25 C 277/2021-91

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 5 rozhodl předsedou senátu Mgr. Martinem Šalamounem jako samosoudcem ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] sídlem [ulice a číslo], [PSČ] [obec] zastoupená advokátem [anonymizováno] [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] proti žalované: [osobní údaje žalované] sídlem [adresa] zastoupená advokátem [anonymizováno] [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] o zaplacení 1 201 839 Kč s příslušenstvím, takto:

Výrok

I. Zamítá se žaloba s návrhem, aby žalované byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 1 201 839 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky do zaplacení.

II. Žalobkyně je povinna nahradit žalované náklady řízení ve výši 110 108,79 Kč, k rukám právního zástupce žalované, do 3 dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se žalobou podanou k soudu dne 23. 6. 2021 domáhala po žalované zaplacení částky 1 201 839 Kč s příslušenstvím s tvrzením, že realizovala projekt pod názvem„ [anonymizováno]“, přičemž v souvislosti s ním dne [datum] uzavřela se společností [právnická osoba] (dále jen [anonymizováno]) smlouvu o posouzení nákladů výzkumu a experimentálního vývoje za rok [rok] a zpracování znaleckého posudku. Žalovaná vykonává funkci člena představenstva ve [právnická osoba] a zároveň působí jako soudní znalec pro obor ekonomika, odvětví účetní evidence a odvětví ekonomická různá se zvláštní specializací na daně – daňový systém. Předmětem činnosti dle smlouvy uzavřené mezi žalobkyní a [anonymizováno] bylo zajištění součinnosti žalované při posouzení a vymezení činnosti výzkumu a vývoje v kontextu daňových úlev, což kromě jiného představovalo zpracování znaleckého posudku k ověření odečitatelné položky nákladů v účetním období roku [rok]. Žalovaná takový posudek zpracovala, přičemž za předmět smlouvy byla sjednána odměna ve výši 1 % z nominální výše odčitatelné položky, minimálně však částka 39 000 Kč. Žalovaná v posudku konstatovala, že projekt [anonymizováno] obsahuje veškeré potřebné náležitosti a dále že evidence nákladů žalobkyně splňuje požadavky pro uplatnění jako odečitatelná položka ze základu daně z příjmů. V závěru posudku je uvedeno, že náklady projektu byly vynaloženy v přímé souvislosti s jeho řešením, přičemž za účetní období roku [rok] lze odečíst jako odečitatelnou položku od základu daně z příjmu částku 9 383 407,20 Kč. Žalobkyně následně postupovala s péčí řádného hospodáře a s vědomím toho, že znalecký posudek vypracovala žalovaná, tedy odborník v dané oblasti. Žalobkyně proto v příslušném daňovém přiznání uplatnila odečitatelnou položku od základu daně, oprávněnost tohoto postupu žalobkyně následně kontroloval příslušný finanční úřad. Ve zprávě o daňové kontrole finanční úřad konstatoval, že v daňové kontrole k dani z příjmu právnických osob za zdaňovací období [rok] byly zjištěny skutečnosti, které mají za následek dodatečné doměření daně z příjmu právnických osob ve výši 1 847 047 Kč. Finanční úřad neuznal oprávněnost odečitatelné položky z titulu výzkumu a vývoje, zejména z důvodů nesplnění formálních náležitostí projektu, mezi nimiž zejména figurovala skutečnost, že projekt byl vyhlášen až poté, co bylo zahájeno jeho řešení. Je přitom objektivní skutečností, že k vyhlášení projektu došlo až poté, co bylo zahájeno jeho řešení (projekt byl zahájen dne [datum], vyhlášen byl dne [datum]). Právě nesplnění formálních náležitostí projektu bylo důvodem, proč správce daně uplatněnou odečitatelnou položku odmítl a zvýšil základ daně na straně žalobkyně. Ta při dodržení povinnosti péče řádného hospodáře nemohla postupovat jinak, než napravit závadný stav a doměřenou daň finančnímu úřadu uhradit. Tímto postupem žalobkyně zabránila možnosti vzniku jakékoliv další škody, přičemž v souvislosti s chybně zpracovaným znaleckým posudkem jí vznikla škoda v celkové výši 1 201 839 Kč. Z toho částka 1 110 341 Kč představuje část uhrazených úroků z prodlení vyměřených na základě platebního výměru, zbylá částka 91 498 Kč představuje část uhrazeného penále vyměřeného na základě dodatečného platebního výměru na daň z příjmu právnických osob při zohlednění rozhodnutí ve věci prominutí příslušenství daně. Výše uvedený výpočet vzniklé škody zohledňuje skutečnost, že část doměřené daně, tj. částka 89 939 Kč, nebyla vyměřena z důvodu nesprávného znaleckého posudku, ale z důvodu pochybení na straně žalobkyně, která uplatnila v daňovém přiznání vyšší hodnotu daru. Nesprávnost znaleckého posudku přitom nepotvrzuje pouze zpráva o daňové kontrole, ale i zpráva o řešení škodné události, vypracovaná [právnická osoba] (ta jako pojistitel žalované konstatovala, že žalovaná nesprávně posoudila splnění formálních požadavků stanovených zákonem na projekt, potvrdila, že škodou vzniklou na straně žalobkyně jsou sankce vyměřené z důvodu neuznání odpočtu nákladů na výzkum a vývoj, neshledala pouze příčinnou souvislost mezi jednáním žalované a vznikem škody).

2. K námitce nedostatku pasivní legitimace žalované žalobkyně uvedla, že povinností [právnická osoba] ze smlouvy bylo pouze zajištění součinnosti žalované při posouzení a vymezení činnosti výzkumu a vývoje v kontextu daňových úlev a vypracování znaleckého posudku. Společnost svou smluvní povinnost splnila tím, že zprostředkovala součinnost žalované, která byla mimo jiné následně povinna vypracovat předmětný znalecký posudek. Činnost žalované spočívající ve vypracování znaleckého posudku jde potom nad rámec ujednání a povinností vyplývajících pro společnost ze smlouvy. Nesprávnou radu proto žalobkyni poskytla žalovaná, nikoliv společnost. Právě žalovaná tím naplnila veškeré atributy zvláštní skutkové podstaty náhrady škody ve smyslu ust. § 2950 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o. z.). Žalobkyně tak neuplatňuje nárok na náhradu škody z titulu porušení smluvní povinnosti či případného vadného plnění vyplývající ze smlouvy se [právnická osoba], ale pouze z titulu nesprávné rady či informace ve znaleckém posudku.

3. Žalovaná navrhla žalobu zamítnout s tím, že uvedený posudek skutečně vypracovala, avšak ze smlouvy se [právnická osoba] plyne, že žalovaná neměla posuzovat předmětný projekt z hlediska splnění formálních náležitostí, nýbrž pouze z hlediska daňových úlev. Zpráva finančního úřadu žádné pochybení z hlediska správnosti vykázaných daňových úlev, což bylo předmětem znaleckého posudku, neshledala. Tím není dáno porušení právní povinnosti ze strany žalované. Žalovaná doplnila, že o částku nákladů na výzkum a vývoj ve výši [částka] nebyl poškozen stát snížením základu daně, ale reálně akcionáři žalobkyně o částku odměn, vyplacených příslušným pracovníkům společnosti, na které by při správném účetním postupu neměli nárok. Závěry kontrolní zprávy finančního úřadu proto neodpovídají skutečnosti, neboť uplatněné náklady na výzkum a vývoj ze základu daně z příjmů byly uplatněny pouze jednou, nikoli dvakrát, jak tvrdí kontrolní zpráva úřadu. Současně správce daně zjistil, že žalobkyně vyjma projektu [anonymizováno] realizovala další projekt, který nesplňoval podmínky pro uplatnění odečitatelné položky z důvodu, že hlavním řešitelem bylo [anonymizována dvě slova] [obec] a žalobkyně byla pouze spoluřešitelem a že se jednalo o dotovaný projekt. Cíle obou projektů byly shodné, oba projekty byly zaměřeny na modernizaci železniční tratě s cílem dosáhnout vyšší rychlosti a bezpečnosti. Oba projekty se z nákladového hlediska prolínaly, přičemž na druhý projekt byly poskytnuty prostředky z veřejných zdrojů. Tato skutečnost nebyla žalované známa, k posouzení této otázky jí nebyly předloženy žádné podklady a toto posouzení nebylo předmětem znaleckého posudku. Ve výsledku to potom znamená, že k neuznání odčitatelné položky z titulu výzkumu a vývoje by došlo i v případě, že by veškeré formální podmínky daného projektu byly splněny. Tímto není dána ani příčinná souvislost mezi porušením právní povinnosti a vzniklou škodou.

4. Žalovaná namítla rovněž nedostatek své pasivní legitimace, když tvrdí, že smlouva mezi žalobkyní a [anonymizováno] není smlouvou o zprostředkování (činnosti žalované), k výkonu činnosti se zavazuje přímo [anonymizováno], z ničeho neplyne, že by se k čemukoliv zavázala žalovaná. Za předmět smlouvy byla rovněž sjednána pro zhotovitele ([anonymizováno]) odměna, nejednalo se přitom o provizi, ale o odměnu za vykonané dílo. Pokud žalobkyně opustila původní konstrukci odpovědnosti žalované za škodu z titulu porušení smluvní povinnosti a svůj nárok nově opírá o náhradu škody naplněním zvláštní skutkové podstaty uvedené v ust. § 2950 o. z., je třeba uvést, že předpokladem vzniku povinnosti nahradit újmu i podle citovaného ustanovení je existence vztahu mezi škůdcem a poškozeným založeného nejčastěji smlouvou, přičemž k poskytnutí rady či informace musí dojít vždy za odměnu, jinak se hradí jen škoda, kterou způsobil škůdce vědomě. Ani žalobkyně však netvrdí, že by žalované cokoliv zaplatila, když není sporu o tom, že za vypracování znaleckého posudku byla žalovaná odměněna [právnická osoba] a nikoliv žalobkyní.

5. Soud provedl dokazování listinami, které navrhli a předložili účastníci řízení (ust. § 120 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, dále jen„ o. s. ř.“, ve spojení s ust. § 129 odst. 1 o. s. ř.

6. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním:

7. Mezi žalobkyní jako objednatelem a [anonymizováno] jako zhotovitelem byla uzavřena smlouva, jejíž předmětem bylo zajištění součinnosti žalované jako soudního znalce pro obor ekonomika, což představuje součinnost při vyhlášení cílů projektů výzkumu, ověření nákladů výzkumu a vývoje roku [rok], ověření hodnotících zpráv a zpracování znaleckého posudku k ověření odečitatelné položky nákladů v účetním období roku [rok]. Za uvedenou činnost měla [anonymizováno] obdržet od objednatele 1 % z nominální výše odečitatelné položky, minimálně 39 000 Kč bez DPH. Za [anonymizováno] smlouvu podepsala žalovaná jako člen představenstva (prokázáno smlouvou ze dne [datum]).

8. Mezi [anonymizováno] jako objednatelem a žalovanou jako zhotovitelem byla následně uzavřena smlouva, jejímž předmětem bylo zpracování znaleckého posudku žalovanou pro žalobkyni. Sjednán byl termín plnění, což je 14 dnů od obdržení podkladů od objednavatele, i odměna ve výši 0,5 % z nominální výše odečitatelné položky (prokázáno smlouvou ze dne [datum]).

9. Z listiny označené jako znalecký posudek [číslo] soud zjistil, že jej zpracovala žalovaná dne [datum], přičemž měla k dispozici vyhlášení projektu výzkumu a vývoje [anonymizováno], účetní závěrku nákladů na výzkum a vývoj za rok 2014 a roční průběžnou hodnotící zprávu o výsledcích realizace projektu. Žalovaná zjistila, že náklady projektu v roce [rok] dosáhly částky 9 383 407,20 Kč, byly přitom nutné a byly využity pro účely projektů výzkumu a vývoje, přičemž tyto náklady lze odečíst jako odečitatelnou položku ze základu daně z příjmů.

10. Ze zprávy o daňové kontrole ze dne [datum] soud zjistil, že ji vypracoval [anonymizována tři slova] [územní celek], kontrolována byla žalobkyně, kontrola zaměřena na prověření základu daně z příjmů za rok [rok]. Kontrolní orgán dospěl k závěru, že projekt [anonymizováno] nesplňuje zákonem předepsané formální náležitosti projektu výzkumu a vývoje, neboť chybí jména a příjmení osob, které budou odborně zjišťovat řešení projektu, není uvedeno datum a místo schválení projektu a je uvedeno datum zahájení řešení projektu [datum] a datum vyhlášení [datum] (tedy projekt byl vyhlášen až poté, co bylo zahájeno jeho řešení, nebyl tedy zpracován před zahájením řešení projektu). Úřad uzavřel, že žalobkyně do nákladů na výpočet odpočtu z titulu výzkumu a vývoje zahrnula náklady vynaložené v rámci projektu [anonymizováno], de facto tak došlo ke dvojímu odečtu vynaložených nákladů a nebyla tak uznána odečitatelná položka ve výši [částka].

11. Z dodatečného platebního výměru ze dne [datum] soud zjistil, že stejný finanční úřad doměřil žalobkyni daň z příjmů právnických osob za rok [rok] ve výši 1 847 047 Kč a zároveň stanovil penále ve výši 369 409 Kč.

12. Z platebního výměru ze dne [datum] soud zjistil, že tentýž finanční úřad předepsal žalobkyni úrok z prodlení ve výši 1 120 708 Kč ve věci úhrady daňové povinnosti za zdaňovací období roku [rok], a to s odůvodněním, že daň nebyla uhrazena v den její splatnosti.

13. Ze zprávy o šetření události zpracované dne [datum] pojišťovnou žalované ([právnická osoba]) soud nejprve zjistil, že tato pojišťovna vycházela z nesprávného závěru, že pojištěná žalovaná se zavázala k poskytnutí součinnosti přímo žalobkyni a že byl u žalované objednán žalobkyní znalecký posudek. Pojišťovna následně dovodila, že žalovaná v posudku nesprávně posoudila splnění formálních požadavků stanovených zákonem na projekt, tzn. neodhalila, že v projektu nejsou uvedeny osoby, které jsou řešiteli, není uvedeno datum a místo schválení projektu a že datum realizace projektu předchází datu jeho vyhlášení. Pojišťovna však v rámci zkoumání příčinné souvislosti mezi pochybením žalované a vzniklou škodou (sankce vyměřené z důvodu neuznání odpočtu nákladů) uzavřela, že posouzení, zda cíle projektu [anonymizováno] nejsou shodné s cíli projektu, na který poškozená obdržela prostředky z veřejných zdrojů, je odbornou záležitostí, která nebyla součástí znaleckého posudku. Žalovaná vycházela z účetní závěrky nákladů na výzkum a vývoj za rok [rok], bylo na poškozené, aby poskytla doklady, ze kterých plyne, na který z projektů byly náklady vynaloženy. Podle pojišťovny by tak„ správce daně neuznal odečet nákladů na výzkum a vývoj ani v případě, že by projekt [anonymizováno] neměl formální nedostatky, a to z důvodu, že tento projekt měl shodné cíle jako projekt [anonymizováno], na který byly poskytnuty veřejné zdroje“. Žalobkyni tak vznikla škoda, ale nikoliv v příčinné souvislosti s neodhalením formálních nedostatků projektu žalovanou.

14. Dopisem ze dne 28. 11. 2019 žalobkyně vyzvala [právnická osoba] k náhradě škody v žalované výši s obdobným tvrzením, které je prezentováno v žalobě. Mezi účastníky není sporu o tom, že tato výzva nebyla adresována přímo žalované. Z dodejky rovněž plyne, že zásilka byla doručena [právnická osoba].

15. Z výzvy ze dne 11. 11. 2020 soud zjistil, že byla obdobně formulována, přičemž byla na vědomí zaslána žalované a pojišťovně [právnická osoba]

16. Z emailové komunikace mezi právním zástupcem žalobkyně a [právnická osoba] ze dne 11. 11. 2020 plyne, že [anonymizováno] byla vyrozuměna o zaslání výše uvedené výzvy, přičemž emailem z téhož dne na tuto zprávu reagovala přímo žalovaná (která je členkou statutárního orgánu [anonymizováno]) s tím, že informovala přímo svou pojišťovnu [anonymizováno].

17. Žalovaná navrhla doplnit dokazování znaleckým posudkem z oboru ekonomika ke zjištění, že závěry finančního úřadu neodpovídají skutečnosti, neboť náklady na výzkum a vývoj byly uplatněny pouze jednou. Soud tento návrh s ohledem na dále uvedené zamítl jako nadbytečný.

18. Další důkazy již strany nenavrhovaly, provedení jiných důkazů není pro zjištění skutkového stavu ani potřebné. Veškeré provedené důkazy bylo potom třeba odpovídajícím způsobem zhodnotit. Při jejich hodnocení soud postupoval podle ust. § 132 o. s. ř. a hodnotil je dle své volné úvahy jednotlivě i ve vzájemné souvislosti.

19. Z učiněných skutkových zjištění vyplývá skutkový závěr soudu o tom, že smluvní vztah týkající se posouzení nákladů výzkumu a experimentálního vývoje za rok [rok] a zpracování znaleckého posudku byl uzavřen mezi žalobkyní a [anonymizováno], nikoliv s žalovanou. Ta vypracovala na základě samostatné smlouvy s [anonymizováno] znalecký posudek, v němž na základě žalobkyní předložených dokumentů (vyhlášení projektu [anonymizováno], účetní závěrka nákladů na výzkum a roční zpráva o výsledcích realizace projektu) dovodila, že náklady tohoto projektu v roce [rok] dosáhly částky 9 383 407,20 Kč a lze je odečíst jako odečitatelnou položku ze základu daně z příjmů žalobkyně. Žalobkyně na základě této informace podala daňové přiznání za rok 2014, následně byla provedena kontrola daňovým úřadem a ten dospěl k závěru, že podmínky pro odečtení této položky splněny nebyly (a to pro formální vady projektu, který však žalovaná v posudku posuzovat neměla). Na základě kontroly byla žalobkyni doměřena daň z příjmů právnických osob o částku 1 847 047 Kč a zároveň stanoveno penále ve výši 369 409 Kč. Poté byl žalobkyni předepsán úrok z prodlení ve výši 1 120 708 Kč, žalobkyně v žalobě požaduje z tohoto zaplaceného úroku pouze částku 1 110 341 Kč (část vyměřeného úroku neměla souvislost se znaleckým posudkem žalované). Pojišťovna žalované sice souhlasila se závěrem, že žalovaná při zpracování posudku pochybila (neposoudila formální nedostatky projektu), avšak škoda ve výši zaplacených úroků z prodlení nevznikla v příčinné souvislosti s jejím pochybením.

20. Soud se při právním hodnocení věci v první řadě ztotožňuje s názorem žalobkyně, že její nárok se neopírá o porušení smluvní povinnosti žalované z titulu smlouvy o posouzení nákladů výzkumu a vývoje, která byla uzavřena pouze mezi žalobkyní a [anonymizováno]. Mezi žalobkyní a žalovanou nebyl nikdy založen smluvní vztah, žalovaná posudek zpracovávala na základě smlouvy se [právnická osoba] a nebyla v žádném vztahu s žalobkyní, pomineme-li její povědomost o předmětu smlouvy na základě působení ve statutárním orgánu [právnická osoba]. Z tohoto důvodu nepřichází v úvahu posuzování předmětu sporu podle obecných ustanovení o odpovědnosti za škodu. A z tohoto důvodu také není přiléhavá námitka nedostatku pasivní legitimace, kterou vznesla žalovaná.

21. Po právní stránce potom soud věc posoudil podle ust. § 2950 o. z., podle něhož kdo se hlásí jako příslušník určitého stavu nebo povolání k odbornému výkonu nebo jinak vystupuje jako odborník, nahradí škodu, způsobí-li ji neúplnou nebo nesprávnou informací nebo škodlivou radou danou za odměnu v záležitosti svého vědění nebo dovednosti. Jinak se hradí jen škoda, kterou někdo informací nebo radou způsobil vědomě.

22. Žalobkyně se domáhá náhrady škody, která vznikla na základě rady odborníka (zde znalce), která se následně ukázala jako nesprávná. Odpovědnost takového odborníka k náhradě škody je obecně dána vždy, pokud je škoda způsobena nesprávnou informací; zároveň však musí být splněna podmínka další, a to poskytnutí nesprávné rady nebo informace za odměnu. Není-li rada poskytnuta za odměnu, hradí se pouze škoda způsobená vědomě.

23. Soud však také dospívá k závěru, že ust. § 2950 o. z. nelze (bez posouzení konkrétních okolností případu) chápat tak, že poskytnutí jakékoliv odborné rady nebo informace ve znaleckém posudku, která se následně ukáže nesprávnou, vede vždy ke vzniku nároku na náhradu škody. Je totiž třeba rozlišovat mezi zjevným pochybením odborníka (kterým je například matematicky nesprávný výpočet či jiné obdobné technické pochybení) a poskytnutím informace na základě relevantně vyargumentovaného odborného názoru, který není následně příslušným orgánem (zde správce daně) akceptován. Při zkoumání podmínek pro přiznání nároku na náhradu škody by tak měl soud vždy zvažovat míru pochybení konkrétního odborníka (ostatně obdobný názor zastává Nejvyšší soud ČR ve svém rozsudku ze dne 28. 6. 2012, sp. zn. 25 Cdo 3186/2010).

24. V daném případě na základě žalovanou vypracovaného znaleckého posudku žalobkyně uplatnila odečitatelnou položku ze základu daně v daňovém přiznání za rok [rok], po kontrole finančního úřadu v roce [rok] jí byla daň doměřena a pro její pozdní zaplacení byla sankcionována úrokem z prodlení. Žalovaná se však vůči zadavateli posudku ([anonymizováno]) nezavázala k odbornému posouzení projektu [anonymizováno], ale pouze k ověření nákladů výzkumu a vývoje roku [rok], ověření hodnotících zpráv a zpracování znaleckého posudku k ověření odečitatelné položky nákladů v účetním období roku [rok]. Žalovaná neměla přímo od žalobkyně žádné zadání ve směru zkoumání formálních náležitostí projektu, zadání znaleckého posudku neformulovala žalobkyně, ale [anonymizováno] na základě požadavku žalobkyně ([anonymizováno] zprostředkovala vypracování znaleckého posudku žalovanou) a žalované nebyly poskytnuty podklady vztahující se k realizaci obdobného projektu [anonymizováno] (který byl žalobkyní realizován ve spolupráci s řešitelem projektu [anonymizováno] [obec]). Žalovaná tedy neměla s výjimkou některých dokladů (vyhlášení projektu výzkumu a vývoje [anonymizováno], účetní závěrka nákladů na výzkum a vývoj za rok [rok] a roční průběžná hodnotící zpráva o výsledcích realizace projektu) povědomost o tom, jaké skutečné náklady na výzkum a vývoj v rámci projektu žalobkyně vynaložila, nemohla proto při svých závěrech ani dojít ke správnému výsledku u odečitatelné položky.

25. Kromě toho je zřejmé, že z důvodu neexistence smluvního vztahu mezi účastníky žalovaná nevypracovávala znalecký posudek za úplatu (v řízení nebylo tvrzeno a ani prokazováno, že by žalovaná od žalobkyně obdržela za zpracování posudku jakoukoliv odměnu; odměnu měla za toto zpracování obdržet [anonymizováno]). V takovémto případě by tedy odpovědnost žalované za vzniklou škodu nastala pouze tehdy, pokud by poskytla nesprávnou informaci vědomě (ani takovou skutečnost však žalobkyně netvrdí a ani neprokazuje).

26. Soud dále odkazuje na závěry Nejvyššího sodu ČR v rozsudku ze dne 18. 5. 2020, sp. zn. 32 Cdo 838/2020, z nichž plyne (byť předmětem posouzení dovolacího soudu byla činnost daňového poradce a nikoliv znalce), že„ závěr o příčinné souvislosti mezi výkonem činnosti daňového poradce (stejně jako advokáta při výkonu advokacie) a vznikem škody lze učinit jen v situaci, že nebýt pochybení daňového poradce (advokáta), mohla osoba, které byly služby daňovým poradcem (advokátem) poskytnuty, právo úspěšně uplatnit. Promítnuto do poměrů souzené věci to znamená, že závěr o příčinné souvislosti mezi zjištěným formálním pochybením žalovaného jako daňového poradce v souvislosti s projekty žalobkyně označenými jako projekty výzkumu a vývoje, a vzniklou škodou na straně žalobkyně, jež je předmětem žalobního nároku, může obstát jen tehdy, že nebýt formálního pochybení žalovaného jako daňového poradce, byl by jinak odpočet nákladů ze základu daně z příjmů právnických osob na projekty označené žalobkyní jako projekty výzkumu a vývoje důvodný a k doměření daně by správcem daně nedošlo“.

27. Soud se v této souvislosti ztotožňuje s hodnocením pojišťovny [právnická osoba] vypracovaným v souvislosti s řešením pojistné události, tedy konkrétně se závěrem, že odečet nákladů na výzkum a vývoj v roce [rok] by příslušný správce daně žalobkyni neuznal ani v případě, že by projekt [anonymizováno] neobsahoval formální nedostatky. Stalo by se tak proto, že žalobkyně kromě projektu [anonymizováno] realizovala rovněž obdobný projekt [anonymizováno], a to společně s dalším subjektem, přičemž tento projekt byl dotovaný a nesplňoval podmínky pro uplatnění odečitatelné položky. Žalovaná přitom nebyla v zadání posudku ze strany [anonymizováno] a ani případně ze strany žalobkyně o těchto skutečnostech informována, její odborné posouzení je touto absencí informací od počátku limitováno.

28. Z těchto všech skutečností plyne, že žalovaná mohla sice žalobkyni ve znaleckém posudku poskytnout nesprávnou informaci o výši odečitatelné položky ze základu daně z příjmů za rok 2014, čímž žalobkyni sice vznikla škoda, avšak mezi vznikem škody a jednáním žalované chybí příčinná souvislost. Proto soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.

29. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., kdy zcela procesně úspěšné žalované přiznal náhradu nákladů řízení spojených se zastoupením advokátem, které jsou tvořeny 6 úkony právní služby po 13 140 Kč (ust. § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, ve znění pozdějších předpisů, dále jen„ vyhláška“, jejíž aplikace vyplývá z ust. § 151 odst. 1 a 2 věta druhá za středníkem o. s. ř., a to písm. a) uvedeného ustanovení – převzetí a příprava zastoupení, písm. c) – další porada s žalovanou dne 19. 8. 2021, písm. d) – vyjádření k žalobě a vyjádření k doplnění žaloby, písm. g) – účast na jednání dne 26. 10. 2021 a 2. 12. 2021, když jejich výše je dána ust. § 7 ve spojení s ust. § 8 odst. 1 vyhlášky) a dále 6 náhradami hotových výdajů po 300 Kč (ust. § 13 odst. 3 vyhlášky). Další náklady žalované tvoří náklady spojené s cestou jejího zástupce k jednání soudu a zpět (srov. ust. § 13 odst. 1 vyhlášky ve spojení s ust. § 157 zákoníku práce), a to za cestu Brno Praha a zpět (2 jednání, což je celkem 420 km) automobilem Mercedes Benz při ceně paliva 27,20 Kč, spotřebě 5,3 l /100 km a základní náhradě 4,40 Kč/km (vyhláška č. 589/2020 Sb.), celkově ve výši 2 453 Kč. Náhrada za ztrátu času v souvislosti s účastí na jednání náleží žalované v rozsahu 10 započatých půlhodin po 100 Kč podle ust. § 14 odst. 1 vyhlášky, což je celkem 1 000 Kč. Cestovní náklady i ztráta času vznikly žalované v souvislosti s cestou právního zástupce žalované ze sídla kanceláře k jednání s klientkou v Praze a dále ke 2 jednáním soudu a zpět (3 453 Kč x 3 = 10 359 Kč). Celkové náklady žalované ve výši 110 108,79 Kč (zahrnující ve smyslu ust. § 137 odst. 3 o. s. ř. rovněž 21% daň z přidané hodnoty z odměny advokáta a náhrady jeho hotových a cestovních výdajů) byly přisouzeny v obecné pariční lhůtě (ust. § 160 odst. 1 věta prvá před středníkem o. s. ř.) a na zákonné platební místo (ust. § 149 odst. 1 o. s. ř.).

Poučení