25 C 36/2021-314

Rubrum

Krajský soud v Plzni rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Jany Šalomounové a soudkyň Mgr. Jitky Lukešové a Mgr. Miroslavy Jarošové ve věci žalobkyně: ; [anonymizována dvě slova] - [územní celek] [anonymizováno], [IČO] sídlem [adresa] zastoupená advokátem [anonymizováno] [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] proti; žalovaným: ; 1) [celé jméno žalovaného], narozený dne [datum] 2) [celé jméno žalované], narozená dne [datum] oba bytem [adresa žalovaného a žalované] oba zastoupeni advokátem [anonymizováno] [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] o 276 539 Kč s příslušenstvím o odvolání žalobkyně a žalovaných do rozsudku [název soudu], č. j. [číslo jednací], ze dne [datum rozhodnutí], ve znění doplňujícího rozsudku, č. j. [číslo jednací], ze dne [datum rozhodnutí], a ve znění doplňujícího usnesení, č. j. [číslo jednací], ze dne [datum rozhodnutí] takto:

Výrok

I. Rozsudek soudu prvního stupně se ve výroku I. potvrzuje a ve výroku II. se mění tak, že žaloba se proti druhé žalované do částky 223 107,10 Kč s úrokem z prodlení z částky 276 539 Kč ve výši 8,25 % ročně od 4. 12. 2020 do 27. 7. 2021 a s úrokem z prodlení z částky 223 107,10 Kč ve výši 8,5 % ročně od [datum] do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovaným na náhradně nákladů řízení před soudy obou stupňů částku 355 387 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalovaných.

III. Usnesení soudu prvního stupně ze dne 17. 10. 2023, č. j. 25 C 36/2021 – 286, se potvrzuje.

Odůvodnění

1. Napadeným rozsudkem soud prvního stupně žalobu proti prvnímu žalovanému zamítl (výrok I.). Žalované 2) uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku 223 107,1 Kč s příslušenstvím (výrok II.) Výrokem III. uložil žalobkyni povinnost zaplatit prvnímu žalovanému na náhradě nákladů řízení částku 172 612,34 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. Výrokem IV. rozhodl tak, že žalovaná 2) je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 111 969,79 Kč.

2. Doplňujícím rozsudkem soud prvního stupně doplnil rozsudek soudu prvního stupně o výrok V. tak, že žaloba se vůči žalované 2) co do částky 53 431,90 Kč s příslušenstvím zamítá.

3. Doplňujícím usnesením k tomuto doplňujícímu rozsudku rozhodl soud prvního stupně tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení v souvislosti s vydáním doplňujícího rozsudku.

4. Proti výrokům I., II., III. a částečně proti výroku IV. rozsudku (viz bod 1.) se odvolala žalobkyně. Podle jejího názoru soud učinil nesprávná skutková zjištění, jeho závěry jsou v rozporu s provedenými důkazy a rozhodnutí spočívá na nesprávném právním posouzení. V tomto odvolání žalobkyně vytkla soudu prvního stupně také to, že žaloba nebyla částečně zamítnuta, když druhé žalované byla uložena povinnost zaplatit 223 107,1 Kč, proti prvnímu žalovanému žaloba zamítnuta, ale žalobkyně se domáhala zaplacení částky 276 539 Kč. Žalobkyně dále nesouhlasila s tím, že pokud soud prvního stupně zamítl žalobu vůči žalovanému 1), přiznal mu náhradu nákladů řízení a nerozlišil mezi stavem, který existoval při podání žaloby (žalovaní se zmocnili tepelného čerpadla a odmítali ho vydat) se stavem, který nastal v průběhu soudního řízení (instalace tepelného čerpadla do domu druhé žalované). Soud měl přihlédnout k celému průběhu řízení. Žalovaní tvrdili, že jsou vlastníky tepelného čerpadla, že jej zakoupili a následně pak také uvedli, že čerpadlo zakomponovali do nemovitosti ve vlastnictví druhé žalované. Není tedy žádný důvod, aby žalovanému 1) byla náklady řízení přiznány, protože ten by přestal být pasivní legitimovaným až krátce před vyhlášením rozsudku. Soud prvního stupně nesprávně posoudil časovou osu a nárok žalobkyně na vydání bezdůvodného obohacení, protože tento nárok vznikl v okamžiku, kdy se žalovaní zmocnili tepelného čerpadla, tvrdili, že za něj žalobkyni zaplatili, odmítali ho vydat a disponovali s ním. Pokud v řízení žalovaní tvrdili, že jsou vlastníky tepelného čerpadla, protože ho koupili a žalobkyni za něj zaplatili formou zápočtu, znamená to, že pasivně legitimovaní a zavázání jsou oba žalovaní. Žalobce 1) se může případně v budoucnu domáhat náhrady za vnos této hodnoty ze společného jmění. Za zcela chybné žalobkyně považuje rozhodnutí ohledně částky 53 431,90 Kč týkající se nároku žalované na úhradu nájemného za pronájem prostor sloužících k podnikání v domě žalované 2). Soud prvního stupně shledal uzavřenou nájemní smlouvu za platně uzavřenou a ani skutečnost, že nebyla naplněna, neboť žalobkyně prostory nepřevzala, nemůže na její platnosti nic změnit. Účelové uzavření smlouvy soud shledal platným právním jednáním. Žalobkyně poukázala na ust. § 2302, 2201, 2202, 2205 o. z. Podle žalobkyně předmět nájmu nebyl v uzavřené smlouvě o nájmu přesně vymezen. Podle tvrzení žalované 2) se uváděné prostory v domě [adresa] sice nacházely, ale neměly být předmětem nájmu. Žalovaní k otázce uzavření a platnosti nájemní smlouvy měnili opakovaně skutková tvrzení, přesto soud prvního stupně zhodnotil tuto smlouvu jako platnou. V odvolání žalobkyně citovala stanoviska žalovaných k předmětné nájemní smlouvě. První citace se týká jejich podání ze dne [datum], které obsahuje ujednání o nájemní smlouvě. V podání ze dne [datum] žalovaní uvedli, že smlouva byla uzavřena účelově, aby žalobkyně mohla v případě kontroly finančního úřadu obhájit nákup tepelného čerpadla, který není jejím majetkem. Žalobkyně prostory nikdy nepřevzala, nájemní smlouva byla antedatovaná. [jméno] žalovaná 2) v emailu ze dne [datum] vzala na vědomí, že nájemní smlouva na nebytové prostory je neplatná. Žalovaná 2) ve své výpovědi potvrdila, že prostory, které jsou uvedeny v nájemní smlouvě, neměly být žalobkyni nikdy pronajaty, protože je užívají sami žalovaní. Odvolání obsahuje citaci výpovědi druhé žalované ze dne [datum] týkající se čistě účelového uzavření nájemní smlouvy na žádost pana [jméno] na antedatování nájemní smlouvy a na popis předmětu nájmu ze strany druhé žalované. V podání ze dne [datum] žalovaní popsali předmět nájmu zcela jinak. V podstatě uvedli, že mezi stranami nebylo sporu o tom, co je předmětem nájmu, a že ateliér se v nemovitosti nachází jediný a nemůže být rozhodně zaměněn s jinou částí nemovitosti. Podle žalobkyně na straně druhé žalované nebyla vážná vůle uzavřít nájemní smlouvu, nebyla shoda o tom, co mělo být předmětem nájmu, zda se deklarované prostory v domě vůbec nacházejí a nájemní smlouva je nepochybně neplatná a žalovaná 2) žádnou pohledávku z titulu nájemného nemá. Žalobkyně poukázala na ust. § 551 až 554 o. z. a na rozhodnutí Nejvyššího soudu 21 Cdo 2862/2019. Žalobkyně navrhla, aby rozsudek soudu prvního stupně byl zrušen, věc vrácena k dalšímu řízení, případně aby napadený rozsudek byl změněn a žalobě v plném rozsahu vyhověno.

5. Do rozsudku soudu prvního stupně se odvolala rovněž žalovaná 2), a to do výroků II. a IV. Podle druhé žalované soud prvního stupně dospěl ke zjištěním a závěrům zcela nesprávným. Podle názoru soudu prvního stupně vlastnické právo k technologii tepelného čerpadla (dále jen tepelné čerpadlo) svědčí žalobkyni. Žalobkyně zaplatila za technologii kupní cenu, nerealizace zakázky nemohla být důvodem pro odstoupení žalobkyně od kupní smlouvy s dodavatelem technologie, pohledávky žalovaného 1) proti žalobkyni nejsou způsobilé k započtení. Tepelné čerpadlo bylo v [anonymizováno] [rok] zabudováno do nemovitosti žalované 2). Žalobkyně měla akceptovat nabídku tím, že uhradila zálohovou fakturu, čímž mělo dojít k uzavření kupní smlouvy na tepelné čerpadlo, vzhledem k následnému zabudování technologie do nemovitosti žalované 2) stalo se tepelné čerpadlo součástí této nemovitosti, vlastnické právo přešlo na žalovanou 2), čímž se měla žalovaná 2) na úkor žalobkyně bezdůvodně obohatit. Tyto závěry soudu jsou v příkrém rozporu s množstvím provedených důkazů. Soud nesprávně vyhodnotil, že mezi žalobkyní a společností [právnická osoba] došlo k uzavření kupní smlouvy a následně že přešlo vlastnické právo k tepelnému čerpadlu ze žalobkyně na žalovanou 2) a ta se takto bezdůvodně obohatila. V řízení nebyl proveden žádný důkaz o tom, že by vůbec kdy k jakému uzavření kupní smlouvy mělo dojít. Tepelné čerpadlo bylo dodáno na základě objednávky prvního žalovaného, protože to byl on, kdo uzavřel smlouvu o dílo se společností [právnická osoba] Předmětem díla podle této smlouvy byla dodávka a montáž systému vytápění, jehož součástí jako jednou z mnoha položek k celkovému rozpočtu bylo i tepelné čerpadlo. Tato smlouva byla uzavřena mezi společnosti [právnická osoba], jakožto zhotovitelem a prvním žalovaným, jakožto objednatelem a bylo prokázáno [příjmení] nabídkou na rekonstrukci zdroje vytápění v rodinném domě [celé jméno žalovaného], [obec a číslo], [obec], ze dne [datum], předávacím protokolem ze dne [datum], výpovědí žalovaných a výpovědí svědka [jméno] [příjmení] – jednatele [právnická osoba] Tuto skutečnost potvrdil i jednatel žalobkyně, který ve své účastnické výpovědi uvedl, že ohledně dodávky vytápění vše domlouval první žalovaný. Jednatel žalobkyně také uvedl, že nevěděl, zda tam byla objednávka, přišla jen faktura a fakturu uhradili. Tepelné čerpadlo určitě objednali jako firma. Pan [celé jméno žalovaného] s nimi dělal, takže to byla jakoby jedna parta, to bylo jako úplně jedno“. Jednatel žalobkyně potvrdil, že tepelné čerpadlo bylo součástí nového systému vytápění a mělo být instalováno do nemovitosti v [obec a číslo], [obec]. Zálohový list č. [rok] ze dne [datum] byl vystavený společností [právnická osoba] na jméno žalující společnosti a byl vystaven na žádost jednatele žalobkyně jako podklad pro platbu. Žalobkyně se žalovaným 1) se dohodli, že tuto zálohu uhradí za žalovaného 1) právě žalobkyně. To bylo prokázáno výslechem žalovaných, výslechem svědka [jméno] [příjmení], tabulkou o vyúčtování práce žalovaného 1) pro žalobkyni. Zálohový list sloužil jako podklad pro platbu. Žalobkyně tvrdí, že o úmyslu nabýt vlastnictví k tepelnému čerpadlu svědčí i ujednání v nájemní smlouvě, kde je v článku 5.2 uvedeno, že vytápění si bude nájemce zajišťovat sám, například tepelné čerpadlo. Tento článek ale nijak nekonkretizuje, že by žalobkyně měla být vlastníkem tepelného čerpadla. Dodávka technologie byla od počátku navržena jako technologie pro celý rodinný dům, nikoli pro jednu místnost, což bylo prokázáno cenovou nabídkou, výpovědí svědka [příjmení], účastnickými výpověďmi žalovaných a nájemní smlouvou. V řízení nebyl předložen žádný důkaz o uzavření kupní smlouvy mezi žalobkyní a prodávajícím. Žalovaní objasnili, že zálohová faktura byla vystavena z důvodu vzájemných závazků mezi žalobkyní a žalovaným 1). Namísto peněz za práci žalovaného měla žalobkyně zaplatit mimo jiné i cenu tepelného čerpadla. Takto jednali na základě žádosti jednatele žalobkyně, když prvnímu žalovanému tento tvrdil, že je to oboustranně výhodné. Tvrzení žalovaných bylo prokázáno svědectvím [jméno] [příjmení], vzájemnou vyúčtovací tabulkou, kterou dokonce předložila soudu sama žalobkyně spolu se žalobou a v níž bylo tepelné čerpadlo uvedeno jako jedna z vyúčtovaných položek v podobě jakési zálohy za práci žalovaného 1). Soud nesprávně odmítl obranu žalovaného 1), který prokazoval vzájemné finanční vztahy mezi ním a žalobkyní a dospěl k závěru, že pohledávky prvního žalovaného vůči žalobkyni na odměnu za práci za rok [rok] nejsou způsobilé k započtení ve smyslu judikatury (viz rozhodnutí [název soudu] [spisová značka]). Soud měl zřejmě na mysli nezpůsobilost ve smyslu § 1987 o. z., ale ve svém rozhodnutí toto ustanovení neuvedl. Soud se však nevypořádal s primární obranou žalovaných, kteří namítali, že došlo k dohodě stran (žalovaného 1) a žalobkyně) o tom, že oproti nároku žalovaného 1) na odměnu za práci bude započtena mimo jiné i záloha na tepelné čerpadlo. Procesní námitka započtení pak byla pouze toliko druhotnou námitkou, subsidiární obranou žalovaných. Ustanovení § 1987 o. z. se přitom vztahuje právě na výlučně jednostranný zápočet. Soud prvního stupně v mnoha případech nekriticky převzal a uvěřil tvrzením žalobkyně, respektive jejího jednatele, ač bylo zcela zřejmé, že v mnoha případech tato osoba setrvale lže. Oproti tomu se soud bezdůvodně kriticky vyjádřil k pohledávkám žalovaného 1), když uvedl, že nesrovnalosti ve vzájemné vyúčtovací tabulce (kterou ovšem stvořil jednatel žalobkyně a který ji také soudu předložil) vzbuzuje pochybnost o tom, zda k takovým zápočtům skutečně mělo docházet. V této souvislosti soud uvedl, že například průměrná částka v odměňování za práci v roce [rok] byla 18 500 Kč, pak odměna za duben až prosinec 2019 ve výši 73 000 Kč, což je neodpovídající a vyvolává pochybnost. Soud však nevzal v úvahu, že v roce [rok] byl celý svět postižen dopady pandemie covid-19 a takové srovnávání je zcela liché. Většina zakázek, které měly být realizovány v roce [rok], byla zrušena či zastavena. Navíc soud uvádí konkrétní čísla, aniž by bylo zřejmé, odkud tato čísla čerpal. Žalobkyně hradila žalovanému 1) v průběhu roku [rok] zálohy, a to většinou v hotovostní formě, které byly toliko neformálně vedeny v sešitku, přičemž na tyto zálohy bylo započítáváno i několik záloh, které byly poskytnuty ve formě věcných či jiných plnění. Tyto zálohy a poskytnutá plnění byly sečteny v excelové tabulce a zaslány e-mailem žalovanému 1) dne [datum]. Toto vyúčtování znělo na částku 678 961 Kč, následně byly doplněny ještě dvě položky, a to záloha ze dne [datum] ve výši 5 000 Kč a datová karta SanDisk v hodnotě 600 Kč Celkem tedy šlo o částku 684 561 Kč a na tom se žalobkyně a 1. žalovaný shodli. Podle pokynů jednatele pak paní [příjmení], která pracovala pro žalobkyni, připravila faktury [číslo] až [číslo] znějící na částky 140 000 Kč, 180 000 Kč, 190 000 Kč a 174 561 Kč, celkem tedy 684 561 Kč. Není rovněž správný závěr soudu prvního stupně, že odměna žalovaného 1) byla účtována toliko za období duben až prosinec 2019. Z tabulky vyplývá, že jsou tam uvedeny položky i za rok 2018. Výše odměny žalovaného 1) za období čtrnácti měsíců by pak činilo průměrně 48 897 Kč měsíčně hrubého. Není důvod pozastavovat se nad takovouto výší odměny, neboť první žalovaný byl vysoce kvalifikovaným odborníkem v oblasti restaurátorství. Stanoviska žalobkyně jsou poměrně absurdní, protože například v písemném vyjádření, které adresoval zástupci žalovaných, uvedla, že pro ni žalovaný 1) nikdy nepracoval. V účetnictví žalobkyně nejsou předmětné faktury, ale důvodem je to, že žalobkyně s účetnictví dodatečně manipulovala, tyto faktury vyjmula, což naznačuje i odborné posouzení [anonymizováno] [příjmení] vydané po přezkoumání účetnictví, resp. jeho dílčí části. Tato manipulace s čísly je dokladem toho, že soud dospěl ke zcela neodpovídajícím závěrům. Žalobkyně se nikdy nestala vlastníkem předmětného tepelného čerpadla, žalobkyně zaplatila za žalovaného 1) pouze zálohu na cenu díla a učinila tak na základě jejich vzájemné dohody, se kterou druhá žalovaná nemá nic společného. Šlo o závazkový vztah mezi žalobkyní a žalovaným 1). Žalovaná 2) navrhla, aby odvolací soud zopakoval dokazování ohledně skutkového stavu vztahujícího se k uzavření smlouvy se zhotovitelem a rozsudek soudu prvního stupně změnil tak, že žaloba se vůči žalované 2) zamítá a požadovala přiznání náhrady nákladů řízení.

6. Žalovaní se vyjádřili k odvolání žalobkyně. Ohradili se proti termínu použitého žalobkyní, že se předmětného tepelného čerpadla zmocnili, což vyvolává dojem protiprávnosti a svévolnosti. Poukázali na to, že vyjádření žalobkyně a zejména jejího společníka a jednatele pana [jméno] jsou lživá. Ve výpovědi jednatel žalobkyně velmi často lhal, sám sobě protiřečil, mlžil a vyhýbal se odpovědím. Bohužel došlo k výměně soudce a soudkyně, která věc rozhodla, nevedla řízení v době, kdy vypovídal [jméno] [jméno]. To mohlo mít vliv na hodnocení tohoto důkazu. I řeč těla, výraz tváře a gestikulace by totiž svědčily o tom, že lže. Podle žalovaných je však tyto závěry možno velmi dobře seznat i z protokolu samotného, případně z nahrávky. Tvrzení žalobkyně, že žalovaní uváděli, že čerpadlo nemají, je zjevná lež, protože žalovaní nikdy nic takového netvrdili. Žalobkyně namítá, že žalovaní měnili svá skutková tvrzení, když nejprve tvrdili, že tepelné čerpadlo od žalobkyně koupili, následně, že ho koupili od společnosti [právnická osoba] Žalovaní nikdy svá skutková tvrzení neměnili. Otázka, kdo, s kým a kdy uzavřel smlouvu, je otázkou právní nikoli skutkovou. Tuto otázku posoudil soud prvního stupně ostatně nesprávně, jak namítli žalovaní ve svém odvolání. Zástupce žalovaných měl zpočátku za to, že došlo k předprodeji tepelného čerpadla žalovaným od žalobkyně, ale až poté, co se seznámil se všemi listinami, přehodnotil toto posouzení a dospěl k závěru, že žalobkyně nikdy tepelné čerpadlo nekoupila. Tepelné čerpadlo bylo součástí díla, které si objednal žalovaný 1) u společnosti [právnická osoba] Ostatně sám jednatel žalobkyně uvedl, že žalovaný si nechal od pana [příjmení] nacenit ze své vůle vytápění celého objektu. Vše s panem [příjmení] řešil žalovaný. První žalovaný tedy byl objednatelem. Žalobkyně uvedla, že žalovaní započetli cenu tepelného čerpadla na fiktivní pohledávku. Oproti tomu se žalovaní důrazně ohrazují. Žalobkyně a i soud ignorují opakovaně zdůrazňované tvrzení žalované, že v dané věci není obrana žalovaných postavena na zápočtu protipohledávky, resp. tato byla postavena až subsidiárně. Základní obrana spočívá v tom, že mezi žalovanými 1) a žalobkyní byla v důsledku jejich spolupráce, kdy žalovaný 1) pracoval jako subdodavatel pro žalobkyni, uzavřena dohoda o vzájemném vypořádání, neboť žalobkyně neplatila žalovanému pravidelnou odměnu, ale jednatel si zapisoval částky ve prospěch prvního žalovaného do sešitku s tím, že po skončení roku vše zúčtují. Kromě hotovostních plateb jednatel žalobkyně platil za žalovaného některé jeho výdaje, které si následně zahrnula žalobkyně do účetnictví, ačkoli to její skutečné náklady nebyly. Jednou z těchto záloh byla i úhrada zálohové faktury ke smlouvě o dílo týkající se tepelného čerpadla. Šlo o zaplacení na úhrady ceny za jiného, tedy za žalovaného 1). Počátkem roku 2020 jednatel žalobkyně sečetl ze sešitku všechny takto nastřádané zálohy, sestavil je do tabulky, tuto zaslal žalovanému 1) a následně na tyto částky byly vystaveny faktury, které vypracovala žalobkyně, resp. její pracovnice paní [jméno] [příjmení], která je následně zasílala účetnímu žalobkyně, a poté i žalovanému 1). Tato tvrzení žalovaných byla v řízení prokázána.

7. Žalobkyně ve svém odvolání také rozsáhle argumentuje proti nároku žalované 2) za nájemné, což byla také jako subsidiární obrana ze strany žalovaných použita. Proti doplňujícímu rozsudku, jímž byl doplněn výrok V., však druhá žalovaná odvolání nepodala. K argumentaci ohledně této otázky se proto žalovaní nepovažují za potřebné vyjadřovat. Podle názoru žalovaných žalobkyně účelově tvrdí neplatnost nájemní smlouvy a je zcela absurdní tvrzení žalobkyně, že nájemní smlouvu sepisovali všichni zúčastnění společně, když si stáhli vzor z internetu a společně jej vyplňovali. Přitom e-mailovou korespondencí bylo prokázáno, že návrh nájemní smlouvy zasílal [jméno] [jméno] žalovaným. Žalovaná 2) sice uvedla, že smlouva byla uzavřena účelově, ale na žádost pana [jméno]. Šlo tedy o účelové jednání z jeho strany. To však nemá žádný vztah k tomu, zda žalovaná měla vážnou vůli nájemní smlouvu uzavřít. Tvrzení žalobkyně, že sami žalovaní tvrdí, že nájemní smlouva nebyla ze strany žalované 2) uzavřena vážně, že byla antedatována a že měla zastírat jiný důvod, je zcela liché. Na platnost smlouvy nemá vliv to, že žalobkyně nezačala prostory užívat a také to, že smlouva byla antedatována.

8. Žalovaní shrnuli v tomto vyjádření svoji argumentaci uvedenou v závěrečném návrhu. Žalobkyně neprokázala, že by zakoupila tepelné čerpadlo. Bylo prokázáno, že žalobkyně zaplatila zálohu na zakoupení tepelného čerpadla. V tomto vyjádření pak žalovaní zopakovali argumentaci, která se týkala údajně původního tvrzení žalovaných, kterou tedy považují za právní argumentaci, že nejprve zakoupila tepelné čerpadlo žalobkyně a došlo k předprodeji, dále se vyjádřila k tomu, že žalovaní tvrdili a prokázali, že první žalovaný spolupracoval s žalobkyní a tvrzení žalobkyně, že pro ni vůbec nepracoval, se ukázalo jako naprosto liché. Dále poukázali na to, jakým způsobem byl první žalovaný placen na zálohy a poskytnutá plnění vedená v sešitku jednatele žalobkyně a zaslané pak prvnímu žalovanému [datum] mailem na otázku vytvořených faktur. Dále pak uvedli, že o pravdivosti tvrzení žalovaných o poskytnutí některých nepeněžitých plnění svědčí i to, že si je žalobkyně dala sama do nákladů a byly dohledány v účetnictví žalobkyně (viz dokazování při jednání dne [datum]). Cena za práci žalovaného 1) pro žalobkyni nebyla předem sjednána. Cena za činnost žalovaného 1) byla jednoznačně sjednána dohodou stran v [anonymizováno] [rok], o čemž svědčí vyúčtovací tabulka zaslaná žalobkyní, následně doplněná a existenci této dohody také potvrdil svědek [příjmení]. Žalobkyně se setrvale brání tvrzením žalovaného o ujednaném zápočtu, poukazováním na nezpůsobilost započtení ve smyslu § 1987 odst. 2 o. z. a judikatury. Tato námitka je však nedůvodná, protože k započtení došlo dohodou stran, nikoli jednostranným úkonem. O zjevné nepravdivosti tvrzení žalobkyně ohledně jeho odměn činí i to, že žalobkyně netvrdila a neprokazovala, že by žalovanému za jeho práci v roce [rok] zaplatila jiným způsobem. V roce [rok] první žalovaný opustil praxi, která byla do té doby zavedena, a začal si vystavovat faktury, které zasílal k proplacení, ty byly propláceny až do srpna [rok], kdy spolupráce mezi žalobkyní a prvním žalovaným ustala. Zcela skončila v [anonymizováno] [rok]. Kdyby byla pravdivá tvrzení žalobkyně, že žalovaný 1) naopak žalobkyni dluží peníze, které mu byly v roce [rok] vypláceny, je zcela nelogické, aby až do [anonymizováno] [rok] žalobkyně proplácela další faktury za další práci. O neprůkaznosti a nevěrohodnosti účetnictví žalobkyně svědčí nedostatky v tomto účetnictví zjištěné nezávislou osobou, o čemž byl také proveden důkaz. Žalobkyně se ústy svého jednatele snažila znevěrohodnit důkazy předložené žalovaným (e-mailová korespondence prokazující zaslání vzájemného vyúčtování, faktury vypracované paní [příjmení] a z e-mailu žalobkyně zasílané panu účetnímu [příjmení]) tím, že žalovaný 1) měl mít podle jednatele žalobkyně přístup k heslu do e-mailové schránky žalobkyně, k tomu však nebyly označeny žádné důkazy. Žalovaní trvají na tom, že jde-li o důkazy, kterými má být prokázána věrohodnost již dříve provedených důkazních prostředků, pak na tyto důkazy se koncentrace podle § 118b o. s. ř. nevztahuje. Neprovedení těchto dalších důkazů soud řádně nezdůvodnil. Nadto je zcela absurdní, aby žalovaný z e-mailové schránky žalobkyně posílal [datum] faktury na e-mail účetního žalobkyně, následně si tyto faktury [datum] přeposílal na svůj e-mail, stejně aby si posílal tabulku s vyúčtováním dne [datum], a to v době, kdy spolupráce ještě probíhala. Svědkyně [příjmení] uvedla, že si na nic nepamatuje, doslova uvedla, že vše vytěsnila a její výpověď byla zjevně podaná pod vlivem strany žalobkyně. Svědkyně uvedla, že údajně vůbec neví, o čem je spor, že ji nikdo nekontaktoval, na druhé straně se odpovědí úmyslně vyhýbala. Soudkyně při telefonickém kontaktu sdělila, že jí z celého sporu špatně a že je z něj vystresovaná. Dále se žalovaní vyjádřili zejména k bodu 55. rozsudku, kde soud uvedl, čemu věnoval podstatnou řízení a srovnával účetnictví žalobkyně s žalovaným 1) předloženými tabulkami. Shoda za rok [rok] byla nalezena pouze v pěti položkách z 37. Tvrzení žalovaných ale bylo, že žalobkyně platila žalovanému odměnu v hotovostních platbách, na které žádné doklady vystavovány nebyly a zakoupením některých věcí. V odstavci 21. rozsudku přitom soud vyjmenovává položky z vyúčtovací tabulky, u kterých bylo z účetnictví žalobkyně prokázáno, že je má zahrnuty ve svém účetnictví. Šlo o položky benzín z [datum], telefon [anonymizováno] z [datum], fotoaparát z [datum], [anonymizováno] a [anonymizováno] z [datum], [anonymizováno] z [datum], [anonymizována dvě slova] od firmy [anonymizována dvě slova] ze dne [datum] a záloha na technologii tepelného čerpadla (předmět sporu). Ostatní položky v tabulce se týkají například dálniční známky, řetízku, brýlí, radiátorů a bot, nebyly to věcné položky, které by mohly být reálně v účetnictví zachyceny účtenkou, ale šlo o proplácení práce zaměstnancům. Z věcných položek, které žalobkyně v účetnictví nemá, lze pak povětšinou poskytnou racionální vysvětlení, proč tomu tak je. Auto si nemohla žalobkyně zahrnout do účetnictví, když se nestala jejím vlastníkem, nebyla registrována jako vlastník v registru vozidel, naopak vozidlo si koupil na své jméno žalovaný 1) a šlo v podstatě o poskytnutí hotovostní zálohy, tedy utracené v autobazaru za zakoupení auta, dálniční známku, opět tato se týkala vozidla, které si zakoupil první žalovaný, řetízek zakoupený v [obec] si nemohla žalobkyně zahrnout do účetnictví, protože pro stavební firmu nejde o daňově uznatelný náklad, a to platí i pro dioptrické brýle a boty. Jde tak pouze o radiátory, které by si teoreticky mohla žalobkyně zahrnout do svého účetnictví a které se nepodařilo vyhledat. Tato skutečnost nezpochybňuje pravdivost a věrohodnost tvrzení žalovaných, že vyúčtovací tabulka zachycuje zúčtování záloh hrazených v hotovosti a v některých případech i zakoupením věcných předmětů. Podle názoru žalovaných faktury žalovaného 1) v účetnictví žalobkyně původně byly a o tom právě svědčí důkazy předložené žalovanými v průběhu tohoto řízení. Soud k tomu, že předmětné faktury nejsou v účetnictví žalobkyně, uvedl, že žalovaný 1) ve svém dopise ze dne [datum] uvedl, že neeviduje žádnou úhradu na jím tvrzené čtyři faktury. Toto vyjádření bylo míněno tak, že po vystavení těchto faktur nebyla provedena na jeho bankovní účet žádná platba ani hotovostní platba, což je v souladu s tím, že platby byly prováděny již dříve. Toto také vysvětlil první žalovaný při své účastnické výpovědi. Soud si tyto okolnosti špatně vysvětlil, protože dohoda o konečném zúčtování všech položek za rok [rok] byla skutečně uzavřena až počátkem roku [rok] a dohoda o tom, že zaplatí žalobkyně zálohovou fakturu za prvního žalovaného, probíhala v době procesů objednávky tepelného čerpadla. Při hodnocení vyúčtovací tabulky soud vychází z nepodložených tvrzení jednatele žalobkyně, která nekriticky přejímá. Tyto závěry jsou nepodložené a ryze spekulativní. Proti nim žalovaní namítají, že sama žalobkyně předložila vyúčtovací tabulku, která zahrnuje i tabulku zasílanou v [anonymizováno] [rok]. Doplněnou část tabulky žalovaný odmítl, to však nic nemění na tom, že část tabulky obsahující zúčtování za rok [rok] odpovídá tvrzením žalovaných. Z firemní e-mailové schránky žalobkyně bylo zasláno vyúčtování žalobkyně za rok 2019, což nezpochybňuje to, že údajně jednatel žalobkyně umožnil své zaměstnankyni [jméno] [příjmení] přístup do e-mailové schránky firmy. E-mail, kterým byla zúčtovací tabulka zaslána, byl odeslán [datum] v době, kdy spolupráce mezi nimi pokračovala. Je nelogické, aby si první žalovaný v této době zasílal vyúčtovací tabulky, aby si připravil pro futuro důkaz pro případ, že se jejich spolupráce rozpadne a že dne [datum] bude proti němu podána žaloba. Žalovaní poukázali na proces vystavování faktur, upozornili na chyby ve fakturách, které připravovala [jméno] [příjmení], a na jejich následnou opravu, což vyplývá z emailové komunikace. Dne [datum] byly již správně vystavené faktury zaslány z adresy [email] účetnímu žalobkyně panu [jméno] [příjmení]. Je absurdní, aby žalovaný 1) falšoval faktury na svoje jméno, dále je konspiračně zasílal účetnímu žalobkyně a domníval se, že se na to nepřijde, případně si tímto způsobem vytvářel důkaz pro soudní spor, který nemohl v té době předvídat. Dne [datum] byl e-mail zaslaný dne [datum] panu [příjmení] přeposlán ze stejné e-mailové schránky žalovanému. Tyto důkazy soud prvního stupně vůbec nebral v potaz, považuje je za neprůkazné na základě zcela vágních, zpochybňujících tvrzení žalobkyně. Jednatel žalobkyně tvrdí, že [anonymizována dvě slova] [rok] – [anonymizováno] [rok] jsou fiktivní a že si je žalovaný vymyslel. Žalovaní navrhli, aby soud provedl důkaz znaleckým posudkem z oblasti kybernetiky, který by prokázal, že uvedené e-maily skutečně v uvedený čas byly zaslány z e-mailové schránky žalobkyně, ale soud tento důkaz neprovedl, ačkoli byl označen včas ve smyslu ust. § 118b odst. 1 o. s. ř. Žalovaní se také vymezili k odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně uvedeného v bodě 57, když soud prvního stupně uvedl, že v řízení se opakovaně stalo, že žalovaní navrhli důkaz, který byl sice zajištěn, a ve chvíli, kdy z důkazu nevyplývalo zjištění, které by jim bylo ku prospěchu, došlo k jeho zpochybnění a k dalším důkazním návrhům. K tomu žalovaní uvedli, že se jedná pouze o dva takové případy a je také zřejmé, proč k tomu došlo. Není pravdou, že by z účetnictví žalobkyně nevyplynulo nic, co by potvrdilo tvrzení žalovaných. Jedna jediná skutečnost z něj nebyla přímo prokázána, a to ta, že by v účetnictví byly obsaženy faktury žalovaného za rok 2019. Svědkyně [příjmení] byla předvolána k prokázání okolnosti vystavení faktur, z její výpovědi nevyplynulo nic, co by popíralo tvrzení žalovaných a žalovaní mají za to, že svědkyně byla ze strany jednatele žalobkyně ovlivněna. Než se k soudu dostavila, opakovaně se omlouvala, a to dokonce prostřednictvím zástupce žalobkyně, přitom už pro žalobkyni nepracovala, při výpovědi působila extrémně vystresovaně, uvedla, že si nepamatuje nic, což žalovaní považují za velmi nevěrohodné. [jméno] výslovně uvedla, že to, co bylo předtím, vytěsnila. Nejprve uvedla, že jediný, kdo ji kontaktoval v souvislosti s tímto sporem, byl první žalovaný. Po položení následných dotazů uvedla, že o sporu byla informována panem [příjmení] a že s ním korespondovala ohledně omluvenek. Taktéž tvrdila, že neví, co je předmětem toho sporu. Přitom však soudkyni, když byla ze strany soudu telefonicky kontaktována a bylo jí důrazně vysvětleno, že se k soudu dostavit musí, uvedla, že jí z celého špatně a že z něj vystresovaná. To by nepochybně neuvedla, kdyby věděla, čeho a koho se spor týká (viz protokol ze dne [datum], eventuálně pro bližší seznámení též zvukový záznam, kde je zachyceno i vyjádření soudkyně k telefonickému rozhovoru se svědkyní).

9. Odvolací soud přezkoumal napadené rozhodnutí včetně řízení jemu předcházející ve smyslu § 212 a násl. o. s. ř., přihlédl k obsahu odvolání žalobkyně, obsahu odvolání žalovaných a vyjádření žalovaných k odvolání žalobkyně, a poté, co při odvolacím jednání některé listinné důkazy zopakoval, některé připomenul (viz níže) ve smyslu [anonymizována dvě slova] sp. zn. [spisová značka]), dospěl k závěru, že soud prvního stupně z provedených důkazů nezjistil zcela správně a úplně skutkový stav věci a věc tudíž neposoudil správně i po právní stránce. Tento postup odvolací soud účastníkům řízení při jednání odvolacího vysvětlil. Odvolací soud vycházel ze závěrů Ústavního soudu, zejména z nálezu IV. ÚS 1247/20, z něhož vyplývá, že rozhodující soud nepochybně není povinen sdělovat účastníkům řízení svůj předběžný hodnotící úsudek o provedeném důkazu, protože takový je povinen uvést až v odůvodnění svého rozhodnutí. K listinným důkazům se obě strany měly možnost vyjádřit. Navíc rozsáhlá argumentace žalovaných byla s určitými nuancemi obsahově zásadně stejná po celou dobu průběhu řízení, byla shrnuta v závěrečném návrhu a její obsah také zcela jednoznačně vyplývá z podaného odvolání. Z těchto podání nevyplývá nic, k čemu by se strany sporu během řízení nemohly vyjádřit a co by mohlo být považováno za překvapivé.

10. Soud prvního stupně v rozsudku vymezil nesporné skutečnosti: žalobkyně a žalovaná 2) podepsali nájemní smlouvu, nájemní smlouva nebyla naplněna, nebylo sporu také o tom, že tepelné čerpadlo je v držení žalovaných a že v průběhu doby soudního řízení bylo zabudováno do budovy, která je ve vlastnictví žalované. K tomu odvolací soud ještě dodává, že také nebyla sporná otázka toho, že žalobkyně zaplatila za tepelné čerpadlo.

11. Lze souhlasit se soudem prvního stupně, že spornými otázkami mezi účastníky byla platnost nájemní smlouvy, vlastnictví tepelného čerpadla a existence pohledávek 1) žalovaného za žalobkyní. Podle odvolacího soudu dle níže uvedených závěrů nebylo podstatné zabývat se nájemní smlouvou, tudíž ani jejím naplněním či platností či neplatností.

12. Soud prvního stupně v odůvodnění shrnul obsah účastnické výpovědi jednatele žalobkyně [jméno] [jméno] a dále obou žalovaných (viz bod 5., 6. a 7. odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně). Dále zrekapituloval obsah svědeckých výpovědí [jméno] [příjmení] (viz bod 8.), [jméno] [příjmení] (viz bod 9. rozsudku) a svědkyně [jméno] [příjmení] (viz bod 10.). Dále uvedl přehled listinných důkazů, na nichž postavil také skutkový závěr v této věci, a to smlouvu o nájmu nebytových prostor, dopisem ze dne [datum] (viz č. l. 24), výpis z katastru nemovitostí, cenovou nabídku na rekonstrukci zdroje vytápění v rodinném domě [celé jméno žalovaného], [obec a číslo], [obec], dodací listy (viz bod 15.), dodací listy (viz bod 16.), e-mail od [anonymizováno] [jméno] [příjmení] za [právnická osoba] [příjmení] ze dne [datum] (viz bod 17.), zálohový list č. [rok] vystavený [právnická osoba] [příjmení] ohledně zaplacené zálohy na technologii tepelného čerpadla, které zaplatila žalobkyně (viz bod 18.), projektová dokumentace na vytápění nemovitosti ve vlastnictví druhé žalované (viz bod 19.), e-mail ze dne [datum], kterým bylo žalovanému 1) z e-mailové adresy [email] zasláno vyúčtování v tabulce, na jímž konci je uvedena celková částka 678 961 Kč (viz bod 20.), e-mail zasílaný žalovanému se-mailu [email] s podpisem [jméno] [příjmení] ohledně vysvětlení, že faktury byly zaslány s chybou ke kontrole a následně byly opraveny a přeposlány [jméno] [příjmení] (bod 23.), e-mail ze dne [datum], kterým byl žalovaný 1) požádán odesílatelem označeným jako [jméno] o fakturu na částku 11 780 Kč, které posílali na účet 13. 3., odpovězeno bylo žalovaným 1) dne [datum] (viz bod 24.), e-mail od [email] s podpisem [jméno] ze dne [datum] s žádostí o vystavení faktur na 45 000 Kč za leden a únor a dne [datum] stejným způsobem na částku 12 500 Kč (viz bod 25.). Faktury [číslo] (Oprava sklepů zámek [obec], [obec]) na 140 000 Kč s datem vystavení [datum], faktura [číslo] – fakturováno žalovaným 1) za akci [obec] – [anonymizována dvě slova] kaple, [anonymizováno] [částka], [anonymizována dvě slova] [datum] [anonymizována dvě slova] [datum], [anonymizováno] [číslo] kterou fakturoval první žalovaný za akci [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [obec], [obec] [anonymizováno] [částka], [anonymizováno] ze dne [datum] splatnou [datum], faktura [číslo] kterou fakturoval první žalovaný žalobkyni částku 174 561 Kč za akci [ulice] [anonymizováno] v [obec] ze dne [datum] se splatností [datum] (viz body 26. až 29. rozsudku soudu prvního stupně). Soud měl také k dispozici kompletní účetnictví žalobkyně za rok [rok] a [rok] a bylo zjištěno, že faktury uvedené pod bodem 26. až 29. nebyly součástí tohoto účetnictví. V bodě 31. soud prvního stupně popsal listiny, které byly navrženy ze strany žalovaných k prokázání toho, že žalovaný 1) pro žalobkyni pracoval a dále je pak jeho pracovní činnost ve prospěch žalobkyně popsána i v bodě 32. s tím, že spolupráce mezi účastníky byla ukončena v listopadu 2020 (viz bod 33.), listiny prokazující spolupráci žalobkyně s prvním žalovaným je popsána i bodě 34.

13. Pod bodem 35. je popsán e-mail ze dne [datum] týkající se toho, že žalobkyně oznámila, že nájemní smlouva na nebytové prostory je neplatná, protože tyto nebyly nikdy převzaty a upozornění žalované, že očekává odpověď, jinak si bude nucen odvézt čerpadlo. Žalovaná 2) reagovala e-mailem, kde uvedla, že bere na vědomí informaci, že nájemní smlouva je neplatná. Součástí tohoto e-mailu bylo sdělení, že je zasíláno vyúčtování spolupráce, podle kterého dluží žalovaní žalobkyni částku 364 951 Kč; po doplacení této částky byl jednatel žalobkyně ochoten tepelné čerpadlo žalovaným odprodat. K tomu odvolací soud dodává, že tento e-mail obsahoval rovněž tabulku vyúčtování, která je založena ve spise na č. l. 92 14. Dále měl soud k dispozici fotografie nemovitosti, ve které měly být prostory pronajaté, zjistil, že žalovaný 1) má povolení na restaurování stejně jako jednatel žalobkyně a zamítl důkazy, které popsal v bodě 44., neboť dospěl k závěru, že soud nemá pochybnost o tom, že žalovaný 1) a žalobkyně spolu spolupracovali a nebyl tedy důvod vyslýchat osoby, které měly potvrdit tuto spolupráci. Navíc listiny z účetnictví nemohly bez pochybností prokázat skutečnost, zda mezi žalovanými a jednatelem byla uzavřena dohoda o přechodu vlastnického práva. Ani ta skutečnost, zda a kým byla ze strany žalobkyně odeslána tabulka, z níž žalovaný 1) své vlastnické právo k technologii dovozoval, by nemohla odůvodnit závěr o tom, že tvrzené vlastnické právo mu skutečně svědčí. Z předložené e-mailové komunikace vyplývá, že z e-mailové adresy [email] odesílala e-maily i svědkyně [jméno] [příjmení] s podpisem [jméno]. I žalovaná 2) během svého výslechu uvedla, že tabulku s vyúčtováním mohl vyrobit nějaký zaměstnanec, má tam přístup kdekdo. Dále soud neprovedl daňová přiznání žalovaného 1), neboť nebyly navrženy v rámci koncentrace řízení a byl zamítnut důkazní návrh – e-mailová komunikace ze dne [datum]. Dále soud prvního stupně vyvodil závěry z předloženého účetnictví žalobkyně za rok [rok] až 2020, které je popsáno v bodě 21. rozsudku, týká se účtenky z [anonymizováno] ze dne [datum] na částku 1 015 Kč, ale v pokladní knize je uvedena u shodného data částka 973 Kč a v tabulce částka 1 000 Kč, účtenky za telefon Samsung ve výši 6 228,01 Kč, která se shoduje s výpisem z bankovního účtu, daňový doklad na částku 3 990 Kč s DPH, bez DPH 2 801 Kč a v tabulce je uvedena položka foťák za částku 2 800 Kč, daňový doklad na částku 12 986 Kč, v pokladní knize tato částka odpovídá položce řezivo a měla by odpovídat položce v tabulce označené jako dřevo a doprava, daňový doklad od společnosti [webová adresa] ze dne [datum] na jeden ze dvou notebooků, daňový doklad ze dne [datum] na částku 5 040 Kč, kdy obchodní zástupce výstavce faktury [jméno] [příjmení], zaslal [datum] jednateli žalobkyně fakturu označenou jako zakázka – [celé jméno žalovaného]. Dále se shodovaly faktury vystavené žalovaným 1) za rok 2020 na částku 11 500 Kč, na částku 15 000 Kč, na částku 15 000 Kč, na částku 15 000 Kč, na částku 15 000 Kč, na částku 15 000 Kč, na částku 12 500 Kč a na částku 11 780 Kč. Shodovala se i položka technologie za částku 276 539 Kč ze dne [datum]. Z celkem 37 položek za rok 2019 uvedených v tabulce se shodovalo 5 položek.

15. Soud z výstupu z účetnictví a sdělení společnosti [právnická osoba], zjistil, že účetní společnost nalezla v účetnictví žalobkyně nesrovnalosti. Tento dokument byl zopakován při odvolacím jednání k důkazu.

16. Po právní stránce soud prvního stupně věc hodnotil podle § 2201, 2206, 2291, 505, 1982 odst. 2, 1987 odst. 1 a 2991 odst. 1 o. z.

17. Soud prvního stupně uvedl, že zjišťoval okolnosti ohledně faktur předložených žalovaným 1) (poznámka odvolacího soudu faktury 1 – [číslo]), které měl vystavit žalobkyni za svou práci pro ni a první žalovaný z nich dovozoval své vlastnické právo k technologii tepelného čerpadla, protože na jejich základě měla být technologie tepelného čerpadla žalobkyni zaplacena. Toto jednání mělo vycházet z vyúčtovacích tabulek oboustranně odsouhlasených žalobkyní a žalovaným 1). Soud zjistil z účetnictví, že faktury 1 – [číslo] v účetnictví žalobkyně absentují. Účetnictví žalobkyně s žalovaným 1) předloženými tabulkami se shodují pouze v pěti položkách z 37 (účetnictví za rok [rok]). Na základě toho soud dospěl k závěru, že vlastnické právo k technologii svědčí žalobkyni a že svou argumentaci a důkazy žalovaný 1) neprokázal, že by vlastnické právo k technologii svědčilo jemu. Navíc i žalovaný 1) ve svém dopise ze dne [datum] uvedl, že neeviduje žádnou úhradu na jím tvrzené čtyři faktury. Další dokazování ohledně účetnictví žalobkyně bylo z důvodu hospodárnosti zamítnuto, neboť by nemohlo vést k jednoznačnému závěru, že na žalovaného 1) přešlo vlastnické právo. Soud poukázal na účastnickou výpověď prvního žalovaného, který uvedl, že dohoda o zápočtu proběhla až na počátku roku [rok], přičemž kupní cena byla dodavateli žalobkyní uhrazena [datum]. Tímto tvrzením první žalovaný zpochybnil svoji argumentaci, že od počátku mělo být sjednáno, že nákup čerpadla by měl nahrazovat úhradu žalobkyně za práci žalovanému 1). Soud dále vyslovil závěr, že nepochybuje o tom, že první žalovaný pro žalobkyni vykonával jeho odbornosti odpovídající činnost, což bylo listinnými důkazy, které zde vyjmenovává, potvrzeno. Tvrzení žalobkyně, že technologie byla původně objednána za účelem vytápění předmětu nájmu, soud nezpochybnil, protože technologie byla objednána na podzim [rok] a v [anonymizováno] [rok] se dozvěděl jednatel žalobkyně, že zakázka se nebude realizovat, kupní cena však již byla zaplacena. Žalovaní uváděli, že nájemní smlouva byla uzavřena účelově až v [anonymizováno] [rok]. Pokud byla nejprve zaplacena kupní cena, a tedy nerealizace zakázky nemohla být důvodem pro odstoupení žalobkyně od kupní smlouvy, žalobkyně již kupní cenu uzavřela. Ačkoli mohla s technologií naložit jinak, popřípadě ji zcizit, neudělala to, ale to není důkazem vlastnické práva žalovaných. Ve vztahu k předmětné tabulce zaujal soud prvního stupně závěr, že ta byla pravděpodobně žalovanému zaslána, ale ani z této tabulky nebylo zjištěno, že by kupní cena technologie žalovaným 1) žalobkyni byla zaplacena. Tabulky byly zasílány minimálně dvě a nelze bezpečně uzavřít, že obě byly zaslány jednatelem žalobkyně, tabulky mohl poslat kdokoli. K e-mailové adrese [email] mělo přístup více osob. Užívala ji rovněž [jméno] [příjmení] a připustila užívání jiných osob i sama žalovaná ve své výpovědi. Pokud byly k důkazu provedeny e-maily, které měly prokázat, že [jméno] [příjmení] zaslala žalovanému 1) předmětné čtyři faktury, nelze bezpochyby uzavřít, že se jednalo právě o tyto faktury a právě tyto faktury měly být součástí účetnictví žalobkyně. K těmto otázkám byly vyslechnuti svědci ([jméno] [anonymizováno], [příjmení] [příjmení]), kteří však ničeho nepamatovali. Soud tedy dospěl k závěru, že vlastníkem tepelného čerpadla je žalobkyně. Potom se zabýval námitkou započtení žalovaných a dospěl k závěru, že pohledávky, které k započtení žalovaní navrhují, nejsou započitatelné. Faktury nejsou součástí účetnictví žalobkyně a řízení bylo neúměrně zatíženo dalším dokazováním. Žalovaný navzdory poučení soudu tvrzené pohledávky nekonkretizoval, pouze uvedl, že se jedná o faktury za práci na zakázkách [anonymizována tři slova] [obec], [obec], [anonymizována tři slova], [ulice] [anonymizováno] v [obec]. Jaká byla sjednána odměna, kdo práce provedl, kdy bylo dílo ukončeno, neuvedl ničeho a tato pohledávka žalovaného 1) je neurčitá a k započtení nezpůsobilá ve smyslu judikatury [název soudu] [spisová značka]. Tabulky vyúčtování žalobkyně sporuje a také bylo zjištěno, že se s účetnictvím žalobkyně neshodují ve většině položek. Dále pak soud poukázal na skutečnost, že pokud žalovaný byl žalobkyní odměňován za práci v roce 2020 průměrnou částkou 18 500 Kč, pak odměna za duben až prosinec v průměrné měsíční výši 73 000 Kč je neodpovídající až vyvolávající pochybnost. V průběhu řízení bylo zjištěno, že tepelné čerpadlo bylo zabudováno do nemovitosti ve výlučném vlastnictví žalované 2). Soud tedy dospěl k závěru, že vlastnické právo k technologii svědčilo žalobkyni, která za něj zaplatila. K akceptaci nabídky žalobkyni, tedy zálohové faktury, došlo zaplacením fakturované ceny právě žalobkyní. Technologie však byla zabudována do nemovitosti druhé žalované a vlastnické právo přešlo na žalovanou 2), která z alternativního žalobního návrhu zvolila zaplacení kupní ceny. Soud pak shledal oprávněnost započtení dlužného nájemného. Nájemní smlouvu označil za platnou, byť účelově uzavřenou. Soud prvního stupně také uzavřel, že pravděpodobně v důsledku vzájemné spolupráce se účastníci často setkávali, že pravděpodobně došlo na podzim 2019 k dohodě o tom, že bude tepelné čerpadlo objednáno, jak se rovněž stalo, následně byla uzavřena nájemní smlouva, která byla pravděpodobně podkladem pro účetnictví žalobkyně, odůvodňující nákup technologie žalobkyní. Od počátku byla technologie určena k tomu, aby měla částečně vytápět nemovitost žalované 2). I žalovaní uvedli, že ve chvíli, kdy došlo k podpisu nájemní smlouvy, se již vědělo, že se zakázka na opravu oken a dveří, která měla probíhat právě v pronajatých prostorách, realizovat nebude. Podle soudu však verze žalobkyně odůvodňující nákup technologie se jeví jako pravdivá. Dlužné nájemné vzniklé z platné nájemní smlouvy soud tedy shledal jako pohledávku způsobilou k započtení. Vzhledem k tomu, že v průběhu řízení došlo k zabudování technologie do nemovitosti druhé žalované, žalobu proti prvnímu žalovanému soud zamítl, dospěl k závěru, že na úkor žalobkyně se bezdůvodně obohatila druhá žalovaná a její námitku k započtení dlužného nájemného shledal jako oprávněnou.

18. Podle odvolacího soud se soud prvního stupně zabýval správně otázkou vlastnického práva k předmětnému tepelnému čerpadlu. Pokud jde o obranu žalovaných, z té vyjmul pouze část. Jak vyplývá z odůvodnění rozsudku soudu prvního stupně pod bodem 54., vycházel z toho, že žalovaní uplatnili námitku započtení, když oproti žalované částce, jejíž zaplacení se z alternativ navržených žalobkyní zvolili, započítali čtyři faktury za práci, kterou měl žalovaný 1) ve prospěch žalobkyně provést a pro případ, že by takové započtení nepostačovalo, započítali na úhradu ceny technologie dlužné nájemné vyplývající z nájemní smlouvy včetně smluvního úroku 0,2 % z dlužné částky denně.

19. Soud prvního stupně však opomenul, že takto obrana žalovaných nestála. Konstantně stála na tom, že první žalovaný už v roce 2018 a v roce 2019 vykonával z titulu své odbornosti pro žalobkyni práce. Také ohledně vlastnického práva k tepelnému čerpadlu zastávali žalovaní průběžně stanovisko, že od začátku byla mezi stranami uzavřena dohoda, že tepelné čerpadlo jim bude patřit. Objednatelem byl první žalovaný, neboť pro něj byla zhotovena cenová nabídka a že důvodem této dohody byla dohoda žalobkyně a prvního žalovaného o vzájemných zápočtech, týkajících se odměňování prvního žalované za provedené práce. Na úhradu dluhu žalobkyně vůči prvnímu žalovanému měla být započtena i hodnota tepelného čerpadla. Tato argumentace se objevuje již v jednom z prvních vyjádřeních žalovaných k žalobě (viz č. l. 38) a také z tohoto důvodu soud prvního stupně přistoupil k poučení ve smyslu § 118a odst. 1 až 3 ve vztahu k žalovaným (viz č. l. 69). Žalovaní byli soudem prvního stupně poučeni o tom, že mají doplnit tvrzení a označit důkazy, kdy byla uzavřena a co bylo obsahem uváděné kupní smlouvy a dohody o vypořádání vzájemných vztahů mezi žalobkyní a žalovanými, jaké nároky prvého žalovaného vůči žalobkyni a v jaké výši měly být započteny na kupní cenu uhrazenou žalobkyní za dodané tepelné čerpadlo a byli rovněž poučeni o tom, jaké jsou následky nesplnění povinnosti dle této výzvy. Na toto poučení žalovaní reagovali podáním, které je založené ve spise na č. l.

83. Zde žalovaní zopakovali svůj názor na vlastnické právo tepelného čerpadla, nesouhlasili s tím, že by vlastníkem tepelného čerpadla byla žalobkyně, souhlasili s tím, že žalobkyně zaplatila tepelné čerpadlo, ale že tím plnila na dluh vůči žalovanému 1). Žalobkyně neměla úmysl koupit si tepelné čerpadlo pro sebe (viz výpověď jednatele žalobkyně). Objednatelem tepelného čerpadla byl první žalovaný, a když nyní žalobkyně tvrdí, že si ho objednala, tak toto není pravdivé tvrzení. Odkázali v té souvislosti na cenovou nabídku, kde je uveden jako objednatel první žalovaný a ten je také označen i v dodacích listech. Žalobkyně zaplatila tepelné čerpadlo z toho důvodu, že měla dluh vůči prvnímu žalovanému z titulu provedených prací pro žalobkyni. První žalovaný v tomto podání popsal způsob, jakým žalobkyně hradila za jeho práce. Dávala mu menší částky bez dokladů s tím, že si vše následně zúčtuje. Jednalo se jednak o zálohy, jednak o nákupy některých věcí, jako např.: řetízek, brýle, boty atd. Cena za prováděné práce byla sjednána až následnou dohodou s odkazem na tabulku, kterou v únoru 2020 zaslala žalobkyně prvnímu žalovanému. K částce uvedené v tomto vyúčtování byly připočteny ještě dvě položky. Zaměstnankyně žalobkyně adekvátně k těmto částkám vyhotovila faktury datované rokem 2019 (faktury [číslo] – 4/ 2019) a tyto byly zasílány účetnímu panu [příjmení].

20. K otázce této tvrzené dohody soud prvního stupně však nepřijal žádný závěr a pravdou je také to, že žalobkyně se reakci na tuto argumentaci vyhýbala, nic k ní nenamítala a ač ze strany žalovaných bylo namítáno, že obrana vůči nároku žalobkyně v podobě započtení částek z titulu faktur 1- 4/ 2019 a z titulu nájemní smlouvy byla použita až jako subsidiární vůči uplatněné obraně v podobě předmětné dohody. Žalobkyně se vyjadřovala opakovaně vždy pouze k tomu, že námitka započtení týkající se plateb vyplývajících z předmětných faktur je nezpůsobilá k započtení s ohledem na ust. § 1987 o. z. a uváděla judikaturu k tomu se vztahující. Tato argumentace byla doprovázena argumentací ve vztahu k nájemní smlouvě, kterou žalobkyně považovala na rozdíl od žalovaných za neplatnou.

21. Odvolací soud proto zopakoval důkazy, které předložili před soudem prvního stupně žalovaní či žalovaný [číslo] k otázce uzavřené dohody o vyúčtování, zopakoval k důkazu cenovou nabídku na rekonstrukci zdroje vytápění v rodinném domě [celé jméno žalovaného], [obec a číslo], [obec], která je datovaná dnem [datum] a která počítá s vytápěním pomocí dvou tepelných čerpadel technologií [anonymizováno] v provedení [anonymizováno] systému vzduch, voda. Součástí cenové nabídky byl položkový rozpočet, rozpočtové náklady, přičemž cena na objekt měla činit 1 380 758 Kč. Podstatnější je však to, že objednatelem byl [celé jméno žalovaného] zhotovitelem společnost [právnická osoba] Dalším důkazem byl e-mail datovaný dnem [datum] odesílaný z e-mailové adresy [email] prvnímu žalovanému s tabulkou a vyúčtováním. Tabulka je nazvaná„ vyúčtování [celé jméno žalovaného]“ a jsou zde položky - z roku [rok] pouze jedna, kaple [obec], a dále položky z roku [rok] a [rok], kde je vždy uveden datum, částka a uvedeno, o co se jednalo. Například je zde uvedeno: [anonymizována dvě slova] + [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova], [obec], [anonymizována dvě slova], [anonymizována dvě slova] a je zde také uvedena položka technologie s datem [datum] ve výši 276 539 Kč.

22. Žalovaní dále předložili faktury [číslo] – [číslo], ve kterých je jako dodavatel označen [celé jméno žalovaného] jako odběratel žalobkyně a jsou zde uvedeny konkrétní akce tak, jak již byly shora zmiňovány. Na fakturách je razítko prvního žalovaného včetně jeho podpisu (viz přílohová obálka č. l. 43).

23. V e-mailu ze dne [datum] odesílaného z e-mailové adresy [email] prvnímu žalovanému bylo napsáno:„ [příjmení] [jméno], díky za poslání faktury. Ještě bychom potřebovali fakturu na 11 780 Kč, kterou jsme posílali na účet 13.

3. Díky a hezký den. [jméno]“. E-mailem ze stejné e-mailové adresy [email] zasílané oběma žalovaným vyplývá, že odesílatel ([jméno] [anonymizováno]) zaslala mail se sdělením, že panu [příjmení] byly poslány správné faktury, tj. dodavatel [anonymizováno] [celé jméno žalovaného], odběratel [anonymizováno]. Je zde uvedeno, že faktury, které prve posílala ke kontrole, pak opravila a uvědomila si, že jsou špatně. Správné dala [jméno] na podpis a uvedla, že myslí, že i podepsané kopie. Tento e-mail je ze dne [datum] a je v něm uvedena ještě předchozí e-mailová zpráva od [email] na e-mailovou adresu [email] ze dne [datum], ze kterého vyplývá, že [jméno] [jméno] zasílá slíbené faktury a příští týden ještě nějaké dodá.

24. Z e-mailu zasílané z adresy [email] ze dne [datum] zasílané prvnímu žalovanému vyplývá, že je zde uvedeno:„ Vážení, v příloze posílám smlouvu ke korekci, nebojte se mít případné námitky, díky. [jméno]“ a přílohou je smlouva o nájmu nebytových prostor.

25. Z e-mailové adresy [email] ze dne [datum] prvnímu žalovanému byl zaslán e-mail tohoto znění:„ [příjmení] [jméno], v příloze posíláme dokumenty na [obec]. Hezký den. [jméno]“. Přílohami je průvodní technická zpráva, půdorys prvního patra [anonymizována dvě slova], restaurátorská zpráva, situace [anonymizována dvě slova] (viz přílohová obálka č. l. 57).

26. Z e-mailové adresy [email] dne [datum] byl zasílán mail prvnímu žalovanému s označením faktury s tímto obsahem:„ [příjmení] [jméno], posílám faktury ke kontrole. Mrkni na to, jestli je to v pořádku. Díky. [jméno]“. Jedná se o faktury, které předkládal první žalovaný a jsou založeny v přílohové obálce na č. l. 190 a obsahem jsou daňové doklady s čísly [číslo], [číslo], [číslo], [číslo] a jako dodavatel je zde uvedena žalobkyně a jako odběratele první žalovaný.

27. Započtení je zákonem upravený způsob zániku vzájemných závazků dvou subjektů. Předmětem této dohody je dohoda smluvních stran o započtení pohledávek a započítávané pohledávky zaniknou v rozsahu, v jakém se vzájemně kryjí. Podmínky započtení jsou uvedeny v § 1982 a násl. o. z.

28. Podle ust. § 1982 odst. 1, 2 o. z. dluží-li si strany vzájemně plnění stejného druhu, může každá z nich prohlásit vůči druhé straně, že svoji pohledávku započítává proti pohledávce druhé strany. K započtení lze přistoupit, jakmile straně vznikne právo požadovat uspokojení vlastní pohledávky a plnit svůj vlastní dluh. Započtením se obě pohledávky ruší v rozsahu, v jakém se vzájemně kryjí; nekryjí-li se zcela, započte se pohledávka obdobně jako při splnění. Tyto účinky nastávají k okamžiku, kdy se obě pohledávky staly způsobilými k započtení.

29. Právní úprava v novém občanském zákoníku umožnila účastníkům občanskoprávních vztahů větší míru smluvní svobody a platí, že projeví-li účastníci vůli, mohou s ohledem na výše uvedené výjimky započítávat v zásadě jakékoli vzájemné pohledávky dle vlastního uvážení. Ust. § 1988 vylučuje započtení proti pohledávce výživného pro nezletilého, který není plnění svéprávný, na náhradu újmy způsobené na zdraví, proti pohledávce mzdy, platu či odměny ze smlouvy o výkonu závislé práce. V posledních dvou uvedených případech je však možné, aby se strany v souladu s dispozitivním ust. § 1991 o. z. započtení i takovýchto pohledávek vzájemně ujednaly.

30. Odvolací soud také znovu provedl důkazy, které žalobkyně předkládala k otázce svého vlastnického práva, tj. listiny doložené k její žalobě, a dále také provedl znovu listinný důkaz cenovou nabídkou vypracovanou společnosti [právnická osoba] Odvolací soud dospěl k závěru, že závěr soudu prvního stupně o tom, že vlastníkem předmětného tepelného čerpadla je žalobkyně, neodpovídá provedeným důkazům. Především to nebyla žalobkyně, která by prokázala, že objednávala předmětné tepelné čerpadlo. Takový důkaz v řízení podán nebyl i přesto, že i žalobkyni se dostalo poučení dle § 118a odst. 3 o. s. ř včetně následků nesplnění této výzvy. Žalobkyně žádala o součinnost soud s vysvětlením, že pokud se obrátila sama na tuto společnost, ta nereagovala. Bylo ze spisu zjištěno, že soud prvního stupně, jak vyplývá z jeho úředního záznamu na č. l. 108 p. v., telefonicky kontaktoval společnost [právnická osoba] s urgencí o zaslání dokumentů, které požadoval, a soudu bylo sděleno, že pan [příjmení] slíbil zaslání dokumentů. Tento svědek byl pak vyslechnut a také byly doloženy listiny týkající se faktury č. [rok] pro odběratele [celé jméno žalovaného], kde je jako dodavatel uvedena společnosti [právnická osoba] (faktura na instalaci tepelného čerpadla a k úhradě předepsáno 108 449 Kč. Součástí byl i předávací protokol se soupisem provedených prací, zápis o předání díla s tím, že všechny listiny byly vystaveny pro objednatele [celé jméno žalovaného]. S ohledem na obsah těchto listin, kdy je jako investor či objednatel vždy uváděn první žalovaný a s ohledem na obsah výpovědi svědka [příjmení] (zástupce společnosti [právnická osoba]) má odvolací soud za to, že v daném případě se žalobkyně nestala vlastnicí předmětného tepelného čerpadla, že vlastníkem se stal na základě smluvního vztahu se společností [právnická osoba] první žalovaný a vlastnické právo žalobkyni z tohoto titulu nenáleží. [jméno] žalobkyně také v jednom ze svých podání připustila, že pokud by její vlastnické právo nebylo prokázáno, pak je zcela jisté, že za tepelné čerpadlo zaplatila. S tím odvolací soud souhlasí, tato skutečnost není popírána a je skutečně jednoznačná. Žalobkyně za tepelné čerpadlo zaplatila. Vlastnické právo tedy náleží na základě provedených důkazů prvnímu žalovanému a finanční prostředky za tepelné čerpadlo zaplatila žalobkyně ze svých prostředků.

31. Kupní smlouva ve smyslu § 588 o. z. zakládá závazkově právní vztah, v němž se prodávající zavazuje převést na kupujícího vlastnické právo k předmětu prodeje a tento předmět mu dodat nebo předat. Kupující se zavazuje zaplatit kupní cenu. Ze shora uvedeného vyplývá, že podle odvolacího soudu účastníky kupní smlouvy byl první žalovaný a společnost [právnická osoba] Pro uzavření kupní smlouvy není podstatné, kdo zaplatí kupní cenu. Povinností kupujícího je, aby kupní cena byla zaplacena a aby dodané zboží převzal. Kupující nabývá vlastnického práva ke zboží, jakmile je mu dodané zboží předáno. V posuzované případě kupní smlouva byla uzavřena ústně, a proto vedlejší ujednání, o nichž stanoví povinnost písemného ujednání, se na tuto věc nevztahují.

32. Žalobkyně tedy neprokázala své vlastnické právo k tepelnému čerpadlu, byla poučena o povinnosti důkazní k této skutečnosti, ale navrženými důkazy tuto skutečnost tvrzenou v žalobě neprokázala a její tvrzení v žalobě se ukázalo jako nepravdivým. Vlastnické právo k tepelnému čerpadlu náleží 1. žalovanému.

33. Nyní je nutno vyhodnotit oprávněnost obrany žalovaných, která jak už bylo shora uvedeno, se soustředila primárně do otázky uzavřené dohody o započtení.

34. Odvolací soud vzhledem k charakteru tohoto řízení, řízení typicky sporného, a ovládaného zásadou dispoziční, vychází při projednání podaných odvolání rovněž z toho, co bylo v odvolání ze strany účastníků namítáno. Žalobkyní již nebylo namítáno, že by první žalovaný pro žalobkyni nepracoval (před soudem prvního stupně tato skutečnost žalobkyní namítána byla). Soud prvního stupně provedl k této otázce podle názoru odvolacího soudu dostatečné dokazování a dospěl ke správnému závěru, který žalobkyně nakonec akceptovala a z něhož také odvolací soud vychází. První žalovaný pro žalobkyni pracoval.

35. Odměňování za tyto práce probíhalo tak, že dostával od žalobkyně zálohy, případně mu hradila nějaké věci jako například nákup brýlí, bot, fotoaparátu atd. Jednatel žalobkyně mu zaslal v [anonymizováno] [rok] tabulku s vyúčtováním, z níž je zřejmé provedení vyúčtování za rok 2018 až 2019, včetně části roku 2020 (do data zaslání této tabulky). V této tabulce je uveden i náklad na tepelné čerpadlo. To, že tepelné čerpadlo zaplatila žalobkyně, byla skutečnost 100 % jistá a také to, že faktura byla vystavena na tuto společnost, na společnost žalobkyně, potvrdil ve své výpovědi zástupce společnosti [právnická osoba] svědek [příjmení] [jméno] komunikace od [právnická osoba] obsahující předmětnou tabulku, faktury, které byly vystaveny až následně po datu tohoto vyúčtování (původně s chybou v odběrateli a dodavateli), byly vypracovávány zaměstnankyní žalobkyně [jméno] [příjmení], svědčí o důvodnosti obrany žalovaných, že pohledávka žalobkyně z titulu úhrady tepelného čerpadla, byla vypořádána. Náklady žalobkyně ve prospěch žalovaného 1) byly započteny vůči jeho pohledávce za žalobkyní z titulu jím odvedených prací pro žalobkyni. Žalobkyně se sice bránila, že vyúčtování z [anonymizováno] [rok] mohl zaslat v podstatě z e-mailu žalobkyně kdokoli, neboť kdokoli k němu měl přístup. Tento argument je však vyvrácen především následným jednáním samotné žalobkyně, která se hlásí ke svému e-mailu ze dne 23. 10., který obsahuje rovněž tabulku s vyúčtováním, a to zcela totožnou, pouze následně ještě doplněnou. Je tedy evidentní, že tato tabulka byla zpracována žalobkyní a že byla obsahem zasílaného mailu ze dne [datum]. Je také jasně prokázané, že faktury 1- 4/ 2019 byly zpracovány samotnou žalobkyní, resp. její zaměstnankyní, nejprve s chybným údajem o odběrateli a dodavateli, o čemž se pak vyjadřuje zaměstnankyně žalobkyně ve svém mailu zasílaného prvním žalovaným, že zde došlo k chybě a také na to navazuje e-mail jednatele žalobkyně s tím, že faktury zaslal svému účetnímu [jméno] [příjmení] a zmiňuje se také o tom, že bude potřebovat ještě další faktury. Odvolací soud tedy nemá pochyb o tom, že toto vyúčtování v předmětné tabulce bylo zpracováno žalobkyní, že bylo zasláno prvnímu žalovanému a že z něj vyplývají položky, které byly ve prospěch prvního žalovaného zaplaceny. S ohledem na to, jakým způsobem pak byly vytvořeny faktury, a to právě žalobkyní, a to právě v částkách, které odpovídají předmětné vyúčtovací tabulce zasílané dne [datum], má odvolací soud za to, že došlo k dohodě o započtení vzájemných pohledávek.

36. První žalovaný pracoval pro žalobkyni, žalobkyně hradila a zaplatila prvnímu žalovanému částky uvedené v předmětné tabulce, byly vyhotoveny předmětné faktury (dodavatel 1. žalovaný). Sám první žalovaný potvrdil, že už vlastně finanční prostředky v nich uvedené nežádal, protože už mu byly zaplacené (viz mimo jiné jeho účastnická výpověď). Tímto započtením provedeným v ústní formě, která je pro tuto dohodu o započtení dle o. z. přípustná, došlo k započtení vzájemných pohledávek, které byly stejného druhu. Jednalo se o pohledávky, které bylo možno již v době sjednání o započtení požadovat (viz obsah faktur). Odvolací soud nemá pochybnost o tom, že tyto faktury byly vypracovány v součinnosti s žalobkyní, a to, že aktuálně nejsou v účetnictví žalobkyně založené, neznamená, že k tomu takto skutečně nedošlo, neboť v této souvislosti odvolací soud bere v úvahu i obsah zkontrolovaného účetnictví odbornou firmou a bylo shledáno, že v účetnictví žalobkyně byla řada nedostatků. Z předmětné tabulky bylo jasné, o jaké započítávané pohledávky se bude jednat, byly podle odvolacího soudu vymezeny dostatečně určitě a první žalovaný prokázal, že zde byl projev vůle obou stran, aby zanikly započtením. Právní jednání vedoucí k této dohodě o započtení bylo prokázáno a důsledkem účinného započtení je to, že vzájemné pohledávky zanikají v rozsahu, v němž se kryjí. Touto dohodou tedy bylo vypořádáno i platba žalobkyně za předmětné tepelné čerpadlo i nárok prvního žalovaného na odměnu za prováděné práce ve prospěch žalobkyně.

37. Podpůrně pro tento závěr svědčí i časové souvislosti zmiňované rovněž v rozsudku soudu prvního stupně a týkající se spolupráce mezi žalobcem a prvním žalovaným. Spolupráce byla ukončena v [anonymizováno] [rok] a dne [datum] z e-mailové adresy [email] bylo zasláno vyúčtování obsahující doplněnou tabulku z [anonymizováno] [rok], jak bylo zjištěno následně, také s výzvou k zaplacení dlužné částky 364 951 Kč dle přílohy s tím, že po doplacení dlužné částky jednatel žalobkyně vyslovuje ochotu tepelné čerpadlo jim přeprodat. Zároveň tento e-mail obsahuje informaci o tom, že předmět nájmu nikdy nepřevzal a že nájemní smlouva je neplatná.

38. Na dokreslení odvolací soud poukazuje na tvrzení jednatele žalobkyně o rozsahu prací, které měl pro ně provádět (viz část jeho výpovědi na straně 72 p. v. spisu). Zde jednatel žalobkyně nastínil, že první žalovaný měl od žalobkyně, případně od něj, řadu půjček, že si půjčoval opravdu ob den, že práce tolik neudělal a fyzicky, že na to on nemá žádný doklad. Připustil, že jim občas napsal fakturu a žalobkyně mu to proplatila, ale on si to vše vybral dopředu. Pokud jde o samotnou tabulku vyúčtování za rok [rok], k té se jednatel žalobkyně vyjádřil tak, že ji posílal a že ji dostal několikrát během roku. Zároveň však uváděl, že ji mohl sestavovat kdokoli. Dále pak uvedl„ něco tam dopisoval pan [celé jméno žalovaného] sám, něco jsme tam psali my, něco tam mohla psát paní, která tam seděla. Mohlo se k tomu dostat víc lidí, nemohl to poslat jeden člověk“. Potom popřel, že by vyúčtování posílal on a uvedl, že pan [celé jméno žalovaného] si dopisoval vyúčtování sám. K fakturám se vyjádřil tak, že je viděl poprvé, když mu byly předloženy soudem, předtím je nikdy neviděl. Dále pak uvedl k dotazu, zda faktury nepřipravovala paní [příjmení] na jeho pokyn, uvedl, že v té době nebyla jejich zaměstnancem. K upřesňujícímu dotazu, ve které době pak jednatel žalobkyně uvedl„ v době, kdy ty faktury datumově byly vystaveny“.

39. První žalovaný popsal vznik faktur tak, že byly vypracovány na přání jednatele [jméno] a že je psala paní [příjmení] ve své kanceláři. Uvedl, že dohodu o vyúčtování uzavřeli na základě toho, že mu přišlo vyúčtování, uzavřel dohodu o zápočtu na základě tabulky, kterou dostal od žalobkyně. K námitce žalobkyně o tom, že sama druhá žalovaná připustila, že měl k počítači žalobkyně přístup kdokoli, pak je nutno poukázat na velkou obsáhlost výpovědí a také na řadu otázek od zástupců obou stran občas vyslýchané znejišťující tak, jak vyplývá z obsahu protokolu a i hlasového záznamu.

40. Odvolací soud proto dospěl k závěru, že nárok žalobkyně prokázán není, neboť neprokázala vlastnické právo k předmětnému tepelnému čerpadlu, neprokázala nárok na zaplacení tepelného čerpadla, přičemž tyto částky skutečně vynaložila, ale tento její nárok zanikl v důsledku dohody o započtení, která byla sjednána mezi stranami tak, jak je shora uvedeno.

41. Ostatními námitkami se odvolací soud již nezabýval, nezabýval se tedy ani tím, zda by v případě jednostranného zápočtu byly pohledávky prvního žalovaného způsobilé k započtení či nikoli a nezabýval se ani otázkou způsobilosti k započtení z titulu uzavřené nájemní smlouvy a platnosti nájemní smlouvy, případně určitosti nájemní smlouvy, neboť dospěl ke shora uvedenému závěru, že nárok žalobkyně zanikl započtením v důsledku dohody, která byla uzavřena mezi žalobkyní a prvním žalovaným. Z tohoto důvodu není žaloba vůči druhé žalované vůbec důvodná a otázky nájemní smlouvy z titulu vlastnictví nemovitosti, ve které měly pronajaté prostory, nebylo nutné řešit. Stejně tak nebylo nutné řešit ani otázku alternativního petitu.

42. Odvolací soud proto změnil rozsudek soudu prvního stupně tak, že žaloba je nedůvodná proti oběma žalovaným (§ 220 odst. 1 o. s. ř.).

43. Odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně změnil, a proto postupoval podle § 224 odst. 2 o. s. ř., podle kterého změní-li odvolací soud rozhodnutí, rozhodne i o nákladech řízení u soudu prvního stupně.

44. Žalobkyně nebyla ve věci úspěšná, a proto jsou to žalovaní, kteří ve smyslu ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. mají právo na náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva. Žalovaní vyúčtovali náklady řízení před soudy obou stupňů za 24 úkonů právní pomoci po 15 072 Kč, vycházeje z tarifní hodnoty 276 539 Kč, dále za režijní paušály po 300 Kč, soudní poplatek zaplacený žalovanou [číslo] ve výši 13 827 Kč, cestovné ve výši 11 388,94 Kč ze sídla advokáta k Okresnímu soudu Plzeň-sever a zpět, celkem sedmkrát, a náklady na cestovné ze sídla advokáta ke Krajskému soudu v Plzni a zpět, celkem dvakrát, tedy na cestovném 14 596,55 Kč. Dále náhradu za promeškaný čas k Okresnímu soudu Plzeň-sever ve výši 4 200 Kč, ke Krajskému soudu v Plzni za čtyři cesty 1 200 Kč a daň z přidané hodnoty. Pokud se jedná o nárok žalovaných na náhrady hotových výdajů dle § 13 odst. 4 AT, zaplacený soudní poplatek, cestovné a promeškaný čas, tyto byly žalovaným přiznány, neboť odpovídají předloženým dokladům (zaplacený soudního poplatku, technický průkaz advokáta, vyčíslení cestovného, náhled cesty z [webová adresa] k Okresnímu soudu Plzeň-sever, náhled cesty z [webová adresa] ke Krajskému soudu v Plzni a osvědčení o DPH).

45. Pokud jde o jednotlivé úkony právní služby, bylo vyúčtováno celkem za 24 úkonů právní služby v plné výši. Po přezkoumání vyúčtování odvolací soud dospěl k závěru, že ne všechny účtované náklady je možno považovat za účelně vynaložené, některé není možné pokládat za úkony v plné výši, ale jedná se o úkon, který měl být honorován jednou polovinou. Za účelně vynaložené náklady odvolací soud nepovažuje podání žalovaných ze dne [datum], neboť to bylo podání, které navazovalo na poučení dané účastníkovi dle ust. § 118a odst. 1 až 3 o. s. ř. a které tedy znamená, že dosud nesplnil své povinnosti vyplývající ze svých tvrzení a důkazních návrhů, dále nebylo přiznáno za podání ze dne [datum], kterými pouze žalovaní upřesňovali označení důkazů s tím, že rovněž tuto povinnost mohli splnit předtím a rovnou, dále za podání ve věci samé ze dne [datum] ze stejných důvodů. Pokud se jedná o úkon v podobě seznámení se se spisem ze dne [datum], pak by neměl být honorován odměnou za plný úkon právní pomoci, ale ve smyslu § 11 odst. 2 ve výši jedné poloviny a to také se týká podání soudu, a to vyjádření žalovaných k odvolání žalobkyně do usnesení, č. j. [spisová značka], ze dne [datum rozhodnutí] Celkem jde tedy o 17 úkonů v plné výši a dva úkony v poloviční výši. Předmětem odvolacího řízení už nebyla částka 53 431,90 Kč, ale částka 223 107,10 Kč, po zaokrouhlení 223 107 Kč, a odměna za jeden úkon právní pomoci při zastupování dvou účastníků činí 7 376 Kč za dvě osoby, tedy 14 752 Kč Tyto odměny náleží za odvolání žalované, vyjádření žalovaných k odvolání žalobkyně, za účast na jednání odvolacího soudu dne [datum] a za účast na jednání odvolacího soudu dne [datum]. Za podání soudu ve věci samé však nelze považovat vyjádření žalovaných k odvolání žalobkyně do usnesení, č. j. 25 C 36/2021-286, ze dne 17. 10. 2023, které má být honorováno pouze jednou polovinou, jakožto úkon dle § 11 odstavec dva vyhlášky 177/1996 Sb. Odměna za právní zastoupení za 12,5 úkonu před soudem prvního stupně po 15 072 Kč činí 188 400 Kč, před odvolacím soudem za 4,5 úkonu po 14 752 Kč 66 384 Kč. Po připočtení režijních paušálů za 17 úkonů právní pomoci po 300 Kč, soudního poplatku ve výši 13 827 Kč, cestovného ve výši 14 597 Kč, náhrady za promeškaný čas ve výši 5 400 Kč a 21 % DPH, jde celkem o částku 355 387 Kč. Žalobce je podle § 142 odst. 1 o. s. ř. povinen zaplatit na nákladech řízení před soudy obou stupňů tuto částku žalovaným ve lhůtě tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí (§ 160 odst. 1 o. s. ř.) k rukám zástupce žalovaných (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).

46. Ve věci bylo podáno odvolání do usnesení č. j. [číslo jednací], kde soud prvního stupně rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Toto rozhodnutí bylo jako věcně správné podle § 219 o. s. ř. potvrzeno, neboť pokud soud vydává doplňující rozhodnutí, rozhoduje i o nákladech v souvislosti s vydáním doplňujícího rozsudku či usnesení. V této fázi žádnému z účastníků náklady nevznikly.