36 Co 90/2022- 148

Rubrum

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Tomáše Mottla a soudců JUDr. Lucie Bičákové a Mgr. Štěpána Hnaníčka ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] sídlem [ulice a číslo], [PSČ] [obec] zastoupená advokátem Mgr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] proti žalované: [osobní údaje žalované] sídlem [adresa] zastoupená advokátem JUDr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] o zaplacení [částka] s příslušenstvím, o odvolání žalobkyně proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu prvního stupně se potvrzuje.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů odvolacího řízení [částka] do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku do rukou advokáta žalované.

Odůvodnění

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně zamítl žalobu na zaplacení částky [částka] se zákonným úrokem z prodlení z této částky do zaplacení (výrok I), žalobkyni pak uložil povinnost nahradit žalované náklady řízení ve výši [částka] k rukám advokáta žalované (výrok II).

2. Rozhodl tak o žalobě, kterou se žalobkyně domáhala náhrady škody za pochybení žalované při zpracování znaleckého posudku. Žalovaná s žalobou nesouhlasila, namítala, že není ve věci pasivně legitimovaná, neboť nebyla ve smluvním vztahu s žalobkyní, a není zde ani příčinná souvislost mezi tvrzeným porušením povinnosti žalované a vzniklou škodou.

3. Soud prvního stupně činil podrovná skutková zjištění v bodech 7 až 17 napadeného rozsudku. Odvolací soud na tato zjištění pro stručnost odkazuje. V bodě 19 napadeného rozsudku pak soud prvního stupně dospěl k tomuto závěru o skutkovém stavu. Smluvní vztah, jehož předmětem bylo posouzení nákladů výzkumu a experimentálního vývoje za rok [rok] a zpracování znaleckého posudku byl uzavřen mezi žalobkyní a společností [právnická osoba], (dále jen„ [anonymizováno]“), nikoliv mezi žalobkyní a žalovanou. Žalovaná vypracovala na základě samostatné smlouvy s [anonymizováno] znalecký posudek, v němž na základě žalobkyní předložených dokumentů (vyhlášení projektu [anonymizováno], účetní závěrka nákladů na výzkum a roční zpráva o výsledcích realizace projektu) dovodila, že náklady tohoto projektu v roce [rok] dosáhly částky [částka] a lze je odečíst jako odečitatelnou položku ze základu daně z příjmů žalobkyně. Žalobkyně na základě této informace podala daňové přiznání za rok [rok]. Následně byla provedena kontrola daňovým úřadem a ten dospěl k závěru, že podmínky pro odečtení této položky splněny nebyly (a to pro formální vady projektu). Soud prvního stupně zde uvedl, že formální náležitosti projektu žalovaná posuzovat neměla. Na základě kontroly byla žalobkyni doměřena daň z příjmů právnických osob o částku [částka] a zároveň stanoveno penále ve výši [částka]. Poté byl žalobkyni předepsán úrok z prodlení ve výši [částka], žalobkyně v žalobě požaduje z tohoto zaplaceného úroku pouze částku [částka] (část vyměřeného úroku neměla souvislost se znaleckým posudkem žalované). Pojišťovna žalované sice souhlasila se závěrem, že žalovaná při zpracování posudku pochybila (neposoudila formální nedostatky projektu), avšak škoda ve výši zaplacených úroků z prodlení nevznikla v příčinné souvislosti s jejím pochybením. Jak soud prvního stupně zjistil z jejích závěrů, které popsal v bodě 13 napadeného rozsudku, žalovaná v posudku nesprávně posoudila splnění formálních požadavků stanovených zákonem na projekt, tedy neodhalila, že v projektu nejsou uvedeny osoby, které jsou řešiteli, není uvedeno datum a místo schválení projektu a že datum realizace projektu předchází datu jeho vyhlášení. Pojišťovna však v rámci zkoumání příčinné souvislosti mezi pochybením žalované a vzniklou škodou (sankce vyměřené z důvodu neuznání odpočtu nákladů) uzavřela, že posouzení, zda cíle projektu [anonymizováno] nejsou shodné s cíli projektu, na který poškozená obdržela prostředky z veřejných zdrojů, je odbornou záležitostí, která nebyla součástí znaleckého posudku. Žalovaná vycházela z účetní závěrky nákladů na výzkum a vývoj za rok [rok], bylo na poškozené, aby poskytla doklady, ze kterých plyne, na který z projektů byly náklady vynaloženy. Podle pojišťovny by tak„ správce daně neuznal odečet nákladů na výzkum a vývoj ani v případě, že by projekt [anonymizováno] neměl formální nedostatky, a to z důvodu, že tento projekt měl shodné cíle jako projekt [anonymizováno], na který byly poskytnuty veřejné zdroje“. Pojišťovna tedy šetření uzavřela, že žalobkyni tak vznikla škoda, ale nikoliv v příčinné souvislosti s neodhalením formálních nedostatků projektu žalovanou.

4. V rámci právního hodnocení soud prvního stupně uvedl, že se v první řadě ztotožňuje s názorem žalobkyně, že se její nárok se neopírá o porušení smluvní povinnosti žalované z titulu Smlouvy o posouzení nákladů výzkumu a experimentálního vývoje za rok [rok] a znaleckého posudku uzavřené dne [datum] (dále jen„ smlouvy o posouzení nákladů výzkumu“), která byla uzavřena pouze mezi žalobkyní a [právnická osoba]. Mezi žalobkyní a žalovanou nebyl nikdy založen smluvní vztah, žalovaná posudek zpracovávala na základě smlouvy se [právnická osoba] a nebyla v žádném vztahu s žalobkyní, pomineme-li její povědomost o předmětu smlouvy na základě působení ve statutárním orgánu [právnická osoba]. Z tohoto důvodu nepřichází v úvahu posuzování předmětu sporu podle obecných ustanovení o odpovědnosti za škodu. A z tohoto důvodu také není přiléhavá námitka nedostatku pasivní legitimace, kterou vznesla žalovaná. Věc pak posoudil dle § 2950 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), který v napadeném rozsudku citoval. Uvedl, že žalobkyně se domáhá náhrady škody, která vznikla na základě rady odborníka (zde znalce), která se následně ukázala jako nesprávná. Odpovědnost takového odborníka k náhradě škody je obecně dána vždy, pokud je škoda způsobena nesprávnou informací; zároveň však musí být splněna podmínka další, a to poskytnutí nesprávné rady nebo informace za odměnu. Není-li rada poskytnuta za odměnu, hradí se pouze škoda způsobená vědomě. Při výkladu § 2950 o. z. ještě konstatoval, že toto ustanovení nelze chápat tak, že poskytnutí jakékoliv odborné rady nebo informace ve znaleckém posudku, která se následně ukáže nesprávnou, vede vždy ke vzniku nároku na náhradu škody. Je totiž třeba rozlišovat mezi zjevným pochybením odborníka (kterým je například matematicky nesprávný výpočet či jiné obdobné technické pochybení) a poskytnutím informace na základě relevantně vyargumentovaného odborného názoru, který není následně příslušným orgánem (zde správce daně) akceptován. Při zkoumání podmínek pro přiznání nároku na náhradu škody by tak měl soud vždy zvažovat míru pochybení konkrétního odborníka. Zde odkázal na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka]).

5. V poměrech daného případu uvedl, že na základě žalovanou vypracovaného znaleckého posudku žalobkyně uplatnila odečitatelnou položku ze základu daně v daňovém přiznání za rok [rok]. Po kontrole finančního úřadu v roce [rok] jí byla daň doměřena a pro její pozdní zaplacení byla žalobkyně sankcionována úrokem z prodlení. Žalovaná se však vůči zadavateli posudku ([anonymizováno]) nezavázala k odbornému posouzení projektu [anonymizováno], ale pouze k ověření nákladů výzkumu a vývoje roku [rok], ověření hodnotících zpráv a zpracování znaleckého posudku k ověření odečitatelné položky nákladů v účetním období roku [rok]. Žalovaná neměla přímo od žalobkyně žádné zadání ve směru zkoumání formálních náležitostí projektu, zadání znaleckého posudku neformulovala žalobkyně, ale [anonymizováno] na základě požadavku žalobkyně ([anonymizováno] zprostředkovala vypracování znaleckého posudku žalovanou). Žalované také nebyly poskytnuty podklady vztahující se k realizaci obdobného projektu [anonymizováno] (který byl žalobkyní realizován ve spolupráci s řešitelem projektu [anonymizováno] [obec]). Žalovaná tedy neměla s výjimkou některých dokladů (vyhlášení projektu výzkumu a vývoje [anonymizováno], účetní závěrka nákladů na výzkum a vývoj za rok [rok] a roční průběžná hodnotící zpráva o výsledcích realizace projektu) povědomost o tom, jaké skutečné náklady na výzkum a vývoj v rámci projektu žalobkyně vynaložila, nemohla proto při svých závěrech ani dojít ke správnému výsledku u odečitatelné položky. Dále soud prvního stupně uvedl, že z důvodu neexistence smluvního vztahu mezi účastníky žalovaná nevypracovávala znalecký posudek za úplatu (v řízení nebylo tvrzeno a ani prokazováno, že by žalovaná od žalobkyně obdržela za zpracování posudku jakoukoliv odměnu; odměnu měla za toto zpracování obdržet [anonymizováno]). V takovémto případě by tedy odpovědnost žalované za vzniklou škodu nastala pouze tehdy, pokud by poskytla nesprávnou informaci vědomě (ani takovou skutečnost však žalobkyně netvrdí a ani neprokazuje).

6. Soud prvního stupně v otázce příčinné souvislosti dále odkázal na závěry Nejvyššího soudu v rozsudku ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], z nichž plyne (byť předmětem posouzení dovolacího soudu byla činnost daňového poradce a nikoliv znalce), že„ závěr o příčinné souvislosti mezi výkonem činnosti daňového poradce (stejně jako advokáta při výkonu advokacie) a vznikem škody lze učinit jen v situaci, že nebýt pochybení daňového poradce (advokáta), mohla osoba, které byly služby daňovým poradcem (advokátem) poskytnuty, právo úspěšně uplatnit. Promítnuto do poměrů souzené věci to znamená, že závěr o příčinné souvislosti mezi zjištěným formálním pochybením žalovaného jako daňového poradce v souvislosti s projekty žalobkyně označenými jako projekty výzkumu a vývoje, a vzniklou škodou na straně žalobkyně, jež je předmětem žalobního nároku, může obstát jen tehdy, že nebýt formálního pochybení žalovaného jako daňového poradce, byl by jinak odpočet nákladů ze základu daně z příjmů právnických osob na projekty označené žalobkyní jako projekty výzkumu a vývoje důvodný a k doměření daně by správcem daně nedošlo“. Soud prvního stupně se v této souvislosti ztotožnil s hodnocením pojišťovny [právnická osoba], vypracovaným v souvislosti s řešením pojistné události, tedy konkrétně se závěrem, že odečet nákladů na výzkum a vývoj v roce [rok] by příslušný správce daně žalobkyni neuznal ani v případě, že by projekt [anonymizováno] neobsahoval formální nedostatky. Stalo by se tak proto, že žalobkyně kromě projektu [anonymizováno] realizovala rovněž obdobný projekt [anonymizováno], a to společně s dalším subjektem, přičemž tento projekt byl dotovaný a nesplňoval podmínky pro uplatnění odečitatelné položky. Žalovaná přitom nebyla v zadání posudku ze strany [právnická osoba] a ani případně ze strany žalobkyně o těchto skutečnostech informována, její odborné posouzení je touto absencí informací od počátku limitováno. Žalobu proto zamítl též pro absenci příčinné souvislosti. O náhradě nákladů řízení soud prvního stupně rozhodl podle zásady úspěchu ve věci vyjádřené v § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“).

7. Proti napadenému rozsudku podala žalobkyně včasné a přípustné odvolání. Nesouhlasila se skutkovým závěrem soudu prvního stupně, že se žalovaná vůči zadavateli posudku ([právnická osoba]) nezavázala k odbornému posouzení projektu„ [anonymizováno]“, ale pouze k ověření nákladů výzkumu a vývoje roku [rok], ověření hodnotících zpráv a zpracování znaleckého posudku k ověření odečitatelné položky nákladů v účetním období roku [rok]. Zadání znaleckého posudku bylo následující:„ ověřte výdaje vynaložené při realizaci podnikového projektu výzkumu a vývoje„ [anonymizováno]“ za období [datum] – [datum], z hlediska doložitelnosti a splnění podmínek pro uplatnění jako zákonná položka odpočtu od základu daně z příjmu podle § 34 odst. 4 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmu.“ V bodě 2 znaleckého posudku pak žalovaná specifikovala veškeré zákonné podmínky pro uznání odčitatelných položek projektu výzkumu a vývoje, které jsou při znaleckém zkoumání relevantní. Bod 3. 1. znaleckého posudku pak uvádí, jaké všechny formální náležitosti musí projekt, jehož realizací může být uplatněn odpočet od základu daně z příjmů, obsahovat, a závěrem tohoto bodu uvádí, že Projekt výzkumu a vývoje„ [anonymizováno]“ stanovené náležitosti obsahuje. V závěrečném bodě 4 znaleckého posudku je jednoznačně ověřeno a stanoveno, že na základě výše uvedených skutečností byly náklady projektu„ [anonymizováno]“ prokazatelně vynaloženy v přímé souvislosti s řešením projektu„ [anonymizováno]“ a splňují kritéria pro uplatnění odčitatelné položky podle § 34 odst. 4 ZDP, a z tohoto důvodu lze za účetní období od [datum] do [datum] odečíst jako odčitatelnou položku od základu daně z příjmu podle § 34 odst. 4 ZDP částku ve výši [částka]. Z obsahu znaleckého posudku, podle názoru žalobkyně, jednoznačně vyplývá, že se znalecký posudek přímo zabýval projektem„ [anonymizováno]“ posuzoval veškeré zákonné podmínky včetně těch formálních, jejichž naplnění je nezbytné pro uplatnění odčitatelné položky od základu daně. Naplnění veškerých zákonných podmínek je ostatně i nezbytnou podmínkou pro možnost učinění celkového závěru, jehož znění je uvedeno v bodě 4 znaleckého posudku. Ve smyslu § 2950 o. z. pak není rozhodující, co zpracování znaleckého posudku předcházelo. Není tedy rozhodující smlouva uzavřená mezi žalovanou a [právnická osoba] ani konkrétní zadání znaleckého posudku. Odpovědnost žalované vyplývá z § 2950 o. z. Žalobkyně ze znaleckého posudku vycházela a v souladu s ním jednala ve vztahu ke správci daně. Soud prvního stupně proto pochybil, pokud vycházel ze smluvního vztahu mezi [právnická osoba] a žalovanou a nikoliv ze samotného znaleckého posudku.

8. Žalobkyně dále argumentovala, že pokud jí bylo vytýkáno, že žalované neposkytla podklady vztahující se k obdobnému projektu [anonymizováno], a žalovaná tak neměla povědomost o tom, jaké byly skutečné náklady na výzkum a vývoj vynaložené žalobkyní, žalovaná prokazatelně věděla, že vedle projektu„ [anonymizováno]“ žalobkyně realizovala i projekt [anonymizováno]. Tato skutečnost vyplývá z podkladů pro vypracování znaleckého posudku, a to účetní uzávěrky za rok [rok], mohla proto tuto skutečnost ve znaleckém posudku dále zohlednit. Žalovaná je odborníkem na daňovou oblast, měla tedy sama žalobkyni informovat o tom, jaké dokumenty jsou pro posouzení důležité a od žalobkyně si je vyžádat. Přičemž znalecký posudek byl adresován výhradně žalobkyni, nikoliv [právnická osoba]. Žalobkyně měla tedy projekt [anonymizováno] sama zohlednit, a tato povinnost by ji nestíhala jen v tom případě, kdy by žalovaná výslovně prohlásila, že žádný jiný obdobný projekt nerealizuje. Závěr soudu prvního stupně o tom, že žalované nebyly poskytnuty podklady k projektu [anonymizováno], což přičetl k tíži žalobkyně, je nesprávný. Žalobkyně navrhla provedení důkazu účetní uzávěrkou z roku [rok], která byla součástí podkladů pro zpracování znaleckého posudku.

9. Žalobkyně též tvrdila, že skutečnost, že tu není přímý smluvní vztah mezi žalobkyní a žalovanou nebrání posouzení věci dle § 2950 o. z. Rozhodné je, že posudek nebyl vypracován nezištně, nejednalo se o pouhou společenskou úsluhu. Pokud jde o argumentaci soudu prvního stupně nedostatkem příčinné souvislosti, neboť i kdyby projekt“ [anonymizováno]“ neobsahoval formální nedostatky, stejně by nesplňoval podmínky pro uplatnění odčitatelné položky, neboť žalobkyně kromě tohoto projektu ještě realizovala projekt [anonymizováno]. Tento závěr není správný, neboť pokud by žalobkyně vůči správci daně neuplatnil odečet, již na základě správného závěru o nedostatku formálních náležitostí pro jeho uplatnění, nemohla by jí vzniknout škoda. Navíc závěr, že by příslušný správce daně odpočet neuznal, nevyplývá ze závěrů o daňové kontrole, nýbrž ze šetření pojišťovny. Soud prvního stupně tedy pochybil, když při posouzení otázky splnění podmínky příčinné souvislosti nesprávně tuto podmínky interpretoval, a to tak že pro její splnění považoval za rozhodující posouzení skutečnosti, zda má žalobkyně nárok na odpočet od základu daně nebýt formálních nedostatků projektu„ [anonymizováno]“. Povinností žalované bylo vypracovat správný znalecký posudek. Pokud by žalovaná vypracovala správný znalecký posudek, pak by žalobkyně vůči správci daně neuplatnila příslušný odečet od základu daně a tímto by žalobkyni objektivně nemohla vzniknout škoda v podobě úroků z prodlení a penále. Nelze přitom odhlédnout ani od skutečnosti, že interpretace příčinné souvislosti soudem prvního stupně nemůže obstát v situaci, kdy odměna žalované za vypracování znaleckého posudku je určena procentuální částkou z celkové částky určené, dle závěru znaleckého posudku, k odpočtu. Soud prvního stupně ve smyslu § 205 odst. 1 písm. g) o. s. ř. tak dospěl k nesprávnému právnímu závěru. Žalobkyně dále předložila nový důkaz ve smyslu § 205a písm. d) občanského soudního řádu, neboť nebyla řádně poučena o neunesení důkazního břemene podle § 118a odst. 3 občanského soudního řádu. Navrhla proto, aby odvolací soud napadený rozsudek změnil a žalobě vyhověl.

10. Žalovaná ve svém vyjádření k odvolání opět zopakovala, že smlouva o posouzení nákladů výzkumu byla uzavřena mezi žalobkyní a [právnická osoba]. Ta byla oprávněna splnit své smluvní povinnosti i prostřednictvím třetích osob. Za své služby měla obdržet sjednanou odměnu. Tato společnost tak odpovídala za splnění povinností vyplývajících ze smlouvy bez vad. Poskytnutím špatné informace či rady vznikly objednateli práva z vadného plnění. Ve smyslu § 1925 o. z. čeho lze dosáhnout uplatněním práva z vadného plnění, toho se nelze domáhat z jiného právního důvodu. Žalobkyni nic nebránilo v tom, aby své nároky z vadného plnění uplatnil přímo proti [právnická osoba]. Žalovaná proto setrvala na námitce nedostatku své pasivní legitimace. Ostatně i předžalobní výzva byla adresována [právnická osoba]. K pochybení ohledně zpracování znaleckého posudku pak uvedla, že dle zadání znaleckého posudku bylo úkolem žalované ověřit, zda výdaje žalobkyní započtené do projektu výzkumu byly započteny oprávněně. V tomto směru nebylo žádné pochybení znalkyně shledáno. Nesouhlasila s tím, že nelze odhlédnout od zadání znaleckého posudku. K projektu [anonymizováno] uvedla, že důkaz účetní uzávěrkou nebyl v řízení před soudem prvního stupně navrhován ani proveden. Pokud je v této uzávěrce uvedeno, že dalších [částka] obdržela žalobkyně jako neinvestiční podporu od [anonymizováno] z programu [anonymizováno], nelze z toho usuzovat na propojení obou projektů. Tuto propojenost ostatně neshledala ani žalobkyně v řízení týkající se daňové kontroly. Úvaha žalobkyně o tom, že si žalovaná měla obstarat prohlášení o tom, že projekt [anonymizováno] nemohl ovlivnit správnost závěrů uvedených ve znaleckém posudku, je dle žalované nedůvodná. Žalovaná sice vypracovala znalecký posudek za úplatu, avšak nikoliv za úplatu od žalobkyně, nýbrž za úplatu od [právnická osoba]. Znalecký posudek tak skutečně žalovaná vypracovala zištně. Odměnu jí však neposkytla žalobkyně, proto se ustanovení § 2950 o. z. neuplatní. Žalovaná také souhlasila s námitkou nedostatku příčinné souvislosti, kdy by žalobkyně nemohla odpočet uplatnit v souvislosti s účastí v projektu [anonymizováno].

11. Žalobkyně v replice k vyjádření pak uvedla, že smlouva o posouzení nákladů výzkumu byla ze strany [právnická osoba] splněna tím, že tato zajistila součinnost žalované, která svým jménem na svoji odpovědnost vypracovala znalecký posudek. Žalovaná nezpochybňovala, že jako zadavatel posudku byla uvedena žalobkyně. Ustanovení § 2950 o. z. je proto přímo aplikovatelné. Předžalobní výzva byla adresována [právnická osoba] čistě z pragmatických důvodů a bez kompletní právní analýzy případu, ve snaze věc řešit mimosoudně. Dále pak v podstatných bodech v zásadě zopakoval svou dosavadní argumentaci i odvolací návrh.

12. Odvolací soud přezkoumal z podnětu podaného odvolání a v jeho mezích napadené rozhodnutí včetně řízení, které jeho vydání předcházelo (§ 212, 212a odst. 5 o. s. ř.), a dospěl k závěru, že odvolání není důvodné.

13. Odvolací soud shledal, že soud prvního stupně v projednávané věci provedl dokazování v potřebném rozsahu, dokazování směřovalo k objasnění rozhodných skutečností, výsledky tohoto dokazování zhodnotil soud prvního stupně postupem podle § 132 o. s. ř. a dospěl na základě provedeného dokazování ke správným skutkovým zjištěním, s nimiž se odvolací soud ztotožňuje a na něž pro stručnost odkazuje. Takto zjištěný skutkový stav nedoznal změny ani v odvolacím řízení. Soud prvního stupně i před vyhlášením napadeného rozsudku strany sporu řádně poučil dle § 119a a 205a o. s. ř., odvolací soud tak neshledává potřebu, ale ani podmínky pro provádění nových důkazů.

14. Pokud jde o právní posouzení, závěr soudu prvního stupně o nedůvodnosti žaloby je správný. Odvolací soud zde musí zdůraznit, že hlavním důvodem zamítnutí žaloby je nedostatek pasivní legitimace žalované. Na rozdíl od soudu prvního stupně považuje odvolací soud tuto námitku za zásadní. V poměrech posuzovaného případu není rozhodné, že ve znaleckém posudku vypracovaném žalovanou, jehož nesprávnost žalobkyně zdůrazňuje, je uvedena jako zadavatel žalobkyně. Rozhodují je, že byl prokázán smluvní vztah mezi žalobkyní a [právnická osoba], kdy v rámci smluvního závazku vyplývajícího z tohoto smluvního vztahu založeného smlouvou o posouzení nákladů výzkumu ze dne [datum] mělo být mj. zajištěno vypracování znaleckého posudku žalovanou pro účely daňového odpočtu předmětných nákladů výzkumu. Za uvedenou činnost měla [právnická osoba] obdržet od objednatele (žalobkyně) 1 % z nominální výše odečitatelné položky, minimálně [částka] bez DPH. Společnost [anonymizováno] také uzavřela smlouvu o poskytování odborných služeb znalce s žalovanou, jejímž předmětem bylo zpracování znaleckého posudku žalovanou týkajícího se žalobkyně. Sjednán byl termín plnění i odměna ve výši 0,5 % z nominální výše odečitatelné položky. Z obsahu smluv je tedy zřejmé, že žalobkyně měla zájem na odečtení nákladů na výzkum v rámci projektu [anonymizováno] z daňového základu pro rok [rok] a tuto možnost měla posoudit [právnická osoba], kdy se předpokládalo zpracování znaleckého posudku žalovanou. Za ve smlouvách popsanou činnost měla obdržet žalovaná odměnu od [právnická osoba] a [právnická osoba] od žalobkyně. Nebyl zde žádný smluvní vztah mezi žalobkyní a žalovanou. Z tohoto důvodu nepřichází u žalované v úvahu odpovědnost za porušení smluvní povinnosti dle § 2913 o. z., neboť bylo prokázáno, že žalovaná nebyla v přímém smluvním vztahu s žalobkyní, ta jí tedy zpracování znaleckého posudku nezadala, byť je v něm uvedena jako zadavatel. Odvolací soud nepovažuje za rozhodné, že žalovaná byly v rozhodné době členem představenstva [právnická osoba]. Nepřichází pak v úvahu ani odpovědnost žalované speciální upravená v § 2950 o. z. jako odpovědnost za škodu způsobenou informací nebo radou, neboť žalovaná jako odborník žalobkyni žádnou radu úplatně neposkytla. Znalecký posudek zpracovala na základě smlouvy se [právnická osoba] dle zadání této společnosti a od té také měla obdržet odměnu za splnění smluvního závazku z této smlouvy. Žalovaná neměla žádný nárok na odměnu ve vztahu k žalobkyni.

15. Je potom nerozhodné, zda v rámci znaleckého posudku měly být posuzovány i formální náležitosti možnosti odpočtu nákladů výzkumu, když zadání znaleckého posudku s ohledem na existující smluvní vztahy nezadávala žalobkyně žalované, ale [právnická osoba] žalované. Také je nerozhodné, zda žalobkyně žalované poskytla veškeré podklady a zda zde byly ještě nějaké jiné věcné okolnosti (účast na dalším výzkumu v rámci projektu [anonymizováno]), které by i při splnění formálních předpokladů bránily uplatnění odpočtu, jak dovozovala pojišťovna, na kterou se žalovaná obrátila ve věci pojistné události.

16. Z uvedených důvodů odvolací soud napadený rozsudek potvrdil jako věcně správný postupem dle § 219 o. s. ř. včetně správného výroku o nákladech řízení.

17. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř., kdy zcela úspěšné žalované přiznal náhradu nákladů odvolacího řízení. Ty jsou tvořeny náklady na zastoupení advokátem, a to dvěma úkony právní služby po [částka] za vyjádření k odvolání a účast na odvolacím jednání dle § 6 odst. 1, § 7 bod 6, § 8 odst. 1, § 11 odst. 1 písm. d) a g) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, dále jen„ vyhláška“, jejíž aplikace vyplývá z § 151 odst. 1 a 2 věta druhá za středníkem o. s. ř. a dále dvěma náhradami hotových výdajů po [částka] (§ 13 odst. 4 vyhlášky). Další náklady žalované tvoří náklady spojené s cestou jejího zástupce k jednání odvolacího soudu a zpět, tedy za cestu [obec] [obec] a zpět, celkem 420 km automobilem Mercedes Benz při ceně paliva [částka], spotřebě 5,3 l [číslo] km a základní náhradě 4,70 [spisová značka] (vyhláška č. 511/2021 Sb., v aktuálním znění, celkově ve výši [částka]. Náhrada za ztrátu času v souvislosti s účastí na jednání náleží žalované v rozsahu 10 započatých půlhodin po [částka] podle § 14 odst. 1 vyhlášky, což je celkem [částka]. Celkové náklady žalované ve výši [částka] (zahrnující ve smyslu § 137 odst. 3 o. s. ř. rovněž 21% daň z přidané hodnoty z odměny advokáta a náhrady jeho hotových a cestovních výdajů) byly přisouzeny v obecné pariční lhůtě (§ 160 odst. 1 věta prvá před středníkem o. s. ř.) a na zákonné platební místo (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).

Poučení