění, zakládají podle názoru soudu dostatečnou míru pravděpodobnosti pro učinění závěrů. Nepřiléhavá je argumentace odvolatelů, že vozidlo opustil s částí autosedačky i připoutaný nezletilý syn, který žádná zranění neutrpěl. Polemika žalobců ohledně funkčnosti pásů je podle shora citované judikatury Nejvyššího soudu ČR právně nevýznamná, stejně tak jako úvahy žalobců ohledně způsobu, kterým opustily poškozená a žalobkyně a) vozidlo. V rovině pouhých spekulací se nalézá tvrzení žalobců, že by v případě setrvání na sedadle byla poškozená usmrcena předměty ze zavazadlového prostoru. Lze tak shrnout, že okolnosti na straně poškozené přispěly ke zvýšení rozsahu vzniklé škody na zdraví tak zásadním způsobem, že stanovení její spoluúčasti v rozsahu 50 % není zjevně nepřiměřené a neodchyluje se od dosavadní rozhodovací praxe soudů vyšších stupňů.

51. Uvedené závěry pak lze podle mínění soudu I.stupně mutatis mutandis vztáhnout i na žalobkyni a), u které proto soud I.stupně stanovil míru spoluzavinění ze stejných důvodů jako u zemřelé [jméno FO] rovněž v rozsahu 50 %, přičemž zcela odkazuje na vše, co bylo shora řečeno o poškozené [jméno FO]. Všechny nároky uplatněné žalobkyněmi a) a c) je tak třeba krátit o 50 %.

52. Podanou žalobou se žalobkyně a) domáhá na žalovaném doplacení bolestného a ztížení společenského uplatnění. Při vyčíslování nároku žalobkyně a) soud vycházel z následujících úvah. Předmětná dopravní nehoda se stala 1.11.2015, tedy po 1.1.2014, což je počátek účinnosti zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku. Tento zákon v ustanovení § 2958 neuvádí žádné bližší podmínky, za kterých a v jaké výši má být poskytována náhrada za bolest a za ztížení společenského uplatnění. Za současné situace tedy v úvahu připadají v zásadě čtyři postupy. Za prvé je možné postupovat podle dosavadní právní úpravy, tj. podle ustanovení § 444 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, které v odstavci druhém odkazuje na vyhlášku č.440/2001 Sb. Oporu pro tento postup poskytuje ustanovení § 13 zákona č. 89/2012 Sb., které požaduje, aby každý další právní případ byl rozhodnut obdobně, jako jiný právní případ, který již byl rozhodnut a který se s jeho právním případem shoduje v podstatných znacích. S ohledem na to, že zákon neupravuje žádné podrobnosti ohledně výpočtu výše náhrady za bolest a za ztížení společenského uplatnění, lze ustanovení § 13 zákona č. 89/2012 Sb., vztáhnout na tyto případy a v takovém případě by bylo zcela na místě rozhodovat podle dosavadní právní úpravy, která upravovala přesný postup pro vyčíslení náhrady za bolest a za ztížení společenského uplatnění. Druhou možností je použití nařízení vlády č. 276/2015 Sb. o odškodňování bolesti a ztížení společenského uplatnění způsobené pracovním úrazem nebo nemocí z povolání, tedy použití úpravy poskytování bolestného a náhrady za ztížení společenského uplatnění v pracovněprávní oblasti, a to podle principu analogie iuris či spíše analogie legis ve smyslu ustanovení § 10 zákona č.89/2012 Sb. (ale v zásadě i podle ustanovení § 13 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku), neboť lze obtížně vysvětlovat, proč by za současné právní úpravy měla být výše odškodnění úrazu pracovního odlišná od výše odškodnění úrazu nepracovního, když i pracovní smlouva patří do občanského zákoníku, byť je upravena samostatným zákonem. Třetí možností je pak rozhodnutí podle Metodiky Nejvyššího soudu k náhradě nemajetkové újmy na zdraví, která byla vydána právě za účelem omezení libovůle a alespoň určitého sjednocení rozhodování soudní praxe. Metodika Nejvyššího soudu k náhradě nemajetkové újmy na zdraví stojí však zcela mimo zákonný rámec. Byla vydána Nejvyšším soudem jako nezávazný dokument (podobně jako například tabulky Ministerstva spravedlnosti pro stanovení výše výživného, které rovněž nemají žádnou oporu v zákoně, nicméně jejich smyslem je vahou autority ministerstva sjednocovat rozhodovací praxi soudů při stanovení výše výživného), a tudíž má pouze doporučující charakter. Konečně čtvrtou možností je pak rozhodnutí zcela podle libovůle soudu, což má sice oporu ve výslovném textu zákona, neboť tento žádná kritéria pro stanovení odškodnění neuvádí (pouze „zásady slušnosti“), soudu se však tento postup jeví jako zcela nevhodný pro nepřezkoumatelnost.

53. Soud proto zvažoval, jakým postupem vyčíslit nárok žalobkyně a) na ztížení společenského uplatnění a na bolestné, přičemž dospěl k následujícím závěrům. Pokud jde o použití Metodiky Nejvyššího soudu k náhradě nemajetkové újmy na zdraví, má soud za to, že tato Metodika je ze všech čtyř v úvahu reálně připadajících postupů až na předposledním místě, neboť nemá oporu v zákoně a jedná se o zcela mimozákonný dokument. Jak je obecně známo, Metodika Nejvyššího soudu k náhradě nemajetkové újmy na zdraví má celou řadu nedostatků, které ji v podstatě diskvalifikují. Ostatně kriticky se k ní staví i řada znalců a lze odkázat rovněž na Zprávu veřejného ochránce práv [tituly před jménem][jméno FO] ze dne 22.2.2021 sp.zn. [Anonymizováno] o šetření ve věci Metodiky k náhradě nemajetkové újmy na zdraví podle § 2958 občanského zákoníku. Smyslem Metodiky bylo pouze sblížit rozhodování soudů v situaci, kdy v zákoně nebyla žádná další kritéria, jakým způsobem vyčíslovat náhradu za bolest a za ztížení společenského uplatnění ve smyslu § 2958 zákona č. 89/2012 Sb. a neexistovalo ani nařízení vlády č. 276/2015 Sb. o odškodňování bolesti a ztížení společenského uplatnění způsobené pracovním úrazem nebo nemocí z povolání. V okamžiku, kdy lze použít jiné postupy, které mají oporu v zákoně, je soud přesvědčen, že není důvod pro používání této Metodiky. V neposlední řadě pak soud prvního stupně podotýká, že závěry znalce vyčíslujícího náhradu za bolest a za ztížení společenského uplatnění podle Metodiky Nejvyššího soudu jsou zcela z pohledu soudu nepřezkoumatelné. Výši náhrady v takovém případě nestanoví soud, nýbrž znalec, a to na základě problematických či přímo vadných kritérií. Soud prvního stupně proto dále zvažoval, zda použít dosavadní právní úpravu či úpravu přijatou zákonodárcem pro odškodňování škody na zdraví v pracovněprávní oblasti. V této souvislosti soud na základě úvahy, že lex posterior derogat priori má za to, že je třeba vycházet z úpravy pozdější, což je nařízení vlády č.276/2015 Sb. Ve prospěch úpravy podle nařízení vlády č.276/2015 Sb. hovoří mimo jiné právě i skutečnost, že toto nařízení vlády vychází z původní vyhlášky č. 440/2001 Sb., avšak došlo v tomto nařízení vlády jednak k určitému inflačnímu navýšení náhrady, neboť od vydání původní vyhlášky č. 440/2001 Sb., došlo ke zvýšení hladiny cen, což by samo o sobě mělo být důvodem pro zvýšení úrovně náhrad, jednak pak nařízením vlády č. 276/2015 Sb. došlo i k vylepšení či opravě původní úpravy. Na základě uvedených úvah se proto soud prvního stupně přiklonil k postupu podle nařízení vlády č.276/2015 Sb.

54. Mezi účastníky bylo nesporné, že žalovaný uhradil žalobkyni a) na bolestném částku 188.854,- Kč, dále doplatil částku 4.003,-Kč a 38.113,-Kč (celkem 230.970,-Kč). Jak vyplynulo ze znaleckého posudku znaleckého ústavu, který své závěry obhájil a jehož posudek se jeví jako významně kvalitnější, než posudek znalce [tituly před jménem][jméno FO] (neboť znalecký ústav měl k dispozici všechny soudem shromážděné podklady a informace a vyjádřil se i k předchozím posudkům; kromě toho znalecký ústav byl ustanoven soudem, tedy osobou odlišnou od účastníků, kteří mají zájem na výsledku posudku) bodové ohodnocení bolestného podle nařízení vlády č.276/2015 Sb. činí celkem [hodnota] bodů, což odpovídá částce 543.125,- Kč (podle § 3 odst. 1 nařízení vlády č.276/2015 Sb. ve znění účinném do 31.12.2022 novely č.451/2022 Sb. činí hodnota jednoho bodu 250,-Kč; stávající znění nelze bez ohledu na přechodná ustanovení aplikovat, neboť by se jednalo o tzv. pravou retroaktivitu, která je v právním státě nepřípustná), po odpočtu zavinění 50% pak činí bolestné částku 271.562,50 Kč. Žalobkyni a) tak náleží doplatek bolestného ve výši 40.592,50 Kč s příslušenstvím v podobě zákonného úroku z prodlení. Žalovaný se do prodlení dostává prvním dnem následujícím po splatnosti pojistného plnění, které je splatné do 15 dnů od skončení pojistného šetření. Ohledně bolestného bylo šetření pojistitele (žalovaného) ukončeno dopisem ze dne 26.6.2018, resp. 25.2.2019 (č.l. 41, 42), když soud zohlednil i skutečnost, že poškozený je povinen své nároky pojistiteli prokázat, nestačí pouze vyzvat k plnění. Pokud tedy žalobkyně a) požaduje úrok z prodlení od 28.11.2018, domáhá se ho za období po skončení pojistného šetření a lze tedy dovodit, že žalovaný již byl v prodlení.

55. Pouze pro úplnost soud poznamenává, že žalobkyně se domáhala doplatku bolestného podle Metodiky Nejvyššího soudu ČR dle závěrů znaleckého posudku [tituly před jménem][jméno FO] ze dne 28.10.2018 č. 258/45/2018, který je však nesprávný, jak vyplývá ze závěrů znaleckého ústavu a tudíž nepoužitelný, neboť bolestné výrazně nadhodnocuje, a správná výše bolestného podle Metodiky pak představuje 1.797,5 bodu po 264,67 Kč, tedy celkem částku 475.744,- Kč, po ponížení o 50 % pak činí 237.872,- Kč, tedy částku nižší než podle nařízení vlády č.276/2015 Sb.

56. Mezi účastníky bylo nesporné, že žalovaný uhradil žalobkyni a) na náhradě za ztížení společenského uplatnění částku 762.702,- Kč. Jak vyplynulo ze znaleckého posudku znaleckého ústavu, bodové ohodnocení ztížení společenského uplatnění podle nařízení vlády č.276/2015 Sb. činí celkem [hodnota] bodů, což odpovídá částce 1.200.000,- Kč (podle § 3 odst. 1 nařízení vlády č.276/2015 Sb. ve znění účinném do 31.12.2022 novely č.451/2022 Sb. činí hodnota jednoho bodu 250,-Kč), po snížení o 50 % za zavinění žalobkyně a) tedy představuje částku 600.000,-Kč. Žalobkyni a) tak bylo na náhradě za ztížení společenského uplatnění vyplaceno o 162.702,- Kč více, než jí přísluší (762.702,- Kč – 600.000,-Kč). Je tedy zřejmé, že nárok žalobkyně a) na náhradu za ZSU byl plně uspokojen a vyplacené pojistné plnění dokonce její nárok přesahuje. Opět pouze pro úplnost soud uvádí, že žalobykěn se žalobou domáhala doplatku pouze co do 20 % náhrady dle posudku znalce [tituly před jménem][jméno FO] (podle kterého žalovaný plnil), kterou žalovaný odečetl jako spoluzavinění žalobkyně za nepřipoutání nad žalobkyní nerozporované zavinění z 30 %. Dále požadovala i 3.400,- Kč jako doplatek za znalečné znalce [tituly před jménem][jméno FO] opět představují 20 %. Ani doplatek znalečného, ani doplatek ZSU tak žalobkyni a) nenáleží.

57. Dále se žalobkyně a) domáhala zaplacení částky 6.400,-Kč jako nákladů vynaložených na péči o syna [jméno FO] za odbornou pomoc psychologa (jak vyplývá z výpovědí žalobkyně a) a žalobce b), byl to žalobce b), kdo chodil k psychologovi). Soud v první řadě považuje vynaložené částky za neprokázané, resp. nepovažuje za prokázané, že zaplacené částky byly skutečně vynaloženy na psychologa, neboť žalobkyně a) předložila toliko výpisy z účtu s jejími poznámkami, což nepovažuje soud za průkazné. I pokud by však skutečně žalobkyně a) prokázala, že tyto platby zaplatila za psychologickou pomoc, podle mínění soudu I.stupně by jejich náhradu měl uplatňovat žalobce b) jako poškozený, neboť se vztahovaly ke zdravotní péči na jeho škodu na zdraví. Žalobkyně a) tak není pasivně legitimována. Pokud pak jde o nároky žalobce b), tyto byly mezi účastníky vyřešeny uzavřeným smírem.

58. Konečně se žalobkyně a) domáhala náhrady za ztrátu na výdělku, resp. odbytného. Z provedeného dokazování však vyplývá, že žalobkyně a) nikdy nepracovala, a to zcela jistě nepracovala v ČR a pokud pracovala v Rusku, neprokázala to hodnověrným způsobem (ani před ČSSZ). Nostrifikaci vzdělání si opatřila až v roce 2018 dlouho po nehodě, zjevně na popud svých právních zástupců. Žalobkyně a) tedy neměla příjmy nejen v rozhodné době z důvodu, že byla na mateřské (dovolené), ale v období před mateřskou po celou dobu pobytu v České republice. Konstrukce v žalobě je tak pouze výpočtem fiktivních příjmů, jakousi náhradou za ztrátu příležitosti, kdyby žalobkyně někdy v budoucnu chtěla pracovat. K tomuto však slouží vyčíslení náhrady za ZSU. Náhrada za ztrátu na výdělku slouží k odškodnění konkrétní ztráty konkrétního příjmu a takovýto žalobkyně a) v ČR nikdy neměla a jeho existenci někdy v minulosti v Rusku neprokázala. Žalobkyni a) tak žádná odškodnitelná ztráta na výdělku nevznikla.

59. Soud proto žalobu žalobkyně a) co do zbytku žalovaných částek a příslušenství zamítl (výroky III. a IV.). Výrokem V. pak soud rozhodl o vrácení části nespotřebované zálohy na znalecký posudek žalovanému.

60. O nákladech řízení mezi žalobkyní a) a žalovaným bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 3 o.s.ř. Žalovaný měl ve věci prakticky plný úspěch (přiznaná částka a platba žalovaného, která byla důvodem pro částečné zpětvzetí žaloby, představují pouze nepatrnou část z celkové žalobkyní a) uplatněné částky, cca 3 %), a proto mu soud přiznal plnou náhradu nákladů řízení. Podle § 151 odst. 3 o.s.ř. ve znění účinném od 1.7.2015 účastníku, který nebyl v řízení zastoupen zástupcem podle § 137 odst. 2 a který nedoložil výši hotových výdajů svých nebo svého jiného zástupce, přizná soud náhradu v paušální výši určené zvláštním právním předpisem. Paušální náhrada zahrnuje hotové výdaje účastníka a jeho zástupce; nezahrnuje však náhradu soudního poplatku. Žalovanému tak náleží 11 paušálních náhrad po 300,-Kč (sepis vyjádření k žalobě, přípravy na jednání a účast u jednání dne 15.1.2020, dne 22.5.2020, dne 13.11.2020, 15.9.2023 a 18.9.2023) podle vyhl.č.254/2015 Sb., tedy celkem 3.300,-Kč, a 9.391,-Kč jako spotřebovaná záloha na náklady dokazování. Celkem tak soud přiznal žalovanému vůči žalobkyni a) na náhradě nákladů řízení částku 12.691,-Kč.

61. Žalobkyně c) se podanou žalobou domáhala jednak doplatku za náklady vynaložené v souvislosti se smrtí poškozené [jméno FO], jednak částky jako odškodnění péče vynaložené na žalobkyni a). Náklady vynaložené žalobkyní c) v souvislosti s pohřbem její polorodé sestry považuje soud za prokázané v žalobě uváděné výši 36.233,-Kč. Z této částky však náleží po zohlednění 50% spoluzavinění poškození z důvodu nepřipoutání pouze 50 %, tj. částka 18.116,50 Kč. Po odečtení částky žalovaným již zaplacené ve výši 12.645,-Kč, tak soud uložil žalovanému doplatit žalobkyni c) částku 5.471,50 Kč s příslušenstvím v podobě zákonného úroku z prodlení. Ohledně nároku bylo šetření pojistitele (žalovaného) ukončeno dopisem ze dne 27.6.2018 (č.l. 57). Pokud tedy žalobkyně c) požaduje úrok z prodlení od 30.5.2018, domáhá se ho za období před skončením pojistného šetření, žalovaný byl v prodlení až od 13.7.2018. Tuto skutečnost však soud přehlédl a přiznal úrok z prodlení žalobkyni c) nesprávně již od 30.5.2018.

62. Pokud pak jde o nárok žalobkyně c) na náhradu nákladů spojených s péčí o žalobkyni a), soud I.stupně se přiklání k závěru, že tento nárok má žalobkyně pouze za péči přesahující běžnou lidskou solidaritu a péči o společnou domácnost. Takovouto péči dle mínění soudu I.stupně představuje zejména péče osobní, tj. dopomoc s osobní hygienou, oblékáním, krmení, apod. Naopak péče o domácnost (nákupy, úklid, starost o dům, zahradu, praní, vaření, atp.) dle názoru soudu by měla být pokryta ostatními členy rodiny, zejména členy společné domácnosti, v tomto případě manželem žalobkyně a) svědkem [právnická osoba] (jinak i viníkem předmětné nehody), který také skutečně velkou část péče o domácnost převzal, jednak ostatními dětmi žalobkyně a), zejména žijícími ve společné domácnosti. Rozhodné období, za které lze tedy tento nárok přiznat, tak končí okamžikem sejmutí zevního fixátoru (3.srpen 2016), neboť již předtím započala žalobkyně a) s vertikalizací a plným zatěžováním poraněné končetiny, popř. nejpozději okamžikem ustálení zdravotního stavu, což bylo dle znaleckého posudku v listopadu 2016. Žalovaný plnil žalobkyni c) k rukám žalobkyně a) částku za období od 13.1.2016 do 31.8.2016 (jak vyplývá ze závěrečných návrhů obou stran) ve výši 102.053,-Kč, resp. po snížení o 50 % vyplatil částku 51.027,-Kč, přičemž vycházel z hodinové sazby 130,-Kč a postupně se snižujícího rozsahu denní péče v různých obdobích v závislosti na konkrétním stavu žalobkyně a); při výplatě vycházel ze znaleckého posudku znaleckého ústavu, neboť do té doby neměl podklady pro výplatu pojistného plnění. Jak poukazoval žalovaný na rozhodnutí rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 25 Cdo 6061/2016 „soud v posuzovaném případě přiměřeně (podpůrně) vycházel i z ocenění přiznávaného pracovníkům pečovatelské služby podle vyhlášky č. 505/2006 Sb., kterou se provádějí některá ustanovení zákona o sociálních službách (srov. nález Ústavního soudu ze dne 16.1.2013 sp. zn. I. ÚS 46/12). Náhrada se však nemůže odvíjet striktně od tržní hodnoty odměny za práci profesionálních pečovatelů, neboť je třeba zohlednit možné sociální dávky, které ze stejného důvodu pobírá (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29.7.2013 sp. zn. 25 Cdo 2108/2011). Lze přisvědčit, že odměna za práci profesionálního pečovatele v sobě zahrnuje i částky spojené s daňovými odvody a povinnosti ve sféře sociálního zabezpečení, zatímco rodinný příslušník poskytující péči osobně není zatížen povinností odvádět příslušné částky. Nelze proto bez dalšího vyjít z částek odvozených z profesionální sféry.“ Soud proto má za to, že náhrada byla poskytnuta v odpovídající výši. Při rozhodování pak soud vycházel z hodinové sazby ve výši určené podle vyhl. č. 505/2006 Sb., tedy ve výši 130,-Kč/hod., na které se ostatně strany shodly, za období od 13.1.2016 do 3.8.2016, tj. 212 dní x 3 hodiny denní péče po 130,-Kč = 82.680,-Kč, po krácení o 50 % tedy činí nárok částku 41.340,-Kč. Pokud žalovaný vyplatil částku 51.027,-Kč, má soud I.stupně za to, že byl nárok žalobkyně c) plně uspokojen. Dále soud přiznal žalobkyni c) zákonný úrok z prodlení úrok z prodlení z žalovaným vyplacené částky 51.027,-Kč za dobu od 29.10.2019 do 14.9.2023.

63. Soud proto žalobu žalobkyně c) co do zbytku žalovaných částek a příslušenství zamítl (výrokem IX.).

64. O nákladech řízení mezi žalobkyní c) a žalovaným bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 3 o.s.ř. Žalovaný měl ve věci prakticky plný úspěch (přiznaná částka a platba žalovaného, která byla důvodem pro částečné zpětvzetí žaloby, představují pouze nepatrnou část z celkové žalobkyní c) uplatněné částky, přičemž ohledně nároku na náhradu nákladů spojených s péčí o žalobkyni a) nebyl žalovaný ani v prodlení), a proto mu soud přiznal plnou náhradu nákladů řízení. Podle § 151 odst. 3 o.s.ř. ve znění účinném od 1.7.2015 účastníku, který nebyl v řízení zastoupen zástupcem podle § 137 odst. 2 a který nedoložil výši hotových výdajů svých nebo svého jiného zástupce, přizná soud náhradu v paušální výši určené zvláštním právním předpisem. Paušální náhrada zahrnuje hotové výdaje účastníka a jeho zástupce; nezahrnuje však náhradu soudního poplatku. Žalovanému tak náleží 11 paušálních náhrad po 300,-Kč (sepis vyjádření k žalobě, přípravy na jednání a účast u jednání dne 15.1.2020, dne 22.5.2020, dne 13.11.2020, 15.9.2023 a 18.9.2023) podle vyhl.č.254/2015 Sb., tedy celkem 3.300,-Kč. Celkem tak soud přiznal žalovanému vůči žalobkyni c) na náhradě nákladů řízení částku 3.300,-Kč.

Poučení