25 C 300/2022 - 220

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 8 rozhodl předsedou senátu JUDr.Miloslavem Sládkem jako samosoudcem v právní věci žalobkyně [Jméno žalobkyně], narozené [Datum narození žalobkyně], bytem [Adresa žalobkyně], adresa pro doručování u [Anonymizováno], zastoupené [Jméno Zástupce], advokátem se sídlem [Jméno advokáta], proti žalovanému [Anonymizováno] se sídlem [Anonymizováno], zastoupenému [Jméno žalovaného], advokátem se sídlem [Anonymizováno] o zaplacení 414.366,- Kč s příslušenstvím, takto:

Výrok

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 104.616,- Kč spolu s 8,25% úrokem z prodlení p. a. od 28.8.2020 do zaplacení do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba žalobkyně se co do částky 309.750,- Kč spolu s 8,25% úrokem z prodlení p. a. od 13.8.2020 do zaplacení a co do úroku z prodlení ve výši 8,25 % z částky 104.616,- Kč za dobu 13.8.2020 do 27.8.2020 zamítá.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice na účet Obvodního soudu pro Prahu 8 na náhradě nákladů řízení státu částku 6.718,- Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

IV. Žalovaný je povinen zaplatit České republice na účet Obvodního soudu pro Prahu 8 na náhradě nákladů řízení státu částku 2.239,- Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

V. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 27.809,- Kč k rukám právního zástupce žalobkyně [Jméno Zástupce], advokáta se sídlem [Jméno advokáta], [adresa] do tří dnů od právní moci rozsudku.

VI. Žalovaný je povinen zaplatit České republice na účet Obvodního soudu pro [adresa] na soudním poplatku částku 5.231,- Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se žalobou ze dne 23.11.2022 došlou zdejšímu soudu dne 23.11.2022 na žalovaném domáhá zaplacení částky 414.366,- Kč spolu s 8,25% úrokem z prodlení p.a. z částky 414.366,-Kč od 13.8.2020 do zaplacení jako doplatku odškodnění za ztížení společenského uplatnění podle § 2958 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku ve spojení s § 9 odst. 1 z.č.168/1999 Sb. o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla. Pravomoc českých soudů dovozuje z čl. 11 ve spojení s čl. 13 odst. 2 nařízení Evropského parlamentu a Rady č.1215/2012, místní příslušnost zdejšího soudu pak z toho, že v obvodu zdejšího soudu sídlí škodní zástupce žalovaného, který ve smyslu § 9c z.č. 168/1999 Sb. škodní událost vyřizoval. Nároky žalobkyně se řídí českým právem podle čl. 4 nařízení Evropského parlamentu a Rady č.864/2007.

2. V žalobě uvádí, že dne 15.3.2019 v době kolem 21.57 hodin v katastru obce [adresa], na silnici I. třídy č. [hodnota] v km 317,49 na přechodu pro chodce u autobusové zastávky [adresa], žel. stanice došlo k dopravní nehodě řidiče [jméno FO], který řídil vozidlo tov. zn. Volkswagen [jméno FO] SPZ [SPZ], jedoucí ve směru od [adresa], přehlédl žalobkyni přecházející vozovku po přechodu pro chodce z levé strany k pravému okraji vozovky z pohledu řidiče, kterou srazil. Vozidlo Volkswagen [jméno FO] SRZ [Anonymizováno] bylo pojištěno pro případ odpovědnosti za škodu způsobenou jeho provozem u žalovaného. Podle § 9 odst. 1 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla má poškozený právo uplatnit svůj nárok na plnění podle § 6 zákona č. 168/1999 Sb. u příslušného pojistitele. Podle § 6 odst. 2 písm. a) zákona č. 168/1999 Sb. platí, že pojištěný má právo, aby pojistitel za něj uhradil v rozsahu a ve výši podle občanského zákoníku poškozenému způsobenou újmu vzniklou ublížením na zdraví nebo usmrcením. Podle § 9c zákona č. 168/1999 Sb. žalobkyně uplatnila své nároky u škodního zástupce žalovaného pro Českou republiku, kterým je společnost [právnická osoba], IČO [IČO], přičemž nárok na výplatu pojistného plnění za ztížení společenského uplatnění uplatnila dne 27.4.2020 přímo u škodního zástupce žalované, který ji eviduje pod číslem [hodnota]. V důsledku utrpěných zranění při dopravní nehodě byla žalobkyně transportována do Nemocnice [adresa], kde ji byla diagnostikována zejména tato zranění: frakturu výběžku pátého bederního obratle, otevřenou zlomeninu lícní kosti a horní čelisti, mnohočetnou zlomeninu kosti stydké, tříštivé mnohočetné zlomeniny bérce, zlomeninu vnitřního kotníku a mnohočetné otevřené rány hlavy.

3. Shora popsaná zranění zanechala trvalé negativní následky na zdraví žalobkyně. Zejména jde o výrazné omezení pohybového aparátu, které se projevuje v běžném životě tak, že žalobkyně v důsledku bolestí pravé dolní končetiny zvládne jen omezeně polohu v dřepu, polohu v kleče téměř vůbec. Tyto komplikace žalobkyni omezují např. ve zvládání mnoha činností souvisejících s údržbou domácnosti. Postižení pravé dolní končetiny, bederní páteře a pánve vede k omezení větší fyzické zátěže. Při chůzi delší než 1 km dochází k bolestem pravé dolní končetiny a musí odlehčovat pomocí francouzské berle, částečně je omezena při chůzi na nerovném povrchu. Cestování v dopravních prostředcích je komplikováno v důsledku bolestí v zádech a pravé dolní končetině. Nemůže manipulovat s těžšími předměty. Je omezena ve výběru zaměstnání, neboť není schopna vykonávat práce, které vyžadují delší stání či pochůzky, nebo pohyb v nefyziologických polohách těla, práci v chladu a práci vyžadující manipulaci s těžšími břemeny. Z tohoto důvodu vznikl žalobkyni ve smyslu ust. § 2958 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku nárok na odškodnění ztížení společenského uplatnění. Na podkladě znaleckého posudku č. [hodnota] [tituly před jménem][jméno FO] [Anonymizováno] ze dne 14.4.20202 žalobkyně uplatnila u škodního zástupce žalované dne 27.4.2020 nárok na výplatu pojistného plnění za ztížení společenského uplatnění v částce 659.750,- Kč, neboť v důsledku poranění při dopravní nehodě má trvalé následky. Přípisem škodního zástupce ze dne 12.8.2020 bylo žalobkyni sděleno, že došlo k ukončení šetření pojistné události a poskytnuto pojistné plnění na odškodnění ztížení společenského uplatnění ve výši 245.384,- Kč. Rozdíl mezi doposud poskytnutým plněním a výší nároku žalobkyně zjištěné na základě znaleckého posudku činí 414.366,- Kč. Žalobkyně se dále domáhá úroků z prodlení z nevyplaceného pojistného plnění za ztížení společenského uplatnění, když uplatnila u škodního zástupce žalované svůj nárok z titulu ZSU dne 27.4.2020. Pojistitel ve smyslu ust. § 9 odst. 3 zákona č. 168/1999 Sb. měl provést šetření pojistné události ve lhůtě nejpozději do 3 měsíců. Pojistné plnění ve smyslu ust. § 9 odst. 2 zákona č. 168/1999 Sb. je splatné do 15 dnů ode dne skončení šetření pojistné události. Lhůta pro ukončení šetření pojistné události uplynula dne 27.7.2020 s tím, že splatnost nárokovaného pojistného plnění ve výši 659.750,- Kč nastala dne 11.8.2020. Dne 12.8.2020 uhradil žalovaný na nárok žalobkyně částku 245.384,- Kč. Žalobkyně proto požaduje zákonný úrok z prodlení z částky 414.366,- Kč (659.750,- Kč – 245.384,- Kč) od 13.8.2020 do zaplacení.

4. Žalovaný se vyjádřil tak, že navrhuje zamítnutí žaloby. Učinil nesporné, že dne 15.3.2019 došlo ke škodné události, když se střetl řidič [jméno FO] jedoucí vozidlem tov. zn. Volkswagen [jméno FO] SRZ [Anonymizováno] s žalobkyní, která přecházela vozovku po přechodu pro chodce. Žalobkyně uplatnila u žalovaného nárok z titulu plnění za škodu způsobenou provozem vozidla, resp. za způsobenou újmu vzniklou ublížením na zdraví. Žalovaný v souladu s ustanovením § 9c odst. 1 zákona č. 168/1999 Sb. o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla pověřil společnost Kooperativa pojišťovna, a.s., IČO [IČO], jako škodního zástupce likvidací škodní události, který provedl likvidaci a vyplatil žalobkyni za oprávněné a doložené nároky částku 245.384,-Kč (pod č. [hodnota]). Žalobkyně doložila znalecký posudek vypracovaný dne 14.4.2020 [tituly před jménem][jméno FO]. Škodní zástupce ho následně nechal přezkoumat znalcem [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly za jménem], který nejdříve vypracoval odborné stanovisko se závěrem, že posudek [tituly před jménem][Anonymizováno] je chybný v oblasti stanovení bolestného, stanovení ZSU je nadhodnocené a dále je třeba přihlédnout k tomu, že se úraz stal v opilosti. Po revizi znaleckého posudku [tituly před jménem][jméno FO] byl [tituly před jménem] [jméno FO] pověřen škodním zástupcem k vyhotovení znaleckého posudku. [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly za jménem] ve svém znaleckém posudku č. 29/2020 ze dne 3.8.2020 stanovil v souladu s Metodikou Nejvyššího soudu k náhradě nemajetkové újmy výši ZSU žalobkyně na částku 245.384,- Kč. Na základě uvedeného ukončil škodní zástupce šetření pojistné události o čemž informoval žalovanou v oznámení o poskytnutí pojistného plnění z pojištění odpovědnosti ze dne 12.8.2020. Žalovaný je toho názoru, že podle znaleckého posudku předloženého žalobkyní jsou její uplatněné nároky nadhodnoceny, neboť znalecký posudek vypracovaný znalcem [tituly před jménem][jméno FO] je v některých jeho částech nesprávný (např. pro účely stanovení peněžité náhrady vyvažující vytrpěné bolesti byla diagnóza S600 – [právnická osoba] lehký opakovaně vykazována v souvislosti s anestezií, tj. operačním zákrokem a dále pak došlo k nadhodnocení výše náhrady ztížení společenského uplatnění), diagnózy na jejichž základě byla stanovena výše nároku nemají souvislost s ujmou na zdraví v posuzovaném případě (např. diagnózy T172, T173, T180 – cizí těleso v hrtanu, cizí těleso v průdušnici, cizí těleso v dutině ústní nemohou být, dle názoru žalované, vykazovány v souvislosti s intubací žalobkyně). Tyto skutečnosti dokládá taktéž Odborné stanovisko k dodanému posudku ze dne 12.6.2020. Žalovaný za to, že nárok žalobkyně je zcela nedůvodný, když žalobkyni již byly veškeré oprávněné a doložené nároky žalovanou uhrazeny.

5. Žalovaný dále namítl spoluzavinění žalobkyně na předmětné dopravní nehodě, když žalobkyně i její přítel - poškozený [jméno FO] byli v době nehody pod vlivem alkoholu a jejich rozpoznávací a ovládací schopnosti mohly být díky tomuto stavu ovlivněny. Tato skutečnost vyplývá nejenom z lékařské zprávy, ale taktéž z výpovědi samotných poškozených, kteří se před inkriminovaným okamžikem nacházeli na návštěvě matky poškozeného [jméno FO] [Anonymizováno], kde ve značném množství konzumovali alkoholické nápoje. U poškozeného [jméno FO] [Anonymizováno] byla naměřena dokonce hodnota [hodnota] ‰. Pro žalobkyni, platí stejně jako pro všechny ostatní účastníky provozu na pozemních komunikací, že se nesmí účastnit osoba, která by vzhledem k věku nebo ke sníženým tělesným nebo duševním schopnostem mohla ohrozit bezpečnost tohoto provozu. Ze svědeckých výpovědí bylo prokázáno, že v okamžiku, kdy poškození vstoupili do vozovky, tak byl jejich pohyb nekoordinovaný a navzájem si pomáhali. Z uvedeného lze dovodit, že jejich pohyb na pozemní komunikace byl pomalý a mohl tak narušit bezpečnost a plynulost, když podle ustanovení § 54 odst. 3 zákona o provozu na pozemních komunikací platí, že jakmile vstoupí chodec na přechod pro chodce nebo na vozovku, nesmí se tam bezdůvodně zastavovat nebo zdržovat. To, že žalobkyně byla pod vlivem alkoholu a její schopnost chůze byla značně omezena zcela jistě mohlo přispět k jejímu podílu na škodní události. Dále uvedl, že mezi povinnosti chodců patří mimo jiné, že mimo přechod pro chodce je dovoleno přecházet vozovku jen kolmo k její ose. Před vstupem na vozovku se chodec musí přesvědčit, zdali může vozovku přejít, aniž by ohrozil sebe i ostatní účastníky provozu na pozemních komunikacích. Chodec smí přecházet vozovku, jen pokud s ohledem na vzdálenost a rychlost jízdy přijíždějících vozidel nedonutí jejich řidiče k náhlé změně směru nebo rychlosti jízdy a chodec nesmí vstupovat na přechod pro chodce nebo na vozovku bezprostředně před blížícím se vozidlem. Odkázal na obecnou prevenční povinnost podle § 2900 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku (vyžadují-li to okolnosti případu nebo zvyklosti soukromého života, je každý povinen počínat si při svém konání tak, aby nedošlo k nedůvodné újmě na svobodě, životě, zdraví nebo na vlastnictví jiného) a navrhl snížení náhrady v důsledku spoluúčasti žalobkyně na vzniku škody podle § 2918 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku (Vznikla-li škoda nebo zvětšila-li se také následkem okolností, které se přičítají poškozenému, povinnost škůdce nahradit škodu se poměrně sníží. Podílejí-li se však okolnosti, které jdou k tíži jedné či druhé strany, na škodě jen zanedbatelným způsobem, škoda se nedělí.) s odkazem na tzv. princip omezené důvěry v dopravě podle rozsudku Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 25 Cdo 3807/2014 (Zaviněné porušení právní povinnosti je nutno posuzovat také s ohledem na tzv. princip omezené důvěry v dopravě, jehož podstatou je předpoklad, že se řidič při pohybu na pozemních komunikacích může spoléhat na to, že ostatní účastníci budou dodržovat pravidla provozu na pozemních komunikacích, pokud z konkrétních okolností nebude vyplývat opak. Podle tohoto principu nelze po účastníkovi silničního provozu spravedlivě požadovat, aby bez dalšího předpokládal veškerá možná porušení pravidel tohoto provozu jinými účastníky, tedy i chodci.). Trestní soudy dle ustálené judikaturní praxe hodnotí objektivní stránku, resp. příčinnou souvislost ve věcech trestní odpovědnosti a odpovědnosti za škodu rozdílně od občanského soudního řízení. Stanovení příčinného vztahu se děje v případě trestní odpovědnosti prostřednictvím tzv. teorie podmínky (condictio sine qua non) - např. rozhodnutí Nejvyššího soudu 6 Tdo 980/2021. Příčinná souvislost ve věcech odpovědnosti za škodu je naopak založena na teorii adekvátnosti příčin (např. rozhodnutí Nejvyššího soudu 25 Cdo 3285/2015). Poškození svým jednáním přispěli ke škodné události, protože pokud by přecházeli řádně a ukázněně, bez zdržování se ve vozovce (nemotali by se), pak mohli situaci vyhodnotit odlišně a vozovku by zrychleně opustili nebo by do ní vůbec nevstoupili (např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 25 Cdo 1200/2013).

6. Žalobkyně k tomu, zdůraznila, že sama okolnost, že žalobkyně byla v době dopravní nehody pod vlivem alkoholu, není skutečností, ze které lze automaticky dovozovat spoluzavinění poškozeného. Pouhé konstatování, že mohlo dojít k narušení bezpečnosti a plynulosti silničního provozu, není splněním povinnosti tvrdit rozhodné skutečnosti stran spoluzavinění žalobkyně (rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 23 Cdo 4963/2009 ze dne 28.4.2011 nebo sp. zn. 30 Cdo 1371/2014 ze dne 28.7.2014). Svědci nehody potvrzují, že v době dopravní nehody byl přechod dostatečně osvětlen a chodci byli dostatečně rozpoznatelní. Z pohledu jízdy [jméno FO] přecházeli zleva doprava, což znamená, že tento řidič mohl na žalobkyni reagovat již v době, kdy vstupovala na vozovku, tedy v protisměrném pruhu. Svědkyně [jméno FO] dále uvedla, že oba chodci (tedy i žalobkyně) se před vstupem do vozovky řádně rozhlédli. Totéž potvrzuje i výpověď svědka [jméno FO]. Zcela zásadní skutečnosti pak vyplývají z výpovědi svědkyně [jméno FO], která v době dopravní nehody řídila vozidlo jedoucí za vozidlem obviněného [jméno FO]. Z její výpovědi zcela jednoznačně vyplývá, že předmětnou dopravní nehodu zcela jednoznačně zavinil výhradně obviněný [jméno FO].

7. Jelikož je žalovaný společností se sídlem na Slovensku, soud se v prvé řadě zabýval otázkou své pravomoci. Vzhledem k cizí státní příslušnosti žalovaného na věc dopadá úprava obsažená v zákoně č. 91/2012 Sb. o mezinárodním právu soukromém, v platném znění, a to s odkazem na ustanovení § 1 tohoto zákona, který se dle ustanovení jeho § 2 použije, jen pokud nestanoví něco jiného mezinárodní smlouva, kterou je Česká republika vázána. [jméno FO] Českou republiku je dále závazné nařízení Rady Evropských společenství č. 1215/2012 ze dne 12.prosince 2012 o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (přepracované znění) účinné od 10.1.2015. Pravomoc českých soudů k projednání a rozhodnutí věci je dána dle článku 11 bod 1. písm. b) cit. nařízení, neboť žalobkyně jako oprávněná osoba má bydliště na území ČR, přičemž žalovaný je pojistitelem. Kromě toho žalovaný by založil pravomoc českých soudů podle článku 26 nařízení už jenom tím, že se řízení zúčastnil. Je tak dána pravomoc českých soudů k projednání sporu a místní nepříslušnost zdejšího soudu žalovaný nenamítal.

8. Soud z provedených důkazů učinil následující skutková zjištění: Z protokolu o nehodě v silničním provozu [právnická osoba], Krajského ředitelství policie Zlínského kraje z 15.března. 2019 č. j. [Anonymizováno] soud zjistil, že dne 15.3.2019 v pátek ve 21 hodin 57 minut došlo v [Anonymizováno] na silnici první třídy číslo [hodnota] v kilometru 317,49 na přechodu pro chodce u autobusové zastávky [adresa] k dopravní nehodě osobního automobilu Volkswagen [jméno FO] SPZ [SPZ] řízeného řidičem [jméno FO] s chodci [jméno FO] a [jméno FO] [Anonymizováno]. K nehodě došlo tak, že řidič osobního automobilu Volkswagen [jméno FO] [jméno FO] jedoucí ve směru od obce [adresa] k obci [adresa] přehlédl chodkyni [jméno FO] a chodce [jméno FO] [Anonymizováno] přecházející vozovku po vyznačeném přechodu pro chodce ve směru z levé strany vozovky k pravému okraji vozovky při pohledu ve směru jízdy řidiče. Řidič do uvedených chodců narazil přední částí svého vozidla, chodci po nárazu upadli na vozovku, kde zůstali ležet. Při nehodě došlo k těžkému zranění [jméno FO] [Anonymizováno], který byl z místa dopravní nehody převezen vozidlem RZS, přičemž utrpěl tržnou ránu na čele a otevřenou zlomeninu holení a lýtkové kosti vpravo s předpokládanou dobou léčení minimálně půl roku. Též došlo k těžkému zranění [jméno FO], která z místa dopravní nehody byla odvezena RZS. U chodce [jméno FO] [Anonymizováno] byla provedena dechová zkouška přístrojem Drager s naměřenou hodnotou [hodnota] ‰ alkoholu v dechu, provedení dechové zkoušky u chodkyně [jméno FO] nebylo možné.

9. Z usnesení [právnická osoba], Územního odboru [adresa] z 25.července 2019 č. j. [Anonymizováno] soud zjistil, že podle § 160 odst.1 trestního řádu bylo zahájeno trestní stíhání [jméno FO] z přečinu těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti podle § 147 odst. 1, 2 tr. zákoníku.

10. Z trestního spisu Okresního soudu ve [adresa] sp.zn. [Anonymizováno] soud zjistil, že dne 17.11.2019 byla u tamějšího soudu podána obžaloba na [jméno FO], který byl rozsudkem tamějšího soudu z 16.ledna 2020 č. j. [Anonymizováno] který nabyl právní moci 16.1.2020, uznán vinným, že dne 15.3.2019 okolo 21 hodin 55 minut v [Anonymizováno], [adresa], jako řidič osobního motorového vozidla značky Volkswagen [jméno FO] SPZ [SPZ] (SK) majitele [jméno FO] jedoucího po silnici číslo I/35 ve směru k [adresa] nevěnoval sledování situace v provozu na pozemních komunikacích dostatečnou pozornost a současně nerespektoval dopravní značky a výstražnou světelnou signalizaci oranžové barvy upozorňující na následující přechod pro chodce čárka, v důsledku čehož v kilometru 317,49 uvedené pozemní komunikace přehlédl [jméno FO] [Anonymizováno], nar. [datum], a [jméno FO], nar.[Datum narození žalobkyně] strany na pravou k autobusové zastávce po řádně vyznačeném a osvětleném přechodu pro chodce a do těchto okolo poloviny pravého jízdního pruhu narazil, přičemž [jméno FO] utrpěl otevřenou zlomeninu bérce pravé dolní končetiny, otřes mozku a tržnou ránu čela a [jméno FO] zlomeniny bérce pravé dolní končetiny, stydké kosti oboustranně a obratle L5, kterážto zranění si u obou poškozených vyžádala léčení po dobu delší jak šest týdnů, tedy jinému z nedbalosti způsobil těžkou újmu na zdraví a spáchal takový čin, protože porušil důležitou povinnost uloženou mu podle zákona, čímž spáchal přečin těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti dle § 147 odst. 1,2 tr. zákoníku a odsuzuje se podle § 147 odstavec dva tr. zákoníku k trestu odnětí svobody v trvání 10 měsíců, jehož výkon byl podmíněn odložen podle § 81 odstavec jedna tr. zákoníku na zkušební dobu v trvání 18 měsíců. Podle § 73 odst. 1, 3 tr. zákoníku mu byl dále uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na jeden rok. Podle § 128 odst. 1 tr. řádu pak mu byla uložena povinnost zaplatit Všeobecné zdravotní pojišťovně České republiky škodu ve výši 500,- Kč.

11. Z úředního záznamu o podání vysvětlení dne 16.3.2019 v 0 hodin 33 minut [jméno FO] soud zjistil čárka, že jmenovaný uved, že odstavil kamion v Olomouci a přesedl do služebního osobního automobilu Volkswagen, kterým se vracel do místa svého trvalého pobytu v obci [adresa] na Slovensku. Bez událostí dojel k obci [adresa], kde to zná, jezdí tam tudy dvakrát týdně. Ví, že v daném místě se nachází osvětlený přechod v obci. Jel v koloně aut s velkými rozestupy za osobním autem více než 15 m. Auto odbočovalo z hlavní silnice doprava, nemusel za ním přibrzďovat. Jak vozidlo odbočilo doprava, odkryl jsem mu výhled dopředu a viděl na přechodu dvě osoby již v jeho jízdním pruhu. Dříve tyto chodce neviděl přes auto před ním. Začal brzdit. Oni šli otočení k němu pravým bokem, asi 2 m. Za přechodem směřovali šikmo na autobusovou zastávku směr [adresa] a asi si zkracovali cestu. Na zastávce stála nějaká paní, která tu mohla vidět. Chodci šli za ruku, zdálo se mu, že nedrží řádně rovnováhu. Ten ve světlé bundě šel přes přechod, kymácivě, pomáhali si. Řidič na chodce reagoval tak, že začal intenzivně brzdit, ale střetu nezabránil.

12. Z úředního záznamu podání o vysvětlení dne 5.4.2019 žalobkyní soud zjistil, že byla s přítelem [jméno FO] [Anonymizováno] u jeho matky na návštěvě v obci [adresa]. [právnická osoba] pili slivovici, několik panáků, pivo. Po dvacáté první hodině šli pěšky s [jméno FO] na autobusovou zastávku k hlavní silnici. Přišli k přechodu pro chodce, který chtěli přejít na druhou stranu, kde se nachází autobusová zastávka ze [Anonymizováno] směr [adresa]. Poté začali přecházet přechod na druhou stranu, žalobkyně šla po přechodu vlevo, vpravo od ní byl [jméno FO]. Určitě nešli mimo přechod, poté si již nic nepamatuje. Prakticky stejným způsobem vypovídal i [jméno FO] v úředním záznamu o podání vysvětlení dne 5.4.2019, který rovněž popřel, že by šli mimo přechod.

13. Z úředního záznamu o podání vysvětlení [jméno FO] dne 11.4.2019 soud zjistil, že když došlo k dopravní nehodě, řídil v protisměru. Když přijížděl do obce [adresa], tak si všiml dvou osob, chodců. Uviděl je, když byl u značky začátku obce, jak stáli u přechodu a rozhlíželi se. Poté, co se rozhlédli, tak vyšli do vozovky. V době, kdy chodci byli přibližně v půlce nebo kousek za půlkou protisměrného jízdního pruhu, tak do chodců narazilo vozidlo Volkswagen [jméno FO]. Vozidlo [jméno FO] mělo po nehodě rozbité čelní sklo, dále byly na zemi úlomky plastů. Žádného vozidla před Volkswagenem [jméno FO] si nevšiml. Za vozidlem stálo další auto, ze kterého vystoupila žena.

14. Z úředního záznamu o podání vysvětlení [jméno FO] dne 15.4.2019 soud zjistil, že k nehodě došlo v pátek večer. Svědkyně jela ve vozidle [jméno FO] za vozidlem Volkswagen [jméno FO], které způsobilo dopravní nehodu, ve směru od [adresa]. Jela asi ve vzdálenosti 50 m za tímto vozidlem, ještě před křižovatkou do obce [adresa] si chodců všimla. Byla v dostatečné vzdálenosti od přechodu pro chodce, kde chodci šli. Myslí si, že i vozidlo [jméno FO] byl od přechodu v dostatečné vzdálenosti, aby včas zastavilo. Myslí si, že řidič vozidla [jméno FO] jel větší rychlostí než 50 km v hodině, neboť jí jakoby ujížděl. Z jejího pohledu vstoupili chodci na přechod z levé strany. Byla už tma, ale přechod byl osvětlen pouličním osvětlením. Blikalo i oranžové výstražné světlo před přechodem. Když byli chodci na přechodu pro chodce, řidič před svědkyní vůbec nebrzdil a vypadalo to, že si chodců vůbec nevšiml. Z tohoto důvodu začala troubit, aby upozornila řidiče i chodce, že se něco děje. Bohužel ale došlo ke střetu vozidla [jméno FO] s chodci v době, kdy se chodci nacházeli v půlce jízdního pruhu vozidla [jméno FO]. Žádné vozidlo před vozidlem [jméno FO] neviděla.

15. Z úředního záznamu o podání vysvětlení [jméno FO] dne 15.4.2019 soud zjistil, že čekala na autobus na autobusové zastávce ve směru do [adresa].. V jednu chvíli si všimla, že přes přechod přechází muž a žena, kteří byli zaklesnutí do sebe a přecházeli z protější strany směrem k zastávce, kde seděla. Podle chůze jí připadalo, že jsou hodně opilí, motali se, ale šli přes přechod pro chodce. Samotný náraz svědkyně neviděla, uslyšela až ránu. Přechod pro chodce je osvětlený. Před nárazem neslyšela žádné brzdění.

16. Z výsledkové zprávy k toxikologickému vyšetření Fakultní nemocnice [adresa] soud zjistil čárka, že žalobkyně měla hladinu etanolu v krvi 2,81 g na kilogram.

17. Z oznámení [právnická osoba] z 12.8.2020 soud zjistil, že pojišťovna sděluje právnímu zástupci žalobkyně, že ukončila šetření pojistné události z 15.3.2019 s tím, že za ztížení společenského uplatnění [jméno FO] vyplácí částku 245.384,- Kč, za ztížení společenského uplatnění [jméno FO] [Anonymizováno] pak vyplácí částku 273.885,- Kč, za vypracování znaleckého posudku od [tituly před jménem] [Anonymizováno] vyplácí [jméno FO] 50 % ve výši 10.285,- Kč a stejnou částku pak vyplácí [jméno FO] za vypracování znaleckého posudku od [tituly před jménem][Anonymizováno], tedy rovněž ve výši 50 %.

18. Ze znaleckého posudku [tituly před jménem][jméno FO] [Anonymizováno] ze 14.4.2020 číslo [hodnota] soud zjistil, že znalec provedl hodnocení bolestného dle metodiky Nejvyššího soudu za zranění žalobkyně, která utrpěla při nehodě dne 15.3.2019, přičemž za samotná zranění stanovil 210 bodů za zlomeninu diafýzy holenní kosti, tříštivou, 120 bodů za zlomeninu kosti stydké, 30 bodů za zlomeninu transversálního výběžku L5, 15 bodů za tržnou ránu supraorbitálně vpravo sešitou, 5 bodů za povrchní poranění rtu a dutiny ústní a 40 bodů za zlomeninu lícní kosti a horní čelisti. Dále hodnotil jako zranění také lékařská ošetření, když za jizvu o celkové velikosti 10 cm při osteosyntéze pravého bérce stanovil 50 bodů, celkovou anestezii hodnotil jako otřes mozku lehký za 20 bodů, intubaci dýchacích cest pak ohodnotil jako cizí těleso v dutině pět bodů, cizí těleso v hrtanu 50 bodů, cizí těleso v průdušnici 100 bodů, celkem [hodnota] bodů, které však ponížil o 2/3 a celkem za anestezii stanovil 72 bodů. Bolestné tedy vyčíslil celkem na 542 bodů, které násobil částkou 318,85 Kč za bod podle průměrné hrubé mzdy zaměstnancům národní hospodářství v roce 2018, když ke stabilizaci bolesti došlo půl roku po zranění 15.9.2019 a průměrná hrubá mzda činila 31.885,- Kč, tedy stanovil částku 172.817,- Kč. Dále znalec provedl hodnocení ztížení společenského uplatnění podle Metodiky, a to za následky jiných zlomenin dolní končetiny, následky zlomeniny páteře, následky jiné zlomeniny hrudníku a pánve, jizvu a entezopatie dolní končetiny, když dle mezinárodní klasifikace funkcí byly poškozeny kosti bérce, lehká porucha, kvalitativní změny vpravo, bederní páteř lehká, kvalitativní změny struktury dole, kosti pánevní, lehká porucha, přerušená kontinuita, obě strany, bolest v dolní končetině lehká, síla jednotlivých svalů svalových skupin, bolest v zádech lehká porucha, bolest v oblasti pánve, funkce vzorů chůze. Při použití modifikačního koeficientu 20 % z důvodu faktoru činí ZSU po navýšení 659.750,- Kč. Z posudku vyplývá, že poškozená v době úrazu byla pod vlivem alkoholu.

19. Z odborného stanoviska [tituly před jménem][jméno FO], [tituly za jménem] z 12.6.2020 soud zjistil, že žalobkyně v době úrazu měla 0,38 ‰, alkoholu v krvi. Po nehodě byla hospitalizována na Klinice úrazové chirurgie Fakultní nemocnice [adresa] pro kominutivní zlomeninu pravého bérce, zlomeninu obou ramének kosti stydké vpravo a horního raménka, kosti stydké vlevo a zlomeninu pravého příčného výběžku L5, suspektní infrakce laterální stěny pravého maxilárního sinu, prokázána ebrieta 0 38 ‰. Dne 16.3. se podrobila operaci osteosyntéze pravé tibie hřebem. Dne 11.4.2019 byla při kontrole zjištěna rotační odchylka na hřebu cca 15 stupňů zevně, která byla řešena konzervativně. Dle vyšetření znalcem si poškozená stěžuje na bolesti pravého třísla, pravého bérce a bolesti bederní páteře. Chůze na delší vzdálenost s oporou berle. Diagnostický souhrn zranění je tedy zlomenina diafýzy holenní kosti tříštivá, zlomenina kosti stydké, zlomenina bederního obratle, otevřená rána očního víčka, povrchní poranění rtu a dutiny ústní, zlomenina lícní kosti a horní čelisti. Hospitalizována byla od 16.3. do 22.3.2019 na Klinice úrazové chirurgie Fakultní nemocnice [adresa], od 22.3. do 25.3.2019 na chirurgickém oddělení nemocnice [adresa], od 11.4. do 12.4.2019 na Klinice úrazové chirurgie ve Fakultní nemocnici [adresa] a od 26.4. do 29.4.2019 na oddělení následné péče Nemocnice [adresa]. 16.3.2019 prodělala operaci repositio clausa. Znalec hodnotil posudek [tituly před jménem][Anonymizováno] jako chybný v oblasti stanovení bolestného, když žalobkyně neutrpěla otevřenou zlomeninu, ale zlomeninu zavřenou. Znalec dále nesprávně aplikoval položku pro zlomeninu bederního obratle, ačkoliv se jednalo o zlomeninu příčného výběžku. Celková anestezie jako obdoba lehkého otřesu mozku je zcela nestandardní hodnocení, které nemá s úrazovým dělem nic společného. Rovněž kriticky hodnotil stanovení bolestného za intubaci. Bolestné tedy činí 440 bodů. Pokud jde o hodnocení ztížení společenského uplatnění, připustil trvalé následky u jiných zlomenin dolní končetiny, protože došlo ke zhojení s rotační odchylkou, která může pacientku obtěžovat.

20. Ze znaleckého posudku číslo 29/2020 z 3.8.2020 [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly za jménem] soud zjistil, že dle znalce činí snížení společenského uplatnění žalobkyně za předmětnou dopravní nehodu částku 245.384,- Kč dle metodiky Nejvyššího soudu ČR.

21. Žalobkyně při svém účastnickém výslechu uvedla, že v současné době bydlí v [adresa] na adrese [adresa]. Pokud jde o předmětnou nehodu, v [Anonymizováno] s přítelem [jméno FO] [Anonymizováno] šli od jeho mamky, přecházeli přechod a víc si už nepamatuje. Vzbudila se až ve Fakultní nemocnici v [adresa]. Stalo se to večer, šli na poslední autobus, takže bylo kolem desáté hodiny v polovině března 2019. Řidič je srazil oba dva na té druhé vzdálenější polovině přechodu prakticky hned u zastávky autobusu. Určitě silnici nepřebíhali. Nepamatuji se, zda to vozidlo viděla se blížit. Její přítel to vozidlo ale viděl, protože ještě říkal bacha, ať uhne, ale už to žalobkyně nestihla. Před nehodou s přítelem pila alkohol, pár panáků. Po nehodě byla měsíc a půl hospitalizovaná, když měsíc byla upoutaná na lůžko, absolvovala operace, dávali jí železo a šrouby do pravé nohy. Dále absolvovala operaci, kdy jí šroub z nohy vytahovali. Při nehodě utrpěla zlomeninu bérce, zlomeninu stydkých kostí a dále zlomeniny v obličeji, lícní kost a čelist. Dále měla pochroumanou i páteř, jeden nebo dva obratle. Život se jí změnil docela dost. Například když jde do obchodu, tak asi po kilometru si musí odpočinout, protože jí bolí záda a ta noha. Ze všeho nejvíc jí trápí, že nemůže spát, v noci se budí bolestmi zad. Léky proti bolesti pravidelně neužívá, jedině nárazově například Brufen. Před nehodou nesportovala, ale chodili hodně na výlety, ušla třeba dvacet, třicet kilometrů denně. Po té nehodě nechodí už vůbec, protože po kilometru jí bolí noha a záda. Má základní vzdělání. Jako poslední zaměstnání pracovala v galvanovně na pokovování u společnosti [právnická osoba]. U nich skončila asi rok před tou nehodou. Před nehodou měla domluvený nástup do práce u společnosti Myonic, kde měla dělat v továrně u pásu, nemůže si vzpomenout přesně na práci. U pásu už stát nemůže, protože jí bolí nohy. V podstatě nepracuje, je doma. Invalidní důchod nepobírá, ani částečný. Ani o něj nežádala. Při delší cestě ji začne bolet v kříži v zádech a bérec pravé nohy, kde to měla roztříštěné. Bolí jí to, když to hodně namůže anebo špatně šlápne. Bolest z toho bérce vystřeluje do kolena. V té galvanovně pracovala pár měsíců, skončila tam proto, protože bylo málo práce a propouštěli lidi. Před nehodou neměla žádná zdravotní omezení, žádné zdravotní problémy, pouze vysoký tlak. Žije s přítelem [Anonymizováno], který jí zásobuje. Po propuštění do domácího léčení pár týdnů chodila na rehabilitace dvakrát týdně. Tam byla asi desetkrát. Po nehodě zkoušela pár měsíců pracovat jako pokojská, asi tak dva roky od té nehody, ale bylo to náročné na záda. Používá jednu berli, když jde do obchodu. Doma jí nepoužívá. S přítelem toho nevypili moc, protože jí stačí vypít jenom trošku. Subjektivně se necítila ani moc opilá.

22. Z revizního znaleckého posudku znalce [tituly před jménem][jméno FO], [tituly za jménem] číslo [č. účtu] z 22.10.2023 soud zjistil, že znalec s odkazem na konkrétní zdravotnickou dokumentaci žalobkyně dospěl k závěru, že žalobkyně utrpěla při dopravní nehodě dne 15.3.2019 tříštivou zlomeninu obou kostí pravého bérce (holenní kosti ve střední části a lýtkové kosti pod hlavičkou, dále zlomeniny obou ramének pravé stydké kosti a horního raménka stydké kosti levé, zlomeninu pravého příčného výběžku 5. bederního obratle neposunutou, nalomení zevní stěny pravé vedlejší nosní dutiny se zakrvácením do dutiny, tržnou ránu sliznice pravé tváře ošetřenou šitím, tržnězhmožděnou ránu v pravém obočí krvácející a vícečetné pohmožděniny projevivší se nepříliš velkým vzestupem svalové bílkoviny v krvi). K ustálení zdravotního stavu žalobkyně došlo rok po posledním invazivním zákroku, to je 30.dubna 2020. V intencích nařízení vlády České republiky č. 276/2015 Sb. trvalý následek poškozené hodnotí znalec v analogii s položkou 9.28 poúrazové deformity kostí bérce s příslušejícími 1400 body při hodnotě bodu 250,- Kč, takže výše odškodnění představuje částku 350.000,- Kč. Do budoucna úrazem vznikne neadekvátní zatěžování velkých kloubů pravé dolní končetiny, urychlí se regenerativní pochody, artróza může dospět až do indikace ortopedické operace umělé náhrady kloubů. Podle metodiky Nejvyššího soudu České republiky kvalifikuje domény kapitol, aktivit a participací (kapitola D4 pohyblivost, čárka D6 život domácnosti, D8 hlavní oblasti života, D9 život komunitní, sociální, občanský) s výsledným celkovým procentem obtíže korigované vahami (2,416 759 259 3 %). Při uplatnění rámcové částky platné pro rok 2020, kdy nastala stabilizace zdravotního stavu poškozené, byla částka odškodnění ZSU vyčíslena na 329.888,- Kč. Znalec [tituly před jménem][Anonymizováno] ve svém posudku ze 14.4.2020 číslo [hodnota] správně postihl podstatu trvalých následků úrazu žalobkyně v úrovni lehké obtíže, avšak bez vysvětlení nepoužil střední hodnoty procentních poklesů příslušejících jednotlivým doménám, jednu doménu bez odůvodnění hodnotil v úrovni střední obtíže, když nevzal v úvahu facilitaci používáním francouzské hole. Znalec [tituly před jménem][Anonymizováno] mechanicky aplikoval modifikační koeficient navyšující odškodnění o 20 %, aniž by hodnotil předúrazový stav zapojení žalobkyně do společnosti. Znalcem přijaté způsoby hodnocení vedly k poměrně výraznému nadsazení odškodnění ZSU.

23. Znalec [tituly před jménem][jméno FO] [tituly za jménem] v rámci výslechu zcela odkázal na závěry svého znaleckého posudku. Pokud jde o nařízení vlády č. 276/2015 Sb., vycházel z hodnoty bodu 250,- Kč, tedy nezohledňoval novelu provedenou nařízením vlády č. 451/2022. Pokud by se vycházelo z této novely, pak by samozřejmě hodnota jednoho bodu byla vyšší, pro rok 2023 vychází hodnota jednoho bodu na částku asi 334,- Kč. Žalobkyně v době nehody byla silně ovlivněna alkoholem, když měla 3 g alkoholu na kilogram, což je 3 ‰ a opravdu dost. Člověk s takovýmto množstvím alkoholu v krvi se pohybuje značně nekoordinovaně, potácí se, bez vnější příčiny padá. Takovýto lidé jsou schopni si třeba přisednout vlastní kotník a způsobit si zlomeninu kotníku. Pokud při hodnocení ztížení společenského uplatnění žalobkyně nezohlednil zlomeniny ostatních kostí, zejména tedy frakturu výběžku pátého bederního obratle a zlomeninu kosti stydké horního a dolního raménka kosti stydké vpravo a jednoho ramínka kosti stydké vlevo, u zlomeniny pravého bérce došlo při srůstu k posunu kostí o 15 stupňů, konkrétně k pootočení do zevního směru o 15 stupňů, což je věc, která komplikuje chůzi žalobkyně. Pokud jde o ostatní zlomeniny, nenašel v dokumentaci jedinou zmínku o tom, že by jí způsobovaly nějaké problémy, že by tedy zanechaly nějaké následky, když v dokumentaci není ani jediná návštěva žalobkyně u praktického lékaře. Zjednodušeně řečeno, ostatní zlomeniny nezanechaly žádné trvalé následky, které by bylo lze odškodňovat v rámci ohodnocení ztížení společenského uplatnění. Pokud neaplikoval modifikační koeficient navyšující odškodnění o 20 % z důvodu věku žalobkyně, při kterém předmětný úraz utrpěla, tak k tomu znalec poukázat na preambuli Metodiky, odstavec následující ihned po odstavci upravujícím modifikaci odškodnění s ohledem na věk poškozeného. V tomto odstavci se upravuje modifikace základní částky s přihlédnutím k zapojení či nezapojení poškozeného do společenských aktivit. Preambule Metodiky umožňuje navýšení odškodnění v důsledku nadprůměrného zapojení poškozeného do společenských aktivit před poškozením zdraví (navýšení až o 10 %) či výjimečně intenzivního (až o 20 %) nebo zcela mimořádného (navýšení až o 30 %). Naopak základní částka se snižuje až o 10 % je zapojení podprůměrné, a až o 20 % není-li prakticky žádné. V případě žalobkyně znalec zohlednil, že nevychovává žádné dítě, její syn byl svěřen do pěstounské péče, což sama soudu uvedla, trvalé bydliště má v Krumlově, žije u nějakého muže na druhém konci republiky, takže její zapojení do společenského života není prakticky žádné. Znalec proto dospěl k závěru, že je namístě toto zohlednit, a základní částku odškodnění ani nezvýšit, ale ani nesnížit. Ze zpráv předchozích znalců vyplývá, že žalobkyně k nim přišla bez francouzské hole, nicméně z objektivního nálezu pravého bérce vyplývá, že užívání francouzské hole u ní je důvodné a přínosné, proto tuto skutečnost v hodnocení zohlednil v doménách chůze a pohyb po různých lokalitách, kde kromě poklesu kapacity použil facilitaci výkonu, a to kapacitu o 1 stupeň, facilitaci výkonu o půl stupně. Odškodňuje se obtíž, která to ztížení společenského uplatnění způsobuje. Pokud je facilitátor, tak ten naopak to odškodnění snižuje, protože tím pádem existuje pomůcka, která pomáhá překonávat následky toho handicapu. Proto došlo ke snížení odškodnění žalobkyně ze 14,5 % na 10 %. Znalec ve znaleckém posudku uváděl hodnoty alkoholu naměřené žalobkyni v nemocnici, přičemž provedl zpětný přepočet tzv. osmotickým gapem, čímž vyšlo, že v době nehody měla hladinu alkoholu v krvi 3 g na kilogram. Byl 1 odběr vzorku pro stanovení alkoholu v krvi, takže není možné říci, že se žalobkyně nacházela v lineární fázi (eliminační fázi), kdy organismus už alkohol odbourává. Podstatně více je organismus ovlivněn alkoholem v okamžiku, kdy probíhá vstřebávání alkoholu z trávicího traktu do krve než v té fázi lineární, kdy už probíhá odbourávání alkoholu z organismu. Ze spisu nevyplývá, jak dlouho před nehodou přestala žalobkyně u té maminky svého přítele popíjet. Vstřebávání alkoholu do organismu probíhá exponenciální křivkou se strmým nárůstem. Pokud požití alkoholu není jednorázové, ale vícenásobné, pak tak křivka má podobu určité vlnovky, tedy je s více vrcholy. Pokud je napití jednorázové, úvodní část křivky je exponenciální, od určitého okamžiku pak už je po dosažení vrcholu křivka lineární. K odbourávání alkoholu dochází prakticky ihned po požití, odbourávání je však postupné a probíhá už po lineární křivce s postupným poklesem. Pokud jsem tázán na rychlost vstřebávání alkoholu v organismu, tak uvádím, že základní doba je 1 hodina s tím, že v závislosti na druhu alkoholu a obsahu žaludku se prodlužuje o 50-100 %. Největší ovlivnění organismu, tedy zejména centrální nervové soustavy – mozku, je v okamžiku, kdy se alkohol dostává z trávicí soustavy do krve, tedy podstatně už několik minut po požití alkoholu. Rozhodující je množství alkoholu v mozku. Protože to nejsme schopni změřit, nejsme schopni za života odebírat mozkovou tkáň, používá se množství alkoholu v krvi. Při hodnotě [hodnota] g na kilogram dochází už k ovlivnění zraku, člověk hůře vidí, špatně vidí v šeru, je snazší ho oslnit. Dochází ke zhoršování sluchu, proto také hosté v hospodě už po prvním pivu na sebe křičí, protože hůře slyší. Při hodnotě nad 1 g na kilogram dochází k poruchám vestibulárního aparátu, člověk má horší držení rovnováhy, koordinaci pohybu, špatně odhaduje vzdálenosti, přehání jak v místě, tak i v intenzitě pohybu. Samozřejmě se dá natrénovat chování pod vlivem alkoholu. Člověk, který pije pravidelně, tak se naučí chovat tak, aby to na něm nebylo poznat, nicméně to ovlivnění těch analyzátorů, to se natrénovat nedá, a to přetrvává i u osob, které mají pití alkoholu natrénováno, tzn. že to zhoršení zraku, sluchu a vestibulárního aparátu zůstává i v těchto případech. Žalobkyně v žádném zaměstnání nevydržela déle než pár měsíců. Příčný výběžek bederního obratle, pokud nedojde k posunutí zlomeniny, přiroste. Znalec vycházel z toho, že pokud by žalobkyně měla nějaké problémy s bederní páteří, pak by ty problémy řešila. Osobní vyšetření žalobkyně nepovažoval za nezbytné, neboť žalobkyně byla vyšetřena dvěma znalci, vycházel tedy i z jejich závěrů vyšetření žalobkyně. Obecně u zlomenin příčných výběžků bederních obratlů nebývají trvalé následky, trvalé následky bývají u zlomenin trnových výběžku bederních obratlů a u zlomeniny sloupců páteře. Na rentgenu byla vidět zlomenina příčného výběžku bederního obratle, která se jeví jako černá čárka, tato zlomenina normálně sroste. Bolesti bederní páteře může mít žalobkyně z jiných příčin. Základní slabinou Metodiky je její určitý subjektivní prvek, který je při vypracovávání posudku podle ní vždycky dán. Znalec by doporučoval postupovat analogicky podle mezinárodní klasifikace funkcí, která rozlišuje 4 stupně postižení, přičemž první stupeň postižení je 5-20 %, což je omezení, které si postižený uvědomuje, ale nijak ho to neomezuje s výjimkou extrémních zátěží, které tedy nemůže vykonávat. Druhý stupeň postižení je v případech, kdy dotyčný už je omezen tak, že například nemůže dlouho cestovat, respektive musí si vždy dávat pauzy, musí si trochu ulevovat, dělal větší přestávky při zátěži, ale jinak je schopen vést život pouze s drobnými úpravami režimu a omezeními. Třetí stupeň je pak určen pro situace, kdy postižený je schopen vykonávat činnost jen s úlevami a už to téměř nezvládá, omezení už mu boří ten běžný život, musí na ně brát ohledy. Čtvrtý stupeň už je pak situace, kdy postižený není schopen vůbec příslušnou činnost vykonávat kvůli omezení. V případě žalobkyně si znalec povšiml rozporů v hodnocení [tituly před jménem][Anonymizováno], kdy stanovil omezení žalobkyně v doméně pohybu 50 %, ačkoliv u funkčních omezení žalobkyně všude stanovil pouze první stupeň, což je nejlehčí funkční omezení. Rozdíly mezi závěry znalce [tituly před jménem] [Anonymizováno] a závěry znalce představují částku asi 90.000,- Kč. Jedná se o to určité subjektivní hodnocení. Znalec [jméno FO] ve třech případech domén hodnotil omezení žalobkyně 5 %, tedy úplně na samé dolní hranici omezení, a i když hodnotil omezení žalobkyně u některých domén, které znalec nehodnotil, například doména D220 provádění mnohačetných úkonů nebo D230 výkon běžné denní povinnosti, stanovil hodnocení na 5 % u provádění určitých úkolů, respektive 10 % u výkonu běžné denní povinnosti. Znalec tyto domény nehodnotil, neboť nedospěl k závěru, že by před předmětnou dopravní nehodou byly poškozeny duševní kvality žalobkyně.

24. Z ostatních provedených listinných důkazů soud žádná pro rozhodnutí podstatná skutková zjištění neučinil. Další důkazy pak účastníky nebyly navrhovány.

25. Právní vztah účastníků se řídí zákonem č. 91/2012 Sb. o mezinárodním právu soukromém v mezích ustanovení vyhlášených mezinárodních smluv, kterými je Česká republika vázána a přímo použitelných ustanovení práva Evropské unie (§ 2 cit. zákona). Podle § 87 odst. 1 zákona č. 91/2012 Sb. o mezinárodním právu soukromém smlouvy se řídí právem státu, s nímž smlouva nejúžeji souvisí, pokud smluvní strany nezvolily rozhodné právo. Volba práva musí být vyjádřena výslovně nebo musí vyplývat bez pochybností z ustanovení smlouvy nebo z okolností případu. Podle odst. 2 pokud právní poměr založený spotřebitelskou smlouvou úzce souvisí s územím některého členského státu Evropské unie, nemůže být spotřebitel zbaven ochrany příslušející mu podle českého práva, jestliže řízení probíhá v České republice, i když pro smlouvu bylo zvoleno nebo i jinak se má použít právo jiného než členského státu Evropské unie. Podle odst. 3 pojistné smlouvy se řídí právem státu, ve kterém má pojistník obvyklý pobyt. Smluvní strany mohou zvolit rozhodné právo pro pojistnou smlouvu; jde-li o pojistnou smlouvu, na kterou se vztahuje přímo použitelný předpis Evropské unie, mohou smluvní strany v rozsahu, ve kterém to tento předpis připouští, zvolit kterékoliv rozhodné právo. Podle § 101 zákona č.91/2012 Sb. o mezinárodním právu soukromém mimosmluvní závazkové poměry vznikající z narušení soukromí a osobnostních práv včetně pomluvy se řídí právem státu, ve kterém k narušení došlo. Postižená osoba může však zvolit použití práva státu, ve kterém a) má postižená osoba obvyklý pobyt nebo sídlo, b) má původce narušení obvyklý pobyt nebo sídlo, nebo c) se dostavil výsledek narušujícího jednání, pokud to původce narušení mohl předvídat.

26. Rovněž podle nařízení Evropského parlamentu a rady ES č. 864/2007 o právu rozhodném pro mimosmluvní závazkové vztahy (Řím II) článku 4 bod 1 nestanoví-li toto nařízení jinak, je rozhodným právem pro mimosmluvní závazkové vztahy, které vznikají z civilních deliktů, právo země, kde škoda vznikla, bez ohledu na to, ve které zemi došlo ke skutečnosti, jež vedla ke vzniku škody, a bez ohledu na to, ve které zemi nebo kterých zemích se projevily nepřímé následky této skutečnosti. Podle bodu 2 mají-li však osoba, vůči které je vznášen nárok na náhradu škody, a poškozený v okamžiku vzniku škody obvyklé bydliště ve stejné zemi, použije se právo této země. Podle bodu 3 vyplývá-li ze všech okolností případu, že je civilní delikt zjevně úžeji spojen s jinou zemí, než je země uvedená v odstavci 1 nebo 2, použije se právo této jiné země. Zjevně užší vztah k jiné zemi by mohl být založen zejména na již existujícím vztahu mezi stranami, jakým může být například smlouva, který úzce souvisí s daným civilním deliktem. Podle článku 2 bod 1 pro účely tohoto nařízení zahrnuje škoda jakékoli následky civilního deliktu, bezdůvodného obohacení, jednatelství bez příkazu nebo předsmluvního jednání.

27. V daném případě se jedná o spor o pojistné plnění za škodu, která vznikla při dopravní nehodě na území České republiky. Vztah účastníků se tak řídí právním řádem České republiky. Podle § 47 odst. 1 z.č.361/2000 Sb. o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu) dopravní nehoda je událost v provozu na pozemních komunikacích, například havárie nebo srážka, která se stala nebo byla započata na pozemní komunikaci a při níž dojde k usmrcení nebo zranění osoby nebo ke škodě na majetku v přímé souvislosti s provozem vozidla v pohybu. Podle § 2927 odst. 1 z.č.89/2012 Sb. občanského zákoníku kdo provozuje dopravu, nahradí škodu vyvolanou zvláštní povahou tohoto provozu. Stejnou povinnost má i jiný provozovatel vozidla, plavidla nebo letadla, ledaže je takový dopravní prostředek poháněn lidskou silou. Podle § 2927 odst. 2 z.č.89/2012 Sb. občanského zákoníku povinnosti nahradit škodu se nemůže provozovatel zprostit, byla-li škoda způsobena okolnostmi, které mají původ v provozu. Jinak se zprostí, prokáže-li, že škodě nemohl zabránit ani při vynaložení veškerého úsilí, které lze požadovat. Podle § 6 odst. 2 zákona č.168/1999 Sb. o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (dále jen „zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla“ či „zákon“) nestanoví-li tento zákon jinak, má pojištěný právo, aby pojistitel za něj uhradil v rozsahu a ve výši podle občanského zákoníku poškozenému a) způsobenou újmu vzniklou ublížením na zdraví nebo usmrcením, b) způsobenou škodu vzniklou poškozením, zničením nebo ztrátou věci, jakož i škodu vzniklou odcizením věci, pozbyla-li fyzická osoba schopnost ji opatrovat, c) ušlý zisk, d) účelně vynaložené náklady spojené s právním zastoupením při uplatňování nároků podle písmen a) až c); v souvislosti se škodou podle písmene b) nebo c) však jen v případě marného uplynutí lhůty podle § 9 odst. 3 nebo neoprávněného odmítnutí anebo neoprávněného krácení pojistného plnění pojistitelem, pokud poškozený svůj nárok uplatnil a prokázal a pokud ke škodné události, ze které tato újma vznikla a kterou je pojištěný povinen nahradit, došlo v době trvání pojištění odpovědnosti, s výjimkou doby jeho přerušení. Podle § 7 odst. 1 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla pojistitel nehradí a) újmu, kterou utrpěl řidič vozidla, jehož provozem byla újma způsobena, b) škodu podle § 6 odst. 2 písm. b) a c), kterou je pojištěný povinen nahradit svému manželu nebo osobám, které s ním v době vzniku škodné události žily ve společné domácnosti, s výjimkou škody podle § 6 odst. 2 písm. c), jestliže tato škoda souvisí s újmou podle § 6 odst. 2 písm. a), c) škodu na vozidle, jehož provozem byla škoda způsobena, jakož i na věcech přepravovaných tímto vozidlem, s výjimkou škody způsobené na věci, kterou měla tímto vozidlem přepravovaná osoba v době škodné události na sobě nebo u sebe, a to v rozsahu, v jakém je pojištěný povinen škodu nahradit, d) škodu podle § 6 odst. 2 písm. b) a c) vzniklou mezi vozidly jízdní soupravy tvořené motorovým a přípojným vozidlem, jakož i škodu na věcech přepravovaných těmito vozidly, nejedná-li se o škodu způsobenou provozem jiného vozidla, e) újmu vzniklou manipulací s nákladem stojícího vozidla, f) náklady vzniklé poskytnutím léčebné péče, dávek nemocenského pojištění (péče) nebo důchodů z důchodového pojištění v důsledku újmy na zdraví nebo usmrcením, které utrpěl řidič vozidla, jehož provozem byla tato újma způsobena, g) újmu způsobenou provozem vozidla při jeho účasti na organizovaném motoristickém závodu nebo soutěži, s výjimkou újmy způsobené při takovéto účasti, jestliže je řidič při tomto závodu nebo soutěži povinen dodržovat pravidla provozu na pozemních komunikacích, h) újmu vzniklou provozem vozidla při teroristickém činu nebo válečné události, jestliže má tento provoz přímou souvislost s tímto činem nebo událostí. Podle § 9 odst.1 poškozený má právo uplatnit svůj nárok na plnění podle § 6 u příslušného pojistitele nebo u Kanceláře, jedná-li se o nárok na plnění z garančního fondu podle § 24. Při uplatnění nároku je povinen předložit společný záznam o dopravní nehodě, jedná-li se o dopravní nehodu nepodléhající oznámení [právnická osoba] podle zákona upravujícího provoz na pozemních komunikacích. Podle § 2894 odst. 1 z.č.89/2012 Sb. občanského zákoníku povinnost nahradit jinému újmu zahrnuje vždy povinnost k náhradě újmy na jmění (škody). Podle odst. 2 nebyla-li povinnost odčinit jinému nemajetkovou újmu výslovně ujednána, postihuje škůdce, jen stanoví-li to zvlášť zákon. V takových případech se povinnost nahradit nemajetkovou újmu poskytnutím zadostiučinění posoudí obdobně podle ustanovení o povinnosti nahradit škodu. Podle § 2952 z.č.89/2012 Sb. občanského zákoníku hradí se skutečná škoda a to, co poškozenému ušlo (ušlý zisk). Záleží-li skutečná škoda ve vzniku dluhu, má poškozený právo, aby ho škůdce dluhu zprostil nebo mu poskytl náhradu. Podle § 2955 z.č.89/2012 Sb. občanského zákoníku nelze-li výši náhrady škody přesně určit, určí ji podle spravedlivého uvážení jednotlivých okolností případu soud. Podle § 2957 z.č.89/2012 Sb. občanského zákoníku způsob a výše přiměřeného zadostiučinění musí být určeny tak, aby byly odčiněny i okolnosti zvláštního zřetele hodné. Jimi jsou úmyslné způsobení újmy, zvláště pak způsobení újmy s použitím lsti, pohrůžky, zneužitím závislosti poškozeného na škůdci, násobením účinků zásahu jeho uváděním ve veřejnou známost, nebo v důsledku diskriminace poškozeného se zřetelem na jeho pohlaví, zdravotní stav, etnický původ, víru nebo i jiné obdobně závažné důvody. Vezme se rovněž v úvahu obava poškozeného ze ztráty života nebo vážného poškození zdraví, pokud takovou obavu hrozba nebo jiná příčina vyvolala. Podle § 2958 z.č.89/2012 Sb. občanského zákoníku při ublížení na zdraví odčiní škůdce újmu poškozeného peněžitou náhradou, vyvažující plně vytrpěné bolesti a další nemajetkové újmy; vznikla-li poškozením zdraví překážka lepší budoucnosti poškozeného, nahradí mu škůdce i ztížení společenského uplatnění. Nelze-li výši náhrady takto určit, stanoví se podle zásad slušnosti. Podle § 271c odst. 1 z.č.262/2006 Sb. zákoníku práce náhrada za bolest a ztížení společenského uplatnění se poskytuje zaměstnanci jednorázově, a to nejméně ve výši podle právního předpisu vydaného k provedení odstavce 2. Podle odst. 2 vláda stanoví nařízením výši náhrady za bolest a ztížení společenského uplatnění odpovídající vzniklé újmě, způsob určování výše náhrady v jednotlivých případech a postupy při vydávání lékařského posudku včetně jeho náležitostí ve vztahu k posuzované činnosti. Podle § 1 odst. 1 nařízení vlády č.276/2015 Sb. o odškodňování bolesti a ztížení společenského uplatnění způsobené pracovním úrazem nebo nemocí z povolání ve znění účinném do 31.12.2022 novely č.451/2022 Sb. bolestí se pro účely tohoto nařízení rozumí tělesné a duševní strádání způsobené a) poškozením zdraví pracovním úrazem nebo nemocí z povolání, včetně stresu, obtíží a psychických symptomů obvykle doprovázejících poškození zdraví, a b) léčením a odstraňováním následků poškození zdraví, včetně komplikací vzniklých v přímé příčinné souvislosti s pracovním úrazem nebo nemocí z povolání. Podle odst. 2 ztížením společenského uplatnění se pro účely tohoto nařízení rozumí trvalý nepříznivý vliv poškození zdraví (dále jen „trvalé poškození zdraví“) pracovním úrazem nebo nemocí z povolání a jeho trvalých následků a psychosociálních dopadů, které omezují nebo mění společenské uplatnění poškozeného v životě, zejména při uspokojování životních, pracovních, vzdělávacích a sociálních potřeb. Podle § 2 odst. 1 nařízení vlády č.276/2015 Sb. o odškodňování bolesti a ztížení společenského uplatnění způsobené pracovním úrazem nebo nemocí z povolání ve znění účinném do 31.12.2022 novely č.451/2022 Sb. bolest a ztížení společenského uplatnění se hodnotí v bodech. Počty bodů pro ohodnocení a) bolesti pro jednotlivá poškození zdraví způsobená 1. pracovním úrazem jsou uvedeny v příloze č. [hodnota] k tomuto nařízení a 2. nemocí z povolání jsou uvedeny v příloze č. [hodnota] k tomuto nařízení, b) ztížení společenského uplatnění v oblasti životních, pracovních, vzdělávacích a sociálních potřeb způsobené 1. pracovním úrazem jsou uvedeny v příloze č. [hodnota] k tomuto nařízení a 2. nemocí z povolání jsou uvedeny v příloze č. [hodnota] k tomuto nařízení. Podle odst. 2 bodové ohodnocení bolesti se uvede v lékařském posudku o ohodnocení bolesti a bodové ohodnocení ztížení společenského uplatnění se uvede v lékařském posudku o ohodnocení ztížení společenského uplatnění. Podle § 3 odst. 1 nařízení vlády č.276/2015 Sb. o odškodňování bolesti a ztížení společenského uplatnění způsobené pracovním úrazem nebo nemocí z povolání ve znění účinném do 31.12.2022 novely č.451/2022 Sb. hodnota [hodnota] bodu činí 250,- Kč. Podle odst. 2 náhrada za bolest a ztížení společenského uplatnění se stanoví tak, že bodové ohodnocení bolesti nebo ztížení společenského uplatnění se násobí hodnotou [hodnota] bodu v korunách českých. Podle § 13 z.č.89/2012 Sb. občanského zákoníku každý, kdo se domáhá právní ochrany, může důvodně očekávat, že jeho právní případ bude rozhodnut obdobně jako jiný právní případ, který již byl rozhodnut a který se s jeho právním případem shoduje v podstatných znacích; byl-li právní případ rozhodnut jinak, má každý, kdo se domáhá právní ochrany, právo na přesvědčivé vysvětlení důvodu této odchylky. Podle § 1970 z. č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku může po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, určuje odměna likvidátora, likvidačního správce a člena orgánu právnické osoby jmenovaného soudem a upravují některé otázky Obchodního věstníku a veřejných rejstříků právnických a fyzických osob výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

28. Soud k objektivizaci a medicínské klasifikaci trvalých zdravotních následků na základě posudku znalce z oboru zdravotnictví, odvětví hodnocení míry bolesti a funkčních schopností při újmách na zdraví, zjistí procento, v němž je poškozený vyřazen ze zapojení do životních činností definovaných v upravené Mezinárodní klasifikaci funkčních schopností, disability a zdraví. Tímto procentem ze 400násobku průměrné hrubé měsíční nominální mzdy na přepočtené počty zaměstnanců v národním hospodářství za rok, předcházející roku, v němž se ustálil zdravotní stav poškozeného, soud vyjádří objektivizovanou náhradu, kterou do výsledné podoby upraví zvýšením či snížením (modifikace) podle konkrétních okolností případu a poměrů poškozeného tím, že zohlední zejména jeho věk, intenzitu předchozího zapojení do společenských aktivit či okolnosti vyjmenované v § 2957 z.č.89/2012 Sb. občanského zákoníku (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15.12.2021 sp. zn. 25 Cdo 1361/2021) Ztížení společenského uplatnění vzniká v době, v níž je možné zdravotní stav poškozeného po úrazu, popřípadě po jeho zhoršení, považovat za ustálený, a v níž je tedy možné posoudit, jaký má změněný (zhoršený) zdravotní stav poškozeného prokazatelně nepříznivé důsledky pro životní úkony poškozeného, pro uspokojování jeho životních a společenských potřeb nebo pro plnění jeho společenských úkolů, a přistoupit k jeho bodovému ohodnocení. Neplatí ovšem, že by o ustálení zdravotního stavu bylo možné uvažovat až tehdy, naplní-li se (anebo vyloučí-li se) další možná zhoršení zdravotního stavu poškozeného, která by mohla (ale nemusela) v dalším průběhu doby pravděpodobně přicházet v úvahu. Na to, zda byl zdravotní stav poškozeného ustálen, nelze usuzovat zpětně z poznatků o vývoji zdravotního stavu poškozeného získaných po skončení léčby v dalším období na základě zhoršení, které nebylo původně předpokládáno. Dojde-li k nepředvídaným změnám zdravotního stavu, lze odškodnit další nastalé zhoršení původního poškození na zdraví; právní úprava ale nedává podklad pro opuštění původního úsudku o ustálení zdravotního stavu a pro posunutí závěru o něm do budoucna jen proto, že po skončení léčby nastaly nepředvídané komplikace (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 23.4.2014 sp. zn. 25 Cdo 2687/2013).

29. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že žaloba žalobkyně je částečně důvodná.

30. Mezi účastníky není sporu, že žalobkyně jako poškozená z dopravní nehody má přímý nárok vůči žalované pojišťovně, u které bylo v době nehody vozidlo viníka nehody, jinak odpovědného dle ustanovení § 2894 a následujících z.č.89/2012 Sb. občanského zákoníku („o.z.“), § 2927 odstavce 1 věty druhé o.z., pojištěno. Tento je založen ustanovením § 9 odst. 1 věty první zákona č.168/1999 Sb. o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla, když žalovaný je pojistitelem vozidla, kterým byla způsobena dopravní nehoda, při níž došlo k poškození zdraví žalobkyně. Svou pasivní legitimaci v celém sporu žalovaný ani nezpochybňoval. Mezi stranami byl nesporný základ nároku žalobkyně na náhradu za ZSU, která jí přísluší podle ustanovení § 2958 části věty první za středníkem o.z. Při sporné kvantifikaci nároku žalobkyně soud vyšel zejména z revizního posudku znalce [tituly před jménem][jméno FO] [tituly za jménem] zpracovaného jak podle nařízení vlády ČR č.276/2015 Sb., tak i podle Metodiky Nejvyššího soudu ČR, která sice není závazným pramenem práva, odbornou literaturou i soudní judikaturou je však obecně používaným nástrojem při kvantifikaci nároků na bolestné a náhradu za ZSU.

31. Pokud žalovaný žádal zohlednění spoluzavinění žalobkyně na vzniku škody, když poukazoval na to, že žalobkyně byla v době nehody silně opilá, žalovaný netvrdil žádné skutkové okolnosti, kterými by se tato skutečnost měla projevit na nehodovém ději a soud I.stupně z provedeného dokazování nezjistil nic, co by nasvědčovalo tomu, že opilost žalobkyně vedla ke vzniku škody, tj. k nehodě, popř. ke zhoršení následků nehody. Soud I.stupně se v tomto směru ztotožňuje s právním zástupcem žalobkyně, že samotná opilost není důvodem pro krácení pojistného plnění/náhrady škody, ale musí zde být příčinná souvislost s nehodou, popř. s následky nehody. Jinými slovy pokud tato opilost nebyla jednou z příčin vzniku nehody (úrazu) nebo nepřispěla ke zhoršení následků nehody (úrazu), pak ji nelze při rozhodování zohlednit ve smyslu § 2918 z.č.89/2012 Sb. občanského zákoníku. Soud podotýká, že žalobkyně se svým přítelem přecházela vozovku na místě k tomu určeném (na přechodu pro chodce, nikoli mimo něj), z výpovědí svědků i obžalovaného v trestním řízení nevyplynulo, že by se vrhla pod kola škodícího vozidla, ale k jejímu sražení došlo z pohledu chodce ve druhé polovině vozovky, takže provoz sledující řidič musel chodce zaznamenat minimálně v okamžiku, kdy vstupovali do vozovky v protijedoucím jízdním směru, přičemž vše se odehrálo v blízkosti autobusové zastávky, kde by řidiči měli očekávat zvýšený pohyb chodců a dbát zvýšené opatrnosti. Soud I.stupně proto z provedeného dokazování nezjistil nic, co by mohlo být důvodem pro stanovení míry spoluzavinění žalobkyně. Žalobkyni tak náleží náhrada škody v plné výši.

32. Žalobkyně požaduje doplatek pojistného plnění za náhradu za ztížení společenského uplatnění. Při vyčíslování nároku žalobkyně na náhradu za ztížení společenského uplatnění soud vycházel z následujících úvah. Předmětná dopravní nehoda se stala 15.3.2019, tedy po 1.1.2014, což je počátek účinnosti zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku. Tento zákon v ustanovení § 2958 neuvádí žádné bližší podmínky, za kterých a v jaké výši má být poskytována náhrada za bolest a za ztížení společenského uplatnění. Za současné situace tedy v úvahu připadají v zásadě čtyři postupy. Za prvé je možné postupovat podle dosavadní právní úpravy, tj. podle ustanovení § 444 zákona č.40/1964 Sb., občanského zákoníku, které v odstavci druhém odkazuje na vyhlášku č.440/2001 Sb. Oporu pro tento postup poskytuje ustanovení § 13 zákona č. 89/2012 Sb., které požaduje, aby každý další právní případ byl rozhodnut obdobně, jako jiný právní případ, který již byl rozhodnut a který se s jeho právním případem shoduje v podstatných znacích. S ohledem na to, že zákon neupravuje žádné podrobnosti ohledně výpočtu výše náhrady za bolest a za ztížení společenského uplatnění, lze ustanovení § 13 zákona č. 89/2012 Sb. vztáhnout na tyto případy a v takovém případě by bylo zcela na místě rozhodovat podle dosavadní právní úpravy, která upravovala přesný postup pro vyčíslení náhrady za bolest a za ztížení společenského uplatnění. Druhou možností je použití nařízení vlády č. 276/2015 Sb. o odškodňování bolesti a ztížení společenského uplatnění způsobené pracovním úrazem nebo nemocí z povolání, tedy použití úpravy poskytování bolestného a náhrady za ztížení společenského uplatnění v pracovněprávní oblasti, a to podle principu analogie iuris či spíše analogie legis ve smyslu ustanovení § 10 zákona č.89/2012 Sb. (ale v zásadě i podle ustanovení § 13 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku), neboť lze obtížně vysvětlovat, proč by za současné právní úpravy měla být výše odškodnění úrazu pracovního odlišná od výše odškodnění úrazu nepracovního, když i pracovní smlouva patří do občanského zákoníku, byť je upravena samostatným zákonem. Třetí možností je pak rozhodnutí podle Metodiky Nejvyššího soudu k náhradě nemajetkové újmy na zdraví, která byla vydána právě za účelem omezení libovůle a alespoň určitého sjednocení rozhodování soudní praxe. Metodika Nejvyššího soudu k náhradě nemajetkové újmy na zdraví stojí však zcela mimo zákonný rámec. Byla vydána Nejvyšším soudem jako nezávazný dokument (podobně jako například tabulky Ministerstva spravedlnosti pro stanovení výše výživného, které rovněž nemají žádnou oporu v zákoně, nicméně jejich smyslem je vahou autority ministerstva sjednocovat rozhodovací praxi soudů při stanovení výše výživného), a tudíž má pouze doporučující charakter. Konečně čtvrtou možností je pak rozhodnutí zcela podle libovůle soudu, což má sice oporu ve výslovném textu zákona, neboť tento žádná kritéria pro stanovení odškodnění neuvádí (pouze „zásady slušnosti“), soudu se však tento postup jeví jako zcela nevhodný pro nepřezkoumatelnost.

33. Soud proto zvažoval, jakým postupem vyčíslit nárok žalobkyně na ztížení společenského uplatnění, přičemž dospěl k následujícím závěrům. Pokud jde o použití Metodiky Nejvyššího soudu k náhradě nemajetkové újmy na zdraví, má soud za to, že tato Metodika je ze všech čtyř v úvahu reálně připadajících postupů až na předposledním místě, neboť nemá oporu v zákoně a jedná se o zcela mimozákonný dokument. Jak vyplývá z odborné literatury i ze soudní praxe, Metodika Nejvyššího soudu k náhradě nemajetkové újmy na zdraví má celou řadu nedostatků, které ji v podstatě diskvalifikují. Lze odkázat rovněž na Zprávu veřejného ochránce práv [tituly před jménem][jméno FO] ze dne 22.2.2021 sp.zn. 6709/2019/VOP/DK o šetření ve věci Metodiky k náhradě nemajetkové újmy na zdraví podle § 2958 občanského zákoníku. Smyslem Metodiky bylo pouze sblížit rozhodování soudů v situaci, kdy v zákoně nebyla žádná další kritéria, jakým způsobem vyčíslovat náhradu za bolest a za ztížení společenského uplatnění ve smyslu § 2958 zákona č. 89/2012 Sb. a neexistovalo ani nařízení vlády č. 276/2015 Sb. o odškodňování bolesti a ztížení společenského uplatnění způsobené pracovním úrazem nebo nemocí z povolání. V okamžiku, kdy lze použít jiné postupy, které mají oporu v zákoně, je soud přesvědčen, že není důvod pro používání této Metodiky. V neposlední řadě pak soud prvního stupně podotýká, že závěry znalce vyčíslujícího náhradu za bolest a za ztížení společenského uplatnění podle Metodiky Nejvyššího soudu jsou zcela z pohledu soudu nepřezkoumatelné. Výši náhrady v takovém případě nestanoví soud, nýbrž znalec, a to na základě problematických či přímo vadných kritérií (viz např. vyjádření znalce [tituly před jménem][adresa] k Metodice). Soud prvního stupně proto dále zvažoval, zda použít dosavadní právní úpravu či úpravu přijatou zákonodárcem pro odškodňování škody na zdraví v pracovněprávní oblasti. V této souvislosti soud na základě úvahy, že lex posterior derogat priori má za to, že je třeba vycházet z úpravy pozdější, což je nařízení vlády č.276/2015 Sb. Ve prospěch úpravy podle nařízení vlády č.276/2015 Sb. hovoří mimo jiné právě i skutečnost, že toto nařízení vlády vychází z původní vyhlášky č. 440/2001 Sb., avšak došlo v tomto nařízení vlády jednak k určitému inflačnímu navýšení náhrady, neboť od vydání původní vyhlášky č. 440/2001 Sb., došlo ke zvýšení hladiny cen, což by samo o sobě mělo být důvodem pro zvýšení úrovně náhrad, jednak pak nařízením vlády č. 276/2015 Sb. došlo i k vylepšení či opravě původní úpravy. Na základě uvedených úvah se proto soud prvního stupně přiklonil k postupu podle nařízení vlády č.276/2015 Sb.

34. Dále soud řešil otázku, jaké znění nařízení vlády č.276/2015 Sb. použít, zda znění platné ke dni rozhodování soudu anebo ke dni nehody. Zde soud I.stupně dospěl k jednoznačnému závěru, že nelze pro vyčíslení náhrady za ztížení společenského uplatnění použít současné znění nařízení vlády, neboť by se v takovém případě jednalo o pravou retroaktivitu, která je v právním státě podle ustálené judikatury Ústavního soudu ČR zapovězena. V daném případě je tak třeba aplikovat znění nařízení vlády č.276/2015 Sb. platné a účinné ke dni vzniku škody (porušení právní povinnosti, která vedla ke vzniku škody), tj. k datu dopravní nehody.

35. Mezi účastníky bylo nesporné, že žalovaný uhradil žalobkyni na náhradě za ztížení společenského uplatnění částku 245.384,- Kč. Jak vyplynulo ze znaleckého posudku [tituly před jménem][jméno FO], bodové ohodnocení ztížení společenského uplatnění podle nařízení vlády č.276/2015 Sb. činí celkem [hodnota] bodů, což odpovídá částce 350.000,- Kč (podle § 3 odst. 1 nařízení vlády č.276/2015 Sb. ve znění účinném do 31.12.2022 novely č.451/2022 Sb. činí hodnota jednoho bodu 250,-Kč). Žalobkyni tak náleží na náhradě za ztížení společenského uplatnění vyčísleného ze shora uvedených důvodů podle nařízení vlády č.276/2015 Sb. částka 104.616,- Kč (350.000,- Kč – 245.384,-Kč). Soud proto žalobkyni přiznal částku 104.616,- Kč jako doplatek pojistného plnění za náhradu škody, jež jí vznikla předmětnou dopravní nehodou na náhradě za ZSU.

36. Pojistné plnění je splatné do 15 dnů od ukončení pojistného šetření podle § 9 odst. 2 z.č.168/1999 Sb., což v případě předmětné pojistné události se stalo dopisem z 12.8.2020. Pojistné plnění tak bylo splatné do 15 dnů od tohoto data, tj. do 27.8.2020 a až od 28.8.2020 se tak žalovaný dostal do prodlení. Soud proto přiznal žalobkyni zákonný úrok z prodlení z částky 104.616,- Kč od 28.8.2020 do zaplacení.

37. Co do částky 104.616,- Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25% p.a. podle § 1970 z. č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku od 28.8.2020 do zaplacení tak soud žalobě vyhověl, naopak co do částky 309.750,- Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25% z částky 104.616,- Kč za dobu od 13.8.2020 do 27.8.2020 a z částky 309.750,- Kč od 13.8.2020 do zaplacení pak soud výrokem II. žalobu žalobce zamítl.

38. Pro úplnost pro případ, že by měl odvolací soud jiný právní názor a upřednostnil použití Metodiky, soud I.stupně uvádí, že podle Metodiky Nejvyššího soudu ČR dle závěrů znalce [tituly před jménem][jméno FO], který své závěry obhájil a jehož posudek se jeví jako významně kvalitnější než posudek znalce [tituly před jménem][Anonymizováno] (a navíc jeho závěry vcelku konvenují i se závěry znalce [tituly před jménem][jméno FO]), odpovídá ZSU částce 329.888,-Kč.

39. Soud má za prokázané, že k ustálení zdravotního stavu žalobkyně došlo dne 30.4.2020, tedy 1 rok po posledním invazivním zákroku. Výsledná částka 329.888,- Kč na „pekuniární satisfakci“, náhradě za ZSU, tvoří důvodně existující nárok žalobkyně nesporně kvantifikovaný (s ohledem na vyjádření stran) v návaznosti na 400násobek průměrné hrubé měsíční nominální mzdy na přepočtené počty zaměstnanců v národním hospodářství za rok 2019 jako rok předcházející roku, v němž se po nehodě zdravotní stav žalobkyně ustálil. Soud se ztotožnil s tvrzením znalce [jméno FO], že k ustálení zdravotního stavu došlo 1 rok po posledním invazivním zákroku. Rozhodnou částkou pro stanovení výše nároku tak byl 400násobek relevantní mzdy za rok 2019, tedy 400 x 34.125,- Kč = 13.650.000,- Kč. Výsledné korigované procentní omezení životních aktivit žalobkyně bylo stanoveno na 2,4167592593 při použití negativního, o 20% snižujícího koeficientu z důvodu nízkého zapojení do společnosti a pozitivního o 20 % zvyšujícího koeficientu z důvodu věku, za které přísluší právě částka 329.888,-Kč.

40. Soud se zcela ztotožňuje se závěry znalce [jméno FO], který vysvětlil, proč u žalobkyně je třeba uvažovat o snížení náhrady za ztížení jejího uplatnění z důvodu nízkého zapojení do společnosti. Znalec [jméno FO] zhodnotil podle zdravotnickou dokumentací důkladně podložených lékařských závěrů všechny zasažené oblasti života žalobkyně, snížení schopností vykonávat jednotlivé činnosti (disability) a bariéry, na které žalobkyně v důsledku svých zdravotních omezení naráží, jak má na mysli zejména článek VII. oddílu A. a oddílu C. „Aktivity a participace - mezinárodní klasifikace funkčních schopností, disability a zdraví (Světová zdravotnická organizace WHO)“ Metodiky. Jde přitom o vyčíslení kvantifikované na podkladě komplexního posouzení zdravotního stavu žalobkyně jsoucího v příčinné souvislosti s odškodňovanou dopravní nehodou a odpovídá Metodice i zásadám slušnosti. Znalec během svého výslechu vysvětlil postup, jakým ke svým závěrům dospěl. Při svých úvahách rovněž zohlednil poúrazový i předúrazový stav komplexně a zdůvodnil, proč má za to, že žalobkyně žádné další trvalé následky související s dopravní nehodou (resp. s jejím zdravotním stavem) nemá. Posudek je vždy podkladem pro úvahu soudu o výši uplatněného nároku ve smyslu ustanovení § 132 o.s.ř. s přihlédnutím k ustanovení § 136 o.s.ř. Újma na zdraví představuje vždy újmu nemateriální, za jejíž utrpění je mimo jiné přiznávána peněžitá náhrada za ZSU, subsidiárně podle zásad slušnosti, nelze-li ji stanovit jinak (ustanovení § 2958 věty druhé o.z.). Závěry znalce zcela korespondují s ostatními provedenými důkazy, znalec měl k dispozici (na rozdíl od přechozích znalců) veškerou shromážděnou zdravotnickou dokumentaci žalobkyně, vysvětlil odchylky od závěrů předchozích znalců a své závěry zcela a bez pochybností obhájil. Znalec byl ustanoven soudem, takže neměl zájem stranit žádné ze stran řízení.

41. Soud tak neměl důvod pochybovat o správnosti skutkových závěrů znaleckého posudku znalce [tituly před jménem][jméno FO], [tituly za jménem] Znalec zodpověděl při soudním jednání všechny zásadní námitky žalobkyně, které se týkaly jejího zdravotního stavu a vyčíslení konkrétní výše ZSU. Nelze v tomto směru přisvědčit námitkám žalobkyně, že znalec ani prostřednictvím výslechu nezhodnotil všechny její připomínky. Lze připustit, že zhodnocení disability, tedy vlivu zjištěných zdravotních omezení na snížení kvality života v různých oblastech, je spíše věcí obecně lidského než vysoce odborně lékařského posouzení, nicméně vychází vždy ze zjištění konkrétních zdravotních následků, k nimž nemůže být povolán nikdo jiný než lékař. Výši náhrady však nestanoví znalec (proto ji ani znalec [tituly před jménem][jméno FO] ve svém znaleckém posudku nestanovil), ale soud. Ten (v souvislosti s vypracovanými znaleckými posudky) však nemá za to, že by pro jakékoliv navýšení pojistného plnění byl dán prostor.

42. O náhradě nákladů řízení státu bylo rozhodnuto ve smyslu § 148 odst. 1 o.s.ř. podle úspěchu ve věci. Žalobkyně byla ve věci úspěšná co do částky 104.616,- Kč, tj. z 25% (104.616,- Kč z 414.366,- Kč), žalovaný byl úspěšný co do částky 309.750,- Kč (75%). Náklady řízení státu představuje znalečné znalce [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly za jménem], za podaný znalecký posudek ve výši 22.866,- Kč (viz usnesení zdejšího soudu ze dne 31.10.2023 č.j. 25 C 300/2022-167) a odměnu a hotové výdaje znalce za výslech konaný při jednání soudu dne 24.11.2023 ve výši 6.091,- Kč (viz usnesení zdejšího soudu ze dne 5.12.2023 č. j. 25 C 300/2022-199). Celkem tak stát hradil 28.957,- Kč, z toho 15.000,- Kč ze zálohy žalovaného a 5.000,-Kč ze zálohy žalobkyně a 8.957,- Kč z rozpočtových prostředků. Z celkové částky 8.957,-Kč proto soud uložil zaplatit České republice na účet Obvodního soudu pro [adresa] náhradu nákladů řízení státu ve výši 6.718,- Kč žalobkyni (75% z částky 8.957,-Kč) a ve výši 2.239,-Kč žalovanému (25% z částky 8.957,-Kč).

43. O náhradě nákladů řízení účastníků pak soud rozhodl podle § 142 odst. 3 o.s.ř., neboť předmětem řízení byl jen nárok na náhradu za ztížení společenského uplatnění, kde rozhodnutí o výši plnění záviselo na znaleckém posudku a na úvaze soudu, přičemž žaloba byla co do základu nároku shledána důvodnou (rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 21.9.2016 sp.zn. 25 Cdo 3974/2015 či rozhodnutí Ústavního soudu ČR ze dne 12.9.2013 sp.zn. III. ÚS 2365/11). Soud proto žalobkyni přiznal náhradu všech účelně vynaložených nákladů řízení sestávající z odměny advokáta za pět a půl úkonu právní služby po 3.100,- Kč (za ztížení společenského uplatnění náleží náklady vypočtené z tarifní hodnoty 50.000,- Kč – srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27.5.2021 sp.zn. 25 Cdo 3771/2020, které bylo uveřejněno ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 12/2022, dle něhož ve věcech peněžité náhrady nemajetkové újmy při ublížení na zdraví podle § 2958 o.z., jež představuje zásah do osobnostního práva, činí tarifní hodnota 50.000,- Kč podle § 9 odst. 4 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb.; tím, že se jedná o spor o náhradu újmy na zdraví, argumentovala žalobkyně např. v žalobě při uplatnění osvobození od soudního poplatku) a šest režijních paušálů po 300,-Kč (převzetí zastoupení, sepis žaloby, účast na jednání dne 29.3.2023, 31.5.2023 a 24.11.2023 a půlúkon za předžalobní upomínku; nahlížení do spisu ani závěrečný návrh nejsou úkonem právní služby). V souladu se závěry ustálené soudní praxe totiž za účtovatelné úkony právní služby nejsou považována mimo jiné podání ve věci samé, která mohla být učiněna předmětem vyjádření činěného při soudem nařízeném ústním jednání (písemné podání žalobkyně ze dne 12.3.2023, 10.4.2023, 22.5.2023), dále sepis žádostí, dotazů, dopisů, stejně jako návrhy na doplnění dokazování (k tomu srovnej Svejkovský, J., Vychopeň, M., Krym, L., Pejchal, A. a kol. Zákon o advokacii. Komentář. 1. vydání. [adresa]: [právnická osoba]. Beck, 2012, s. 558 – 565), resp. písemnosti týkající se obecně pouze dokazování (písemná vyjádření ke znaleckému posudku ze dne 6.11.2023 - viz usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 30.9.2004 sp. zn. 2 To 28/2004, publikované v Bulletinu advokacie č. 3/2005 či usnesení Městského soudu v Praze ze dne 21.2.2024 č.j. 54 Co 59/2024-504). Dále nepovažuje soud za účelné vedle opakovaných redundantních vyjádření ani opakované porady s klientkou – např. žalobkyní tvrzená porada 3.11.2023 – a účast na vyhlašování rozsudku. Žalobkyni však přísluší navýšení o 21 % DPH částkou 3.959,-Kč a dále záloha složená na znalecký posudek ve výši 5.000,-Kč. Celkem tak náleží žalobkyni na náhradě nákladů řízení částka 27.809,- Kč.

44. Podle § 2 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb. o soudních poplatcích je-li navrhovatel v řízení od poplatku osvobozen a soud jeho návrhu vyhověl, zaplatí podle výsledku řízení poplatek nebo jeho odpovídající část žalovaný, nemá-li proti navrhovateli právo na náhradu nákladů řízení nebo není-li též od poplatku osvobozen. Žalobkyně je osvobozena od soudních poplatků, v tomto řízení byla úspěšná, poplatková povinnost tak přešla na žalovaného. Soud proto uložil povinnost zaplatit soudní poplatek za žalobu žalovanému, přičemž výši soudního poplatku určil na částku 5.231,- Kč dle položky 1 písm. b) přílohy k zákonu o soudních poplatcích (sazebník soudních poplatků).

Poučení