39 Co 205/2024 - 282

Rubrum

Městský soud v Praze jako soud odvolací rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jiřího Cidliny a soudkyň JUDr. Aleny Svátkové a Mgr. Miloslavy Štorkové ve věci žalobkyně: [Jméno zainteresované osoby 0/0][Datum narození zainteresované osoby 0/0] [Adresa zainteresované osoby 0/0] pro doručování [jméno] [adresa] zastoupená advokátem [Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0] sídlem [Adresa zástupce zainteresované osoby 0/0] proti žalované: [Jméno zainteresované společnosti 0/0] [adresa], IČO [IČO zainteresované společnosti 0/0] sídlem [Adresa zainteresované společnosti 0/0] zastoupená advokátem [právnická osoba] sídlem [Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0] o zaplacení 414 366 Kč s příslušenstvím, k odvolání obou účastnic proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 15. prosince 2023, č. j. 25 C 300/2022-220, takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku I mění tak, že do částky [částka] se žaloba zamítá, jinak se do částky [částka] potvrzuje.

II. Do částky [částka] se odvolací řízení zastavuje.

III. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku II do částky [částka] potvrzuje.

IV. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku III a IV mění tak, že částku [částka] jako náhradu nákladů státu je žalovaná povinna zaplatit České republice na účet Obvodního soudu pro [adresa] do tří dnů od právní moci rozsudku.

V. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů částku částku [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám advokáta [Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0].

VI. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku VI mění tak, že výše soudního poplatku činí [částka], jinak se v tomto výroku potvrzuje.

Odůvodnění

1. Soud prvního stupně napadeným rozsudkem uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku [částka] s 8,25 % úrokem z prodlení p. a. od [datum] do zaplacení, do tří dnů od právní moci rozsudku (výrok I). Výrokem II zamítl žalobu do částky [částka] spolu s 8,25 % úrokem z prodlení p. a. od [datum] do zaplacení a do úroku z prodlení ve výši 8,25 % z částky [částka] za dobu od 13. 8. do [datum]. Výrokem III uložil žalobkyni povinnost zaplatit České republice na účet Obvodního soudu pro [adresa] na náhradě nákladů řízení státu částku [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku a výrokem IV uložil žalované na náhradě nákladů řízení uhradit tamtéž v téže lhůtě částku [částka]. Výrokem V uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku [částka] k rukám právního zástupce [tituly před jménem] [jméno FO] v třídenní lhůtě od právní moci rozsudku. Výrokem VI uložil žalované povinnost zaplatit České republice na účet Obvodního soudu pro [adresa] soudní poplatek ve výši [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku.

2. Takto rozhodl o žalobě, jíž se žalobkyně po žalované domáhala částky [částka] spolu s 8,25 % úrokem z prodlení p. a. z téže částky od [datum] jako doplatku odškodnění za ztížení společenského uplatnění (dále ZSU) podle § 2958 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku (dále jen o. z.) ve spojení s § 9 odst. 1 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla. Uvedla, že dne [datum] kolem 21:57 hodin v katastru obce [adresa], na silnici I. třídy č. [hodnota], km 317,49 na přechodu pro chodce u autobusové zastávky [adresa], železniční stanice, došlo k dopravní nehodě. Tu způsobil řidič [jméno FO] s vozidlem tov. značky Volkswagen Passat, SPZ [SPZ], jedoucí ve směru od [adresa]. Tehdy přehlédl žalobkyni přecházející vozovku po přechodu pro chodce z levé strany k pravému okraji vozovky z pohledu řidiče a srazil ji. Uvedené vozidlo bylo pro případ odpovědnosti za škodu způsobenou jeho provozem pojištěno u žalované. Žalobkyně uvedla, že ve smyslu § 6, § 9c zákona č. 168/1999 Sb. uplatnila nároky u zástupce pro Českou republiku, jímž je [právnická osoba], IČO [IČO]. Nárok na výplatu pojistného za ZSU uplatnila dne [datum]. Uvedla, že po nehodě byla transportována do [podezřelý výraz] [adresa] a.s. a byla jí diagnostikována fraktura výběžku pátého bederního obratle, otevřená zlomenina lícní kosti a horní čelisti, mnohočetná zlomenina kosti stydké, tříštivé mnohočetné zlomeniny bérce, zlomenina vnitřního kotníku a mnohočetné otevřené rány hlavy. Tato zranění zanechala na zdraví žalobkyně trvalé negativní následky. V prvé řadě je omezena v pohybu, v důsledku bolestivé pravé dolní končetiny zvládne pouze omezeně polohu v dřepu, v kleče vůbec. To jí komplikuje údržbu domácnosti. Postižení pravé dolní končetiny, bederní páteře a pánve vede k omezení větší fyzické zátěže. Při chůzi delší než 1 km musí používat francouzskou berli, je částečně omezena při chůzi na nerovném povrchu. To jí způsobuje komplikace i v cestování v dopravních prostředcích. Je omezena ve výběru zaměstnání, protože není schopna vykonávat práce, vyžadující delší stání či pochůzky. Na podkladě znaleckého posudku [tituly před jménem] [jméno] ze dne [datum] žalobkyně uplatnila u zástupce žalované dne [datum] nárok na výplatu pojistného plnění na ZSU ve výši [částka]. Dne [datum] jí žalovaná uhradila pojistné plnění ve výši [částka]. Nyní se žalobou domáhá rozdílu mezi oběma částkami včetně úroku z prodlení z nevyplaceného pojistného plnění. Uvedla i to, že ve smyslu § 9 odst. 3 zákona č. 168/1999 Sb. měl pojistitel provést šetření pojistné události ve lhůtě nejpozději do třech měsíců. Lhůta pro ukončení šetření uplynula dne [datum] a splatnost pojistného plnění nastala dne [datum]. Proto požadovala zákonný úrok z prodlení z rozdílné částky od [datum] do zaplacení.

3. Žalovaná navrhovala zamítnutí žaloby, byť nesporovala průběh dopravní nehody včetně jejího zavinění řidičem [jméno FO] s vozidlem pojištěným u žalované. Nezpochybňovala ani uplatnění nároku žalobkyní. Provedla likvidaci a žalobkyni za oprávněné a doložené nároky uhradila částku [částka]. Posudek [tituly před jménem] [jméno] nechala přezkoumat znalcem [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly za jménem] Podle něj je posudek [tituly před jménem] [jméno] chybný v oblasti bolestného i ZSU, které je nadhodnocené. Je třeba přihlédnout i k tomu, že úraz se stal v době, kdy byla žalobkyně opilá. V souladu s metodikou Nejvyššího soudu k náhradě nemajetkové újmy ZSU ohodnotil tento nárok žalobkyně částkou [částka], kterou žalovaná žalobkyni vyplatila. Žalovaná dále namítla spoluzavinění žalobkyně, když v době dopravní nehody jak ona, tak i další poškozený [jméno FO], byli pod vlivem alkoholu a jejich rozpoznávací a ovládací schopnosti mohly být v důsledku toho ovlivněny. To vyplývá jednak z lékařské zprávy, a dále z výpovědi samotných poškozených. Ti odcházeli z návštěvy u matky [jméno FO] Jaroně, kde ve značném množství konzumovali alkoholické nápoje. Svědecky bylo prokázáno, že když vstoupili do vozovky, byl jejich pohyb nekoordinovaný a navzájem si pomáhali. Jejich pohyb na pozemní komunikaci tak byl pomalý a mohl narušit bezpečnost a plynulost, poukázala na § 54 odst. 3 zákona o provozu na pozemních komunikacích. Navrhla snížení náhrady v důsledku spoluúčasti žalobkyně na vzniku škody ve smyslu § 2918 o. z. Poukázala i na rozhodnutí Nejvyššího soudu pod sp. zn. [spisová značka], [spisová značka] či [spisová značka]. Žalobkyně k tomu uvedla, že to, že byla v době dopravní nehody pod vlivem alkoholu, automaticky nelze charakterizovat jako spoluzavinění poškozeného. Pouhé konstatování, že mohlo dojít k narušení bezpečnosti a plynulosti silničního provozu, není splněním povinnosti tvrdit rozhodné skutečnosti stran spoluzavinění žalobkyně, odkázala na rozhodnutí Nejvyššího soudu pod sp. zn. [spisová značka] či [spisová značka]. Poukázala na svědecké výpovědi, podle nichž byl přechod pro chodce dostatečně osvětlen a chodci na něm byli rozpoznatelní. Z pohledu jízdy [jméno FO] přecházeli zleva doprava, tedy řidič mohl na žalobkyni reagovat již v době, kdy vstupovala na vozovku v protisměrném pruhu. Svědkyně [jméno FO] uvedla, že oba chodci, tedy i žalobkyně, se před vstupem do vozovky řádně rozhlédli. Totéž potvrdila i výpověď svědka [jméno FO]. Podle svědkyně [jméno FO], která v době nehody řídila vozidlo jedoucí za vozidlem obviněného [jméno FO], nehodu jednoznačně zavinil výhradně právě [jméno FO].

4. Soud prvního stupně se nejprve zabýval otázkou pravomoci s ohledem na sídlo žalované a dovodil ji ze zákona č. 91/2012 Sb. v platném znění (§ 1, § 2), dále nařízení Rady (ES) č. 1215/2012, konkrétně článku 11 bod 1 písm. b), článku 26.

5. Na základě provedených důkazů učinil následující skutková zjištění. - Z protokolu o nehodě v silničním provozu Policie ČR, Krajského ředitelství policie Zlínského kraje ze dne [datum], č. j. [číslo] to, že dne [datum] ve 21:57 hod. došlo v Zašové na silnici první třídy číslo [hodnota] na kilometru 317,49 na přechodu pro chodce u autobusové zastávky [adresa] k dopravní nehodě osobního automobilu zn. Volkswagen Passat SPZ [SPZ], řízeného řidičem [jméno FO] s chodci [Jméno zainteresované osoby 0/0] a [jméno FO]. Řidič, jedoucí ve směru od [adresa], přehlédl oba chodce přecházející vozovku po vyznačeném přechodu pro chodce ve směru z levé strany vozovky k pravému okraji vozovky při pohledu ve směru jízdy řidiče. Řidič do chodců narazil přední částí vozidla, ti upadli na vozovku a zůstali ležet. Při nehodě byli oba zraněni, žalobkyně byla odvezena z místa nehody RZS. U [jméno FO] byla provedena dechová zkouška s naměřenou hodnotou [hodnota] promile alkoholu v dechu, provedení dechové zkoušky u žalobkyně nebylo možné. - Usnesením Policie České republiky, územního odboru [adresa] ze dne [datum], č. j. [číslo], bylo proti [jméno FO] zahájeno [podezřelý výraz] stíhání z [podezřelý výraz] těžkého ublížení na zdraví z nedbalosti a podle [podezřelý výraz] spisu Okresního soudu ve [adresa], sp. zn. [spisová značka], byla na něj dne [datum] podána obžaloba. Následně byl rozsudkem ze dne [datum] uznán vinným, že se ve shora uvedený den na shora uvedeném místě nevěnoval sledování silnice v provozu na pozemních komunikacích s dostatečnou pozorností, současně nerespektoval dopravní značky, přehlédl oba chodce, jimž způsobil zranění, která si vyžádala léčení po dobu delší než šesti týdnů. - Podle úředního záznamu o podání vysvětlení ze dne [datum] [jméno FO] uvedl, že jel v koloně aut s velkými rozestupy, před ním auto odbočovalo z hlavní silnice doprava, teprve po odbočení se mu odkryl výhled dopředu a viděl na přechodu dvě osoby již v jeho jízdním pruhu. Chodci šli za ruku, zdálo se mu, že nedrží řádně rovnováhu. Pomáhali si. On začal intenzivně brzdit, střetu nezabránil. - V úředním záznamu o podání vysvětlení ze dne [datum] žalobkyně uvedla, že byla s přítelem na návštěvě u jeho matky v Zašové, pili slivovici, několik panáků a pivo. Po 21:00 hodině šli pěšky na autobusovou zastávku k hlavní silnici, u přechodu pro chodce se zastavili, začali přecházet, šli po přechodu a nikoliv mimo, dále si již nic nepamatuje. - Podle úředních záznamů o podání vysvětlení [jméno FO], [jméno FO] a [jméno FO] se oba chodci před vstupem na přechod rozhlédli a teprve poté vešli do vozovky. Když byli chodci již na přechodu, řidič přijíždějícího auta Volkswagen Passat nebrzdil a vypadalo to, že si chodců nevšiml. Chodci přecházeli po přechodu zaklesnutí do sebe. Podle chůze vypadalo, že jsou opilí, motali se, šli však po přechodu. - Podle toxikologického vyšetření Fakultní [podezřelý výraz] [adresa] měla žalobkyně hladinu etanolu v krvi 2,81 g/kg. - Z oznámení [právnická osoba] ze dne [datum], že šetření pojistné události bylo ukončeno [datum] a na ZSU bylo žalobkyni vyplaceno [částka]. - Podle znaleckého posudku [tituly před jménem] [jméno] ze dne [datum] znalec provedl hodnocení mimo jiné ZSU podle metodiky Nejvyššího soudu a při použití modifikačního koeficientu 20 % stanovil ohodnocení ZSU částkou [částka]. Uvedl i to, že poškozená byla v době úrazu pod vlivem alkoholu. - Podle odborného stanoviska [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly za jménem] ze dne [datum], jsou možné trvalé následky u jiných zlomenin dolní končetiny, protože došlo ke zhojení s rotační odchylkou, která může žalobkyni obtěžovat. Dle znaleckého posudku ze dne [datum] činí ZSU částku [částka], i on postupoval při vyčíslení tohoto nároku dle metodiky Nejvyššího soudu ČR.

6. Soud prvního stupně s ohledem na odchylky nechal vypracovat revizní znalecký posudek [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly za jménem] Ten v posudku ze dne [datum] mimo jiné uvedl, že k ustálení [podezřelý výraz] stavu žalobkyně došlo rok po posledním invazivním zákroku dne [datum]. Mimo jiné nárok ZSU hodnotil v intencích nařízení vlády ČR č. 276/2015 Sb., podle metodiky Nejvyššího soudu ČR dospěl k závěru, že částka odškodnění činí [částka]. K posudku [tituly před jménem] [jméno] mimo jiné uvedl, že v důsledku znalcem přijatých způsobů hodnocení došlo k výraznému nadsazení tohoto nároku. Uvedl i to, že žalobkyně v době nehody byla silně ovlivněna alkoholem, měla 3 g alkoholu na kg, což představuje 3 promile. Zohlednil, že žalobkyně nevychovávala žádné dítě, její syn byl svěřen do pěstounské péče. Byť má trvalé bydliště v Českém Krumlově, žije u jiného muže na druhém konci republiky, její zapojení do společenského života není prakticky žádné. Dospěl proto k závěru, že základní částku odškodnění není třeba ani navyšovat, ale ani nesnižovat. Ke znalcům žalobkyně přišla bez francouzské hole, byť z objektivního nálezu pravého bérce vyplývá, že užívání francouzské hole je u ní důvodné a přínosné, proto tuto skutečnost zohlednil v doménách chůze a pohybu po různých lokalitách. Vyjádřil se i k pracovnímu zapojení žalobkyně, která v žádném zaměstnání nevydržela déle než pár měsíců.

7. Právně soud prvního stupně postupoval dle § 47 odst. 1 zákona č. 361/2000 Sb. ve spojení s § 2927 odst. 1, 2 o. z., § 6 odst. 2, § 7 odst. 1, § 9 odst. 1 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů ve spojení s § 2894 odst. 1, § 2952, § 2955, § 2957, § 2958 o. z., dále § 271c odst. 1 zákona č. 262/2006 Sb. – zákoníku práce, dále dle § 1 odst. 1 nařízení vlády č. 276/2015 Sb., o odškodňování bolesti a ztížení společenského uplatnění způsobené pracovním úrazem či [podezřelý výraz] z povolání ve znění účinném do [datum]. Dále vycházel z § 2 odst. 1 nařízení vlády č. 276/2015 Sb. ve spojení s § 3 odst. 1, § 13 o. z., § 1970 o. z. a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

8. Uzavřel, že žaloba je částečně důvodná. Za nesporné označil to, že žalobkyně má vůči žalované pojišťovně přímý nárok na odškodnění, neboť u ní bylo v době nehody pojištěno vozidlo viníka nehody. Žalovaná pasivní legitimaci ani nezpochybňovala. Mezi stranami byl nesporný rovněž základ nároku žalobkyně na náhradu na ZSU dle § 2958 části první za středníkem o. z. Při sporné kvantifikaci nároku soud vycházel zejména z revizního posudku znalce [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly za jménem], zpracovaného jak podle nařízení vlády ČR č. 276/2015 Sb., tak i dle metodiky Nejvyššího soudu ČR. K tomu uvedl, že metodika sice není závazným pramenem práva, odbornou literaturou i soudní judikaturou je však obecně používaným nástrojem při kvantifikaci nároku na bolestné a ZSU. K možnému spoluzavinění žalobkyně soud prvního stupně uvedl, že v řízení nezjistil nic, co by nasvědčovalo tomu, že opilost žalobkyně vedla ke vzniku škody či k nehodě, případně ke zhoršení jejích následků. Samotná opilost tak není důvodem pro krácení pojistného, protože zde musí být příčinná souvislost s nehodou. Žalobkyně s přítelem přecházela vozovku na místě k tomu určeném, z výpovědí svědků nevyplynulo, že by se vrhla pod kola škodícího vozidla, naopak k jejímu sražení došlo z pohledu chodce ve druhé polovině vozovky, takže provoz sledující řidič musel chodce zaznamenat minimálně v okamžiku, kdy vstupovali do vozovky v protijedoucím jízdním pruhu. Navíc vše se odehrálo v blízkosti autobusové zastávky, kde by řidiči měli očekávat zvýšený pohyb chodců a dbát zvýšené opatrnosti. Uzavřel, že nezjistil nic, co by mohlo být důvodem pro stanovení míry spoluzavinění žalobkyně, a proto jí náleží náhrada škody v plné výši.

9. Dále soud prvního stupně zvažoval možný postup odškodnění. S ohledem na to, že k předmětné dopravní nehodě došlo dne [datum], tedy po [datum], a s ohledem na účinnost o. z. uvedl, že bylo možno postupovat podle dosavadní právní úpravy, tedy podle § 444 zákona č. 40/1964 Sb. občanského zákoníku ve spojení s vyhláškou č. 440/2001 Sb. Odkázal na § 13 o. z. Jako druhou možnost označil použití nařízení vlády č. 276/2015 Sb. podle principu analogie iuris či spíše analogie legis ve smyslu § 10 o. z. K tomu uvedl, že lze obtížně vysvětlit, proč by za současné právní úpravy měla být výše odškodnění úrazu pracovního odlišná od odškodnění úrazu nepracovního, když i pracovní smlouva patří do občanského zákoníku a tímto zákonem je upravena. Jako třetí možnost označil rozhodnutí podle metodiky Nejvyššího soudu k náhradě nemajetkové újmy na zdraví a jako čtvrtou možnost uvedl rozhodnout dle libovůle soudu. K metodice Nejvyššího soudu uvedl, že nemá oporu v zákoně a jde o mimozákonný dokument. K dosavadní právní úpravě zákona č. 40/1964 Sb. uvedl, že ve smyslu úvahy, že lex posterior derogat priori je třeba vycházet z úpravy pozdější, což je nařízení vlády č. 276/2015 Sb. Ve prospěch tohoto postupu hovoří dále i to, že nařízení vychází z původní vyhlášky č. 440/2001 Sb. Na základě této úvahy se soud přiklonil k odškodnění právě podle nařízení vlády č. 276/2015 Sb. Vycházel z toho, že žalovaná žalobkyni uhradila částku [částka]. Podle znaleckého posudku [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly za jménem] činí bodové ohodnocení ZSU podle nařízení vlády č. 276/2015 Sb. 1 400 bodů, což odpovídá částce [částka]. Z toho důvodu uložil žalované povinnost doplatit žalobkyni částku [částka] jako rozdíl těchto částek. Tuto částku uložil žalované zaplatit žalobkyni s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % p. a. za dobu od [datum] do zaplacení (§ 1970 o. z.), vycházel z toho, že pojistné plnění je splatné do 15 dnů od ukončení pojistného šetření ve smyslu § 9 odst. 2 zákona č. 168/1999 Sb. Do částky [částka] se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % z částky [částka] za dobu od 13. 8. do [datum] a z částky [částka] od [datum] do zaplacení žalobu zamítl.

10. Soud prvního stupně dále pro úplnost pro případ, že by odvolací soud s jiným právním názorem upřednostňoval použití metodiky Nejvyššího soudu, uvedl, že podle této metodiky a dle závěrů znalce [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly za jménem], který své závěry obhájil a jehož posudek se jeví jako významně kvalitnější než posudek [tituly před jménem] [jméno], navíc jeho závěry konvenují i se závěry znalce [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly za jménem], ZSU odpovídá částce [částka]. K tomu uvedl, že vzal za prokázané, že k ustálení [podezřelý výraz] stavu žalobkyně došlo dne [datum], tedy rok po posledním invazivním zákroku. [adresa] 888 Kč na pekuniární satisfakci náhradě na ZSU tvoří důvodně existující nárok žalobkyně, nesporně kvalifikovaný v návaznosti na 400násobek průměrné hrubé měsíční nominální mzdy na přepočtené počty zaměstnanců v národním hospodářství za rok 2019 jako rok předcházející roku, v němž se po nehodě [podezřelý výraz] stav žalobkyně ustálil. Soud se ztotožnil i se závěry znalce [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly za jménem] v tom, že u žalobkyně je třeba uvažovat o snížení náhrady za ZSU z důvodu nízkého zapojení do společnosti. Soud tak o správnosti jeho skutkových závěrů nijak nepochyboval.

11. O náhradě nákladů řízení státu rozhodl dle § 148 odst. 1 občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.) podle úspěchu ve věci, kdy žalobkyně byla úspěšná do částky [částka], tedy 25 %, žalovaná do částky [částka], tedy 75 %. Náklady řízení státu představuje znalečné znalce [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly za jménem] za podaný znalecký posudek ve výši [částka] (viz usnesení zdejšího soudu ze dne [datum] č. j. [spisová značka]), odměna a hotové výdaje znalce za výslech konaný při jednání soudu dne [datum] ve výši [částka] (viz usnesení zdejšího soudu ze dne [datum] č. j. [spisová značka]). Celkem tak stát hradil [částka], z toho [částka] ze zálohy žalovaného, [částka] ze zálohy žalobkyně a [částka] z rozpočtových prostředků. Z celkové částky [částka] proto soud uložil zaplatit České republice na účet Obvodního soudu pro [adresa] náhradu nákladů řízení státu ve výši [částka] žalobkyni (75 % z částky [částka]) a ve výši [částka] žalované (25 % z částky [částka]).

12. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky rozhodl dle § 142 odst. 3 o. s. ř., neboť předmětem řízení byl jen nárok na náhradu ZSU, kde rozhodnutí o výši plnění záviselo na znaleckém posudku a na úvaze soudu, přičemž žaloba byla co do základu nároku shledána důvodnou (rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka] či rozhodnutí Ústavního soudu ČR ze dne [datum], sp. zn. III. ÚS 2365/11). Soud proto žalobkyni přiznal náhradu všech účelně vynaložených nákladů řízení, sestávající z odměny advokáta za pět a půl úkonu právní služby po [částka] (za ZSU náleží náklady vypočtené z tarifní hodnoty [částka] – srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum] sp. zn. [spisová značka], které bylo uveřejněno ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 12/2022, dle něhož ve věcech peněžité náhrady nemajetkové újmy při ublížení na zdraví podle § 2958 o. z., jež představuje zásah do osobnostního práva, činí tarifní hodnota [částka] podle § 9 odst. 4 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb.; tím, že se jedná o spor o náhradu újmy na zdraví, argumentovala žalobkyně např. v žalobě při uplatnění osvobození od soudního poplatku) a šest režijních paušálů po [částka] (převzetí zastoupení, sepis žaloby, účast na jednání dne [datum], [datum] a [datum] a půlúkon za předžalobní upomínku; nahlížení do spisu ani závěrečný návrh nejsou úkonem právní služby). V souladu se závěry ustálené soudní praxe totiž za účtovatelné úkony právní služby nepovažoval mimo jiné podání ve věci samé, která mohla být učiněna předmětem vyjádření činěného při soudem nařízeném ústním jednání (písemné podání žalobkyně ze dne [datum], [datum], [datum]), dále sepis žádostí, dotazů, dopisů, stejně jako návrhy na doplnění dokazování s odkazem na zákon o advokacii, komentář, 1. vydání. [adresa]: [právnická osoba]. Beck, 2012, s. 558–565. Dále nepovažoval za účelné vedle opakovaných redundantních vyjádření ani opakované porady s klientkou – např. žalobkyní tvrzená porada [datum] – a účast na vyhlašování rozsudku. Žalobkyni však přísluší navýšení o 21 % DPH částkou [částka] a dále záloha složená na znalecký posudek ve výši [částka], celkem částka [částka].

13. O povinnosti žalované uhradit soudní poplatek rozhodl dle § 2 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb. Žalobkyně je osvobozena od soudních poplatků, v tomto řízení byla úspěšná, poplatková povinnost tak přešla na žalovanou. Soud proto uložil povinnost zaplatit soudní poplatek za žalobu žalované, přičemž výši soudního poplatku určil na částku [částka] dle položky 1 písm. b) přílohy k zákonu o soudních poplatcích (sazebník soudních poplatků).

14. Proti tomuto rozsudku podaly včasné odvolání obě účastnice.

15. Odvolání žalobkyně směřovalo do výroku II do částky [částka] a dále do výroků III a V s odkazem na odvolací důvody dle § 205 odst. 2 písm. g) o. s. ř. Uvedla, že soud prvního stupně detailně vysvětlil, proč své rozhodnutí o výši nároku na ZSU posoudil dle vládního nařízení č. 276/2015 Sb. V době rozhodování soudu prvního stupně již bylo předmětné nařízení novelizováno nařízením vlády č. 451/2022 Sb. Odkázala i na přechodná ustanovení tohoto nařízení. Průměrná mzda v prvním až čtvrtém čtvrtletí roku 2019 dosáhla hodnoty [částka]. Hodnota jednoho bodu tak činí [částka]. Podle znaleckého posudku činí výše ZSU - 1 400 bodů. Výše nároku na odškodnění ZSU tak činí [částka] (1 400 x 334,29). Po odečtení žalovanou dobrovolně uhrazeného plnění ve výši [částka] měl soud prvního stupně správně žalobkyni přiznat částku [částka]. Soud přesto vyšel z toho, že hodnota jednoho bodu činí pouze [částka], celkový nárok potom pouze [částka], a v důsledku toho žalobkyni přiznal pouze částku [částka] s příslušenstvím. Nesouhlasila ani s rozhodnutím o náhradě nákladů řízení mezi účastníky a ani s rozhodnutím o nákladech státu, kdy soud měl ve smyslu § 142 odst. 3 o. s. ř. vycházet z toho, že žalobkyně byla v řízení plně úspěšná. K rozhodnutí o náhradě nákladů řízení mezi účastníky poukázala na to, že vyjádření ze dne [datum] bylo reakcí na přípis žalované ze dne [datum]. Vyjádření ze dne [datum] bylo učiněno v reakci na skutečnosti, které zazněly v rámci ústního jednání ve věci. Písemné podání ze dne [datum] bylo učiněno v reakci na podání žalované ze dne [datum]. Závěr prvostupňového soudu, podle něhož by všechna podání účastníků měla být prezentována v rámci ústního jednání, označila za absurdní a v rozporu s běžnou soudní praxí. K nahlížení do spisu uvedla, že je ve smyslu například nálezu Ústavního soudu, sp. zn. I. ÚS 4012/18, účtovatelným úkonem právní služby, neboť žalobkyně se nemůže s obsahem založených listin ze soudního spisu seznámit jinak než právě nahlédnutím do spisu. K vyjádření ke znaleckému posudku ze dne [datum] uvedla, že šlo o reakci na pokyn ze strany soudu, aby se k zaslanému znaleckému posudku vyjádřila. K poradě s klientem uvedla, že žalobkyně se v rámci vyčíslení náhrady nákladů řízení dožadovala přiznání náhrady za tento úkon pouze jednou, tudíž vyjádření soudu o opakovaných poradách není namístě. Sepis závěrečného návrhu označila rovněž jako účelně vynaložený úkon právní služby, navíc za situace, kdy žalobkyně nemohla svůj závěrečný návrh prezentovat. K účasti na vyhlášení rozsudku uvedla, že nahlédnuto touto optikou by musela být každá účast advokáta na vyhlášení rozsudku neúčelným úkonem právní služby. Tento úkon právní služby je však zcela standardně soudy přiznáván, v opačném případě by to znamenalo obsolentnost § 11 odst. 2 písm. f) advokátního tarifu.

16. Odvolání žalované směřovalo proti výrokům I, IV, V a VI s odkazem na odvolací důvody dle § 205 odst. 2 písm. g) a e) o. s. ř. Uvedla, že její odvolání proti výroku I je pouze do částky [částka]. Tato částka představuje rozdíl mezi soudem prvního stupně přiznanou částkou [částka] oproti částce, která by byla soudem prvního stupně zjištěna, aplikoval-li by výsledek znaleckého posudku [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly za jménem] metodikou Nejvyššího soudu ČR. Ohledně zbylých [částka] uvedla, že odvolání bere zpět. Nesouhlasila s tím, že soud prvního stupně odškodnění ZSU posuzoval dle vládního nařízení č. 276/2015 Sb., neboť správně měl žalobkyni odškodnit dle metodiky Nejvyššího soudu k § 2958 o. z. Souhlasila s tím, že soud prvního stupně při posuzování nároku žalobkyně vyšel ze závěrů revizního znaleckého posudku znalce [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly za jménem] K postupu soudu prvního stupně dle uvedeného vládního řízení citovala i nález Ústavního soudu ze dne [datum], Pl. ÚS 27/23, jímž zamítl návrh na zrušení věty druhé § 2958 o. z., upravujícího zásady slušnosti, přičemž tato zásada je prioritní pro odškodňování nemajetkové újmy na zdraví. Proto bylo třeba aplikovat závěry [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly za jménem] v souvislosti právě s metodikou Nejvyššího soudu k náhradě nemajetkové újmy na zdraví. Tento výpočet ostatně zvažoval i soud prvního stupně. Navrhla změnu věcného výroku I tak, že soud žalobě vyhoví pouze do částky [částka] a do zbytku žalobu zamítne včetně navazujících výroků a uloží žalobkyni uhradit náklady řízení před soudy obou stupňů.

17. Při jednání odvolacího soudu žalobkyně uvedla, že postup soudu prvního stupně dle vládního nařízení č. 276/2015 Sb. byl legitimním krokem, nesouhlasila pouze s tím, že soud prvního stupně při aplikaci tohoto nařízení vycházel z nesprávné hodnoty bodu. Nesouhlasila ani s korekcí, kterou soud prvního stupně provedl při rozhodování o nákladech řízení. Pro tento postup není žádná zákonná opora, poukázala například na rozhodovací praxi Ústavního soudu, konkrétně rozhodnutí pod sp. zn. IV. ÚS 1788/23, I. ÚS 3362/2022 či I. ÚS 8/2024 a dále Nejvyššího soudu ČR pod sp. zn. [spisová značka].

18. Žalovaná při jednání odvolacího soudu rovněž setrvala na svém názoru, podle něhož nejpřiléhavějším postupem by bylo odškodnění dle metodiky Nejvyššího soudu. K nákladům řízení uvedla, že některé úkony vynaložené žalobkyní nebyly vynaložené účelně.

19. Odvolací soud přezkoumal napadený rozsudek dle obou podaných odvolání, postupem dle § 212, § 212a o. s. ř., a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně je důvodné pouze v části, týkající se náhrady nákladů řízení, naopak věcné odvolání žalované shledal důvodné.

20. Ve věci nebyla sporná ani pasivní legitimace žalované v řízení, ani dopravní nehoda včetně jejího průběhu a následků. V odvolacím řízení žalovaná nesporovala ani závěr soudu prvního stupně, podle něhož opilost žalobkyně na utrpěnou újmu na zdraví neměla žádný vliv, a tudíž na její straně nelze hovořit ani o žádné spoluodpovědnosti v příčinné souvislosti se vzniklou škodou. V odvolacím řízení ani jeden z účastníků nezpochybňoval znalecké závěry znalce [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly za jménem], tak jak byly vyjádřeny v jeho revizním znaleckém posudku.

21. Ohledně doplatku ZSU byl mezi účastníky sporný pouze mechanismus jeho výpočtu, podle žalobkyně nelze nic namítat proti aplikaci vládního nařízení č. 276/2015 Sb., nesouhlasila pouze s výší hodnoty bodu s poukazem na novelizaci tohoto nařízení, z níž soud prvního stupně při svém výpočtu vycházel. Žalovaná nesouhlasila ani s aplikací uvedeného vládního nařízení, podle ní měl soud při vyčíslení ZSU vycházet z metodiky Nejvyššího soudu.

22. Podle § 2958 o. z. platí, že při ublížení na zdraví odčiní škůdce újmu poškozeného peněžitou náhradou, vyvažující plně vytrpěné bolesti a další nemajetkové újmy; vznikla-li poškozením zdraví překážka lepší budoucnosti poškozeného, nahradí mu škůdce i ztížení společenského uplatnění. Nelze-li výši náhrady takto určit, stanoví se podle zásad slušnosti.

23. Odvolací soud po přezkoumání jak závěrů soudu prvního stupně, tak i argumentů obou účastníků, uvedených v odvolání, dospěl k témuž závěru jako žalovaná, tedy, že nejpřiléhavější poměrům v dané věci je odškodnění dle metodiky Nejvyššího soudu, vztahující se k citovanému ustanovení. Soud prvního stupně svůj závěr o aplikaci uvedeného vládního nařízení odůvodnil zejména tím, že není důvod činit rozdíly mezi pracovními a jinými úrazy, odvolací soud však dospěl k závěru, že na poměry v dané věci nejlépe dopadá právě metodika Nejvyššího soudu. Odvolací soud k tomu zdůrazňuje, že rozdíl mezi občanskoprávním a pracovněprávním vztahem je právě existence pracovněprávního vztahu, a v dané věci pro aplikaci pracovněprávní úpravy není žádný legitimní důvod. Pracovněprávní vztahy jsou vztahy soukromoprávními, vznikají při výkonu závislé práce a dále též v souvislosti s ní. V dané věci však k úrazu nedošlo v žádné souvislosti s pracovní činností žalobkyně (která nadto v době úrazu žádnou pracovní činnost nevyvíjela), tedy ani například cestou na pracoviště či cestou z něj, a navíc ve stavu silné opilosti, což je okolnost, s pracovněprávními vztahy se neslučující. Jak uvedl znalec [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly za jménem] ve svém posudku, tak i soud prvního stupně v odůvodnění napadeného rozsudku, podle metodiky Nejvyššího soudu činí výše ZSU částku [částka], při zohlednění dobrovolně uhrazené částky [částka] potom k úhradě zbývá částka [částka].

24. Odvolací soud proto postupem dle § 220 odst. 1 písm. a) o. s. ř. změnil napadený rozsudek ve výroku I v tomto smyslu a uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku [částka]. S ohledem na meze podaného odvolání, kdy žalovaná podala proti tomuto výroku odvolání pouze do částky [částka], odvolací soud do částky [částka] (představující rozdíl mezi částkami [částka] a [částka]) rozsudek soudu prvního stupně změnil a žalobu zamítl (§ 220 odst. 1 písm. a/ o. s. ř.). Do částky [částka] jej potvrdil (§ 219 o. s. ř.). Protože žalovaná výslovně uvedla, že své odvolání proti vyhovujícímu výroku do částky [částka] bere zpět, odvolací soud odvolací řízení do této částky zastavil (§ 207 odst. 2 o. s. ř.).

25. Obdobně rozhodl i o zamítavém výroku II, kdy v rámci odvolacích mezí dle odvolání žalobkyně odvolací soud přezkoumával napadený rozsudek pouze do částky [částka]. Žalobkyně své odvolání odůvodnila poukazem na správnou aplikaci pracovněprávní úpravy (vládního nařízení č. 276/2015 Sb.), soud však měl vycházet z novelizovaného znění dle nařízení vlády č. 451/2022 Sb. Za situace, kdy se odvolací soud při úvaze o odškodnění ZSU dle pracovněprávních předpisů neztotožnil se soudem prvního stupně (a naopak přisvědčil odvolacím námitkám žalobkyně), nemohla být žalobkyně v této části se svým odvoláním úspěšná a odvolací soud proto zamítavý výrok II dle odvolacího návrhu žalobkyně postupem dle § 219 o. s. ř. potvrdil.

26. Odvolací soud nesouhlasí s tím, že soud prvního stupně při rozhodování o nákladech státu dle § 148 odst. 1 o. s. ř. vycházel z poměru úspěchu účastníků řízení, protože plnění zásadně záviselo na úvaze soudu, z čehož ostatně správně vycházel soud prvního stupně při rozhodování o náhradě nákladů řízení mezi účastníky. Proto rozsudek soudu prvního stupně změnil i v této části tak, že náklady státu ponese pouze žalovaná. Sestávají z odměny znalce včetně náhrady hotových výdajů ve výši [částka] dle usnesení Městského soudu v Praze ze dne [datum], č. j. [spisová značka] ve spojení s odměnou znalce včetně náhrady hotových výdajů za výslech při jednání soudu prvního stupně ve výši [částka] (dle soudu prvního stupně), celkem [částka], po odečtení záloh ve výši [částka] (žalovaná) a [částka] (žalobkyně) [částka]. Tuto částku odvolací soud uložil žalované uhradit České republice na účet Obvodního soudu pro [adresa], změnil tak rozsudek soudu prvního stupně (§ 221a o. s. ř.).

27. V poslední řadě odvolací soud nesouhlasí ani s tím, jak soud prvního stupně rozhodl o nákladech řízení mezi účastníky. Správně vycházel z procesního úspěchu žalobkyně v řízení stejně jako z tarifní hodnoty dle § 9 odst. 4 písm. a/ a. t. ([částka]) i hodnoty úkonu [částka], ale vycházel z nesprávného počtu účelně vynaložených úkonů (§ 142 odst. 1 o. s. ř.), neboť odvolací soud se neztotožňuje s jeho závěrem o neúčelnosti některých úkonů s poukazem na to, že je bylo možno učinit při jednání (v rozporu s ekonomikou řízení), či že byly opakované (porady s klientkou za situace, kdy zástupce žalobkyně v tomto směru uváděl pouze jeden úkon právní služby stejně jako u nahlížení do spisu).

28. Odvolací soud tak žalobkyni přiznal náhradu za řízení před soudem prvního stupně za 13 úkonů právní služby (z toho dva ), jimiž jsou převzetí věci dne [datum], sepis žaloby dne [datum], vyjádření k přípisu žalované ze dne [datum], vyjádření ke stanovisku žalované, vyslovenému při ústním jednání, ze dne [datum], vyjádření k dalšímu stanovisku žalované (v podání ze dne [datum]) ze dne [datum], vyjádření k reviznímu znaleckému posudku ze dne [datum], sepis závěrečného návrhu dne [datum], nahlédnutí do spisu dne [datum], dále 3 x účast na jednáních ve dnech 29. 3., 31. 5. a [datum], porada se žalobkyní dne [datum] a dva půlúkony za odvolání proti rozhodnutí o znalečném a účast na vyhlášení rozsudku dne [datum]. [adresa] s 15 paušálními náhradami hotových výdajů (§ 13 odst. 4 a. t.) po [částka], náhradou 21 % DPH ve výši [částka] a zálohou, složenou na znalecký posudek ([částka]) celkem [částka].

29. V odvolacím řízení žalobkyně věcně úspěšná nebyla, ale odvolací soud se při rozhodování řídil úvahou, že způsob odškodnění závisel na úvaze soudu, a proto rozhodl, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů (§ 224 odst. 2 o. s. ř.) částku [částka] v zákonné lhůtě dle § 160 odst. 1 o. s. ř. a na zákonné platební místo (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).

30. S ohledem na snížení žalobkyni přiznané částky odvolací soud rovněž postupem dle § 221a o. s. ř. změnil rozhodnutí soudu prvního stupně tak, že výše soudního poplatku činí [částka] (z částky [částka]), stejně jako soud prvního stupně postupem dle § 2 odst. 3 zák. č. 549/1991 Sb. a položky 1 písm. b/ sazebníku soudních poplatků.

Poučení