25 C 39/2025 - 80

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 8 rozhodl předsedou senátu JUDr.Miloslavem Sládkem jako samosoudcem v právní věci žalobce [Jméno žalobce], narozeného [Datum narození žalobce], proti žalovanému [Jméno žalovaného A]., IČO [Anonymizováno], se sídlem [Adresa žalovaného A], zastoupenému [Jméno žalovaného B], advokátem se sídlem [Jméno advokáta] [Anonymizováno], o zaplacení 40.000,- Kč s příslušenstvím, takto:

Výrok

I. Žaloba žalobce, kterou se domáhá na žalovaném zaplacení částky 40.000,- Kč spolu s 12,75% úrokem z prodlení p.a. od 2.10.2024 do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení částku 11.435,- Kč k rukám právního zástupce žalovaného [Jméno žalovaného B], advokáta se sídlem [Jméno advokáta] [adresa] do tří dnů od právní moci rozsudku.

III. Návrh žalobce na vrácení soudního poplatku se zamítá.

Odůvodnění

1. Žalobce se žalobou ze dne 19.1.2025 podanou u zdejšího soudu dne 25.2.2025 ve znění jejího doplnění ze dne 25.5.2025 domáhá na žalovaném zaplacení částky 40.000,- Kč spolu s 12,75% úrokem z prodlení p.a. od 2.10.2024 do zaplacení.

2. V žalobě uvádí, že v rámci procesu hledání práce spatřil inzerát žalovaného na portálu jobs.cz na pozici „Office asistentka/Recepční.“ Po seznámení se se zněním inzerátu a popisem činností, a především jeho celkovým vyzněním žalobce tuto nabídku práce vyhodnotil jako diskriminační. Dle názoru žalobce se jedná o nabídka práce výhradně pro osobu ženského pohlaví, kdy tímto svým jednáním žalovaný záměrně a účelově znemožnil přístup k zaměstnání osobám mužského pohlaví. Žalovaný jednal v rozporu se zásadou rovného přístupu k zaměstnání tak, jak byl povinen v rámci zákona č. 198/2009 Sb., o rovném zacházení a o právních prostředcích ochrany před diskriminací a o změně některých zákonů (dále jen „antidiskriminační zákon“), když podle § 1 odst. 1 písm. a) tohoto zákona je diskriminace zakázána mj. i v oblasti práva na zaměstnání a přístupu k zaměstnání. Žalovaný rovněž porušil § 4 zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti (dále jen „zákon o zaměstnanosti“), který ukládá povinnost účastníkům právních vztahů zajišťovat rovné zacházení se všemi fyzickými osobami uplatňujícími právo na zaměstnání a dle kterého nelze občanovi odepřít právo na zaměstnání mimo jiné z důvodů pohlaví. Žalobce dále poukázal na § 12 zákona o zaměstnanosti, který mimo jiné stanovuje zákaz činit nabídky zaměstnání, které mají diskriminační charakter. Zákoník práce přímo neupravuje právní prostředky před diskriminací, ale ve svém § 17 odkazuje na § 10 antidiskriminačního zákona. Před přijetím antidiskriminačního zákona se pak musely oběti domáhat ochrany podle § 13 z.č. 40/1964 Sb. občanského zákoníku, tj. žalobou na ochranu osobnosti, což stále platí pro případy, kdy dochází k diskriminaci z jiných důvodů než uvedených v § 2 odst. 3 antidiskriminačního zákona. Jelikož jednání žalovaného spočívající v porušení zásady rovného zacházení a zákazu diskriminace ve značné míře snížilo dobrou pověst a důstojnost žalobce, má tento jakožto oběť diskriminace také nárok na náhradu nemajetkové újmy v penězích. Žalobce doplnil, že právo na rovné zacházení bylo dle doktrinálních názorů součástí tzv. jednotného všeobecného osobnostního práva. Osoby, které jsou oběťmi diskriminačního jednání z jiného důvodu než z důvodu uvedeného v antidiskriminačním zákoně, se mohou bránit podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“). Ustanovení § 81 a 82 o. z. zaručuje ochranu osobnosti člověka a dává dotčenému právo domáhat se, aby bylo od neoprávněného zásahu do jeho osobnosti upuštěno, nebo aby byl odstraněn jeho následek. Dále dle § 2956 o. z. může oběť žádat náhradu škody i náhradu nemajetkové újmy, a odčinit lze i způsobené duševní útrapy. Jimi jsou úmyslné způsobení újmy, zvláště pak způsobení újmy s použitím lsti, což v nyní projednávaném případu nastalo, kdy jednání žalovaného již zveřejněním diskriminační nabídky práce naplňuje tyto znaky. Žalovaný od počátku vedl proces hledání zaměstnankyně/uchazečky o práci se záměrem nabídnout a následně přijmout výhradně zástupkyni ženského pohlaví, kdy toto lstivé jednání bylo znásobením účinků zásahu v důsledku diskriminace žalobce se zřetelem na jeho pohlaví. Žalobce rovněž poukázal na obrácené důkazní břemeno podle § 133a o.s.ř. v případě soudních řízení týkajících se přímé či nepřímé diskriminace. Žalobce rovněž zdůraznil, že v případě porušení některého z přirozených práv člověka je nezbytné zajistit, aby byla poškozenému plně nahrazena jakákoli újma, která mu zásahem vznikla, a to podle § 2951 o.z. poskytnutím přiměřeného zadostiučinění, a to v penězích, pokud jiný způsob nezajistí skutečné a účinné odčinění újmy. Žalobce dále poukázal na judikaturu Nejvyššího správního soudu ohledně rozhodovací praxe [právnická osoba] při ukládání pokut a uvedl, že diskriminační jednání žalovaného mu způsobilo značnou nemateriální škodu. Žalobce i přes diskriminační nabídku práce na tuto reagoval. Ihned po automatickém robotickém zaslání konfirmační odpovědi byl informován o tom, že žalovaný eviduje jeho reakci na inzerát. Žalobce však následně obdržel zamítavou odpověď, což v něm vyvolalo intenzivní mučivé pocity, tedy psychický diskomfort, který se vymyká běžnému prožívání poškozeného. Úrok z prodlení ve výši 12,75 % žalobce požaduje ode dne 2.10.2024, tedy od dne zveřejnění diskriminačního inzerátu a dne, kdy na tento inzerát žalobce reagoval.

3. Žalovaný se vyjádřil (č.l. 45) tak, že s žalobou nesouhlasí, považuje ji za nedůvodnou a zejména za zcela účelovou. Žalovaný rovněž poukázal na skutečnost, že podaná žaloba je psána značně generickým způsobem, když skutkovým okolnostem projednávaného případu je věnována jen zcela minoritní část textu, takže žalobce obdobných žalob vůči různým žalovaným podal více, což by značilo, že žalobce ve skutečnosti nemá zájem o nabídku zaměstnání, ale snaží se jen získat finanční prostředky, což je rozporné s dobrými mravy a zjevným zneužitím práva. Navíc žaloba je datovaná 19.1.2025, avšak na samotný inzerát žalobce reagoval až dne 29.1.2025. Žalovaný dále uvedl, že žalobce se o předmětnou pozici „Office asistentka/Recepční“ ucházel, když poprvé dne 29.1.2025 odeslal žalované svůj životopis, následně dvakrát v časovém odstupu několika hodin i dne 3.2.2025, což by nasvědčovalo tomu, že žalobce na obdobné inzeráty odpovídá plošně, aniž by si pamatoval, na které reagoval. Žalovaný pak žalobce jako kandidáta na předmětnou pozici odmítl dopisem ze dne 5.2.2025. Žalovaný se vůči žalobci ani žádného diskriminačního jednání nedopustil, byť připustil, že se v inzerátu dopustil pochybení, když text inzerátu nebyl formulován obecně bez genderového rozlišení. Nesledoval rozhodně záměr obsadit pracovní pozici výhradně ženou, když i interní směrnice žalovaného pozici „Office assistant“ definuje a popisuje zcela bez rozlišení na pohlaví zaměstnance. Žalovaný žalobce na obsazení pracovní pozice nevybral nikoliv na základě jeho pohlaví, ale na základě zjištění, která zcela nepochybně objektivně činí žalobce jako zájemce o zaměstnání neakceptovatelným. Žalobce ve svém životopise totiž uvedl nepravdivé informace a pro žalovaného tak představoval významné riziko nízké pracovní spokojenosti a potenciální významné nestability. Žalobce totiž ve svém životopise uvedl pouze jedinou předchozí pracovní zkušenost, a to ve společnosti [právnická osoba]. na pozici „Office manager“, kterou měl údajně vykonávat v období od června 2014 do prosince 2024, přičemž dle popisu pracovní činnosti u něj vykonávané byl pro nabízenou pozici značně překvalifikovaný, nicméně se ale ukázalo, že skutečnosti uváděné žalobcem v životopise se nezakládají na pravdě. Žalovaný dále za účelem ověření skutečností uvedených v životopise žalobce a za účelem získání referencí oslovil původního zaměstnavatele žalobce, od kterého zjistil, že žalobce u něj pracoval pouhých 39 dnů od 8.6.2020 do 17.7.2020, když pracovní poměr byl ze strany zaměstnavatele ukončen výpovědí ve zkušební době pro celkovou nespokojenost zaměstnavatele. Navíc žalobce u uvedené společnosti nepůsobil na pozici „Office manager“, jak uvádí ve svém životopise, ale na pozici „Legal and Compliance Officer – Junior“. Žalobce byl tedy žalovaným vyřazen z výběrového řízení, neboť ve svém životopise lhal. Žalovaný se domnívá, že měl k takovému postupu zcela objektivní důvody a žádného diskriminačního jednání se vůči žalobci nedopustil. Nad to je z jeho postupu zřejmé, že vůči mužským uchazečům o předmětnou pozici nejednal diskriminačně, když i mužské uchazeče detailně prověřoval, tedy jejich žádosti apriori neodmítal. Žalovaný s ohledem na shora uvedené navrhnul žalobu zamítnout.

4. Při jednání dne 25.6.2025 právní zástupce žalovaného zopakoval, že žalobce byl jako uchazeč o zaměstnání odmítnut proto, že nevyhověl požadavkům žalovaného, když zejména žalovaný zjistil, že žalobce ve svém životopise uvedl nepravdivé skutečnosti.

5. Žalobce uvedl, že se žalovaný dopouštěl diskriminace žalobce opakovaně, když zveřejňoval nezákonné inzeráty s nesprávným rodem, že hledá mzdovou účetní. Dále namítá, že žalovaný si opatřil nezákonný důkaz od jeho předchozího zaměstnavatele, když zneužil razítko [tituly před jménem][jméno FO]. Doplnil, že datum vyhotovení tohoto potvrzení nesedí ani v časové ose. Potvrzení je z 29.1.2025, ačkoliv žalobce poprvé kontaktoval žalovaného dne 29.1.2025 v 17:02 hodin.

6. Ke zjištění skutkového stavu provedl soud tyto důkazy: pracovní nabídka žalovaného na office asistentku/recepční, e-mail žalovaného z 5.2., inzeráty, údaje z veřejné části živnostenského rejstříku žalovaného, životopis žalobce, historie ze systému Teamio, interní směrnice žalovaného na pozici office asistent(ka)/recepční, pracovní reference žalobce od [právnická osoba]. z 29.1.2025, životopis žalobce na Teamio, detail aktivity ohledně žalobce, popis pracovní funkce office assistent u žalovaného z 20.7.2016 a z 1.6.2017 a zrušení pracovního poměru ve zkušební době ze dne 17.7.2020.

7. Soud zhodnotil provedené důkazy podle § 132 o.s.ř. a učinil následující skutková zjištění: Z pracovní nabídky žalovaného na portálu jobs.cz nazvaného „Office asistentka/Recepční“ soud zjistil, že žalovaný v říjnu 2024 nabízel pracovní místo na pozici Office asistentky/Recepční. V popisu obsazované pozice bylo uvedeno, že žalovaný hledá časově flexibilní asistentku, která by se s úsměvem starala o chod jeho kanceláře. Z dalších žalobcem předložených inzerátů na portálu jobs.cz soud zjistil, že žalovaný rovněž v lednu 2025 hledal zaměstnance na pozici „Office asistentka/Recepční.“ 8. Z e-mailové zprávy žalovaného ze dne 5.2. soud zjistil, že žalovaný sdělil žalobci, že po vyhodnocení jeho profilu pro něj v tuto chvíli nemá vhodnou pozici, na které by mohl uplatnit jeho znalosti a zkušenosti.

9. Z životopisu žalobce soud zjistil, že žalobce ve svém životopisu uvádí jednu pracovní zkušenost, a to ve společnosti [Anonymizováno] & [právnická osoba]., kde měl od června 2014 do prosince 2024 pracovat na pozici office manager.

10. Z historie ze systému Teamio a detailu aktivity ohledně žalobce soud zjistil, že žalobce se na inzerovanou pozici „Office asistentka/Recepční“ přihlásil dne 29.1.2025 a opětovně dvakrát dne 3.2.2025. K jeho zamítnutí jako uchazeče došlo dne 5.2.2025.

11. Z interní směrnice žalovaného na pozici Office asistent(ka)/Recepční a z popisu pracovní funkce pozice Office assistant u žalovaného soud zjistil, že žalovaný na uvedenou pozici požaduje člověka, který má výborné organizační schopnosti, schopnost prioritizace a odolnost vůči stresu, který je profesionální, zodpovědný, flexibilní a má reprezentativní vystupování. Dále požaduje znalost českého jazyka na úrovni rodilého mluvčího, komunikativní úroveň angličtiny, znalost [právnická osoba] na dobré uživatelské úrovni, středoškolské vzdělání a alespoň roční praxi na podobné administrativní pozici.

12. Z pracovní reference ohledně žalobce od [tituly před jménem][jméno FO] ze společnosti [právnická osoba]. ze dne 29.1.2025 a ze zrušení pracovního poměru ve zkušební době ze dne 17.7.2020 soud zjistil, že žalobce byl zaměstnán u uvedené společnosti na pozici Legal and Compliance Officer – Junior na základě pracovní smlouvy ze dne 28.5.2020. Pracovní poměr žalobce trval od 8.6.2020 do 17.7.2020 a byl ukončen ve zkušební době ze strany zaměstnavatele pro nespokojenost s přístupem žalobce k práci. 13. [jméno FO] tato zjištění pak ostatní provedené důkazy neměly žádný vliv. Další žalobcem navrhované důkazy (výslech [tituly před jménem][jméno FO] a vyžádání přehledu všech zájemců o danou pozici za účelem zjištění, kolik z uchazečů byly osoby mužského pohlaví) považuje soud za nadbytečné, neboť má skutkový děj za dostatečně prokázaný v rozsahu potřebném pro rozhodnutí ostatními provedenými důkazy.

14. Podle § 81 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku chráněna je osobnost člověka včetně všech jeho přirozených práv. Každý je povinen ctít svobodné rozhodnutí člověka žít podle svého. Podle odst. 2 ochrany požívají zejména život a důstojnost člověka, jeho zdraví a právo žít v příznivém životním prostředí, jeho vážnost, čest, soukromí a jeho projevy osobní povahy.

15. Podle § 82 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku člověk, jehož osobnost byla dotčena, má právo domáhat se toho, aby bylo od neoprávněného zásahu upuštěno nebo aby byl odstraněn jeho následek.

16. Podle § 2894 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku povinnost nahradit jinému újmu zahrnuje vždy povinnost k náhradě újmy na jmění (škody). Podle odst. 2 nebyla-li povinnost odčinit jinému nemajetkovou újmu výslovně ujednána, postihuje škůdce, jen stanoví-li to zvlášť zákon. V takových případech se povinnost nahradit nemajetkovou újmu poskytnutím zadostiučinění posoudí obdobně podle ustanovení o povinnosti nahradit škodu.

17. Podle § 2951 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku nemajetková újma se odčiní přiměřeným zadostiučiněním. Zadostiučinění musí být poskytnuto v penězích, nezajistí-li jeho jiný způsob skutečné a dostatečně účinné odčinění způsobené újmy.

18. Podle § 2956 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku vznikne-li škůdci povinnost odčinit člověku újmu na jeho přirozeném právu chráněném ustanoveními první části tohoto zákona, nahradí škodu i nemajetkovou újmu, kterou tím způsobil; jako nemajetkovou újmu odčiní i způsobené duševní útrapy.

19. Podle § 2957 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku způsob a výše přiměřeného zadostiučinění musí být určeny tak, aby byly odčiněny i okolnosti zvláštního zřetele hodné. Jimi jsou úmyslné způsobení újmy, zvláště pak způsobení újmy s použitím lsti, pohrůžky, zneužitím závislosti poškozeného na škůdci, násobením účinků zásahu jeho uváděním ve veřejnou známost, nebo v důsledku diskriminace poškozeného se zřetelem na jeho pohlaví, zdravotní stav, etnický původ, víru nebo i jiné obdobně závažné důvody. Vezme se rovněž v úvahu obava poškozeného ze ztráty života nebo vážného poškození zdraví, pokud takovou obavu hrozba nebo jiná příčina vyvolala.

20. Podle § 4 odst. 2 zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti („zákon o zaměstnanosti“) je při uplatňování práva na zaměstnání zakázána jakákoliv diskriminace. Právo na zaměstnání nelze občanovi odepřít z důvodu pohlaví, sexuální orientace, rasového nebo etnického původu, národnosti, státního občanství, sociálního původu, rodu, jazyka, zdravotního stavu, věku, náboženství či víry, majetku, manželského a rodinného stavu a vztahu nebo povinností k rodině, politického nebo jiného smýšlení, členství a činnosti v politických stranách nebo politických hnutích, v odborových organizacích nebo organizacích zaměstnavatelů; diskriminace z důvodu těhotenství, mateřství, otcovství nebo pohlavní identifikace se považuje za diskriminaci z důvodu pohlaví.

21. Podle § 1 odst. 1 písm. a) zákona č. 198/2009 Sb., o rovném zacházení a o právních prostředcích ochrany před diskriminací a o změně některých zákonů (antidiskriminačního zákona) tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie a v návaznosti na přímo použitelný předpis Evropské unie a na Listinu základních práv a svobod a mezinárodní smlouvy, které jsou součástí právního řádu, blíže vymezuje právo na rovné zacházení a zákaz diskriminace ve věcech a) práva na zaměstnání a přístupu k zaměstnání, včetně pomoci poskytované [právnická osoba].

22. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 198/2009 Sb., o rovném zacházení a o právních prostředcích ochrany před diskriminací a o změně některých zákonů (antidiskriminačního zákona) pro účely tohoto zákona se právem na rovné zacházení rozumí právo nebýt diskriminován z důvodů, které stanoví tento zákon nebo přímo použitelný předpis Evropské unie v oblasti volného pohybu pracovníků. Podle odst. 3 přímou diskriminací se rozumí takové jednání, včetně opomenutí, kdy se s jednou osobou zachází méně příznivě, než se zachází nebo zacházelo nebo by se zacházelo s jinou osobou ve srovnatelné situaci, a to z důvodu rasy, etnického původu, národnosti, pohlaví, sexuální orientace, věku, zdravotního postižení, náboženského vyznání, víry či světového názoru, a dále v právních vztazích, ve kterých se uplatní přímo použitelný předpis Evropské unie z oblasti volného pohybu pracovníků, i z důvodu státní příslušnosti.

23. Podle § 6 odst. 3 zákona č. 198/2009 Sb., o rovném zacházení a o právních prostředcích ochrany před diskriminací a o změně některých zákonů (antidiskriminačního zákona) není diskriminací rozdílné zacházení ve věcech práva na zaměstnání, přístupu k zaměstnání nebo povolání, ve věcech pracovních, služebních poměrů nebo jiné závislé činnosti, pokud je k tomu věcný důvod spočívající v povaze vykonávané práce nebo činnosti a uplatněné požadavky jsou této povaze přiměřené. Diskriminací z důvodu pohlaví není rozdílné zacházení ve věcech přístupu nebo odborné přípravy k zaměstnání nebo povolání, pokud je k tomu věcný důvod spočívající v povaze vykonávané práce nebo činnosti a uplatněné požadavky jsou této povaze přiměřené.

24. Podle § 12 odst. 1 písm. a) zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti je účastníkům právních vztahů vznikajících podle tohoto zákona zakázáno činit nabídky zaměstnání, které mají diskriminační charakter.

25. Podle § 133a odst. 1 o.s.ř. pokud žalobce uvede před soudem skutečnosti, ze kterých lze dovodit, že ze strany žalovaného došlo k přímé nebo nepřímé diskriminaci a) na základě pohlaví, rasového nebo etnického původu, náboženství, víry, světového názoru, zdravotního postižení, věku anebo sexuální orientace v oblasti pracovní nebo jiné závislé činnosti včetně přístupu k nim, povolání, podnikání nebo jiné samostatné výdělečné činnosti včetně přístupu k nim, členství v organizacích zaměstnanců nebo zaměstnavatelů a členství a činnosti v profesních komorách, b) na základě rasového nebo etnického původu při poskytování zdravotní a sociální péče, v přístupu ke vzdělání a odborné přípravě, přístupu k veřejným zakázkám, přístupu k bydlení, členství ve spolcích a jiných zájmových sdruženích a při prodeji zboží v obchodě nebo poskytování služeb, nebo c) na základě pohlaví při přístupu ke zboží a službám, je žalovaný povinen dokázat, že nedošlo k porušení zásady rovného zacházení.

26. V rozsudku ze dne 13.8.2024 č.j. 9 Ads 174/2023-27 Nejvyšší správní soud konstatoval, že nabídku práce je nutné z logiky věci hodnotit jako celek, přičemž je nepřípustné ji rozdělovat na označení nabízené pracovní pozice a požadavky na uchazeče. V posuzovaném případě Nejvyšší správní soud zhodnotil, že z povahy nabídky bylo zřejmé, že název nabízené pracovní pozice označuje za vhodné uchazeče pouze ženy s tím, že tuto skutečnost nemohou následně zhojit neurčitě formulované požadavky na uchazeče, u kterých jakákoliv jiná formulace nepřipadá v úvahu. Označení „administrativní pracovnice – asistentka revizní komise“ dle názoru Nejvyššího správního soudu zjevně evokovala, že nabízená pozice je určena výhradně pro ženské pohlaví. Jednání žalobkyně bylo způsobilé [právnická osoba] ovlivnit úvahu potenciálních uchazečů – mužů – o nabízenou pozici, a to tak, že po seznámení se s obsahem inzerátu ztratili o tuto pozici zájem. Neexistuje žádný logický ani věcný argument, proč by pozici „administrativní pracovník/ce – asistent/ka revizní komise“ nemohla z její povahy vykonávat osoba mužského pohlaví.

27. V daném případě soud po provedeném dokazování dospěl k závěru, že žaloba žalobce není důvodná.

28. Soud souhlasí se žalobcem v tom směru, že původně zveřejněný název inzerované pozice žalovaného včetně popisu pracovní pozice působí tak, že hledanými zájemci jsou osoby ženského pohlaví, což žalovaný v průběhu řízení ostatně sám uznal. To však samo o sobě nicméně nezakládá nárok žalobce na zaplacení žalované částky. Inzerát je určen neomezenému okruhu osob, kdokoli by se tedy mohl podle žalobce domáhat na žalovaném zaplacení přiměřeného zadostiučinění. Taková úvaha však není správná.

29. Zákonná úprava (zejména antidiskriminační zákon) zakazuje diskriminaci, tedy jinými slovy požaduje rovné zacházení. Podle § 2 odst. 3 antidiskriminačního zákona diskriminací se rozumí takové jednání včetně opomenutí, kdy se s jednou osobou zachází méně příznivě, než se zachází nebo zacházelo nebo by se zacházelo s jinou osobou ve srovnatelné situaci, a to z důvodu rasy, etnického původu, národnosti, pohlaví, sexuální orientace, věku, zdravotního postižení, náboženského vyznání, víry či světového názoru. Samotné zveřejnění inzerátu s názvem pracovní pozice ať už v mužském či ženském rodu tak nepředstavuje diskriminaci z důvodu pohlaví, nerovným zacházením je až odmítání zájemců jednoho pohlaví, přičemž se musí jednat o odmítání neodůvodněné (srov. § 6 odst. 3 antidiskriminačního zákona - lze si představit pracovní pozice, které může zastávat jenom osoba určitého pohlaví – např. modelka pro malíře ženských aktů, atp.).

30. Teprve v případě, že by se žalovaný dopustil neodůvodněného odmítnutí žalobce jako zájemce o inzerovanou pozici pouze z důvodu jeho pohlaví, bylo by možné hovořit o tom, že se žalovaný dopustil nerovného zacházení. Vzhledem k tomu, že žalobce tvrdí, že se žalovaný dopustil jeho diskriminace na základě pohlaví, je ve smyslu § 133a odst. 1 o.s.ř. otočeno (přeneseno) důkazní břemeno a žalovaný je tak povinen tvrdit a prokázat, z jakého věcného důvodu odmítl žalobce a že se tak nestalo z tvrzeného diskriminačního důvodu.

31. Soud pak z provedených důkazů považuje za prokázané, že se žalovaný žádné diskriminace vůči žalobci nedopustil. Ani znění inzerátu totiž žalobce neodradilo od účasti ve výběrovém řízení a žalovaný se zájmem žalobce o nabízenou pracovní pozici zabýval, přičemž žalobce nebyl na inzerovanou pozici přijat nikoli v důsledku své příslušnosti k mužskému pohlaví, nýbrž z důvodu, že ve svém životopise uváděl nepravdivé informace, což žalovaný zjistil při ověřování informací od jednotlivých uchazečů u předchozího zaměstnavatele. Soud podotýká, že žalobce nepopřel, že uvedl ve svém životopise nepravdivé informace; pro samotné rozhodnutí v této věci to však není rozhodující, i kdyby žalovaný odmítl žalobce třeba jen z důvodu, že mu nebyl sympatický, podstatné je, že žalovaný odmítl žalobce nikoli z důvodu pohlaví, ale na základě informací z jeho životopisu a od předchozího zaměstnavatele. Žalovaný se tak vůči žalobci nedopustil nerovného zacházení na základě pohlaví. Odmítnutím žalobce při výběru uchazečů na předmětné inzerované pracovní místo se tak žalovaný nedopustil žádného protiprávního jednání a žalobci tak nemohl vzniknout nárok na náhradu nemajetkové újmy a přiměřeného zadostiučinění. Soud proto žalobu jako nedůvodnou zamítl.

32. O nákladech řízení pak soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o.s.ř. Žalovaný měl ve věci plný úspěch, a proto mu náleží plná náhrada všech účelně vynaložených nákladů řízení sestávající z odměny za právní zastoupení podle § 7 bodu 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu ve znění účinném od 1.1.2025 za tři úkony právní služby po 2.700,- Kč (tarifní hodnota 40.000,- Kč dle § 9a odst. 1 písm. a) advokátního tarifu; tj. převzetí a příprava zastoupení, vyjádření k žalobě ze dne 27.3.2025 a účast na jednání dne 25.6.2025) a tří režijních paušálů po 450,- Kč podle § 13 odst. 4 advokátního tarifu. S ohledem na skutečnost, že je zástupce žalobce plátcem DPH, náleží k částce sazba DPH ve výši 21 %, tedy částka 1.985,- Kč (počítáno z částky 9.450,- Kč). Celkem tak žalovanému náleží na náhradě nákladů řízení částka 11.435,- Kč.

33. Vzhledem ke skutečnosti, že žalovaného, jemuž byla přiznána náhrada nákladů, v tomto řízení zastupoval advokát, bylo ve smyslu § 149 odst. 1 o.s.ř. rozhodnuto tak, že žalobce je povinen náhradu nákladů zaplatit k rukám právního zástupce žalovaného. Lhůta k plnění byla stanovena ve smyslu ustanovení § 160 odst. 1 o.s.ř.

34. Žalobce žádal o vrácení přeplatku soudního poplatku s tím, že mu měl být vyměřen podle položky 40 ve výši 1.000,- Kč. Podle položky 40 Sazebníku soudních poplatků jako přílohy k zákonu č. 549/1991 Sb. o soudních poplatcích činí soudní poplatek 1.000,- Kč za návrh na zahájení soudního řízení ve věcech ochrany před diskriminací. Podle položky 3 Sazebníku soudních poplatků činí soudní poplatek 2.000,- Kč za návrh na zahájení řízení s návrhem na náhradu nemajetkové újmy v penězích. Z podané žaloby vyplývá, že žalobce se domáhá zaplacení částky 40.000,- Kč jako náhrady nemajetkové újmy (tj. přiměřeného zadostiučinění). Předmětem řízení tedy není ochrana před diskriminací (odstranění diskriminačního jednání, atp.), nýbrž náhrada nemajetkové újmy v penězích, které odpovídá soudní poplatek podle položky 3 písm. a) Sazebníku soudních poplatků, tj. částka 2.000,- Kč. Soudní poplatek tak byl vyměřen a zaplacen ve správné výši. Soud proto návrh žalobce na vrácení soudního poplatku zamítl.

Poučení